Quote

LČ: tak e vzpomínáte si kdy ste byla poprvé v kině?
AM: hm no tak přesně samozřejmě to není tak jednoduché, ale tatínek
e s námi chodil, ee když sme byli malí, ale až ee s- e bratra vzal
na klín, a to mně bylo když měl bratr dva roky tak já sem měla šest,
že? no tak e šel s nama do kina,
LČ: a kam ste
AM: na starým brně bylo kino,
LČ: mhm
AM: (.) ee grand, estli ste už o tom slyšela? (..) naproti pivovaru.
LČ: ano.
AM: a bylo tam e eště za tím kinem bylo veliký koupaliště.

LČ: a jak často zhruba ste třeba chodili eště?
AM: velice nepravidelně, [málo]
LČ: [nepravidelně]
AM: tatínek neměl čas a (.) my sme do toho kina potom chodili hlavně
se skupinou dětí
LČ: [mhm]
AM: [který] sme se v pisárkách sešli, a šli sme a společně sme zase
ee vrátili se protože můj bratr byl malej, a ma- [rodiče]
LČ: [mhm]
AM: nedovolili aby sme šli sami, i když já sem byla o čtyři roky
starší, zatím ne, až měl bratr když měl bratr ee pět let tak já už
sem měla devět, tak to už si pamatuju, že e s tou skupinou sme
chodili ale jinak do toho biografu e takový dva roky jenom s rodič-
e s maminkou, jenom většinou e většinou s tatínkem a někdy taky
s maminkou.

AM: (.) a tak dále, no ale my děti sme všechno dobře prožívaly, no a
potom eště sme chodily na to výstaviště, (.) a to už rodiče nesměli
vědět že tam deme, protože to bylo všechno zakázaný, a maminka nám
řekla a tatínek (.) hlavně maminka, děti nechoďte nikam ať se
nedostaneme do neštěstí, většího než máme. (.) takže my sme tam
chodily jako na černo.
LČ: [tajně]
AM: [sme jenom] šly za dětma ale (.) ale šly sme do toho biografu
taky.
LČ: a ty peníze na to to ste [měly ee (vlastní)]
AM: [jo no tak] oni nám dali [kapesný]
LČ: [mhm] kapesný.
AM: samozřejmě. a to b- ee vstupné do toho <biografu stálo korunu>
LČ: a jak jak bylo

LČ: [mhm] mhm takže potom, třeba.
AM: málo. no ale to už ee s- to už sme (.) e říkám, tak do toho kina
(.) ee sme chodily no tak eště e eště už se nosily hvězdy,
LČ: mhm
AM: ale to sme tam byly já vim, já dvakrát a za takových podmínek
sme byly vyho- vy- například vyhnaný z toho kina. tak ten řekl
poďte, no a šly sme, samozřejmě sme to doma neřekly, ale ee ty děti
to řekly doma a ty rodiče, to mamince řekly.
LČ: mhm
AM: ee a hm (.) maminka jenom říkala ať se to tatínek nedozví,
protože on by tam šel a to by byla ještě větší, to by bylo velký
neštěstí.

AM: no tak, hm e samozřejmě sme e byli rádi že něco tak, ale e ten
pocit té úzkosti e byl velice silnej, (.) když sme tam chodili. (.)
pořád sme měli strach z té společnosti, (až) nás někdo uvidí, a bude
neštěstí, (.) tak jak maminka řekla, (.) že když nás chytnou, tak
zatknou rodiče, (.) a všecko to sme už věděli že tam de vo život,
(.) no, ne vyloženě tak, ale věděli sme že musí nastat veliký
neštěstí. (..) protože už byla válka, ((mluví s pláčem)) (.) a lidé
mysleli (.) ( ) (.) ztráceli (a nedělo se nic)

LČ: (..) a jaký filmy ste měla ráda, teda v té době, jako, ty na
které ste chodila, [které to byly]
AM: [no tak já] sem chodila většinou už kvůli bratrovi, tak na ty
[dětský filmy]
LČ: [ano]
AM: (tak) jak sem řekla, (.) čaplin ((míněno Chaplin)) a ((smích))

LČ: a (.) hm třeba pokud ste chodili s tatínkem tak ten film vybíral
on nebo to bylo taky jedno,
AM: nechodil, nikdy. na ty dětský filmy sme chodili [sami]
LČ: [sami]
AM: (.) málo chodili rodiče, sem tam někdo byl, ale to už museli mít
obavy ale my sme dycky (.) nás bylo víc dycky do toho biografu, když
sme šly děti, takže, a rodiče moji, ti by neměli vůbec čas.
LČ: ale vy ste předtím říkala že ste s tatínkem chodili, ne? na
začátku,
AM: no, málo ale. [no no víc]
LČ: [jo jo]
AM: víc ee ale do kina ne,
LČ: [mhm]
AM: [do kina ne], to ne, to velmi málo. spíš na do divadla,

LČ: a do toho kina ste teda chodil sám rači.

AU: no do toho kina em

LČ: ani se sourozenci teda nebo s...

AU: ne, no, ten mladší sourozenec ne, poslední co byl, ten už neměl jako vo ty kina, nebo vo tu společnost moju tak zájem. ale ten druhé, to někdy sme šli spolu ale už si to nepamatuju tak.

LČ: em jaký byl názor rodičů na na film a na kina.

AU: no em jaký, no bych řekl normální, jim to bylo, oni se ani neptali poměrně, nebo nestarali se o to, prostě tehdy byly jinačí starosti, tehdy byly starosti abysme žili. aby aby se děcka mohly oblíknout, najest, že, to byla hlavní starost, no, a vo a vo a my děcka sme hodně lítaly po ulici, měly sme takovou volnost. takže třeba sem řekl já du do kina, nebo kdes byl, a byl sem v kině, a to.

AU: no já vím, že sme jednou, byla tam moja babička, dej jí pán bůh nebe, a tak sme šli do kina, tak myslím za tři koruny nebo za dvě. no a voni tam ukazovali ty, to bylo, nevím jestli ve filmu nebo před filmem jak byly ty em takový předehrávky, žurnály nebo jak tomu říkali, tak tam měli koně, utíkali koně, najednou ty koně skočili, jo, a ta babička <začala křičet.> ono to bylo tak, byla blízko té plachty, a teď ty koně skočili, vona se polekala, že skočíjou na ně. <tak> ((smích)) to sme se tomu museli smát.