Quote
0.0 2:1166Rozhovor vedl: Mgr. Pavel Skopal, Ph.D.
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo: 7. 12. 2009, v bytě pamětníka, Brno, Štefánikova
čtvrť
Bydliště do roku 1945: Francouzská ((Zábrdovice)), od roku 1931 v
Husovicích.
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec policista.
Povolání narátora: Gymnázium v Husovicích. Za války pracoval ve
fabrice v Líšni. Vystudoval vysokou školu. Povoláním byl učitel –
čtrnáct let na na Vídeňské, poté na husovickém gymnáziu.
NS: v tym kině bylo nějaký otočný jeviště nebo co (.) že buďto se
tam promítal [film nebo tam]...
RS: [vím to to teď] právě chcu říkat
NS: tak
PS: no a tak e [povídejte]
RS: [ee] na Cejlu ee kino který se menovalo později Bajkal a a [já]
NS: [( )]
RS: nevím jak ještě měnilo názvy tak to se menovalo původně
kinovarieté ((Kino-Varieté)) (.) protože tam nebyly normální lavice
tam byly židle (.) a na jedné straně bylo jeviště kde vystupovali
buďto artisti nebo kouzelníci nebo
PS: [aha]
RS: [podobní] a pak se votočila židle a bylo plátno a byl film a
filmy byly dycky zase takový ee buďto americký nebo anglický nebo já
nevím francouzský a tak dále e všelijaký ee v v americkejch filmech
byli ee protože to bylo odpoledne pro jako pro mlá- pro děcka tak
tam byly filmy kde účinkovalo na předměstí njů jorku ((New York))
někde daleko na předměstí účinkovala s- s- spousta takovejch
takovejch těch darebáčků jo e to byli kluci i holky černí i bílí e
tlustí neobratní štíhlí obratní a t- to byla taková skupina kde byli
všichni všechno (.) vybraní a ti tam měli takový dycky scény který
nás ohromně bavily jako veselohra protože voni třeba s- ee si
vytvořili že si udělají z e z desek auta jó a kolečka vod kočárků a
udělali takový závody a vyhráli to ti co si tam dali do toho motoru
pejska (.) psa a tady měli tyčku a na té tyčce měli párek
PS: <jo>
RS: a když ho dávali dál tak ten [pejsek] jel rychle a když ho
dávali blíž tak se zastavoval a tak podobně takže voni to vyhráli
protože měli toho psa a (pořád) to dávali daleko a ten pes jel jak
blázen a voni ti druzí tam měli všelijaký šlapání a takový věci a
tak dále (.) ale v tom varieté ((Kino-Varieté)) (na c- na) na tom
Cejlu to se menovalo Kino-Varieté tak (.) tam byl jeden takovej
případ na kterej já vzpomínám e (tak) celej život tam byl kouzelník
který (.) rozdával takový mince kde byla jeho podoba a méno a tak
dále a tak dále a že z- nechal zmizet slona (.) jo? (.) tak sme měli
židle k (temu) varieté teď tam najednou přiš- ( ) přitáhl slona ten
slon tam zůstal stát jo a von ukazoval von (mu) hejbal ( ) tím a jo
byl to normální živej slon (.) a najednou řekl no neřekl nic řek a
já toho slona nechám zmizet a zhaslo světlo byla absolutní tma
trvalo to snad pár vteřin nebo esi čtvrť minuty půl minuty já nevím
(to) tak nevodhadnu a slon byl pryč. no to to bylo to bylo něco
ohromnýho a von neřekl jako to dělal a co my nevíme esi tam pustil
(černou) zás- ee černou jako oponu eště před něho
PS: mhm
RS: protože von byl jako až ( ) na konci anebo jestli ho vyvedl e
rychle tam někde už to měl připravený a to já to nikdo my nevíme z
těch děcek ale vím že ty filmy pak když se e skončil tam byli taky
nejenom kouzelníci tam byli i ee jak se řekne komedianti jo dělali
na hrazdách padali na [hrazdách]
PS: [mhm]
RS: a tak dále na jednu ruku a a tak- takový všelijaký věci a pak se
teda promítalo a promítal se vždycky nějakej film většinou americkej
z řad tady těch děcek na předměstí
PS: mhm
RS: ale ti měli pokaždý jiný jiný jiný bych řekl jako motiv jednou
to byli jednou se rvali jednou válčili jednou závodili ale pořád to
byla ta skupina těch stejnejch tlustej tlustá chudej černej jo
šikmovokej prostě děcka z předměstí e z dalekýho předměstí njů jorku
((New York)) a to se tam [(tak)]...
PS: [to] byly dlouhý filmy ee hodinu a půl celovečerní anebo krátký
tady [(s tím)]... ?
RS: [to bylo] vodpoledne a bylo to ee e tady ty ty byly jako
normální to trvalo já (nevím) deset minut
PS: [mhm]
RS: [nebo] patnáct minut celá ta jejich kauza co se tam [dělo]
PS: [aha]
RS: a jak se rvali nebo jak se s- nervali a tak dále takže to byla e
to bylo pro nás jako pro to Kino-Varieté to byl tam sme se hnali
všichni tam bylo děcek dokonce tam byly aj některý maminky s těma m-
malejma děckama a tak dále
NS: a to ste šli do toho kina kvůli štvrthodinovýmu filmu nebo jich
dávali víc za sebou?
RS: to (tady) né tam byly e toto a eště třeba film Tom Mix kovboj
PS: aha
RS: Tom Mix to byl kovboj a to (už zase) ňáká jiná historka aby to
v- zaplnilo ten čas tak to byla ta groteska a pak byl obyčejně e e s
koněm a jednou to bylo ze psem ten pes měl nějaký méno to já už si
teď (nepamatuju) (.) já nevím jestli to bylo Rin Tin Tin nebo tak to
já už (teď) teď už nevím ale vím že to bylo ze psem jednou a jednou
to bylo e s s koň- koňama na ko- kovboji na koních a tak dále takže
to byla to bylo Kino-Varieté
PS: ( )
RS: to pak později se změnilo v kino jako (jedno jedno)
PS: aha
RS: jo? který s- pak mělo názvy různý
PS: Bajkal, [Radost, no]...
RS: [jako já] nevím ee jako třeba (na) na Marxové bylo kino který se
menovalo Lido bio
PS: (ano)
RS: jo? na Marxové (.) a na Marxové tam (sme zase) vlastně chodili
na dětský představení když sme byli malí a na Novej rok nám místo
vstupenek dávali vyšívané kapesníčky (.) na Nový rok místo vstupenek
sme dostali každej e vyšívanej kapesníček na Marxové ee
PS: mhm
RS: dnešní e (já nevím) jak se to (jmenuje)?
NS: za mě to byla Lípa teď [už to není nic]
RS: [Lípa]
PS: ano
RS: Lípa tak to už není nic tak to je
PS: [a]...
RS: [ee] to bylo na té e na té Marxově ulici e kino který tam pak
mělo mnoho názvů a bylo dlouho tam vydrželo (.) dlouho až pak po (.)
já (nevím) po (ňákej) ee epoše historické to bylo zrušený a pak tam
e byly zábavy (jenom) a tak dále my sme tam (mívali) sleziny jako
študáci jednou za rok sme se tam sešli a tam nás hostili a tak dále
PS:[a]...
RS: [takže] takový to to je vzpomínka na ten (můj) když sem bydlel
na Francouzské tak to bylo do Lido bia ((Lido bio)) velmi blízko a
do varieté ((Kino-Varieté)) taky to se šlo vokolo věznice
PS: mhm
RS: jo?
PS: a na ten Nový rok jak vám dávali ty kapesníčky to bylo jenom na
dětské představení neb-... ?
RS: co to?
PS: když vám dávali ty kapesníčky e ty vyšívané kapesníky [jak vám
dávali]
RS: [ty (vyšívané)] kapesníčky byly místo vstupenky
PS: ano a to bylo na dětské představení?
RS: a to dostal každej... e k- nevím to bylo jenom vyšívanej
kapesníček bez jakýhokoliv toho
PS: mhm
RS: udání nebo tak ale e (byly) tam e e kv- květeč- kvítečka a tak
dále a byl a byla tam já nevím eště eště tam bylo něco možná
napsanýho to si nevzpomínám
PS: a do kina Urania ste chodil? to bylo [na Cejlu]
RS: [do Uranie] ((Urania)) sem byl několikrát ale e tam nebylo pro
nás jako pro děcka e nic vhodnýho
PS: aha
RS: jo? tam chodili víc moje rodiče do Oranie ((Orania))
PS: mhm
RS: a menovalo se to e tenkrát Orania
PS: ano
RS: ne Uranie ((Urania)), Orania (.) tak vím že tam ee (.) byla jako
dosť velká frekvence ale pak později to přešlo ee v určité epoše já
zase nevím v kterém období to bylo kdy to přešlo na ty na děcka jo?
tam je jako dětský kino nebo dětský dětská zábava nebo voni to tam
mají aji v- vchod je aj z Cejlu
PS: mhm
RS: přes tu zá- přes ten dvůr takový tam aji z z Bratislavské
PS: a v tom varieté ((Kino-Varieté)) a v tom Lidu biu ((Lido bio))
byly e dětské představení (.) [jo]?
RS: [to] bylo dětský představení jenom [dětský představení]...
PS: [jenom dětský a to]...
RS: byla sem tam ňáká maminka když [měla]
PS: [mhm]
RS: moc malý děcko kerý se ch- chtěl chtěla dívat na ty šaškoviny
[všelijaký]
PS: [mhm]
RS: a tak dále
PS: a to bylo který den?
RS: to?
PS: v který den v [týdnu]... ?
RS: [v neděli]
PS: v neděli
RS: to bylo vždycky v neděli
PS: [odpo-]
RS: [vždycky] v neděli a (i Marxová) ((Lido bio)) byla taky jenom v
neděli pro nás teda jako pro ty děcka s těma ka- kapesníčkama tak to
bylo tam (.) a jinak ee e e bych jenom chtěl říct že v Husovicích na
hlavní ulici byly dvě kina Jas a [Sibiř]
PS: [mhm] ano
RS: Jas byl víc jako sokolský a Sibiř legionářský a ty dvě kina byly
od sebe vzdálený já nevím sto padesát metrů dvě (stě) na hlavní
ulici oba dva u tramvaje
PS: mhm
RS: zastávka u Sibiře ((Sibiř)) a zastávka u Jasu ((Jas)) a ee tyto
kina se domluvily na začátcích aby (jim) když bylo pršelo nebo padal
sníh a byla zima tak aby mohli přecházet z jednoho kina na druhý
PS: mhm
RS: mhm (tím byli) jako mladí jako ee třeba já ze svou e dívkou a
jiní a jiní e byli rádi že byli tady v kině a e byli americkej film
třeba a pak byl konec tak šli přes celou tu ulici do Jasu ((Jas)) a
tam (šli) zase na nějakej jinej film jo?
PS: mhm
RS: takže to bylo e udělaný proto že bylo pět hodin začátek a sedum
hodin začátek a druhej byl půl šesté a půl osmé
PS: mhm
RS: byly začátky a ty ee pozdější začátky byly v Jasu ((Jas)) u toho
sokolovny kdežto ty dřívější byly ee u těch legionářů ((Sibiř))
PS: mhm
RS: protože u toho Jasu ((Jas)) byla zrovna hospoda taky jó? a pak
tam byli hodně ee sokoli e bylo hodně moc sokolů kdekdo chodil do s
Sokola cvičit vod děcek až po dospělý chlapy a ženský když pak měli
průvod tak to byl průvod přes celou přes celý Husovice jó? to to
byla tenkrát taková éra kdy tady tyto ee organizace jako je Sokol
měly e velkou návštěvnost
PS: mhm
RS: ale my jako študáci sme nejvíc chodili na na e filmy freda
astera ((Fred Astaire)) a džindž rodžrsové ((Ginger Rogers)) to byli
stepaři nejlepší stepaři na světě ee ee fred aster ((Fred Astaire))
a džindž rodžrsová ((Ginger Rogers))
PS: a když říkáte jako studenti tak e to ste byl student kde? na
jaké škole?
RS: né my sme normá- e [normálně]
PS: [na měšťance] eště myslíte?
RS: my sme neměli jako myslíš co?
PS: vy říkáte že jako studenti ste chodili na astera ((Fred
Astaire)) a rodžrsovou ((Ginger Rogers))
RS: nó ano
PS: ale [myslím]...
RS: [ale] nejenom študenti všichni mladí lidi a všechni diváci aj to
aj tam chodili aj dospělí protože to bylo ee e to bylo šou který
nemělo obdoby nikde to bylo šou obrovský šou
NS: a v té době studovals co?
RS: no gymnázium
PS: mhm
RS: g- na gy- to sou už sem byl na gymplu tady toto a em měli sme
profesora jednoho a to byl češtinář a němčinář a von byl takovej
trochu ee extravagantní (.) přišel kdo z vás viděl film (...) jak
tam ten stroj krmí ty lidi jak se to menovalo? [počkej]...
PS: [Moderní] doba?
RS: co?
PS: Moderní doba?
RS: Moderní doba teď to hráli ee teď to hráli mám dojem opakovali to
bylo to v novinách že několik takovejch filmů bylo teď e v tomdle v
[tom]
NS: [(v Artu)]
RS: v kinařským filmu
PS: Art
RS: ee v tom kině
PS: Art no
RS: jo tam a takže to upozornili v novinách takže tam byla zase
návštěvnost a tam byl profesor kterej řekl kdo z vás viděl film ee
jak sem to řekl?
NS: Moderní doba
RS: Moderní doba (.) my nikdo (.) negramoti! my sme do neděle nebo
do soboty celá třída viděla Moderní dobu ((Moderní doba)) a pak sme
ju viděli ještě jednou a eště jednou protože to bylo to bylo šou
obrovský šou se šaplinem ((Charlie Chaplin)) (.) stroj (.) aby
ušetřili čas protože tam byl pás von utahoval pořád dvouma klíčama
matky to šlo a pořád utahoval no šaplin ((Charlie Chaplin)) to víš
von byl takovej šašek trochu a (.) teď aby ee ta s- ee to stahování
u oběda bylo co nejkratší tak byl takovej k- kulatej stůl a židličky
<(vokolo)> a to se po- potácelo a tady byla e přišla e polévka a
lžička dělala ((ukazuje)) jo? ta sama lžička to dělala a teď to
samozřejmě někomu teklo tak a tak a druhý jídlo bylo zase to
posunovalo bramboru maso a tak dále jenomže vono se to jednou
polámalo a začalo to jít strašně rychle e takže voni už měli narvaný
p- pusu tak tak šaplin ((Charlie Chaplin)) a přišel e zavolali
montéra a montér tady začal dole klečel a tam něco montoval a dával
navrch furt ty matky a von je dával e navrch a von je dával na ten
talíř a teď to říká teď to pustím jo? a teď to <pustil a> (to se)
šaplinovi ((Charlie Chaplin)) cpaly do do huby takový matky takže to
byly takový takový prostě komický e jak to že šaplin ((Charlie
Chaplin)) dovede a pak e tam byly že vo šel po ulici a uviděl ee
babu která měla kabát a na něm měla hranatý knoflíky a von s těma
dvouma klíčama utíkal za ní a vona šílela že tady je blázen nějakej
a von <f- f-> pořád křičel na ty vona to měla na prsách a na zadku
[no prostě to]
PS: [a to si pamatujete]... ?
RS: to byla to byla takový šou se šaplinem ((Charlie Chaplin))
Moderní doba ovšem ono to pak mělo eště e jako dohru že von šel a
teď šla demonstrace nějakejch myslím já nevím komunistů nebo
levičáků nebo něco šla a policajti tam stáli a a von chtěl jít proti
ale voni šli dům vod domu čili von musel jít s něma a byl v první
řadě, no on byl první zatčenej a takový...
PS: to si pamatujete eště z té školy anebo ste to viděl později
znovu?
RS: no z- ze školy sme šli
PS: a...
RS: ee profesor nás
PS: ano
RS: jako vyprovokoval abychom na ten film šli protože von v tom
viděl jako e i trochu tam té politiky protože šli ti levičáci a von
šel v první řadě a policajti ho hned zatkli e zatkli jich několik
ale mezi (nimi) taky teda toho šaplina ((Charlie Chaplin)) kterej s
tím neměl vůbec nic společnýho
PS: a ten učitel vám vo tom ještě něco vykládal bavili ste se ve
[škole]?
RS: [ne] ne ne ne
PS: ne
RS: to je to von nám řekl pak nám eště řekl jeden film
PS: mhm
RS: e (..) no na to si vzpomenu možná později ee protože e v ty e
filmy my sme vybírali hudební filmy džezový ((jazz)) filmy a s
dobréma hercama třeba e americký herec e v- va- volajs bíry
((Wallace Beery)) walace beery ((Wallace Beery)) se psalo a my sme e
e v novinách e v kinorevue byly dycky na stránce všechna jména
amerických herců s- foneticky takže tam bylo napsaný walace beery
((Wallace Beery)) vólajs bíry ((Wallace Beery))
PS: mhm
RS: nebo jan s- harlov ((Jean Harlow)) žín herlou ((Jean Harlow)) a
tak
PS: mhm
RS: to tam bylo a to bylo ohromná věc protože my sme pak de-
nevystupovali jako blbci a vystupovali sme jako by- bychom byli
Američani nebo Angličani takže to to byla pro nás taková e pomůcka
<která> (.) a ten e profesor von měl ještě víc takových von třeba aj
do divadla přišel a kdo z vás viděl vod Čapka ((Karel Čapek)) Bílou
nemoc ((Bílá nemoc)) nikdo do ne- do týdne sme viděli všichni Bílou
nemoc vod Čapka to byl už film kterej ee jako už e naznačoval ž- že
bude válka
PS: mhm
RS: jo? a teď tam teda e byl ňákej ten diktátor kterýho hrál
Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)) diktátora takovýho zlýho diktátora a
pak tam byl jeden e zase takovej s brýlama chudý a to byl lékař
((Galén)) jo a ten furt radil tomu diktátorovi aby nevedl válku že
sou mrtví a ranění a bezruký a bez- no a [prostě]...
PS: [a byli] ste někdy šli ste někdy se školou do kina?
RS: prosím?
PS: jestli ste šli někdy [se školou]
RS: [ne]
PS: to ne
RS: ne ne no e e když sme šli se školou to sme byli mladší v tercii
třeba a šli sme jednou do skaly ((Scala)) kde se hrál českej film
natočenej tady brněnskejma hercama menoval se (..) ee menoval se já
(nevím) jestli česká země
PS: mhm
RS: nebo tak něco na pohled Česká země na pohled
((neidentifikováno)) tak tak se menoval ten film a my sme tam šli a
začali promítat a jeden náš profesor najednou zařval hergot! toto je
promítání! nešetřte na študentech zastavte to a dejte tam normální
světlo to bylo takový temný voni šetřili vopravdu mysleli si že to
zbaštíme a ten profesor tam bouchl do tohodle rožnuli a za
chvilku... byla zpráva a za chvilku to šlo normálně světlý jako za
normálních okolností
PS: mhm
RS: to to byli e tá to byli to byl (takovej) jako ee (.) národní
film tade- tad- e tanec Slováků Slová- Slovenek e Čechů všelijakejch
ee čardášů a tak dále no a k- ovce tam byly a k- a kozy tam byly a
všecko možný bylo to kr- bylo to jako ee velice krásný ale pro nás
to bylo už jako pro ee študáky už to bylo takový jako moc poučný a
PS: mhm
RS: tak to sme (.) ten (..) a my sme pak chodili jako častěji do
kina a to byly dycky zas nějaký takový filmy který byly buďto e tam
byla em politika nebo válka nebo tak něco byly to takový jako dobrý
kvalitní filmy tak na to sme pak chodili to vobčas teda jednou
dvakrát za rok
PS: a vzpomínáte si že by e byly nějaké zvláštní zvláštní reklama na
filmy? e že by...
RS: prosím?
PS: byly nějaké zvláštní reklamy na filmy v těch dvacátých třicátých
letech? že by chodily nějaké e reklamní... ?
RS: nó tak [na školu]?
PS: [poutače] ne ne
RS: [ne]
PS: [v ulicích]
RS: u- venku byly reklamy plakáty plakáty když tam byla já nevím e
herečka žin herou ((Jean Harlow))
PS: mhm
RS: a to tak to byly plakáty ee z z z těch stepařů nebo když to bylo
něco válečnýho tak tam zase bylo něco válečnýho
PS: mhm
RS: pak tam byl jeden takovej film americkej drastickej e že jela
loď já nevím vodkuď jestli z Austrálie nebo kam a tam byli eee s-
na- nahoře na na té plošině byly samé takový živly e takový chudáci
a tak jo? a teď najednou (.) a tam se vezly sudy e z z z něčím já
nevím s čím e ale bylo těch sudů tam mnoho a jak byla bouřka a začla
se ta loď hýbat ty s- ty sudy se začaly kutálet na tu stranu pak
zase na tu stranu a přes ty lidi, jo?
PS: mhm
RS: to bylo e takový drastický a ukazovalo to prostě takovou tu ee
že když někdo veze e já (nevím) víno nebo něco že nemá na to aby to
bylo zajištěný přece ta loď vždycky se kolíbe a když to tam se
kutálelo přes ty černochy a to a
PS: mhm
RS: to byly takový drastický filmy taky ale toto n- nemělo ze školou
nic společnýho to sme chodili sami
PS: mhm a
RS: tady v jasu sme ee a v Sibiřu ((Sibiř)) sme viděli dycky filmy
který byly nějakým způsobem prostě takový jako zajímavý vý- takový
výstřední
PS: mhm
RS: sme si vybírali ale když byla zima tak sme šli na cokoliv (a
jenom) abychom byli v teple e s tou svou holkou s s nebo tak
rozumíš?
PS: mhm
RS: (jenom abychom) byli v teple v kině tak nás pak nezajímalo ani
moc jestli je to dobrý nebo špatný a
PS: mhm a vy ste se přestěhoval e sem e kdy? z té fr- z té
Francouzské...
NS: napřed do Husovic
PS: ste se přestěhoval do Husovic?
RS: já sem na té Francouzské byl do páté třídy obecné školy
PS: mhm
RS: a vod té páté třídy sme se stěhovali do Husovic do rodinnýho
domku který sme koupili teda koupili moje rodiče jo? na velký
splátky e který sem eště splácel já i s manželkou už budoucí protože
to bylo na dlouhý leta na málo peněz [jako]
PS: [mhm]
RS: aby se to splatilo takže sme pak v určité době najednou dostali
vyrozumění (.) aniž bychom to tušili že e je to splaceno
PS: mhm
RS: a že je to e že se to vymazává e z ňáké té e víš? e osobní že
tam máš dluhy nebo co tak (se to ten) dluh už padl
PS: mhm takže vy ste přestěhoval do Husovic e kolem roku devatenáct
set třicet [asi]?
RS: [do] rodinnýho domku který byl blízko Jasu ((Jas)) a Sibiřu
((Sibiř))
PS: to bylo tak devatenáct set třicet?
RS: to bylo ee devatenácet třicet jedna
PS: jedna
RS: devatenácet třicet jedna sme se sem stěhovali
PS: mhm a to byla doba e zhruba kdy začínal zvukový film vzpomínáte
si na první zvukový zvukové filmy?
RS: to já myslím že ty zvukový fi- já si tak e já si myslím že ty
zvukový filmy byly už tehdy to já nevím
PS: dvacet devět dvacet devět
RS: jo? no tak ty byly zvukový filmy (ale) tady byly eště jedna věc
taková která na kterou já vzpomínám že před každým filmem byl
takzvanej radiožurnál
PS: mhm
RS: kde ukazovali e (já nevím) Beneša a to to to ale jednou
ukazovali Hitlera jak řeční a jak se rozčiluje a jak mlátí rukama do
stolu a dupe že musí zničit toho trpaslíka Beneš, ten trpaslík Beneš
toho musím zabít ten musím ho zničit von se tam rozčiloval a tak a
t- to to s- si já to mně tak zůstalo v paměti že sem to pak když
byly nějaký takový řeči vokolo Beneša a tak tam sem to někde aj
napsal tam těm historikům co tak to kritizovali že von měl jít do
války a tak a že von věděl dobře že by to byl třeba rozbitá Praha jó
nebo tak (.) takže to si pamatuju jako že tady ty žurnály byly svým
způsobem zajímavý a poučný a šel po nás aj mráz víš když von tam
PS: mhm
RS: že toho trpaslíka Beneše
PS: a reagovali diváci nějak na [ty týdeníky? to ne]
RS: [ne ne ne ne] ne tam to nereagoval nikdo na to nereagoval
(poněvadž) každej to polykal jenom z Čechů a Němci když tam nějací
byli ale já si nepamatuju že by tady v Sibiřu ((Sibiř)) a v Jasu
((Jas)) byli Němci
PS: mhm
RS: německé film byly pěkný německý filmy který byly ať už
historický anebo legrační z vesel- vesel- d- e s těma s komediantama
nějakéma (těma) víš? teo Lingen ((Theo Lingen)) a hans móser ((Hans
Moser)) a to byly takový figurky malej han moser ((Hans Moser)) a
dlouhej Lingen a t- e měli to dycky velmi dobře jako e bych řekl
zrežírovaný že to byla dobrá veselohra
PS: mhm
RS: anebo sem viděl německej film kde byl jeden herec takovej
robustní hrozně robustní velkej a byl zamilovanej do nějaké ženy a
ta žena e ho pak opustila a vzala si hezkýho jako mladýho chlapa a
byla svatba a tady ten (.) golem (.) ten na té svatbě (když) se
tančilo (.) tak von tančil sám a tam byl visel to bylo to se
odehrávalo jako v Maďarsku
PS: mhm
RS: to se odehrávalo v Maďarsku a tam byl lustr dřevěnej obrovskej
lustr a von se natáhl a ten lustr vytrhl ze zdi a praskl s tím vo
zem to byla takový dr- takový dramatický ((snímek neidentifikován)),
který mně utkvělo dodneška (na) to vidím jako... bych to dovedl
nakreslit
PS: takže e v těch husovických kinech ((Jas, Sibiř)) si na německé
publikum nevzpomínáte? tam nebyli Němci [to byla česká čtvrť]
RS: [ne tam tam se hrály] německý filmy jako dobrý [veselohry]
PS: [mhm]
RS: a dobří he- komikové teo lingen ((Theo Lingen)) hans móser
((Hans Moser)) to byli [takoví]
PS: [mhm]
RS: šašci jeden malej jo? takovej jak Židáček a druhej vysokej zase
e blonďáček e takže to byli takový figurky e eště jich bylo víc ale
tady na ty dva si pa- vzpomínám dodneška teo lingen ((Theo Lingen))
a e hans móser ((Hans Moser))
PS: a v centru města byly nějaká kina německá kam by chodilo německé
publikum?
RS: já si nepamatuju já sem e nechodil do e třeba do centra to
záleží taky na čtvrti [která]
PS: [mhm mhm]
RS: to byla čtvrť ale tady většinou to byli (nebo) to začalo e já
nevím v e někde v e e na starým tam někde e jak se to menuje
Heršpice že a tam ty kina začaly na Dornychu bylo kino ((Edison)) e-
pak bylo kino jedno který se menovalo Excelsior a to bylo na
Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) e v tom jednom velkým baráku byl
Excelsior (.) a (.) jak sme jak ( ) manž- já sem měl tři ee
manželka měla dvě švice
PS: mhm
RS: a všechny tři byly e e zaměstnaný v pe- ee v peněžních ústavech
(poněvadž měly) ob- ob- ee obchodní školu ale pak až už e skončily
tak všechny tři byly v kině v Jasu ((Jas)) u pokladny e strejda
trhal lístky jo
PS: mhm
RS: ee e (Miluška) byla v Kapitolu ((Kapitol)) v pokladně a moje
paní byla v Ponrepu ((Ponrepo)) na Hybešce ((Hybešova)) jako vedoucí
PS: mhm
RS: a protože ten e vedoucí byl nemocnej a věděl že moje paní je e
lepší e vedoucí jak byl von tak von tam dycky přišel jednou za měsíc
jenom kvůli penězům dal jí výplatu a tak ale jinak tam nebyla vona
všechno řídila sama takže když třeba v tom Ponrepu ((Ponrepo)) e
byly filmy e velice různorodý velice různorodý a když tam byly filmy
který byly e kvalitní jako právě tady ten e fred astér ((Fred
Astaire)) a to (.) nebo san francisko ((San Francisco)) tam bylo
(zase) zemětřesení a bylo to takový dramatický takže tam sem
najednou vobvolal všechny moje kamoše aby ihned přišli že bude tam
fred astér ((Fred Astaire)) s džindžr rodžrsovou ((Ginger Rogers))
film já nevím jak se ten film menoval e c- já no nevím prostě takže
to ee mně pak děkovali jo čoveče to bylo e ten jeden dokonce byl
stepařem dycky se natřel na černo tady v sokolovně když byly čaje
tak se natřel načerno a e dal si světlý boty a stepoval tam jo? uměl
dobře stepovat takže ten na toho freda astera ((Fred Astaire)) šel
kdyby měl kdyby to hráli vo půlnoci tak přišel pak mně děkoval že
sem mu že zavolal protože já sem se s ním už leta neviděl a jenom
sem věděl že bydlí na Provazníkově ulici tak sem si v telefonním
seznamu to našel a
PS: mhm
RS: zavolal sem mu a byl šťastnej jak blecha
PS: a vaše paní v Ponrepu ((Ponrepo)) pracovala od kdy? [nebo v
kinech]?
RS: [ta] ta tam byla e kdy to kdy vona [tam byla]?
NS: [tak e] já sem to včera se snažila spočítat takže [maminka]...
RS: [já si] myslím že tam byla e v těch e letech já sem byl v gy- na
gymnáziu
NS: maminka [v těch kinech ee začala asi v třiašedesátým]
RS: [já sem byl na gymnáziu a měli sme já si myslím (měli) auto]
dodávku a já sem vozil všechny filmy na Vídeňskou tam byla půjčovna
těch filmů to bylo v suterénu to byly regále plný takovejch hnědejch
krabic jo po vždycky po třech nebo tak po třech je to asi to bylo
tych f- ty krabice a tam sem vždycky dával jednu krabici sem vracel
dostal sem potvrzení a e vypučil sem si a já sem tam měl jako taky
takový známý víte už za tu dobu a moje manželka ta tam už taky měla
jako vobšlápnutý že sme na do toho Ponrepa ((Ponrepo)) dostávali
kvalitní filmy víte i cizí i třeba americký nebo tady ty t- taneční
nebo já nevím ee prostě kvalitní filmy že bylo furt obsazený ale
když byl někdy (nevím) branej jako musel tam jít aj ruskej film tak
to manželka dycky tam šla do čekárny kde seděli u kamen takoví
chudáci staří starej fotr a stará baba a ne- nešli do kina voni tam
byli v teple jako
PS: mhm
RS: aby nemuseli doma topit tak vona je pozvala (.) a (.) pak když
to neměla těch potř- já nevím kolik bylo [potřeba]
NS: [dvacet] dvacet
RS: kolik?
NS: dvacet lidí muselo [být]
RS: [dvacet] lidí tak když neměla tak si je vymyslela těch dvacet
lidí dala a e brala z z vocuď kde bylo vyprodaný tak vzala [těch]
PS: [mhm]
RS: sedum vosum a dala to tam tam to nevadilo že to bylo vyprodaný
poněvadž to bylo to byl dobrej film a dala to tam takže vona to tak
e prostě to de a já sem tam v té půjčovně měl taky takový renomé
(protože) sem přivážel filmy i z Husovic (protože) sem měl to auto a
bydleli sme v Husovicích takže sem tam pořád vozil ty škatule a zase
bral druhý to byla taková ee ee moje oběť těm kinům že jo sem prostě
(s těma autama) e s tím autem e s tou dodávkou jezdil a [(
)]...
PS: [a vy] ste byl zaměstnaný [e]... ?
NS: [ne]
PS: ne j- [to bylo]...
NS: [von je] profe- von je [profesor]
RS: [j- já] sem [učil]
PS: [aha]
RS: takže já sem měl e vodpoledne volno nebo někdy ráno volno podle
toho to to ten rozvrh byl různej někdy byl nabitej to se nic nedalo
jenom vodpoledne ale vodpoledne to fungovalo tam se tam se do noci
pracovalo
PS: mhm
RS: tam na té Vídeňské to bylo vzadu dost daleko vzadu na levé
straně když se jelo směrem ee jako e Modřicům ((Modřice)) tak na
levé straně bylo e dolů sem sjel a tam bylo dole v suterénu obrovský
množství regálů a těch filmů a furt se tam lepilo neco e to na to to
to zase se šlo tam a to šlo tam a vlakem chodilo vlakem chodily
filmy taky do různejch kin který sou mimo jo
PS: mhm
RS: (já nevím) Adamov nebo (já nevím) Blansko a tak... takže co tam
rozváželi filmy ee to bylo ee tam byl ruch pořád v jednom kuse
PS: ale vy ste byl tedy profesor vy ste učil e [na gym-]... ?
RS: [já sem] učil tady v Husovicích e v hus- ee na Koněvce
((Koněvova)) na Vídeňské sem učil e tam sem učil štrnáct roků (.) a
pak přišel ten rok osumašedesát jo kde sem se tak trochu vyjádřil
hrubě jo takže sem byl přeloženej během asi štyrech dnů do Husovic
tady do gymnázia ale to mně nevadilo protože já sem sám absolvent
jako kluk
RS: sem absolvent husovskýho gymnázia
PS: mhm
RS: jo? já sem byl já sem vystudoval vod primy do oktávy husovský
gymnázium vite?
PS: mhm mhm
RS: to sem vystudoval a proto sem byl šťastnej že sem šel zase do
husovskýho ale do jinej budovy tady na Elgartovu a byl sem tam a
jezdil sem autem a tak sem pořád pom- ta jedna moje jedna moje (ta)
švagrová byla v pokladně v Kapitolu, víš kde [byl Kapitol]?
PS: [ano ano]
RS: jo? tak tam byla v pokladně a dokonce tam měla takovou bych řekl
(.) ilegální nejakou činnosť (.) vona měla dceru ve Švédsku
PS: mhm
RS: (..) dokonce dvě dcery měla ve Švédsku vdaný a děcka a jedna
měla trojčata a tak dále a tak dále ale (..) ona (..) sem jezdili ze
Švédska nějaký lidi jedna taková Češka nějaká prostě spisovatelka a
pracovala v ilegalitě ve Švédsku a přišla (.) a přišla k té mé
švagrové která bydlela na Soběšické a svěřila jí em něco (.)
písemnýho a že si pro to přijde k pokladně ee tady z ee (.) von tak
ráčkoval ten politik ma- moravské štvrť e moravské e teda ee ve s-
úřednické čtvrti e takovej br- Brňák nedávno měl vystoupení e já si
nemůžu vzpomenout von tak ráčkoval ((předvádí)) a měl debatu v
televizi vohledně e spisovatelů různých no tak ten přišel na určitý
jako e (.) gesto nebo co přišel kupovat lístky řekl jeden lístek
((klepe prstem do stolu)) a jenom udělal takhle a vona mu dala
lístek a to [dohromady]
PS: [mhm]
RS: a von měl noviny a t- jak to a pak měl za úkol to dodat do Prahy
herci (.) ten starej pán už dneska co má za manželku Ninu Divíškovou
má za manželku Ninu Divíškovou a je to starej pán ( ) hraje ve
všech ve všech ee seriálech takovej fósaté jo ((Jan Kačer))
NS: a eště žije?
RS: šeď- jak?
NS: eště žije?
RS: co?
NS: eště žije ten [herec]?
RS: [no] žije dyť furt [účinkuje]
NS: [nevím] koho myslíš
RS: furt účinkuje já nevím přesně jak se von menoval (.) no manželka
je Nina Divíšková t- to tu znám protože znám Divíška znal sem
Divíška a tak no nevím (.) je to
NS: to je jedno
RS: je to ee e prostě byl to zase ten pražskej herec byl jako v
[ilegální]
PS: [mhm]
RS: činnosti a tady tento měl za následek za úkol tam přijít (.) a
protože to bylo uvnitř v domě a měli tam pucák tak měl za úkol to
dát pod ten pucák nik- nezvonit nic
PS: mhm
RS: dát to pod ten pucák
PS: mhm
RS: a to už voni zase měli nějaký echo nebo to nebo to prohlíželi a
tak tam měli to a takže se to dostalo do správnejch rukou jak to
mělo... takže byla i taková spojka moja švagrová teda v tom Kapitolu
((Kapitol)) to dávala tomu (.) on ráčkuje ((ráčkuje)) takový
NS: nevím tati
PS: [to n- to]...
RS: [herec] tady e z Brna
PS: a z- za protektorátu se tedy změnilo se něco v kinech za
protektorátu?
RS: co?
PS: jestli se během protektorátu něco změnilo v kinech atmosféra e v
[kinech nebo v chování]?
RS: [jó tak já ti řeknu] že tady v protektorátu v tom kině to
nepoznals [pomalu]
PS: [mhm]
RS: akorát že bylo byly cizí filmy a byly německý filmy ale voni
byly německý filmy i za první republiky
PS: mhm
RS: velice dobrý veselohry nebo dramata
PS: mhm
RS: takže e lidem to tak nepřišlo pokud tam nebyla jako politika a
to nebyla v těch filmech politika tam byl film kterej byl německej
ale nebyla tam politika
PS: mhm
RS: politika byla jenom e v e v radiožurnálu
PS: mhm
RS: když byl e rozumíš žurnál tak tam vystupoval Hitler a gébls
((Joseph Goebbels)) a to a tak dále
PS: mhm
RS: ale pak byl film a ten film byl bez tady těchto šašků
PS: mhm (.) a a měl ste třeba kamarády ee židovského původu e
zaregistroval ste zákaz vlastně [vstupu Židů do kina? ne?]
RS: [to to vůbec nehrálo roli]
PS: já vím ale potom za protektorátu oni nesměli už na začátku
[protektorátu do kina]
RS: [no tak to je pravda] můj kamarád kterej tady byl předevčírem e
byl položidovskýho [původu]
PS: [mhm]
RS: jeho tatínek byl e v Lotyšsku e zastřelený tam učili ty Lotyše
střílet a dávali jim (.) to a voni t- z radostí protože voni měli e
e zlost z Rusů že je tam Rusové vobsazovali Sověti tak voni e
stříleli s ohromnou radostí toho Žida že byl ko- jako že byl
komunista
PS: mhm
RS: ale vono to nebylo pravda že by Židi byli komunisti a nežidi
byli víc komunisti to to není pravda no prostě stalo se to tak že
ten jeho tatínek tam byl zastřelenej a on e utekl s maminkou která
byla Tyrolačka ale bydlela tady celej život i až do smrti potom tak
s ním jela do Vídně a z Vídně se dostal do Itálie a v těch horách
byla ilegalita vojenská taková a tak s- tam von strávil celou válku
v těch horách pak se vrátil no a pak zase bylo všechno normální
PS: mhm
RS: ( ) že by tady u mě třeba pře- předevčírem byl tady u mě chodí
vo holi má krásný vlasy hustý prošedivělý hustý a má takovej ten
profil trochu mírně židovskej a je to hezkej chlap strašně a a
chytrej takže my se tak my sme poslední dva ve třídě on má devade-
on má ee bude mít teď devadesát a já budu mít teď devadesát takže my
sme j- poslední dva ve třídě
PS: a to byl spolužák [z - z- gymnázia]?
RS: [jako chlapi] z gymnázia
PS: aha a on bydlí teda teď kde?
NS: tady dole (v Černejch Polích)
PS: a mys- takže e on vlastně odešel v roce třicet devět nebo e kdy
odešel?
RS: třicet vo- vodešel později von vodešel podezdi ((přeřeknutí))
von to pořád chtěl nějak eee za- zavonačit že šel tady byl zvonař
Manoušek
PS: mhm
RS: ee na konečné stanici jak je reviza tak naproti byla firma e
dvacet let nebo pětadvacet let firma Manoušek ee Rudolf a byl z- z-
ee ze Soběšic
PS: mhm
RS: ta ten rod (.) tatínek syn taky ze Soběšic a on m- byl ee (..)
on byl prostě jako zvonař a von tam e naproti v těch barákách bydlel
tadyten Žid v těch městských domech
PS: mhm
RS: a (.) von tam šel jestli by ho mohl zaměstnat
PS: mhm
RS: že je z vyso- že mají po maturitě a že ee aby měl zaměstnání von
ho tam vzal a on tam dělal u zvonaře tam byla já nevím půl roku
jenomže pak pak sme dokonce udělali takovou věc že já su katolík von
není katolík ale měl (.) ee (.) šli sme na faru a tam mezi štyřma
očima (.) voni nějak mu tam napsali že byl já nevím pokřtěnej tehdy
a tehdy
PS: mhm
RS: byla to teda taková dost (vošajtných vět) ale von tomu moc
nevěřil protože kdyby ho gestapáci rafli tak je mu jedno jestli tam
má nebo nemá jo? takže von jel do toho Švýcar- do toho ee Itálie a
tam byl teda až do konce války [a pak]
PS: [mhm]
RS: se vrátil dom
PS: mhm
RS: a vykládali sme to ( ) jako k lepšímu že Rudolf jako já že
sem ho zavedl k farářovi todle a že von mu tam udělal s- jeho jako
ee víš? že že je pokřtěnej
PS: mhm
RS: jo? že je pokřtěnej [(nafilmoval)] to tam nějak já nevím minulé
rok nebo tak
PS: a vy ste [chodil]
RS: [no]
PS: do kostela a na faru e a s- bylo vzpomínáte si že by se někdy
třeba promítal film na faře? já sem slyšel že se někde na farách
občas promítaly filmy [to s-]...
RS: [jakej] film?
NS: na farách
PS: na farách
NS: na farách
PS: nepromítal nikdy farář?
RS: ne
PS: to ne?
RS: ne ne ne ne ne ne to si nepamatuju to ne to si vůbec nepamatuju
vůbec to neexi- [to se ne]
PS: [mhm mhm]
RS: to za to e to nevím to by musel být [někde]
PS: [mhm]
RS: jenom někde ale [to]
PS: [mhm]
RS: nebylo nikde
PS: a vy ste chodil do kostela v neděli nebo e [častěji]?
RS: [co to]?
PS: e jak často ste chodil do kostela?
RS: já sem chodil [do kostela]
PS: [jako kluk]
RS: s maminkou dokuď byla maminka tak sme chodili pravidelně na
devátou protože... sme.... mši tam sloužil náš profesor ee
římskokatolického náboženství jo? a e on byl velice kulturní my když
sme šli na opery tak von tam dycky chodil eště s jednou profesorkou
promedoval a my sme ho zdravili on byl doktor jako eee měl titul
doktora byl velice e velice takovej ne (.) necírkevní
PS: mhm
RS: on chodil na ty opery jako každej jinej a chodil se švábovou
která dělala latinu a chodil s tou babou krásnou po- tak tak tak aby
j- chodili vokolo a jenom sme se (klaněli) poněvadž my sme nikdy
nezdravili slovem
PS: mhm
RS: my sme se zdravili jenom pokloněním hlavy
PS: [a]...
RS: [všude] ve škole na ulici nebo v kostele to je jedno farář nás
dokonce sezdával mě a manželku tady naproti taky ( ) a manžela
t- e znám několik lidí který von nás sezdával jako profesor Matyáš
se menoval a byl to takovej jako byl tak e málo jako bych řekl
pobožnej že nám chodili do náboženství studenti keří měli někde
trávit volnou hodinu protože nebyli římskokatolíci ale voni chodili
k nám do toho náboženství protože on dovedl tak nějak kouzelně
vypravovat všechno možný a všechno tak ne nezbožně jak bych řekl že
tam sedávali studenti kteří byli bez bez bez náboženství úplně víš?
jako neznabozi
PS: [a vy-]
RS: [posedávali] tam
PS: mhm a vyjadřoval se někdy ten pan farář ke kinům?
RS: prosím?
PS: e ten pan farář
RS: no
PS: mluvil někdy o kinech? vyjadřoval se ke kinům nebo [k filmu]?
RS: [ne] ne ne ne náš profesor třídní nás dycky e řekl kdo z vás
viděl ee toho šaplina ((Charlie Chaplin) [tu]
PS: [jo]
RS: tu Moderní dobu ((Moderní doba))?
PS: mhm
RS: nikdo (.) to sem si mohl myslet negramoti a do soboty sme viděli
všichni Moderní dobu ((Moderní doba)) celá třída
PS: ale farář e v kostele se nemluvilo o [kinech nezakazoval vám
nějaké filmy nebo tak? mhm]
RS: [ne ne ne to byl češtinář] co nám [tady toto]
PS: [mhm mhm]
RS: ee [vždycky řekl nebo kdo byl] v divadle na Čapkově ((Karel
Čapek)) Matce ((Matka))? nikdo nez- no negramoti to je jasný tak sme
zase taky do týdne byli v brněnským divadle kde hráli Čapkovu Matku
která posílá všechny tři syny do války a všechni jí tam padnou že?
PS: mhm a vzpomínáte si kdy ste byl poprvé v kině?
RS: to (poprvé) v kině sem byl myslím na v Lido bio na Marxové kde
sem dostal ten kapesníček
PS: aha (.) takže na nový rok?
RS: to bylo na nový rok
PS: mhm
RS: a pak už sem tam chodil jako častěji (.) a pak už sme tam
chodili e už jenom jako hotoví maturanti když sme byli po deseti
letech po dvaceti letech tak tam byla restaurace a tam sme to tam v
té na té Marxové ee vždycky voslavovali
PS: [a vzpomínáte]...
RS: [jedli pili]
PS: vzpomínáte si na čem ste byl tehdy jako dítě poprvé?
RS: kde?
PS: když ste byl poprvé, vzpomínáte si na čem?
NS: [na jakým]...
RS: [na film]?
PS: na film
RS: ne
PS: to ne [a je]-...
RS: [to si] nevzpomínám
PS: a jak často ste chodil jako dítě?
RS: často velmi často (protože) sme měli kina u huby
PS: mhm
RS: Jas a Sibiř
PS: mhm
RS: to bylo u huby a byla tam samá e Amerika e samý francouzský aj
německý filmy ale tenkrát eště jako absolutně bez bez Hitlera
poněvadž ještě byl rok devětaosumatřicet devětatřicet to nebylo jako
ještě vůbec akutní nebyla eště ani válka
PS: mhm (.) a jak ste vybírali filmy?
RS: ty filmy?
PS: chodili ste na všechno nebo ste [vybírali]...
RS: [né] (jenom) sme vybírali filmy da- nechodili sme na všechno
nechodili sme na všechno vybírali sme filmy ale když bylo třeba (.)
jak sem řekl sme chodili s tou mou manželkou jako s holkou
PS: mhm
RS: bylo nám osumnáct a mně devatenáct let nebo sedumnáct let (.)
tak sme šli do jednoho kina a pak do druhýho kina ať tam hráli co
tam hráli
PS: mhm a do kterých kin ste to chodili to ste chodili v těch
Husovicích?
RS: to bylo v Husovicích poněvadž sme tam bydleli
PS: mhm
RS: blízko my sme bydleli ona i já sme bydleli blízko kina Jas a
Sibiř byl vo zastávku dál jenom vo krátkou zastávku
PS: a kam ste kupovali vstupenky? měli ste svoje oblíbená e místa
sedadla (.) v tom kině? kupovali ste třeba na balkon byly tam
balkony?
RS: ne ne ne my sme byli dycky dole
PS: dole vždycky?
RS: dycky sme byli dole
NS: balkony tam byly a [ty spodní sedadla]...
RS: [ale kdyžtak] sme e chodili sme teda hodně dozadu to musím říct
PS: mhm
NS: ty spodní sedadla byly rozdělený e e cenově
PS: mhm
NS: od první do páté řady dvě koruny vod páté asi do štrnácté tři
koruny a poslední řady plus balkon štyři koruny
PS: mhm
RS: nejlacnější [vstupenky měly kina]
NS: [pokud tam byl]...
RS: v Židenicích
PS: mhm
RS: [jak se menovaly ty kina ( ) tam byly tři kina]
NS: [pokuď tam byl takzvanej předfilm krátkej film (tak)] byl
příplatek korunu
RS: a ty byly nejlacinější
NS: já si pamatuju v Židenicích jenom Světozor
RS: Světozor pak [byl]
PS: [Sport]
RS: Hvězda a pak byl eště jeden ((Orient))
PS: e
RS: a chodili tam naš- e do kina e vod mé manželky tatínek a maminka
kteří byli velký e š- e spořilci tak voni šli e pěšky do Židenic
PS: mhm
RS: a tam šli za korunu do kina
PS: mhm mhm
RS: koruna byla vpředu jim to nevadilo dědovi babičce taky ne tak
(šli) a my sme měli dycky v tu dobu doma volno dyž nebyli rodiče
když byli voni šli do toho do těch Židenic vono je to dost daleko a
pak zase da- daleko takže to zabralo tři hodiny a to nám [sta-]...
PS: [takže] šli pěšky (.) [šli pěšky]?
RS: [pěšky]
PS: mhm
RS: můj děda kterej byl celej život parketářem
PS: mhm
RS: tak von chodil na různý teda ee
NS: tati to nebyl tvůj děda to byl tvůj tchán [maminčin tatínek]
RS: [no to byl můj tchán] no tak my sme mu říkali děda tak ten
chodil třeba do Heršpic pěšky
PS: mhm
RS: von dycky říkal jó vona ta šalina nejela a než jela já už sem
byl na Cejlu a z Cejlu už pak je to kousek do těch Heršpic a nosil
pilu ruksak tamty to škrabadlo na na parkety já nevím co ještě
všechno tam měl pilu měl dycky na ní obal aby e nekoho neškrábl ve
městě třeba
PS: [a]...
RS: [a] šel vždycky pěšky a říkal co to je takové kósek? moji rodiče
bydleli (.) tady někde já nevím jak se nad Hádama tam nějaká ta
vesnice
NS: Ochoz
RS: Ochoz a vozili na zelnej trh každej den vozejk eee hliněný
hliněný e džbánky voni to tam doma dělali sušili a von to tam vozil
prodali pak šel do hospody tam to prožral a zase šel zpátky dom a
zase dělali další anebo taky vozili tam někdy ovoce když bylo e jako
tak na Zelnej trh tam to prodávali
PS: a vaši rodiče dělali co?
RS: to- prosím?
PS: vaši rodiče...
NS: oni strašně brzo [zemřeli]
RS: [můj] otec byl u policie
PS: aha
RS: ee e jako e tenkrát byla jenom jedna policie státní... helmy ty
kovový takový to lemování e límeček navrch tady měl bílej šátek aby
si nezamazal tu uniformu vod krku a (..) napřed byl na strážnici na
Francouzské tam byla strážnice těch strážnic bylo (.) šestaštyrycet
a všechny byly (.) tak tak tak tak ((ukazuje)) roztroušený a tam
dycky byla ee jeden s psacím strojem když bylo ňáký přišel zavedli
tam nějakýho gaunera nebo neco tak psací stroj a pak tam byla ee
tyčka kroužky závěs tam byly dvě postele záchod umývadlo a tak dále
takže oni měli tři hodiny (.) pochůzku odtud potud odtud potud
((ukazuje)) můj otec dělal od Cejlu Francouzskou ulici až po Koliště
tenkrát nebyla (.) ta e rozdělená na dvě části protože ta tramvaj
tam nikdy nejezdila to bylo zas- zastavěný tam měli právě tu
strážnici kde dneska jezdí tramvaj vod dětské nemocnice dolů
PS: mhm
RS: tak tak (..) a za ty tři hodiny museli dycky ještě podívat se do
hospody jenom udělal ((předvádí)) nic tak šel dál nic většinou bylo
nic ale kdyby něco bylo tak pane inspektore pojďte se tady mám
jednoho nemůžu ho dostat ven
PS: mhm
RS: vožralej
PS: a do kina nemusel chodit na takové... do kina chodil i do kina
na takové kontroly?
RS: naš- naši chodili do kina...
PS: já myslím jako jako policista jako jako policista [jestli chodil
na ňáké... četník? nechodil]
RS: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne]
NS: ale [za mě za mě teda chodili policajti]
RS: [jenom chodili] do baru tam byl Maxim bar na Francouzské
PS: mhm
RS: a chodili do restaurací všech
PS: mhm
RS: aby jo tam přišli a tam ukázal tak vypadl ven většinou [teda]
PS: [mhm]
RS: bylo tak ale někdy ((klepe prstem do stolu))
PS: mhm
RS: tak mu zatočil takhle ručičkou za zádama a vedl ho po špičkách
až na strážnicu tam ho trochu zpacifikovali a tak
PS: a maminka byla v domácnosti?
RS: eh?
PS: maminka byla v domácnosti [nebo pracovala]?
RS: [maminka byla] v domácnosti
PS: mhm a vyjadřovali se nějak ke kinu? říkali vám na co můžete a na
co nemůžete jít třeba do kina?
RS: e to ee
PS: [e]...
NS: [zakazovali] ti vaši nějakej film nebo nějaký představení?
RS: em oni nechodili vůbec do kina (.) oni nechodili do kina možná
ně- když byli ještě na [Francouzské]
PS: [mhm]
RS: tak že chodili na tu Marxovu ((Lido bio)) nebo do ee do e do
Varieté ((Kino-Varieté)) teda tam na na Cejl to možná chodili ale
pak až sme se nastěhovali do Husovic tak už nechodili do kina nikdy
PS: mhm
NS: tati a v tom časopise kinorevý ((Kinorevue)) tam byly nějaký
upoutávky jako co budou e kerý filmy se chystají kerý filmy přijdou
[do kina? aby vám]
RS: [ten časopis kinorevý ((Kinorevue))]
NS: řekli vo co de v tom filmu nebo tak jak je teď reklama ne
nějakej film tak bylo tam dopředu jako abys [věděl]... ?
RS:[kinoreví ((Kinorevue))] měl vždycky na první stránce nějakýho
herce nebo herečku nebo pár a pak tam byli e na na první stránce e
jak se vyslovuje (.) ten e americkej herec jak se vyslovuje
anglickej herec jak se vyslovuje ten ten německej a (teď) tam
vždycky (bylo) napsaný jak to je a foneticky
PS: mhm
RS: jak se to vyslovuje jo? takže tam bylo třeba [(já nevím)]...
NS: [tati to] už sme slyšeli a byly tam nějaký upoutávky na filmy?
RS: ne [tam byly jenom]
NS: [který přijdou]...
RS: r- recep- ee teda ee e redakce těch [filmů]
PS: [mhm]
RS: co hrají jo? tak to tam bylo jako no- novej film a hned po něm
byla nějaká tam e jako informace stránka fotka herec herečka
PS: mhm
RS: jo?
PS: a s kým ste chodil do kina? chodil ste sám nebo s kamarády?
RS: ee já sem chodil jenom s s mou nastávající a pak s manželkou
teda anebo sám když sem tam byl když vona byla vedoucí tak sem tam
seděl někdy sem šel s ní dom a někdy sem když byl dobrej film tak
sem tam [zůstal]
PS: [mhm] a [jakou]...
RS: [to vona] mně řekla
PS: mhm
RS: zůstaň tady to je dobrej film tak sem tam zůstal
PS: a ještě předtím jako kluk když vám bylo těch deset patnáct let
chodil ste sám nebo [s kamarády]?
RS: [ne ne]
NS: jako děcko chodils s kým do kina? sám? na té Marxové ((Lido
bio))
RS: e e šli sme děcka e bylo nás e já nevím třeba pět
PS: mhm
RS: sme šli děcka (.) dohromady takove chumel na Cejl do toho
Varieté ((Kino-Varieté)) anebo do teho na tu Marxovu ((Lido bio))
PS: mhm
RS: to byly jenom ty dvě kina kam my sme chodili jako děcka to sme
šli taková smečka dycky
PS: mhm
RS: a zase (taková) smečka sme šli zase zpátky dom
PS: mhm
RS: protože sme bydleli všichni na Francouzské ulici jenomže ee v
těch domech na té Francouzské e ste mohl jest z té země (.) tam byla
paní e domácí ne domácí domovnice ((opravuje se))
PS: mhm
RS: domácí měl restauraci v v (chodbě) a domovnice byla e metr ta
měla furt pometlo u dveří a jak někde bylo jenom cokoliv jó takový
to písek nebo nějaká cigareta špaček tak už do kýbla všecko tam bylo
na tom dvoře bylo jako v pokoji
PS: a s těmi kamarády když ste šli do kina s kamarády bavili ste se
o těch filmech potom? hráli ste si třeba na postavy z toho filmu?
RS: ne
PS: ne?
RS: ne to sme jenom bylo bylo to dobrý my sme řekli [tak]
PS: [mhm]
RS: ta byla ta byla dobrá ta byla dobrá ta hrála výborně a von hrál
taky výborně ten pár to to to bylo... to sme tak něco takovýho řekli
ale jinak sme to nerozebírali [nikdy]
PS: [mhm mhm]
RS: (ale) když sme šli do kina tak sme e jako už předem viděli co na
co deme jo? protože em bylo (.) to (.) všechno taky v novinách a v
časopisech takže to sme věděli kam deme anebo nás tam profesor
poslal řekl vy negramoti vy ste neviděli Moderní dobu ((Moderní
doba))? nebo tak a a tak nás dycky poslal na něco na nejenom na
Moderní dobu
PS: jo
RS: na víc filmů
PS: a zkoušel ste někdy jít na nepřístupný film?
RS: co to?
PS: chodil ste někdy na nepřístupné filmy? mládeži nepřístupné?
RS: no jako mladej kluk?
PS: no
RS: né
PS: ne
RS: ne to nás to nás jaksi nelákalo a možná že by nás tam ani
nepustili jak nemáte ten věk nějaké takže to my sme vůbec s tím sme
ani nepočítali až už sme byli já nevím na gymnáziu tak to už pak
bylo jedno to už nikdo se n- vás ne- nedíval a
PS: mhm
RS: a tam sme měli teda profesora kterej nás posílal na různý
PS: mhm
RS: filmy a nadával nám do negramotů že sme je ještě neviděli
NS: a když ti bylo deset jedenáct let tak tě nelákalo jít na nějakej
film kterej byl vod patnácti?
RS: nevím to nevím to tenkrát nebylo tak přísný
NS: tak za mě jo já si pamatuju v Husovicích když tam teta trhala
lístky jak ty holky husovický se malovaly a načesávaly aby vypadaly
starší
RS: no to je [možný (jenomže) to byla]
NS: [aby se do toho kina dostaly]
RS: už jiná doba kdežto já sem byl v jiné době kdy se toto nedělalo
(.) to se tenkrát nedělalo (.) tam nanejvýš mohlo být že by nějakej
kluk ch- z chudobné rodiny že by tam nějak jenom se snažil
proklouznout
PS: mhm
RS: a sednout si do kina to to bych spíš protože sme tam měli já sem
měl k- ee takovýho ee taky se menoval Ruda a byl z rodiny
notorickýho alkoholika kterej je bil, my sme přes ten dvůr to
slyšeli a viděli a mlátil a mluvil sprostě a tak (.) takže maminka
moja vždycky řekla běž dat Rudovi tvůj kabát a tvůj tvou čepicu a e
tvoje boty protože von von voni byli strašní chudáci
PS: mhm
RS: měl švicu hrozně krásnou babu a ta se učila u Tomana cukrářkou a
jednou sme tam e (byla) ňáká svatba tady u nás nebo co a já sem tam
šel pro dortu autem a teď sem to dostal v krabici a v- a do auta a
jel sem sem tady tady (byla) mecheche (.) a voni mě poslali navrch
že ta dorta je eště nahoře a tam byla tady ta (.) ta (.) Ella se
menovala Ella tam byla Ella se tam vyučila a já sem ju poznal
protože i když byla už starší tak byla pořád stejně hezká a to a já
sem jí řekl (.) vy ste měla bratra kterej se menoval Ruda a já sem
se menoval Ruda a byl sem naproti jó tak váš tatínek byl policajt jo
a už to tak co... pak mně to dala tu k- tu no (.) a my sme tam
chodili (jednou) sem tam chodil s jednou s jednou maminkou která
emigrovala ale jezdila sem často autem do Brna byla na tom z- jako
závislá na tom Brně takže sem jezdila často sama a dycky mně dala
vědět protože já sem učil její dceru a ee nějak vona byla nějak z té
rodiny Švábovi kteří měli ale tři kina eee tam Excelsior a já nevím
co ee Richard Šváb
PS: mhm
RS: von chodil se mnou do do školy a vona řekla jo jo to to já sem
ju poznal hned a vona řekla e vy ste mě poznal já sem poznala taky
hned vás když ste mě poznal vy a dala mně (teda) dortu a a ee
popřála mně aby svatebčani byli šťastní a ( )...
NS: ten Šváb ((Richard Šváb)) bydlel na e...
RS: na Francouzské von bydlel na Francouzské e a chodil se mnou pět
let do obecné školy na Vranovskou e jedna až pět
PS: mhm
RS: ale pak (.) když...
NS: a nebydlel potom na Hybešově jak je [Ponrepo]?
RS: [když e] když měla moja manželka to kino Ponrepo tak celá
Švábova rodina který měli kdysi jakési Excelsior a já nevím jaké
eště měli tři kina který postupně zanikaly jak se přestavovalo (.)
tak ona (..) oni bydleli vš- všichni nad Ponrepem v tom poschodí
PS: mhm
RS: bydlela celá rodina v jednom bytě bydleli staří dědeček babička
tady bydleli už pak ti mladí s děckama a tak dále a bydlel... a ten
r- ten ee Richard co chodil se mnou do školy chodil dolů do bufetu
do Ponre- do (.) do Ponrepy jo? e chodil kupovat cigarety
PS: mhm a oni se [o- o-]...
RS: [dycky] seděl tam v teplákách koupil cigarety se mnou poplkal jo
dlouho sme plkali a pak zase v- v- vykouřili tam jednu cigaretu pak
si vzal další cigarety a šel navrch
PS: a...
RS: a já sem šel do kina
PS: oni všichni odešli?
RS: eh?
PS: emigrovali? ta rodina?
RS: ne ne ne zůstali tady
PS: zůstali tady
RS: voni byli to byli Češi to byli Češi lépe řečeno von byl takovej
ten jejich tatínek byl jako Čechoněmec
PS: mhm (takže) to bylo [psáno německy]... ?
RS: [ale byli české] e e národnosti
PS: mhm
RS: všichni všichni byli jako Čechoslováci
PS: mhm
RS: hlášení
NS: a psali se česky Šváb?
RS: co?
NS: česky se to psalo Šváb?
RS: š- česky se psalo Šváb
PS: mhm
PS: jo ne sch Šváb česky
PS: a zůstal tam někdo z nich ještě žije někdo z té rodiny nevíte?
NS: někdo z té rodiny ještě žije nevíš?
RS: ne to nevím
PS: mhm
RS: to absolutně nevím to bylo v době kdy moje paní tam byla vedoucí
a von tam chodil
PS: mhm
RS: a von už byl e von byl přesně tak starej jako já
PS: mhm
RS: čili on by musel mít devadesát
PS: mhm
RS: a von tam určitě už nebydlí
PS: mhm [a te-]...
RS: [to (vím)] protože já (už) sem se tam s ním stýkal na začátku a
pak už sem ho tam nikdy neviděl
PS: mhm a [ten (váš)]... ?
RS: [neměl] sem to štěstí no třeba
PS: a ten váš spolužák e k- jeho tatínek byl alkoholik jak ste říkal
ten Ruda ee tak ten chodil do kina bez placení? vy ste říkal že ste
měl spolužáka Rudu e...
NS: ne spolužáka to byl v baráku
PS: v baráku aha e v domě ten Ruda jeho [tatínek]...
NS: [ten Ruda] cos mu dával ten kabát a ty boty
RS: ten tó
NS: chodil taky do kina nebo na to neměl?
RS: to ne to sem ho nikdy neviděl v kině
PS: mhm
RS: nikdy
PS: mhm
RS: von chodil se mnou jenom do mateřské školy a moje maminka
vždycky řekla prosím tě von tam ten tata vožralej je bije všechny a
vyhazuje z baráku a řve na celý kolo (.) zavolej ho k nám a dej mu
tady toto
PS: mhm
RS: a vona a von si to voblík a von byl [šťastnej]
PS: [mhm]
RS: jak blecha i když mu to třeba bylo velký trochu nebo (měl)
dlouhý a mu to nevadilo chodil v tym pak i do (.) myslím do školy
někam chodil já nevím kam chodil do školy ale viděl sem ho na ulici
že chodí v tom mým kabátě a v té mé čepici (.) to byla taková
kšiltovka s takovejma vohnutejma na zimu
PS: a chodil ste i do kin v centru města?
RS: výjimečně
PS: mhm
RS: výjimečně (.) v centru města když byl třeba ten šaplin ((Charlie
Chaplin)) v Moderně ((Moderna)) tak sme šli do Moderny ((Moderna))
na toho šaplina ((Charlie Chaplin))
PS: mhm
RS: když nás tam profesor vyhnal (.) jo? že sme negramoti a dyž byl
ještě ňákej film tak sme taky byli třeba v Kapitolu ((Kapitol)) ale
teď vám řeknu že s- kde sme byli ve skale ((Scala)) (.) ve skale
((Scala)) sme byli jednou s manželkou na noční promítání
PS: aha
RS: začalo se ve dvanáct a končilo se vo půl třetí (.) a tam byli
originál americký záběry z inváze když in- když jeli ty sta parníků
a tisíce letadel a p-
PS: mhm
RS: p- parašutistů s mraky jo? a teď voni n- nemohli jet těma loďama
až na-... takže voni šli všichni takhle ve vodě a teď tam byli ti
žurnalisti co to fotili a a ee ti tam pobíhali furt s kamerou a oni
měli takový lana ty k- ty vojáci a jak byl e pláž a tady byla taková
stěna
PS: mhm
RS: a navrchu byly německý pevnosti (.) takový nízký von to roztočil
a hodil (hodili) to navrch a zase ten ty tři kotvy se tam tak někde
zapíchly a von po tým laně vylezl navrch vytáhl hacjakéj ten to
vokýnko bum bum někdy se jim to podařilo někdy se jim to nepodařilo
někdy voni e je zmerčili a začali střílet a třeba je zastřelili aji
padlo jich tam m- taky mraky těch Američanů padli a když voni pak
padali tím padákem tak dá se říct přes devadesát procent přišlo na
zem vostatní viseli na věži na stromě a neměli možnost se dostat
pryč voni si to pak uřezali a slízali bez padáku dolů po st- po
stromě nebo
PS: a kdy ste to viděl ten film?
RS: skala ((Scala))
PS: ale kdy?
RS: kdy? no bylo to za za ee
NS: podle mě to bylo tak [kolem]...
RS: [za] komunistů
NS: osumašedesátýho
PS: mhm
RS: ale to bylo výjimečně a bylo to jenom v noci ale bylo to dvakrát
PS: mhm
RS: jednou a pak za (nějakej) rok podruhý zase ale my sme to viděli
teda jednou s manželkou byli sme tam do půl třetí do rána
PS: mhm
RS: a bylo to strašný byli sme úplně rozechvění protože voni tam
umírali po po stovkách ty ti vojáci američtí
NS: (já) si myslím že to bylo v osumašedesátým [když byla taková
volnější]
RS: [voni stříleli po nich]
PS: mhm
NS: [volnější doba]
RS: [když šli v té vodě] a tak někteří prošli a někteří neprošli tak
to tam leželo na písku e bylo to bylo to drastický ale tam když pak
těm Němcům házeli do těch vokýnek těch pevností ty ty bomby jo? ty
granáty tak tó to bylo něco voni vždycky ti ten to kotvu vyhodili
vyšplhali navrch a šli k prvnímu tomu hodili (ji) tam a tam byla
druhá tak tam šel druhej zase taky tam hodil a to vždycky džuchlo a
tam ti ti e zahynuli ti chlapi co tam byli
PS: mhm
RS: ti vojáci
PS: [a vy-]...
RS: [němečtí]
PS: vy ste se oženil v kterém roce?
RS: e v kterým roce?
NS: čtyřicet šest ale chodili s maminkou vod roku třicet šest
RS: kdy?
NS: v štyřicátým šestým
RS: já sem se ee
NS: oni protože byly zavřený vysoký školy [tak]
RS: [ženil]
NS: von potom po válce ještě dodělával vysokou školu
PS: mhm
NS: tak to vodkládali
RS: ( )
NS: a pak teprve se brali
PS: mhm
RS: kdy?
NS: v šestaštyrycátým
RS: jo jo jo v šestaštyrycátým po válce hned totiž já sem s
manželkou chodil devět let
PS: mhm
RS: jenom kvůli tomu že sme čekali až bude konec války protože já
sem za války byl v líšeňské fabrice vod úřadu práce ee e jako
vysokoškolák sme byli e lifrovaní do té fabriky která byla úplně
nová velmi moderní dá se říct e nebo dozvěděli sme se že to je
nejmoderní německá továrna vůbec a stroje který ještě nikdy nikde
nebyly ty ee soustruhy vrtačky lap- lapovačky brusky a tak dále v v
té hale to klapalo tam byli ee nejenom e jako študáci ale byli tam i
ee ee jiní který byli na jinejch školách třeba na průmyslovce nebo
tak tak byli tam a dokonce dostali funkci dostali modrej plášť a
chodili vod mašiny k mašině a dávali jim takový ty ee změny
NS: musíme se bavit o kinech
RS: jo jo jo to je pravda
NS: ((smích))
PS: a měl ste nějaké oblíbené kino?
RS: Jas a Sibiř
PS: Jas a Sibiř byly oblíbený?
RS: Jas a Sibiř tam sme byli nejčastěji [nejvíckrát]
NS: [no a] potom to Ponrepo když tam dávali ty starý filmy ne?
RS: no tak Ponrepo tam sem byl tam sem b- ee byl a většinou sme jeli
dom ale když tam hráli nějakej trhák a to bylo dycky jednou za čas
tak to sem tam zůstal
PS: mhm
RS: a podle toho když to bylo stepovací jako muzikální tak sem to
eště ee telefonoval mém spolužákům
PS: a bylo v Brně kino kam ste nechodil? které ste neměl rád?
RS: em ne [ne]
PS: [ne]?
RS: to s- to to sem to sem nikdy vo tym nějak nepřemýšlel ale nikdy
sem nikam nešel většinou sem když sem šel tak sem šel do skaly
((Scala)) nebo do Alfy ((Alfa)) na nějaký jako premiéru nebo (ňákej)
trhák tak to sem šel jednou z- z- za onoho času
PS: mhm
RS: do takových velkých kin v Brně ale jinak tady přišlo všechno (.)
postupem času přišly všechny filmy sem buďto do Jasu ((Jas)) nebo do
Sibiřu ((Sibiř)) takže to bylo naše takový takový eldorado a jenom
sme šli do toho skaly ((Scala)) když sme tam šli v noci anebo e sme
tam e v Alfě ((Alfa)) byli v Kapitolu ((Kapitol)) sme taky byli
někdy na nějakým filmu
NS: ty filmy da- [dali napřed do centra do těch kin]
RS: [ale výjimečně] zcela výjimečně
PS: mhm mhm
NS: a až se vodehrály v centru protože těch kopií nebylo tolik aby
to mohli hrát ve všech kinech naráz tak až se to vodehrálo v centru
v tom v té Družbě ((Družba)) nebo v té skale ((Scala)) tak pak to
dostaly ty okrajový kina
PS: mhm mhm
NS: jo takže komu se nechtělo tak si počkal [chvilku a]
PS: [jasně]
RS: ty Švábovi měli [Excelsior]
PS: [Excelsior]
RS: na Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) Atlantik Komárov u mostu
PS: mhm
RS: a Edison Dornych
PS: mhm (.) e když ste chodil tady do kina anebo ještě na té
Francouzské potkával ste tam svoje známé? bavil ste potkal ste tam
někoho známého bavil ste se s někým takto... ?
RS: em-em
PS: ne? nestávalo se to?
RS: ne to to je vždycky takový víte [lidí]
PS: [mhm]
RS: milión a tam (ste [nepotkávali)]
NS: [ale no tak] v těch Husovicích sme se znali všichni ne?
RS: no tady sme se znali všichni
PS: mhm
RS: tady
PS: mhm
RS: tady sme se zdravili všichni v Husovicích v Jasu ((Jas)) i nebo
v s- s- v Sibiřu ((Sibiř)) to sme se zdravili jo (protože) tam byli
e sokoli ee ze Sokola
PS: mhm
RS: a i ee ze školy a bůhví odkuď z ulice a tam sme se zdravili s
těma klukama
NS: no a jak sem vám říkala do toho telefonu tak vlastně na té
Dukelské mezi těma dvouma kinama to byla taková jakoby promenáda kde
teda e každej šel do toho kina
PS: mhm
NS: vo hodinu vo dvě dřív
PS: mhm
NS: a prostě se chodilo po té Dukelské a zastavovali sme se a bavili
sme se nebo sme seděli u Jasu ((Jas)) na té zídce
PS: mhm
NS: a vykládalo se takže my sme se tam znali všichni navzájem
PS: mhm
NS: ee tenkrát nebyl problém s cigánama i když v Husovicích jich
bylo vždycky hodně ale tenkrát s něma nebyly problémy že takže sme
všichni navzájem
PS: mhm
NS: jako komunikovali spolužáci starší mladší
PS: toto je zajímavý ale toto je až teda tak ty šedesátý na padesátý
šedesátý
NS: jo jo
PS: já bych zatím ještě zůstal
NS: dobře
PS: do toho roku štyřicet pět ee vzpomínáte si že byste jako kluk si
kupoval nějaké občerstvení v kině? e nějakou [sodovku nebo to ne]?
RS: [ne ne] ne
NS: ani bonbóny?
RS: ani bonbony
NS: a to nebylo tam ty bufety takový?
RS: byly možná to já ani nevím ale jako kluk si to nepamatuju to
bylo až tady v Jasu ((Jas)) byla prodejna a v Sibiřu ((Sibiř))? (.)
to ani nevím čoveče jestli tam něco bylo
NS: ne e
RS: nebylo [tam v Sibiřu ((Sibiř)) nebylo nic]?
NS: [ne v Sibiřu ((Sibiř)) ne]
RS: (jenom) jenom v Jasu ((Jas)) bylo
NS: mhm
RS: ale v Sibiřu ((Sibiř)) nebylo nic to si pamatuju to byl
legionářskej e film a voni byli takoví spormajstři
PS: mhm
RS: (takže) tam neměli žádnou
PS: mhm
NS: tam nebyly ani prostory na to
RS: jenom pokladní tam byla
PS: mhm
RS: a tady byla pokladní naša př- příbuzná v Jasu ((Jas)) a ee trhal
lístky taky příbuznej a já nevím co všecko že jo to bylo c- celý
rodinný klany
PS: mhm
RS: tady byly u nás v tady v tom Jasu ((Jas))
NS: moje maminka [byla]...
RS: [v Sibiřu] ne ale v [Jasu]
NS: [moje] maminka byla v doma [s nama jako s dvouma dcerama]
RS: [v Jasu aj náš soused] tady tam jeden ee (občas) trhal lístky
[starej děda]
NS: [a její] sestra tam e...
RS: trhal lístky u u u dveří
NS: prodávala v té kase v Jasu
RS: (protože) už tam nebyl ( ) umřel
NS: pak musela jet do lázní
PS: mhm
NS: a maminku tam dala jako na zástup (protože) vedoucí nemohl
nikoho sehnat tak aby měl obsazený místo kasírky no a jemu maminka
se zalíbila jemu že byla šikovná jí se zalíbila práce v kině a tím
to začalo
PS: mhm (.) a to bylo kdy v kterém roce když tam šla poprvé?
NS: asi ve dvaašedesátým
PS: mhm
NS: tati a za tebe kdyžs byl děcko už bylo nějaký letní kino nebo to
bylo až za mě?
RS: né letní kina nebyly e e tady vidíte ten e [film o kterým]
PS: [mhm ano]
RS: se tam píšete že to byl ee soňa heny ((Sonja Henie))
PS: mhm
RS: to byla krasobruslařka tam nebyly vůbec [lyže ani (jednou)]
NS: [von vám to tady škrtl jo]?
PS: <jo jo jo>
RS: ani sníh tam nebyl tam bylo (jenom) umělé tam byl led vypadalo
to jak kdyby to (.) nebyl sníh jenom led v jezírku a vona tam večer
mezi těma stromama jezdila po tým... (.) to byla královna světa jako
lyžařka teda jako bruslař- krasobruslařka (.) aj v Praze na na le-
na zimním e tam tančila a a předváděla ty svoje kumšty
PS: mhm (.) vzpomínáte si že byste viděl e nebo kdy ste viděl poprvé
barevné filmy?
PS: (...) nebo bylo to pro vás vůbec důležité když se objevily
barevné filmy?
RS: (...) barevnej film
NS: to je těžký to se těžko
PS: mhm tak jestli si [nevzpomínáte]...
RS: [ten sem] viděl určitě ve městě někde
PS: mhm
RS: to nebylo ani v Jasu ((Jas)) ani v Sibiřu ((Sibiř)) první
barevnej film byl myslím že v Kapitolu ((Kapitol)) sme byli na první
barevný film o už nevím ale co to bylo
PS: mhm (.) tak to nevadí pokud si nevzpomínáte a ee rozhodoval ste
se někdy podle toho e z jaké země ten film pochází?
RS: ((asi kroutí hlavou))
PS: to ne?
RS: vůbec ne
PS: mhm
RS: vůbec ne protože Němci měli stejně dobrý [filmy]
PS: [mhm]
RS: jako Francouzi nebo Angličani, Američani teda vedli ti měli
nejvíc těch filmů ať už to byly ze začátku kovbojky
PS: mhm
RS: takzvaný pro mládež když sme chodili ještě jako mladí tak byly
furt kovbojky Tom Mix a jak se menovali a hari gari ((Harry Carey))
a tak dále to byli ee kovboj hari gari ((Harry Carey)) a Tom Mix to
si pamatuju ty dvě jména ostatní už ne a to se pro- projížděli na
koních a honili se a lasem (jo) a tó a tak dále
PS: a šel ste na nějaké filmy víckrát?
RS: áno
PS: na-
RS: áno (.) viděl sem někte- několik filmů sem viděl víckrát když
byly zvlášť dobrý třeba hlavně ty taneční
PS: mhm
RS: f- filmy s fredem asterem ((Fred Astaire)) a s rodžrskovou
((Ginger Rogers)) tak to sem viděl víckrát (.) ale viděl sem víckrát
i eee ee s jedním psem (.) to byl ňákej zase doják
PS: mhm
RS: doják víte pes vlčák ale to už nevím jak se menovalo (.) jestli
se menoval Rin Tin Tin nebo (tak) to já už nevím ale e vím že e sem
byl na tom filmu dvakrát protože ten byl tak- takovej doják to byl
jo?
PS: mhm
RS: a (tak) manželka chtěla vidět ještě jednou a... vona byla víc na
zvířata než já
PS: mhm (.) a jaký film byl pro vás dobrý film? co dělalo film
dobrým pro vás? jaké filmy se vám líbily?
RS: herci režizér
PS: mhm
RS: to bylo hlavní režizér a herci... my sme měli štěstí na dobrý
režizéry v českých filmech dobrý režizéry některý nedávno ještě byl
jeden kterýmu už bylo já nevím (ale myslím) devadesát a ještě mluvil
v televizi a měl manželku hrozně mladou ale to nebyla manželka to
byla taková jeho vona vo něm mluvila jako vona ho tak jenom ee (.)
(vona) ho vopatrovala
PS: to [byl Vávra ((Otakar Vávra)) asi ne]?
RS: [nebyla to manželka] Vávra ((Otakar Vávra)) jo ale myslím že to
nebyla
PS: [mhm]
RS: [jeho] manželka já nevím jistě (.) Vávra ((Otakar Vávra))
PS: a takže už jako kluk e ste vybíral i podle režisérů třeba?
RS: ne
PS: to ne
RS: ne
PS: podle herců?
RS: sme tenkrát neznali ty režizéry nás zajímali herci
PS: mhm
RS: ať už to byli e angličtí herci nebo angli- a- a- američtí nebo
francouzští nebo němečtí (.) německejch sme znali hodně těch herců
komiků tam byli hodně komikové a pak teda (.) Carův kurýr to byl můj
film který sem viděl ee já nevím kolikrát a musel sem být e jako
mladší to sem ještě myslím nebyl ani na gymplu Carův kurýr který na
koni jel přes Sibiř a tak a to a ten drama- samý drama tam bylo a
ten kůň a to a a no to byly bylo to takový prostě napínavý z- ve
všech
PS: mhm
RS: s- směrech to bylo napínavý a ten Carův kurýr byl takovej dr-
dramatickej film
PS: mhm
RS: a vždycky tam (bylo) špetnutý taky trochu (toho) humoru aby se
to jako odlehčení nějaký jo?
PS: a stalo se vám e vzpomínáte si že byste někdy ee viděl promítání
v domácnosti? promítal někdo měl někdo promítačku?
RS: ne
PS: ne
RS: no tak to byly jedině filmy to z televize
PS: jo (.) a jakou jinou e jako kluk jakou jinou zábavu ste měl
kromě kina? ee chodil ste jako kluk jednak do kina a co jiného e
[jak ste trávil volný čas]?
RS: [ne ne ne] ne ne my sme byli eee děc- děcká banda
PS: mhm
RS: byla v tom činžáku kde sem bydlel tam byly děcka ee židovský
německý český
PS: mhm
RS: a všichni mluvili česky a furt sme blbnuli něco když bylo pěkně
byli sme na dvoře
PS: mhm
RS: ee když byly hrušky tak sme vylezli na strom a trhali hrušky a
donesli to mamince aby nám udělala knedle e s hruškama a s prézama
jo se s e
PS: mhm
RS: s houskou strouhanou a anebo když pršelo (tak) sme seděli na
schodech a hráli sme na n- na obchod a na takový věci jako jako
děcka teda
PS: mhm
RS: to si pamatuju a když sem jednou jel tramvají a uviděl sem tam
tu jednu malou holku která vypadala úplně stejně jenom že byla (.)
už při těle a tak sem v tramvaji udělal jenom takhle a vona řekla
dovolte pane? a já říkám Věro to su já Ruda jo to seš ty já tě už
poznávám <jak sem řekl kdo su tak už mě poznala> ale jinak mě
nevěděla myslela si že su ňákej drzé
PS: ee do kina ste chodili e v tu neděli na to dětské a i u- i během
týdne? [nebo]
RS: [ne]
PS: jenom na to dětské?
RS: jenom v neděli
PS: jenom v neděli
RS: když sme byli malí teda
PS: mhm mhm
RS: ale tady sme chodili kdykoliv
PS: jo
RS: kdykoliv se nám to hodilo a a kdykoliv se nám to líbilo
PS: a potom s paní ste chodil do kina a co jiného přicházelo v
úvahu? do kina a šli ste i někam jinam? na zábavu nebo do divadla?
RS: no pravda tady byl svatoboj tam sme chodili tancovat
PS: mhm
RS: v Sokole byly čaje
PS: mhm
RS: tam byl jeden e kterýho sem pozval do Ponrepa na s- na freda
astera ((Fred Astaire)) von měl cilindr byl načerněnej jenom pysky
měl červený a dovedl nádherně stepovat v Sokole v sále na těch
parketách
PS: mhm a to bylo kdy?
RS: co?
PS: kdy to bylo? kdy [asi]?
RS: [no] kdy to bylo? tak e co já vím e v še- e v roce my sme se
stěhovali bylo šestačtyřicáté rok že (.) em tak nějak já nevím s-
sedumačtyřicet vosumačtyřicet ( ) to byly [(tak)]
PS: [mhm]
RS: čaje čaje v sokolovně a tam h- h- hráli z našich řad....
NS: tati a nebylo to za první republiky?
RS: né za první republiky z našich řad tam hráli dva naši pak
pozdější příbuzní Bezděkové jeden hrál na trubku a druhej hrál na
(.) saxofon
PS: mhm
RS: jeden na trubku druhej na saxofon a měli svůj orchestr hráli
třeba když sme byli jako na vysoké škole a byl e takzvaný ee ( )
průvod městem šel e ( ) zemědělská škola házela hnůj na zem a a ta
škola to a to a pak všechno šlo do Lužánek a v Lužánkách byla taková
taková stříška venku a tam ten orchestr těch Bezděků hrál to byli e
bratři Bezděkové ti tam hráli a měli s sebou teda těch asi sedm
muzikantů a my sme tam tancovali až do noci pak sme leželi na zemi
na dekách
PS: mhm
RS: to to bylo to bylo takzvaný majáles
PS: ano
RS: tomu se říkalo majáles vysokoškoláci po po Brně
PS: a ještě se zeptám [na k-]...
RS: [ale] to už to už je dávno a dávno minulý
PS: když ko- skončila válka e vzpomínáte si kdy ste na konci války
šli poprvé do kina? na jaké představení a jaká byla atmosféra v tom
kině?
RS: to si nevzpomínám (.) my sme za války byli mimo Brno
PS: mhm
RS: my sme byli v Adamově u příbuznejch (ale) jinak to si
nevzpomínám že (bych) po válce sme se vrátili teda ee že sme se
vrátili že bychom na čem bychom byli
PS: mhm
RS: to si nevzpomínám
PS: mhm
RS: možná že tenkrát ee nás to pomalu ani moc nezajímalo (protože)
to byla ta (zvednutá) hladina jo taková ta ta válečná a to a tam
mrtví a tam ranění a tam rozbitý a
PS: mhm
RS: vím že na Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) to bylo hrozně
bombardovaný že tam ten dům na rohu co byl řezník a naproti je ten
magistrát nebo co tak teď je z toho hotel (.) tak ten dům eště před
pár lety (.) eště než přišel ten já (nevím) kdo to byl Španěl nebo
kdo to dělá ten hotel eště než přišel von tak ten dům byl vodshora
dole vod ruskejch bomb e e v omítce e e Američani měli bomby do
hloubky a to zbořilo dům [třeba]
PS: [mhm]
RS: jo? a šlo to až do podze- do podzemí kdežto Rusáci měli e takový
bomby takzvaný kraválbomby a ty dělaly po všech omítkách takový
hluboký e jako trychtýřový díry (.) tady naši sousedi (.) vod toho
to bylo aj tady když byla ta ty e Rusové bombardovali tak tady naši
soudsedi jak mají tyčky a tyčku a plot tak ta jedna tyčka byla tady
celá tady půlka tady štvrtka tady prolítla na boku tady prolítla na
boku a stála ta tyčka stála ale byla tak propíchaná tak prostě von
těch ee střepin e ruskejch bomb ty byly takový jako eee dělaly hodně
škody ale nedělaly ee mrtví taky byli ale málo kdežto při těch ee
velkejch bombách americkejch tak tam dycky bylo trochu víc těch
mrtvejch
PS: mhm dobře já vám moc děkuju už je už sme na konci jenom vás
poprosím tady je seznam filmů e na které se hodně chodilo e ve
třicátých letech kdybyste se na to podíval jestli si vzpomenete [že
byste]
RS: [dobře]
PS: na tom byl a že by vám to [že by ty filmy]
RS: [a to je tady] toto?
PS: ne ne ne e tady sou e seznamy e filmů které ste možná viděl a
kdyby některý z vás ee byl pro vás tehdy důležitý
RS: tady to ta jak je ta jednička?
PS: ano singin fůl ((Singing Fool)) to byl Zpívající bloud to byl
zvukový film americký e potom
RS: cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem viděl to
bylo e e s mejma rodičama sem tam byl
PS: mhm
RS: tajně mě tam propasovali
PS: aha no to je zajímavý takže vy [ste]...
NS: [př-] před chvilou tvrdil že nechodil
RS: to byl ee e e tendle Vlasta Burian
PS: ano ano
RS: myslím tam byl
PS: a p- jaktože tajně?
RS: eh?
PS: jak- proč tajně?
RS: no protože sem byl děcko
PS: mhm
RS: rodiče tam byli se mnou z Francouzské a ee mě e nepustili takže
sem tam celý dvě hodiny byl se šatnářkama a voni pak přišli a
šatnářce poděkovali a já sem zase šel to si pamatuju film sem
neviděl
PS: mhm
RS: ale pak sem ho viděl později když už sem byl starší tak ten film
sem viděl cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) to byl
totiž e film kterej myslím nebyl eště mluvenej nevím to jistě (..) v
tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce v třičtvrtečním taktu)) to sem
neviděl (..) To neznáte hamrdišku ham- ee hradi- Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) to sem viděl
NS: Kouzlo valčíku americký film
RS: né to sem neviděl (.) lelíček ve službách šerloka holmesa
((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) sem viděl
NS: to je brzo na ňho ještě (ten) třicátej rok
PS: mhm
NS: to sou dospělácký filmy a
PS: mhm
RS: Pobočník Jeho Výsosti Martin Frič sem viděl Šest žen Jindřicha
osmýho ((Šest žen Jindřicha VIII.)) sem viděl
PS: už tehdy v těch třicátých [letech]?
RS: [Zlatá] Kateřina ((Zlatá Kateřina)) sem neviděl (.) franc
((Csibi, der Fratz)) mach nejfld ((Max Neufeld)) (taky) neviděl Mata
Hari sem viděl
PS: mhm
RS: jéžišmaria [to bylo]...
NS: [tati a] bylo to tenkrát v [tom roce třicet pět]?
PS: [toto určitě jo no]
NS: anebo [až potom]
RS: [né později] později později
NS: [v Ponrepu ((Ponrepo)) jo protože]...
RS: [Mata Hari né] Mata v Ponrepu ((Ponrepo)) to hráli aj v
normálních kinech eště takový šlágry Mata Hari tam hrála myslím že
ee tadlek ee g- [greta garbóvá] ((Greta Garbo))
PS: [Greta Garbo] (.) a to byl pro vás důležitý film? to si
pamatujete dobře jo?
RS: ten Mata Hari byl velice kouzelnej film
PS: mhm
RS: ňákej zvláštní e z takovýho toho orientu, Moderní doba
PS: mhm
RS: to sem viděl několikrát toho šaplina ((Charlie Chaplin))
šestatřicet to sem viděl několikrát možná eště aji aji po válce když
to někde hráli c- nebo v televizi možná Tři muži ve sněhu (..) to si
nepamatuju
PS: ( ) tady toto
RS: Svět patří nám viděl iks krát Voskovec Werich ((Jiří Voskovec a
Jan Werich)) Dobrá země e viděl sem to bylo to byl jako e velmi
velmi kvalitní film uměleckej Sněhurka sedm trpaslíků sem viděl
Ducháček to zařídí sem viděl, Tři děvčata pokračují neviděl, U
pokladny stál viděl, To byl český muzikant viděl, místo ztracených
((Město ztracených))
NS: město město ((Město ztracených))
RS: Město ztracených neviděl, Opereta vili forst ((Willi Forst))
neviděl Roztomilý člověk viděl, Vídeňská krev (.) to si nepamatuju
Muži nestárnou sem viděl (.) třiaštyřicet dobročinství s- Prášila
((Münchhausen - Dobrodružství barona Prášila)) ne
PS: ne? bar-...
RS: to sem neviděl já sem toto nemám pro to jako
PS: mhm
RS: ee em náchylnost (..) e (...) La Paloma to byl film myslím že
německej nebo jakej
PS: mhm
RS: nebo italskej a ten sem viděl ten byl nádhernej to byl hudební
film (...) Sobota
PS: a to je všechno?
RS: neviděl
PS: ee moc děkuju (.) jenom se ještě zeptám e na toho ( ) na toho
vašeho na toho vašeho známého e který tady bydlí e na ulici ste
říkali
NS: toho Žida
PS: toho Žida myslíte že by bylo možné ho požádat o rozhovor? to by
bylo pro nás hodně hodně zajímavé protože těch židovských e
pamětníků je strašně málo myslíte že by bylo možné třeba až až k vám
zajde tak se ho zeptat jestli
NS: no oni [voní chodí]
RS: [co to]?
NS: sem chodí jednou dvakrát do roka
PS: mhm
RS: [( )]
NS: [to] já bych mu já bych mu [ee]
RS: [napsat]?
NS: zkusila zavolat jestli jestli by vás přijal doma
PS: [mhm mhm]
NS: [to je tady pod] na konečné (ta) boční ulice
PS: mhm to bych byl moc rád
NS: (že) vás tam pošlu a jo?
PS: [to by bylo skvělé]
NS: [nebo jestli] mu můžu dát jeho jestli vám můžu dát jeho číslo a
že byste si aby věděl vo ko- vo co vo co de když mu budete volat a
už byste si termín domluvili sami
PS: no
NS: jo? já vím že děda tady na něho má pevnou linku takže já mu můžu
zavolat ještě sem vám tady chtěla ukázat nebo to už vám děda
ukazoval tu knížečku z roku třicet sedum?
PS: ne e aha
NS: tak tam sou ty kina [(někdy) založený]
RS: [tam sou kina] všechny
PS: aha
RS: ee je jich šestatřicet [šestatřicet]
PS: [mhm]
RS: kin tady
PS: mhm
RS: a na druhé straně
PS: no to je zajímavý my teda máme seznam kin my máme ty dobový kina
ale je fakt že tady sou přesné adresy a to by mohlo být teda pro nás
užitečný
RS: a to si voddělejte tady ten papír
PS: víte co já tady mám já tady mám ee fotoaparát tak já bych si
udělal fotografii těch stránek
NS: jasně
RS: to už sou zase jiný
PS: mhm
RS: ee věci
PS: (ne) možná by něco bylo ještě pro nás třeba a- no tak [toto toto
je zajímavý]
RS: [tam je všecko tam sou] banky [záložny]
PS: [to je] výborný
RS: kterých bylo nespočet
PS: co to je za... ?
RS: to bylo tolik bank a tolik záložen
NS: [( ) já taky vo tym vůbec nevím já taky to dneska vidím poprvé
(.) tu knížku]
RS: [v repu- teda v Brně že sem to nad tím žasl] úplně
PS: to je výborný protože tady sou i e vlastně trasy já to zastavím
konec rozhovoru
1
0.0 3:2211Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsal: Jan Trnka
Datum a místo: 14. 10. 2009, bydliště pamětnice, Brno
Rok narození : 1924, bez sourozenců.
Bydliště do roku 1945: Do roku 1942 v Černovicích, v bytě
v psychiatrické léčebny, poté na ulici Štolcova (Nové Černovice).
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v psychiatrické
léčebně jako hospodářský účetní.
Povolání narátora: Za války dokončila gymnázium a začala pracovat
v drogerii, kde byla do roku 1947, poté pracovala jako korespondentka
na policejním ředitelství (pravděpodobně na Benešově ulici), poté od
roku 1956 až do důchodu v Královopolské jako hospodářská úřednice.
LS: takže sem e dobře na to. tak už by nám to teda se teď mělo spustit.
takže už nahráváme. takže prvně, jak sem říkal, tak si zrekapitulujeme
ty vaše osobní údaje, já bych vás poprosil jenom o méno, rok narození a
bydliště do roku devatenáct set čtyřicet pět.
SM: aha. (.) no my sme se zrovna za války stěhovali. to znamená [do
roku a řeknu vám]
LS: [e to znamená, ještěl]
SM: do roku štyrycet dva.
LS: no no.
SM: to sme se stěhovali.
LS: a předtím ste bydlela?
SM: předtím sem bydlela e v Černovicích je dneska psychiatrická
léčebna, ano,
LS: mhm
SM: můj otec tam byl zaměstnaný a měli sme tam byt. jako ee tatínek
jako zaměstnanec, ano, čili vod svýho narození až do roku štyřicet dva
e sme bydleli v Černovicích v psychiatrické léčebně, ano ((smích))
LS: a po tom roce štyřicet dva?
SM: a po štyřicet dva sme se přestěhovali to z- na kousíček jenom vod
tud, v Nových Černovicích,
LS: mhm
SM: e na Štolcové ulici. to bylo od roku štyřicet dva.
LS: mhm
SM: no a e to sem tam sem bydlela, no až do ee než než sem se vdávala.
sem se pak vdávala, tak to sme se pak em otec tady koupil tento dům a
em tak sme se stěhovali sem, ale to bylo e v roce padesát jedna. to už
vás asi nezají[má, ta doba, takže nic.]
LS: [ne ne ne to už je po našem]
SM: takže ee to necháme tak, že,
LS: dobře.
SM: em v té psychiatrické léčebně sem bydlela do roku, od narození do
roku štyřicet tři.
LS: mhm, mhm ee dobře, eště bych se vás zeptal, jaké ste navštěvovala
školy do toho roku devatenáct set čtyřicet [(pět)]
SM: [no] e vobecnou a eee v když mně bylo jedenáct, dvanáct, jedenáct
roků, to znamená třicet pět, sem začala chodit do gymnázia em na na
Jarošovu ((třída Kpt. Jaroše)), to bylo klasický gymnázium,
LS: mhm
SM: tehdy se to menovalo. tak tam.
LS: mhm
SM: v tom roce e štyřicet tři, no já to musím podle těch [roků]
LS: [jo jo]
SM: (honem) páč si to takhle už nepamatuju, že, em takže dvacet čtyři a
jedenáct je třicet pět, teda
LS: ano.
SM: tak
LS: ano.
SM: tak.
LS: mhm
SM: takže do toho pětatřicátýho em sem chodila e do školy ee do obecné,
LS: mhm
SM: v těch Černovicích, kde sme tedy bydleli. no a vod toho
pětatřicátýho sem začala chodit na to gymnázium.
LS: a to gymnázium ste dokončila v kolikátém roce?
SM: štyrycet tři.
LS: štyřicet tři a potom ste?
SM: e potom sem maturovala a šla sem, to byla válka,
LS: no.
SM: tak to se vůbec nešlo. tak sem šla prodávat do drogerie jedné.
LS: mhm
SM: tam byli známí vod mojich rodičů a takžé tam sem jako ee potom byla
do těch, do toho, od toho třiaš- ne tři a e ano třiaštyrycátýho.
třiaštyrycátýho, za dva roky byl bylo po válce na to v pětačtyřicátým,
že.
LS: mhm mhm. eště bych se vás teda zeptal, jaké bylo povolání vaši
rodičů, stačí jenom opravdu [říct, čím]
SM: [no tatínek] úředníkem byl tam v tom em v té psychiatrické léčebně.
on tam byl jako takovej správce ee měl na starosti prostě různý věci no
e em jako, protože tam by- by-, to je vlastně velká nemocnice, že,
LS: mhm
SM: em takže eee měl na starosti povlečení a a taky jídlo a prostě
takový hospodářský správce bych tomu řekla, [tak to asi byl].
LS: [á paní mam]inka?
SM: ta byla doma. [ta ta]
LS: [ta byla doma].
SM: nešla nikam.
LS: á měla ste sourozence?
SM: neměla.
LS: mhm
SM: ne, byla sem sama.
LS: ee takže to už sme vlastně říkali, vaše nejvyšší vzdělání, kterého
ste dosáhla, bylo?
SM: ta maturita v tom třiaštyrycátým roce.
LS: mhm á vaše povolání teda ste říkala, že ste pracovala v té drogerii
a
SM: no tak ee se mně tam nakonec líbilo ((smích))
LS: ((smích))
SM: ale em myslím, že sem tam zůstala eště asi dva roky potom, no a
potom mě kamarádka em zlákala na policejní ředitelství. to bylo taková
to byla ohromná budova, dneska se vedle ee em počkejte policejní
ředitelství bylo hm hm hm jak se to tam <já nevim (já sem) tu ulici
už>, jak se tehdy menovala, to nevím a dneska je to Edvarda Beneše
((Benešova)) myslím. no tak prostě tam. tam sem teda začínala a tam sem
byla až do, než sem se vdala.
LS: mhm
SM: pak sem em měla dítě, takže sem zůstala doma á (..) no to už potom
em
LS: a potom ještě když byste měla zrekapitulovat, co ste vlastně dělala
jenom za povolání než ste odešla do důchodu?
SM: no tak to sem byla pětadvacet roků u jedné firmy a byl, vlastně sem
nastupovala u Královopolské,
LS: mhm hm
SM: jak technická úřednice,
LS: mhm
SM: no technická ne, raději em prostě byl to, byl to odbyt, takže to
byla, to byla zase hospodářská
LS: jasně.
SM: funkce vlastně, že, no a tam sem byla od roku, jó, kdypak to bylo,
kolik to bylo,
LS: to nemusíte přesně [přesně říkat]
SM: [no počkejte] e mé moji mojí dcerce byly dva roky, narodila se
padesát štyři, tak padesát šest, od šestapadesátýho až do ((smích))
<když sem šla do důchodu>. sem tam byla až do důchodu, čili em vím, že
sem odcházela, sem říkala, že pětadvacet roků tam su,
LS: mhm
SM: takže tak to nějak bylo asi.
LS: to nevadí, [to nemusíme přesně, to úplně stačí].
SM: [no tak to to, to] snad už tak bude stačit.
LS: tak a teď bych se zeptal už teda ke kinu, kdy pro vás skončila
pravidelná návštěva kina?
SM: kdy pro mě končila?
LS: kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. to znamená asi
zhruba do jakého roku ste pravidelně chodila do kina?
SM: no já vám to řeknu takhle, když sem bydlela v těch Černovicích,
LS: mhm
SM: tak sem tam byla v Sokole, to byl Sokol Brno čtyři ((Sokol Brno
IV.)) a e tam bylo kino, který bylo sokolský á
LS: a jak se menovalo to kino?
SM: ávia ((Avia)).
LS: mhm
SM: (sem si to taji sem si) to napsala, páč sem si na to vzpomněla, pak
se to menovalo Slovan a dneska je to myslím úplně zrušený a [vůbec to
jako kino není].
LS: [no no no]
SM: no tak tam a e tam byl tatínek mojí kamarádky tam byl ředitelem v
tom kině, takže em e my sme tam takhle em dvě holky dycky nás tam nějak
propašovali a a to bych ale nechtěla, aby tady z toho ((smích))
LS: ((smích))
SM: <ježiši> né propašovali e spíš bylo spíš bych řekla, že em ee tam
vždycky bylo p- takzvaný předvádění,
LS: aha.
SM: když oni ee koupili nebo já nevim jak to bylo e prostě přišel novej
film do distribuce, tak asi ty jed- jednotlivý kina něják dostaly
přidělený
LS: aha.
SM: a em dycky prvně si to promítl ten ředitel s ňákým tým personálem,
kterej k tomu patřil, že á em byla takzvaná promítačka. no takže od
této doby a až teda až až sem začala jezdit do gymnázia do města už to
už sem nezůstala v Černovicích, že takže em to sem teda, no ale pak to
e pak sem se přesunula teda už ee em do městských kin,
LS: mhm
SM: některých,
LS: mhm
SM: ovšem taky zase sem ještě pořád zůstávala věrná tomu domácímu,
protože ee pokud sem byla, to mně bylo tehdy jedenáct roků, tak určitě
ee sem nesměla si jet třeba večer někam do kina, že do města, ačkoliv
oni byly i odpolední představení ve štyři hodiny bývaly. no ale em no
tak už vod těch patnácti roků asi pravděpodobně, že sme dycky se ňáký
holky domluvily a ee jely sme do ňákýho kina, protože tam dávali hezký
český filmy, že em herce sme samozřejmě všecky znaly ((smích)), sbíraly
sme fotografie jejich, já sem měla velký <album> třeba že, kde sem si
dávala všecky ty fotografie těch e nových herců objevivších se a aj
samozřejmě v té době byly americký filmy ještě, že,
LS: mhm mhm
SM: takže taková šerly temple ((Shirley Temple)) tak ta to s- to bylo
uplně em pro nás něco, že, bylo to ještě taky děcko, my sme taky ještě
v tych letech byly takový prostě em bláznivý holky, no <takže> ee
takhle, tak sme chodily e na filmy hlavně teda na český
LS: mhm
SM: a teda ty americký, protože vím, že potom třeba e byly ještě pokud
se to smělo ještě promítat, že, tak bylo, sem přišlo plno i rakouských
filmů, to byla tehdy marika rek ((Marika Rökk)),
LS: hm
SM: ee známá tanečnice a zpěvačka a herečka a s kterou bylo taky mnoho
filmů natočených, takže sme pak chodily i na toto. to se nám dycky
hrozně líbilo. no a tak tak to em no tak to nějak pokračovalo asi em až
do doby, kdy sem teda už teda byla dospělá a už mně nebylo těch
vosmnáct devaten- to už sem byla vlastně, sem končila ee
LS: no no.
SM: (gymnázium), že. takže ee pak sem, počkej tak jak to bylo potom že
sem? e po té maturitě (.) (tři)aštyrycet, jak to bylo, protože k- ta
kamarádka mě zlákala na to policejní ředitelství, kde vona už dělala,
LS: mhm
SM: vona tam někoho měla, ale to bylo úplně něco jinýho než dneska, to
bylo jako, prostě dostat se na policejní ředitelství, to byla teda
taková otázka prestiže aj.
LS: no no.
SM: vím, že sem tam tehdy musela dělat zkoušku z psaní na strojem, e
který sem teda moc z gymnázia jako nevovládala, ale protože sem to
věděla, co mě bude čekat, tak vim, že sem si pořídila domů stroj a
klepala sem prostě [a snažila]
LS: [trénovala].
SM: sem se, abych tam tu přijímací zkoušku udělala. takže sem byla
přijata a e od té doby sem tam byla několik roků jako teda e jako em no
korespondentka bych řekla, no asi tak, no.
LS: a když byste teda měla říct, kdy ste teda přestala chodit
pravidelně do toho kina? kdy to asi tak zhruba bylo?
SM: e no e to sem asi nikdy nepřestala.
LS: nikdy ste nepřestala.
SM: já já su pořád ((smích))
LS: ((smích))
SM: <(jaksi) fil- filmová fanouš- fanoušek, teda fanynka> ee no em no
určitě sem potom em sem em byla e z- sem z toho odešla odtuď z toho
policejního ředitelství a e dostala sem se do té Královopolské,
LS: mhm
SM: to zase em bylo teda vlastně e em no pravděpodobně přičiněním mýho
manžela, kterej tam byl zaměstnanej a sme se tehdy poznali, a tak em aj
tak nějak sem si řekla, že budeme v jednom tom, já sem se teda vdávala
až později, ale ee em to sme chodívali už a to dycky už nás byla taková
parta [kluci, holky, že]
LS: [mhm mhm mhm]
SM: á tak většinou em ty filmy, kluci možná chodili eště na ňáký takový
ty ee kovbojky ((cowboy))
LS: mhm
SM: a em t- tehdy dávali ty pravý americký, že, tak to tedy tehdy jako,
no my holky ne, ale ee řikám em oblíbená byla nataša golová ((Nataša
Gollová)) herečka, [která, že]
LS: [no jistě].
SM: sme specielně chodily na její filmy, jak sme se dověděly někde bude
[film s] natašou golovou ((Nataša Gollová)), tak hned se na to chodilo
a em takže em já sem no a když sem se pak vdala, no tak no jak se mně
narodila dcera, tak samozřejmě pak už to [nešlo]
LS: [to je jasný].
SM: tak řekněme do těchto roků, no
LS: mhm
SM: až až se mně narodila dcera, tak ale pořád teda sem dodneška
zůstala <fanynkou a> a když em se tady dávaly z- už je to teda všecko
zopakovaný, ale opakovali všecky ty český filmy, ty starý, že
LS: filmy pro [pamětníky mhm]
SM: [tak sem si] po- ano filmy pro pamětníky, tak sem se vždycky na to
nezapomněla dívat, abych si todleto všecko osvěžila ((smích)).
LS: dobře takže,
SM: no.
LS: e vrátíme se úplně jakoby na začátek a já se vás zeptám e tohle
vlastně teď ty otázky se týkají do deseti let, to znamená než ste
ukončila tu obecnou školu.
SM: ano.
LS: a jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina?
SM: no ale to bylo to kino Avia, kam sme chodily jako ty sokolky e á em
kde teda e sme jako nemusely platit, že,
LS: mhm
SM: a jak sem vám to takhle řekla a e á (.) e no e pokud sem bydlela
v Černovicích, no ale to už sem vlastně ne dyť já už sem začala jezdit
do města, do toho gymplu, takže em
LS: tohle se týká úplně té vaší jakoby nejstarší [vzpomínky]
SM: [nejstarší].
LS: na kino.
SM: aha.
LS: takže jestli máte vopravdu, jestli si vzpomínáte na svojí nejstarší
zkušenost z toho brněnského kina.
SM: no tak to je to kino ávia ((Avia)) určitě. moje domácí kino. na na
té ulici dokonce sem bydlela, že, potom jak sme se museli vystěhovat to
to to to bylo tehdy sme museli, otec ee prostě všeci čeští zaměstnanci,
to bylo za války, v tom třiaštyrycátým roce a všichni čeští
zaměstnanci, kteří tam bydleli, tak museli ty em byty uvolnit pro
německý zaměstnance. takže e no naštěstí sme zrovna na té ulici, co
vedla k tomu em ústavu, tak ee s tatínek našel byt, tam tehdy to bylo,
právě na to vzpomínala sem už kolikrát, že ee prostě von jednoho
krásnýho dne přišel a říká, budeme se muset stěhovat, já sem to em si
na to pamatuju z (mam-) protože já sem byla sama jediná, čili to dycky
byla rodina, to sme byli my tři, že, takže vim, že jednou přišel a s
takovou smutnou zprávou, že se budeme muset odtud stěhovat a páč s tim
byly velký výhody samozřejmě že byl jako byt skoro zadarmo a a a k tomu
zahrada veliká tam, která patřila a takhle. no e takže em si na to dost
pamatuju a á že von eště říkal, tak to budu muset tady někde okolo, aby
sme nemuseli daleko teda, aby to on neměl do práce, páč maminka
nedělala, takže jedině on, že by to aby neměl daleko no a vim, že se
vrátil a že říká, tak e už mám dvoupokojovej byt e zamluvenej a zrovna
na té ulici, co vede k tomu ústavu, takže em to bylo v tom
třiaštyrycátým, no tak to mně bylo de- de- deva- devatenáct. (ve)
štyryadvacátým sem se narodila a to bylo ano štyři- tak devatenáct roků
mně bylo tehdy. no tak to už sem teda em měla z toho všeho rozum, že,
LS: no.
SM: to vim, že sme se tam stěhovali, no a eee tam sem teda chodila z
kraje pořád do toho do toho kina ávia ((Avia)) teda ovšem e potom
později až už sem se zase, měla sem kamarádky na gymplu, tak to už sme
se zase tam domlouvaly, to byly děvčata z celýho Brna, že, takže to sme
se domlouvaly na brněnský městský kino teda ňáký, no tak sme, vím, že
sme hodn- hodně chodily do kina Alfa, do Moderny, Moderna je dneska ee
em ten pověstnej, jak se tomu říká? je to ten palá- ten palác e em,
počkejte c- t- tam bylo kino done- donedávna. jakpak se menuje? nebo
menovalo? já tady mám vlastně [jenom ty sta- starý názvy]
LS: [počkejte, já tady mám seznam]
SM: no
LS: seznam kin
SM: e jal- Jalta [se to menovalo]
LS: [kino Jalta].
SM: za za Rusů teda.
LS: mhm
SM: a myslím, že dodneška se tomu říká Palác Jalta a že je vokolo toho
velký velkej šruml, protože ee em se to em nějak ee mělo rušit a á em
ty úřady tam a potom zase se tam chtěly nastěhovat nazpátek, no kino
Jalta, to bylo jako myslím že poslední název než se to tam rušilo,
protože von ten ten dům totiž ňák hrozně chátral,
LS: mhm
SM: říkali, že se tam nemůže dál provozovat, že, aby se to jednou
nespa- aby to někoho na někoho nespadlo a takhle takže, ale ta pasáž
Jalta tam byla dlouho. vím, že tam byl, byla prodejna Tuzexu á takže
sme se tam dycky chodili dívat, co tam mají, no.
LS: dobře. já se vás zeptám eště jak často ste jako dítě do těch svých
deseti let chodila do kina?
SM: e nó em to se [nedá říct jak]
LS: [(kdybyste to měla)]
SM: často. ehm když byla příležitost. protože jako dítě e em sem neměla
svojí svoje peníze, že
LS: mhm
SM: e čili ee sme jako využívali toho, že sme se tam někdy dostali
takhle prostě bez placení.
LS: a když byste měla tak odhadnout zhruba třeba kolikrát týdně nebo
měsíčně?
SM: nó to bylo e to nebylo zas tak ee řekněme dvakrát do měsíce.
LS: mhm dobře.
SM: asi tak.
LS: a s kým ste tedy chodila do těch deseti let do kina?
SM: em nó to byly ty kamarádky tam z těch Černovic a ta jedna, co má to
toho tatínka, co měla <tím řiditelem tam v tom kině>.
LS: a třeba e s rodiči ste do kina nechodila?
SM: e nó chodila. můj tatínek, ten byl teda em dost jako takhle, pokud
se týká vůbec kultury. hudebně byl na- založeném, takže sme určitě
chodili, jenomže já už to asi dneska nerozeznám, kdy sem byla s
rodičema a kdy sem
LS: jasně.
SM: byla tam, poňač já sem dvakrát do měsíce mohla dycky na něco tam se
jít podívat, takže, no ale e em počkejte, jak bych to řekla? vím,
pamatuju si určitě, když se objevila e objevil film Sněhurka a sedm
trpaslíků, [americkej film]
LS: [ano ano].
SM: ano.
LS: ((smích))
SM: tak to vím, že sme sli šli s rodičema a dokonce si pamatuju, že to
uváděli někde na Dornychu v [ňákým kině, co tam bylo]
LS: [ano ano ano].
SM: na za kino to už nevim, ale tam byla premiéra toho filmu a tam, to
si na na to pamatuju, že to byl jeden z prvních filmů teda. ee ne tak
pardon to ne, protože, to už sem předtím chodila tam do té do té ávie
((Avia)), ale to sem jako šla s rodičema,
LS: mhm
SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em ale nebyla to jediná em
potom ((smích)) byl takzvanej strejček Křópal ((stréček Matěj Křópal
z Břochovan)) to vám, jestli ste to už neslyšel od někte[ré pamětnice]
LS: [ne ne ne ne ne]
SM: ne?
LS: ne.
SM: to (ty) se e to byli dva herci brněnskýho divadla, menovali se
Šindler valneti- byli to bratři, Valentýn ((Valentýn Šindler)) a a
Josef Šindler
LS: mhm mhm
SM: a e ti e hráli v brněnským divadle a hráli komický postavy strejčka
Křópala a jeho e jeho synovce.
LS: mhm
SM: ale pak se dokonce aj vobjevila tetička Křópalová a e to bylo hodně
ee to vysílalo rádio tehdy tehdy nebyla televize, tak si pamatuju, že
když to mělo být, tak tatínek už to věděl a všichni tři sme si lehli do
postele, protože byly sluchátka na uši a poslóchali sme to všichni tři,
každý měl svoje sluchátka a toto sme poslouchali a ono to pak bylo
nějak zfilmovaný
LS: aha.
SM: a objevilo se to, ve filmu
LS: no.
((rozhovor krátce přerušen jinými osobami))
SM: e no eh je počkejte tak to sem řekla že e že e
LS: že to bylo zfilmováno [ste skončila]
SM: [že to bylo] zfilmováno a tak to sme zase šli celá rodina, páč
tatínek to strašně obdivoval, no. ((smích))
LS: mhm hm hm
SM: na takový e naši chodili pravděpodobně taky někdy, protože e vím,
že ehm jak už sem potom byla em starší, ale tak v našem domě bydlela
taková starší paní, která když bylo potřeba přišla k nám a byla tam
jako se mnou, abych tam nebyla jako sama, takže rodiče chodívali,
tatínek hodně do divadla chodil,
LS: mhm
SM: to taky měl rád em na no tak hlavně aby jak řekla operety.
LS: mhm
SM: tedy té v té době to byl takovej hlavní tenhle no.
LS: jasně.
SM: von von sice em ee hrál na housle a a pak ee mně koupil klavír
proto abych ho já doprovázela zase a no prostě takhle von byl na e na
hudbu teda dost byl dobře, byl tak založený, že sem to aj já po něm tak
trochu podědila, takže jako e si na to vzpomínám dycky v dobrým, no.
LS: a můžu se teda zeptat, jaký byl váš názor rodičů na film?
SM: em no. (..) tak ee počkejte, myslíte už vůbec?
LS: celkově.
SM: ne v to těch dětských letech?
LS: no mluvíme pořád o těch dětských letech, takže se můžete
SM: aha.
LS: vyjádřit k tomu, ale
SM: no tak ale myslím, že e v té době e em se nedá říct, že by em když
sme vodněkud přišli z toho filmu některýho, tak (.) pak teda si
vzpomínám, že byl film otec Kondelík a ženich
LS: [ano].
SM: [Vej]vara ((Otec Kondelík a ženich Vejvara))
LS: ano.
SM: to byl Pištěk ((Theodor Pištěk)), že a
LS: ano.
SM: ten jeho z- zeť byl, ale počkejte Jiří Dohnal, Jiří Dohnal, jo to
byl další, teda tehdy herec v té době. no, takže na tom sme byli taky.
to už sem jako asi em nebyla nej- úplně děcko nejmenší
LS: mhm
SM: ale
LS: no.
SM: vím, že to sem s nima na tom taky byla a a že hrozně obdivoval pani
nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) hrozně no a teda Pištěka ((Theodor
Pištěk)) jako teda ty dvě hlavní postavy, který tam byly. ale jinak
teda jez- když chodili a určitě chodili, protože ee em my sme tam
bydleli v tom ústavě, jak říkám, to byl velkej dům tříposchoďovej, kde
bydlelo asi vosm nebo deset partají, takže naši se kamarádili tam s
těma a když tak někam šli třeba společně, že si šli sednout, to já vím
aj třeba někdy jako do kina a potom si šli do vinárny na to vínečko
nějaký a a to sem jako byla s tou paní, sem si pravě na to vzpomněla,
na to už sem taky tro- za- trochu zapomněla. nó e takže em chodívali
takhle ven, no. ovšem ne nijak často, protože maminka nebyla
zaměstnaná, byl jenom jeden plat, že,
LS: mhm
SM: takže to zase nebylo, aby si mohli dovolit nějaký takový velký
výskoky, no, ale tak vím, že že třeba věděli vo tom, že já chodím do
toho kina, no ale protože zas to byl e pan ředitel, kterej s tatín- s
tan- tatínek byl v Sokole taky, aj ňákým funkcionářem tam byl, takže em
se tam stýkali, znali se, takže věděli kam chodím, [tak jako]
LS: [jasně].
SM: em mně to dovolovali, no.
LS: a eště bych se zeptal, jaký byl vlastně do těch deseti let postoj
školy k filmům? to znamená, jestli se učitelé třeba vyjadřovali ke
kinům a jak?
SM: ne, vůbec si nepamatuju, že by se o tom ve škole mluvilo, [ne].
LS: [hm], mhm. a vy ste teda zmiňovala, že ste chodila do kina ávia
((Avia)) do těch deseti let a [ještě]
SM: [ano]
LS: do některého dalšího kina, ste chodila?
SM: no zrovna teď sem si vzpomněla, že tam v tom ee v těch, ale ee do
těch deseti roků ne rozhodně, jedině s těma rodičema na tu Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)). ovšem nevím em
LS: a ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) se promítala kde?
SM: no já říkám, [jeli sme na Dornych]
LS: [to ste říkala na (tom) Dornychu]
SM: na Dornych, [ale jaký tam bylo]
LS: [na tom Dornychu].
SM: kino, to si vůbec už nepamatuju.
LS: počkejte, já se můžu zkusit tady podívat,
SM: no
LS: podle ulice, že bychom to dohledali.
SM: (...) protože to zřejmě
LS: em, kino Edison? Edison?
SM: ano. [ano ano].
LS: [kino edizon ((Edison))]. tam [bylo kino edizon ((Edison))].
SM: [bylo to kino ed-]. tak tam tam teda, ale pak teda si vzpomínám, že
em rodiče občas taky chodili do té ávie ((Avia)).
LS: taky.
SM: protože to měli kousek že na naší ulici to bylo, takže chodívali
tam.
LS: dobře. teď bych se ještě zeptal na otázku, jestli v tomhle dětském
věku byl pro vás film důležitý? a pokud ano tak proč a jak se to
projevovalo třeba ve vašem chování, zvycích e rozhovorech s kamarády a
tak dále. takže byl pro vás důležitý film v tomto dětském věku?
SM: em no tak e ((smích)) to se nedá říct, jestli důležitý, ale e
rozhodně sme se bavívali,
LS: mhm
SM: o tom obsahu toho filmu. a na hlavně teda na o výkonech herečky,
protože dříve sme ještě na na tych mužský role sme tak nebyly zvědavý
jako na tu třeba tu golovou nataš- ((Nataša Gollová)), ačkoliv nataša
golová ((Nataša Gollová)) nebyla v úplně dětským věku, ta ještě tehdy
nežila, ale byla Hana Vítová, Zita Kabátová em šajnflugová ((Olga
Scheinpflugová)) em kdo ještě, (mě) ta c- co zemřela ta a ta byla
hodně, to byla zpěvačka, to byla taková šansoniérová zpěvačka a zemřela
asi tak před deseti lety.
LS: před deseti lety?
SM: a eště eště do posledních, zemřela asi v pětavosmdesáti letech,
byla velice agilní, ee předváděla třeba svoje všelijaký roznožky em
[baletní a takhle]
LS: [ahá, to byla ta] Ljuba Hermanová
SM: správně. [Ljuba Hermanová]. ((smích))
LS: [Ljuba Hermanová]. ((smích))
SM: <vy to znáte lepší než já>.
LS: <to určitě ne>.
SM: <protože já, mně už ta paměť tak nes- neslouží, no>. ((smích))
LS: ((smích))
SM: ano, tak ee em ta taky a ona dříve ona nehrávala vždycky takový
role teda e co vlastně ona byla ve skutečnosti skutečně taková spíš
varietní umělkyně, ale em e hrávala i ve f- ve filmech em takový co
bych řekla normální role. ale tak se nám dycky líbívala, že je taková
šikovná, že
LS: ((smích))
SM: dobře cvičí, t[ančí]
LS: [ano].
SM: a to se nám jako líbilo no. ((smích))
LS: takže třeba napodobovala ste nějaké herečky v jejich oblečení nebo
[chování, účesu]?
SM: [no to vůbec né] ne
LS: ne.
SM: to se vůbec nedá říct, protože já sem byla dost přísně
vychováva[ná]
LS: [ano] ano.
SM: takže em taky vím, že em maminka byla velice šetrná ((smích))
takže, aby mě nějak tak chtěla zpovykat, jak se říká ne ne to teda. ona
mně šila šaty ještě já nevim do kolika roků, sama, protože ona zase
měla em na to takovou školu, tu světlou a takže ((smích)) teda ne, to
ne, to si myslím, že ee že to na moje oblíkání ani si myslím, že
chování, na moje chování, že to taky nem- nemělo vliv.
LS: a ta vaše znalost těch filmů, když ste na ně chodili, byla nějak
důležitá v těch rozhovorech s e s vašimi kamarády?
SM: no tak dycky sme znali názvy těch filmů, znali sme postupně em ména
herců hereček tam, který se nám teda až dodneška zachovali, pokud ty
herci ještě teda teď v této době někdy hráli, že em takže em to já
dodneška sem vo nich dost věděla a ee dokonce teď si vzpomínám, že e
sem ani ne já, ale měla sem sestřenici ee kteří teda na tom byli
finančně dobře oproti naší rodině a ee vím, že ona em rodiče jí platili
kinoreví ((Kinorevue)).
LS: ano ano.
SM: kinorevué ((Kinorevue)) ano.
LS: mhm
SM: takže my my sme tomu říkali Kinoréva ((smích))
LS: ((smích))
SM: a ona vždycky když si to přečetla a prohlídla, tak mně to dala.
čili já sem měla tako[vý štosy]
LS: [aha aha].
SM: kinoreví ((Kinorevue)), kde sem dlouho jako listovala a věděla sem
a tam dokonce se objevily adresy herců, tak vím, že sem jednou em Rolf
Wanka, to esli víte, kdo to byl?
LS: ano.
SM: to byl rakouský herec
LS: no.
SM: ale von se vobjevoval pořád v českých filmech.
LS: mhm
SM: on uměl perfektně česky, že, čili hrával a dodneška, před rokem sem
viděla, myslím sem vám to už asi řekla, ne, před rokem se objevil na v
té, ani ne před rokem, to eště míň, se objevil najednou film, který
vůbec sem z toho mládí neznala.
LS: no vidíte.
SM: ale jenže já (.) a opravdu sem si uvědomila, jakou jakou ten film
udělal ohromnej skok
LS: mhm
SM: z e ten rakouskej třeba ano, páč ten sme zase neviděli, za války to
nesmělo, za komunistů, e tady rakouský filmy žádný nebyly, čili já sem
ho dlouho neviděla, snad jenom opakování, jestli bylo ňákýho toho
starýho filmu z té první republiky, ale toto se objevilo jako to byl
nový film ale em hrála tam eště s nim Hana Vítová, čili em nebyl to tak
novej, protože vona zemřela tak deset, patnáct roků už to je. no, takže
a ta tam byla s ním jako jeho partnerka a em byl to e film e který už e
měl úplně jiný téma, víte, už to nebylo jenom to zamilování a e jenom
takový ty em povrchní věci, ale em ona byla propuštěná ze zaměstnání a
nemohla dostat nový nový zaměstnání a nějak potom pomocí toho herce
tedy, který tam měl ňákou roli někde, takže em se pak nakonec dostala
někam a e pr- a me- menovalo se to, mělo to takovej dobrej název, že
třeba jestli se vám už někdo vo tom nezmínil, kterej prostě em jako
vobsahoval to, že ee jakoby ženy em e že byla v takové situaci, ona
dost dlouho nebyla zaměstnaná, takže se jí dařilo špatně a takhle a em
rozhodně to b- v tom názvu byl dvou dvouslovní a byly to ženy, ale
LS: Výdělečné ženy? nebyly to Výdělečné ženy?
SM: možná že ano.
LS: to se mi vybavuje název jako takového filmu
SM: ano.
LS: Výdělečné ženy, ale nejsem si [jistej, jestli (sto pro-)]
SM: [ale on se obje]vil řikám určitě poprvé se u nás objevil [takhle]
LS: [mhm mhm mhm mhm]
SM: [rok to slabě] bude. že sem byla, jak sem uviděla e v televizi em
mám taky program, že, tak sem uviděla, že tam hraje <Rolf Wanka jako
první,> tam byl jako na prvním místě a Hana Vítová, no tak hned sem si
řekla, no to je pro mě, takže to sem si určitě ten čas našla, abych se
na to dívala a že se mi to moc líbilo, že to bylo už úplně jinýho rázu
než to, co sem viděla za svých dětských a mladých let.
LS: dobře, takže teď už můžeme přejít k tomu druhému okruhu otázek,
který se už týká toho období po skončení obecné školy, to znamená [od]
SM: [né].
LS: těch deseti let dál. takže se vás znova zeptám, jak často ste
chodila v tomto období do kina, po tom skončení obecné školy?
SM: no tak asi moc často ne, protože to sem dělala ten gympl a e rodiče
teda samozřejmě dbali na to, abych se učila a prospívala. ((smích))
LS: jasně hm.
SM: takže, ňáký moc velký chození nebylo, ale občas určitě jo. do
města, to sme se řikám domlouvaly už zase, to sem měla další kamarádky
z toho gympla, takže jako em tam vod tuď, no.
LS: tak zkušte zase odhadnout, kolikrát třeba za měsíc to [asi mohlo
být].
SM: [em nó] <možná jednou> ((smích))
LS: jednou za měsíc mhm.
SM: už taky, protože kvůli finanční situaci, protože em říkám, tatínek
em nás živil sám, maminka nebyla nikdy zaměstnaná, takže ona totiž
dělala a vona vím, že e že em zrovna naproti nám jak sme bydleli pak na
té ulici Štolcové naproti u toho ústavu e tak naproti byla poradna pro
matky a děti á em tam chodila pani doktorka pravidelně a jednou se tam
objevila cedule, jestli by někdo neměl zájem tam té pani doktorce
pomahat.
LS: mhm
SM: jako taková sice maminka nebyla sestra, nic, ale prostě se nějak
zřejmě e asi už sem byla tehdy tak odrostlá, že e tó že mě neboc-
nepotřebovala nějak už vychovávat, takže ee se tam na to přihlásila,
bylo to ovšem bezplatný. vím, že za to pak dostala ňákou odměnu a ňáký
vyznamenání kdesi potom bylo e že to že byla jako sociální pracovnice
ju teda em
LS: jasně.
SM: jako nazvali, no. takže em ovšem říkám, bylo to bezplatný, čili
pořád jako to bylo, sme byli rodina živená jenom tatínkovým příjmem,
takže, on byl státní zaměstnanec, [čili nic moc to nebylo, že].
LS: [mhm mhm mhm]. a změnilo se to teda potom, když ste nastoupila po
tom gymnáziu do zaměstnání? že byste chodila častěji?
SM: ee
LS: do toho [kina]?
SM: [ano] ano. to sem byla ty dva roky v té drogerii a e pak sem b- jak
to bylo? já sem byla, na na tom policejním ředitelství
LS: to už bylo po válce ale, že? na tom policejním ředitelství.
SM: to bylo po válce, ano.
LS tak to už nás [vlastně ani nezajímá].
SM: [když ne] když to v té drogerii sem byla za války.
LS: ano ano hm hm.
SM: to to bylo jako utečení, protože já sem byla štyřiadvacátej ročník
LS: mhm
SM: a ten byl takzvaně prodanej Moravcem ((Emanuel Moravec)), to byl
náš ministr kultury zaprodanej Němcům ee kterej se jednoho krásnýho dne
řekl, že jako aby aby dokázal svou ee Němcům ee em svou sympatii, tak
řekl, že všechny děti český, narozený v roku čtyřiadvacet, si můžou
Němci prostě vzít do svýho registru nějakýho a budou posláni na práci
do Německa,
LS: mhm
SM: což ovšem za války bombardování a tak dál, že, tak nebylo nic moc,
no takže em sem jako em se em to zase tatínek zřejmě měl, no protože on
byl v tom ústavě a tam bylo hodně lékařů a prostě takových nějakých ee
lidí vlivných třeba e nějak ne teda, no ale takže měli hodně známých a
tak a ti právě ee tatínkovi doporučili, aby mě tam dal do té drogerie,
že to je takový jako schování se
LS: jasně.
SM: a já sem měla trochu ruku takovou pochroumanou, takže em jako se z
toho udělal, dostala sem velký vysvědčení lékařský a e ten majitel té
drogerie to všecko zařizoval na pracovním úřadě á prostě sem byla
osvobozená nakonec. takže sem do toho Německa nemusela, no takže.
LS: tak to bylo štěstí.
SM: tam sem byla, to bylo teda pro mě velký štěstí a tam sem byla jako
z takové jako em vděčnosti až do konce války em no tak pochopitelně,
páč sem měla strach, že, se někde jinde objevit, no.
LS: takže a říkala ste, že ste chodila víc, když ste nastou[pila do
toho zaměstnání].
SM: [ano, to sem už] si vydělávala, tam sem byla <placená už>, takže to
sem chodívala do kina víc, no ale tak em zas to bylo tak že em že pořád
sme měly kontakty s těma kamarádkama á (.) to sme prostě kde kde dávali
ňákej dobrej film, kterej se nám zdálo, pravděpodobně to byly jenom ee
český, no ale e voni už em e v té době dělali Němci em i Rakušani,
hlavně Rakušani e docela takový dobrý filmy hlavně e hlavně ty
muzikály, to tomu se dneska se tomu říká muzikál, ale tehdy to byly
filmy, kde byla prostě jedna herečka nebo herec jako zpěvák nebo e ta
marika rek ((Marika Rökk)), že jako
LS: mhm hm
SM: em tanečnice a z toho byly a dokonce už tehdy barevný filmy to
byly.
LS: ano.
SM: čili to bylo pro nás teda úplně něco nového, že a naši, teda Češi,
to samozřejmě nemohli takového něco dělat, takže em vim, že sme chodili
hodně na ty rakouský filmy.
LS: a proč ste chodili zrovna na ty rakouské filmy?
SM: e no protože sme uměli německy.
LS: aha aha.
SM: my sme měli povinnou němčinu.
LS: mhm. a to znamená že ty filmy byly bez titulků? na které ste
chodili.
SM: e no né ale byly namluvený.
LS: aha.
SM: jo to nebo né. to asi t- to to [to bych vám]
LS: [jako myslíte] dabing, že by měly?
SM: e no.
LS: český dabing?
SM: to [asi těžko].
LS: [ne ne].
SM: to sem asi řekla blbost, ne, protože já sem prošla tolikama érama
LS: jasně jasně.
SM: že ((smích))
LS: ((smích))
SM: <já už přesně nevím jak to teda> em
LS: nevadí.
SM: protože jednak to bylo za první republiky, pak to byl německá
okupace, ano,
LS: ano.
SM: pak to byla komunistická opuka- okupace štyry sta štyrycet roků,
čili
LS: mhm
SM: em sme toho prožili tolik, že toto to sem řekla asi blbost teda,
ale ale vím, že em že třeba em určitě e i když tam em byly ty titulky
(.) tak třeba ona tam bylo hodně písní, který potom za- strašně
zpopulárněly, to sem si aj kupovala noty a na klavír sem si hrávala ty
e ty písně hlavní, páč ty vopravdu říkám, jako dneska když se ňákej em
ujme že a pořád se to všady č- že jo (člověk) to zpívá, slyší teda, tak
e to bylo taky tam a e ty písně ona zpívala v němčině jenom
LS: mhm
SM: a ty noty se taky dostaly koupit v němčině. no ale protože my sme
měli tu výhodu, že sme měli povinnou tu němčinu, rodiče na to moje
hrozně dbali, já sem chodila do několika hodin a
LS: mhm mhm
SM: dokonce se zorganizoval na škole takovej kroužek e že se n- me
nechodili k j- jednim německým manželům, to bylo za Německa teda na na
něme- ne němčinu a tam sme se teda nejvíc naučili, páč to bylo formou
hry, tam e ta pani nás tam posadila do dětskýho pokoje, dala nám k
dispozici hračky po svých dětech a tam sme si hráli prostě v němčině,
no, takže to jako dost dost jako nám napomohlo, no. takže proto asi to
bylo no. já ( )
LS: a když byste teda měla říct, kolikrát asi ste chodila do toho kina,
když ste nastoupila do té práce, třeba zase za měsíc, kolikrát to bylo?
SM: no tak e (.) možná jednou nebo dvakrát, za týden. ne za mě-
LS: za týden? dokonce. [za týden]
SM: [počkejte]
LS: nebo za [měsíc]?
SM: [počkejte] ne ne ne to to asi ne, protože jak říkám, měla sem
rodiče pořád, který i když sem už byla jako zaměstnaná, tak em pořád
sem s nima žila, že a byla sem prostě vychovaná v jejich duchu. ne
takže to asi sem em řekla blbost. takže tak (.) no ale ale skoro bych
řekla že e každej týden, tehdy soboty nebyly, ale v neděli.
LS: mhm
SM: ano ano a to je docela možný, páč si teď vzpomínám že em my sme
bydleli v tom ústavě teda kde byly telefony jako úřední a em měla sem
tu jednu kamarádku, která se potom e přestěhovala em do Pisárek a vím,
že s tou sme a ti měli telefon zavedenej, takže em sem si dycky z toho
úředního telefonu v tom ústavě e tam šla zatelefonovat, abych se s ní
domluvila, ano a s tou sem pak dost chodívala, no.
LS: a která kina ste teda navštěvovala? [(v) těch]
SM: [no jak řík-]
LS: deseti letech. když vám bylo už těch deset let a více. tak která
kina to byla?
SM: no tak to em určitě, to je jak sem vám to už jednou řekla. Moderna,
to byla teda Jalta teda po to pozdější, že. Kapitol (..) Alfa, Kapitol,
no ve vnitřním městě, do skaly ((Scala)) sme taky hodně chodili, ale to
se menovala
LS: dops ((Dopz)).
SM: dops. dops ((Dopz)), ano správně. ano.
LS: a potom když ste e nastoupila do toho zaměstnání, došlo k nějaké
změně, v tom výběru těch kin, kam ste chodila?
SM: (.) e no tak ve výběru kin ne, možná ve výběru filmů, ale e v-
pořád to bylo pro mě nejblíž dosažitelný,
LS: mhm
SM: e protože e sem pořád bydlela em do toho (.) padesátýho roku asi em
v těch Červnovicích, čili odtuď to bylo dost jako e týž k dosažení, že,
e když člověk se chtěl dostat do města, no ale tak e sem teda většinou,
to říkám, hlavně tady ty čtyři kina, to byly.
LS: jo.
SM: tam sme si dycky, a to sme si museli lístky v předprodeji, protožé
ee přijít tam před začátkem kina, to bylo, zvlášť u takových těch
známých filmů, ty třeba ty
SM: český em co byly ty český tyhle em mně zvoní telefon [promiňte,
no].
LS: [jo jo jo].
((odchází))
(..)
SM: no už né? ((vzdálený hlas))
(..)
((vrací se))
SM: (no tam někdo zazvoní a)
LS: tak už nic?
SM: že já já bych vám měla udělat [tu kávu už tady sedíme a]
LS: [né ne ne ne ne ne ne ne] to je dobrý, fakt [ne ne ne ne ne]
SM: [vopravdu né?]
LS: já sem snídal předtím, takže já sem m- měl [kávu doma].
SM: [(ne- nejste zvyklí)]
((bouchnutí dveří))
SM: ste ještě na to mladý na to [<na takový to kafování>]
LS: [((smích))]
SM: <to je pravda>. můžu vědět kolik je vám roků?
LS: dvacet šest.
SM: nó.
LS: ((smích))
SM: ale vypa[dá to]
LS: [nevy]padám na to, že?
SM: né ((smích))
LS: ((smích))
SM: <fakt ne ne že bych chtěla nějak lichotit, ale sem si myslela, že
ste na začátku>,
LS: já vypadám pořád na patnáct.
SM: e těch studijí, jo.
LS: tak a teď bych se vás zeptal, jestli z těch kin, co ste měl-
menovala ste měla úplně ňáké svoje nejoblíbenější kino a co se vám na
něm líbilo?
SM: (...) no (..) (si) tam, právě si to představuju, jak to tam asi
tehdy vypadalo,
LS: no.
SM: no rozhodně ne tak jako dneska, když sou vyčalouněný všecky tyhle,
to byly <dřevěný sedadla, který klaply, když člověk se zvedl, že>
((smích))
LS: mhm hm
SM: <tak že>. nó tak já nevím, ale já si myslím, že to nebylo kinem,
ale že to bylo filmem. že prostě když v tom některým fi- em kině dávali
film, kterej sme chtěli vidět ee říkám, to byly většinou ty em no tak
LS: mhm
SM: český aj rakouský, že německý teda, tak eee sme šli do kina do toho
k- kde to dávali právě. no.
LS: mhm. a bylo naopak v krně e v Brně teda některé kino, které ste
vyloženě neměla ráda? kam byste nikdy nešla? do kterého ste nechodila
zásadně?
SM: em no tak to byly ňáký možná předměstský, ale na opačné straně než
sem já bydlela, že,
LS: mhm
SM: takže sem ani je neznala třeba jak vypadaly, jenom sem podle názvu
toho kina že se to objevovalo na plakátech většinou, že, to byl dycky
hromadný, no vlastně dneska je to taky hromadný plakát na všecky kina
takže em tam sme si dycky vybírali podle toho, takže e ne podle kin,
ale podle filmu, kterej tam dávali.
LS: podle filmů, které hráli. a chodila ste do těch různých kin podle
toho, jestli ste šla sama e nebo právě s rodiči nebo s kamarády?
SM: e sama sem nikdy nešla,
LS: mhm
SM: buďto sem teda někdy s těma rodiči, alé jinak dycky s kamarádkama
nějakýma. z kraje s kamarádkama a potom teda až zase s kamarádama, ale
to už sem potom byla dospělá, tak to už
LS: hm
SM: bylo zase jiný.
LS: tak a teď bych se vás zeptal, jak ste se v tom kině chovala
obvykle?
SM: no.
LS: jako divačka. jak ste se chovala v kině tenkrát?
SM: jako jestli sem ňáký projevovala ee
LS: třeba.
SM: emoce
LS: třeba.
SM: a takhle nad [dějem toho]
LS: [nó no no].
SM: filmu?
LS: třeba.
SM: ((smích))
LS: na co si vzpomenete. cokoliv.
SM: no tak když to bylo něco e no tak ale to em ee když to bylo něco e
veselýho, což většinou to byly ty veselohry
LS: mhm
SM: český, že, no tak sem samozřejmě s tím prožívala taky tu radost a
smály sme se, zvlášť když sme byly s kamarádkama ještě e tak tima em ne
úplně odrostlejma, myslím si e no tak bylo to v tom gymplu už teda to
už člověk byl potom, že ((smích)) dospělej aj a už se musel chovat
taky, protože e teda ee tam taky nám na nás dbali teda, na naše takový
vychování, my sme měli takový kantory teda to bylo klasický gymnázium a
e latina, řečtina a em němčina samozřejmě pořád, že e no ale měli sme
ohromnýho třídního, na toho moc em m- moc ale to to vlastně vod ale že
který prostě em dbal i na to, aby sme se i tam teda jako chovali, čili
čili to em ňák bylo, no ale tak em když bylo něco v tom kině veselýho
em v tom filmu, tak sme se zasmály, zařehtaly sme se, česky řečeno, ano
jako takový děvčata mladý ještě, no.
LS: já sem myslel třeba i jestli se tam
SM: a
LS: jedlo jídlo ee nebo e jestli po skončení
SM: v tom kině?
LS: byl potlesk a
SM: né tak to určitě né.
LS: ne?
SM: no to byl na dvě hodiny, to nebylo potřeba. možná že e že em ňáký
takový oplatek nebo kousek čokolády, to snad ano, ale né abychom jedli
v kině, to teda já sem nezažila.
LS: mhm mhm
SM: to ne.
LS: á potkávala ste v kině svoje známé?
SM: ano ano, to sme se často potkávali. pak sme se třeba zase e em
domluvili zase s dalšíma s někým, koho sem dlouho neviděla a hned sme
se domluvili zase em že půjdeme někam a nebo ňáký další film až bude a
nebo že e když se o tom dovím, že bude em někde hra, protože my sme
museli vopravdu si jít stoupnout do fronty k pokladně
LS: mhm
SM: na ty lístky. protože to tehdy z- zajímavý, že to že byl takovej
zájem, no protože nebyla televize, [to bylo ono no].
LS: [asi přesně tak, no] no.
SM: takže bylo hlavně kino no kde člověk teda, rádio a kino.
LS: á mluvili ste potom třeba i když ste šli z toho kina spolu, jestli
ste o těch filmech spolu mluvili?
SM: ano ano určitě určitě.
LS: mhm á chodila ste jako dítě na nepřístupné filmy taky?
SM: ne.
LS: ne?
SM: ne to ne teda. ((smích))
LS: ((smích))
SM: nes- ani sem se nesnažila. já sem prostě e byla tak vychovaná, že e
že to né. ((smích)) no protože by mě tam klidně mohl někdo vidět a
třeba donést rodičům a to by pak nestálo za to, to sem věděla.
LS: a chodila ste do kina bez placení? vy ste teda zmiňovala vlastně že
ste měla tu kamarádku, která měla tatínka
SM: ano.
LS: a jinak potom třeba později ještě? e dostala ste se někdy bez
placení [do kina]?
SM: [ne, tak] pokud se týká toho kina ávia ((Avia)), tak to bylo tak e
ten tatínek tam byl ředitelem asi štyři roky
LS: mhm hm
SM: to bylo tak to to dětství moje eště, ano. no ne dětství, jak už sem
začala chodit do školy, do obecné, že, tak po po ano po dobu trvání té
obecné e školy, ale potom on už tam nebyl tím ředitelem, čili už se to
nedalo e no nic méně ee známý sem tam měla, páč to bylo sokolský kino,
já sem byla v Sokole, takžé sem se tam znala i s těma zaměstnancema, no
takže možná že někdy se to stalo, ale abych to dělala pravidelně, to
né.
LS: to né.
SM: to ne.
LS: hm. a můžu se zeptat, jestli ste chodila do kostela?
SM: ano.
LS: v té době.
SM: ano.
LS: á jak často [to]
SM: [já]
LS: bylo asi?
SM: e no tak to je tak, já sem bydlela v tom ústavě
LS: mhm
SM: aspoň to svoje mládí, že, do toho třiaštyrycátýho a tam byla kaple.
a v té kapli ka- se každou neděli ee dopoledne sloužila mše.
LS: mhm
SM: čili a já sem měla v domě n- nad náma bydlel, to byl nadřízený mýho
tatínka, ňáký pan ředitel á ee ten nemě- měl už od dospělýho syna
odrostlýho, který nebyl doma, čili on neměl děti a von si ňák tak
prostě em dycky když sme se někde potkali, tak se mě vyptával co gympl
a takhle, jak de študijum, pač von taky měl ten gympl, že a takže em
eee ten prostě si navykl, že každou neděli před devátou hodinou u nás
zazvonil.
LS: mhm
SM: a (zlatuško), já už du do kostela, poď. a šla sem s ním a rodiče to
podporovali em takže já sem byla ráda, protože my sme museli třeba na
gymplu, tam to přesně sledovali, tam sme měli e náboženství vyučování a
e on byl to ňákej farář od svatýho Jakuba ((kostel sv. Jakuba)), to
bylo, protože to bylo ve vnitřním městě, že, to to ten gyn- ten gympl a
e ten přesně sledoval návštěvu kostela. to tehdy tak bylo. a e chtěl
prostě, aby všichni chodili k tomu Jakubovi ((kostel sv. Jakuba)), aby
von <měl možnost to kontrolovat> jestli nelžou,
SM: když řeknou že že byli v kostele. jenomže já sem mu hned z kraje
vysvětlila mou situaci, že teda bydlíme tam a
LS: jasně.
SM: a že prostě [chodím tam každou neděli]
LS: [no no no no]
SM: a takže von mě jako mě nechal na pokoji, bych řekla. takže já sem
vopravdu chodila dost.
LS: a mě by zajímalo, jestli se třeba někdy stalo, že by vám ta
návštěva kostela zabránila v tom jít do kina?
SM: né to né to bylo v neděli dopoledne.
LS: a nebo že byste šla do kina místo do kostela.
SM: ne ne to rozhodně ne.
LS: mhm. á
SM: no j- já sem potom abych vám řekla pravdu ee em ten pan ee ředitel
potom šel do důchodu dřív než tatínek, čili se odstěhoval a já už sem
takový to pravidelný a potom sme se už potom přišli ti Němci a a
myslím, že tam ty bohoslužby byly dokonce zrušený
LS: hm
SM: za německýho teda režimu a em takže já sem už to tak e prostě em
tak pravidelně chtěla sem říct nepřeháněla, ale no to [nemůžu],
LS: [jasně].
SM: ale takhle prostě ee zůstalo mně to samozřejmě z toho mládí, ale
ale pak už sem to tak moc teda
LS: hm hm
SM: em neopakovala, abych chodila třeba každou neděli ee
LS: jasně.
SM: do jinýho kostela, poňač já sem taky tam em v těch Černovicích, co
my sme bydleli em tam kromě té kaple vokolo žádnej kostel nic nebylo
že, čili bych to měla dost daleko, musela bych někam, tam se totiž když
já sem se chtěla dostat do města, tak sem musela projít celou tou em
Charbulovou ulicí, ta dodneška se teda menuje Charbulova a em ta
končila až na Olomoucké, to byla dlouhá ulice a tam byla první zastávka
tramvaje. čili já sem musela takové skoro <štvrt hodiny jít pěšky> [po
té]
LS: [( )]
SM: Charbulové než sem došla na Olomouckou a sedla na tramvaj a jela do
města. čili ee sem zase to tak nechtěla přehánět, no takže sem to
prostě asi už tak potom. to sem rozhodně, ale že bych ee spojovala
kostel a teda nebo místo toho do kina to ne teda
LS: to ne.
SM: protože to [to ani nešlo].
LS: [takže pře]dpokládám, že to byla Římskokatolická církev, ke které
ste se hlásila?
SM: ano.
LS: a jestli, by mě ještě zajímalo, jestli vaše vyznání něják
ovlivňovalo i to e jak často ste chodila a na jaké filmy do toho kina.
SM: aha. no e tak e (.) jak bych vám to řekla? v té době, vy myslíte
takový ee filmy mládeži nepřístupný
LS: třeba.
SM: třeba kvůli ňákým sexo- se[xu a takhle, jo]?.
LS: [třeba hm ]hm.
SM: e no <já ani nevim jak bych> se k tomu vopravdu vyjádřila, protože
e em nevím, počkejte, jak to mohl, no tak e pravděpodobně když sme se
dívali na takový ty rakouský nebo americký filmy, no tak tam určitě sme
se vo tom sexu něco dověděli, to teda určitě. no takže em počkejte, ale
jak zněla otázka? e jak
LS: e jestli to vaše vyznání ovlivňovalo to, jak často ste chodila na
na jaké filmy ste chodila?
SM: aha. nó nemůžu říct, že bych si vybírala firmy filmy e kde teda
toho sexu bylo hodně nebo víc, to rozhodně né, já sem vopravdu em
hleděla na ten děj hlavně, no ale jak, říkám, vono se to opravdu
postupně e víc a víc objevovalo ale hlavně v těch zahraničních filmech,
který teda tady byly pořád k mání, že. [i když]
LS: [jistě no].
SM: i když teda, to už později. no a takže e em né rozhodně né e že
bych ee nějak byla ovlivněná e tou církví, ono abych řekla pravdu čím
sem byla starší a dospělejší, tak ee sem em to teda em ňák se
odkláněla, ne odkláněla, to nemůžu, já v- věřím a takhle, ale chodění
do kostela třeba em sem si řekla, no zvlášť když sem to měla tam tak
daleko že a tak tak spíš když sem byla v tom městě, že sem třeba se
zastavila v tom kostele
LS: mhm
SM: na tu štvrt hodinku a tak ale ale jinak jinak teda né. á tak to asi
nějak n- nesouviselo (...) nesouviselo, že bych s- vyhledávala třeba
řekněme filmy, kde bylo hodně sexu ee a [jestli to]
LS: [jasně].
SM: mně nevadilo to moje vyznání,
LS: mhm
SM: ne tak toto to né, protože říkám, čím sem byla dospělejší, tak tím
sem se od toho jako víc odkláněla tady od toho.
LS: a ještě bych se zeptal, jestli si vzpomínáte, že by se třeba někdy
promítaly filmy přímo na faře.
SM: aha tak to nevím.
LS: nevíte.
SM: protože em faru, já sem tam nikde neměla v okolí,
LS: mhm
SM: takže to teda nevím.
LS: dobře, takže teď můžeme přejít už k té třetí sekci, která se týká
filmů a jejich výběru a jako první otázku bych se vás zeptal, jak ste
si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? podle čeho ste si
ho vybírala?
SM: no tak ee obyčejně n- někde e třeba e tu kinoreví ((Kinorevue)) sem
e teda em sem se k ní dostala, čili, potom sem si ju myslím kupovala
sama, až sem byla ee no né teda často, že bych zrovna každou, ale když
mě tam zaujal třeba fotka ňákýho známýho herce a tam se člověk dost
dověděl aj o obsahu filmů, tak možná že to bylo i toto em a (.) e no
potom teda em (.) možná takový filmy potom em no to v tom
třiaštyrycátým právě přemýšlím, jak to bylo s tou maturitou, ta byla
ještě teda (.) za Němců. no ba no v pětaštyrycátým byl konec války, <já
už to> ((smích)) <pomalu> přestávám si takhle sledovat. ee no em
LS: takže ste řík[ala]
SM: [ono]
LS: ten časopis, že ste vlastně teda [z toho časopisu]
SM: [ten časopis, ano] kde sem teda ano a
LS: a dál třeba ňáké, kde ste získávala informace o těch filmech?
SM: (.) no tak em když si člověk š- šle k tomu kinu a tam byly ty
obrázky a takhle, tak si to trošičku projel, takže podle toho sem si
mohla udělat představu asi jakej ten děj tam je.
LS: mhm
SM: no jinak teda.
LS: a em to už sme vlastně naťukli, vy ste zmiňovala ty svoje oblíbené
herce a filmy, takže se vás zeptám, jestli při tom výběru bylo pro vás
důležité, kdo v tom filmu hrál?
SM: hrál, ano.
LS: to bylo pro vás
SM: rozhodně
LS: důležité.
SM: ano.
LS: takže e jestli můžete říct ňáké svoje oblíbené herce nebo herečky,
na které ste do toho kina chodila teda pravidelně?
SM: no <tak to byla nataša golová ((Nataša Gollová))>. já už mluvím teď
tady ty, protože třeba pokud eště sme sem i chodily filmy té šerly
templové ((Shirley Temple)), tak to sem na to chodila na každej film.
to se...
LS: a proč se vám líbila zrovna širly templová ((Shirley Temple))?
SM: em no tak to bylo ((smích)) takový za prvé krásný dítě to bylo, teď
samozřejmě chodívala vždycky oblečená, hlavně převlíkala se všecky
svoje tyhle tam měla, no to bylo spíš takovýho něco marnivýho, ženskýho
asi pravděpodobně v tom. ale von v tom dycky ňákej děj byl, vono to
nebylo kor tak teda e že ona někdy aj se dostala do ňáké třeba špatné
společnosti, že pro ní hrozilo ňáký já nevim eee potom vím, že aj (.)
počkejte jak ( ) musím na to tak moct teda zase já sem, říkám
((smích)) kdybych tady tak, kdybych nebyla no to se totiž stalo tím, my
sme přestavovali, z půdy se dělal eště jeden pokoj nahoře a všecko co
tam bylo, tak muselo ven
LS: mhm mhm
SM: a já sem tehdy na to tak ňák moc sem se nestarala, ani sem si
neuvědomila, co tam všecko z toho mládí mám, páč to se dělalo, když se
narodil e narodil mu- můj druhej vnuk e takže em byli bylo nás tady
zase víc vo jednoho, tak se musel ten pokoj tam přistavovat a em tehdy
už teda e sem na to tak nehleděla, jestli tam mně zmizne něco z mýho
mládí takovýho, no tehdy sem měla jiný starosti, byli tady byla tady
dcera a její rodina, byli tady ti vnuci, že, takže který já sem spolu
vychovávala, protože dcera chodila pak do zaměstnání, já sem tady s
nima zůstala sama, čili e sem s- e je jako vychovávala, no chodila sem
s nima ven a tak dál. takže už prostě sem na to tak nedbala a tím se
stalo, že až po čase sem si uvědomila, že tam sem měla to a to, tam
byla velká krabice, kde sem měla fil- e fo- fotky teda aj programy kin
sem si skovávala
LS: to je škoda.
SM: no bohužel bohužel to všecko přišlo přišlo teda pryč. no takže em
ta otázka byla jak? teď ta poslední.
LS: e z- mluvíme vlastně o těch vašich oblíbených hercích a
SM: [aha]
LS: [(kde)] si na ně vzpomí[náte]
SM: [aha] takže ste se ptal, proč ta šerly ((Shirley Temple)). no tak
nevím, no. to bylo to byl americkej způsob života tam to bylo pro nás
něco úplně jiného, že,
LS: mhm
SM: takže asi proto, no.
LS: mhm. a z těch dalších herců třeba? zmiňovala ste natašu golovou
((Nataša Gollová)), proč zrovna naš- nataša golová ((Nataša Gollová))
[se vám líbila?]
SM: [e Natašu e Na]tašu? no protože ((smích)) em se tolikrát opakovaly
ty její filmy, že, Eva tropí hlouposti a a em co ještě? já už si to
nepamatuju, jak se to všecko menovalo, ty její filmy, ale em né řekla
sem asi tu Natašu ((Nataša Gollová)), jenomže Nataša, ta nebyla za mýho
mládí.
LS: nebyla?
SM: (.) to já právě, [kdybych tak věděla, kdy ty]
LS: [nataša golová ((Nataša Gollová)) to byly] ty filmy Kristián, Eva
tropí hlouposti, Ho[tel]
SM: [ano]
LS: Modrá hvězda ((Hotel Modrá hvězda))
SM: aha
LS: to sou štyrycátý, třicátý léta.
SM: jo, takže aha
LS: no.
SM: takže vona tehdy začínala.
LS: tehdy vlastně začínala, [no, no].
SM: [vona tehdy začí]nala, ano, takže to potom, tak potom ano. pak
teda, možná že po té ee šerly ((Shirley Temple)), že vona jako em jako
byla další, vona jí byla tak trošku podobná, to byla taky taková ještě
d- dítě a a vona teda taky měla takový ty role bláznivý ze z kr[aje,
že],
LS: [no no].
SM: takže ((smích)) pravděpodobně asi proto, no, ale em myslím, já sem
měla i dalších teda, počkejte, já tady nemám brejle na čtení.
((jde pro brýle))
(...)
((vrací se))
SM: sem si tady vypsala honem, abych protože to si takhle člověk ná e
na todle okamžitě nevzpomene, ale jó, Věra Ferbasová. a ta byla
současně, myslím že s ní, možná o trošku dřív.
LS: mhm
SM: než než nataša golová ((Nataša Gollová)).
LS: mhm
SM: no čili ta, mám ju tady na prvním místě <napsanou>. takže to
znamená, že ta opravdu,
LS: takže ta byla nejoblíbenější vaše?
SM: no asi ano. tak to tam udělejte, tak napište. no je to em no nataša
golová ((Nataša Gollová)) lída bárová ((Lída Baarová)) em Hana Vítová,
Vlasta Matulová, to všecko, Zita Kabátová, no pak Dana Medřická, ta už
byla později, Zorka Janů, to byla sestra lídy bárové ((Lída Baarová))
no potom Vlasta Fabianová, ale ta už hrávala takový, to byl už zase
úplně jinej druh filmu, kde hrávala Vlasta Fabianová a měla sem ju
velice ráda teda. to sem taky ráda chodila na její filmy. Jiřina
Štěpničková, ta potom trošku přestala, ale e tak to bylo asi ono. tady
mně ještě, to mně diktovala ta em kamarádka. no ale dá se říct teda ta
Věra Ferbasová, nataša golová ((Nataša Gollová)) em vlastu maturovou
((Valsta Matulová)) sem měla taky moc ráda, a to bylo z toho důvodu, že
byla Brněnka,
LS: mhm
SM: takže to bylo takový, takovej patritickej tendle. no Zita Kabátová,
ta v tom filmu muži nes- Muži nestárnou?
LS: Muži nestárnou.
SM: no tam hrála ty trojrole vlastně, že,
LS: no no no.
SM: takže tam sem ju taky strašně obdivovala. dodneška vona ee eště
žije teda, [že],
LS: [ano] ano.
SM: sice vypadá úplně jinak než tehdy. tehdy to byla moc hezká ženská.
no em tak bohužel leta dou, vona je starší asi jak já,
LS: hm
SM: pravděpodobně. ee no tak Vlasta Fabiánová, Pešek ((Ladislav Pešek))
(byl) Hrušinský ((Rudolf Hrušinský st.)) Štěpničková ((Jiřina
Štěpničková)). (to) to tady ještě mám některý filmy. no Falešná
kočička, to byla teda Věra Ferbasová, že, no Dívka v modrém byla e lída
bárová ((Lída Baarová)), Muži nestárnou, to teda byla ta em Zita
Kabátová, Eva tropí hlouposti tady mám taky napsa- napsáno, tak to je
Nataša ((Nataša Gollová)), no takže to asi tak e bylo.
LS: a proč zrovna tyhle filmy, proč si vzpomínáte zrovna na tyhle
filmy? čím vás tak zaujaly?
SM: ((smích))
LS: ((smích))
SM: no tak to herectví nataši golové ((Nataša Gollová)) i řekněme té
Věry Ferbasové ((Věra Ferbasová)), to sem byla tehdy ještě hodně mladá
a e prostě em mě zaujmuly no že e že em dovedly e předvést takový role,
ovšem tehdy sem to em spíš sem se bavila u toho dobře,
LS: hm
SM: takže to asi bylo, že sem to nedovedla vodhadnout ty hodnoty těch
filmů
LS: jasně.
SM: to ty přišly až později, no to sem si až uvědomovala teda potom
později samozřejmě. no takže tak asi ty, to bylo (..) co to tady je. no
potom, no tak to byl, to byly zase jiný druhy hugo hás ((Hugo Haas))
taky když začal hrát, tak to ten taky mě dost zaujal,
LS: mhm
SM: a em bohužel až teda do toho roku když m- (než) musel vodejet, že,
LS: hm hm.
SM: musel o-. to sem litovala teda, protože toho sem měla taky ráda v
těch filmech. on teda em vopravdu, to byl pan herec, no to to dovedu
vodhadnout dneska, tehdy sem to ještě ne em protože oni ho obsazovali
do takovejch rolí toho ňákýho zamilovanýho vždycky, který měl ňákou
ženu, nebo o ni usiloval a a nemohl ju dostat a pak teda ju dostal a
pak to nedopadlo dobře, no prostě e takový ňáký děje to byly, který e
který z- zrovna člověk jak říkám, to sem tehdy nedovedla tak ocenit, no
ale, protože sem si vybírala většinou filmy podle, tehdy v té době
podle herců em tak e že em někdy to byl film aj kterej třeba za moc
nestál, ale to už dneska nedovedu vodhadnout a ani mě ani mě takovej
ňákej nenapadá (..) em že bych si byla řekla tehdy, no toto je teda
kravina, jak sem si e dycky říkávala ((smích)). sama sobě ((smích)). no
takže to vám v t- v tomto vám [teda]
LS: [to ne]vadí.
SM: (neřeknu).
LS: můžeme jít klidně k další otázce,
SM: ano.
LS: zeptal bych se, jestli pro vás bylo důležité, jestli ten film byl
černobílý nebo barevný?
SM: em no, jakmile začaly barevný fi- aha počkejte, ale ee em vím, že
třeba ty rakouský filmy
LS: mhm
SM: jak sem zmiňovala tu mariku rekovou ((Marika Rökk)), ty byly všecky
barevný a em v v ale u- zase když sem potom šla na normální film, tak
byl černobílej, takže sem si musela e jako em uvědomit, že to je jenom
mimořádný, no a taky dycky byl hodně drahej, ty vstupenky byly na to,
že, páč to byl barevnej film,
LS: na ten barevný film [byly]
SM: [na ten]
LS: dražší [vstupenky].
SM: [byly dražší] vstupenky, určitě ano. takže e tehdy em ale přesto
sem teda na něj si ty peníze obětovala a jak sem slyšela, že je nějakej
barevnej film tady z venku, tak sme na to určitě šli.
LS: takže to byla pro vás taková velká atrakce?
SM: velká atrakce tak, ano.
LS: mhm
SM: bych řekla. protože co jinýho neexistovalo barovný barevnýho
takhle, že. aj americký filmy tehdy byly barevný už některý, ale em
myslím, že ty americký k nám nechodily zrovna ňáký hodnotný filmy jak
sem aspoň e později, no pokud to nebyly teda ňáká, ale jo tak mohly to
být ee (..) třeba em ty filmy těch e no ale to nebyly ale byly byly to
americký filmy em em myslím co tam hrála ta herečka norská, Norka.
velice se proslavila v Americe hlavně. a moc
LS: ta krasobruslařka myslíte, ne?
SM: e-e ne ne ne.
LS: ne ne ne ne ne.
SM: ne ne né.
LS: jo tak to nevím.
SM: a víte, že [vona]
LS: [gréta] garbo ((Greta Garbo))?
SM: e né, [to taky ne].
LS: [to byla] Švédka.
SM: to byla Švédka, ale em teď zrovna e kdy to bylo? potom hrála
šepoty, výkřiky ((Šepoty a výkřiky)) v tem v tom filmu. v tom a to byl
totiž e Bergman ((Ingmar Bergman)) byl režizér a ona byla jeho manželka
[a jak se]
LS: [to byla] liv ulmanová ((Liv Ullmann)).
SM: liv uvlanová ((Liv Ullmann)), ano, liv ulmanová ((Liv Ullmann)). no
tak ti aj při- ty byly barevný. ty filmy byly barevný a to sme teda na
ně velice jako chodili. ona byla teda výborná. to se nám strašně tam
líbilo a ona myslím že aj, pak sem si to později, já mám dokonce její
ňákou takovou životopisnou knížku, sem se dočetla, že ona si vybírala,
no ona měla manžela režizéra, čili ten to zařídil, že aby nedostávala
ňáký brakový filmy. em takže to vopravdu co vona tam a vím, že sem
viděla asi všecky filmy s ní a nebylo jich málo. ona tehdy
LS: ale to už bylo potom v pozděj[ším]
SM: [ale]
LS: období, že jo.
SM: to já nedovedu vodhadnout, kdy to bylo.
LS: to určitě, protože ona potom hrála až v šedesátých sedmdesátých
letech liv ulmanová ((Liv Ullmann)).
SM: aha.
LS: takže to už bylo asi pozdější [období, hm].
SM: [to už bylo] pozdější. tak to už bylo,
LS: nevadí.
SM: to bylo za komunistů teda, no. no a [tak].
LS: [tak] a teď bych se zeptal ee jestli pro vás hrálo roli to, v jaké
ten film vznikl? na který ste šla do kina.
SM: v jaké?
LS: v jaké zemi vznikl ten film.
SM: v jaké zemi.
LS: jestli to pro vás hrálo roli.
SM: e no já von, já si myslím, že celý to moje mládí velkej výběr em ne
ž- nebyl, protože to ovlivňovali nejprve Němci, pak komunisti.
LS: mhm
SM: takže to co sem dovolilo, oni dovolili aby sem přišlo, tak to se
promítalo.
LS: (..) mhm dobře á e teď bych se zeptal, které filmy ste měla ráda a
které ne. to znamená, co pro vás osobně dělalo film dobrým filmem?
SM: hm. no, já bych to řekla tak, neměla sem ráda tragický filmy.
LS: mhm
SM: (..) ty ostatní celkem jo, ale em prostě vím, že mně to nějak em
dělalo zle doc- docela a že sem aj někdy, když tam byly takový ňáký
scény, tak sem zavírala oči a takhle, já sem na to dost byla, no
prostě, já to vím, byla sem jedináček vychovávaná teda e rodičema v
určitým <stylu, takže> e to asi byl následek toho taky.
LS: mhm
SM: že když sem o tom dopředu věděla, že v tom filmu sou takovýdle ňáký
scény, tak sem raději na něj nešla. což teda, dneska už to vím, no.
((smích))
LS: ((smích)) a stávalo se třeba, že byste na ňáký film šla víckrát? do
toho kina?
SM: asi ano.
LS: a které filmy třeba to byly? nebo vzpomenete si?
SM: ((smích)) no, na tu na té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
sem byla ještě dvakrát potom z e kromě těch rodičů z kraje.
LS: mhm
SM: (.) no (...) možná možná na některé ano. na Vlastu Buriana ((Vlasta
Burian)), ale to už bylo později, Katakomby, ty už byly potom e
LS: to bylo myslím že taky rok štyřicet dva? nebo tak ně[jak].
SM: [jo?]
LS: určitě, no.
SM: no tak na tom na tom sem byla teda taky ((smích))
LS: taky [víckrát].
SM: [dvakrát], ano. taky víckrát. ale
LS: a stávalo se to pravidelně, že byste chodila?
SM: ne [ne]
LS: [ne].
SM: ne to se nestávalo pravidelně, to už muselo být.
LS: (.) a teď bych se zeptal je- jestli ste měla i jiné druhy zábavy,
které vy ste měla ráda tehdy kromě kina?
SM: (..) no, tak e em ten em když sem byla v tom Sokole,
LS: mhm
SM: tak tam vedle toho kina bylo velký hřiště, kde se bruslilo, celou
zimu. takže sme chodili bruslit a tam dokonce sem mohla aj v osm večer
eště a to bylo s hudbou a tam s- tam sme aj tancovali valčíky a to se
tancovalo na ledě, víte, dneska když sem to řekla jednou před
<(vnukama), ten prósím tě, a jak ste tam tancovali na na bruslích>, já
řikám, to bys byl překvapenej. valčík a tango
LS: mhm
SM: to sem uměla úplně perfektně. to to se tehdy dělávalo, no. no tak
to to sme jako tam na tom Sokole, potom ee v tom Sokole dost bylo
všelijakých aktivit e e pokud teda to bylo dovoleno, protože e em Němci
teda ty to nedovolili to nebylo určitě za Německa,
LS: mhm
SM: páč ten Sokol nebyl za Německa, tak ee to bylo až za komunistů, no
tak komunisti em takový ňáký sem tam e ty em třeba sokolský ňáký plesy
nebo takový ty tancovačky, abych řekla, no tak to voni dovolovali e
takžé to sme a to obyčejně se nacvičoval tam ňáká ta polonéza nebo to
zahájení toho plesu, tak to tady toto. to už sem chodila do tanečních
samozřejmě předtím, že, takže em taneční v gymplu to bylo celkem takový
dost, jo. jenomže nám je zarazili ně- Němci? e né Němci, komunisti (.)
ne-e když byl popravenej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) popravenej
zabitej,
LS: hm
SM: zabitej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) takže e to bylo asi v té
době, že byly zakázaný
LS: no
SM: takovýdle akce teda. no takže to sme museli (..) ee teda, no a
jinak teda e sem lyžovala,
LS: mhm
SM: ho- dost teda a v tom podniku sme měli chatu v Jeseníkách a em
dokonce bylo možno aj ňáký poukaz eróháckej ((ROH)) dostat, že, tak to
sme em s mým manželem, prvním teda, já sem byla dvakrát vdaná, tak s
prvním manželem sme jezdili na každej tendle, kde k jak bylo možno em
tak sme jezdili lyžovat, no a em takže to bylo v zimě. to bruslení to
to pak přestalo, jak začalo to lyžování no a manžel se vobjevil tady že
to už sem potom sem se vdala aj, takže takže em to zase bylo jinačí. no
v v letě sme začali jezdit na poukazy eróhá ((ROH)) do Bulharska k moři
a takhle, takže celkem, [manžel si pořídil motorku, takže sme]
LS: [to už bylo zas to už bylo zase potom později, že]
SM: jezdívali na motorce, ano.
LS: a mě by zajímalo, ještě když se vrátíme před ten rok devatenáct set
čtyřicet pět, jestli tady těm aktivitám, o kterém ste říkala, to
znamená ten Sokol, jestli ste jim dávala přednost před tím kinem?
SM: no tak abych řekla pravdu em to filmu ani nijak nemusela, protože
to se dalo všecko skloubit.
LS: dalo se.
SM: to se dalo skloubit, určitě určitě. protože to nacvičování třeba na
ňáký ty em zahájení tam těch plesů a toho, to bylo večer vždycky, že no
e do kina ee sem chodívala nejpozději na šestou, to sem ani sama
nechtěla, páč sem měla dalekou cestu domů, že, takže em em to sem takže
celkem né, nemusela sem nějak e dávat jednomu přednost před druhým. to
sem mohla všecko najednou.
LS: mhm dobře. teď tady máme další oddíl, který se týká teda už těch
brněnských kin a filmových představení. a zeptal bych se vás, jestli si
vzpomínáte, jaké byly e rozdíly v těch místních kinech? cokoliv si
vzpomenete.
SM: no to vybavení určitě. protože vím, že některý kina měly jakoby
lóže,
LS: mhm
SM: vzadu,
LS: mhm
SM: to bylo dycky tak nějak oddělený, že. a to bylo u- určitě to měl
kino Kapitol, kino skala ((Scala)) a ta Alfa? (.) no možná že i ta Alfa
to měla,
LS: mhm
SM: to si úplně pamatuju, tam to bylo takhle dokulata všechno. (.) a
Kapitol, Kapitol ten to měl ten měl e nahoře balkóny jako a to bylo
považováno za, tam se platilo víc, takže to bylo považováno za takový
to to vybavení lepší, no a jinak em co sem tady tyto štyři menovala,
kam sem vlastně nejvíc chodívala, tak všady bylo ňáký bifé, tam kde se
prodávaly cukrovinky nějaký a nebo aj zmrzlina v letě em a takže to
vybavení no e em některý kino nemělo šatnu třeba <a ale> to bylo
zrovna, ale počkejte, ale vlastně aj to ávia ((Avia)) chtěla sem říct
ta ávia ((Avia)), ta měla šatnu.
LS: hm
SM: možná něják později, když se tam vcházelo takhle na levé straně
měla šatnu. čili šatnu se dá říct měla všich- všechna kina. ((smích))
LS: á takže ten interiér teda se lišil těch kin a třeba přístup
zaměstnanců? k návštěvníkům a návštěvnicím?
SM: no tak tady v těch e čtyřech, co teda sem tam hlavně chodila, tak e
em dostal, dala sem jim vstupenku do ruky a voni se mnou šli třeba až
do s- ve skale ((Scala)) to bylo po schodkách dolů až někam dopředu. a
tak když sem potom už vydělávala, tak už sem si tam dopředu nekupovala
<lístky,> takže. (..) no vím, že někde byly závěsy, před ee filmovým
plátnem, který se z- byly zahrnutý, když sme tam přišli trošku dřív, že
a když jako už začala hrát e hudba doprovodná ňáká, tak se to rozdělalo
a objevily se tam reklamy na tom plátně, no a potom vlastní film aj.
LS: mhm
SM: takže rozhodně bylo roz- byl rozdíl v těch vybaveních.
LS: to by mě právě zajímalo, teď můžeme navázat vlastně, jak ste
zmínila, že opona se rozhrnula, začala hrát ňáká hudba, byly reklamy,
SM: ano.
LS: tak vlastně jestli si vzpomenete, z čeho vlastně ten program té
projekce se ze všeho skládal? kromě teda toho hlavního filmu.
SM: no tak rozhodně reklam.
LS: hm
SM: protože to ti si to pravděpodobně platili,
LS: mhm
SM: takže to kino usilovalo vo to, aby mělo ňákej příjem takovejdle
ještě mimořádnej kromě vstupenek teda, takže em mysi- myslím, že ty a
n- a někdy tam dali ukázky e z filmu, který budou dávat příště. ano
ano. teď sem si to vzpomněla.
SM: a co třeba o přestávce? když byla přestávka.
LS: no em když byla přestávka, tak sme šli většinou ven a buďto sme si
tam koupili n- něco teprve páč na začátku n- nebyl čas, že. á na to
mlsání. no a aj sme tam e to vím hlavně v ve skale ((Scala)) to bylo,
ano, tam se sešlo dokonce dvojíma schodama až do suterénu jakoby a tam
před tím vchodem do toho dovnitř e byla taková prostora, že sme tam
mohli se zastavit, pobavit se, když sme tam objevili někoho známýho a
nebo aj s tím, s kým sme tam byli, tak sme e se mohli chvilku bavit,
ano. to trvalo rozhodně těch št- takových dvacet minut si myslím, že to
asi trvalo, ta přestávka. no vidíte, na to sem si úplně zapomněla, že
to bývalo.
LS: a byly tam třeba ještě ňáké další jako třeba živé výstupy, hudební
doprovod
SM: ne to já už sem nezažila.
LS: to ste nezažila hm.
SM: to sem nezažila. ono kdysi sem o tom slyšela, že dříve třeba tam
seděl <jenom houslista> nebo klavírista a
LS: ((smích)) jo jo jo
SM: prostě, aby to nebylo takový hluchý tam, že tak asi tak e tak to
tam bývalo. to sem o tom slyšela, ale už sem na to e už sem to
nezažila.
LS: mhm á a vlastně ještě jak sme se zmiňovali o těch rozdílech v těch
interiérech kin, tak by mě zajímalo, jestli to pro vás hrálo roli při
tom výběru kina, jak to vypadalo vevnitř v tom kině?
SM: no myslím, že ani né. protože em zase jako sem tolik těch peněz
neměla, a tak sem si řekla, no když to bude ee bude ňáký ale e jako
říkám, ale vopravdu sme hodně hlavně do těchto čtyřech, co sem tak
menovala, aj možná ta Jalta, tam sme taky někdy byli. ta v tom nebyla,
myslím, že sem říkala Alfa, skala ((Scala)), Kapitol á Alfa, skala
((Scala)), Kaptiol, no [ta Jalta]
LS: [Moderna?] Moderna ste říkala?
SM: Moderna je Jalta. to je totéž.
LS: mhm
SM: tak ta Moderna, ta Moderna, ano. tak to bylo. no takže em ee jako
sem si nekupovala ňáký moc drahý vstupenky a á tak ve středu asi, dycky
sem hleděla, abych někde tak a asi ve středu a á to mě jako nějak, že
by mě to zvlášť em vím, že sem si to uvědomovala, totiž ta ten interiér
té skaly ((Scala)) se jednou vylepšil
LS: aha
SM: během té doby, co sem tam chodívala a a vím, že sem tím jako byla
příjemně překvapená, to už nevím s kym sem tam byla, jestli už s
manželem nebo ještě s těma holkama e takže sme se aj o tom bavili a že
je to tam jako pěkný, že se to tam vylepšilo a
LS: a to bylo až po válce teda?
SM: to bylo zřejmě po válce, (páč) vdávala sem se po válce, ano.
LS: mhm
SM: ano.
LS: jo a měla ste e zájem o ty doprovodné části toho programu? to
znamená ty reklamy, upoutávky, bavilo vás to sledovat?
SM: no tak ee ty reklamy ani tak ne, ale když tam dávali už ten
nastávající film, co tam bude, tak to sem byla na to zvědavá, možná
podle toho sem si vybrala už příští film kam půjdu. když se mně to
líbilo. to rozhodně mělo svůj účel a účinek, ano.
LS: a ještě pokuď se nepletu tam byly i týdeníky. před těmi filmy.
SM: ano. ano. týdeníky samozřejmě. byly. a to byly v té ávii ((Avia))
aj tam tam, dokonce čili v každým k- to zřejmě a pač ávia ((Avia)) bylo
jedno takový z předměstských kin. a bylo sice hezký, vybavený em měli
tam taky tu oponu, to vim, že tam ee z- rozhrnovali a zahrnovali ale em
ano ty týdeníky byly i tam teda. takže všady a em ty týdeníky, protože
za války to byly válečný
LS: no.
SM: týdeníky, že.
LS: no.
SM: e za komunistů to bylo komunistický. takže em to mě jako vůbec
nebavilo. tak sem si říkala, no ale protože to bylo součást, člověk se
musel na to podívat, jestli že chtěl vidět film hlavní, že, takže
LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina?
SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té
řadě potom,
LS: mhm jasně.
SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi
neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no. protože voni z
kraje byly ee jak říkám e tak e to e jak ee za Německa tak za komunistů
byly ty jejich tendenční, ale potom tam se dycky vobjevilo nakonec něco
aj zamí- zajímavýho ee co se člověk na to třeba rád podíval, no.
LS: mhm. a teď by mě zajímalo, jestli ste někdy byla přítomná promítání
filmů v domácnosti? to znamená, že by měl někdo buď vy a nebo vaši
známí doma filmovou promítačku.
SM: ne ne.
LS: ne.
SM: tehdy ne.
LS: tak teď se dostáváme teda už k protektorátu
SM: hm [( )].
LS: [á tady bych se zeptal] e jak na vás působily změny po roce
devatenáct set třicet devět, kdy i v kinech vlastně začaly platit
protektorátní předpisy?
SM: no no jo jenomže, třicet devět, aha to sem byla to sem byla kde?
(..) v té drogerii.
LS: to ste byla, to ste pracovala v té drogérii, no.
SM: ano čili to byl soukromém, no takže e tam
LS: (.) jak v těch kinech to vypadalo ta změna, jak se tam projevila?
jak vy ste to vnímala?
SM: no určitě hlavně těma týdeníkama, protože tam to do nás hustili
z kraje, že ten e první část teda toho týdeníku byla vždycky tendenční,
ať už to byla e
LS: jasně.
SM: válečná nebo komunistická.
LS: mhm
SM: em takže em mně to mně celkem em no em totiž my sme na to začali
být všichni em nás na to em přivá- převádělo to ten režim,
LS: hm
SM: který teda se snažil, abysme teda s něma sympatizovali, že, takže
to bylo takhle, ale ee vím, že to jako em nám nebylo příjemný a že e že
sme třeba aj si ř- něco povídali mezitím a tak, abysme se na to
nemuseli dívat. no tak ta válka tam kolikrát byly ty záběry byly drsný,
že někde takže to takhle bylo. no ale tak voni potom to stejně ee na
všech frontách, jak se říkalo, voni pak ty filmy samotný byly tendenční
aj, že,
LS: mhm
SM: měly takovej děj, aby prostě to člověka zaujalo a tak, takže hlavně
komunisti, takže tam se vobjevily takový tyhle že scény kolikrát, že si
člověk se tomu musel smát aj, no tak.
LS: hm
SM: bohužel.
LS: a mě by zajímalo třeba jestli v té době byla některá kina takzvaně
německá a některá česká?
SM: no jo. jenomže to já o tom nevím. určitě byla. určitě byla.
LS: a vy sama ste se s tím teda nějak nesetkala? nebo nevíte, že by
třeba Češi odmítali chodit do německých kin? a tak dále.
SM: jenomže (..) myslím si, že to ty velký kina nebyly, nebyla abych
mluvila česky. ee počkejte, no tak e (.) ta skala ((Scala)) (.) hm ani
ani si na to nevzpomenu, že by někde byl ňákej náznak toho e že bych
teda vo tom věděla. Alfa? no Alfa bych řekla, že by byla, že byla
česká. Kapitol? ne-e. (..) Kapitol, počkejte e ten Kapitol se menoval,
vy to budete asi vědět, menoval se za všech režimů Kapitol?
LS: počkejte, já si to tady vyhledám. Kapitol.
LS: (...) Kapitol tady mám jenom jeden název Kapitol.
SM: Kapitol.
LS: mhm
SM: (..) no tak.
LS: (..) ale to nevadí, jako pokud vy sama si na to nevzpomínáte, že
by[ste s tím někde]
SM: [ne ne]
LS: setkala, tak...
SM: nevzpomínám si na to.
LS: dobře. a třeba jak na vás působilo, ono vlastně i ta němčina musela
být povinná v titulcích, že jo, v názvech
SM: ano.
LS: v názvech kin, v názvech filmů. tohle vám třeba nevadilo nebo
nevnímala ste to nějak?
SM: em no e když to bylo v- v těch titulcích, počkejte, tehdy už bylo
na mluvení? no museli to překládat do čeština, protože by jim lidi na
to asi nechodili, kdyby se [to]
LS: [no] no [no]
SM: [ne]dověděli ten děj e z těch em ať už titulků a nebo nebo toho.
LS: tam určitě musel být ňáký překlad, no.
SM: musel muselo tam něco být. takže no nic, poslouchala sem ten
překlad, ale em já sem celkem jako em díky teda starosti mých rodičů tu
němčinu jako dost znala, takže em někdy třeba vím, že sem si aj to
přečetla tam em no protože když to byly řekněme e no německý filmy, no
ale tak jo mohly být německý filmy i za komunistů. ee když to byly
německý filmy e tak ee (.) no a ty né to to to říkám blbě to titulky
nebyly potom. když to byl německej film, tak se tak to bylo namluvený
německy a titulky byly český.
LS: mhm
SM: ale no tak třeba to byly jinojazyčný filmy,
LS: no no.
SM: kde teda ee byl, no ale titulky em za zase když to přišlo k nám,
když to byl cizojazyčnej film e tak ee se tam musely dat český titulky.
LS: to určitě, [to určitě].
SM: [třeba] já vím, že bulharský filmy tady ňáký byly á a e jaký
polský,
LS: mhm
SM: takže tam musel rozhodně překlad ňákej být, buďto teda titulky a
nebo e sluchovej teda. takže...
LS: já sem se setkal třeba právě s tím,
SM: no.
LS: že ty kopie za toho protektorátu měly e jednak německé titulky a
pod tím ještě české.
SM: a tak to ano. tak to ano. to sem se taky s tím setkala.
LS: hm
SM: no ano určitě. teď sem si na to vš- na to vzpomněla. ano tak to
bylo tak, že to že to prostě voni zařídili, aby no aby (..) no a Němci,
když sem posílali německý filmy, no tak ee samozřejmě. no posílali,
vlastně už sme byli jejich součástí.
LS: to je pravda.
SM: za války, že.
LS: no no.
SM: takže em to bylo zařízený vše-li a všady už na těch postech těch
ředitelů byli určitě Němci, to bych řekla, že jo, i když třeba kino
samotný nebylo, jó, tak se všady všady em no jo em se určovali e
správcové,
LS: mhm
SM: Němci. ano a kteří teda vlastně zodpovídali tam za ten děj řekněme
v tom kině konkrétním, že e takže em ti to tam určovali, jak to tam
bude třeba s těma titulkama a z na to nebo e ja- jak se to prostě těm
českým eh obyvatelům umožní, aby teda ee
LS: hm
SM: protože každej teda to neměl někdo e sice dost lidí z té doby znají
němčinu, ale sou, byli lidi, kteří prostě k tomu neměli, buďto se k
tomu nedostali, aby se učili a nebo tak nějak, takže em v tom případě
teda ano, pak se stalo, že tam byly dva titulky, ano.
LS: a vy ste teďka zmínila, že fungoval ňáký správce v tom kině.
SM: správce.
LS: a býval přítomný třeba i na projekci těch filmů, mezi diváky?
SM: no je to možný, to bych aj, ale my sem jako nějak e je přímo e že
by nám třeba stáli někde v pozadí nebo tak, ale aby třeba, jo vidíte,
to bylo možný jistě, protože e se třeba někdy stalo, že tam někdo k
tomu dělal poznámky.
LS: no no ( ).
SM: a to byli, ano to potom byli gestapáci teda a ty jejich nohsledi a
to určitě byli i ti ředitelé těch kin němečtí, kteří měli za úkol teda
toto zjišťovat ano ano toto máte pravdu teda.
LS: a setkala ste se třeba někdy s tím, že by někdo v kině právě dělal
takové poznámky a pak to mělo ňáké následky?
SM: no e já sem e se setkala s těma poznámkama, ale o následcích sem
nevěděla teda. jestli byly.
LS: a co to bylo [třeba za]
SM: [zrovna tam]
LS: poznámky? na co to byly poznámky nebo
SM: em no tak ta dyť to mohl být ňáký film ty se e často vodehrávaly z
nějakých německých rodin a tak, kde se prostě něco kritizovalo a kde
třeba někdo z rodiny em se nesnášel s druhým, protože ten jak se to
stávalo i v rodinách byl tam Čech a byl tam Němec, že.
LS: no.
SM: národnosti teda. takže em tó určitě teda vyvolávalo tady tyto
poznámky nějaký, no ale jak říkám. konkrétně vím, že to bylo určitě to
bylo teda ale nevzpomínám si už na ňákej konkrétní případ.
LS: [to nevadí].
SM: [ale vím, že] teda toto bylo.
LS: a eště vlastně když teda sme u toho, tak by mě zajímalo, jestli ste
sledovala, že by se ňák změnilo celkově chování těch diváků v tom kině
za protektorátu? (.) právě jak ste zmiňovala ty [poznámky],
SM: [takový], aha.
LS: e hlasité ňáké projevy [smích]
SM: [ano].
LS: potlesk v určitých místech.
SM: ten smích možná když tam někdo něco řekl ten Němec ňákej třeba tak
to určitě, potlesk to né, to sem teda nezažila. no ale určitě em to
taky záleží, že, na individualitě těch lidí, kdo tam zrovna byl, kdo
měl odvahu toto udělat, protože e li- potom postupně jak to postupovalo
ee tak e ty represálie všelijaký, tak e člověk měl obavu, že,
LS: hm
SM: takže, můj tatínek v tom Sokole byl, že. ten byl internovanej,
nebyl sice zavřenej, ale tam internovali celý to vedení a a potom je
postupně e po prověření ňákým zase pouštěli. takže ee doma rodiče mě k
tomu nabádali, abych teda nic takovýho sama nedělala, takže em možná to
bylo sko- to bylo jistě v rodinách hodně, v českých rodinách, takže e
sme takhle museli se chovat, no.
LS: vzpomínáte si třeba, že že by se za toho protektorátu v kině
hajlovalo? někdy? třeba u týdeníku, když se tam objevil Hitler nebo
[nesetkala ste se s tím].
SM: [ne ne ne ne,] to sem se nikdy nesetkala.
LS: á obecně za toho protektorátu zase když bychom to měli s- srovnat s
tím předchozím obdobím, chodila ste více nebo méně do kina než předtím?
SM: no protože sem přestaly chodit filmy takový ty co mě hodně bavily.
takže e určitě to asi bylo míň, no ale em ee em řeknu vám, že někdy
přišel německej film s dobrýma německýma hercama ee kde teda, vůbec
nebyl tendenční, víte, vůbec ž- že to bylo normální ňáký rodinný drama
třeba nebo [takovýho]
LS: [jasně]
SM: něco. nebo lás- ňákej zamilovanej. e takže em to ani nebylo, jak
ste se ptal? teda teď nevím.
LS: e jestli se to změnilo e ta vaše četnost návštěvy v [oproti]
SM: [aha]
LS: minulému [období].
SM: [aha]. [no tak asi]
LS: [( )]
SM: že né, protože sem si pak asi vybrala film, kterej mně teda
vyhovoval.
LS: mhm. a změnil se ten výběr filmů, na které ste chodila za
protektorátu?
SM: no tak ee za- začalo sem chodit hodně těch německých filmů ano a aj
teda tendenčních, ale to už se vědělo dopředu a nebo válečných, kde
vyhrávali voni pořád, že jo, na všech frontách e takže to už sme
dopředu na to nechodili. na takovýdle filmy.
LS: takže které spíš ste si vybírala ty filmy za toho protektorátu
Ö
SM: e nó tak ee (.) no tak když sem viděla, že to byl německý, protože
em byli třeba takoví herci, víte jako třeba a ale rakouští to byli
třeba, tak sem to řekla aj že paula veselý ((Paula Wessely)) nebo e
nebo t- t- ee em ten její komplic, co vždycky s ní hrával herbigr
((Paul Hörbiger)). to byli prostě, pak se ukázalo i po válce, že to
byli herci, kteří teda nesouhlasili s tím obsazením se tam, že že tam
měli ty Němce a tak takže e prostě existovaly i takovýdle filmy. takže
sme pak se pak už dál člověk opravdu vybíral a hledal o tom filmu
dopředu už ňákou informaci vo co tam asi de a jestli teda se to hodí
teda na to jít, no.
LS: jasně. tak a teď když se přesuneme už jakoby ke konci války, tak ee
jak se zase měnilo vaše chování s tím blíže s tím blížícím se koncem
války v kině? chování v kině s blížícím se koncem války.
SM: no.
LS: byly tam změny?
SM: eee možná že takových ňákých těch e polohlasitých poznámek nebo tak
že se ozývaly. ovšem ee víte až do konce války sme byli pořád teda
doplašení. by člověk řekl. protože em to bylo teda vopravdu em dost
jako, my sme dokonce, protože sme bydleli už v soukromým domě potom,
když sme museli odejít z toho ústavu, tak e tam se jim uvolnil byt, tam
to byl dvouposchoďovej dům a jeden byt se uvolnil a tam se nastěhovala
manželka e německýho důstojníka.
LS: mhm
SM: měla dvě děti. a e čili ee bylo těžký, a vona třeba věděla, moje
rodiče uměli německy, já sem taky dost uměla, takže vona to věděla a ee
třeba ty její děti se s náma bavily německy.
LS: mhm
SM: jenomže jak se tomu vyhnout, že. věděli [sme kdo ona]
LS: [no jasně]
SM: je, on přijel dycky jednou tak za půl roku na návštěvu domů a
bydlel tam, tak ee to člověk už byl v takové pa potom ee já sem bydlela
v těch Černovicích teda, že a tam bylo ee tam bylo hodně ilegálních
skupin, který byly popravovaný, konkrétně sme měli moc známých mezi
něma. teď sem zrovna vykládala kamarádce, byly sme na hřbitově náhodou
a a c- ta em tam je velikánskej pomník, kde sou jen ména černovických
občanů, čili každej druhej s (cen- se ho) sem ho znala. takže em člověk
jako m- měl strach. dyť v rádiu, každej den bylo hlášení, kdo byl
popravovanej. takže em to e se opravdu em člověk bál něco někde říct,
no i když už to bylo, ten konec války sice se blížil, no ale pořád
tady, oni byli mezi náma pořád, že, pořád ste všady plno uniforem
chodilo, německých. všady na úřadech byli ještě Němci, že, takže em to
em museli být, já teda sem mezi ně nepatřila. jako ženská teda a ee aj
teda nabádaná doma od rodičů, že a takže to to sem teda jako e se ne-
si netroufla nikdy, no.
LS: tak a ještě je tady otázka ee jestli si vzpomínáte na první
návštěvy kina po po po osvobození a na jejich atmosféru?
SM: (...) no tak určitě to byly (.) hlavně teda ale ty týdeníky teď
zase byly. protože tam se nám třeba pražská revoluce že jo o tom tady
my sme moc nevěděli. nebo sme to neprožili. televize nebyla, <aby se
nám to ukázalo někde>. čili chodili sme hlavně na týdeníky, abychom
teda se dověděli ee jak to tam vlastně bylo a teď se ukazovali
samozřejmě aj ti postižení, co byli že co em co byli popravení a tak,
takže t- tam sme se teprve e o všem pravdivě dovídali z těchto
týdeníků, no. ovšem to bylo to to tak pravdivý bylo myslím tři roky vod
toho pět a
LS: no [no no no].
SM: [do osmaštyrycátýho] a potom se to tak převrátilo, <že teda> už nás
to zase přestalo hned bavit. <ty týdeníky> ((smích)).
LS: a jaká byla atmosféra v těch kinech, těsně po tom osvobození?
SM: no tak e ta byla dobrá. já sem to určitě teda e asi n- n- zažila v
té ávii ((Avia)) protože em sme se zase všichni dávali dohromady, že,
Sokol teda a e tak takžé em tam sme to teda všechno prožili, no a tak
to sme byli mladí lidi mezi sebou, hned se dělaly ňáký e vytáhly se
kroje třeba a udělaly se takový ty, já mám plno fotek z toho a á em to
se tancovalo a aj venku na tom sokolským hřišti, co sme tam měli na
tam, to bylo jako kluziště v zimě, tak to bylo jako hřiště, no takže,
to se teda atmosféra velice změnila. no jenže bohužel to, my už na to
máme zas takový e jako špatnější, páč v tom osmaštyrycátým se to tak
[převrátilo, že teda],
LS: [jasně, no].
SM: bohužel no.
LS: tak a teď je tady úplně poslední záležitost, já tady mám připravený
pro vás takovýhle seznam filmů. kdybyste se na to mohla podívat,
přečíst si to, které vlastně byly promítané v českých kinech do roku
[devatenáct set čtyrycet pět].
SM: [které patřily k vašim] oblíbeným?
LS: a [jestli můžete označit]
SM: [( tyto hity) viděla?]
LS: které byly oblíbené a e případně jestli si vzpomenete, kde, kdy, s
kým ste je viděla a proč se vám líbily?
SM: (.) ten polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) urči- á ee mám to
nějak tohle, nebo
LS: můžete to komentovat.
SM: komentovat?
LS: s kým ste to viděla, proč se vám to líbilo.
SM: e n- no polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) e ten asi
pravděpodobně, ale ten byl s rodičema vlastně tak. páč můj otec velice
miloval Buriana ((Vlasta Burian)),
LS: mhm
SM: takže em můžu říct, že ty první filmy, který se tady vobjevily, tak
byly určitě, no To neznáte Hadimršku ano. e to taky s rodičema, Kouzlo
valčíku, to byl rakouskej, nebyl?
LS: to myslím že byl [rakouský film].
SM: [to byl ten jeden] z těch, co je [co já]
LS: [to byla]
SM: sem měla ráda.
LS: takový ten muzikálek.
SM: ano, já sem muzikály měla, ano. takže no to taky. em to no ale to
bylo to bylo ještě kdy to bylo?
LS: to je začátek třicátých let.
SM: aha to je začátek třicátých let.
LS: to je vlastně od začátku třicátých let dál, až do roku štyrycet
pět,
SM: aha.
LS: ten seznam.
SM: no ale tak já sem ho pravděpodobně, protože ty filmy se pak dávaly
opakovaně, to už mně bylo víc roků
LS: no no no, no.
SM: kdy už sem, protože rozhodně ve třiceti mně bylo šest roků ve
třicátým ee takže to sem rozhodně nechodila, ale protože se to pak
opakovalo a takže em sem na to chodila, jak říkám na em na Buriana
((Vlasta Burian)) teda s rodičema, no tady je jich tady je, to je samej
Burian ((Vlasta Burian)). pobočník ((Pobočník Jeho Výsosti)) lelí-
Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)). šest žen Jindřicha
se- e osmýho ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to sem viděla, ale už později
teda. [to nebyly]
LS: [až později?]
SM: třicátý leta.
LS: to sou třicátý léta. to je britský film, myslím že někdy kolem
třicet pět, natočený,
SM: aha.
LS: ale možná že pak byla [ještě ňáká další]
SM: [třicet pět natoče-]
LS: verze později natočná.
SM: e na no určitě teda protože to sem viděla, to sem viděla. Zlatá
Kateřina. nebyla to em tahle em Antonie he-
LS: Nedošínská ((Antonie Nedošinská)),
SM: Nedošínská,
LS: s lídou bárovou ((Lída Baarová)) tam hrála myslím.
SM: s lídou bárovou ((Lída Baarová)).
LS: hm
SM: no ovšem, ale asi až p- ale možná že kvůli tomu, že tam hrály teda
oni, tak na to rodiče dost sem em m- možná ani nezdůraznila, že e
Vlasta Burian a teda tito em partneři ta e he- [já jí pořád pletu s]
LS: [Anotonie Nedošínská ((Antonie Nedošínská))].
SM: hegrlíkovou ((Antonie Hegerlíková)). protože je taky Antonie.
LS: no no.
SM: e tak nedošínská ((Antonie Nedošinská)) a teodor pištěk ((Theodor
Pištěk st.))
LS: ano
SM: otec dnešního výtvarníka televizního, že,
LS: hm
SM: tak ti tam hráli jako hlavní roli, takže e je možný, že sem tam s
rodičema na tom byla. (čibi) to nevim co to je. der frac ((Csibi, der
Fratz)). tak to byla ňáká em em ale to em nebyla to asi Ferbasová
((Věra Ferbasová))?
LS: ne ne ne ne. to byl, dycky je to jeden český a jeden zahraniční,
takže [tenhle pod tim je německý].
SM: [jeden zahraniční, aha tak], tak to byl asi německý, aha tak to sem
teda neviděla.
SM: jo to se dá takhle otočit hm.
LS: (já si to tady otočím).
SM: (..) Mata Hari sem viděla, ale až mnohem později.
LS: mhm.
SM: Cácorka, to zase bylo ňáký, to nevím teda. to sem asi neviděla. Tři
muži ve sněhu, to bylo dobrý. Moderní doba, to už byl Voskovec a Werich
((Jiří Voskovec a Jan Werich)), ne?
LS: Moderní doba, to je čeplin ((Charlie Chaplin)).
SM: čeplin ((Charlie Chaplin)). aha. no abych řekla pravdu, když sem
byla hodně mladá, tak sem čeplinovi ((Charlie Chaplin)) nemohla přijít
nějak,
LS: jo?
SM: nelíbil se mně. víte? zajímavý.
LS: mhm
SM: von totiž em ně- někdy přeháněl, no dost v těch svých
LS: ((kýchnutí)) pardon ((pousmání)).
SM: ((smích)) [<to (byla) svatá pravda>]
LS: [<je to pravda>].
SM: <vám na to řeknu> ((smích)). takže em ee to se mně jako u toho
nelíbilo, ovšem později, až sem uznala jeho herecký kvality, no tak to
už bylo něco úplně jinýho, pak on natočil fůru ještě potom, který sem
viděla. ale taji tydle tydle ty z kraje hned teda né. ee Tři muži ve
sněhu, to byl kdo? to byla to byl německej film.
LS: to byl český film. tam myslím, že dokonce hrál hugo hás ((Hugo
Hass)) v tom.
SM: aha. hugo hás ((Hugo Haas)). tak to už sem na to úplně zapomněla.
Dobrá země, to je to zfilmovaný? ta tén román?
LS: to je americký film.
SM: ano ano a to bylo ono. ale to sem viděla až ňák pozděj, až už sem
si přečetla knížku, tak sem se rozhodně šla podívat na to. Svět patří
nám, no to je Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), že?
LS: mhm mhm
SM: no i oni dvá mně tak trošku jako vadili v tom přehánění, no
přehánění, to byl ovšem jejich e způsob humoru.
LS: přesně tak.
SM: to dneska já už vím, ale tehdy v té době, když sem byla mladá, tak
tak jako ne, tak sem si myslela,
LS: mhm
SM: tak jako ten čeplin ((Charlie Chaplin)), to je zajímavý.
LS: mhm
SM: no Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) samozřejmě třikrát
((smích)). Ducháček to zařídí taky asi dvakrát, určitě dvakrát. Tři
děvčátka pokračují? to je českej? na [prvním místě by to],
LS: [ne ne ne ne].
SM: ne vlastně cizí n- nebo.
LS: tady e český je U pokladny stál.
SM: U pokladny stál aha tak no tak to je Burian ((Vlasta Burian)) tak
samozřejmě. To byl český muzikant, to byl kmoch ((František Kmoch)) á
hrál ho e hrál ho e š- e Zdeněk Štěpánek? ne-e. ne ne ne ne ne.
LS: teď si nejsem jistý teda. [kdo byl český muzikant].
SM: [no prostě byl to už n- starší] člověk, že. bělovlasej aj potom. no
tak nevim. buďto Zdeněk Štěpánek (nebo někdo jinej), ale toho sem a
myslím že aj s mým tatínkem zase, protože ten takovýdle filmy byl
velice zaměřenej. em Město ztracených, tak to vůbec nevim co to bylo.
LS: hm
SM: to je něco zahraničního, že?
LS: hm
SM: e Opereta jako jako film?
LS: mhm, to by měl být název filmu, no.
SM: aha. no tak to asi né.
LS: taky si nevybavujete.
SM: Roztomilý člověk samozřejmě, Vídeňská krev ano. muži- Muži
nestárnou, Dobrodružství Barona Prášila, Tanečnice e s Jarmilou
Grázlovou ((Marie Glázrová)), ano.
LS: Marie gla- e [Glázlová ((Marie Glázrová)) asi jo jo].
SM: [ma- Marie, Marie, Jarmila ((Jarmila Glazarová)) je spisovatelka]
LS: jo.
SM: Marie ano ee Marie Glázrová byla to manželka našeho brněnskýho
LS: mhm
SM: basisty. ee ježiši, já si na něj nevzpomenu né em není naše- náš
brněnskej, ale začínal tady
LS: aha
SM: a pak se dostal do Prahy.
LS: aha aha.
SM: ee ježiši, já sem ho měla strašně ráda. a by- pak sem se dověděla,
že sou to manželé a měli dokonce dceru, ani nevím, co se s tou dcerou
stalo. ee Tanečnice)), La Paloma (..) no La Paloma je teda em skladba
hudební, teda melodie (..) byl vokolo toho film, to byl e to byl
zahraniční film?
LS: [to je zahraniční].
SM: [ne náš], náš?
LS: to je zahraniční.
SM: aha je je zahraniční?
LS: mhm mhm
SM: ale je docela možný, že sem ho viděla, protože já sem teda jako po
otcovi, tak to e tů em lásku k té muzice e z- zdědila, takže si myslím,
že jo. Neviděli jste Bobíka? no v tom už zase byl můj oblíbenej
Svatopluk Beneš, kterýho <sem miloval, v té době>.
LS: jo?
SM: no tak platonicky samozřejmě.
LS: ((smích)).
SM: takže em to sem viděla. myslím, že sem taky to viděla. a dokonce
ještě, já mám tu knížku.
LS: jo?
SM: jo jo. to totiž vycházelo v časopise Ahoj, to byl takovej dobrej
časopis, em sportovní mládežnickej em aj ty a tam najednou začal
vycházet na vystřihování tady tento román. [tak]
LS: [a to] bylo to bylo př- před rokem štyrycet pět? když to vycházelo?
SM: tak asi že ano, protože tam [nic]
LS: [jo?]
SM: závadnýho ee ani komunistickýho ani německýho nebylo, takže je to
docela možný, ano.
LS: hm
SM: já přemýšlím, jestli ho mám tady, nebo jestli ho mám na chatě. sem
ho možná dala na chatu. Její oběť, to nevím co by bylo a Sobota, to byl
českej film, kde hrály štyři přední český herečky. hlavně tam byla
Jiřina (..) [její syn její syn hraje]
LS: [Jiřina Štěpničková?]
SM: Štěpničková, ano.
LS: Štěpničková.
SM: Štěpničková, no em prostě byly tam čtyři. a bylo to dobrý.
LS: Hana Vítová,
SM: je to docela
LS: Adina Mandlová tam hrála taky.
SM: jo hrála tam aj [Mandlová?]
LS: [myslím].
SM: protože Mandlová em mě sem měla, že ta měla spíš takový ty e
humorný role ale né třeba ee Kristián a tak, to nebyly moc humorný
teda, no, takže ano a to sem viděla teda taky ty Sobota. (
).
LS: takže to je všechno.
SM: ano.
LS: ještě je tam, jestli chcete sama něco doplnit nebo dodat? v
souvislovsti [s brněnskými kiny].
SM: [no tak pokuď sem na něco přišla], jako třeba taji v tom čtení
toho, takže sem to hned, o tom mluvila, tak em
LS: ale i obecně, celkově o čem sme se vlastně celou dobu bavili,
jestli sama byste chtěla něco doplnit? co sme nezmínili, co byste
chtěla říct o těch brněnských kinech a vašim [a vašich návštěvách?]
SM: [no já vám řeknu,] ono to víte, v té době bylo takový pro nás em
skoro někde jenom jediná možnost ňáké zábavy, protože bylo všecko
zakázaný, že. za války i i z kraje za komunistů teda, takže ty k- filmy
jedině teda tady byly, kam člověk mohl chodit a em že se pobavil, že
uviděl něco jinýho, jiný prostředí, tam často bývaly zvlášť u těch
zahraničních filmů, že. taky se dověděl něco vo životě lidí tam,
protože do určité doby sme neměli vůbec ponětí, co jak to v Americe
vlastně vypadá, že. takže to až potom tam začalo no takže takže, jo.
tak sme tak já sem chodila ráda do kina. já sem byla kinovej fanoušek
se dá říct a i později. no potom, jak třeba se mně narodila dcera, tak
sme nemohli, že, takže sem jako ani nechtěla, ale ale jo dycky sem jako
ten em když byl ňákej dobrej film, tak to už se o tom mluvilo, pak už
sem byla v zaměstnání, tak tam už se to em co co je dobrý a co není
dobrý, takže takže, jo, takže ty filmy já sem, patřila sem mezi filmový
fanynky. dá se říct.
LS: tak a eště musíme zmínit, vy ste ee údajně si přehrávala filmové
písně na e na piáno doma?
SM: no.
LS: je to tak?
SM: no je.
LS: jo?
SM: je ale já k- klavír nemáme už
LS: ale v té době ste si hrála,
SM: ale v té době ano, já sem dokonce ee všecky, který vycházely e z
filmů ty e který měly doprovody ňáký a obyčejně v každým českým filmu
vznikl ňákej novej šlágr, to se říkalo tomu šlágry tehdy, že,
LS: no.
SM: tak em byly k dostání e v takovédle podobě hlavně kvůli zpívání,
aby tam člověk si našel ty em ee prostě em názvy nebo slova slova té
písně, ano?
LS: jo jo jo.
SM: aby člověk tam poněvadž tam to p- bylo po- to byly noty teda a
potištěný to bylo těma e veršama. to vlastně byly verše, že, všecko. no
tak to sem si všecko kupovala a měla sem toho takovýdle štosy,
LS: jó.
SM: představte si.
LS: a to se prodávalo normálně v obchodech [(takovýdle)]
SM: [to stálo korunu osmdesát.] <to vám řeknu hned>. takže to jako, jak
se to objevilo, jak ten film vyšel em byl někde uvedeném, tak okamžitě
se tiskly aj noty veliký, ale to by bylo moc drahý
LS: aha.
SM: takže já sem si kupovala tady ty malý a ee ty sem si ty sem měla
pořád někde na klavíře položený a jak sem měla chvilku, tak hned sem si
to a zpívala sem si k tomu aj a takže to jako...
LS: a kde se to prodávalo? tady ty noty.
SM: no asi tam kde velký noty. byly knihkupectví, notový knihkupectví
[byly].
LS: [aha] aha aha.
SM: na české myslím že byl zrovna dnešní ten největší knihkupec ((Knihy
Dobrovský)), co je. u tram- tramvaje tam,
LS: no no.
SM: tak e tam se prodávaly noty a to dneska neexistuje safra? já teda
[bohužel už si]
LS: [já myslím, že] sou jako oddělení v těch knihkupectvích, [kde taky
prodávají takový notový materiály. hm]
SM: [oni ano správně ano a mají to někde bokem, ano] a tam tak tam se
to prodávalo. takže e přece tam existují takový antikvariáty.
LS: a ještě to.
SM: že tam by to asi
LS: no
SM: teda
LS: no no [no no no].
SM: [bylo]. no já vím, že sem teda jich měla hodně a že sem teda
LS: a co vlastně gramofonové desky? na těch vycházely taky ty písničky,
že jo?
SM: no.
LS: to ste si nekupovala?
SM: no taky taky.
LS: jo.
SM: a ty gramofonový desky ještě ňáký mám.
LS: vopravdu?
SM: ale písně? hlavně já sem potom si Wericha ((Jan Werich)) kupovala,
ty jeho ee tyhle nahrávky, ty jeho bavi- bavení se s ňákým, von měl
partnera, že e
LS: mhm
SM: potom Voskovec ((Jiří Voskovec)) už byl pryč, takže Horníček
((Miroslav Horníček)) byl [jeho další]
LS: [jo jo jo].
SM: partner, že. když sem byla v Praze, já sem pak jezdila, když sem
byla už v u té firmy em co sem tam byla těch pětadvacet roků, tak sem
jezdila služebně do Prahy a a vždycky sem si ňáký e divadlo tam
zařídila, abych teda, kina byly pro nebyly pro mě tak vzácný, tam sice
dávali spíš ňáký ty premiéry než tady u nás v Brně, ale to mě jako spíš
ty divadla sem chtěla a takže sem byla několikrát u Wericha ((Jan
Werich, Divadlo satiry, později ABC)), no několikrát u Suchýho ((Jiří
Suchý, divadlo Semafor)) samozřejmě potom tak sem to dycky využila,
když sem tam byla, jenže tam, no naštěstí to tam existovalo, že člověk
tam přišel a dostal z- vstupenku em a šel za dvě hodiny do divadla,
LS: no.
SM: což teda ee že? dneska třeba, ale tak já myslím, že i to na toho
Suchýho ((Jiří Suchý)) já nevím jak to tam teď von má to nový divadlo
((Semafor)), sem tam nebyla [teď se to má]
LS: [já taky nebyl].
SM: e po tom vytopení tam, že [jak to jak měl]
LS: [no no no].
SM: takže em ee ale myslím si, že že teda em on je pořád on bude až do
smrti váženej a [tak jak byl]
LS: [to určitě].
SM: za mlada, tak von je dneska a von je ještě pořád takovej čupr, že
že prostě je takovej mladickém, že i když už má já už nevim kolik má,
sedmdesát nemá [myslím].
LS: [to už] asi jo.
SM: jo myslíte že jo. hm.
LS: a to vy ste taky.
SM: ((smích))
LS: ((smích))
SM: no a tak já tady tyhle ty, pořád si to pěstuju a mám ráda em pořád
mám, v kuchyni mám rádio, tady mám televizi. takže v kuchyni vařím
dopoledne, tak pořád si pouštím, teď je tam zase ňáká ňáký nový to a z-
e když oni mají i em ee v určit ee písně, který tam vysílají,
LS: mhm
SM: mají z určitýho období a tak se to něják dělí. teď třeba e vzniklo
to nový rádio s-, jak se to menuje? je to je to jenom jednoslabičný
slovo. (já to) já už teď tu paměť nemám dobrou a tam teda vím, že já
teda ee si ráda i poslechnu em zprávy
LS: hm
SM: takže sem dost si pouštěla (.) Radiožurnál ((Český rozhlas 1 –
Radiožurnál)) páč tam sem se dost dozvěděla, tam je ten dobrej hlasatel
no ale em teď sem objevila tady toto, kde se dozvím každou hodinu
LS: jo hm
SM: nejdůležitější zprávy, to je pětiminutový a pak už se pustí jenom i
ty jejich nahrávky, ty desky. a ty ty sou teda právě tak z toho em
období těch sedmdesátých, osmdesátých let,
LS: mhm mhm
SM: ale existuje zase jiný rádio, který teda má eště starší třeba a
nebo zase novější, takže to já tam mám pořád v kuchyni puštěný když
vařím, no a a vodpoledne a em vodpoledne, ale já ne odpoledne ne ne
nech- nesedám u televize, já dost aj chodím ven, takže em až večer no
ty programy, který si člověk dneska může naťukat a...
LS: a co ty písničky teda, měla ste oblíbeného třeba ňákého autora nebo
ňákého interpreta, které v těch filmech zazněly? vzpomenete si ještě na
ňáké konkrétní?
SM: to asi, ačkoliv e
LS: na ňáký šlágr?
SM: (..) ježíši, kdybych já to tak měla schovaný <to bylo šlágrů>.
samozřejmě to bylo e nahoře obrázek toho
LS: hm hm
SM: em co tam hlavního představitele a em no
LS: (...) to nevadí.
SM: ne.
LS: jestli si nemůžete [vzpomenout]
SM: [bohužel] teda to už po mně bohužel [nemůžete chtít].
LS: [takže můžeme] rozhovor ukončit, jestli sama ještě chcete něco
dopl- doplnit a nebo
SM: no tak myslím, že sme to tak asi všecko probrali e
LS: mhm
SM: em no ty (jo) taji sem si psala, jo, Moderna, Alfa, centrál
((Central)), skala ((Scala)), Světozor, vy máte ty starý názvy těch kin
LS: hm
SM: aj že?
LS: no.
SM: Jadran, tam sme taky občas, to bylo Královo Pole,
LS: mhm
SM: manžel pocházel z Králova Pole, takže sme tam často aj taky když
sme byli u jeho rodičů, tak sme si tam třeba šli taky na na ňákej film.
em (..) Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) Katakomby, no
to je to sou t- to je teda Vlasta Burian (..) Mravnost nade vše, to mně
připomněla ta kamarádka, to byl hugo hás ((Hugo Haas)). no pak Prstýnek
s Vlastou Fabiánovou ((Vlasta Fabianová)) a s Gustavem Nezvalem
((Gustav Nezval)). no tak to sou, to člověk ale em víte, když si em ten
film e starej, třeba Prstýnek je strašně starej film, vybavím, tak hned
vím, kdo tam hrál, protože se mně líbil ten film zřejmě a a na ty herce
sem jako nezapomněla. Jan Cimbura, no ano to byl ee taky Gustav Nezval
((Gustav Nezval)) myslím ho hrál.
LS: jo [jo jo jo].
SM: [protože to už] sme měli, mezitím sem to myslím četla jako povinnou
četbu nebo co, takže em to sem si Hordubal, no, ale to byl těžkej film,
viděla sem ho, to bylo odněkud že Slovenska nebo z pomezí,
LS: mhm
SM: kde byly takový ty rody a em rodiny všelijaký, tragédie, takže to
vím, že em to byl dost známej, Vlčí jáma, nádhernej film
LS: ten už je ale z pozdějšího období, to je myslím že padesát [sedm].
SM: [ten byl] em
LS: to už sou padesátá léta.
SM: to už sou padesátá léta. takže to už je hodně pozdě. Divá Bára a
Vlasta Fialová ((Vlasta Fialová)) teda e Vlasta, ano, [Vlasta Fialová
].
LS: [Vlasta Fialová]. mhm
SM: naše brněnská, takže
LS: ano ano.
SM: to sme ju taky obdi- na té sem taky byla určitě aspoň dvakrát, to
mě a hrál tam dokonce se objevil jako novej herec Vrchota ((Robert
Vrchota))
LS: hm
SM: to byl tehdy krásnej vysokej mladík štíhlej, dneska když se objeví
ještě sem tam v ňáké podružné roli tak, váží aspoň metrák.
LS: ((smích))
SM: tak si člověk říká, jak mu
Konec rozhovoru
1
0.0 3:2196Rozhovor vedl Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal Jan Trnka
Datum a místo: 4. 3. 2009, Brno
Rok narození: 1925
Bydliště do roku 1945: Údolní (Staré Brno). V srpnu 1939 se
narátorka přestěhovala do Otrokovic.
Povolání: Narátorka v 15 letech odešla pracovat do Otrokovic do
Baťových továren, tam začínala jako textilní přadlena a končila na
pozici mzdové účetní, když se v roce 1952 stěhovala zpět do Brna.
V Brně pak opět pracovala v textilu, v roce 1954 změnila povolání a
nastoupila do výzkumném ústavu textilního na Václavské ulici, poté
přešla k poštám a vykonávala povolání administrativní pracovnice.
Povolání rodičů: otec zřízenec, matka v domácnosti
Sourozenci: 4 – 2 bratři, 2 sestry, všichni strašní, nejstarší: nar.
1918, bratr
JV: takže dneska, je čtvrtého března dva tisíce osm
XX: devět
ŽH: devět
JV: ee devět ((smích))
JV: tak dobře to začíná. á máme tady paní Žofii H.
ŽH: [ano]
JV: [naro]zenou v roce ee [dvacet pět]
ŽH: [dvacet pět]
JV: ee vy ste vlastně, v Brně chodila na ee měšťanku
ŽH: na měšťanku.
JV: a v patnácti letech ste
ŽH: sem odešla
JV: odešla do Zlína.
ŽH: do Zlína.
JV: odešla ste do Zlína, s rodiči ste se přestě[hovali]
ŽH: [ne, sama sem]
JV: [sama ste]
ŽH: došla do firmy Baťa [pracovat].
JV: [k Baťovi] pracovat. to právě já sem nevěděl, takže [sem]
ŽH: [ano]
JV: to potřeboval teď si upřesnit na začátek. á, vlastně em vaši
rodiče byli zaměstnáni [v čem?]
ŽH: [tatínek] byl zřízencem na Lékařské fakultě.
JV: mhm a maminka?
ŽH: maminka byla v domácnosti, [nás bylo]
JV: [v domácnosti]
ŽH: pět dětí.
JV: takže ste měla eště štyry sourozence.
ŽH: sourozence.
JV: a vy ste byla nejstarší nebo
ŽH: nejmladší.
JV: nejmladší. a jak, v jakém ste byli em rozpětí časovém od sebe?
[věkovém?]
ŽH: [nejstarší] bratr byl o dvanáct roků starší
JV: mhm
ŽH: a po dvou nebo po štyřech letech byli další sourozenci.
JV: á to byli teda, nejstarší byl bratr pak ee
ŽH: pak byl druhý bratr
JV: mhm
ŽH: pak byla sestra, další sestra a pak já.
JV: takže (.) dvě sestry a dva bratři se [dá tak]
ŽH: [oni byli] tři, tři kluci, jenomže ten třetí umřel hned po
porodu.
JV: mhm. dobře á vy ste teda vlastně ee dosáhla ee vzdělání
ŽH: jenom os- osm tříd
JV: [osm tříd]
ŽH: [a u Bati]
JV: [mhm]
ŽH: [sem] si dělala tříletou ee
ŽH: Baťovu školu práce,
JV: mhm
ŽH: která mně pak byla uznána jako střední odborné vzdělání.
JV: to ste dělala po večerech.
ŽH: po večerech, my sme osm roků
JV: mhm
ŽH: e-e osm hodin pracovali a tři hodiny večer sme měli vyučování.
JV: á, vlastně potom ste pracovala ee dále u toho Bati ještě, nebo
em
ŽH: v roce padesát dva sem se vdala a,
JV: mhm
ŽH: protože tam nebyly byty, tak sem se přestěhovala zase sem do
Brna [s manželem].
JV: [do Brna] mhm a teda em když si projdeme ee to vaše zaměstnání,
tak jaká jaká povolání ste vystřídala, nebo co [všechno ste]
ŽH: [vyučila] sem se tam textilní em přadlenou a em zvyšovala sem si
tam kvalifikaci a končila sem jako mzdová účetní, každý dva roky sem
měla postup, tam to bylo ohromný, protože oni si všímali, jak kdo je
zdatnej a přičinlivej a vopravdu, já sem, mně bylo šestnáct roků a
já sem měla takovou mzdu, jako můj tatínek, státní zaměstnanec, tady
v Brně.
JV: á em vlastně pak ste se vrátila do Brna [v roce]
ŽH: [do Brna]
JV: padesát dva, ste říkala
ŽH: ano
JV: á pracovala ste em ee v podobném em sektoru nebo ee
ŽH: začala sem taky, ano zase sem šla do textilu
JV: mhm
ŽH: a potom sem asi em jo s- zase sem pó několika, asi po dvou
letech sem šla na výzkumný ústav textilní na Václavskou a pak sem
přišla k poštám jako administrativní pracovnice a tam sem pracovala
až do důchodu.
JV: do důchodu. dobře. takže sme z toho teď prošli <(jen)> máme to,
máme to všechno pěkně uspořádané. ee vlastně em můžete říct, kdy ste
začala chodit do kina? [( )]
ŽH: [do kina, no tak snad v těch]
JV: [v kolika letech]
ŽH: třiná- třinácti letech sem ee sem chodila do té, do toho kina
Jalta, sme říkali, že se to menuje alf- Alfa [Jalta]
JV: [(alf-)] v Alfa pasáži myslíte, [nebo]
ŽH: [ano] v Alfa pasáži Jalta, je to tam na, pod Novou radnicí [ta
pasáž]
XX: [(no mo- Moderna bývalá)]
JV: [ano to je myslím že jo], v té pasáži Jalta
ŽH: no
XX: [bývalá Moderna]
JV: [ta pasáž je] jak je vlastně
ŽH: no alf- v Alfě ((Alfa)) ne, tam v té pasáži Jalta, to sem měla
kousek domů. vím, že sme chodily se sestrou a měly sme legitimace a
byly sme, ale řikám, to trvalo tak půl roku, protože já sem vlastně
em v těch patnácti vodešla do toho ee v v srpnu třicet devět sem
odešla do Zlína.
JV: á em [do]
ŽH: [tak]že těch brněnskejch kin sem moc nenavštěvovala.
JV: do kolika let ste chodila tak pravidelně do kina, vzpomenete
si?
ŽH: no v tom v tady v Brně už bohužel ne, jedině tam
JV: a em
ŽH: v tom Zlíně, tam sme chodili (.) jednou týdně určitě
JV: určitě a po [návratu]
ŽH: [totiž ve]
JV: do Brna
ŽH: ve Zlíně já sem ee [byla]
XX: [( )]
ŽH: v Otrokovicích [přesnějc řečeno]
JV: [mhm mhm]
ŽH: to je dvanáct kilometrů od Zlína a je to taky ee Baťův ee to byl
em Baťovy továrny. tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce
padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad
až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym
JV: mhm
ŽH: sem tam do kina na tom sta- na Starém Brně bylo jedno kino, na
Hybešové ulici bylo kino ((Mír)), kde sem taky byla
XX: na Starém Brně tomu říkali blechárna ((smích))
ŽH: no ano na Starém Brně tomu říkali blechárna (.) ale to už sem
moc do kin n- nechodila.
JV: takže vlastně jak em po tom roce šedesát dva ste ještě občas
zašla, ale pak už teda
ŽH: to nebylo pravidelně
JV: mhm mhm mhm, a to bylo, protože ste teda byla vytížená ee
v domácnosti, nebo že ste se musela starat o dítě a
ŽH: ano
JV: hm (..) dobře (.) tak em my sme teda teď em skončili tady ten
obecný úvod a přešli bysme ee k prvnímu okruhu otázek, který vlastně
em se snaží zmapovat ee dětskou zkušenost. to znamená teda asi do
toho věku třeba deseti patnácti let, takové ty e rané vzpomínky
opravdu, á em vzpomenete si na vaši první návštěvu kina?
ŽH: no to možná byla zrovna ta šerlej templejová ((Shirley Temple))
a ee (.) jinak ee sme chodili do toho divadla na Veveří. na
kašpárka, v neděli.
JV: ee že tam byly projekce v tom ee divadle [myslím]
ŽH: [v divad]le nebyly proj[ekce]
JV: [ne, ne, ne]
ŽH: to bylo divadlo
JV: mhm
ŽH: ale do toho kina právě já moc vzpomínek nemám než na tu ee na tu
Jaltu ((Jalta)), v tom mládí.
JV: mhm
ŽH: takže bohužel k tomu Brnu, vám toho moc (těch)
JV: do těch deseti let ste chodila? ee
ŽH: určitě né, prot[ože]
JV: [ne]
ŽH: rodiče, s náma, neměli čas chodit, no a sama, v deseti letech,
nevzpomínám si.
JV: jo, takže takže do do ukončení té obecné školy ste ne, příliš
často nechodila, nebo nepamatujete [si na ňákou]
ŽH: [ne nepamatuju se]
JV: vzpomínku, mhm. e a říkala ste, že rodiče teda měli hodně práce
a neměli teda e vlastně čas
ŽH: no, tatínek te- tan ten byl zatíženej od rána do večera, jako
zřízenec na té fakultě.
JV: á em co vaši vaši sourozenci em vy říkala ste, že ste byla
nejmladší
ŽH: no sourozenci, nevzpomenu si, že bych mohla říct. hráli
ochotnický divadlo, tady taky na blízko vás, Nový domov na
falknštajnerové ((Falkensteiner)) ulici to bylo hodně známý divadlo,
tehdy, ale o kině bych si nevzpomněla, že by chodili do kina. že sme
chodili na výlety, pěší túry ale o kině bych vám toho o nich moc
nemohla říct, nevzpomínám si.
JV: á em dobře a takže s- říkala ste, že ste nejčastěji navštěvovala
Jaltu ((Jalta))
ŽH: Jaltu ((Jalta)), ale potom, teď si vzpomínám, po tom
dvaapadesátém roce, když už ee sem měla i to dítě, tak sestra
bydlela na Hybešové, tak sme občas ho dali a na Hybešové ulici bylo
taky kino Mír myslím, že se menovalo, dneska je to
XX: dneska tam je nějakej podnik.
ŽH: ee Ponrepo nebo co je tam něj[akého]
XX: [né] dnes to už néni
ŽH: né
XX: dneska tam je ňákej podnik, to už neni kino.
ŽH: to neni kino, ano, je to ňáká ka- já nevim co to je za podnik
Ponrepo. co [tam se]
JV: [(tam se)]
ŽH: pořádají výstavy taky ňáká, ale já sem dovnitř nevešla nikdy,
tak tam sme taky chodili [potom]
JV: [tam ste taky] chodili. do toho roku třicet devět, než ste
odešla ee do Zlína [(ste teda)] ee ještě chodila někam jinam?
vzpomenete si kromě tý Jalty ((Jalta))? [ne]
ŽH: [rozh]odně ne.
JV: ne ne ne mhm. a ta Jalta teda em že těch kin tady bylo
samozřejmě víc, že, takže ta Jalta, proč ste si vybrala právě tu
Jaltu, nebo měla [ste k tomu ňáký specifický, (to kino)]
ŽH: [že sem to měla blízko domů a mohly sme] tam chodit samy
JV: samy
ŽH: samy se sestrou
JV: mhm
ŽH: ano
JV: bez doprovodu rodičů
ŽH: bez doprovodu [rodičů, to už se měla na těch]
JV: [em dospělé, dospělýho, člověka]
ŽH: třináct a sestra patnáct, takže sme chodily spolu.
JV: (.) á ee jaký byl váš em názor vašich rodičů na chození do kina
nebo na kino obecně, jak jak se od k tomu stavěli, co na to [říkali]
ŽH: [moji rodiče] byli náboženský, hlavně maminka, založený a em že
by je nějak, [(rozhodně) nechodili] do kina
JV: takže em
ŽH: a
JV: šlo to spíš tak mimo ně [nějak]
ŽH: [mimo ně] ano
JV: mhm
ŽH: neomezovali nás, ale
JV: neodrazovali vás.
ŽH: neodrazovali, protože to sme nechodili na ňáký zakázaný <filmy,
že jo>.
JV: jasně a na na druhou stranu asi vás tam ani ňák nehnali příliš
ŽH: ne ne ne [určitě ne]
JV: [že by říkali], tady [máš]
ŽH: [ne]
JV: pět korun [(běž)]
ŽH: [no to] právě nás asi financoval nejstarší bratr
JV: jo
ŽH: kterej už pracoval, protože si pamatuju, že mi v neděli dával
stříbrnou pětikorunu
JV: mhm
ŽH: anebo na té Lékařské fakultě sou kurty a my sme si tam sbíráním
míčků taky vy- vysbírali ňákou tu pětikorunu.
JV: tak jo, takže rodiče vám moc ee na zábavu nebo na kino teda
ne[dávali peníze].
ŽH: [nedávali pení]ze.
JV: em a vlastně vy ste teda chodila v tom období do školy, že, do
na obecnou školu
ŽH: ano, (jenom tu)
JV: á em třeba jaký byl [postoj] školy jako instituce? chození
chození dětí nebo žáků ee do do kina
ŽH: vůbec si nevzpomínám, že bych [na todle téma]
JV: [nemáte vzpomínky, ne]
ŽH: s náma někdy někdo hovořil.
JV: a třeba učitelé nikdy jako
ŽH: my sme do kina nechodili tak jak dneska chodí školy do kin a do
divadel.
JV: a jestli třeba [učitelé]
ŽH: [společně]
JV: ve výuce [ve výuce]
ŽH: [ne, nevzpomínám si, že by nás ňák]
JV: [se nějak nevyjádřili jako ee]
ŽH: ne
JV: na co to chodíte dneska
ŽH: no
JV: nebo představte si, co to dneska hrají,
ŽH: ne, [opravdu]
JV: [nechoďte <tam>]
ŽH: nevzpomínám si, ani v té měšťanské škole potom, že by se něco,
že by nás ňák se dotazovali nebo posílali někam nebo doporučovali
něco, na to si vůbec nevzpomínám.
JV: em vlastně co to pro vás em v tomhle raném nebo mladém věku ee
dětském znamenalo, kino.
ŽH: protože sem obdivovala tu male- malou širlejku ((Shirley
Temple)), jak vona byla em čiperná, zpívala, stepovala, tancovala.
JV: takže vy ste vlastně byla její velká fanynka.
ŽH: ano byla to pro mě zábava a přitom sem ji obdivovala, no.
JV: takže ste si vybírala filmy em především em [podle toho]
ŽH: [s dětskou] tematikou jedině
JV: jestli tam hrála širly ((Shirley Temple))
ŽH: no
JV: nebo em
ŽH: ano
JV: ne.
XX: ta právě dělala, v os- osem- koncem osmdesátých a začátkem
devadesátých americkou velvyslankyni u nás. ((smích))
JV: (vim) vo tom. diplomatka.
XX: eště říkala, že díky sportovní vobuvi, když byla na Václaváku
((Václavské náměstí)) a byly tam zátahy, takže přeskakovala ty
<překážky>. ((smích))
JV: a em třeba vzpomenete si, jestli ste se o tom bavili
s kamarádkami s kamarádami em jestli jestli oni taky chodili.
ŽH: tenkrát v mládí určitě ne, potom v té době ee v těch, to už já
nevím, jestli vás to zajímá ty léta potom
JV: určitě, to to se k tomu vztahuje, takže určitě
ŽH: po těch
JV: povídejte
ŽH: v tom šedesátým roce, když už sme chodili tady na tu, si
vzpomínám, sem si vzpomněla teda na tu Hybešovu ulici do toho kina
Mír, myslím že se to menovalo, tak to už potom sme chodili výhradně
na český filmy, já sem
JV: mhm
ŽH: e vzpomínám si, že byly hudební filmy d- Durbinová ((Deanna
Durbin)) nebo já nevim, jak se menovaly, právě ta kamarádka, ta bude
sdílnější k tomu (.) ale na český, výhradně na český filmy sme
chodili.
JV: ale jestli třeba em víte, když ste chodila na ty dětské filmy,
které em svojí tématikou zaměřením a ňákým tim stylem em by měly
nebo em em jak bych to řekl, měly by evokovat ňáké ee fantasie, nebo
sou zaměřené na to na to na toho dětského diváka, na tu jeho duši,
tak jestli ste třeba em napodobovali ty herce [nebo hráli ste ňáké
hry]
ŽH: [ne to ne]
JV: nebo něco
ŽH: jó hráli sme si tam na té fakultě mezi těma dětma, páč tam bylo
rodin spoustu těch zřízenců, tak sme hrávali si tam divadlo, ale ee
vzpomínám si, že zřejmě v ňákým tom týdeníku sem uviděla právě, ze
Zlína první máj, kde byli ti Zlíňáci v těch stejnokrojích, já nevim,
jestli ste o tom slyšel, že ty první máje oni měli krásný kroje a to
mě tak zaujalo, že sem si napsala žádost do toho Zlína o přijetí a
taky sem se tam dostala, protože se dělávaly psychotechnický
zkoušky,
JV: mhm
ŽH: který trvaly dva dny a hned tak každej se tam nedostal.
JV: hm
ŽH: takže pro mě to bylo a možná že tady ten film, no říkám, no ten
film mě podpořil, že sem to viděla v tom Zlíně a ta širlej templ
((Shirley Temple)) že že žila takovej no, já sem jí to nezáviděla, i
když sem byla z chudobné rodiny, ale tam sme viděli ten přepych a
to, ale to sem mě nijak neovlivnilo.
JV: takový ideální svět byl to pro vás.
ŽH: jo.
JV: pěkný no (.) a dobře. (.) a em ta vaše kamarádka ee jak ee ta
bohužel dneska nemohla přijít, ee ona taky jako em byla ee v v klubu
nebo taky byla obdivovatelka širly templové ((Shirley Temple))
ŽH: [to ne to ne]
JV: [ne ne]
ŽH: ty my sme se tehdy neznaly
JV: jo
ŽH: my se známe deset let, teď na stáří.
JV: mhm
ŽH: ale ona e-e vám zřejmě, bude moct víc povědět, protože ona
chodila, říká dvakrát týdně chodila do kina.
JV: a vlastně ten klub ee em fungoval na jakém principu, že byste se
ŽH: my sme měli ňáký la- legitimace a [mám dojem,]
JV: [kartičky]
ŽH: že sme na ty její ((Shirley Temple))filmy měli slevy, že sme
platili tři koruny jenom vstupný, místo pěti.
JV: místo obvyklých pěti korun.
ŽH: ano.
JV: hm. á em ňá- ňáké ňáké třeba stanovy nebo požadavky na členy
něco [takového]
ŽH: [ne, vůbec nic]
JV: [ne ne nemáte v paměti]
ŽH: [ne ne ne ne]
JV: vůbec. ee a setkávali ste se s těmi ostatními? členy? nebo znala
ste je
ŽH: ne vůbec
JV: neviděla [ste je nikdy mhm]
ŽH: [ne, my se sestrou] jenom a
JV: mhm mhm takže to bylo spíš takové anonymní, [že tam vlastně]
ŽH: [ano, ne]
JV: jako ste byla sice v klubu, ale neznala ste [už]
ŽH: [ano]
JV: ty další členy. á em ještě vlastně, jak ste se do toho klubu
dostala, to ste někde četla třeba v novinách? nebo nebo [(v )]
ŽH: [to už si,] to vám si nevzpomenu už
JV: ne ne ne
ŽH: možná že při tom prvním představení
JV: mhm
ŽH: že tam ňáká agitace byla, [ale nemůžu si]
JV: [v tom kině]
ŽH: vzpomenout.
JV: v Jaltě ((Jalta)) přímo, že by tam někdo [(třeba byl)]
ŽH: [určitě vím, že] sme měli takovou ňákou knížečku s její
fotografií, ale na víc ňáký detajly ((detaily)) (.) si nevzpomínám.
JV: dobře. takže bysme trošku přešli dál ee tady to dětství bysme
asi uzavřeli em (.) á vy ste tedy vlastně skončila obecnou školu a
pak ste na základě toho filmu pravděpodobně
ŽH: ano určitě to bylo
JV: em byla zaujatá em tím Zlínem
ŽH: tím systémem ano tím Zlínem
JV: v tom filmu, který ste viděla em ste říkala, tam byli lidé
v krojích
ŽH: to byl ňákej žurnál
JV: ňáký žurnál
ŽH: a byl tam, první máj ve Zlíně a oni dělali on e my sme nosili
stejnokroje, já i když sem chodila do školy
JV: mhm
ŽH: tak sme měli museli mít stejnokroje, nosit stejnokroje, kde sme
měli taky primky, první ročník, druhej, třetí.
JV: a v tom filmu teda byl zobrazen ee ten Baťův Zlín i po tý
stránce ee i po té stránce technologické, nebo co se týče em té
průmyslové výroby
ŽH: jistě tam bylo něco taky částečně o tom.
JV: to vás třeba taky [zaujalo]
ŽH: [to mě taky] zaujalo [poněvadž sem věděla], že sou tam dobré
výdělky.
JV: mhm
XX: to byly největší výdělky, Baťa a Zbrojovka.
JV: hm
XX: ty měly po po po válce měly (popředí) za první republiky měly
přes dva tisíce.
ŽH: opravdu, můj tatínek měl tisíc dvě stě korun a já sem je měla
v těch šestnácti letech.
JV: takže ste na sebe byla asi pyšná [a předpokládám]
ŽH: [pyšná určitě]
JV: že oni oni na vás taky rodiče
ŽH: rodiče taky, no, protože em my sme museli být dostatečně
vyzbrojený prádlem než sme tam šli
JV: mhm
ŽH: takže to stálo rodiče taky dost peněz, tak mě tatínek
upozorňoval, rozmysli si to, ne aby ses za štrnáct dní vrátila. mně
nevadil, tam byl takovej vojenskej dril trošku
JV: mhm
ŽH: uklízeli sme si sami, a že osm hodin pracovat a pak jít do školy
jako patnáctiletá, vono to bylo náročný, ale my sme tam dělali ze
za- začátku lehkou práci, že nás to tak neunavovalo.
JV: ste se zaučovali nebo
ŽH: ale zaučovali, jistě, no.
JV: ste bydlela někde tam v [byla ňáká ubytovna]
ŽH: [v internátě] sme měli
JV: internát
ŽH: ano, internáty (.) dvoulůžkové pokoje dvoulůžkový dvou e he
jedno e em na takové ty vojenské postele nad sebou
JV: palandy
ŽH: palandy ty palandy, ano bylo nás tam asi osm deset.
JV: a teď je tady eště ee em se trochu vrátím zpátky em vlastně em
od těch deseti let ee to znamená, což ste co ste vychodila ee školu
ee to byl teda rok třicet pět, takže od toho roku třicet pět do toho
roku třicet devět než ste odešla, tady v tom mezičase ty štyři roky
ee em změnilo se to nějak, ty vaše návyky třeba po té po té obecné
škole, co se týče [chození, chození do kina ano ano ano ano]
ŽH: [myslíte chození do kina teď si vzpomínám,] eště než sem odešla
do toho Zlína, že sem viděla ten e disnejův ((Disney)) sedm
trpaslíků
JV: [Sněhurku a sedm trpaslíků]
ŽH: [na to sem taky] Sněhurku a sedm tro- trpaslíků, na to sem
nemohla zapomenout, to se mi taky krásn- strašně moc líbilo. a nebo
byl em to byly filmy s tim Pepkem ňákým námořníkem [takový kreslený]
JV: [Pepek námořník mhm]
ŽH: filmy, tak to taky eště sem navštěvovala několikrát, no ale
JV: a ty byly asi kratší ty ee ty byly asi před tím samotným
[celovečerním filmem]
XX: [(před hlavním)]
ŽH: [to je teď je] to možný, že jo, já už [si nevzpomínám]
XX: [to byl miky maus ((Mickey Mouse)), Kačer Donald]
ŽH: [jedině ta] s- e trpaslí- ty těch sedm trpaslíků, [to byl
celovečerní]
XX: [to byl celovečerní]
ŽH: film, ale jinak to možná byly krá-
JV: to vám teda utkvělo hod- [úplně]
ŽH: [strašně,] no
JV: silně v paměti tady
ŽH: ano
JV: ten snímek mhm
ŽH: to bylo nádherný.
JV: já si dokonce myslim, že to ee říkala podobně i ta vaše ee em
[kamarádka z klubu]
ŽH: [tam v tom klubu někde?] ano
JV: že ta zkušenost
ŽH: no
JV: že ta zkušenost byla podobná s tímhle filmem
ŽH: ano
JV: v tom dětství, že všichni na to vzpomínají velmi barvitě
ŽH: ano
JV: a že to pro ně byl vlastně taky zážitek.
ŽH: to byl krásnej film.
XX: no a pěkná hudba, písničky. to byl hudební film taky jako
JV: taky na to vzpomínáte, pamatujete si
XX: no
JV: hm. a teda e ta četnost toho chození do kina tak odhadem, kdyby
ste měla em říct od od těch deseti let, do toho odchodu do Zlína em
ŽH: jednou týdně
JV: [jednou týdně]
ŽH: [rozhodně rozhodně ne víc]
JV: [mhm mhm mhm]
ŽH: protože sem na to neměla prostředky.
JV: á takže vlastně i i i tady v tomto čase, tu dobu třicet devět
pořád tam byla ta Jalta ee em nevzpomonete si, [že byste]
ŽH: [no tydle ty] filmy nebyly v Jaltě ((Jalta)), to vám si
nevzpomenu, kde to bylo ty
JV: nebyly v Jaltě
ŽH: ten ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to nebylo
v Jaltě, to bylo někde jinde, ale já si rozhodně nevzpomenu kde,
[kde sem to viděla].
JV: [ee já bych vám] mohl ((smích)) napovědět
ŽH: <jo>
JV: protože já tady mám ty názvy těch dobových kin á em ee
ŽH: [to bylo pěkný kino ta Jalta]
JV: [bylo tam bylo na sv-] na náměstí Svobody bylo kino centrál
((Central))
XX: centrál ((Central)) ano, za války Ufa ((Ufa-Central))
ŽH: jo to, nebyl to kino Čas?
XX: ne [ten byl u nádraží]
ŽH: [nebo to se menovala] (Candra?)
XX: ten byl u nádraží
ŽH: jo tam sem potom chodila se svým ee dítětem, <no a to byly>
takový em nekonečný filmy.
XX: neustálej provoz
ŽH: tam se mohlo přijít kdy chtělo a vodejít [kdy chtělo]
XX: [za za] války se to menovalo OP, one pauze ((Ohne Pause))
((smích))
ŽH: tak to nevím, to nemůžu říct, to sem, ale jo [tak tam sem taky
taky chodila]
XX: [a tam to bylo mám dojem někde]
ŽH: na to náměstí Svobody [teď si] ((Úderka))
XX: [ňáké do]
ŽH: uvědomuju.
JV: e před tím rokem třicet devět ještě
ŽH: to bylo ještě před tím třicet devět
JV: jo
ŽH: asi
JV: mhm
ŽH: určitě.
JV: em bylo em na Cihlářské e vlastně jak je dneska kino Art, tak
bylo [jurdge-] ((Jugendkino))
XX: [Studio]
JV: jurdgent ((Jugendkino)) kino tenkrát
ŽH: tam ne
JV: nevzpomínáte si
ŽH: já ne určitě, tam sem nechodila
JV: to už možná bylo [trošku z vašeho dosahu]
ŽH: [to bylo dost daleko] do bydliště
JV: á
ŽH: a rodiče s náma rozhodně nechodili, neměli čas [na to]
JV: [vy ste] vlastně bydlela tenkrát
ŽH: na Údolní.
JV: na Údolní že ste říkala mhm.
ŽH: roh Úv[ozu] ((Úvoz))
JV: [a na], no, na ulici ee Kounicově mě napadá, bylo kino Stadion
XX: Stadion ano.
JV: ne nevz[pomínáte si].
ŽH: [taky ne].
XX: ten po osmaštyrycátým zabral rozhlas.
JV: hm a tedy ee to kino Centrál ((Central)) můžete potvrdit, že ste
tam občas byla.
ŽH: ano.
JV: jo, vzpomněla ste si. tak ono to vlastně bylo kousek, [že]
ŽH: [ano]
JV: od té od té pasáže Jalta je to pár [kroků].
ŽH: [ano]
JV: a em takže ee vlastně ste žádné jakoby oblíbené kino em
ŽH: ne
JV: které by vám nějak em vás ňák zaujalo neměla, protože ste
chodila [vyloženě]
ŽH: [v tej Jaltě ((Jalta))] mám dojem, že tam i dopoledne, nevím,
jestli to bylo už před tím rokem třicet devět
JV: hm
ŽH: pak tam byl i dopoledne ee Strýček Jedlička, ale to už myslím
bylo až v v pozdějších letech,
JV: mhm
ŽH: že tam byla taková představení dopoledne pro děti. ale
nevzpomínám si, v kterým to bylo roce, to bylo stále v té Jaltě
((Jalta))
XX: to to muselo být po až po válce, protože Strýček Jedlička hrál
Madla zpívá Evropě
ŽH: možná no
XX: a to bylo to bylo ňák ve štyrycátým roce [natočené]
ŽH: [to já už si]
XX: a to byl ještě malej kluk.
ŽH: moc nevzpomínám, no.
JV: hm a občas ste tam teda asi zašla ee ste říkala se sestrou
ŽH: se sestrou jedině, protože rodiče s náma absolutně ne-
[nechodili]
JV: [a s bratry] ne
ŽH: ne a sourozenci ne, ty už, to už byli starší a pracovali a
sestra chodila do školy starší, ta nejstarší a
JV: [a ee]
ŽH: [z z]
JV: ňáká kamarádka třeba ze školy nebo
ŽH: ze školy sem měla kamarádky, ale ee do kina sme spolu nechodily,
ne, určitě ne.
JV: (.) em
ŽH: já sem věděla, že vám toho m- moc [neřeknu o těch kinech]
JV: [ne ne ne to] ee todle určitě nás ee zajímalo, vše- všechno nás
zajímá, tady není jako špatná odpověď <(tady)> důležitá je, ňáká
odpověď, dozvědět se aspoň jakoukoliv informaci ee to, jestli ste
chodila s rodiči nebo s kamarádkami, to zas em to to to není špatně
nebo dobře, pro nás je to zajímavé, to i to. dobře takže ee třeba
eště k tomu chození do kina a em návštěvě těch diva- e filmových
představení, vzpomenete si, jak ste, když ste teda byla po většinou
se sestrou v kině, jak ste se chovaly? komentovaly ste to třeba nebo
ee pily ste u toho nápoje ee
ŽH: ne, [nekupovaly sme si tak ne nikdy žádné sladkosti nebo]
JV: [ne ne ne, nekoupily ste si něco sladkého třeba nebo ne]
ŽH: jak se ee ne, to si nevzpomínám.
JV: a bavily ste se třeba s ňákými jinými diváky, nebo že tam bylo
něco vtipného, tak jestli ste to nějak okomentovaly [(s dalšími
dětmi)]
ŽH: [nevzpomínám si,] že bychom vedly ňáký hovory, rozhodně ne, my
sme byly opravdu celej život, já sem byla
JV: hm
ŽH: ee ňák ee docela sme si vystačili jako rodina.
JV: hm
ŽH: měla sem ve škole kamarádky a, ale že bychom chodily... chodily
sme cvičit, pravidelně. ale jinak po zábavách.
JV: hm
ŽH: v sobotu a v neděli se nám věnovali rodiče, ani ne tak v sobotu,
jako v neděli. to sme chodili s rodičema.
JV: a vzpomenete si třeba ee em když ste byly na tom dětském, na té
dětské projekci, na tom představení, jak jak reagovaly ostatní děti,
jako byl byly to třeba hlasité reakce nebo [nebo jako]
ŽH: [no určitě]
JV: <zlobily> nebo prostě smály se nahlas nebo [mluvily nahlas]
ŽH: [určitě] určitě, o mluvení ne ale s- smích a dokonce třeba i
tleskot při při při
JV: takže hlasitá reakce tam byla ee
ŽH: určitě
JV: z publika mhm. a vzpomenete si, jestli ste třeba potkala někdy
své známé bezděčně, na to, že byste se teda domluvili třeba ňáké
spolužáky, jestli [taky občas ee]
ŽH: [v tom v tom kině]
JV: v tom věku, no v tom kině.
ŽH: určitě ne
JV: ne
ŽH: nevzpomínám si.
JV: nepotkali ste se.
ŽH: my sme byli zafixovaný tak na sebe.
JV: hm, ale j- já sem myslel, že s- jako ne, že by ste se
domlouvali, že ste říkala, že ste v- vopravdu chodily s tou
sestřičkou, tak jestli ste třeba potkaly náhodou čistě někoho, [ne
ne ne ne]
ŽH: [nevzpomínám si,] ne
JV: takže ste šly do kina ee
ŽH: a zase [z kina]
JV: [na film] a zase ste šly zpátky.
ŽH: a zas sme šly domů.
JV: nezdržovaly ste se tam [ňák nebo ne- nekonverzovaly]
ŽH: [ne ne ne]
JV: (.) tak ee, teď přejdeme k takové části, další em tady mě bude
zajímat, no zajímá nás vlastně ee proč ste si vybírala filmy ee film
konkrétní ee u vás tam ta preference byla jasná, tam hrála hlavní
roli [ta vaše]
ŽH: [ta širlej ((Shirley Temple))]
JV: oblíbená herečka širly templová ((Shirley Temple)). em ále em
určitě ste chodila i na filmy, kdy nehrála širly templová ((Shirley
Temple)), protože těch filmů [běželo hodně]
ŽH: [řikám ano,] ale to bylo až v té pozdější době
JV: hm
ŽH: třeba v tom Zlíně, a to sem si vybírala české filmy naše,
nedušínskou ((Antonie Nedošinská))
JV: české filmy.
ŽH: Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), ty známý herce.
JV: a před tim rokem třicet devět, ještě od těch deseti do těch
štrnácti patnácti let třeba em ste si vybírala ňák jako spe- ee měla
ste
ŽH: já si vůbec [nevzpomínám, že bych ňák moc chodila právě]
JV: [ňáký ( nepamatujete si) hm hm]
ŽH: to mě zaujalo, že vy máte jenom takovej ňákej úsek ee pro vás je
důležitej a já sem vlastně v tom období moc do toho kina nechodila,
protože v tom Zlíně, pokud sem chodila do té školy, tak na to nebyl
čas
JV: mhm
ŽH: jedině v n- v [sobotu] anebo v neděli.
JV: a třeba em jak ste získávala informace o jednotlivých
představeních, nebo o konkrétních filmech.
ŽH: to byly ee reklamní plakáty tak jako přímo na tom kině, kolem
kterýho sem stále chodila.
JV: kolem Jalty ((Jalta)) myslíte teď.
ŽH: no.
JV: a třeba v novinách nebo v časopisech
ŽH: ne to [n u já si ani si]
JV: [ne ne ne ne]
ŽH: nevzpomínám, jestli by se u nás braly ňáký noviny
JV: mhm
ŽH: v tý době.
JV: takže spíš v těch veřejných prostor, kde byly [ňáký plakáty
vyvěšený]
ŽH: [ano, kde byly plakáty] tak jako to je dnes.
JV: mhm, a tam teda pravděpodobně ee ta informační hodnota em byla
daná jenom tim obr[ázkem, názvem ee]
ŽH: [obrázkem ano] a těmi herci, [kdo tam hraje]
JV: [herci a zemí] původu, že jo
ŽH: ano
JV: tam vy ste vlastně nevěděla jakoby nic víc, protože [tam]
ŽH: [ne]
JV: žádný text nebyl, nebo ňáká anotace nebo synopse, o [čem e to se
tam]
ŽH: [ne, zrovna moc toho tam] nebylo, ano.
JV: hm, takže ste spíš dá se říct, <chodila> [naslepo, pokud by]
ŽH: [na ty herce, naslepo]
JV: ste neznala ty konkrétní herce.
ŽH: ano.
JV: a kromě tý širly templové ((Shirley Temple)) měla ste ještě ňáké
další třeba oblíbence?
ŽH: tehdy v mládí právě ne.
JV: ne ne eště ne. ňáké další dětské herce, protože ta širly
templová ((Shirley Temple)) byla taková asi fakt nejvýraznější.
ŽH: vono to tehdy bylo nějak takový bum, to to bylo
JV: hm
ŽH: a řikám, že tady netrvalo dlouho, protože ee em sme asi nesměli
chodit do kina nebo nemohli nebo nebyly dětský filmy specielně
dětský, a v tý době, no když ta širlej ((Shirley Temple)) se
promítala, tak a to údobí nebylo tak velký, protože já sem hned šla
do toho Zlína, jak sem s- skončila školu.
JV: že teď mluvíme tady vo těch letech třicet pět třicet šest asi.
(.) mhm (.) a vzpomenula byste si takle z hlavy třeba na ňáký
konkrétní filmy s tou širly templovou ((Shirley Temple)), který ee
vám se třeba [zapsaly do paměti]
ŽH: [j- já právě názvy] si vůbec nev[zpomínám]
JV: [ne ne]
ŽH: to bohužel
JV: hm
ŽH: a ňáký doklady vo tom, já sem o všechno na konci války přišla
JV: mhm
ŽH: mně zůstalo to, co sem měla na sobě, já sem byla, já sem se ze
Zlína přestěhovala k rodičům na vesnici tady u Brna,
JV: mhm
ŽH: konkrétně Šitbořice se to menovalo a četla sem pak v knize,
poslední pevnost před Brnem dobyta. v těch Šitbořicích to byly kopce
před Brnem
JV: mhm
ŽH: kde se dostřelovalo až sem
JV: mhm
ŽH: tam se štyřikrát měnili Němci, Rusové, Němci, my sme o všechno
přišli
JV: hm
ŽH: oni ee zapalovali domy, my sme byli týden ve sklepích vo hladu,
a opravdu, já sem do Zlína, já sem si všechno dovezla ze Zlína a
jela sem tam v tom, co sem měla na sobě, já sem neměla naprosto nic
a rodiče vykradenej byt a vyhořelej a
JV: takže ňáké materiální vzpomínky e-e
ŽH: nemám nic, žádný doklady, [já sem]
JV: [všechno]
ŽH: o všechno [přišla, oni to naházeli do]
JV: [všechno ste ztratila hm]
ŽH: studně nebo n- na hnojiště.
JV: hm hm
ŽH: určitě sem měla ňáký fotografie a tu legitimaci a to všechno,
ale já sem neměla naprosto nic.
JV: a a když ste třeba teď šla kolem toho kina Jalta, viděla ste tam
ten plakát, tak ee vlastně em ten film ste si vybrala em podle třeba
i země původu? nebo
ŽH: to ne [tehdy tehdy asi]
JV: [ne ne ne ne] upřednostňovala ste [třeba]
ŽH: [ne]
JV: ňákou
ŽH: ne ne ne [rozhodně ne]
JV: [ne ne] nebo nebo toho podle toho, jestli byl barevný nebo
černobílý to
ŽH: zro- vůbec vám neřeknu, věříte, jestli byl barevný nebo
černobílý
JV: němý zvukový ne ((smích))
ŽH: ne ((smích)), doma sme měli rádio, to se poslouchalo pořád, ale
ee vo těch filmech, zřejmě byly černobílý, já si nevz- ačkoliv ta
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla barevná
JV: ta byla barevná
ŽH: ta byla barevná, to si vzpomínám
XX: ( ) ta byla kolorovaná
ŽH: kolorovaná
XX: ještě neměli barevnej film. ((smích))
JV: ano ano ((smích)) a eště třeba na ňáký jiný barevný film?
protože ty barevný [filmy ( )]
ŽH: [v té době rozhodně ne]
JV: ne ne ne ne
ŽH: asi to byly černobílý filmy. nevzpomínám si.
JV: ( ) já (myslim) kolorované hlavně opravdu. ((smích)) třeba ee
šla ste na ňáký film, vzpomínáte si jako víckrát za sebou, dvakrát
třeba? [ne ne ne]
ŽH: [ne, to rozhodně ne]
JV: vždycky jenom
ŽH: říkám, [to my sme byli omezení]
JV: [(určitě) jednou]
ŽH: fi- financí, [protože]
JV: [to chápu]
ŽH: ee nás bylo pět, mzdy nebyly velký a ee naši stavěli,
v maminčině rodišti, odkud se odstěhovali sem do Brna na fakultu,
tak tam stavěli, takže
JV: po tom roce
ŽH: šetřili a stavělo se.
JV: po tom roce třicet devět, jak ste byla ve Zlíně, tam už vlastně
ste si polepšila, ste říkala, měla [ste]
ŽH: [určitě]
JV: stejný plat jako váš otec, á tam ste třeba už jakoby [chodila?
víckrát? no]
ŽH: [tam s- tam s- chodila do kina ano]
JV: a chodila ste třeba i častěji, [nebo teda ee em]
ŽH: [no jenom jenom] jednou týdně, protože když byla škola, tak s na
to absolutně nezbyl čas, a to se dělávalo i v sobotu
JV: takže už to jakoby ta situace se změnila, že prostředky ste teď
měla, [ale neměla ste zase čas].
ŽH: [měla, ale] ne zase, zas nebyl čas a a vybírala sem si výhradně
české filmy. výhradně ne, protože si vzpomínám, že byly ňáký ty
hudební filmy
JV: mhm
ŽH: soňa hemin ((Sonja Henie)) bruslení a ta diane durbinová
((Deanna Durbin)) nebo jak se menovala, já to ne- nevím [už sem]
XX: [a za války] marika rik ((Marika Rökk))
ŽH: marika reková ((Marika Rökk)), no
XX: Žena mých snů
ŽH: to byly filmy, tak to ano, tam už sem chodila určitě jednou
týdně.
JV: mhm a třeba šla ste i v to už teda v tom Zlíně i víckrát na
jeden film, kterej se vám velmi líbil, [ne ne ne ne]
ŽH: [to ne to ne], tak zase sem zaujatá nebyla.
JV: (.) em a taková otázka em jestli si vůbec jako vzpomenete, co
vlastně tenkrát v tomhle věku raném pro vás ee znamenalo, pro vás
znamenal dobrý film ee em jestli můžete to ňák tak popsat
ŽH: určitě si vzpomínám, že byly filmy, Svědomí se to menovalo
JV: mhm
ŽH: jak e to byl náš český film, ale já už tu paměť mi taky
vynechává, em to to vím, že mě to dlouho, ee em sem měla v paměti,
že on on vlastně jeho hryzalo svědomí, protože tam v tom filmu
[zabil dítě]
XX: [ne, ten byl natočenej v devěta] devětašedesát- devětaštyrycátým
tak.
JV: mhm
ŽH: je to možný, no. že [zabil dítě a]
XX: [po (osnácté-), zabil dítě]
ŽH: tajil to, protože byl někde s milenkou na záletech, tak to mně
utkvělo, no. tehdy už potom v té době, když sem byla starší, tak mě
ovlivňovaly filmy a chodila sem taky ee na to, co by mě asi
zajímalo, podle těch herců, a i podle národnosti, jak tady pán
vzpomínal na tu mariku rekovou ((Marika Rökk)) nebo tak, tak to už
jo.
JV: takže vás tam em zaujalo em na těch filmech em
ŽH: děj
JV: to téma
ŽH: ano téma
JV: mhm (.) a co se týče týče třeba žánru, tak e-e spíš jakoby ňáký
dramata nebo r- e romance ee nebo spíš jako hudební ee filmy,
komedie, [veselohry]
ŽH: [hudební] a komedie, a i tady ta tragedie, řikám, no to různě.
JV: takže ste nebyla třeba em vyloženě ňak em zaměřená na [jeden
žánr]
ŽH: [na ňákej] určitej ne
JV: ne ne ne spíš to bylo o tom tématu
ŽH: ano všeobecně. do dne- dodnes nemusím vidět americký filmy
JV: mhm
ŽH: e takový ty drsný, ňáký
JV: akční
ŽH: akční
JV: krvavý
ŽH: krvavý
JV: to moje babička taky ne, no.
ŽH: po desáté hodině absolutně už na cizí film se nedívám, to už se
nehodí.
JV: a ještě třeba v vlastně v té době ste říkala, že ste chodila i
do divadla občas ee na toho [kašpárka]
ŽH: [ano]
JV: na to divadelní loutkové představení, bylo to loutkové
představení?
ŽH: bylo bylo bylo to
XX: tam byl ten kašpárek
ŽH: ale kašpárek byl živej
XX: (mertenc ne)
ŽH: (toma) my sme vzpomínali myslím já už nevím dokonce i hegr
((Karel Höger)), hrával tam kašpárka, ale já ho osobně neviděla.
JV: karel hégr ((Karel Höger))
ŽH: karel hégr ((Karel Höger))
JV: mhm mhm
ŽH: na to na té Veveří.
JV: a ještě teda ňáké ty další druhy zábavy, jak ste se vlastně
třeba bavila, když ste byla em v tom věku
ŽH: v tom Zlíně v tom Zlíně ee potom ee jezdili tam ee teda v těch
Otrokovicích, jezdila tam ee, zpěváci tady z brněnské opery
JV: mhm
ŽH: nebo si pamatuju Alexandrovci ve Zlíně, to byl [to byla]
JV: [(to byli)]
ŽH: senzace
JV: jo
ŽH: Alexandrovci, to bylo něco, no ee Gustav Brom, Zlín.
JV: takže
ŽH: protože to je
JV: povídejte, já sem vás nechtěl přerušit, jestli ste něco chtěla
říct
ŽH: že to bylo, no různě no em na koncerty, s mým chlapcem, to byl
ee kterej pak se stal mým manželem, on hrál na hudební nástroje,
hrál v kapele takže, zpívat sme jezdili se svazákama, bohužel v té
době sme museli být taky tak, ale že sme ee milovali zpěv a zpívali
sme, tak sme s těma souborama jezdili taky
JV: že ste ee em cejtim z toho, že ste byla hodně na tu hudbu
zaměřená .
ŽH: ano.
JV: á e ještě teda před tím Zlínem em když ste byla em malá, tak ee
ten čas ste trávila třeba jak, hrá- hráli ste si venku s ostatními
ee [dětmi]
ŽH: [hráli sme] tenis
JV: hm
ŽH: tam byly kurty na fakultě
JV: mhm
ŽH: ee bruslili sme, plavat sme chodili, [cvičit]
JV: [(ee rozhlas)], poslouchala ste třeba rozhlas?
ŽH: ee rozhlas ee no ani moc né, protože až jedině když, možná
večer, když rodiče ho měli puštěné, ale přes den, my sme se tam
vyžili, ta fakulta, to sou vlastně t- k- ty štyři ulice a uvnitř sme
měli úžasnou zábavu.
JV: takže ste sportovali a ee
ŽH: sportovali sme.
JV: hm hm. á třeba ňáké em pěší výlety nebo turistika
ŽH: určitě
JV: ee chodili ste
ŽH: sme [chodili tehdy do]
JV: [na procházku (na túry)]
ŽH: Orla poněvač říkám, rodiče byli, Orel byl na Starym Brně u
kostela pak to byla sokolovna, dnes je to znovu orlovna, my sme od
štyřech let, vím, že sem chodila
JV: cvičit.
ŽH: cvičit. no a nebo sme ee v neděli neni nepatří to do tohodle
ale, po kostele sme šli ná ee celodenní výlety.
JV: v neděli.
ŽH: v neděli.
JV: hm
ŽH: (.) na pěší výlety
JV: a taneční zábavy, to teda už e asi [když ste byla starší]
ŽH: [t- já sem byla jednou,] než sem do toho Zlína jela, tak sem
jednou jedinkrát byla [tady na]
JV: [v Brně]
ŽH: taneční zábavě v Brně
JV: a pak ste chodila [(tři sestry, jo)]
ŽH: [a pak už sme] tam chodili do tanečních a (.) a ten Brom
((Gustav Brno)) tam jezdil a já nevím k- Vlach ((Karel Vlach)), to
byly (.) známé orchestry, tak když tam přijely, tak hrávaly i
v neděli k obědu. v restauraci.
JV: jako živá hudba.
ŽH: živá hudba.
JV: hm hm hm. takže ste třeba upřednostnila, nebo neměla ste problém
upřednostnit ee i jiný druh zábavy před kinem ee.
ŽH: určitě. koncerty a divadla
JV: mhm
ŽH: ee toho sem vždycky využívala, [pokud to tam bylo]
JV: [ne nebylo to pro] vás teda to kino rozhodně n- nejdůleži[tější
(jako) v té škále]
ŽH: [ne nebylo to to kino] ne, zábavy.
JV: (...) tady je em teď vlastně už ee zase přejdeme trošičku dál ee
k předposlední části, ee která se týká kin a těch představení jako
takových. em, otázka je, jaké byly rozdíly v místních kinech, ale
((smích)) jelikož ste mi řekla, že ste vlastně chodila do tý Jalty
((Jalta)) nejvíc e a mo- vobčas ste asi byla em na tom náměstí
Svobody ((Úderka)), tak asi mi nemůžete ee teď ee říct, jak se
různá kina od sebe lišila.
ŽH: no ta Jalta byla honosnější, líp vybavená něž ee
JV: ale když teda se zaměříme jen na tu Jaltu ((Jalta)), tak ee em
jak to na vás teda působilo, bylo to [ňáký]
ŽH: [mohu]tnější a a řikám, ta- takový prostornější a líp lep- líp
vybavený než takový te ty kina tady na Hybešové ((kino Mír)) nebo ee
na ty e-e jak se e-e na tom Starym Brně ještě, j- jak se to tam
menovalo to kino vy ste vzpomínal, tak to byly [takový]
XX: [(meteo- ((míněno Meteor)), no)]
ŽH: jenom ž- jenom židle a víc nic. kdežto ta Jalta, tam se
odehrávaly zřejmě i jiná představení nějaká, buď em divadla, protože
tam bylo jeviště velký, kdežto v těhlentěch malých kinech, tam byla
jenom ta to plátno a víc nic, já si nevzpomínám že byl, a bylo to
taky cenově potom dostupný
JV: mhm
ŽH: Jalta byla d- dražší rozhodně, tak jak dneska sou ty kina různě
[cenově přístupný]
JV: [takže jal- Jalta] v té době bylo takové jakoby kino em už
ŽH: lepší trošku
JV: lepší
ŽH: ano rozhodně
JV: hm. [a co třeba, povídejte]
ŽH: [aspoň mně tak připadalo]
JV: ee přístup zaměstnanců em vzpomenete si, uvad[ěči (uvaděčky)]
ŽH: [uvaděči] uvaděči tam byli, ale
JV: pokladní
ŽH: my sme byli odjakživa ukáznění, dobře vychovaný [rodinou, takže
sme]
JV: [takže ste neměli problém]
ŽH: nevybočovali z nějak, nebyli sme divoký ani n- neukázněný.
JV: a třeba vzpomněla byste si, jestli tam n- někoho museli
umravňovat nebo
ŽH: určitě ne, já ne
JV. ne ne ne
ŽH: já nemám takový vzpomínky.
JV: em á takže takže to nebylo tak, že by ee vlastně ste tu Jaltu
((Jalta)) preferovala kvůli tomu interiéru, ale bylo to opravdu
jenom kvůli [té dostupnosti]
ŽH: [jenom kvůli té] širlej ((Shirley Temple)) ano a kvůli tomu, že
sem to měla blízko
JV: mhm
ŽH: a no že sem mohla chodit sama. že sme mohly chodit samy se
sestrou
JV: že jinam by vás třeba nepustili o samotě, kdybyste musely ee k-
kdybyste chtěly do jiného kina asi
ŽH: no ani sn- n- ne nepustili, no
JV: že by to třeba [už bylo dál]
ŽH: [my sme ani]
JV: ee z ruky, že byste musely ee delší dobu e [cestovat]
ŽH: [prostě] to Staré Brno a em a Úvoz a a ta Jalta, to nebylo, to
byl takovej okruh
JV: hm
ŽH: nejbližší nám, tak snad kvůli té dostupnosti
JV: mhm
ŽH: že sme tam došly pěšky, nemusely sme jet tramvají
JV: takže neměla ste potřebu třeba jako vyzkoušet ňáké ee
ŽH: jiné [kino určitě ne, netoužila sem po tom, nelákalo mě to, no]
JV: [cizí kino jako nelákalo vás to ne ne, byla ste spokojená]
s tím, se širly ((Shirley Temple)).
ŽH: ano.
JV: mě právě zajímalo, jestli tu širly ((Shirley Temple)) hráli
třeba i v jiných kinech tak [(a tak pravděpodobně )]
ŽH: [to nevím, to si nevzpomenu]
JV: aha. to teda nemůžu to takle určitě jakoby sme to podle programu
mohli identifikovat [v kerým kině]
ŽH: [nevzpomenu si]
JV: ale já takle
ŽH: no
JV: taky vám to nemůžu říct.
XX: před válkou nevim, ale po válce dali třebas jen v jednom kině,
pak ho dali do druhýho kina a
JV: hm hm hm to určitě, no. em a ee ten samotný ee program té
projekce ee probíhal vlastně ee em vy ste říkala, že si pamatujete
na toho e Kačera Donalda ((Kačer Donald)) nebo em [ná- ee Pepka
námořníka ((Pepek námořník)) ee]
ŽH: [to možná byly před tim něco, já už nevim, jestli to byly]
JV: nepamatujete si, jak to bylo strukturovaný nebo jakej byl ten
harmonogram, jestli ee s- před tím byl ňákej em em em jak se mu
týdeník říká, že jo, nebo ňáký [reportáže]
ŽH: [ano] by- byly ty týdeníky
JV: mhm, mhm
ŽH: takže nevím, jestli todle nebylo, ale myslím, že ee toho Pepka
námořníka ((Pepek námořník)) a to že sem viděla právě v těch kinech
kde, na tom náměstí Svobody ((Úderka)), kde hráli ee jako
nepřetržitě, že jo, to se ee tam hráli několik krátkých filmů
JV: ano tam bylo takové cy- takový cyklus
ŽH: takový cyklus a lidé přicházeli a odcházeli, pak bylo eště u
nádraží takový kino Čas, to bylo něco podobnýho, ale tam sem chodila
až potom se svým dítětem.
JV: mhm. do těch ostatních kin teď právě si sem si uvědomil, že když
sme zmínili ten interiér a vy ste mi říkala, že Jalta byla taková
honosná, kdežto ty ostatní kina už třeba ne, byly obyčejnější
ošuntělejší, tak ee to vlastně ee tady ta vaše zkušenost se vztahuje
až ee po tom Zlínu? [až potom, co ste byla starší, ještě k tomu
dětskýmu věku.]
ŽH: [ne ne i i předtím, protože sem ee] rozhodně taky byla i
předtím, ale nevzpomenu si na čem,
JV: hm
ŽH: na té ee já nevím na kte- na tom Starym Brně, to kino to
blechárna, jak ste říkal [na které to bylo?]
XX: [(Meteor) nebyl to Meteor?]
ŽH: na které to bylo ulici si nevzpomenete?
XX: to bylo někde tam směrem k [(výstavišti)]
ŽH: [to bylo] Hlinky nebo tam někde.
XX: tam někde. to poměrně brzo zbourali, po osmaštyrycátým.
ŽH: ano. buď to bylo v Hlinkách, Hlinky se to myslim menovalo
((ulice Hlinky – kino Meteor)).
JV: já tady bohužel <teda nemám> [ulice]
ŽH: [protože já s-]
JV: ale, mně se to tady nevytisklo em takže já sem teď takový jako
bezradný, ale mohl bych vám přečíst [názvy]
ŽH: [kino] Mír (nom-)
JV: ee bylo kino Grand Bio, které pak vlastně změnilo název na
Orient, ale ono už pak nefungovalo, totiž to je to.
XX: tak to ani neznám.
ŽH: taky.
JV: kino ee kino Grand
XX: počkat Grand v Husovicích
JV: Grand [kino Grand]
XX: [v Husovicích] nebylo
ŽH: vy tam nemáte ulice u toho, ne, [no]
JV: [ee no] todle ale todle sou kina ee určitě který [byla ve]
ŽH: [ve středu mě-]
JV: středu, i když já teď čtu kočovná, takže kino Grand vlastně bylo
od roku třicet devět do roku štyrycet pět ee kino Urania e Oránia
((Orania)), to je ee [(rok třicet)]
XX: [na Bratislavské]
JV: no je to možné, no. a teď ty stálá kina. tak bylo Brněnské
varieté, které pak mělo eště i název České varieté.
ŽH: (to bylo kino, to ne)
JV: ee nebo Bajkal, nebo Rádio ((Radio))
ŽH: [ahá no]
XX: [Bajkal jo]. (roajal) ((The Royal Bio Co.)) na Cejlu.
JV: rojal ((The Royal Bio Co.)) byl, nebo taky elit elit ((Elite)).
XX: to neznám.
JV: kino Kapitol
ŽH: [Kapitol ten je]
JV: [Kapitol jo]
ŽH: dodnes asi, ne?
XX: ne, ten [už zrušili].
ŽH: [no tak von] e von se nějak [menu- menuje nebo není ale]
JV: [už, teď už není tam, teď už tam (kino ne, ale)] ňáký klub.
ŽH: to mě ano.
XX: zrušili.
JV: á takže tam ste třeba byla? vzpomínáte si, nebo ne ne [( )]
ŽH: [v té době, v tom] mládí asi ne.
JV: em Brněnské biografické divadlo, nebo Edison také
XX: Edison, ten byl
JV: nebo viktórie ((Viktoria))
XX: na Dornychu, jo viktória ((Viktoria)) a ten v listopadovým
bombardování byl rozbořenej.
JV: hm
XX: v štyryaštyrycátým.
JV: vy si paní ee nepamatujete.
ŽH: e-e
JV: bio amerika ((Bio American)), ee kino Urania, nebo Uranie,
Starobrněnské kino ((pozdější název: Grand, Meteor))
ŽH: to je vono, to bude to Starobrněnské kino.
JV: Starobrněnské kino.
ŽH: no
JV: e to mělo totiž tenhle název ee mezi lety dvacet šest a dvacet
sedm a později se menovalo Grand,
ŽH: jo tak to ne, to [to to mi nic neříká]
JV: [do roku třicet pět] a pak se menovalo od roku štyrycet jedna
Meteor.
XX: Meteor, no, to sem říkal.
JV: takže jestli je to ta blechárna?
XX: ano
ŽH: tak to je možný [to je možný]
JV: [(jo) myslíte]
ŽH: vono. já si právě už nevzpomínám.
JV: že ty názvy se často docela měnily, jo¨
ŽH: mhm
JV: právě že em né každý rok, ale někdy teda i každý rok se ten
název změnil, skoro, ee pak bylo kino Vitagraf, které mělo eště i
název ilusion ((Illusion)) a (nektar) a nebo Květen, no. ee pak byly
nový biografy, nové bio, ee cinema sinema elektrik ((Cinema
Elektrique)) nebo Union
ŽH: ee ee
JV: Grand Bio Austria, nebo Bio Sibiř, dvacátá léta
ŽH: to bylo taky na okraji někde ta Sibiř.
XX: Sibiř, ten, ta byla v Husovicích.
JV: no teď už se dostáváme na periférii poněkud. em kino Aladin to
vlastně je Lucerna, že jo.
ŽH: Lucerna
XX: to je v Žabinách ((Žabovřesky)), pak byly v Židenicích dva kino
grafy Sport a ten druhej si nevzpomenu.
ŽH: taky
XX: v Komárově byl Atlantik
ŽH: ano a ve Slatině je [taky kino bylo ve Slatině ale]
JV: [ee sem to tady měl]
ŽH: to sem byla až po válce.
JV: v Komárově bylo Elektrické divadlo v Komárově, nebo taky
Komárovské kino, nebo taky Lidové kino v Komárově, ale to teda bylo
do roku devatenáct set osmnáct nebo devatenáct tak možná zaniklo,
takže to už
XX: ne, to já sem eště na něm byl eště
JV: pamatujete si
XX: před (mostem), menovalo se to Atlantik a ten zrušili nebo
zbořili, já nevím, jestli se stavěli potom no, (ty to)
JV: kino Republika mám taky (třeba)
XX: potom v tom to bylo
JV: Elektra,
XX: Elektra bylo v tom [Králově Poli v Králově Poli Besední dům]
JV: [(sem jenom chtěl evokovat, jestli by vám pomohlo ňák)]
ŽH: [ne ne ne ne ne ne]
XX: Morávia ((Moravia)) ta byla tady na začátku Lidické hned po levé
straně
ŽH: Staré Brno nebo ta
JV: ne ne
ŽH: tam ty dvě
JV: em a teda
ŽH: Jalta
JV: v té ee dobře a ta, říkáte, že ste si vlastně ee že si
pamatujete, že byly třeba ošoupanější ty kina em teď nechme názvy
stranou, to není tak důležité em tam vlastně ste se dostala ee jak?
protože ste říkala, že vlastně ste neměla potřebu jako chodit do
jiných kin ee která, ty nezná- ani eště mimo teda tu Jaltu ((Jalta))
a to náměstí Svobody ((Úderka))
ŽH: asi mně někdo řekl, že se tam něco hraje em co bych mohla
[zhlédnout]
JV: [jo takže už]
ŽH: c- co nebylo nepřístup- [nepřístupný]
JV: [to byly ty vaše divá]cké návyky byly poměrně takové jakoby
jasné, že jo,
ŽH: no
JV: nebo vy ste vlastně k tomu měla em poměrně vyhraněné, na tu
[Jaltu ((Jalta)) omezené].
ŽH: [ano já sem] já sem
JV: takže mě zajímalo jako jestli třeba si vzpomenete, jak ste se
dostala do jinýho kina, úplně, jestli vám ňáký kamarád třeba
doporučil, tam mají zajímavý film, nebo jestli to bylo třeba ee
z vaší vlastní zvědavosti, že ste si řekla, tak a teď zkusím
ŽH: ne kvůli kinu ne, ale kvůli filmu [určitě sem tam šla]
JV: [takže spíš kvůli filmu] hm hm
ŽH: s- ee spíš kvůli filmu.
JV: a ještě teda k té Jaltě ((Jalta)), kde ste chodila nejčastěji
v té době ee v těch třicátých letech, ee tam teda si nevybavíte,
jestli em byl- la před kinem ňáká ukázka, ňáký krátký film, já nevim
ňáký ee
XX: byly reklamy
JV: reklamy
XX: reklamy
JV: [no už to]
XX: [pak byl] týdeník, pak byl krátké film a pak byl vlastní film. a
když sem začaly chodit americký filmy, od še- koncem
šestaštyrycátýho, tak dávali eště ukázky z následujícího filmu.
JV: mhm, a v té Jaltě ((Jalta)) to bylo taky tak, paní H., [ne
ne nemůžete si vzpomenout hm hm]
ŽH: [to si už nevzpomenu, to už si nevzpomenu].
JV: třeba jestli byly přestávky
ŽH: ne, určitě ne.
JV: ne ne ne ne
ŽH: ty přestávky byly, když se byly ňuká, no oni právě v těch
některých kinech
JV: hm
ŽH: neměli dvě aparatury, aby to navazovalo, tak to přestávka byla,
že se musely měnit ňáký
JV: pamatujete se
ŽH: to si pamatuju, ale při tej širly tempelovej ((Shirley Temple))
si to nepamatuju, že by to bylo. tam asi v té Jaltě ((Jalta)) měli
ee dvě reprodukce, že to hned navazovalo. ž- dvě ee aparatury,
[protože to se]
XX: [promítačky (tam otočili)]
ŽH: nějak že ty ee vo-
JV: ano ano
ŽH: si pam[atuju jak to]
XX: [promítačky]
ŽH: vozili ty kotouče
JV: tam to je, že tam vlastně jakoby je to přichystáno [a běží to a
a hned to přeskočí]
ŽH: [byly a hned hned]
JV: takže to nemusí člověk ee
ŽH: ano
JV: ručně [vyměnit].
ŽH: [přetáčet] ano nebo vyměňovat tak nějak.
JV: je to několik že ee kotoučů [na ten]
ŽH: [ano]
JV: jeden film takže tam vlastně [(se musí hm hm)]
ŽH: [na to si vzpomínám,] že byly někdy př- ale při kterejch
filmech, to už nevim, no ro- jistě [to bylo v té]
JV: [ale v Jaltě ((Jalta)) to nebylo]
ŽH: v starší době.
JV: hm
ŽH: při té (širly) ((Shirley Temple)) si nevzpomínám, určitě ne,
přestávka žádná by nějak
JV: reklama? ňáká při představení
ŽH: to ee to vůbec si nevzpomínám,
JV: a třeba byly živé vystoupení, hudební doprovod?
ŽH: to určitě ne
JV: ne
ŽH: já ne
JV: ne ne ne
ŽH: já už to nepamatuju.
XX: bývalo u němých filmů.
JV: ale právě třeba ee jestli ste ještě ee v tom třicátém roce
nebyla na ňákém němém filmu ee
ŽH: nebyla, [já sem]
JV: [s hudebním] doprovodem, [že by to právě bylo bylo ee před (
) kde ňáký ( ) hm hm]
ŽH: [já určitě ne, já určitě ne, já si to pa- po- pamatuju jenom
z doslechu nebo ee] z filmu nebo z televize možná, ale ee já sem u-
určitě nebyla [přítomná ně- němýho]
JV: [že u- už němý film nepamatujete ne ne]
ŽH: filmu ne.
JV: tak ono totiž ee na tom přelomu ee let dvacet devět, třicet,
třicet jedna, už právě ee nastoupil ten zvukový film, což je právě
ten věk, kdy vám bylo kolem těch pěti šesti let, takže ee [vlastně
ste asi]
ŽH: [no to sem d- do kina nechodila]
JV: začala tenkrát teprve
ŽH: no
JV: nebo později
ŽH: no
JV: ještě ee em do kina chodit, takže ste si tohle ani nemohla [ee
e]
ŽH: [možná že] moji sourozenci chodili, ale nevzpomenu si, že by nám
něco takovýho vyprávěli.
JV: hm dobře. em a ještě otázka právě docela důležitá ee em byla ste
někdy přítomna ee tomu ee že byste byli v něčí domácnosti a
účastnili se em domácí projekce?
ŽH: určitě ne
JV: že by měl někdo projektor z rodičů,
ŽH: ne
JV: třeba
ŽH: ne
JV: z vašich kamarádů,
ŽH: určitě ne.
JV: ani ste jako neslyšela třeba o někom, že by měl ze školy
[(ňákou)],
ŽH: [ne]
JV: jeho rodiče.
ŽH: taky ne. (..) pamatuju si, že byly i ty rádia bylo o- omezený,
to byly krystalky a já nevim co, ňák se to taky ee ručně <vyráběl>
někdo si, ale my sme měli rádio, to si pamatuju, vodjakživa doma,
ale, filmy, že by nám někdo promítal, to určitě ne.
JV: a v tom rádiu třeba byly ňáké dětské ee cykly, nebo pořady na
pokračování
ŽH: já s- já sem si pamatuju, že se četlo z knih
JV: mhm
ŽH: nebo divadelní hry
JV: hm
ŽH: byly ale
JV: a pro děti třeba zaměřené ňáké pohádky nebo něco takového
ŽH: pravděpodobně určitě jo, že se, že
JV: hm
ŽH: se vysílaly ňáký takový pořady, pro děti.
XX: v rádiu dávali ten to strejček měl (hobla) a
ŽH: jo no no [(Křópal) ano ano]
XX: [a (te- ten) strejček (Křópal) ((Stréček Matěj Křópal
z Břochovan)) a měl a měl (hobla) jo]
ŽH: toho si taky pamatuju. ale filmy rozhodně ne, to sem se k tomu
nedostala v soukromý v domácnostech.
JV: a teď teda už vlastně se dostáváme k závěrečné, k závěrečné
části, a to je právě protektorát, to je období po roku třicet devět,
kdy začaly ee platit ee protektorátní předpisy a právě vy ste v tu
dobu zrovna se dostala do Zlín, a že ste říkala. takže i ten Zlín
vlastně nás teď jako ee zajímá em jak se třeba vlastně ty ee změny
projevily em em můžete říct, že třeba byly vyloženě kina n- německá,
která hrála, hrály německé filmy?
ŽH: taky se hrály [německý filmy]
JV: [jo jo jo]
ŽH: ani nevím, jestli to bylo s titulkama nebo v překladech
XX: to byly všechny ti- titulky. dabing začal až v někdy
v šedesátých letech.
ŽH: tak to si nevzpomenu.
JV: a německé týdeníky?
ŽH: určitě
JV: hm
ŽH: vítězíme, to bylo pořád.
JV: za celou válku.
ŽH: za celou válku, no.
JV: od roku
XX: hm
ŽH: od roku třicet, no jo.
JV: takže tohle vlastně vy v tom z- z- Zlíně, vy ste, [pamatujete
mhm]
ŽH: [všechno prožívala,] ano, jo, to pamatuju.
JV: a když ste em přijela ste asi občas domů, že ee do Brna, [za
rodiči]
ŽH: [jezdila sem] domů, no
JV: a takže během vál- ale to ste pravděpodobně neměla čas zajít do
kina to, [když ste byla v Brně zrovna].
ŽH: [to sem to sem nechodila]. no já sem totiž do Brna jezdila do do
roku štyrycet dva
JV: hm
ŽH: než zavřeli vysoký školy
JV: mhm
ŽH: to tatínek šel do důchodu
JV: mhm
ŽH: a vodstěhovali se na vesnici
JV: ano
ŽH: takže sem pak jezdila tam, vod roku štyrycet dva. a pamatuju si,
to byly krušný doby tady v Brně v tom devětatřicátým roce
JV: mhm
ŽH: než nás zabrali, to si pamatuju.
JV: (..) nějak konkrétně, můžete to třeba rozvést? co vám tak jako
vytane na mysli.
ŽH: to sem byla ee to sme bydleli na té fakultě a na ulici Tvrdého,
JV: hm
ŽH: sou tam dneska koleje a tam byli Němci a ty házeli kameny nám na
fakultu přes zeď na té ulici Tvrdého, tam je ee em no nebylo to nic
[příjemnýho]
JV: [myslíte jako] Němci, kteří tady žili před válkou.
ŽH: ty kteří tady žili a bydli- byli byli na té na těch kolejích on-
tam tam museli bydlet na těch kolejích
JV: mhm
ŽH: s Němci, studenti.
JV: studenti.
ŽH: protože (.) nás vobtěžovali a, přesně si pamatuju den, když,
devátýho byl- bylo to devátýho? nebo kolikátýho března, poletoval
sníh a ráno hlásili, že nás okupujou a, nebylo to příjemný.
JV: a v tom Zlíně ste to prožívala j- e ee jakým způsobem, tam měla
ste [jako přátelé]
ŽH: [tam sme]
JV: nebo ee kamarádky, nebo spolupracovnice, kde asi ste pracovali u
Bati. tak jestli se teda ňáké přátelství tam vytvořilo a vy vlastně
[ste společně ( )]
ŽH: [já sem měla] kamarádky z celé republiky z Čech,
JV: mhm
ŽH: ze Slovenska, z z jižní Moravy,
JV: na kolejích všechno.
ŽH: (on přijímal) ano na těch na těch internátech
JV: internátech
ŽH: on přijímal z celý republiky
JV: hm
ŽH: ty zaměstnance a tam em, jo my sme vlastně měli ee v továrnách
byli Němci, kteří nás hlídali, kteří tam chodili
JV: mhm
ŽH: po továrnách a dělali sme i v noci, noční směny
JV: mhm, a takže byla tam třeba ňáká ta jako užší skupinka va-
vašich ee přítelkyň nebo kamarádek nebo kamarádů, se kterými byste
trávila pak i následně i ten volný čas a [chodili]
ŽH: [určitě]
JV: i za tou zábavou nebo do toho kina
ŽH: určitě
JV: hm
ŽH: tam bylo velký kamarádství, protože ee tři, říkám, tři roky sme
chodili do školy, to sme byli na internátech, pak sme byli na
svobodárnách, tak jako dneska sou koleje, tak to byly svobodárny a
tam bylo velký přátelství mezi náma.
JV: a ee chodila ste do kina třeba ee už e v tom Zlíně sama nebo ee
ŽH: ne to sme [chodili s kamarádkama]
JV: [chodili ste společ]ně mhm
ŽH: společně
JV: mhm, a chodila ste míň nebo víc nebo [zase jednou týdně, více
více určitě, jo jo jo].
ŽH: [víc víc určitě určitě víc].
JV: takže vy ste [říkala,]
ŽH: [(když)] sem dodělala tu školu
JV: takže třeba dvakrát týdně?
ŽH: určitě
JV: jo
ŽH: to sme mohli, peníze sme na to měli.
JV: ale když ste teda ještě studovala vlastně tu školu v tom Zlíně
při ee zaměstnání, tak to byly ty tři roky, to znamená do roku
třice- e štyrycet dva? ste ee
ŽH: štyřicet dva, třicet devět
JV: ještě měla ten režim takovej em poměrně omezenej, nebo ten čas
ee [ste měla],
ŽH: [čas no] no
JV: omezenej tim vašim studiem, no. em a ten výběr filmů třeba se
nějak změnil po po tom roce třicet devět v tom Zlíně už
ŽH: ne ne já to zas řikám, zas ty v- český filmy a nebo ty hudební,
JV: hm
ŽH: a divadla, co tam jezdily zájezdy, protože em ty Otrokovice sou,
já sem byla v těch Otrokovicích, to je dvanáct kilometrů vod Zlína,
tam to nebylo tak em stálý divadlo tam nebylo
JV: mhm
ŽH: jako j- bylo v tom em Zlíně a je, takže sem navštěvovala em
všechny kulturní podniky, který se tam, který tam přijely.
JV: hm. ee měnilo se nějak e vaše chování ee cho- e ch- a vlastně
chození do kina a divácké chování ee s ee s tím, jak se blížil konec
války? ovlivňovalo to nějak třeba nebo, [ne ne ne]
ŽH: [ne nes- ne ne] nevim, nevzpomínám si, že by mě něco,
JV: hm
ŽH: ovlivnilo, v té době akorát byly ty německý ee žurnály před tím
JV: propagandistické
ŽH: propagandistický jo, vítězili Němci všude, to bylo to s-
JV: ale jestli třeba [ta doba]
ŽH: [ale jinak]
JV: jak začínala být už taková ee dramatická, jestli třeba ee
ŽH: ani ty filmy tam zřejmě ee em nedávaly něco, co by
JV: hm
XX: (k tomu bych chtěl) podotknout, že Němci měli civilní filmy,
vůbec žádná propaganda, žádná válka, nic, to bylo, děj se mohl
odehrát v jakýmkoliv městě v jakýkoliv době.
JV: mhm. ale já sem to myslel tak ee jestli třeba jak už vopravdu em
přicházely ty dny a týdny ee před osvobozením, jestli em vlastně ta
atmosféra se určitě taky měnila, že
ŽH: rozhodně, my sme [sledovali]
JV: [takže]
ŽH: ee zprávy
JV: mhm
ŽH: a jakmile se fronta blížila ee k nám sem, tak ee klidně nám
řekli, v továrně, kdo chcete, můžete odejít domů.
JV: mhm
ŽH: takže až byli někde tady na tom em blížili se ke Slovensku, tak
ee sem jela domů za rodičema.
JV: takže na kulturu v v v té době [u- už asi moc čas nebyl, na to
už ste jako]
ŽH: [no v té době už nebyl], to už nebylo asi
JV: vy ste ještě teda stále byla ee jakoby ve Zlíně
ŽH: ano
JV: ste ještě pracovala, tak to už ste em za tou kulturou (třeba)
ani nechodili, nebo že ta doba byla napjatá
ŽH: určitě zatemnění a,
JV: hm hm
ŽH: nálety
JV: a hrálo se vůbec ee [hrálo se ještě]
ŽH: [hrálo se,] hrálo se.
JV: (..) a em po osvobození? vzpomenete si, teď vlastně, že jo, byla
euforie ee lidi byli šťastní a slavili. tak jak tady v tomhle ee
časovém úseku [ste vy vlastně]
ŽH: [vůbec sme,] vůbec sme to ne- nebyli, snad se ani nehrálo kina
XX: nešel proud nešel proud.
ŽH: a nebo nešel proud, [nebo já vim, že já vim, že]
XX: [nešel proud a tramvaje nejezdily]
ŽH: sem byla dlouho doma
JV: mhm
ŽH: a můj ee mládenec byl z Čech, tak ten si pro mě pěšky a a vlakem
a jak to šlo pro mě přišel, poněvač já sem už se nehodlala vrátit do
toho, já sem chtěla zůstat v Brně.
JV: a taky ste zůstala, vlastně ste říkala
ŽH: ne ne ne, já sem
JV: ne ne to už bylo padesát dva
ŽH: až až do roku padesát dva sem byla ve Zlíně. tím, že on pro mě
přišel, no tak sem se vrátila, protože on tam ee studoval,
JV: hm
ŽH: taky u Bati pracoval a studoval, dělal si tam i vyšší
průmyslovku, takže sem se tam zase vrátila kvůli němu a zůstali sme
tam až do toho dvaapadesátýho roku.
JV: takže vlastně v tom ee v tom Brně ste pobyla jak dlouho zhruba?
po tý válce nebo...
ŽH: tak možná tři měsíce.
JV: tři měsíce. em (.) to ste bydleli někde, jo, že ste říkala, že
ste [(přišla)]
ŽH: [ne to už] sem bydlela od dvaaštyrycátýho roku sem bydlela ee u
rodičů v těch Šitbořicích
JV: mhm mhm mhm, a ee jak ste říkala, že ste o právě o všechno
přišli, tak ee
ŽH: tam v těch Šitbořicích
JV: no no no
ŽH: to je tři- třicet kilometrů od Brna.
JV: takže ty tři měsíce ste strávila v Šitbořicích,
ŽH: v těch Šitbořicích.
JV: v Šitbořicích. a to ste, tedy třeba do toho kina občas i zajela,
nebo to vůbec asi ne
ŽH: vůbec ne vůbec ne, tam ani kino nebylo a to to sem ch- jezdila
domů když tak jednou za štrnáct dní, a to sem, <to se chodilo pěšky>
nejely autobusy, tam se jezdilo do Sokolnic a ze Sokolnic dvanáct
kilometrů pěšky,
JV: hm
ŽH: já sem šla jeden den dvanáct kilometrů domů a druhej den dvanáct
kilometrů na ee na vlak zase.
JV: hm. takže pak asi zase až v tom [Zlíně]
ŽH: [ne, ta kul]tura nebyla, to bylo nějak, já nevím, hodně dlouho
myslím, [(se bylo)]
JV: [vzpomenete si,] jak to dlouho trvalo tady to období ee nebo ee
na to ee ňáký vaše první představení opravdu filmové po
ŽH: po po válce
JV: po válce?
ŽH: ňáký zvláštní ee vzpomínky nemám na to, [nevím ne ne ne ne ne]
JV: [ňáká atmosféra specifická em] něco
ŽH: nemůžu si vzpomenout. (..) to si n- skutečně nevzpomínám.
JV: ale každopádně to byl teda Zlín určitě, protože už ste [tam]
ŽH: [ano]
JV: po těch třech měsících zase nastoupila a
ŽH: ano, já řikám Zlín a oni byly Otrokovice ((smích)), to je
(součást), jo
JV: jo jo jo, dobře, takže já mys[lím, že]
ŽH: [tímto]
JV. asi bych [vám poděkoval, em]
ŽH: [to skončilo], no
JV: myslím si, že to bylo přínosné, doufám že
ŽH: já
konec rozhovoru
0.0 3:2329Vedla: Jana Volková
Přepis: Dominika Řebíková
Datum a místo: FAV MU, Brno, 7.10.2009
Rok narození: 1927, sourozenci: bratr starší o 3 roky.
Bydliště do roku 1945: Zbýšov, roku 1934 se přestěhoval do Zastávky
u Brna, stejný rok pak do Brna na ulici Jiráskova (Veveří). V roce
1944 povinně odešel na práci do Prostějova.
Povolání rodičů: Otec ředitelem Rosicko báňské společnosti, matka
nejprve úřednie Bratrské pokladny, poté v domácnosti.
Povolání narátora: Vojenskou službu dělal na Vojenské technické
akademii, poté tam ještě dva roky zůstal jako civilní asistent až do
roku 1958, poté rok působil na Vysoké škole stavební, odtud odešel
do důchodu roku 1991. Pak byl ještě zaměstnán v divadle Husa na
provázku.
JV: takže dneska je sedmého října dva tisíce devět, em já tady mám
pana docenta inženýra Z. [P.]
ZP: [jak to víte?]
JV: ((smích))
ZP: ((smích))
JV: <z ímejlu ((e-mail))> em...
ZP: aha.
JV: em je asi deset dopoledne a začínáme rozhovor. takže em já bych
se vás nejdřív zeptala na takové základní údaje o vás em jako je
jméno, celé, to už jsem vlastně říkala...
ZP: Z. P.
JV: ano. rok narození?
ZP: dvacet sedum.
JV: em bydliště do roku štyrycet pět?
ZP: em Jiráskova padesát.
JV: ehm, a navštěvovaná škola, nebo školy?
ZP: em
JV: do roku [štyrycet pět]
ZP: [to byla] na em na Kotlářské, ale byla, menovalo se to teda na
Kounicové, roh, jak se menovala přesně to už nevím, ale byl to roh
Kounicové a Kotlářské.
JV: ehm.
ZP: tam sou dvě školy teda. tam byla co byla směrem jako do do em
Kounicové, tak to byla obecná škola a co byla do Kotlářské, tak to
byla měšťanka. a pak tam byla ještě další škola, ta byla takhle za
rohem na Sušilové, to byla další obecná škola. a já sem chodil do té
na tu Kounicovu.
JV: ehm.
ZP: do obecné školy. pět, vlastně tři, štyry, pět, protože ty první
dva roky sem dělal na Zastávce u Brna a první rok ve Zbýšově u Brna,
kde sme bydleli.
JV: ehm, a em dál? jaké školy ste navštěvoval dál, postupně?
ZP: pak sem em chodil na reálku, první, to se menovalo první státní
československá reálka v Brně ((I. státní reálné československé
gymnázium)), byly dvě, druhá byla na Křenové, tak to byla první
státní československá reálka v Brně, tam sem vodmaturoval, a pak sem
šel na techniku, sem dělal štyry roky, štyry roky slaboproudej obzor
techniku, teda elektrotechnický.
JV: ehm. a em potom ještě pokra- em potřebujeme dál informace z
dosaženého vzdělání.
ZP: tak.
JV: jenom zběžně.
ZP: [pak sem], dyš sem absolvoval, tak sem se přihlásil, tehdá
začala, skončila technika, v jednapadesátým roce a založila se
vojenská akademie. Vojenská technická akademie vétéá ((VTA)) a
protože sem měl jít na vojnu, tak sem se přihlásil tam, že bych tu
vojnu dělal tam, a voni mě přijali, tak dva roky sem dělal jako v v
armádě v em ve vojenský sem dělal základně vojenskou službu a pak
sem tam zůstal jako civilní asistent až do roku padesát osum, kdy v
důsledku teda takzvaných kádrových nějakých prověrek, které teda
existovaly, mě vocaď vyhodili, a naštěstí stejný rok došlo k jakési
delimitaci vojenskýho školství a em zži- zřídila se em em
Energetická fakulta při technice, to během té Vojenské technické
akademie zůstala jenom jediná fakulta, a to byla fakulta
architektury, tak se to menovalo Vysoká škola stavební a v padesátém
šestém roce vznikla další fakulta energetická, která měla dvě
oddělení, jedno strojní a jedno elektrotechnický, a já sem přišel na
to elektrotechnický oddělení a v roce padesát devět byla založena
Fakulta elektrotechnická a vod té doby su na té Elektrotechnické
fakulty. až do jednadevadesátýho roku, kdy sem šel do důchodu, ale
nějakou shodou okolností sem byl potom zaměstnán různě, taky v
divadle Husa na provázku, ale pak při nějaké příležitosti za mnou
přišel děkan té Elektrotechnické fakulty a žádal mě, estli bych
nezaložil klub absolventů a přátel na té Elektrotechnické fakultě,
tak sem ho založil a vod té doby su v tom klubu tam.
JV: ehm, dobře, děkuju. a em eště bych se zeptala na vaši rodinu,
em, na to, jestli ste měl sourozence.
ZP: měl sem bratra, o tři roky staršího, ten vystudoval Vysokou
školu báňskou v Ostravě, taky tam vocaď musel vodejít z kádrovejch
důvodů, protože můj otec byl ředitelem Rosicko báňskej společnosti
do roku pětatřicet, vlastně vod roku dvaatřicet do roku pětatřicet,
kdy zemřel, a v důsledku toho sme voba dva byli jaksi kádrově
nevhodní a voni nás prostě nás pořád nějak šikanovali. no tak bratr
taky vodešel, on byl zůstal na škole na té báňské akademii zůstal,
jako asistent, ale v tom roce štyrycet osum musel vocaď vodejít a
šel dělat normálně na šachtu, byl nejdřív na tom Rosicko-
ooslavanským revíru, tam dělal takzvanýho závodního inženýra, což
byl vlastně v dne- v dnešním slova smyslu to byl ředitel té šachty a
i tam vocaď musel v roce padesát osum, když byly ty třídně, třídní
prověrky, tak musel vocaď vodejít, potom, a šel šel do Kladna na
výstavbu dolů, kde byl myslím až do konce, do důchodu, pak odešel,
to přesně nevím v kerým roce odešel, ale v roce em dva tisíce osum
zemřel, čili už su sám. otec zemřel teda v roce třicet pět, zůstala
matka s náma dvouma klukama, přestěhovali sme se, byli sme tam,
původně sme bývali v té Zastávce u Brna, ocuď sme se přistěhovali do
Brna na tu Jiráskovu, teda tehdy Tivoli padesát, a tam sme teda
bydleli.
JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala na povolání vaší matky.
ZP: matka byla...
JV: před rokem štyrycet pět.
ZP: matka byla eště dřív byla úřednicí takzvané Bratrské pokladny v
té Zastávce u Brna. Bratrská pokladna, to bylo vlastně takov-
odborové jakési sdružení, kde si ha- havíři ukládali nějaký peníze,
aby měli v době stávky nebo v nějaké nouzi, aby měli peníze na žití.
tak ona tam dělala úřednici. tam se taky seznámila s otcem, kterej
tam přišel jako mladej inženýr, a tehdá matka měla měsíčně osum set
korun a otec nastupoval se šesti set korunama jako inženýr. ona byla
o tři roky starší než otec.
JV: ehm, dobře.
ZP: ale potom, jak se vdala, tak už tu práci nedělala a zůstala v
domácnosti.
JV: ehm, tak jo, tak já bych teďka přešla už k těm kinům, zž-
ZP: ano.
JV: k tomu samotnému rozhovoru. začala bych dětskou šku- zkušeností,
asi do těch vašich deseti let věku. eh a já bych nejdřív přečetla
ten em část dopisu, který ste mi poslal, protože vlastně odpovídáte
tím na em mojí hnedka první otázku, jaká je vaše první zkušenost s
filmem. em takže z vašeho dopisu. první můj kontakt s filmem byl
ještě v mém dřívějším bydlišti, ve Zbýšově u Brna.
ZP: ano.
JV: em, filmová představení se konala v místním hostinci, U Šaurů.
em bylo to v malém sále, který sloužil i pro jiná, pro jiné účely.
bály a tancovačky, schůze horníků, a tak dále. em, tak tady bych se
zeptala, jak často se tam ty filmy promítaly, jak často...
ZP: to si přesně nevzpomínám, ale myslim, že to bylo jednou týdně.
JV: mhm, a který den asi?
ZP: myslim, že to bylo v sobotu.
JV: ehm, dobře, em tak já bych četla dál. bylo tam asi deset řad po
deseti sedadlech a na vyvýšeném místě, kde při tancovačkách hrála
dechovka, bylo ještě pár sedadel. em, byly to obyčejné skládací
hospodské židle. promítalo se jedním přístrojem zezadu, na plátno,
které se příležitostně stahovalo přes jediná okna, která vedla ze
sálu na náves. prvním filmem, který jsem ve svém raném věku viděl,
em, bylo to začátkem třicátých let, em byl ještě němý film Jánošík.
moc si z něj nepamatuji, bylo mně sotva pět let. em, takže to byl
rok třicet dva?
ZP: tak asi.
JV: třicet dva. em, ještě jsem nechodil do školy. doprovázela mě
naše slečna vychovatelka. na ostatní filmy z té doby si již
nevzpomínám. em, tak tady bych se ještě zeptala, jak často ste tam
chodili? bylo to teda každou sobotu?
ZP: ne, to bylo výjimečně.
JV: výjimečně, mhm.
ZP: to sem byl snad poprvní, tehdá, pak sme se teda přestěhovali, v
roce třicet štyry sme se přestěhovali na Zastávku ((Zastávka u
Brna)), a tam sice bylo aji teda kino jako se tam promítalo, ale tam
sem myslim ani nikdy jako v na biografu nebyl, na té Zastávce. tam
sme byli krátkou dobu, protože sme tam postěhovali v čtyrycátym em v
třic- em štyryatřicátym roce na na em pra- o prázdninách sme se tam
stěhovali a otec v lednu zemřel a my sme tam byli jenom do prázdnin,
pak sme se stěhovali do Brna, čili já sem tam byl jenom rok. a že
bysme byli někdy šli do kina, to si nepamatuju.
JV: ehm, dobře. a vy ste tedy chodil tam, nebo byl ste v tom kině
poprvé s tou svojí slečnou vychovatelkou.
ZP: ano.
JV: a bratr tam s váma byl taky, nebo...
ZP: asi ano, ale nepamatuji se na to ((smích)).
JV: dobře, a em, proč s váma chodila vychovatelka?
ZP: tak, em, to víte, rodiče žili takovým dost společenským životem,
em, čili na nás moc čas neměli, pořád byli někde na cestách, tak sme
měli s- jak se řikalo teda slečnu k dětem, jo.
JV: hm.
ZP: byla už u bratra, potom dyš já sem se narodil, tak se starala vo
mě. Byla, to můžu říct, moje skoro bych řekl první máma, protože mně
dycky řikala, že dyš se naši vrátili někde z cest, tak sem k matce
vůbec nechtěl jít, a ona se jaksi o mě starala celou dobu, aj dyš
sem byl už potom jaksi na studiích a během války sem tam vždycky k
ní jezdil. vona neměla děti, první se narodilo mrtvé, pak měla
dvojčata, tak sem pak se kamarádil s těma jejíma, s těma dětima
jejíma, ale pořád sem tam jezdil a jak vám řikám, byla to moje druhá
taková máma a měl sem ju velmi rád. pak em co měla ty chlapce, dva,
jeden zůstal v Brně, jeden z- šel do Brna, jeden zůstal v tom
Zbýšově, oženil se a on asi nesnesla s tou svou snachou, tak ten syn
ju strčil do domova důchodců v Zastávce u Brna, tam sem ještě pořád
za ní jezdil, ale tam potom zemřela.
JV: ehm, dobře. a rodiče teda chodili do kina, vaši?
ZP: moc ne.
JV: moc ne.
ZP: to se moc tehdá jaksi nenosilo, em, jak řikám, žili dost takovým
společenským životem. já vim, vzpomínám si pořád, že u nás byli
nějací hosté. hrálo se, hráli karty, hráli komondo, em, musíte si
uvědomit, em, v em první republika, em tehdá to byla vesnice nebo
městys, to už byl, to už si nevzpomínám, ten Zbýšov nebo ta Zastávka
((Zastávka u Brna)), tam byla společnost těch em inženýrů a těch
kolegů otcových, a ty se scházeli dohromady buďto u nás, anebo někde
jinde a žil se takovej dost společenskej život. to už dneska
neexistuje ((smích)).
JV: hm.
ZP: a eště vám můžu říct to, že em nebylo žádný, že by se sešli a
byli nějaký pilo se nějak moc alkohol nebo se nějak moc hostilo,
vobyčejně se sedělo, (utkvělo mi), že kouřili, to vím, že tam bylo
vždycky zakouřeno, ale esli se nějak moc pilo víno nebo nějakej
tvrdej alkohol, to nevím, ale vím, že otec teda vždycky po jídle s
matkou si otvírali sedmičku vína a tu dycky vypili.
JV: ehm.
ZP: pivo ne, víno pili.
JV: hm, dobře, tak tady bych měla ještě dotaz k té slečně
vychovatelce.
ZP: ano.
JV: em, jestli vybírala filmy ona, nebo kdo vybíral ty filmy, na
který jste šli.
ZP: to bylo akorát, já si vzpomínám akorát ten jeden film, a to asi
vybrala ona. na víc filmů si nevzpomínám, myslím, že to byl Jánošík,
ale dobře už si nepamatuju, bysme se museli podívat někde jestli,
byl to němej film eště.
JV: hm, a dál s váma teda už nechodila do kina, potom v tom Brně?
ZP: v Brně ne, vona zůstala v tom Zbýšově, tam se provdala, my sme
se přestěhovali do Brna, zůstali sme tady jako sami, bydleli sme
v domě, kde matka měla svoji sestru, čili naše, moje teda tam byd-
bydlela, tak sme se stýkali s ní, vona měla jednu dceru, my sme byli
dva kluci. ale ona s náma moc nechodila, vona byla vo sedum roků
starší než my, tak už byla to taková slečna, tak s náma klukama
mladšíma už se moc nebavila, tak sme chodívali my s bratrem sme
chodívali sami. a to vim, to sem tam taky napsal, že to bylo na
Stadionu ((Stadion)) tady na Kaunicově ulici, tam bylo kino Stadion,
se menovalo, pak se to předělalo, menovalo se to Dukla, pak z toho
udělali to nahrávací studio rozhlasu a tam se chodívalo, to bylo
nejbližší kino, bylo takový dost moderní, však to sem tam taky psal
myslím, a tam sme chodívali každou sobotu sme tam chodívali na
dětský představení vodpoledne, za korunu nebo za dvě.
JV: ehm.
ZP: a vůbec, ty ceny tehdá těch vstupenek tehdá nebyly vo moc větší,
já si tak vzpomínám byl nejmíň byly dvě kor- nebo štyři koruny, šest
korun, osum korun, to už se chodilo do lóže.
JV: ehm, a vy ste chodil do lóže?
ZP: ne, em, to víte, matka jako vdova, neměla moc peněz, em musela
se hodně jaksi uskrovnit po tom, co žila jako pani ředitelová a
potom jako vdova, tak se musela dost uskrovnit, tak sme měli moc
málo, já vim, že měla matka penzi tehdá, předválečnejch peněz musim
říct, že to bylo tisíc korun na sebe a na nás každýho dostávala dvě
stě padesát korun, ale jakejsi milodar, z té Rosické báňské
společnosti dostávala taky tisíc korun. tak měla všeho všudy na
celej měsíc měla dva tisíce korun, dva tisíce korun, a z toho štyry
sta padesát sme dali za byt, čili zbylo nějakejch těch patnáct set
na všechno možný.
JV: ehm, dobře, a když sme u těch lóží, vzpomenete si, jaká
společnost chodila do těch lóží, nebo kdo si kupoval ty dražší
lístky?
ZP: obyčejně milenci.
JV: <jo?>
ZP: tam se moc nechodilo, protože se řikalo tam byly dycky
(tapisérie) se řikalo, tam sou blechy, jo, tak sem nechodil, ale
možná to pravda nebylo, jo. ale většinou to byly takový lóže, kde
byly štyři místa, že, a většinou jak říkám tam chodili milenci, my
sme teda do lóže málokdy, že bysme šli do lóže, ne, em.
JV: ehm.
ZP: ale byly v těch kinech, jednotlivejch, ty lóže byly. jako pod
balkónem dycky byla taková skupina jako lóží a tam.
JV: a eště vzpomenete si em v tom Zbýšově u Brna em jak ste byl
poprvé v kině, em jak to představení vypadalo, jestli třeba bylo
přerušované nějakýma em výstupama nebo...
ZP: em, ne, bylo jenom vždycky se přerušilo, dyš von přeměňoval jo
em kazetu jako s filmem, tak to sme museli počkat než to přehodil a
pak se promítalo dál.
JV: a mezitím se teda jenom čekalo? mezitím se...
ZP: ne ne ne, to se čekalo, to se rozsvítilo, a povídalo se, mám
dojem, že tam bylo i nějakej to byla hospoda, no tak tam chodili na
sodovku nebo na něco takovýho se tam chodilo, bifet tam žádnej
nebyl, ale na to na tu sodovku nebo na něco se šlo třeba napít, ale
nějaký vystoupení mezitím, nic tam nebylo mezi, během té přestávky.
JV: dobře, takže já bych přečetla další úsek toho roz- toho dopisu
vašeho, em to už sme vlastně tady říkali. em, po přestěhování do
Brna, v roce třicet pět, takže to vám bylo osum let, em, sme s
bratrem pravidelně navštěvovali sobotní do- odpolední představení
pro děti a mládež v sále na Stadionu ((Stadion)) na Kounicově ulici,
kde se později nacházelo kino Dukla. em. bylo to celkem dosti velké
dosti velký kinosál se třemi pásy
ZP: ano.
JV: již stabilních sklopných křesel.
ZP: ano.
JV: uprostřed bylo asi patnáct sedadel. em, po stranách asi pět,
nebo po pěti sedadlech.
ZP: po pěti sedadlech.
JV: em, do kina se vcházelo z přízemí do malé dvorany, kde byla
vpravo pokladna. do prostorného předsálí kina vedly schody, u nichž
ještě stál dole biletář a trhal kupony vstupenek. em, takže do toho
kina ste teda říkal, že ste chodil s bratrem sám.
ZP: jo.
JV: ano. a pak...
ZP: tak sám, bylo tam spousta děcek, ale spolu sme chodili jako dva
vždycky. možná že tam byli nějací kamarádi, ale to teda už si
nevzpomenu, určitě tam byli, ale kteří, to nevím.
JV: já ještě sem zapomněla...
ZP: no.
JV: z úvodu jednu otázku, jak dlouho ste chodil do kina pravidelně?
ZP: jak myslíte, ee?
JV: no třeba že ste chodil do kina, řikáte, dejme tomu každou
sobotu...
ZP: během, to bylo každou sobotu sme chodili, matka po vobědě si
lehla, dala nám každému teda dvě koruny a vypadli sme z baráku,
myslim že to bylo ve dvě hodiny nebo ve tři hodiny ale myslim, že to
bylo ve dvě hodiny vod dvou do štyř, nebo do půl štvrté, takové
představení, mělo to vždycky přestávku, jo, to sem tam taky psal,
vobyčejně to byly kreslený grotesky ale aj hraný grotesky to byly.
jo.
JV: ehm.
ZP: což už dneska se teda nedělá, že. ale tak tam sme chodili,
každou sobotu sme tam byli.
JV: dobře, ale já myslím třeba do padesátých let, nebo do šedesátých
let ste takhle chodil do kina?
ZP: ne, ne to bylo do konce války do to ho pětaštyrycátýho roku, to
sme chodili do kina hodně často, to sem tam taky psal, že sme
chodili třeba možná štyrykrát, třikrát, štyrykrát do týdna sme
určitě chodili, em někdy sme šli, to vím určitě, aj dvakrát denně
sme šli do kina.
JV: ehm em a takže nevíte tak asi do kdy ste chodil pravidelně.
ZP: do toho pětaštyrycátýho roku. od pětaštyrycátýho roku už se to
em ta společnost se rozrůz- už zase byly jiný zájmy, jo, vim, že
teda třeba na škole, ale to bylo na všech gymnáziích, na všech
středních školách se zakládaly takový spolky studentů, lišili sme se
čepicami, měli sme takový čepice, kšiltovky, řikali sme tomu
čepušenka, každý gymnázium mělo jinou barvu té čepušenky. a tam se
odehrávala taková jakási odborová činnost těch študentů, že sme se
nějak scházeli, dělali sme nějaký společný akce, s kantorama se
jednalo třeba prostřednictvím toho, dyš se něco potřebovalo vyřídit,
tak se prostřednictvím toho studentskýho spolku se tohleto dělalo. a
už sou teda do kina už pak to nebylo tak často, ale chodili sme dál
do biografu, snad jednou až dvakrát za štrnáct dní.
JV: ehm, dobře.
ZP: po válce.
JV: po válce.
ZP: to sme byli dost nadržení, protože z té první republiky sme
znali americký a západní em filmy, co tady, pak během války se jenom
promítaly německý a naše filmy, žádný si nevzpomínám, že by tady byl
nějakej jinej film kromě těhletěch dvou ani no francouzský vůbec ne,
jak říkám, jenom německý a naše filmy byly. tak sme byli dost tak
nadržený, přišly, po té válce, přišly americký filmy em takový ty
filmy, kerý propagovaly teda účast ve válce Američanů, že, to bylo
těch sedum salivenů ((Pět Sullivanů)) co sem vzpomínal, který je tam
napsaný, Bílé útesy doverské a já nevím takový prostě em filmy,
který propagovaly prostě aby lidi šli do války nebo aby byli šli do
armády.
JV: ehm, a jak to na vás působilo ten film, těch sedum salivenů
((Pět Sullivanů))?
ZP: ohromně.
JV: ono to bylo teda pět salivenů ((Pět Sullivanů)), se to menovalo.
ZP: pět?
JV: pět, ano.
ZP: vidíte, já sem myslel, že sedum. pět salivenů ((Pět Sullivanů)).
to byl to velmi jaksi em em takovej em silnej film, kde tam matka
ztratí všech těch pět salivenů ((Sullivan)), nakonec i bylo vidět,
jak všichni vodcházejí jako do nebe. tak pět salivenů ((Pět
Sullivanů)), promiňte, <já sem myslel že sedum>.
JV: oni myslim že i měli sestru, právě a tak...
ZP: to už si nevzpomínám, přesně na ten děj si už nevzpomínám.
JV: a jak to na vás působilo v tom, když ste vlastně měl zkušenosti
z té války, em.
ZP: my sme tu válku zažili taky vlastně. já sem v štyryaštyrycátým
roce o prázdninách, po prázdninách em mě em nevím jestli to vite,
řikalo se tomu totál ajnzac ((Total Einsatz)) to tehdá vyhlásil ten
německej ministr špér ((Albert Speer)), že všichni musijou teda být
nasazení pro zdra- pro em z- z- zdárnej průběh jako války, a tak už
předtím byli nasazený em lidi, em ročník dvacet štyry, ty eště šli
do Německa a menovalo se to technič- techniše nódhilfe ((Technische
Nothilfe)), Technická nouzová pomoc se to menovalo. byla to taková
polovojenská organizace, dostali sme uniformy, já už sem teda do
toho rajchu nešel, já už sem tady, protože byl rozbombardovanej aj
protektorát, tak sem zůstal tady, tak sme jaksi chodili, byl sem
tady nejdřív v Brně, byla rozbombardovaná líšeňská fabrika pod strá-
pod Stránskou skálou, jestli to tam znáte, ještě teďka tam byla
Zbrojovka, nebo zetkáel ((ZKL)), tam bylo rozbombardováno a tak tam
sme ch- šli, pak nás přehodili do Prostějova, kde sme byli na
letišti, tam taky bombardovali letiště, tak sme zase zahazovali ty
krátery. tak sme trochu em z té em války aj potom během jaksi
osvobození, dyš šla přes přes em Brno dyš šla fronta, tak sme byli,
já sem eště, to bych řekl, že em já sem šestnáctýho dubna sem z toho
ajnzacu ((Einsatz)), jak se řikalo, z toho Prostějova sem utekl.
vlakem sme se dostali jenom do Holubic, protože tam už byla fronta,
z těch Holubic sem šel až do Brna pěšky, bratr přišel, já sem, to
bylo v pondělí, v pondělí, v pondělí to bylo, šestnáctýho dubna, já
sem přišel v poledne a bratr byl nasazenej někde v severních
Čechách, tak se dostával taky dost dobrodružnou cestou, vlakem se
dostával do Brna, a přišel, večer se vrátil taky, čili my sme se
vrátili vobá dvá matce domu v jeden a tentýž den. a to sme prožili
teda to osvobození Brna, což bylo dost krutý, protože dyš sem se
vracel toho šestnáctýho dubna, tak byl uplnej klid. dyš sem potkal
prvního člověka, sem šel po silnici tam od Holubic, dyš sem potkal
prvního člověka, to bylo nad em nad Brnem, jak teďka už se sjíždí
potom k Brnu, tak tam sem potkal prvního člověka. sem se ho zeptal a
von říká, no bylo včera bylo tady velký bombardování, dneska je tady
klid. naštěstí teda náš barák neutrpěl, i když blízko, já bývám na
té, byl- bývali sme teda na té Jiráskové, a Údolní, ta byla
rozbombardovaná.
JV: ehm.
ZP: jo, jak je teďka ta proluka, tam byl klášter. teďka je tam em
jako volný místo, tam byl klášter, to em bylo rozbombardovaný celý.
při náletu, to nevím, dvacátýho listopadu myslím to bylo, ten nálet
na Brno, ale to už nepamatuju si přesně ten poslední nebo
předposlední, pak byly ještě další. tak sme tu válku trošku zažili,
jo, tak sme jaksi dost dovedli pochopit em ty pocity těch vojáků
kteří, těch Američanů, kteří se vlastně šli bít za cizí stát, že.
JV: ehm.
ZP: to musela bejt dost velká odvaha.
JV: to jo, no. eh takže ten film vlastně na vás působil em kvůli
tomu, že ste taky zažil...
ZP: no, působil jaksi optimisti- i když byl smutnej, jo, tak působil
tak optimisticky, že sme viděli, že sou lidi, kteří dou za dobrou
věc aj dyš maj nasazet život.
JV: ehm, dobře. tak já bych se teďka vrátila zas- zase zpátky, k té
dětské zkušenosti s filmem.
ZP: ano.
JV: em, a pokračovala bych s tim kinem Stadion, kam ste chodili, tam
sem eště nedočetla všecky informace. em, takže to kino Stadion, dál.
hlediště bývalo obsazené tak ze dvou třetin. promítaly se americké
kreslené, i hrané grotesky, kreslené sem měl raději. mezi kreslenými
dominoval Kačer Donald, Pepek námořník, a občas i miky maus ((Mickey
Mouse)). také jedna kreslená groteska se nám líbila, o mužíčkovi,
který vznikal z kreslené čáry. hrané grotesky obyčejně popisovaly
příhody party dětí v amerických chudinských čtvrtích. em, takže
dokázal byste říct, proč se vám líbily více kreslené gro- grotesky,
než ty hrané?
ZP: mně se líbí dodnes. ((smích)) nevím, tak bylo to takový
barevnější, živější to bylo, ty hraný grotesky byly takový em míň
jaksi přitažlivý, ty kreslený byly efektiv- efektnější.
JV: ehm, a kterých bylo víc, bylo víc kreslených nebo hraných?
ZP: bylo to tak myslím půl na půl. že byly aj ty kreslený, bylo do
té přestávky myslím byly ty em em to už nevím, jestli ty hraný
grotesky a potom byly ty kreslený grotesky, ty disnejovky
((Disney)). ale nebyly to jenom disnejovky ((Disney)), byly tam si
vzpomínám aji jiný třeba to přesně nevím co to byl, to byl takovej
panáček, kterej vystoupil z toho z toho papíru, nebo na- z té čáry a
byly tam všelijaký kouzla. to už si moc teda nevzpomínám kdo to byl
autor téhleté grotesky kdo byl.
JV: ehm, a jak na vás tyto filmy působily? měl ste nějaký pocit z
toho, nebo nějaký zážitek, zajímavý?
ZP: ne. já bych řekl, že z toho sme si nic neodnesli, em spíš to
bylo tak em většinou teda na pobavení. sme jaksi tak strávili ty dvě
hodiny sme strávili tady em tím zážitkem. moc sem si z toho
nevodnesl.
JV: a tam ste teda chodili pravidelně na tyto grotesky?
ZP: pravidelně.
JV: ano, a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý?
ZP: em důležitý jako em jako em zdroj zábavy. em nějaký výchovný em
působení bych řekl, že to bych z toho nevodnesl. že to byla pro nás
taková zábava, že sme ty dvě hodiny nebo půldruhé hodiny tam
strávili a koukali se na ty grotesky. po válce, to už přesně nevím,
esli to bylo před válkou, ale myslim že to bylo až po válce, sem
přišla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), dyznyjova
((Disney)), ten kreslenej film. to už byl takovej dost výpravnej
film, že, tak ten em bych řekl na mě působil jaksi víc. kdežto ty
Pepek námořník a ten, ty vostatní, Kačer Donald a to to bylo
skutečně takový spíš prázdný. to nemělo žádnou žádnou hloubku.
JV: hm, a em čím ste se teda eště bavili? dyš říkáte, že to byl
zdroj zábavy, tak měli ste ještě jiný...
ZP: měli!
JV: možnosti vyžití?
ZP: měli, možná že to bylo jaksi nevím čím způsobeno, ale založili
sme klub. v baráku co sme byli, tam bylo asi pět chlapců, dvě
děvčata tam byly, ale ty děvčata byly starší, vo dost starší, ta
sestřenice byla vo tři, ta Olga byla asi vo štyry roky starší a pak
tam byla ještě jedna rodina německá, vlastně dvě rodiny německé. ty
měly taky dcery, ale s těma sme se nekamarádili, z jaksi z národních
důvodů. tak sme založili klub, ten klub byl dost aktivní, konali sme
loutková představení, protože jeden kamarád měl loutkové divadlo, to
byl syn majitele toho domu. ten dům vlastnil nějakej doktor Pišinka,
měl dva syny, Járka staršího a Zdeňka mladšího, matka jejich, teda
jeho paní, byla původně rozená Čechová, a Čech měl v Brně rek-
lékárnu. měl dvě dcery, a každé té dceři dal věnem jeden barák. a to
byl ten náš barák, kde sem v něm, kde sme v něm bývali, a ten em em
ta rodina měla teda dvě ď- dva chlapce, s kerejma sme se kamarádili.
pak tam byl domovníkův synek, to byl třetí, nebo čtvrtý, my sme byli
dva, voni byli taky dvá, čili pátý, a pak eště tam byli z z em z
ulice, ale to už ty už jaksi moc do toho klubu sme nebrali. ten klub
že teda působil všelijaký <akce>, em ty akce byly různého, třeba sme
chodili na výs- na výlety. matka moc na výlety nechodila nebo takhle
moc se ven nechodilo. dyš se chodilo, tak se chodilo po Brně, jo,
vim, že pro ňu třeba tehdá existovala Myslivna, dneska existuje
pořád, nad Pisárkama, jo, tomu se řikalo jegrhaus ((Jägerhaus)), to
byla neměcká myslivna. no tak jegrhaus ((Jägerhaus)) to už byla to
byl velkej výlet, jo, z toho z té Jiráskovy. ale em kam matka
chodila, ona byla potom dost nábožensky jaksi založená, tak sme
každej rok chodili na Vranov na pouť. jesi víte v na Vranově každé
září, celé září sou poutě, tak vždycky sme chodili na pouť. a to sme
chodili pěšky, až z Brna do toho Vranova sme chodili pěšky a zase
nazpátek. ale jináč sme moc jako em ven nechodili. tak sme začali
chodit s těma klukama s těma kamarádama z toho z toho baráku, z toho
domu. v zimě sme chodili, v letě sme chodili. na výlety. v neděli se
šlo vždycky, v sobotu se dělalo, já eště chodil do školy, tak v
neděli se chodilo na výlety a to jak řikám, v zimě aj v letě.
chodilo. se. a vim, že sme v zimě, jo, eště vám musim říct,
samozřejmě že tehdá letěly em ten časopis se menoval Mladý hlasatel,
kde byli ti em Foglar ((Jaroslav Foglar)) jak se menovali ti Rychlý
šípy, jo, tak podle těch Rychlých šípů oni už aj ten časopis
vyhlašoval em klub za- nebo zakládal vyhlašoval zakládání klubů
Mladého hlasatele, jo, čili těch klubů bylo spousta, asi si myslím,
ale my sme teda se neregistrovali u toho Mladýho hlasatele, ale ten
klub sme založili, a podle toho sme teda em ty výlety dělali, jo. v
okolí Brna, do okolí Brna, v zimě sme chodili se sáňkama, sme
udělali takovej štrůdl, nebo takovel vlak, ty jednotlivý sáně sme
zas- za sebou vzali sme si baťohy, dostali sme horkej čaj vim, že
sme <při jedné jízdě> ten baťoh mi spadl, rozbil sem tu <termosku>,
čaj se vylil, tak sme se bavili tímletím způsobem. třeba sme dělali
jo, eště musim říct, během války, v místě jak dneska je jak je
Besední dům a eh Pražákův palác, tak pod tím, v tom místě kde dneska
stojí nebo je parkoviště, em parkoviště hotelu internacion ((Hotel
International)), tam jezdíval každej rok na podzim tam jezdíval
lunapark. tak sme hodně často chodívali do toho lunaparku.
JV: ehm.
ZP: jo, různě sme se bavili na kolotočích, ale tam byly všechny
možný atrakce, tak tam sme chodívali a jo tam byla jízda hrůzy, jo,
to znáte z lunaparku že se jede a (sou tam všelijaký) to jak je, tak
tu jízdu hrůzy sme inscenovali v našem sklepě, jo, vyrobili sme
((smích)) takovou my sme tomu řikali strágula, to bylo nějak podle
té podle těch Rychlých šípů, dvě kolečka, sehnat jenom kolečka to
byl problém, vod em kočárku, tak sne udělali takový tohle a jezdili
sme teda sme toho člověka naložili a <jezdili sme> po tom sklepě, a
tam sme dělali všelijaký takový hrůzy na ně, no byla to legrace
spíš, než něco vážnějšího. sme dycky, jo, a kromě jinýho sme taky
psali deník. bohužel ten deník já nemám, ten měl ten em předseda
toho klubu, to byl ten em Jarka Vyšinka, Jaroslav Vyšinka se menuje,
ten vyštudoval architekturu, byl potom profesorem na architektuře,
ale poměrně brzo zemřel, ten jeho brácha, ten mladší brácha Zdenek,
ten eště to už končil po válce, ten nějak v osumaštyrycátym roce se
roznášel nějaký plakáty a jako mladýho kluka ho chytli, zavřeli ho a
byl odsouzenej, já mám dojem že byl odsouzenej na patnáct let do do
žaláře, za to, že roznášel ty letáky jako mladej kluk, to byl on byl
em maturant, jo, on potom eště šel se přihlásil na Vojenskou
akademii, samozřejmě tam už ho nevzali v důsledku toho nebo pak
teprve přišel přišlo se na to na ty letáky. byl těch patnáct roků
zavřenej, pak šel dyš se vrátil při nějaké am- amnestii byl myslím
propuštěnej po deseti letech, to přesně nevím jak, tak se hlásil na
Vojenskou akademii, tu Vojenskou akademii dokonce dodělal,
vyštudoval, ale ten zemřel velmi brzo na následky teda toho věznění.
( ) zemřel eště dřív než ten Jarek, to je ten starší brácha. tak
ten Zdeněk zůstal u něho. žije jeho žena, ta ještě pořád žije, a já
nejsem s to vod ní ten deník dostat, že ho není schopná najít. ale
byl to deník, kterej ten Jarek Vyšinka, kterej byl velmi šikovnej,
podle toho návodu v tom Mladým hlasatelu ho svázal, tam byl návod na
vázání knih, tak ho svázal jako knížečku a tam sme všichni
zapisovali každej určitou dobu tam zapisoval všechno, co sme v tom
klubu dělali. bohužel jak řikám, ten deník existuje, ale je
nezvěstnej.
JV: ehm, to je škoda. ehm, tak...
ZP: jo a tam sme eště aji kromě <jinýho sme> vydávali časopis,
vlastní časopis sme vydávali. psalo se to rukou, kreslily se tam
vobrázky, každej tam něco napsal, a po- po- prodávalo se to tak, že
to každej dostal, zaplatil padesát halířů a zase kdo to dál tak zase
padesát halířů. ale vyšly bohužel jenom dvě čísla <těhle těch>
tohoto časopisu. menoval se Hlasatel.
JV: dobře, tak já bych měla další otázku...
ZP: no, prosim.
JV: eště...
ZP: dyš moc mluvím tak mě s- zarazte.
JV: ne, to je v pořádku. em, takže em projevovalo se em na vašich
dětských hrách em to, že ste chodil do kina? nějak inspirovalo vás
to inspiroval vás ten film k něčemu, nebo...
ZP: ne.
JV: ne?
ZP: nemůžu můžu můžu říct ne, inspiroval nás hlavně ten Mladý
hlasatel.
JV: ehm, takže vás to nějak neovlivnil v tom jak ste si hráli.
ZP: ne.
JV: em, ani ste třeba nenap- nenapodobovali nějak té- nějaké herce
nebo...
ZP: ne.
JV: příběhy...
ZP: ne.
JV: nebo...
ZP: tak hluboce, ty filmy, který sme navštěvovali, jak říkám, byly
spíš takový zábavný, nebylo to nic hlubšího, ty filmy em s tou
hlubší tematikou, nebo vážnější tematikou, ty sme začali navštěvovat
až po osvoboz- až po tom pětačtyrycátym roce.
JV: hm, dobře, a třeba filmové písničky ste si nezpívali?
ZP: nebyli sme tak muzikální. nikdo. byl jeden kamarád, ten nebyl z
toho našeho klubu, ten hrával na kytaru, jo, to sme taky dělali, že
sme chodili do jeskyní.
JV: ehm.
ZP: sme navštěvovali jeskyně. první, kerou sme navštívili v tom
klubu, em byla jeskyně pod Stránskou skálou, jesi víte, tam sou
jeskyně. tam sme prolízali, to byly naše první zkušenosti, ale pak
sme chodili třeba do na Říčky, to je údolí říčky, co teče jak je
Ochozská jeskyně, tak sme i tu Ochozskou jeskyni navštívili a různý
ty, tak sme jeskyňařili. a dokonce sme vlezli do Rudickýho
propadání, to byly takový dobrodruž- během války, to bylo ještě za
války.
JV: takže ta znalost filmů vlastně nebyla nějak důležitá.
ZP: ne.
JV: ani v těch...
ZP: ne.
JV: rozhovorech ničím...
ZP: ne, ne. můžu říct, že na nás teda em v tom do toho
pětaštyrycátýho roku ty em filmy em ty filmy byly em dvojího druhu,
em ty český filmy znáte, jo, em s Adinou Mandlovou ((Adina
Mandlová)), s Lídou bárovou ((Lída Baarová)), Eduard Kohout, Rudolf
Hrušínský, jako mladej, jo, Dohnal ((Jiří Dohnal)), herec, em kdo
tam ještě hrál, no Plachta ((Jindřich Plachta)), že, tak em to byly
spíš takový nechcu říct komerční filmy, ale spíš teda filmy ne
vážnějšího obsahu, spíš tak jak se to dneska ( ) ještě když (
) něco vysílá, tak to sou tyhlety filmy. pak tam byly ještě ty
německý filmy, ty byly dvojího typu. byly jednak takový revijální
((revue)), jo, em velkej ansámbl, gerls ((girls)) jo, tam tancovaly,
mezi nima teda byla ta marika reková ((Marika Rökk)) vo které sem se
tam zmínil, jo. písničky, em to byly takový hudební filmy, sára
leandr ((Zarah Leader)) tam zpívala, že. a to byl jeden film, co sem
teda si pamatoval tyto em tyto revijální ((revue)) filmy, pak tam
byly detektývky ((detektivky)). v tom, z těch detektývek si pamatuju
jednoho herce, ten se menoval hans alvrs ((Hans Albers)), velmi
sympatickej herec, takovej fakt dobrej byl. a pak tam byly takový ty
veselohry, to byl zas hans ríman ((Heinz Rühmann)) v těch
veselohrách zase dominoval. a mám dojem, že to byl rakouskej herec,
hm teďka ale tam sem vám to napsal, jak se menoval ten rakouskej
herec, teď si momentálně na něho nemůžu vzpomenout, hans albrs
((Hans Albert)) byl ten Němec, to byl taky jeden z těch komiků.
JV: aha.
ZP: tak to byly takový ty komický filmy, veselý. první em první
filmy barevný, který sem viděl byl ten minhauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila)), což je ten baron Prášil jejich
jejich, a pak tam byl ten film, to m- lázeň na mlatě ((Lázně na
mlatě)) bád auf d tene ((Das Bad Auf Der Tenne)) se to menovalo, ale
přesně už děj obou si nevzpomínám.
JV: dobře a dyš ste teda zmínil ten em film em bad auf der tene em
tak tam říkáte, že em je to z venkovského prostředí, o dívce, která
se koupe na mlatě, stodoly...
ZP: jo, nahatá.
JV: za průsvitnou bílou plachtou...
ZP: pod bílou plachtou. tehdá se eště nahý ženský neukazovaly ve
filmech, jo, dyš bylo, to bylo něco úžasnýho, dyš byla teda nahatá
na tom na té plachtě bylo vidět, jak se koupe nahá, ale nahá ženská
neexistovala ve filmu. a i dyš se líbali, to bylo velmi decentní jo,
byli b- em jakákoli soulož byla teda em třeba začátek, jo, a pak, co
si vzpomínám, vždycky tekla voda, jo, em milování bylo
charakterizovaný tím, že někde tekla voda jako řeka se ukazovala
nebo něco, nevím proč, ale měl sem ten dojem, že to ta tekoucí voda,
že symbolizovala to milování.
JV: ehm, a tato scéna v tom filmu byla chápána nějak skandálně?
ZP: né, né, ne, to bylo velmi decentní.
JV: ehm.
ZP: to bylo velmi decentní.
JV: takže nepůsobilo nepůsobilo to na vás nějakým zvláštním
způsobem, nebo...
ZP: ne, ne.
JV: dobře, takže já se vrátím zpátky znova eh k tomu, já se vrátím k
tomu em ještě dětskému k té dětské zkušenosti. em když ste chodil na
ty dětské filmy a na ty filmy pro mládež, tak bych se zeptala na
atmosféru při té projekci, em jestli ty děti nějak reagovaly na ten
film, během toho představení, jestli se nějak projevovaly hlasitě?
ZP: přemýšlím (...) ale em že by nějakej potlesk, možná smích se
vozval, ale nějaký hlasový projevy tam nebyly. spíš sme to tak jaksi
sledovali dost zaujatě, že se neprojevovalo nějak diváctvo.
JV: ehm, takže potlesk třeba...
ZP: ne.
JV: po skončení taky ne...
ZP: ne.
JV: a ani při projekci se děti nebavily mezi sebou?
ZP: mhm, možná výjimečně, ale em jaksi em nepamatuju si, že by to na
mě působilo nějak rušivě, čili asi to tam moc nemohlo bejt.
JV: ehm, dobře.
ZP: i když tam chodilo bych řekl em taková sk- sociální rozvrstvení
dost široký, že že tam byly aj z chudejch rodin aj možná z bohatejch
rodin, tak tam k žádnýmu nějakýmu em konfliktu mezi těma děckama
nedocházelo.
JV: ehm, dobře, a potom v těch filmech, nebo v těch kinech, nebo na
těch projekcích, které nebyly určeny přímo dětem, tak tam taky nijak
se diváci neprojevovali hlasitě?
ZP: ne.
JV: nebo nereagovali?
ZP: ne.
JV: ani žádný potlesk?
ZP: ne, ne. potlesk při filmovým představení já si nepamatuju.
JV: ehm, dobře. a teďka bych se zeptala, jaký byl názor vašich
rodičů na film a kina. já vim, že tam teda nechodili moc,
ZP: nechodili moc, nechodili moc do v- do kin, em já si teda
vzpomínám jenom em matku sem měl, a ty s- em rodiče teda vod ten-
nebo ta sestra její a ten její muž, em nechodili moc do kina.
JV: ehm, a měli na to nějaký názor, třeba že si mysleli o tom filmu,
že to není pro ně, nebo že je to pro někoho jiného?
ZP: snad můžu říct, že em kdo chodil do kina z mých příbuznejch,
matka byla ze čtyř ze čtyř em sester, byly štyry sestry, všechny
štyry se provdaly, jenom matka a ta jedna sestra měla měla em děti,
ty dvě byly bezdětný. ta jedna bydlela ve Střelicích a dyš přijely
do Brna, tak vždycky šly do biografu. to si vzpomínám, dyš z těch
Střelic přijely do Brna, tak šly do biografu. a chodily do kina, to
sem tam taky napsal, na Šilingrově náměstí, jak začíná eh
Dominikánská ulice bylo malý kinečko, řik- menovalo se to ekcelziór
((Excelsior)). pak tam bylo ňáký em dyš ta budova patřila Telekomu
moc mluvim hlasitě?
JV: ne, ne v pořádku, já to jenom upravuju, aby to nesměřovalo
jinam.
ZP: em em pak tam v tom měli nějakej sál, Telekom tam byl, ten sál
tam existuje, možná tam existuje dodnes, tak tam bylo malý kino,
ekcelzior ((Excelsior)) se menovalo a oni každý vždycky dyš přijely
do Brna, tak dycky šly do toho ekcelzioru ((Excelsior)) do kina.
JV: a proč zrovna tam?
ZP: nevím. nevím, možná že to bylo blízko teda em blízko em nádraží,
protože voni přijely, voni bývaly ve Střelicích, tak přijely do
Střelic, a chodívaly do toho ekcelzioruv ((Excelsior)) do kina.
proč, to vám neřeknu, protože byly eště blíž kina, toho nádraží, ale
to byly poměrně takový premiérový kina, dost drahý. kdežto tohleto
bylo teda né premiérový kino, to bylo takový levnější kino, tak
chodily do toho ekcelzióru ((Excelsior)).
JV: a chodily vlastně i doma do kina? ne jenom v Brně, ale i tam...
ZP: ve Střelicích bylo kino, to si vzpomínám, bylo kino, protože dyš
sem jezdíval k tetce do Střelic jako na návštěvu, vona vždycky,
protože my sme byli sami, tak vona si nás někdy vzala a bejvali sme
u ní s bratrem, tam sme se kamarádili zase s jinej- s jinou
skupinou, tak tam sme chodili skoro pravidelně taky do kina. tam
bylo kino ve Střelicích. chodili sme do kina.
JV: ehm, dobře. a eště k těm rodičům, oni teda nechodili do kina,
ale podporovali vás v chození do kina, nebo vám to naopak...
ZP: ano. myslím, že to bylo hlavně proto, že se nás matka zbavila,
že měla klid.
JV: ehm, dobře. em a takže vlastně vám nezakazovali nějaké filmy...
ZP: ne. dokonce sme se potom, samozřejmě že byly filmy mládeži
přístupný a mládeži nepřístupný, tak pak jak už sme dorůstali, tak
sme se chodili dycky snažili sme se dostat na filmy mládeži
nepřístupný, ty byly, já nevím, myslím vod patnácti nebo vod
štrnácti let, to už si nevzpomínám, někerý byly vod vosumnácti,
myslím bylo vod patnácti, někerý byly vod vo- od vosumnácti, tak dyš
byly, sme se snažili potom dostat na ty filmy mládeži nepřístupný,
dyž nás bylo, nám bylo těch třináct štrnáct, už sme se dělali jako
vyšší, starší, že sme si vzali klobouk třeba dyš sme šli, jo, sme
vypadali dospěleji.
JV: a proč ste tam chtěli jít na ten film?
ZP: no, tak protože možná to bylo jako zábavnější, nebo em byly to
normální filmy, em prostě kde možná se vyskytovalo to líbání nebo
něco takový nebo bylo naznačený to milování, tak sme se m- sme se
snažili přijít tady na tyhlety filmy, poněvač sme si to užili.
JV: ehm, dobře. a to bylo asi od kolika let ste se tam dostal?
ZP: jak vám řikám, to bylo vod těch patnácti, tak dyš nám bylo
takovej třináct štrnáct, tak už sme se snažili jako bejt dospělejší.
em vim že to bylo tak, že ten biletář nás někdy vracel.
JV: ehm.
ZP: že nám neni šestnáct, no.
JV: a ještě bych se zeptala na školu, jaký byl postoj školy ke
kinům? zaujali nějaký postoj učitelé, nebo...
ZP: žádný filmový představení školský nebyly. neexistovalo. byly
nějaký em akce školský, ale filmový představení nebyly. chodili sme
třeba do divadla, se chodilo, nebo sme chodili na nějaký takový em
by se dalo říct trochu výchovný koncerty, vzpomínám si na jeden, ten
byl v tom sále na Stadionu ((Stadion)), ale v tom em velkým sále, v
tom em kde byl melodram, bohužel si nevzpomenu kdo už to složil, na
Máchův Máj. byl to takový melodram, a promítala se, byla plachta,
projekční plátno, kde se promítaly takový vobrázky, ale nepohyblivý,
jenom jako diapozitivy em na motiv toho Máchova Máje. tak na tom sme
byli. ale em filmová představení, to sme ze školy nešli nikdy.
JV: dobře, a učitelé se nějak vyjadřovali k filmům, které sou zrovna
v kinech nebo k nějakým jinym? ne?
ZP: ne.
JV: ne, takže vám ani nic nezakazovali?
ZP: ne.
JV: dobře.
ZP: ne.
JV: pak tady mě zaujalo, vy ste měl, em cituji, měl sem v
kalendáříčku [zapsány]
ZP: [ano]
JV: všechny filmy, které jsem viděl, i s hlavními herci a vstupným.
em, proč ste si to zapisoval? nebo z jakého důvodu?
ZP: em tak sem si psal takovej jako deníček.
JV: ehm.
ZP: jo, to sem si psal, kdy sem byl, em někdy s kým sem tam byl, em
pak sme teda zapsali ten teda ten titul toho filmu em hlavní
představitele sme si tam napsali a vždycky sem si zapsal em kolik
sem za to em za to vstupný zaplatil. tak abych měl jaksi přehled o
tom, který ty filmový představení sem navštívil. protože skutečně
těch filmových představení sem jaksi navštívil hodně.
JV: ehm.
ZP: jak říkám, někdy aj i dvakrát denně.
JV: a chodil ste třeba sám do toho kina občas?
ZP: s bratrem. ale em pak když on on byl jak řikám o ty štyry roky
starší, tak on byl už dřív nasazen na ten total ajnzac ((Total
Einsatz)), byl nejdřív byl em byl v Rakousku v grácu ((Gratz)), u
kleknerverke ((pravděpodobně Klekner Werke)), pak vocaď utekl, jo,
utekl vocuď, dostával se přes hranice tajně někde u Ivančic, byla
posunutá hranice až někde za Rénu, jestli to tam neznáte, řeka, jak
teče řeka, tak přes to přecházel. tajně přecházel přes ty hranice,
tehdy to nebylo vlastně pravý jako zemský hranice, ale byly to
hranice mezi Říší a mezi protektorátem. nebyly tak hlídaný jako ty
venkovní hranice. tak to přešel a nechal se tady zaměstnat, zase u
těch kleknerverke ((pravděpodobně Klekner Werke)), ale někde v
severních Čechách, menovalo se to tam hnání- Hnátnice, tak tam byl
zaměstnanej. a z té Hnátnice se potom před se před vosvobozením se
vracel dost zajímavou cestou, vím, že jel aj vlakem, že ho vzali na
lokomotivu, aby se dostal vocud pryč, domů. tak sme chodívali
většinou s bráchem. s děvčatama eště ne, sme byli mladí na děvčata.
JV: ehm, a ještě bych se zeptala, když ste si zapisoval ty filmy,
tak v kterých letech ste si to zap- zapisoval asi, kolik vám bylo
třeba?
ZP: nó, to bylo během té války, že. tak to do toho pětaštyrycátýho
roku, do toho pětaštyrycátýho roku, to mi bylo nějakých těch
třináct, čtrnáct, patnáct let.
JV: a třeba dělali to taky vaši přátelé? něco podobného?
ZP: ne, nevzpomínám si. nevzpomínám si.
JV: ehm.
ZP: myslím ani brácha si to nepsal, že sem to psal sám. ty kytičky
vám vadnou vadnou. ((smích)) sou moc vysoko, co? špatně se zalejvaj.
((pan Piňos se zajímá o místo, kde se rozhovor odehrává – je to
kancelář na katedře FAV, a o to, co studuje jeho dotazovatelka))
JV: Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury.
ZP: filmu, aha. tady na té katedře filmové byl nějakej Zdenek, jak
von se menoval, vedoucí, nevzpomenete si, kdo tady byl dřív jako na
film, na...
JV: em tak...
ZP: Zdeněk, Zdenek...
JV: Zdeňka neznám...
ZP: <já si za chvilku možná vzpomenu>
JV: teďka je to docent Voráč.
ZP: Zdenek, to byl jako (stařík), no, já si možná si za chvilku
vzpomenu. s, na s byl. no už tady určitě néni. hm.
JV: hm, tak nevadí, tak já se zeptám dál, ještě.
ZP: ano.
JV: tady ste psal zase o tom kině Stadion, na Kounicově ulici, em
ste psal, že tam byl široký bufet.
ZP: bufet, jo.
JV: em byl tam celkem široký bufet, kde se prodávaly limonády,
housky se šunkou nebo salámem...
ZP: ano.
JV: jedna stála korunu nebo korunu dvacet, podle toho, byla-li se
salámem nebo šunkou, a různé sladkosti prodávané na váhu. ale ne...
ZP: na kusy.
JV: em neprodávané na váhu ale na kusy. em jedno sisi bylo za pět
haléřů.
ZP: víte co je to sisi? takovej ten štvereček, takovej ten skoro
gumovej bombón placatej, já nevim, jestli se to ještě dneska, ještě
se to dneska, taková karamelka to byla, ale nebyla to jako karamel z
cukru, ale bylo to ovocný, tomu se říkalo sisi a to jedno sisi stálo
pět halířů.
JV: ehm. em a tady ste psal že na víc sme se nezmohli, než em na to
jedno sisi. z jakého důvodu?
ZP: neměli sme pení- jak vám řikám, matka byla vdova a moc peněz sme
neměli.
JV: a kupovali ste si tam to jídlo pokaždé? nebo...
ZP: jídlo vůbec ne.
JV: tak to sisi.
ZP: jenom to sisinko vždycky sme š...
JV: a vždycky?
ZP: tak snad jo, možná jo. možná někdy sme si koupili nějakou limču,
ale kolik stála limonáda, to už nevím. to byly sodovky. ty sodovky
eště dneska existujou, byly to ZON, znáte sodovky zonky?
JV: ano, slyšela jsem o tom.
ZP: no, tak to byla zonka, ta se vyráběla v Třebíči, byly dvě, byla
citrónová a malinová byla, červená nebo žlutá byla. tak to sme si
někdy koupili tu zonku, nebo tu limonádu, ale to už nevím kolik.
chodili sme tam em s kamarádem, eště, ten se menoval Arnošt Sláma,
už je bohužel taky po smrti, ten byl syn stavitele. a ten měl em
spoustu peněz, jo, tak ten si tam kupoval možná aj i tu limonádu,
ledacos, ten měl dost peněz. ale my sme peníze neměli, tak sme
museli hodně šetřit.
JV: ehm.
ZP: ale eště vám řeknu, dyš sme se semka přistěhovali, tak sme měl-
em to nebyl takovej přepych, měli sme služku. ta služka bydlela u
nás teda, pomáhala matce, ale krátkou dobu, to vím, že moc dlouho u
nás nebyla. sme jí platili sto dvacet korun měsíčně, ta služka, za
tu, za stravu a za byt, a dostávala kapesný sto dvacet korun, to
bylo všechno. pak sme jí teda museli propustit, protože na to nešlo,
na to už nebylo.
JV: dobře, a ještě bych se zeptala, kdy ste si to jídlo kupovali,
nebo tu tu sisi?
ZP: vo přestávce.
JV: vo přestávce.
ZP: byla dycky přestávka, jo, mezi tou jednou čá- a tou druhou byla
dycky chvilečku desetiminutová přestávka, a pak se zazvonilo,
třikrát se zvonilo, šlo se zase nazpátek, zhaslo se a promítalo se
dál.
JV: a kdy se to jedlo? jedlo se to o té přestávce...
ZP: o té přestávce.
JV: tam...
ZP: ne.
JV: v sále ne.
ZP: v sále ne. mám dojem, že tam byly aj i nějaký buráky nebo to už
si nevzpomínám, ale nějaký takový šustění, že by se jedlo em během
toho, ne. em řeknu vám, že em mládež, em aj i mládež tehdá byla
podstatně ukázněnější, než je mládež dnes. měli sme takovej respekt,
respekt vůči dospělejm lidem, vůči kantorům, tak jak dneska slyším,
jak se mladí lidé chovají třeba na škole vůči kantorům, to sme si
nikdy nedovolili. já sem měl hrůzu z kantorů, zvlášť jeden, z toho
sem měl úplnou fóbii, já sem měl dost takovej nervák sem byl a su
dodneška, em sem měl takovou fóbii, že sem měl z něho strach.
menoval se Matějů, ten profesor. to už bylo na střední škole. ale aj
na obecné škole sem byl jako takovej nej- takovej dost em s-
bojácnej člověk, měl sem respekt, vim, že sem nesnesl pít třeba
kávu, matka vařila meltu, nebo teda nějakou takovou náhražku
kávovou, skutečná káva, to skoro nebylo, tak vařila tu meltu. takže
sem tu meltu sem nesnášel tu sem nemoch pít, tak sem musel dycky
dostával sem kakao, sem ráno pil. to sem snesl do žaludku. ale em
někdy sem se jako aj bohužel z nervózní žaludek, že sem se
pozvracel, no, dyš sem měl nějakou hrůzu z něčeho. to sem měl
((smích)). sme chodili, ze školy, tak sem nesl takhle aktovku, a jak
byl tam byl takovej kameninový zábradlí, tak tam sem to kameninový
záb- po tom sem jel a ta ta taška mně spadla, jo, tak to byl hroznej
přečin, že matka musela jít do školy, kvůli <tomu>, že mně spadla
taška, že sem se choval nepřístojně. hm byli kantoři byli přísnější,
než sou dneska.
JV: ehm, dobře. a ještě k tomu jídlu teda, takhle to chodilo i v
jiných kinech, že se nenosilo jídlo do s-
ZP: ne.
JV: do sálu?
ZP: ne. ne.
JV: nenosilo.
ZP: ne, nenosilo se, jídlo se do sálu nenosilo, možná někdo si
vzpomínám teda, že em někdo šustil em dyš měl sáček s bombónama, jo,
tak šustil tim, ale to vobyčejně em lidi jako pšššt a jako tak
<upozorňovali>, aby byl klid. eště vám řeknu tohleto. em byla móda,
že dámy chodily v kloboukách, jo, a tak dyš si sedla a nechala si
ten klobouk na hlavě a nesundala ho, tak sme vždycky požádali tu
<prosim vás, sundejte ten klobouk, protože přes něho sme neviděli na
na plátno>.
JV: ehm, dobře. em tak teďka bychom se em dostali vlastně do už
druhého stupně toho rozhovoru, em že bychom přeskočili od té dětské
zkušenosti už k té starší trošku, od těch deseti let věku vašeho. a
teďka bych tedy přečetla, vy ste mi psal o biografech, na které si
vzpomínáte.
ZP: ano.
JV: tak já tady přečtu ten kousek z toho dopisu. em takže. v Brně
bylo spousta biografů...
ZP: já si, že vám skáču do řeči, mám dojem, že jich bylo
jednadvacet.
JV: ehm.
ZP: nevím jestli sem to tam napsal.
JV: em...
ZP: možná, že ne, ale mám dojem, že jich bylo v Brně jednadvacet,
včetně teda těch okrajových v těch Tuřanech a a v Lískovci, že jich
bylo celkem jednadvacet. premiérových nebylo moc. premiérová byla
skala ((Scala)), Alfa, Kapitol, Metro, Metro. víte, kde bylo Metro?
jak sou dneska Mrštíci ((Divadlo bratří Mrštíků)), nebo em Městský
divadlo.
JV: jo.
ZP: tam bylo kino. kino Metro.
JV: ano.
ZP: tak to bylo taky premiérový, a myslím, že ta Moderna v tom
Paláci Moderna na na zel- na j- Dominikánským náměstí, že bylo taky
premiérový kino. všechno vostatní byly takový už druhořadý em
druhořadý kina.
JV: ehm, dobře. takže v Brně bylo spousta biografů, luxusních a i
méně honosných, ba i venkovských, zejména na předměstích. k těm
prvním patřila kina alfa, skala ((Scala)), Kapitol. k těm méně
honosným pak kino Metro na Nové, dnes Lidické ulici.
ZP: no ale to myslim, že bylo taky dobrý, to Metro bylo taky dobrý.
JV: ehm. kino Moderna v Paláci Beta...
ZP: ano.
JV: na Dominikánském náměstí. tento biograf byl v suterénních
prostorách...
ZP: ano.
JV: paláce, a občas při náhlých a vydatných deštích bylo
zaplavováno, další kina byla spíš v okrajových částech Brna. jedno
ale bylo v samém srdci Brna, na Šilingrově náměstí, na konci ulice
Dominikánské. to bylo Excelsior.
ZP: ( )
JV: em, které patřilo k těm komornějším. na Marxově ulici bylo Lido
Bio, na začátku zab- Žabovřesk kino Lucerna, na Cihlářské kino
Studio, dnes Art, a další v předměstských částech, například kino
Elektra na rohu dnešních ulic Štefánikovy a Šumavské. em další malé
kino bylo na začátku Veletržní ulice, ještě před vstupem do objektu
dnes em již zaniklých lázní na Starém Brně. jmenovalo se snad ju-
Union. další předměstské kino bylo na Cejlu, naproti známému žaláři.
kino Radio, později Radost.
ZP: Radio, jo.
JV: ano, to bylo byla to Radost, potom, em dnes jakási herna. v
Králově Poli byla též dvě kina. takže vy tady mluvíte o luxusních em
kinech a o takových venkovských. tak já bych se zeptala, v čem
vlastně ste považoval nebo v čem ste viděl ten rozdíl mezi těmi
luxusními a venkovskými kiny.
ZP: tak ty premiérová kina, jako byla třeba ta Alfa nebo Kapitol,
jestli sem tam řekl taky ten Kapitol...
JV: ano.
ZP: to bylo skutečně em vybavený em kino jako takový, že to mělo em
jo s- šikmý jako hlediště bylo bylo pěkně vybavený jako osvětlení,
bylo tam aj neonový třeba osvětlení, čili byly takový lepší. kdežto
ty předměstštější, nebo ty méně honosnější biografy, ty byly takový
em jako spíš drobnější, že tam bylo akorát to hlediště, většinou
teda už ne šikmý, že bylo rovný, ale promítací plocha byla poměrně
dost vysoko, takže se vidělo ze všech těch míst. kapacita byla teda
podstatně menší, že, těhletěch těhletěch kin.
JV: a lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců těch kin? podle toho,
jestli to bylo luxusní kino, nebo to venkovské?
ZP: em. tak em ty lepší kina měly biletáře, keří teda nebo n- em
nejenom biletáře, myslím si aj uvaděče, že byl v kolem těch, když
přišel, tak vás vzal lístek a uvedl vás na místo a dokonce kdyš bylo
jako teplé počasí a ten vzduch byl vydýchán, tak tam chodil s
takovým rozstřikovačem vůní, to tam rozstřikoval, jo, aby to bylo
jaksi se osvěžilo. čili to byly sály, který byly apriori udělaný
jako už biografy. kdežto ty si myslím, že to byl vždycky nějakej
sálek, kterej byl jako kino adaptovanej, ty vostatní, ty vostatní
kina. ale ten Stadion, ten byl taky dělanej jako biograf, původně,
ale ten byl takovej prostší. tam žádná výzdoba nebyla, to byla
taková ta funkcionalistická stavba, strohá, bez jakýchkoli ozdob.
ale vzpomínám si, že tam byl krásnej lustr v té hale nahoře, takovej
čtverec to byl a z toho visely jednotlivý takový koule a těch tam
bylo snad možná dvacet, takže to bylo takový pěkný.
JV: ehm. a eště, lišilo se nějak chování diváků v těch luxusních
kinech od těch venkovských kin?
ZP: em nemůžu říct.
JV: anebo složení diváků, třeba že tam byla jiná třída lidí?
ZP: tak asi ano, ale tak jaksi abysme to chápali jako em vyloženej
jako rozdíl, to nemůžu říct, to sme teda nepoznali, že by to byl. em
v tehdejší době, to bylo teda za války, em přesně tu dobu před tím
mým nastěhováním z té Zastávky u Brna, kdy byli teda jako
kapitalisti a dělníci, tak to si tak jaksi už nepamatuju. čili si
pamatuju tu dobu, kdy už tady tyhle rozdíly už nebyly takový. za
války žádní takoví teda bohatí lidi moc nebyli, čili bylo to tak
všechno spíš na stejné úrovni. em po válce jakbysmet a po
osumaštyrycátým roce teprv, že. to, ty třídní rozdíly se jaksi
vyrovnaly a byli sme si všichni rovni.
JV: ehm, dobře.
ZP: <někdo byl rovnější teda>, někdo byl, byly tam samozřejmě byly
rozdíly.
JV: a hráli hrálo roli to kino jako vypadalo hrálo...
ZP: hrálo. hrálo to roli.
JV: em v tom, do kterého kina ste šel?
ZP: ano, m- mělo. dyš se šlo do toho premiérovýho kina, tak to bylo
takový trošičku svátek, jo, že sme šli, že sme aj jaksi se lepší
voblíkli, do těch ostatních kin se chodilo tak se chodilo normálně,
že jo, občansky, ale pak dyš se šlo do toho lepšího kina, tak se šlo
asi jako dn- možná už to dneska neni, ale asi jak se chodilo do
divadla. jo, že už to bylo něco takovýho lepšího. kdežto do těch
ostatních kin se chodilo tak v takovým občanským voblečení,
normálně. ale tam se chodilo tak jako ve s- slavnostnějším, ve
společenštějším oděvu.
JV: dobře.
ZP: tam panovalo, že tam vždycky tam byly šatny. jo, eště ( ) sou
dneska taky. em nevím es- jestli byly ty šatny aj u těch menších
kin, ale myslim si že jo, třeba kino Lucerna měla šatnu, kino,
myslim že byly ve všech kinech byly šatny.
JV: ehm.
ZP: což em tak obvyklý néni. em máme známou, ta žije ve Spojených
státech, a ta mi řiká v em v kárnegi hol ((Carnegie Hall)) neni
šatna. že tam si lidi dávají šaty jako kabát dyš přijdou, tak si
dávaj na klín.
JV: ehm.
ZP: což mě překvapilo. v divadle, v koncertních sálech že neni
šatna.
JV: to je zajímavý. a eště bych se zeptala jestli em výběr toho k-
výběr kina, jestli se lišil podle toho, s kým ste do toho kina šel,
když ste šel třeba s přáteli, nebo s dívkou, nebo s rodiči, pokud
šli do kina?
ZP: tak dyš se šlo s těmi rodiči do kina, tak se zpravidla šlo, ale
em to nebylo moc často, jak řikám rodiče, jednak matka šetřila, tak
moc do kina nechodila, tak em em dyš se šlo, tak se šlo do toho
premiérového kina na lepší představení, ale em to bylo zcela
výjimečně, to nebylo běžný. tak to sme chodili jaksi slavnostněji by
se dalo říct. to byla taková em dost výjimečná událost, dyš se šlo s
matkou do kina nebo ale maximálně s matkou. ale nevzpomínám si na
to, že by to bylo nějak moc často, skutečně to bylo výjimečně. sme
chodívali s sami s bratrem, anebo dokonce sem chodil sám. pak už po
pětaštyrycátým roce sem chodil se slečnou, že, to už sem byl
dospělejší.
JV: dobře. a měl ste nějaké oblíbené kino, do kterého ste chodil
častěji?
ZP: kromě do toho do toho Stadionu ((Stadion)) sme chodili do té
Moderny ((Moderna)). to bylo na té na tom Dominikánskym náměstí,
myslim že ten palác se dneska pořád jmenuje Palác Moderna, nebo
beta, Beta pasáž se tomu řikalo, byl Alfa pasáž, a tam byla Beta
pas- dneska je to zavřený, vono se to nějak bourá nebo se to, je to
v havarijním stavu ten, to.
JV: dobře, a je nějaké kino, do kterého ste naopak nechodil? nebo
nechtěl chodit?
ZP: eem eem, ne. že bych tak apriori sem si řekl, že toto kino mi
bylo nes- nejsympatičtější a toto sympatičtější, ne. chodili sme
hodně do toho na ten Stadion, a aj sem tam sme byli teda tam onde
nebo aj vybírali sme si kde hrá- vim, že sme chodili třeba aj do eh
kin eh v těch předměstích, do těch předměstskejch, když sme viděli,
že třeba premiérový kino sme nestihli v těch premiérových, tak se
chodilo, já vím, že sme jednou jeli do Tuřan třeba na nějakej film,
už si nevzpomenu na kterej, ale byli sme až v Tuřanech.
JV: dobře, a když teda říkáte, že ste chodil často do toho Stadionu
((Stadion)), em, má to nějaký důvod, jako proč ste chodil zrovna...
ZP: byl blízko, ten vstup, protože tam byly ty to sme chodili na ty
dětský představení, tam se hrá- a byly normálně i večerní
představení. tak na ty večerní představení sme jako děcko nechodili,
ale pak už jak sme byli dospělí, tak to tam chodili aj na ty večerní
představe- em (měli sme) eště kromě, to musím říct, eště kromě toho
em Stadionu ((Stadion)) sme měli Studio, dneska Kino Art, to bylo
taky naše voblíbený, protože bylo to taky blízko. a bylo, to Kino
Art bylo tak em abych řekl mně dost sympatický. nevím proč, vono
bylo menší to kino, myslím taky tam byla rovná podlaha, to bylo to
sympati- em měl sem k tomu tam jakejsi vztah, k tomu kinu, Studiu
((Studio)), dnešní Art.
JV: dobře.
ZP: občas sme chodili do Lucerny ((Lucerna)), to je taky blízko, a
někdy sme jeli do toho Králova Pole, to bohužel nevím už jak se to
kino jme- jmenovalo v tom Králově Poli. už ho taky zrušili, tam byly
dvě kina, ten Jadran, ale předtím vlevo bylo ještě jedno kino ((kino
Union)), to nemáte v přehledu?
JV: em mám, já se podívám.
ZP: to bych se rád dozvěděl, jak se to kino jmenovalo. ten jeden byl
Jadran.
JV: takže na Králově Poli?
ZP: v Králově Poli. na port- né na port- na...
JV: teďka se mi tady trošku seknul počítač, tak, zkusím pustit nové
okno.
ZP: a jestli vás zdržuju tak...
JV: já to můžu během toho...
ZP: ne, nechte to.
JV: až to najdu tak vám řeknu. takže...
ZP: Bajkal? nebyl Bajkal? kino Bajkal?
JV: je to je to možné, tak já to najdu, až se...
ZP: nechte to.
JV: až se to tady...
ZP: nechte to.
JV: podaří obnovit počítač, tak já to najdu. zatím bysme teda
pokračovali dál.
ZP: no.
JV: em takže v tomto období, po těch deseti letech věku ste ještě
pořád chodil často do kina, ano, takže...
ZP: pořád.
JV: říkáte, říkáte...
ZP: snad víc než předtím, jo, to už sem snad začal trošičku rozum
brát, tak to sem právě si zapisoval ty ty filmy jednotlivý a to sem
chodil teda už potom, dyš mi bylo těch patnáct let, tak to sem
chodil aj na ty mládeži nepřístupný, s tou Mandlovou ((Adina
Mandlová)) a, turbína ((Turbina)). viděla ste ho?
JV: turbína ((Turbina))? ano, to znám.
ZP: krásnej film. krásnej, s Lídou bárovou ((Lída Baarová)), kdo
hrál toho druhýho? to byl Vydra ((Václav Vydra)) myslím, ne?
mladej...
JV: já se můžu podívat...
ZP: mladej vydra. Eduard Kohout hrál tam.
JV: mně se zastavil počítač, takže to nenajdeme.
ZP: nehledejte to, nechte to.
JV: takže chtěla bych se ještě dál zeptat, jestli jste třeba
potkával v kině své známé? nebo jestli to byl takový prostor, kde
vlastně ste se mohli setkávat?
ZP: ne.
JV: že byste tam chodil za účelem třeba...
ZP: ne, ne, do kina se šlo na kino. že se chvíli se čekalo než
vodevřeli kino, pak tam pustili, že jo, hrnuli se k šatně, nedávali
sme si vždycky kabáty do šatny, protože to pak sme vodcházeli a zase
se muselo čekat, tak někdy si to člověk vzal, položil si to na klín,
a pak hnedka s- sme šli pryč. ale em zcela výjimečně sme tam tak to
bylo čirou náhodou sme se tam setkali, ale programově, že bysme si
tam dávali rande s nějakejma kamarádama, tak to ne.
JV: em, dyš ste teda šel do toho kina s bratrem hovořili ste třeba
potom cestou z kina třeba o tom filmu, který ste viděli?
ZP: ano, to sme se bavili, em dokonce sme jaksi tak hodnotili,
dělali sme si takovou jakousi kritiku toho představení, to sme
hodnotili, teda já nevím, esi tehdá sme tak jaksi znali, jak se
režie po- po- em projevuje na tom filmu, ale em hodnotili sme em
hodnotili sme výkony jednotlivejch em jednotlivejch protagonistů,
herců co tam hráli, jak hráli tak to vim, že sme se vo tom bavili.
nebavili sme se moc, ale ačkoliv taky sme vzpomínali teda na ten
děj, co se tam odehrávalo, a vim že teda, em můžu říct, že to em už
pak teda jako v těch, dyš sme chodili na ty hraný filmy, tak že em z
toho sem měl takovej jakejsi dojem, že to na mě působilo, že sem si
z toho vždycky něco jaksi odnesl. že to nebylo tak jenom že bych to
tam tak jako dřív, že sem to tam díval jako na něco, ale že už sem
si z toho něco vodnesl.
JV: hm, dobře.
ZP: film Panenství, jo. to si na to taky vzpomínám.
JV: a můžete třeba říct, v čem to na vás působilo, nebo...
ZP: citově bych řekl, aj bych řekl výchovně, že sme se snažili em
potom chovat tak, jak se chovali ti protagonisté toho filmu, v tom
dobrym slova smyslu, ne v tom špatnym slova smyslu. pokud sme tam
viděli nějakej mord, tak samozřejmě že sme se nesnažili, ale
rozhodně to na nás mělo vliv. jaksi tak výchovnej vliv, že sme
snažili jaksi přiblížit chování těm lidem, co tam hráli.
JV: ehm, dobře, a eště bych se zeptala, z čeho sestáva- em z čeho se
obvykle skládal program té projekce?
ZP: jo, to vám můžu říct přesně, za to- začínalo to promítáním
reklam. diapozitivy, tam šly reklamy, pak šel týdeník.
JV: ehm.
ZP: ten byl vždycky, týdeník, nevím esli byly dokonce nebyly dva, že
šly za rajchu ((Reich)), za Německa, že šel náš týdeník, že šel náš
a že šel ( ), německej týdeník. to už nedovedu přesně jestli byl
ten anebo onen to už nedovedu jaksi posoudit. tak šel týdeník, pak
bývaly krátké filmy, nějakej krátkej film byl, a pak šel teda
večerní film. a mezi tím vždycky byla krátká krátká přestávka. když
se přišlo pozdě eh do kina, tak se nešlo. počkalo se až skončí třeba
ty reklamy a pak teprve uvaděčka vás, prodávaly se, to sem ani
neřekl, em před každým filmem se prodávaly programy toho filmu. to
už se dneska nedělá. tenkrát jako dyš de člověk do divadla, tak si
můžete koupit program, dneska za strašný peníze, byli sme na
Mozartovi tam v Městským divadle, za program chtěli ale sto deset
korun, jo. kdežto tehdá ten program stál já nevím možná dvě tři
koruny. vstupné bylo štyři, šest, osum, že, pak možná i víc,
dvanáct, jo, a ten program byl za tři za štyry koruny. nekupovali
sme si ho, šetřili sme.
JV: ehm, a eště bych se zeptala, em, jestli vás ty reklamy nebo ten
týdeník zajímaly, jestli ste...
ZP: týdeník jo. protože nebyla televize, jo, čili týdeník nám
ukazoval em jaksi v obraze nám ukazovali současný novosti. ( )
týdeník, že. tak nám ukazovali za války to bylo hlavně z z z fronty,
že, události z fronty, ale aj takový ty události místního významu,
nebo teda národního významu, že tam bylo něco, kdo tam navštívil
nějakej, ty potentáti, třeba tak to, třeba jak sou dneska televizní
noviny, že, ne tak dlouhý, ten týdeník trval maximálně, já nevím,
deset minut, možná ani deset minut ne, a to byly takový naše teda
dneska televizní noviny.
JV: a ty třeba týdeníky německé, z tý z té války, tak nepůsobily na
vás nějak špatně, nebo...
ZP: né. ty sme brali s dost velkou rezervou, protože voni tam pořád
ukazovali jak útočili v době, kdy už teda prohrávali, jo. ne, to sme
dokázali jaksi filtrovat, tu jejich propagandu, i když sme byli
mladí, tak ta jejich propaganda na nás na nás nějak moc nepůsobila,
ne. protože em kromě tohoto em sdělovacího média sme samozřejmě
poslouchali rozhlas, ale neposlouchali sme náš rozhlas, ale
poslouchali sme, se tomu řikalo Kroměříž, víte proč? prostě stanice
kromě Říše. a byly dva, byl Hlas Ameriky a a Volá Londýn, jo,
tyhlety dva. nevím jestli to víte, oni vysílali na středních i na
krátkých vlnách. dneska už krátký vlny se skoro ani nepoužívají. na
těch krátkých vlnách se to muselo vopatrně hledat, a protože se
zjistilo teda, že se poslouchá zahraniční rozhlas na krátkejch
vlnách, tak všechny rozhlasový přijímače musely mět ty krá- krátký
vlny vykuchaný, že ste musela to rádio zanýst do nějaký opravy, tam
vám z toho vycvikli tu cívečku, která umožňovala poslech na těch
krátkejch vlnách a dostali sme takovou červenou cedulku, kerá se
musela přidělat na ten rozhlasovej knoflík, kde se ladil, bylo tam
napsaný pozor pozor, poslouchání zahraničního rozhlasu se trestá
káznicí anebo smrtí. to sme tam museli mít přilepený, dyš přišel
tahlencta. tak to sme samozřejmě že zase se to vobcházelo, byli
radioamatéři, kteří dokázali tu cívečku vyrobit, naletovat tam a tak
ty krátký vlny se poslouchaly dál. ale vov- velmi vopatrně, že sme
dycky byli uchem přilepený na ten rozhlasový přijímač, abysme
nemuseli mít ten rozhlasový přijímač mít puštěný jako hlasitě, sme
to poslouchali potichu, protože v tom domě, kde sme bydleli my, byly
dvě německý rodiny. jedna rodina byla velmi slušná, to byl i když
ten pán chodil s odznakem enesdéápé ((NSDAP)), ale byla tam další
rodina, a to byli takoví nacisti jaksi v pravým slova smyslu, těch
sme se báli. ale ta jedna rodina, ta byla velmi slušná, mezi nima
sme se, měli jedinou dceru, menovala se Ilze, už si nevzpomenu na to
její druhý méno, ale nekamarádili sme se s ňou. i když byla v našem
stáří. dyš sme se pozdravili em potkali, tak sme se pozdravili,
řekli sme německy kris got ((grüß Gott)), ale nekamarádili sme.
(mičovi) se menovali, (mič).
JV: a teďka vy ste říkal, že teda ty týdeníky byly dvojí, že byly...
ZP: byly německý a byly český, ale teď už nevím jestli jak říkám
byly, obá dvá se promítaly, nebo jestli byl jenom ten německej, nebo
jenom ten českej, to už si nevzpomenu.
JV: ehm, a ty německé, ty byly v jakém jazyce? v němčině?
ZP: v němčině. v němčině a mělo to titulky. bylo to titulkovaný.
JV: a ty reklamy, ty byly nějaké hrané reklamy...
ZP: ne ne, diapozitivy.
JV: ehm.
ZP: a dokonce někdy dost em bych řekl neuměle vyrobený, třeba byly
malovaný, ne fotografie, že, byly malovaný třeba na nějakej, nějaký
sklíčko, to byly diaprojektory, který měly rozměr toho vobrázku pět
krát pět, čili to se dalo aj rukou něco tam namalovat, to byly em
dost neumělý vobrázky to byly. ale propagovalo to třeba nějak bylo
byl- jó, eště něco bylo, to sem zapomněl na to, byly ukázky příští
program.
JV: ehm.
ZP: to běželo vždycky, teďka nevím po tom týdeníku nebo před tím
týdeníkem bylo připravujeme, jo, a bylo tam vobyčejně ten první
následující film, byly ukázky z toho filmu, a pak tam bylo ještě
jaký filmy se připra- připravujou, co tam budou hrát. to bylo
nevzpomenu si, jestli to bylo jaksi po tom týdeníku, nebo před tím
týdeníkem, nebo ale mám dojem, že to bylo před tím týdeníkem.
JV: ehm, dobře. a ještě ste říkal, že byly krátké filmy, a až po
nich ten hraný film.
ZP: a po nich byl hranej film.
JV: a ty krátké filmy vás taky zajímaly, nebo ste se spíš těšil na
ten hraný film?
ZP: ne ne, byly zajímavý. byly zajímavý, ty krátký filmy byly různý,
jo, bylo tam vždycky něco em z přírody, nebo z techniky, em byly to
takový krátký filmy a i když sme jaksi už se těšili na ten hlavní
program, tak sme to jaksi vys- jaksi taky sme. někdy byly pěkný, to
záleželo na tom, jakej ten krátkej film byl, někdy byl zajímavější,
některý byly míň zajímavý.
JV: ehm, dobře. a o přestávce vy ste teda říkal, že dyš ste byl dítě
eště, do těch deseti let, tak že ste si kupoval to sisi o přestávce.
a jak to bylo teďka, když ste byl starší? o přestávce?
ZP: tak možná sme se šli projít, ale většinou eh eště takhle, to už
se nedělala přestávka, to už em jak se začlo, tak to běželo, tam už
přestávky potom nebyly. začalo těma reklamama, týdeník, to příště co
se bude hrát, ten krátkej film, tam už přestávky nebyly. to už se
jelo bez přestávky. před kinem, před kinem ste mohla, tam byl bifet,
vodevřenej, tak ste mohla jít do toho bifetu a tam si koupit
nějakej, jak řikám tu sodovku nebo čokoládu, bombóny, jo ale <z
úsporných důvodů> jako študáci sme na to neměli.
JV: ehm, dobře, takže ani jako přestávka mezi...
ZP: ne.
JV: těma krátkýma filmama...
ZP: ne, nebyla.
JV: dobře.
ZP: to se to se běželo jenom.
JV: a takže teďka bych se zeptala, vlastně to už sme taky o tom
hovořili, jestli ste chodil i na nepřístupné filmy, takže to ste
chodil, od těch třinácti let ste se pokoušel...
ZP: á, um tak snažili sme se dostat, jak řikám, někdy nás někdy nás
ten biletář vodhalil a nepustil nás, ale většinou sme se nějak
dostali. brácha byl vo ty tři roky starší, tak ten tam už mohl, ale
tam mě vždycky nějakým způsobem protáhl a sme šli vobá dvá.
JV: em takže ste chodil em se svým bratrem...
ZP: jo.
JV: na ty nepřístupné filmy.
ZP: jo, jo, jo.
JV: em, takže jakým způsobem, to ste říkal, že ste se snažil vypadat
starší...
ZP: jó, to vim, že sme si třebá em že sme si dávali do bot nebo
nějaký podpatky abysme byli vyšší, voblíkali sme se, abysme byli
starší, že sme nosili třeba ten klobouk, že sme si vzali na hlavu,
em sme se dělali trošičku starší, no.
JV: a byla v Brně nějaká kina, o kterých se vědělo, že spíš tam tu
mládež pustěj?
ZP: ne.
JV: ne? a bylo třeba nějaké kino o kterém ste věděl, že vás tam
určitě nepustěj, že to ani nemá cenu zkoušet?
ZP: e em, to záleželo, záleželo to skutečně na tom biletářovi,
kterej tam třeba stál a trhal ty lístky, jestli nás tam pustí, ale
em myslím, že ne, myslím že ne, nebylo, ne ne ne ne. nedalo by se
říct, že byly nějaký benevolentnější kina a nějaký míň benevolent-
přísnější.
JV: a jaký ste měl pocit z toho, že ste se dostal na nepřístupný
film?
ZP: nó, bylo to takový em tak cejtil sem se tak jako starší, že em
myslím, že em ta závadnost toho filmu nebyla nikdy taková, jak sou
třeba dneska filmy, to nebylo, že tam něco se vodehrávalo, nějaký ty
milost- ty milostný scény tam bylo, ale jak řikám, takový nějaký
milování <tam> to si nevzpomínám. vim na jeden film, na kerej sem
ale tehdá nepřišel, to sme to byla ta extáze ((Extase)) Machová, jo,
to sem ten film sem neviděl, a eště byl jeden jeho film, to se
menovalo něco nějaká neděle ((Ze soboty na neděli)) to byla.
nevzpomenete si, jak se menoval Machatého ((Gustav Machatý))...
JV: neděle, em...
ZP: nějaká neděle.
JV: teďka nevim.
ZP: to je jedno, ale byla extáze ((Extase)) a eště ten jeden film,
tak ty sem neviděl ani jeden. to sem neviděl ani jeden z těch filmů.
nevím kdy ta extáze ((Extase)) byla, jestli to bylo ještě za prvn-
to bylo ještě za první republiky, že? před válkou ta extáze
((Extase)) byla.
JV: ano.
ZP: Machatého ((Gustav Machatý)).
JV: em tak teďka bych se zeptala, em, jesi ste chodil do kina bez
placení někdy, jestli se vám to...
ZP: nikdy. nikdy. jo, počkejte, počkejte. jak sem vám řikal, že sem
měl tu vychovatelku, kerá pak se provdala a bydlela v tom Zbýšově a
dál, tak s tou sme chodili k těm šaurům ((hostinec U Šaurů)) teda do
kina taky dyš tam bylo, tak možná, že někdy, ale em pravidlem to
nebylo.
JV: ehm.
ZP: nesnažili sme se nějak tak. to, vim že se to dělo, jo, že v té
hospodě se dalo nějak tam vlézt, to už nevím jak, voknem né, nebo
přes em výčep nebo nějak se tam dalo vlézt, ale em neprk-
nepraktikovali sme to. měli sme jaksi hrůzu z toho, že nás vodhalej.
neměli sme tu vodvahu tam jít teda, no.
JV: ehm, a byl ste třeba někdy přítomen tomu, že někoho odhalili a
vyvedli ho ven z toho kina?
ZP: em ne.
JV: ani třeba dyš někdo dělal v tom kině...
ZP: ne.
JV: bordel, nebo tak...
ZP: ne. ne ne ne, mm žádnej em žádnej jaksi jak řikám, tehdy byla
taková asi ta mládež, nebo aji dospělí, byli ukázněnější takoví, než
sou teďka, aj dospělí se mi zdají, že byli tehdá, měli jaksi em
vyšší kázeň než mají než mají teď. teďka každej si tu, nebo zvlášť
teďka po po té revoluci si tu demokracii každej vykládá po svým, a
bere si z té demokracie to, co mu dělá dobře a ne to, co by měl teda
té demokracii dát von. bohužel.
JV: hm.
ZP: nemáte ten dojem?
JV: tak já sem nezažila jiný období než tohleto, tak já nemám s čím
srovnávat a je to možné, ehm.
ZP: vy ste vodkuď?
JV: já sem z Hradce Králové.
ZP: z Hradce Králové, a jak co vás zaneslo až do Brna?
JV: tenhleten obor, ten obor...
ZP: ten není v Praze?
JV: je v Praze, ale já mám radši Brno než Prahu, tak, a vono je to
vlastně stejně daleko do Brna i do Prahy, tak sem tady.
ZP: tak vy ste Češka, no.
JV: em, tak já...
ZP: pokračujte.
JV: ano. em byl ste někdy přítomen promítání filmů v domácnosti? že
by někdo třeba vlastnil projektor?
ZP: my sme měli projektor.
JV: vy ste měli projektor.
ZP: bratr. v pětatřicátým roce, než otec zemřel, na Vánoce dostal
projekční přístroj Kodak osum, cine osum to bylo, a měl k tomu i
kameru. ne, jo, jako přijímací přístroj měl k tomu, takže sme em
byly k tomu aj sme dostali dva filmy, jeden takovej cestopisnej
krátkej film a jednu grotesku. tu grotesku si moc nevzpomín- mám
dojem, že to byl nějakej miky maus ((Mickey Mouse)), ale to, mám
dojem, že to byl miky maus ((Mickey Mouse)). a to byl nějakej
takovej cestopisnej film vo nějakejch exotickejch zemích na tom
druhým, ale s- em filmovalo se, že brácha ne, brácha byl malej, ale
rodiče nebo někdo filmoval, tak ty filmy se promítaly.
JV: ehm, a kde ste nebo kde získával materiál na to filmování?
ZP: to se dostalo. normálně v obchodech byl film, kterej se jako na
osmičku, na rozměr osum milimetrů se dostal. je šestnáctka, jestli
víte, a ta se dělila, takže perforace byla vždycky u té osmičky jen
na jedné straně. samozřejmě to bylo němý, to nebylo ozvučený, že.
JV: a pučoval si třeba někde filmy, jako z nějaké půjčovny nebo
odněkaď?
ZP: ne.
JV: a kde...
ZP: ale byly em myslim že to existovalo, že se mohly teda pučit s-
nějaký ty grotesky a vim, že se teda mohly koupit, že sme ty dva
filmy měli koupený, takže se koupit mohly. esli se pučovaly nebo
nepučovaly, to si nevzpomínám. my sme je nepučovali.
JV: em kde kde koupil ty dva filmy, vzpomete- vzpomenete si na to?
ZP: v Brně bylo několik takovejch obchodů s filmovým materiálem,
jeden byl na jak je Jakubský náměstí, tak tam na rohu, možná že je
tam doposuď. a druhej byl na Masarykový, tam jak je Zelnej trh tam
jak se scházelo tak tam byl taky obchod s filmovým materiálem, tak
se to normálně se dalo koupit, v krabičce plechové se dalo to
koupit. teďka nevím jak to jo jo jo jó, do té kamery to byl Kodak,
ta kamera, tak tam se zakládala celá ta šestnáctka, dyš se dyš se em
jaksi spotřebovala ta jedna půlka, tak ta kazeta se takle vobrátila
a přijímalo se teda na tu druhou polovinu. a pak dyš ste to dala
vyvolat, tak voni to rozřízli a už vám dost- dostala ste teda em
filmosmyčku jenom.
JV: ehm.
ZP: ale kupovalo se to jako šestnáctka.
JV: ehm, dobře. a ještě by mě zajímalo, při jaké příležitosti se
potom ty filmy pouštěly?
ZP: při rodinných oslavách by se dalo říct, dyš se sešla teda nějaká
akce, dyš byla voslava nějakých narozenin nebo něco takhle, tak se
promítal film. dyš em jeden ten film si pamatuji. eště, jak vám
řikám, to bylo o Vánocích, dyš sme to dostali, dyš brácha to dostal,
otec devátýho ledna zemřel nato, jo, čili otec už na žádném tom ob-
na tom filmu nebyl, ale em všelijaký výlety se filmovaly, dyš se šlo
n- na výlet, tak se filmovalo. vim, že brácha byl na em v takovym
táboře, my sme měli my sme měli takovýho šoféra, vlastního šoféra,
kterej když potom otec zemřel, tak em vo prázdninách to bylo em em
jeli tábořit do údolí do údolí pod Ketkovskej hrad, to je Jihlavka
myslim, jestli se nemejlim, nevim jestli Jihlavka nebo Oslavka. em
tak myslim Jihlavka je to. pod Ketkovskej hrad, tak sme ho tam byli
navštívit a tak vim, že z toho s- byl film, jo. anebo dyš sme se
loučili potom s tou Zastávkou ((Zastávka u Brna)) a pekla se
živánská, víte co to je, na rožeň se dalo to maso no takhle a tomu
se řikalo živánská pečeně a tak to, tak to se při tom rozloučení se
to peklo, tak z toho byl film. nebo je eště dodneška ek- musí, možná
existuje. protože ten přístroj, to dostal bratr, možná že teda ten
se vodstěhoval potom v Praze, skončil teda potom v Praze, tak možná
ten film tam ještě existuje.
JV: ehm, dobře, a to ste teda pouštěli em ty filmy, který ste si
sami natočili...
ZP: ano.
JV: a ty filmy, který ste si koupili ste si pouštěli nějak?
ZP: ty byly jenom ty dva a ty byly už tak vohralý, že, ty už sme si
nepouštěli.
JV: ehm.
ZP: sme pouštěli ty filmy, kerý sme si natočili sami.
JV: dobře, a jak to bylo asi často, jak ste si pouštěli ty filmy
sami?
ZP: tak při příležitosti, řekněme tak jednou za půl roku.
JV: ehm, dobře. a to teda bylo mezi rodinou, nebo ste na to zvali i
přátele?
ZP: ne, ne, to byla vždycky jenom rodina.
JV: ehm.
ZP: a byl to vždycky takovej svátek, protože to chvilečku trvalo,
než se to nainstalovalo, že, vobsluha toho přístroje byla ta- měli
sme teda i projekční plátno, to perličkový, jo, že se to promítalo
na to, byly to takový no, em samozřejmě že sme neměli titulkovač,
neměli sme zařízení pro sestřih toho filmu, to bylo všechno
nesestříhaný, to sme na tom neměli možnost teda to sestříhat. tak
jak se to namo- nafilmovalo, s chybama,a bohužel vim, že i při tom
vobracení toho em té kazety se to někdy trošičku vosvětlilo, že to
bylo uplně ven, takže na tom byly takový ty závoje bílý na tom byly
vidět.
JV: ehm. dobře, tak já bych se teďka zeptala eště jesi ste chodil do
kostela?
ZP: chodil.
JV: chodil. a...
ZP: chodil sem. a řeknu vám, chodil sem hodně, protože sem měl k-
kamaráda, matka dyš potom sme se sem přistěhovala, tak hodně em se z
ní stala taková em hluboce věřící, chodila do kostela, chodili sme
ke zpovědi, chodili sme ke svatému přijímání em d- každou nedělu sme
chodili do kostela, protože sme bývali tady na Jiráskový, tak na
Grohový teďka je kostel svatý Rodiny ((kostel sv. Rodiny)), jesi ho
znáte.
JV: hm, ano.
ZP: tak tam sme chodili do toho kostela, ten nebyl tak zašalovanej
jako je teďka, to až komunisti to přeměnili em v školu em a
přestavěli to, ten kostel skutečně byl jako explicitně vyjádřenej
tam mezi těma dvěma barákama, tam byl klášter a to byl klášterní
kostel svaté Rodiny a tam se chodili na mše, chodilo se na chodilo
se na ( ) mši se tomu řikalo, v deset hodin se chodilo a chodilo
se v máji v květnu se chodilo na májový. a jak vám řikám, měl sem
kamaráda, ten byl z hluboce věřící rodiny, s tim sem se kamarádil,
začal sem s ním chodit aj do kostelního sboru u minoritů v kostele
svatých Janů, vite kde je? minoritskej kostel?
JV: eh, nevim teďka.
ZP:: ten je na Josefské, na Josefské jo, tak tam sme chodili zpívat
na kurz, a to bylo em se mně hrozně líbilo, jednak sme se tam
setkávali s děvčatama, který v tom kurzu byly, vim, že byla jedna
hezká, a moc se nám líbila voboum, voběma, tak tam sme chodívali
zpívat potom už, pak sem přestoupil z tohoto sem přestoupil do
ferstra ((Foerster)), to bylo pěvecké brněnské pěvecké sdružení
ferstr ((Foerster)), a nakonec sem skončil v Moravanu, pěvecké
sdružení Moravan. to byl takový zase spíš věřící tam byli a tak sem
skončil, protože sem neuměl dobře zpívat, tam mě vocaď vyhodili už.
JV: ehm, dobře. a teda říkáte, že ste tam chodil každou neděli do
toho kos-
ZP: každou neděli sme chodili do kostela.
JV: a stávalo se vám, že třeba em že ste kvůli kostelu nemohl jít do
kina? nebo naopak?
ZP: ne, ne ne ne. ne, kino bylo večer, kostel byl v poled- teda
dopoledne. nikdy se nestávalo, že bych, že by mně kolidovalo
návštěva kostela nebo té té májové že by mně to kolidovalo, nestalo
se mi to nikdy.
JV: ehm, a ještě bych se zeptala, ke které církvi ste se hlásil?
ZP: křesťanské, katolické.
JV: ehm, a ovlivňovalo vaše vyznání nějak to, jaké ste si potom
vybíral filmy?
ZP: ne.
JV: ehm.
ZP: neovlivňovalo.
JV: a ještě, pamatujete si, jestli se někdy promítaly filmy na faře?
ZP: tak em farní kostely byly v Brně, tohleto nebyl farní kostel,
ale nes- ani sem neslyšel o tom, že by se někde na faře promítaly
filmy.
JV: ehm.
ZP: to je zajímavá otázka, to by mě zajímalo, proč se na to ptáte.
JV: protože jeden em respondent nám říkal, že to právě zažil.
ZP: ne.
JV: že na nějaké faře se promít-
ZP: je to možný, možná na nějakých venkovských farách, že se
promítaly filmy.
JV: dětem právě promítal filmy nějaký farář. možná proto, aby je to
zaujalo víc, těžko říct.
ZP: to mě překvapuje tahleta skutečnost, já sem nikdy neslyšel, že
by se prom- a to byl jak starej člověk, kerej respondent, kolik mu
bylo jako byl tak na v mym...
JV: no tak osumdesát taky.
ZP: jo? no, e em. to možná na venkově se to někde dělo, ale v Brně
neslyšel sem ani vo tom, že by se to někde na venkově dělalo, ne.
JV: ehm, dobře. ehm, tak já bych teďka zase přečetla kus z vašeho
dopisu, to už by se týkalo těch filmů, my sme o tom možná už
mluvili. takže tady ste psal em ještě před okupací nacisty v březnu
třicet devět jsme měli možnost zhlédnout několik amerických a
západních filmů. především to byla kreslená Sněhurka a sedm
trpaslíků...
ZP: to nevím, jestli to bylo před válkou, mám dojem, že už to bylo
až po válce t- ta Sněhurka možná. ale možná, že to bylo eště dřív,
to si nevzpomenu teda přesně.
JV: Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), já tady mám přesnou
dataci, kdy to bylo. to tady mám napsaný, em tak ta Sněhurka byla
třicet osum.
ZP: třicet osum, tak to bylo eště před válkou, když sem ji viděl.
JV: třicet sedum byla natočená a třicet osum byla u nás.
ZP: čili to já sem ju viděl eště před válkou.
JV: a dál tady píšete další titul je Návštěva z temnot em.
ZP: to nevím, to byl myslim francouzskej film, tam hrál žán maré
((Jean Marais)) a daniel darijé ((Danielle Darrieux)).
JV: a další film Její první ples...
ZP: ten mě velmi teda em bych řekl mě strašně zaujal. to byl velmi
silnej film. bohužel ne- n- možná by se našlo, kdo to režíroval,
nevíte náhodou?
JV: to bych se musela podívat...
ZP: neh- nehledejte to. to byl velmi silnej, ten na mě ohromně
zapůsobil, protože to byl film, vona si vzala dycky taneční pořádek,
tam našla toho tanečníka, s kterým tančila a pak ho šla navštívit.
ty osudy těch jejích tanečníků po ix letech, nevím jak to bylo, ale
to bylo po dost, myslim že to bylo po padesáti letech, tak to bylo
dost jaksi rozdílný co ty co ty lidi, ty jejich osudy.
JV: takže ty jejich osudy vás na tom zaujaly.
ZP: ty osudy. ty osudy, protože skutečně někdy to byly e, brutální
scény, to si vidim jak se tam ten muž s tou ženou tam pobili před ní
a...
JV: a to bylo nějak neobvyklé, třeba ty brutální scény? že vás to
zaujalo?
ZP: asi ano.
JV: ehm.
ZP: takový nějaký em střílení nebo něco takovýho, takový to co je
dneska plno ve filmu, tak to vůbec nebylo, nechci říct, že to bylo
pohodový, všechny ty filmy. byly to jaksi dramatický filmy, jo, ale
em takový nějaký moc velký násilí, nebo nějaký rvačky, to tam
většinou nebývalo, to si nevzpomínám, že by tam bylo.
JV: ehm. takže ten film na vás zapůsobil teda jak ste říkal těmi
osudy.
ZP: těmi osudy těch lidí a...
JV: ehm.
ZP: kteří em po těch padestát- nebo nevím po kolika letech to vona
navštěvovala jak teda žijou.
JV: ehm, dobře. a ta Sněhurka a sedm trpaslíků, když ste to
zmiňoval, ta Sněhurka a sedm trpaslíků, ta na vás zapůsobila čím, že
si jí tak pamatujete?
ZP: ohromně. čím, no tak jednak tím provedením technickým, protože
to sem už tak jaksi dokázal ocenit. em pak mě tam ohromně em zaujal
zpěv, jak ona zpívá, to bylo velmi pěkný to zpívání. em vim, že to
byl teda soprán, dost tak jaksi vysoko položenej, a potom sem
vždycky řikal, že Američanky, zpěvačky, maj vždycky zvláštní barvu
hlasu se mně zdálo. že nemaj stejnou barvu hlasu jako Evropanky, že
maj zvláštní barvu hlasu. jestli to byla náhoda, to nevim, to čili
ste srovnával nějaký ty zpěvačky to nevim kdo to tehdy zpíval eh s
edit pijaf ((Edith Piaf)), třeba, že tak to byl rozdíl v tom v tom
zabarvení toho hlasu, ty americký zpěvačky měly vždycky ty ty ten em
rejstřík postavenej jaksi výš.
JV: hm, dobře. a taky o tom Její první ples píšete, že ten děj byl
velmi sugestivní, to už ste říkal. am ano hlavní představitelka si
po letech vzpomíná na své tanečníky ze svého prvního plesu.
ZP: ale nav- šla je navštívit.
JV: dobře. a tady píšete, vlastně zdůrazňujete to, že ste eště před
tou okupací viděl americké a západní filmy. em bylo to pro vás
důležité, že ste viděl právě ty americké a západní filmy ještě před
tou okupací?
ZP: pak jo. můžu říct, že em během té okupace, dyš sme neměli
možnost vidět tu západní provenienci, tak že nás to dost jaksi
vadilo, že sme byli odkázáni jenom na ty na ty český na na ty
německý. možná že to, tam píšu em ty toneli ((Tři Tonneli -
neidentifikováno)), není nepíšu to tam? a že to byl myslím italskej
film, to byl nějakej film z cirkusovýho prostředí, možná že to byl
italskej.
JV: ano...
ZP: ( ) co?
JV: ano, o těch akrobatech.
ZP: že to byl vo těch akr- a že to byl italskej film. ale jiný filmy
si nevzpomínám, že by byly. skutečně americký nebo vůbec západní,
anglický, francouzský filmy.
JV: a em bylo třeba, dyš si takhle pamatujete na ty filmy, že vás
zaujaly, ty, který ste tady zmiňoval, tak bylo to em třeba tématem
nějakého hovoru s přáteli, právě tyto filmy? eště po delší době co
ste je viděl?
ZP: jak? eště jednou prosím vás?
JV: no že jestli ste se třeba o těchto filmech bavil s kamarády
nějak víc, když vás takhle zaujaly? nebo to, že ste rozebírali že
sou americké?
ZP: ano. ne, ne ne ne, skutečně. jak říkám, dyš sme šli třeba z toho
kina s bráchou, anebo potom sme se setkali s těmi ostatními přáteli,
tak sme si třeba na ty filmy vzpomínali, že sme se třeba o nich
bavili, em co se tam dělo, no.
JV: dobře. a hrál pro vás nějakou větší roli nebo nějakou roli to, z
jaké země ten film pochází, kde byl vyroben?
ZP: tak snad né. snad sme oceňovali spíš teda to provedení než zemi
původu, to ne. ne, ne, nemůžu říct. pak nás tam zaujaly, to sem tam
taky psal, že semka přišly sovětský filmy, že toho ejznštějna
((Ejzenštějn)) ten em jak se to meno- no...
JV: Křižník Potěmkin.
ZP: Křižník Potěmkin. to vidim dodneška vidím, jak ten kočárek tam
jede po těch schodech v té Oděse.
JV: ehm. a proč to na vás takhle působilo ten film?
ZP: to byly silný filmy. to bych řekl, to nebyla, myslím že to bylo
dost profe- po profesionální stránce prove- a po technické stránce,
ale po té technické stránce, to bylo už po válce, jo, po té
technické stránce to už to nedosahovalo těch kvalit těch amerických
filmů, to byl rozdíl. ty sovětský filmy byly po té technické stránce
jako horší. ale po em ta náplň byla ohromná, vim, že nás to teda
zaujalo. to s- Ivan Hrozný třeba...
JV: hm.
ZP: nevim vod koho to je, kdo to zfilmoval.
JV: em ježiš teďka, to bych měla vědět...
ZP: to nevadí, vidím, jak na něho tam sypou ty zlaťáky jo, dyš to
toho svýho syna jak pak nechá zavraždit, to nás jaksi zaujalo. byly
silný filmy. to nebyly takový filmy, z kterejch byste šla, votřepala
byste se a už by se nevědělo co se tam hrálo. to byly filmy, vo
kterejch se uvažovalo, kdy se vzpomínalo na to, že to v člověkovi
něco zanechalo.
JV: ehm.
ZP: a myslíte, že třeba ten em spíš ten děj vás zaujal, nebo teda...
ZP: děj. děj. em, tak to technický provedení nebo režii sme
nedokázali tehdá nijak ocenit, to sme tomu moc nerozuměli.
JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala, jak ste si vybíral
konkrétní film, na který ste šel? kde ste o něm zjistil nějaký
informace? nebo jak ste se o něm dozvěděl?
ZP: tak sem spíš chodil em by se dalo říct skoro na všechny filmy.
jak řikám, sme tam chodili třikrát, štyrykrát nebo i víckrát týdně,
takže sme absolvovali skoro všechny filmy. co se hrálo, tak sme na
to šli. že sme si moc nevybírali. že sme šli na všechny filmy, na
kerý se em dalo jít.
JV: a vy ste věděl dopředu, na který dete film, nebo ste...
ZP: ne, to sme věděli.
JV: ehm. to sme věď- věděli em protože tak jak sou dneska plakáty,
tak byly tehdy plakáty s programama kin, a že sme si vybrali tady
tenhleten kin- film že do toho kin- kina pujdem. programově sme šli,
ne náhodně.
JV: takže z plakátů ste měl ty informace.
ZP: z plakátů sme měli ty informace. jednak z plakátů, jednak pak z
toho taky, že těch, jak sem vám řikal, že promítali ty ukázky a že
tam bylo napsaný vždycky náš- budem promítat ty a ty filmy, že tam
dycky ten program v tom filmu byl, že sme si to zapamatovali a potom
sme teda řekli tam bude ten film, tak na to se pudem podívat.
JV: em takže em vy ste vlastně, mě by teďka zajímalo, jestli ste em
šel přímo na ten film, anebo jestli ste si vybral teda jiný film
kvůli tomu, že ste chtěl jít třeba do toho Kina Art, co je dneska,
že ste měl rád to kino, jesi byste šel na jiný film, kerý vás zas
tak ani nezajímal?
ZP: ne, ne. dyš sme se vybrali film, tak sme šli na to, ať to em
bylo třeba někde. jak řikám, dyš sme nestihl- chodili sme skoro na
všechny filmy, kerý v Brně se promítaly, to můžu říct. a dyš sme
nějakej nestihli v těch premiérovejch kinech, tak sme šli teda na
nějakej ten na někde, kde se to pak promítalo někde na předměstí. a
my sme to stihli, sme skutečně byli takoví filmoví fandi. em nic
jinýho nebylo, že. co divadlo, koncert, až potom co sem rozum bral,
tak sme chodili nejenom na všechny divadelní představení, na všechny
činohry, na všechny operní představení, operní operety moc ani né,
ale chodili sme taky skoro na všechny koncerty co bylo. do toho
divadla sme chodili na študentský slevy, to byly takový slevenky,
sme chodili vždycky dozadu na bidýlko až, to bylo uplně vzadu, tam
se chodilo za starý peníze, za pět nebo za deset korun se tam
chodilo.
JV: ehm, em a bylo při výběru filmů důležitý, jaký v tom filmu hraje
herec?
ZP: o jo, to sme si vybírali, protože sme měli em jaksi oblíbený
herce, že. dodneška můžu teda menovat ty v ženský roli, golovou
((Nataša Gollová)), Adinu Mandlovou ((Adina Mandlová)), Lídu bárovou
((Lída Baarová)), Glázrovou ((Marie Glázrová)), em, no bylo jich
hodně.
JV: Vášovou ((Marie Vášová)) tady ještě zmiňujete.
ZP: Vášovou ((Marie Vášová)), bylo jich víc s- Stela Zázvorková s-
ne, kdepak, Stela Zázvorková ne, a eště jedna, vona nedávno hrála,
jak se menuje, taková stará pani?
JV: Štěpničková?
ZP: ne Štěpničková, ale ěště jedna, no já už si nevzpomenu. eště
teďka nedávno hrála.
JV: hm. to už...
ZP: Zita Kabátová!
JV: jo, Zita Kabátová.
ZP: Zita Kabátová, a z těch mužskejch herců, co byly teda čeští
herci, jak říkám, Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)), em Marvan
((Jaroslav Marvan)), Plachta ((Jindřich Plachta)) z těch komiků.
Burian ((Vlasta Burian)).
JV: hm. a můžete říct, proč pro vás tito herci byli zajímaví?
ZP: em nebyli zajímaví. oceňovali sme jejich herecký výkony.
JV: herecký výkony, a...
ZP: byli skutečně em ta em škála em hereckejch výkonů byla velmi
široká. už sme tehdy dokázali vocenit špatnýho herce vod lepšího
herce. musím říct, že ta Mandlová ((Adina Mandlová)) žádná velká
herka nebyla, jo. kdežto ta Zita Kabátová jo. nebo aj mezi těma
většinou herci byli vynikající, jo, to bylo ty, co se menoval
Stanislav em najman ((Stanislav Neumann)), jo, Ferenc Futurista,
Emil fi- Fiala ((Eman Fiala)), těch tam bylo spoustu a to byli
výborní herci. mezi těma ženskejma, tam už taková ta úroveň nebyla.
ty už moc dobře nehrály. aj ta Lída bárová ((Lída Baarová)), eem.
JV: a stávalo se třeba, že ste nějakého herce měl rád, nebo ste ho
obdivoval, a chodil ste....
ZP: jé, já vám řeknu, koho sem měl rád. širly templ ((Shirley
Temple)). to byl můj ideál. vona byla tak asi stará jak já, jo, tak
sem ju obdivoval, protože to sme před válkou, to sem tam ani
nenapsal, to sem chodili na všechny filmy, kde hrála širly templová
((Shirley Temple)).
JV: dobře, a čim vás zaujala, kromě toho, že...
ZP: výborná, vona byla vynikající herečka teda. jednak byla pěkná,
jo, se nám líbila jako děcko, jo, jako em stářnice, byla pěkná, eh
dycky sme si mysleli, že se s ňou setkáme...
JV: dyštak, jestli chcete končit, tak to můžeme přerušit a můžeme
pokračovat...
ZP: kolik toho ještě máte?
JV: a, no už moc ne, už jenom tak asi pár otázek, tak já to vidím
na...
ZP: můžete.
JV: patnáct minut, možná i míň.
ZP: jo, jo, můžete. já si jenom zavolám domů, že sem ( )
JV: tak já zatím stopnu to nahrávání.
JV: eště bych se zeptala, jestli ste chodil na nějaký film vícekrát,
jestli ste byl na jednom...
ZP: o jo, o jo. vim, že sem na někerej šel dvakrát, ale abych vám
řekl titul, kerej to zrovna byl, to si nevzpomenu, ale vim, že sou
nějaký filmy, kerý sem viděl dvakrát.
JV: hm.
ZP: a třikrát.
JV: a z jakého důvodu ste na něj šel víckrát?
ZP: ten mě zaujal. že se mně líbil, nevím, možná. ale máte pravdu,
to bylo před válkou ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to
vim, že nás vzali, že to bylo ve skale ((Scala)), že se to
promítalo, a že to bylo před válkou, ale na tom sme dvakrát nebyli.
ale byly teda někerý filmy, kerý sem viděl dvakrát, možná aj třikrát
tedy. ale abych vám řekl kterej to byl, to si nevzpomenu.
JV: ehm. a eště bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležité,
jestli byl film barevný nebo černobílý.
ZP: ne, ne, vůbec ne.
JV: ale vy ste tam říkal, že vás zaujal ten minhauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila))
ZP: no protože to byla novinka, jo, to teda byl ty byly první
barevný filmy, kerý sem teda viděl, ale a- ani dnes bych řekl, že mě
to nějak ani dyš se díváme na nějaký ty vod pamětníků, ne, ne, to
neni důležitý.
JV: ehm a...
ZP: já si ještě, že vás přerušuju, si myslím, že někdy em fotografie
podaná černobíle, že je umělečtější, než barevná.
JV: ehm. taky, taky si myslim. em a ještě bych se zeptala, když ste
teda zažil ty němé filmy ještě, jestli v době toho přechodu bylo pro
vás důležité jít spíše na ten zvukový, nebo jestli ste šel na němý?
ZP: em ten němej film sem viděl jednou, jeden, možná to byl ten
Jánošík, možná už možná že to nebyl, ale mám dojem, že to byl
Jánošík. pak už sem nebyl v kině až byly teda ty zvukový. to byl
jedinej němej film, kerej sem viděl a pak už byly všech- jenom ty
zvukový.
JV: ehm, dobře, ehm, tak vlastně tím sem vyčerpala všechny ty otázky
co tady mám, ale ještě bych vám dala, ne, nevyčerpala. ještě máme
období protektorátu, celé. ale jestli spěcháte domů, tak to můžeme
em rozdělit...
ZP: ukažte, co tam máte ještě.
JV: eště tady mám, tak to zkusíme em projet rychleji. jak na vás
působily změny, které se děly po roce třicet devět? že, nové
předpisy protektorátní, působilo to na vás nějak?
ZP: depresivně. to byla em to byla strašná doba, to asi vy mladí si
už nedovedete představit, což já chápu, protože dyš mi matka
vykládala vo první světový válce, vo hrůzách, tak sem to absolutně
nechápal. tak jako vy nechápete dneska to, co se stalo teda za
protektorátu, ten přechod, to bych vám musel dlouho vykládat, em to
si pamatuju zcela přesně, jak to v tom osumatřicátým a
devětatřicátým roce bylo, jak byly ty mobilizace em protože otec
nebyl, tak nešel do války, ale strýc šel do války, přišel k nám,
ukázat se v uniformě, s maskou, že, a pak to rozčarování, když byla
Mnichovská dohoda, skutečně to bylo em to bylo d- deptající ten em
ta okupace německá. protože dyš sme byli, si myslím že eště dodneška
nedosáhli té demokracie, která za té první republiky byla. že to
ještě bude dlouho trvat, než se dostaneme na tuhletu úroveň
demokracie tehdejší. tak ten přechod em tou už to byla druhá
republika tehdá, protože mezi tim protektorátem to bylo strašný. to
si vzpomínám, že sme byli v posteli, eště sme leželi, a že k nám
přišel ten strýc, on byl ředitelem českos- České tiskové kanceláře v
Brně, ten strýc co bydlel s náma. tak že nám přišel říct vo tom, že
nás vobsazujou Němci. toho patnáctýho března devatenácet třicet
devět. ráno. po půlnoci nás začali ještě myslim před půlnocí nás
začali vobsazovat.
JV: dobře. a já bych se tedy zeptala, jestli v době toho
protektorátu byla některá kina považována za spíše německá nebo
spíše česká...
ZP: jo. jo, Kapitol byl německej. Kapitol byl německej, vyloženě
německej. jestli ty vostatní, ale Kapitol byl skutečně německý kino.
ty vostatní si nevzpomínám., že by byly, ale Kapitol byl německej.
tam sme nechodili.
JV: ehm, a jak se to projevovalo, že nějaká atmosféra tam byla jiná?
ZP: že tam chodili hlavně Němci, nevím teda proč, em třeba to Metro,
na té Lidické, to bylo spíš če- by se dalo říct spíš český kino. ale
Kapitol byl vyloženě německý kino.
JV: ehm, dobře. a em tady píšete, že obrat nastal po okupaci. jako
ostatní mladí lidé sme sme v těžké době em sme se i v těžké době
věnovali kultuře. nejen, že sme chodili do divadla, na koncerty, ale
zejména do kina. takže tady píšete vlastně, že ste chodil hlavně do
kina.
ZP: hlavně do kina se chodilo.
JV: a proč hlavně do kina? proč více než do divadla?
ZP: to em jakési lidovější teda, přístupnější. jak vám řikám, do
divadla se nedalo jít normálně. to ste se musela nachystat, voblíct
pěkně, a šlo se do divadla. kdežto do toho kina se šlo aj někdy,
když se nešlo do toho premiérovýho, tak se šlo normálně, jak se
chodilo celej den. čili bylo to takový masovější bych řekl em v jako
sdělovací prostředek.
JV: hm. a ještě bych se zeptala k tomu Kapitolu ((Kapitol)), k tomu
německému kinu, kdyby tam teda šel Čech, nebo kdyby tam...
ZP: moch jít. moch jít, ale teda já si vzpomínám, že sme tam taky
chodili, ale necejtili sme se dobře, protože to ostatní obecenstvo
bylo vyloženě německý, a na ty Čechy se ty Němci koukali tak jako
svrchu. nepřátelsky. to bylo cítit, jo, to ste vycítila.
JV: a tam byla i německá obsluha, nebo tam obsluhovali Češi?
ZP: myslim že to bylo německý. že to bylo německý.
JV: a třeba Židé tam taky mohli jít?
ZP: ne, ne, kdepak, ne. Židi měli vůbec zakázaný veškerý kulturní
požitky, ty nesměli ani do kina do divadla, nikam. ani tramvají
nesměli jezdit, museli stát jenom na jak se to řekne platforma na no
prostě tam jak sou sedadla tak mohli stát jenom venku, venku,
nesměli ani dovnitř do té tramvaje, nesměli.
JV: takže myslíte, že neměli nějaké kino aspoň jedno, kam mohli
chodit?
ZP: po, ne. po okupaci rozhodně ne, ale za první republiky byly
židovský kina, kam chodili Židi. mám dojem, že to Excelsior, zrovna,
co sem o něm mluvil, že to bylo takový židovský kino.
JV: ehm. a eště bych se zeptala, chodili ste častěji do kina za toho
protektorátu než předtim? nebo chodil ste častěji?
ZP: ehm.
JV: a proč?
ZP: chodil. myslim si, že to byl takovej úlet vod skutečnosti, jo,
že dyš byl člověk v tom kině, že zapomněl na ostatní a za- jaksi za-
zaměřil se na ten požitek z toho filmu a zapomněl na to vostatní.
JV: ehm.
ZP: no. vzpomínám si na hajdrychijádu ((heydrichiáda)), dyš bylo po
em po atentátu na hajdricha ((Heydrich)), tak že byl dokonce zákaz
chodit do kina. se nesmělo. nesměly ani kina hrát, ani divadla hrát,
že to bylo zakázaný. až po nějaké době se to uvolnilo zase.
JV: a v této době ste chodil s kym do kina? změnilo se to nějak...
ZP: kdy? ve válce?
JV: no za války, za protektorátu.
ZP: em s bráchou s- s bratrem, ani s těma kamarádama, s bratrem sem
chodil. možná s těma kamarádama někdy, ale em to si nevzpomínám.
spíš sme chodili s bratrem.
JV: a změnil se výběr filmů, na který ste chodili? bylo nějak
patrné, že, v tom výběru filmů, že je válka?
ZP: no, tak em změnilo se v tom, že ty filmy zápaďácký tady nebyly,
takže se muselo chodit jenom na ty německý nebo na ty český.
JV: ehm.
ZP: taky sme teda em měli tu selekci těch filmů ( ), nic jinýho
nebylo.
JV: a chodili ste radši na české...
ZP: na český, samozřejmě že na český, ale chodili sme i na ty
německý, nemůžu říct, že bysme ty německý ignorovali, chodili sme
aji na ty německý na ty německý, zvlášť na ty revijální ((revue)) že
sme chodili, no, pak eště byly aj nějaký, ale bohužel to už si
nevzpomenu byly aj nějaký český revijální ((revue)) takový filmy,
kde vidím er á dvorského ((R. A. Dvorský)) kde diriguje velkej
velkej ansámbl velkej orchestr a nějaký tanečnice tam taky byly, ale
na ten titul už si nevzpomenu.
JV: a proč teda ty české víc než ty německé ste měli radši?
ZP: z národnostních důvodů sme preferovali němec- český filmy.
JV: a ještě bych se zeptala, jak se chovali diváci v kině za
protektorátu? jestli taky se nějak hlasitě projevovali?
ZP: ne, ne.
JV: ne, dobře. a třeba hajlovalo se v kině, když se na plátně
objevil Hitler, třeba při týdenících nebo při nějakém filmu?
nevzpomínáte si?
ZP: ne. to se, vzpomínám si, ale...
JV: na to si nevzpomínáte.
ZP: myslím si, že by s- že se nehajlovalo.
JV: dobře. a změnilo se nějak vaše chození do kina s koncem, s
blížícím se koncem války? chodil ste třeba víc, nebo míň?
ZP: míň, já vám řeknu proč. já sem v štyryaštyrycátým roce byl
nasazenej do té techniše nodhilfe ((Technische Nothilfe)), tak už
sme byli teda em byl sem nebyl sem v Brně, byl sem v tom Prostějově
a v tom Prostějově sme do kina nechodili, jednak sme na to neměli
ani voblečení, protože sme byli v té uniformě. ty uniformy byly
vošklivý, jo, ((smích)) sme vždycky řikali, jo, jakej je kumšt v
téhleté uniformě sbalit holku, jo, ((smích)) to sme považovali za
největší umění, dyš člověk se nějakou holku tam sbalil ((smích)).
JV: dobře. a vzpomenete si na svoji první návštěvu kina po
osvobození?
ZP: snad to byl ten ( ) ne. to si nevzpomenu, kerej první film.
ale vim, že to byli teda ty saloveni ((Pět Sullivanů)), Bílé útesy
doverské, em a ty z těch sovětskejch filmů teda ten Ejzenštějn, ten
Křižník Potěmkin, ještě tam byl ně- nějakej Něvský něco bylo, to už
si nevzpomenu.
JV: Alexandr Něvský.
ZP: jak?
JV: Alexandr Něvský.
ZP: Alexandr Něvský, to bylo myslim něco vod něho film.
JV: a eště bych se zeptala, jestli byla nějaká zvláštní atmosféra po
tom konci války v kině?
ZP: ohromná. em vůbec to nadšení po válce, to už taky si vůbec
nedovedete představit, ta svoboda, která zase se nám vobnovila, to
byla to bylo ohromný nadšení vůbec mezi lidem, nejenom teda v tom
filmu, em to byl ohromná to si vzpomínám, vzpomínám si teda, to bylo
nějaký představení bylo v tom kinu em Studio v tom Kinu Art, jak sme
tam šli všichni, nevim teda jakej film už se tam promítal, to byla
em mladí, staří všichni tam šli s ohromným nadšením...
JV: a třeba taky nějaké hlasité projevy u toho filmu byly, nebo...
ZP: ne. ne, ne.
JV: dobře. a ještě zpátky k tomu protektorátu, tam byla nějaká
atmosféra zvláštní, byla jiná, než za protektorátu byla jiná než
předtím, za první republiky?
ZP: o jo, o jo, byla taková stísněnější jo, že se třeba ani o těch
přestávkách mezi tím, že se třeba ani nebavilo, tak jako byla taková
stísněnější atmosféra, že se člověk bál něco promluvit, něco říct,
aby někdo něco nevodslechl nebo tak podobně. byli sme vopatrnější.
JV: dobře.
ZP: protože bylo fakt, že to ste mohla cokoli říct a vono voni vás
udali a už ste jela. zvlášť třeba v té hajdrychijádě, nad- jenom
nějakým trošku nějakým způsobem, že. to vite že sme měli radost,
nedok- nedokázali sme do- dohlídnout teda důsledky toho atentátu,
dát nějakým způsobem najevo s tim absolut- to okamžitě byl smrt.
JV: ehm.
ZP: tak se dal no tis- stísněnej teda zvlášť po tý hajdrychijádě v
tom dvaaštyrycátým roce.
JV: ehm, dobře. takže to by bylo z těch otázek všecko. já vám eště
dám em seznam filmů, které ste mohl vidět em do toho roku štyrycet
pět, o některých už ste mluvil, takže kdybyste si třeba u některého,
který vám teďka dám, vzpomněl na nějaké zajímavé postřehy...
ZP: chcete to teď?
JV: eh, em...
ZP: chcete to teď?
JV: no, a co myslíte?
ZP: ( )
JV: jo todle teda...
ZP: jestli mně to dáte třeba, abych si to rozmyslel.
JV: tak já vám to můžu dát na rozmyšlení potom domů.
ZP: toho Lelíčka ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) sem viděl
až po válce.
JV: ehm. tak mně nám de o ty, který ste viděl v přesně v tom kině
před tou válkou. v té době projekce. první.
ZP: Mata Hari, Cácorka. Moderní doba, to byl čeplin ((Charlie
Chaplin)), ale eh toho sem viděl myslím až po válce. Svět patří nám,
em, Ducháček to zařídí, ( ), U pokladny stál, Město ztracených,
Opereta, vily forst ((Willi forst))! no to byly ty o- o- ty em
revijální ((revue)) filmy s tim wili forstem ((Willy Forst)).
Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou, minhauzn
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), Tanečnice,
Tanečnice, La Paloma, neviděli ste bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)),
Její oběť, Sobota. em.
JV: já bych se zeptala, proč ste se vám líbily ty revijální filmy
((revue))? vy ste tady zmiňoval, i v tom dopise, em...
ZP: jaký?
JV: revijální filmy ((revue)), proč vás...¨
ZP: jo, jo, jo...
JV: zaujaly?
ZP: ty mě zaujaly, protože tam byla hudba, to bylo tak něco trošičku
podobný jak je dneska sou em muzikály, že, tak že to byla aji muzika
k tomu byla, tanečnice tam byly hezký, pěknej zpěv byl, eem, s- st-
st- zdálo se mně to jak- jakejsi em jakejsi komplexnější z-
uměleckej zážitek z toho revijálního ((revue)) filmu.
JV: ehm. dobře. em takže tady si nevzpomínáte na nějaký z- zajímavý
postřeh nebo z těch filmů, které ste četl, em nějaký, co by vás
zaujal, nebo ovlivnil nějak více?
ZP: tak To byl český muzikant, to si na to vzpomínám.
JV: a ten vás nějak ovlivnil, nebo...?
ZP: em em nemůžu říct, tam hrál hlavní roli tam hrál Otakar ((Otomar
Korbelář)) to je zaj- to sem nevěděl, že lejdy ( ) je z roku
dvaatřicet, to sem myslel, že to bylo později. šest žen Jindřicha
vosmýho ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to sem viděl.
JV: ehm.
ZP: šest žen Jindřicha vosmýho, to sem viděl. toho Jindřicha si tak
vzpomínám, to byl takovej tlusťoch, nevim kdo už ho hrál, em,
Kateřina ((Zlatá Kateřina)) né, sibi der franc ((Csibi, der Fratz))
to taky sem neviděl, Mata Hari, Cácorka. Moderní doba to byl čeplin
((Charlie Chapin)) a to si vzpomínám velmi dobře, to nevim, jestli
sem viděl před válkou nebo po válce, tři mluvy ve sněhu ((Tři muži
ve sněhu)) sem neviděl, Svět patří nám, to sem viděl, Dobrá země
neviděl, Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) viděl, Ducháček to
zařídí viděl, Tři děvčátka pokračují, to myslím U pokladny stál sem
vidě- muzikanta ((To byl český muzikant)), Město ztracených sem
myslím neviděl, Opereta možná, Roztomilý člověk viděl, Vídeňská krev
nev- Muži nestárnou viděl, minhauzn ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)) viděl, Tanečnice to nevím, La Paloma neviděl, nev-
Neviděli jste Bobíka? no, co byste k tomu chtěla slyšet?
JV: no jestli vás nějaký z těch filmů nějak více zaujal než ostatní,
třeba jako ta Sněhurka a sedm trpaslíků, o tom ste už mluvil...
ZP: to mě zaujalo, to mě zaujalo...
JV: tak jestli...
ZP: pak vám řeknu, že mě zaujala teda ta Moderní doba.
JV: ehm, a čím, nebo proč?
ZP: em, ta Moderní doba mě zaujala ee, kritikou té ind-
industrializace, protože už tehdá tak jaksi sme cítili, že em ta
industrializace em nás trošičku svazuje, nebo nás atakuje víceméně.
a to já cejtim pořád eště dodneška, em, to skutečně byl film, kterej
upozornil na to, že em s- s tou industrializací neni všechno v
pořádku. a to vidíme dodneška, pořád.
JV: ehm.
ZP: ta krize, kerá teďka byla, tak si myslím, že je důsledek toho,
že skutečně ta industrializace furt pokračuje pokračuje a oni chcou
mít pořád víc a víc těch peněz z toho, neni to dobrý. já se toho
bojím. a to byl jeden z prvních filmů, kerej na to upozorňoval.
JV: ehm.
ZP: na tu krizi, kerá v důsledku té industrializace může nastat.
(..) Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), no to mě moc
nezaujalo. šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha osmého)),
to sem teda myslim věděl em viděl, vzpomínám si, jak řikám,
vzpomínám si na toho představitele, ale aby mi to nějak zaujalo, to
to ne. Tři muži ve sněhu, Svět patří nám, to je em Voskovec a Werich
((Jiří Voskovec a Jan Werich))...
JV: ano.
ZP: jesi se nemejlím, jo?
JV: ano, ano.
ZP: tak to bylo taky em em vlastně film na sociální téma.
JV: ehm.
ZP: že, ten Svět patří nám, to je to jak voni stavijou, ne?
JV: ano, ano.
ZP: jak je tam ta, ten konflikt mezi tim podnikatelem a tim, že, to
je vono. tak to bylo taky pro mě tak jaksi zajímavý. Ducháček to
zařídí, tam mě hlavně teda asi sem oceňoval výkon teda toho hu- em
burijana ((Vlasta Burian)), hm.
JV: ehm. ten už zaujal teda svým hereckým svým, U pokladny stál
jakbysmet. zase teda tam mně em dominuje teda em Burian ((Vlasta
Burian)). To byl český muzikant, kdy to bylo? čtyrycet. em to byly
filmy, na který sme chodili a který sme oceňovali hlavně proto, že
em to jaksi povzbuzovalo národní vědomí.
JV: ehm.
ZP: že to byl takovej teda to je vo Kmochovi ((František Kmoch))
myslim, že, ten českej mu- ((To byl český muzikant))
JV: ano...
ZP: že?
JV: ano, ano.
ZP: to je vo Kmochovi ((František Kmoch)), čili tam ukazoval, jak je
to to národní sebevědomí zvyšoval, čili to byly filmy, který
povzbuzovaly em em národní uvědomění. Roztomilý člověk. no je Nový
((Oldřich Nový)) s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), jesi se
nemej- a Natašou golovou ((Nataša Gollová)), že?
JV: ano.
ZP: Muži nestárnou, Pivec ((Jan Pivec)).
JV: ehm.
ZP: tam hrál tři role.
JV: já se můžu podívat, na to.
ZP: Pivec! ((Jan Pivec))
JV: ano. ano, hrál tam Pivec ((Jan Pivec)).
ZP: Pivec, a von se dycky zamiloval, nejdřív do em jedné ženy, pak
okouzlil její dceru a nakonec její vnučku, že.
JV: ehm.
ZP: krásnej film. Světla Svozilová, nehrála tam?
JV: em nemám jí tady napsanou.
ZP: nemáte. Muži nestárnou. mihauzn ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)) vo tom sem mluvil.
JV: ehm.
ZP: neviděli ste bobika ((Neviděli jste Bobíka?)) na to si
nevzpomínám. Sobota, taky ne. všechny sem neviděl.
JV: dobře, tady ste řikal, že ste chodil na toho burijana ((Vlasta
Burian)), chodil ste na všecky burijanovy fil-
ZP: na všechny burijanovy ((Vlasta Burian)) filmy.
JV: a kvůli tomu, že to tam teda byl ten burijan ((Vlasta Burian)).
ZP: burijan ((Vlasta Burian)).
JV: ehm.
ZP: považuju ho za jednoho z nejlepších světovejch komiků.
JV: ehm.
ZP: burijana ((Vlasta Burian)). že kdyby to byl Američan, tak em
myslim, že byl vyhlášenej jako nejlepší komik vůbec na světě.
JV: ehm. dobře, takže to by bylo asi všecko, já bych se vás ještě
zeptala, jestli nechcete třeba něco dodat, něco, na co sme
zapomněli, něco nějaký postřeh nebo tak?
ZP: když si vzpomenu, tak vám to napíšu. mám to u- mam to mám ten
váš mejl ((mail)), ímejlovou ((e-mail)) adresu, jo...
JV: ano, dobře.
ZP: tak vám to pošlu mejlem ((mail)).
JV: dobře, dobře, tak jo, děkuju moc...
ZP: jo?
JV: za rozhovor...
ZP: tak sme to zvládli, nakon-
konec rozhovoru
0.0 4:1650Rozhovor vedla:Lucie Roušová
Rozhovor přepsala: Lucie Roušová
Datum a místo: 3. listopad 2008, FAV
Rok narození: 1929
Bydliště před rokem 1945: Matěje Procházky 11 (dnes Taussigova,
městská část Židenice)
Povolání: Korespondentka v Československém svazu mládeže, pracoviště
na Cejlu. Poté redaktorka závodního rozhlasu v ZKL v Líšni. V době,
kdy už měla narátorka děti, začala pracovat jako pokladní
v Rozmarýnu. V důchodu pak narátorka pracovala jako vrátná na
Babákových kolejích.
LR: takže to je můj první rozhovor, takže...
DB: takže hodně štěstí [((smích))]
LR: [<děkuju>]. ták
DB: no, jdeme na to
LR: nejdřív bych si chtěla shrnout některé e osobní údaje, které už
o vás víme, ale pro jistotu, abysme
DB: dobře
LR: věděli
DB: jen se do toho [dejte]
LR: [takže] jmenuje- jmenujete se Dagmar B.,
DB: no
LR: bydlíte na Jiráskově, jak ste už vlastně uvedla, v [Brně],
DB: [hm]
LR: a narodila ste roku devatenáct set dvacet devět
DB: ano
LR: mhm, a bydlela ste před rokem čtyřicet pět v Židenicích [v ulici
Matěje Procházky číslo jedenáct]
DB: [ano. ano. ano]
LR: do obecné školy ste chodila v Židenicích, pokud vím
DB: ano
LR: a mohla byste upřesnit roky, kdy ste chodila do obecné školy?
DB: tak to mně nebylo ještě šest, já jsem říjnová, v září sem šla do
školy. dvacet d- dvacet devět. třicet pět!
LR: třicet [pět?]
DB: [no]. třicet [pět]
LF: [a] takže až do roku čtyřicet asi
DB: no pět let
LR: takže do roku [čtyřicet]
DB: [no] pět let obecná škola
LR: mhm, a potom ste chodila do měšťanky? [taky v Židenicích?]
DB: a pak [sem chodila do měšťanky] v Židenicích na Balbínové zase
tam nahoře
LR: mhm
DB: a, to je vše. pak sem chodila do Vesny
LR: [mhm]
DB: [tři] roky, než ji zavřeli, těsně před sem končila třetí ročník
tak ji zavřeli Němci, sme byli poslední ročník
LR: mhm, a do té měšťanky [ste chodila? (po těch letech)]
DB: [pak. tři roky jenom]
LR: takže to bylo čtyřicet až čtyřicet tři nejspíš
DB: ano
LR: mhm
DB: no čtyřicet tři to končilo. [zavřeli školy. mhm]
LR: [čtyřicet tři to končilo. mhm]
DB: jo
LR: ee a teďkon, jenom opravdu stručně abychom si [udělali nějaký
přehled]
DB: [nó jenom se vůbec]
LR: ee jaké jaké e jestli se vás můžu zeptat, jaké bylo povolání
vašich rodičů před tím rokem čtyřicet pět
DB: e, no tak před tím rokem, jako za první republiky takzvané a za
[války]
LR: [mhm]
DB: tatínek byl oficiál č- na dr- na ředitelství e státních drah
LR: mhm
DB: ano. a maminka ta byla v domácnosti, jak se to tehdy nosilo
LR: mhm
DB: a potom šla na totálajnzac ((Totaleinsatz)) takzvaný
LR: [mhm]
DB: [jak] ty ročníky musely co měly odrostlejší děti tak byla ve
zbrojovce
LR: aha. [dobře]
DB: [tam] pracovala pro říši.
LR: mhm. [děkuju] a měla ste bratra nebo sestru?
DB: ne, já [jsem sama]
LR: [ne, vůbec]. mhm
DB: já sem sama
LR: a ještě bych se chtěla zeptat, jakého vzdělání ste dosáhla?
DB: no tak to je asi všechno. pak jsem si dělala kurz tam u inženýra
Ziskala, to bylo psaní strojem, těsnopis a takový, [účetnictví a
takový ty běžný] věci
LR: [mhm, dobře]
DB: no a pak už sem byla hotova. [((smích))]
LR: [jo], a jaké bylo teda vaše povolání, [vlastně v průběhu vašeho
celého života]
DB: [má panenko]. to se nedá, to se nedá. e-e. ne
LR: ((smích)) [aspoň přibližně]
DB: [začínala] sem jako korespondentka v Brně na got- na Cejlu
tehdejším. tam sem byla pro zajímavost zaměstnaná s Jaroslavem
<dýtlem> ((Jaroslav Dietl)). ten nám dělal takovýho šéfa, úderky,
čées ((ČS)) svaz mládeže ((Československý svaz mládeže)). prostě do
Líšně sme jezdili a takový, př- při členských schůzích sme
vystupovali, no byli sme svazáčci no prostě to byla taková doba [no]
LR: [mhm]
DB: a potom sem co sem dělala? pak sem byla ee, v Rozmarýnu sem
pracovala jako [pokladní]
LR: [mhm]
DB: ňáký roky. pak sem byla sem taky v zékáel ((ZKL)) v Líšni, tam
sem dělala, em vlastně to bylo na poř- napřed tu redaktorku toho
závodního rozhlasu, to sem si připravovala zprávy z těch zasedání
těch cechů a ředitel mi to schvaloval a já sem to přečetla do
mikrofonu potom, tam sem byla dost dlouho. potom sem šla do toho
Rozmarýnu, protože tam byly platový podmínky dobrý a děti byly
LR: [mhm]
DB: [takže] se to prostě tak ňák hodilo. no a potom co? potom už
celkem... ((vstupuje sekretářka a nabízí narátorce občerstvení,
narátorka odmítá.)) no a končila sem vlastně na kolejích
LR: [mhm]
DB: [jako] důchodce už jako vrátná,
LR: [mhm]
DB: na Babákových [kolejích] mezi klukama, mezi bandou. takže
k mládí, v- vo tom mládí dnešnim vim [svý]
LR: [((smích))]
DB: tam sem vlastně prostě prodělala tu, sametku
LR: mhm
DB: a pak sem zůstala doma. měla sem úraz hlavy, tak sem zůstala
doma.
LR: dobře, děkuju. a tak teď už se přesuneme spíš [k těm biografům].
DB: [hm]
LR: tak se chci zeptat, kdy pro vás skončilo to pravidelné
navštěvování kina? [kdy ste přestala...]
DB: [no, až] byly děti
LR: jasně
DB: to byl rok padesát dva, a to už nešlo ňá- to už prostě nebyl
[zájem]
LR: [mhm]
DB: začala televize taky, ta byla, prostě nová, [že]
LR: [mhm]
DB: pár let, no tak to byla televize no a potom... no ale hlavně to
bylo za války, to sme byly v kině s holkama každý týden
LR: mhm
DB: to sme, napřed sem chodila i na dětský si [vzpomínám]
LR: [mhm], dobře, no k tomu se ještě určitě dostaneme
DB: no
LR: a takže právě teďkon se přesuneme [ee]
DB: [ten rok] padesát dva no, prostě po naro- při naro- po na-
LR: mhm, to ste přestala
DB: [jak se děti narodily], tak už to kino teda nějak nešlo. [a]
televize.
LR: [jasný]. a televize
DB: ano
LR: ee takže teď se právě přesuneme do té dětské zkušenosti [vaší]
DB: [ano], dobře.
LR: ee a do toho období, kdy vám bylo přibližně těch deset let, [kdy
ste navštěvovala tu obecnou školu]
DB: [no, no, ano.]
LR: á vy ste teda tu obecnou školu navštěvovala asi do roku
devatenáct set čtyřicet, takže se budeme bavit o tom roku devatenáct
set třicet pět až čtyřicet. a [vzpomínáte si] vůbec na svoji první
návštěvu kina?
DB: [to bylo]. ne
LR: ne, vůbec. a jaké sou vaše nejstarší vzpomínky vůbec na kino,
jestli si vzpomínáte?
DB: no, ty nejsou moc dobrý. byla sem s tatínkem ee v Kapitolu
((Kapitol)), tam hráli sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
LR: mhm
DB: kreslenou, to byla tehdy bomba. no ano byla, doslova, kreslený
barevný film to bylo něco. tak sme si sedli na balkón, a já vim, že
sem se šíleně bála, jak ta Sněhurka letí tim lesem, šla a teď ty
větve oz- ožily no a prostě to bylo hrozný, takže málem sme odešli
<z toho kina> protože... nevim, kdy to bylo, ale byla sem hodně malá
LR: hodně malá
DB: no, to byl asi první. no a potom šly filmy prostě e grotesky a
ten, jak se jmenoval, e Poslední Mohykán, to byla taky hrůza, to šli
sme prostě na to šli a my sme z toho byli uplně <vyděšený> no a to
byly tam byly tři kina, takže my sme měli, z čeho [vybírat] v
Židenicích
LR: [mhm]. a jak často ste vlastně jako malá chodila do kina. [tak
do těch deseti let]
DB: [nóó], každý týden
LR: každý [týden]
DB: [nic] jinýho nebylo jinýho
LR: nic jinýho
DB: odpoledne se šlo do kina
LR: jo?
DB: no, protože to bylo, rodiče měli pokoj od nás asi a my sme
trávili čas v kině ovšem na čem, to už vám ne- to byl myslim šaplin
((Charlie Chaplin)) a, no prostě to bylo ještě za první [republiky]
LR: [mhm]
DB: takže tam byla možnost všeho, hlavně ty grotesky všelijaký
kreslený, to si nemůžu vůbec [pamatovat], že?
LR: [dobře]. a s kým ste chodila do kina?
DB: no s ko- s děckama.
LR: s kamarády?
DB: s kamarádkama
LR: s kamarádkami
DB: tehdy ne, to tehdy nebylo kdepak, to holky stály tam v té v tom
foajé ((foyer)), než nás pustili, kluci stáli tam, a to sme se po
sobě koukali, ale nic kdepak [vůbec].
LR: [a s rodiči] ste chodila jenom jako malá
DB: no úplně [malá] no
LR: [úplně malá]
DB: tak to bylo asi poprvé to strašný, ee a to sem se potom po
letech dozvěděla ta Sněhurka tak hezky mluvila ovšem to bylo
dabovaný ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), že jo, nebo nebylo to
dabovaný to bylo asi s titulkama, protože tehdy se snad ani
nedabovalo nebo co. ale dozvěděla sem se, že tu Sněhurku mluvila ta
džesika flečr ((Jessica Fletcher))
LR: [mhm]
DB: [ta] co, teď dá- ty detektivky já sem to prožívala najednou sem
vod ní četla, že od ní četla, teda o ní jako že mluvila Sněhurku
<tehdy>
LR: ((smích))
DB: to mě překvapilo to byla mladá, že, hezká [holka] tehdy
LR: [mhm]
DB: no a jinak to [nic no, tak tam byly tři]
LR: [takže vlastně rodiče pak byli už rádi], že ste [šla s
kamarádkami a]
DB: [no, my sme my sme] měly takový, to byla Milena, Naďa, naše milá
sestřenice a to sme byly čtyři pět a to sme vždycky šly a pamatuju
si, že to stálo snad korunu nebo padesát halířů
LR: mhm
DB: na dětský takzvaný, odpoledne
LR: mhm
DB: a potom, to už bylo horší za války
LR: jasně
DB: to sme neměli kenkarty takzvaný vod patnácti let, a my sme se
chtěli dostat <na ty filmy, který>... vždycky šli ňáký dospělí, tak
sme se přidali, a že jako k nim patříme. někdy to prošlo, někdy to
neprošlo. <takže> tak asi [no]
LR: [a] vy ste vlastně řikala, že v těch Židenicích byly tři [kina]
DB: [ano]
LR: a navštěvovala ste všechny nebo?
DB: všechny
LR: všechny
DB: no jistě
LR: a ještě nějaké jiné nebo jenom v Židenicích?
DB: no, v Kapitolu ((Kapitol)) s- chodili sme do Kapitolu
((Kapitol)) teda takzvanýho, pak do skaly, skalu ((Scala)) sem
znala, pak sem znala centrál kino ((Central)),
LR: [mhm]
DB: [to] je dneska na náměstí Svobody. dneska tam už není, ale tam
byla, co tam bylo, Úderka nebo, Úderka tušim že tam byla. tam hned
jak je řezník na rohu, tak tam bývalo kino.
LR: mhm
DB: centrál ((Central)). zara leandr ((Zarah Leander)) tam zpívala
<takže> vim, že bylo, Modrý Anděl, marlen dytrichová ((Marlene
Dietrich)), no prostě taková doba. marika rek ((Marika Rökk)), ta
teda za války letěla to už si Němci, jestli vám to něco řiká nevím.
prostě byla to úžasná babka
LR: mhm
DB: tančila na tehdejší dobu, dneska když sem se na to dívala na
Vídni, tak říkam safra a dyť vona bejvala <hezčí>
LR: ((smích))
DB: vona je furt stejná, to je stejnej film, ale ten vkus se mění.
ten vkus už [už]…
LR: [mhm]
DB: tlustý nohy [takový]
LR: [((smích))]
DB: no a tak prostě proti těm dnešnim baletkám, ty vypadaj už jinak,
že?
LR: [mhm]
DB: [tak] doba se změnila. no, bylo tam kino ee, na go- na Gajdošové
dnešní tam byla Hvězda v Sokolovně.
LR: mhm
DB: pak tam bylo kino Slávia ((Kino Slávia Židenice)) na
[Rokycanové]
LR: [mhm]
DB: pak tam byl Světozor na Vojanové. všechny fungovaly, všechny
byly obsazený, do všech kin se chodilo
LR: mhm
DB: bylo tam hodně vždycky lidí a [děcek]
LR: [takže] ste neměla nějaké své oblíbené v této době
DB: né ne ne ne ne. to ne, to naprosto ne
LR: a takže se vás ani nemůžu zeptat, proč ste si vybírala vlastně
tato kina. to bylo
DB: no, protože sme to měli [blízko]
LR: [blízko]. a, tamta třeba jak ste říkala skala ((Scala)), tak do
těch [ste chodili]
DB: [no tak] do těch sem chodila ne s s to ne s děvčatama, to sem
nechodila
LR: [mhm]
DB: [to] ne. to už bylo pozdějc
LR: to už bylo později, no, [dobře]
DB: [to] už bylo za války
LR: [to už]
DB: [a to] už sme se ňák rozdělily, protože holky musely do práce,
e, jak jim zavřeli školy, tak šly někam do přadláren nebo co, dělat
a já sem šla tehdy na pracovní úřad, byl nálet, já sem utekla domů,
tatínek mně nechal dát ruku do <sádry, tak sem měla>, neměla sem
zlomenou, da- dali mně ruku do sádry a já sem [nemusela]
LR: [mhm]
DB: pak už mě nevolali
LR: takže vlastně, když ste chodila do té obecné školy, tak ste
chodila hlavně v těch Židenicích
DB: v Židenicích do kina, ano
LR: mhm
DB: na dětský, na všechny ty a to tu to kino hm už tam neni žádný,
jedno bylo na Sokolovně to vybombardovali
LR: [mhm]
DB: [v tom] velkym náletu, v roce štyrycet čtyry. jo, to to bylo
krásný kino. jmenovalo se Hvězda, a mělo to po obou stranách toho
plátna krásný hvězdy vy- plasticky vystouplý barevný z takových
světýlek
LR: [mhm]
DB: [toho] kina bylo škoda, no už se nikdy neobnovilo, už prostě,
padl strop tam dolu prostě tam byl nálet, na Židenice do- dost dost
dost velkej nálet to byl tehdy v tom čt- v letě. a to oni, tam se
něco proslýchalo, že i u nás to se kousek od od nás tam u kasáren
tam takovej dopad toho byl, že tam prostě e ňák lítali tam do do
Lidovýho domu taky trefili, no prostě bylo to tam hodně blízko nás.
tak sme se tetelili [doma]
LR: [mhm]
DB: kdy nám to taky padne na hlavu no ale nic se nestalo. řikali, že
si prý ti Američani to špatně ňák načasovali místo té ostarky
((neidentifikováno)) toho, té Líšně takže to ňák brzo spustili, my
sme byli vzdušnou čarou kousek, že, nevim
LR: mhm
DB: no odneslo to hodně lidí, zbytečně a nevinně. nehledě k těm
škodám co prostě ještě spáchali, celá Stará Osada vlastně takzvaná
byla vybombardovaná, ty sedláci a to a byl... teď tam stojí věžáky
obrovský
LR: mhm
DB: strašný baráky teda, to je děs uplnej.
LR: můžu se vás zeptat a jaký byl názor vašich rodičů na kino? na
film, jestli se [o tom bavili s vámi]
DB: [nó maminka, ta] měla ráda hlavně americký filmy
LR: [mhm]
DB: [tehdy] za první republiky. to byly ty americký herečky všecky,
musela bych hodně vzpomínat, a tatínek ten ne.
LR: ne
DB: tatínek byl em prostě to byla em tatínek byl na kopanou. to byla
takzvaná, jak se to jmenovalo, Bradova západomoravská župa
fotbalová, on tam byl funkcionář jako, mimo svý zaměstnání tam
chodil. a to se kopalo, liga se [kopala]
LR: [mhm]
DB: měli e kanceláře měli, ee jak byla Rovnost, kdysi na na
LR: mhm
DB: na to Moravským náměstí takzva- Lažanský ((Lažanského náměstí))
to bylo. Moravský náměstí, tak v prvnim patře nebo ve druhym tam
měli kanceláře, já sem tam taky chodila, a viděla sem na německej
dům ((Německý dům)), tam přímo, jak tam cvičily ty brunhildy na tom
na těch terasách. no tak tatínek ne, tatínek [byl sportovec] a...
LR: [ten ne] a nevadilo mu, že chodíte do kina, to ne nebo jo?
DB: né, vůbec [né]. néé
LR: [ne]((smích))
DB: já sem měla velice tolerantní rodiče, a ta maminka od mé
kamarádky, no ta byla kinařka ta odebírala kinoreví ((Kinorevue)),
ten časopis. tam byly vždycky ty hvězdy všecky, ty americký, naše,
prostě co byly tehdy v kurzu.
LR: mhm
DB: to byla bárová ((Lída Baarová)), že, mandlová ((Adina
Mandlová)), Zita Kabátová, to byly ty nejstarší vlastně, ta její
sestra Zorka Janů. no a to potom za války začali točit tu turbinu
((Turbina)) [třeba]
LR: [mhm] s bárovou ((Lída Baarová)) e a takový už ty známější, to
už možná znáte i vy ty [filmy]
LR: [mhm]
DB: prostě s těma, pro pamětníky takzvaný no, a to už sme chodili do
kina pořád, pořád a pořád. protože televize nebyla no tak to sme
jako, to sme brali jako... pak že byly kina zavřený to, jak byl ten
Stalingrad, že? ovšem nevim, jak dlouho
LR: mhm
DB: nevim, jak dlouho to bylo. jak to u toho Stalingradu projeli
Němci takže tam, to se nesmělo tancovat a nic prostě všechno bylo
zakázaný, to byl takovej jejich smutek a my sme to museli <snášet> s
nima a jinak vo těch, já nevim, no tak ty tři kina tam byly, byly
hezký, udržovaný, dneska tam neni nic, dneska tam sou nějaký
skladiště
LR: [mhm]
DB: [nebo] já nevim, co tam je, a lidi prostě přestali do kina
chodit no
LR: a [když ste chodila]...
DB: [a hodně se chodilo] do kina
LR: mhm, hodně
DB: hodně
LR: a když ste chodila do školy, do té obecné, [tak]
DB: [no]
LR: co co vlastně učitelé říkali na filmy, bavili ste se o nich
nebo]
DB: [nikdy]
LR: vůbec
DB: ne, [to se] to se nenosilo.
LR: [žád-] mhm
DB: ne ne ne ne ne. to ne.
LR: mhm. takže vlastně vy ste říkala, že ste chodila hodně často
[takže... ano]
DB: [holky zvlášť byly], kluci zvlášť ve škole, my sme neměli třídy
[společný
LR: [mhm]
DB: to nebylo, vůbec. měšťanka měla vchod z druhé strany uplně než
my, my sme nepřišly vůbec do styku s klukama.
LR: mhm
DB: to nebylo
LR: a když ste chodila často do toho kina, tak to pro vás asi hodně
důležité kino, že jo, [v té době]
DB: [byló. určitě.]
LR: [á]
DB: [to byla] taková jediná bych řekla zábava mimo [knih]
LR: [mhm]
DB: já sem teda dostávala spoustu knih, takže mám ještě z dětství
mám spousty knih a hezkých, protože já sem měla tetu učitelku a ta
<neměla> nic jinýho na práci, než okamžitě každý svátky, Vánoce,
knihy, knihy, knihy, knihy. ovšem našla pochopení, já sem hodně
četla
LR: mhm. a e teda když to pro to pro vás bylo tak důležité to kino,
[tak jestli ste měli ňáké]
DB: [no, důležité...]
LR: zvyky nebo ňáké hry, jestli ste zpívali písničky s kamarádkami
DB: tak já ty písničky umím dodneška. [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: <co se tam zpívaly>
LR: jaké třeba? [jestli si vzpomínáte], že ste hodně zpívali
DB: [no tak] [((německy zpívá))]
LR: [((smích))]
DB: to zpívala marika rek ((Marika Rökk)) no, tak já si to pamatuju.
anebo zara leondr ((Zarah Leander)) tím jejím hlasem takovym
((německy zpívá hlubokým hlasem))
LR: ((smích))
DB: <no prostě to bylo moje mládí nó>. vám to je dneska k smíchu,
ale to to tak bylo, a ty ty písničky no ty se zpívaly, Falešná
kočička, dávali na na Kobližné takovou kočičku, z tuhýho papíru, to
se otevřelo, tam byly všechno, kdy se to hraje, co se hraje, kdo tam
hraje, zaklaplo, propagace, že [jo], to bylo hezký
LR: [jasně]
DB: a Falešná kočička nó, to byl, no těch herců bylo moc
LR: mhm
DB: potom sem ee to byli ee vlastně e, ferbaska ((Věra Ferbasová))
nojó, dyť na ferbasovou ((Věra Ferbasová)) sme lítaly kde hrála, tam
[sme] všude byly
LR: [mhm]
DB: protože to sme si nenechali ujít. dyť to byla, dneska když se na
to dívám, ráda se podívám, že, když ona hraje tu holčičku malou s
tou mašličkou, [že]
LR: [mhm]
DB: a přitom jí je kolik, dvacet nebo kolik, ani nevim už, jak se to
menovalo. no prostě mělo to zápletky, bylo to, mělo to cit ten film,
byly takový ty filmy, e něco to člověku řeklo a mám dojem, že to
člověka i vychovávalo, kdežto dneska těžko můžu říct, že by to
vychovávalo, to e-e, to ne, dneska se na to nedá ani dívat, dneska
se mně to vůbec, je to příliš příliš otevřený a myslim, že je to
škoda, a když vidim ty holky, jak se, e to nebudem zabíhat, [to]
nemá cenu
LR: [asi ne]. ee tak [teďka]
DB: [ty vztahy] jsou jiný mezi těma mladýma lidma než byly mezi
náma. my sme byli takzvaně, odstup
LR: mhm
DB: takovej odstup prostě. to když vidim, von přiletí tam na véúté
((VUT)) třeba do té tramvaje přiletí, teď si posadí, všichni, holka
stojí a von na ni mluví a vykládá si s ní a nechá ju stát já sem ji
ř- a vona se s nim baví hezky. já sem ji chtěla říct, slečno, to
kdyby se stalo mně ve vašich letech, tak toho kluka do smrti
[nevidim, nepoznám, neznám]
LR: [((smích))]
DB: a to nás určitě vychovával ten film
LR. mhm, [dobře]
DB: [pro-] protože, to teď už na to přicházim, sama, protože
vlastně, tam bylo všechno, tam byly ty vztahy, tam byla láska, tam
bylo matka, otec, rodina, i když byla narušená takzvaně jako se
dneska řiká, tak už to bylo něco jinýho, už se nám to nelíbilo, už
sme s tim nesouhlasili prostě. dneska, no tak bude rozvedená, no,
tak hurá
LR: mhm
DB: <hotovo>
LR: můžeme se teda [přesunout] e k tomu dalšímu období
DB: [no jistě]
LR: vlastně když ste [chodila] do té měšťanky
DB: [ano]. no.
LR: takže po tom vlastně roku asi...
DB: to byla válka
LR: mhm, to byla válka a právě mě zajímá, jak často ste chodila do
kina v tomto období, jestli se to ňák [změnilo]
DB: [ne]
LR: ne, [vůbec, pořád ste chodila často]
DB: [ne, ne, ne, ne]. buď sme hrály [žolíka] u nás na dvoře jako
holky, protože učení nebylo holt, děvče
LR: [mhm] ((smích))
DB: no, nebylo! voni neměli zájem, aby tu mládež vzdělávali. dějepis
nebyl vůbec, ten byl zakázanej. ten sme doháněli potom na té Vesně v
pětačtyřicátym, kdy sem tam přišla, tak sme dostali takový e
natištěný prostě, cyklostylem nebo čím a teď sme se to museli hustit
prostě, všechny ty naše dějiny, my sme to neznali, protože z těch
knih to vás nebaví, abyste si to jako holka sama [četla]
LR: [mhm]
DB: no a tak prostě sme chodili chodili sme taky do kina, protože
nebylo, co dělat za války
LR: a jak často ste chodili?
DB: každý [týden]
LR: [každ-] každý [týden]?
DB: [nó], když se měnil program
LR: mhm
DB: nó, to bylo na to hrajeme do pátku, vod pátku hrajeme toto. ano
deme
LR: [((smích))]
DB: [tak sme šli]. je to mládeži přístupný, vod kdy do kdy, do
kolika let. a to sme sledovali prostě by- to byly takovýdle plakáty
obrovský
LR: mhm
DB: vylepený někde, na sloupech a na na těch plotech a tam sme si to
vybrali
LR: mhm, takže nic vám neuniklo [((smích))]
DB: [né ne ne ne ne], to sme si to sme si řekli na co pudeme, kdy na
to pudeme, jestli to stihneme. někdy sme šli dvě [<kina za sebou>]
LR: [((smích))]
DB: no protože opravdu ne- a to ještě byly uhelný prázdniny. to se
vůbec neučilo, to sme přišli do školy v kabátech, tam nám dali
stránka ta a ta, to a to, tamto, vono a přijďte za týden to nebylo
to bylo všechno. to byl poslední ten poslední dva tušim roky a ty
byly opravdu hustý
LR: mhm
DB: to se to se ne- když sme se neučili, tak sme chodili do kina
((smích))
LR: ((smích)) a [a]
DB: [ale] to už bylo horší, to už byly ty slátaniny německý, to už
bylo prostě horší. ale zase mě němčina dost bavila, já sem jí e ne
měla ráda, ale já sem se dost- k něčemu dostala no, tak mě to bavilo
LR: mhm
DB: a tak sem na ty filmy taky chodila. i holky chodily, protože
naše filmy taky byly, tam hrály právě ty hodně ta bárová ((Lída
Baarová)) tam hrála, zitová ((neidentifikováno)) tam hrála. (.) a
kdo tam ještě... pak už se objevila golová ((Nataša Gollová)), Inka
Zemánková taky zpívala v tom filmu [slunečnice] ((Hotel Modrá
hvězda))
LR: [mhm]
DB: to už si prosadili zase určitý, to už vlastně začínal ten em ten
džes ((jazz)) takzvanej, že jo? i ňáky ty švédský filmy sem přišly
tuším ee něco vo učitelovi to bylo tehdy, tam byla moc hezká hudba,
to si pamatuju dodneška. a ta Slunečnice no to to byl džez ((jazz)),
to sme kóukali jak t- uplně, my sme byli... fakt teda teď si
uvědomuju, jak moc ten film působil na člověka. a jí- jímá mě hrůza,
když si uvědomim, jak ten film působí na dnešní generaci. to mě teda
uplně bere. protože to bude špatný. (.) [nevim]
LR: [a]
DB: nevim, no. ne neni to vono
LR: mhm. a která kina ste navštěvovala? pořád v těch [Židenicích v
té měšťance nebo už ňáká jiná?]
DB: [ne ne ne ne ne né. to sme jezdili] do j- jak je Jalta, to byla
kino Moderna tam se jmenovalo, pak to byl ten centrál ((Central)),
pak to byl Kapitol, skala ((Scala)) nebo Dopz nebo, jak se to řikalo
tehdy. no tak to už sme se, e to už sme se odvazovali takzvaně. to
už nám to ty Židenice malý [nestačily]
LR: [ne]
DB: to už sme sedli na šalinu a frrr do města. (.) [to už]
LR: [a]. mhm
DB: no, to už šlo, to už sme byly [pomalu] slečny nebo co
LR: [to už]
DB: no nebyly sme, mně bylo šestnáct, když skončila válka, že?
LR: mhm
DB: ale to už sme si troufaly a hodně, hodně
LR: a měla ste své nějaké oblíbené kino z těchto?
DB ne.
LR: ne, [nebylo vůbec žádné, které by se vám líbilo?]
DB: [ne, no, film, rozhodující byl film]. no pozor, taky jo. když to
bylo v Židenicích tak to kino Slávia ((Kino Slávia Židenice)), té
sme říkali blechárna [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: nevim proč. měli tam dřevěný sedadla vobyčejný, to nám asi ňák
vadilo nebo co, jinde byly ty polštářky a takový ty p- prostě
potažený, jo? řikali sme a když a to je ve Slávii ((Kino Slávia
Židenice)) no a to nevadí, jdeme
LR: ((smích))
DB: takže to to nám to se nám nelíbilo, ovšem prostředí hrá- ještě
Alfa kino bylo
LR: mhm
DB: do alfy ((Alfa)) sme taky chodili hodně, no
LR: ale ňáké nejoblíbenější ste [neměla. záleželo na programu]
DB: [né, to kdepak], to bylo tolik kin, že to ee v Králově ((Královo
Pole))... v Husovicích byly dvě kina! my sme to měli kousek. tam
bylo Sibiř a Jas
LR: mhm
DB: tam byly dvě kina. vobě jsou dneska zavřený. jedno bylo na
Sokolovně, to byl Jas. no a tam sme chodili odpoledne taky, no
vidite, jó. my sme chodili kolem vody sme sešli tam a to sme byli
hned v Husovicích, dneska to zabrala zbrojovka, takže tam se projít
nedá, ovšem, zbrojovka už není a hm neotevřeli to tam ten průchod
takzvaně zadem, tam je to všechno hrozně rezavý škaredý, je to
prostě na vodpis. celá zbrojovka
LR: a bylo vůbec nějaké kino, do kterého ste třeba ani nechodila? do
kterého ste nechtěla chodit? nebo to ne?
DB: tak to myslim [né]
LR: [ne]
DB: to bylo všechno tak vybavený, že to to to by ne ne. ňáký kino
bylo taky na starym brně ((Staré Brno)), to už je zbořený. všude sme
tak s- prostě takzvaně, brňáci řikaj blomcat nevim, co to je,
<blomcáme>. tak sme chodili po po po městě a e myslim, že sme byli
skoro ve všech. i v Králově Poli Oko, Morava, tam Jadran ještě nebyl
LR: mhm
DB: první širokoúhlé to už bylo po válce
LR: to už bylo po válce no
DB: no. ale jinak né ne. oblíbený kino to ne, to sem ne. ty byly
všechny tak... to bylo ten standard byl tak jak jaksi hm tehdy to
dávala ta doba, že to kino bylo něco, to bylo polodivadlo [vlastně]
že?
LR: [mhm] takže to bylo vybavený. no
LR: a vybírala ste si ňák kino, s kým ste zrovna šla? třeba s tou
kamarádkou sem chodila do toho [kina, s tam s tou sem chodila do
tamtoho]
DB: [hmmm.] ne ne ne, všichni společně
LR: všichni společně?
DB: nó, pak už se přidávali samozřejmě pánové, [že jo?]
LR: [mhm]
DB: to už ke konci války to už sme chodili jako jinak. to už byly
takový ňáký... na- zakoukali sme se prostě no a to už prostě bylo
trošku jinačí, ale chodili sme i s těma rukama
LR: mhm
DB: byla zábava no a pak se šlo domu, to už jako. asi ňáký
doprovázení bylo asi bylo no, ale to bylo všechno
LR: mhm. a mě by ještě zajímalo, jak vlastně se tehdy ty lidi v tom
kině chovali, jestli třeba by mě zajímalo, jestli ste v kině
konzumovali nápoje nebo jídlo nebo to vůbec
DB: byla tam byl tam bufet [takzvanej byl] jo, byl
LR: [byl tam bufet?]
DB: ale že by tam někdo... no v kině ty popkorny myslite, [no to. to
ne]
LR: [nene, to nemyslim, myslim něco jiného, třeba...] takže vy ste
si koupili v bufetu něco, a mohli ste si to sníst v kině [nebo bylo
to normální]
DB: [to nikdo nedělal].
LR: ne? vůbec ste nejedli, [nepili]
DB: [ne], to bylo jak polodivadlo. [vám říkám], to ne to si
LR: [to bylo jak...]
DB: když někdo zašustil bonbónama pytlíkem, tak už se všichni
votáčeli a napomínali a prostě, už jim to nebylo [vhod]
LR: [mhm]
DB: aby tam někdo jedl ňákej čoklbuřt, [<tak to teda vůbec jako
nepadalo do úvahy>]
LR: [((smích))]
DB: když se šlo do kina, no někdy se šlo do kina e prostě lidi
chodili i ze zaměstnání do kina, takže žádná jako přehlídka módy tam
nebyla no za války taky, co chcete mít za módu, že jo? každej měl
přešitý nějaký šaty, to sem nenáviděla ježišmarja, to sem
nenáviděla. maminka když něco tak kombinovala, tak já už sem byla
nervózní z toho. ale to nebylo tak, že bysme chodili se ukazovat, to
se prostě šlo do kina, tam se něco čekalo, že něco uvidíme. napětí
prostě nebo na zamilovaný filmy někdo chodil, že? a někdo chodil na
všecko. no, tak to je těžký, to se teď nedá
LR: mhm, [a], ano
DB: [ale] aby to bylo něko- to to jídlo nebo [ne], tak to vůbec ne
LR: [ne], a vlastně ten bufet tam měl teda jaký účel? to ty lidi [si
koupili o přestávce nebo?]
DB: [tam byly, tam bylo buďto předtim]
LR: [mhm]
DB: [ste] si něco dala, když prostě e tam člověk přišel a měl těch
tu čtvrthodinku, koupíte si lístek, než sejdete dolu do skaly
((Scala)) třeba, když se [chodilo]
LR: [mhm] tam bylo schodů jak do toho do e do tunelu někam, a ta
ještě myslim jede [skala] ((Scala))
LR: [je], je skala ((Scala)) no
DB: jo, teď si to uvědomuju. no a už mně to nic neřiká. no tak tam
ste si něco dala, koupila ste si čoko- čokoláda se jedla, to jó to
se jedlo. ale aby tam někdo si rozbalil salám a <rohliky, tak to,>
nebo vlašák nebo picu ((pizza)), tak to ne, to vůbec. ne ne ne ne
ne, ne.
LR: a když se promítal ten film, tak mě by zajímalo, jestli ste
nějak hlasitě reagovali na [něj]
DB: [vyloučeno]
LR: ticho
DB: vyloučeno
LR: mhm
DB: [ne]
LR: [takže] ste se ani vůbec třeba nebavili [s s jinými diváky.
zasmáli]
DB: [zasmá- zasmáli sme se],
LR: [mhm]
DB: ale to bylo [všechno]. někdo si zaplakal. jo taky, chodili
ubrečený z kina, to se dneska nemůže stát, protože jedině brečet nad
tím, co sem viděla a kolik to stálo peněz. ale nad tím obsahem asi
ne, to nevim. ((smích)) já su takovej skeptik, že? ale nezlobte se,
já mam něco za sebou, já když to srovnám tak, bohužel. nula
LR: nula
DB: nula
DB: takže ste se vůbec třeba, když ste seděly vedle sebe s
kamarádkou, tak ste si ne- tak ste si říkaly až po skončení [toho
filmu]
DB: [to se vůbec, né, to vás okřikovali druzí]
LR: mhm
DB: klobouk, když si dáma nechala, tak, sundat klobouček, milostivá
a takle [no]
LR: [mhm]
DB: to s- se chodilo třeba i v klobouku no. nebo ň- to to to nebylo,
to řikám, to b- to bylo tak společenská takový společenský setkání
spíš než... každý se tam choval tiše, slušně a (.) no prostě, to je
vše. tiše a slušně
LR: a o těch filmech ste se bavili až při cestě [zpátky z kina]
DB: [venku], no jistě
LR: mhm
DB: jistě. jako sme pronášeli kritiku. anebo sme vyšli ven a řikali
to bylo <blbý>
LR: ((smích)) a když se třeba publiku ten film líbil, tak mě by
zajímalo, jestli pak třeba následoval [někdy i potlesk. jo?]
DB: [tleskali? ne. ne.]
LR: ne? vůbec? [nikdy ste nezažila?]
DB: [ne ne ne ne ne] ne, ne
LR: mhm
DB: ne
LR: dobře
DB: vůbec takový projevy m, ne to nebylo, to nebylo, nepamatuju si
vůbec
LR: mhm
DB: to bylo všechno v tichosti a... tak jak se chováte v divadle
[dneska]
LR: [mhm]
DB: tak se choval tak se lidi chovali v kině.
LR: mhm
DB: to bylo něco jinýho
LR: no a teď by mě zajímalo, jak ste si vybírala ty konkrétní filmy.
vlastně vy ste šl- dalo by se říct, vy ste šla na všechno, [co sem
pochopila, jak se měnil program]
DB: [jak se měnil program, ano], tak to co sem co se nám líbilo
LR: mhm
DB: prostě v tom žánru, třeba s- ale vono se nám líbilo všechno
LR: mhm
DB: tam nebyly takový rozdíly, prostě buďto to bylo zamilovaný nebo
to bylo dobrodružný nebo to bylo smutný, tragický ňáký drama, no ale
to všechno bylo hezký
LR: mhm
DB: to to vám něco dalo, to to ste se poučila nebo nebo ste se
zamyslela n- no dneska se nemůžete zamyslet, protože to sou slova,
že to ó hrůza ((smích)). [no]
LR: [a] když ste si teda vybírala ty [filmy, tak... vy ste si
nevybírali].
DB: [no. my sme si n- nevybírali]
LR: vy ste šli prostě na všechno [co...]
DB: [my sme] chodili do kina
LR: vy ste chodili do [kina]
DB: [mhm]
LR: mhm
DB: a nechali sme se překvapit, co tam [bude]
LR: [aha], aha
DB: no
LR: a bylo pro vás třeba důležité, ja-, já už vim, že ste říkala že
pro vás nebylo důležité jaké to bylo kino, ale třeba zrovna e jestli
ste e. teda když ste se nechala překvapit, co [bude] na programu,
tak jestli ste si aspoň vybrala to kino?
DB: [no, no]
LR: jestli ste řekli a dneska e zůstaneme v Židenicích nebo dneska
pojedeme
DB: to ne
LR: to vůbec
DB: ne
LR: prostě vždycky záleželo [tak]
DB: [ne]
LR: mhm
DB: ne. tam hrají film s hainsem rímanem ((Heinz Rühmann)), jedeme
tam
LR: mhm
DB: hotovo
LR: <dobrý>
DB: protože on byl zábavnej, vtipnej a em slušnej a vždycky prostě
to tam něco b- bylo to úžasný. teo lingen ((Theo Lingen)) a a hans
mózr ((Hans Moser)) když hráli prostě Rakušáci, paula weselý ((Paula
Wessely)) a to. byly hezký filmy který se daly vidět a, a ty nám
něco prostě prostě to bylo tak no
LR: [mhm]
DB: že sme, kdepak sme, že bysme chodily pořád do jednoho kina jako
slepice ne tak to ne, to to nemělo smysl protože všude se snažili,
upoutat ty lidi, každý to kino mělo svýho [majitele]
LR: [mhm]
DB: a ten hledal a kupoval filmy, že? tak on se tím živil vlastně,
on byl e jak se to řekne dneska [no] prostě
LR: [podnikatel]
DB: no podnikatel, no, no podnikatel <ne>
LR: <ne>
DB: to asi n- ne to by mně tam nesedělo. prostě měl svýho svýho
člověka, kterej to tam vobsluhoval v té kabině a staral se o to em,
měl tak uvaděčky, ty chodily v plášti glotovým takovým ňákym a e
vždycky nastoupily, uváděly lidi. já nevim, jestli se to dneska dělá
DB: no, dneska jenom v divadle, jak ste řikala vlastně, [že... v
kině, v kině se tohle už nedělá]
DB: [áha, to bylo v kině, no vidiš, holčičko,] tak to sme... ano,
trhala lístky tam jedna a druhá vodila
LR: mhm
DB: až k sedadlu vás zavedla. kde sedíte, co sedíte, proč tam sedí
ten, když tam nemá co dělat třeba, že jo. nebo sme ji zavolali,
zavoláme uvaděčku, uvaděče. nebo se taky chodilo v ky- ((smích)) <to
vám bude připadat jako jako ňákej blbej fór, prostě> von měl takovej
válec s takovou ňákou čudlou nebo co, a takový prostě to jako na na
vzduch, když tam saje a teď von prošel to kino. úžasná lesní vůně
jo? se tam roz- [rozplynula]
LR: [mhm] no, to bylo taky v kině
LR: ((smích))
DB: no, prosim, já sem říkala, že vás to [rozesměje]
LR: [to je zají-]. a v j- to bylo jako ve [všech kinech nebo]
DB: [no. a to už nevím]
LR: to už nevíte
DB: to [už nevím]
LR: [a to byla] jenom lesní vůně nebo to byly různý?
DB: no, lesní, [to na víc] se nezmohli
LR: [lesní vždycky. ((smích))]
DB: protože ta chemie nemohla za té války moc ňák si [vymejšlet]
LR: [mhm]
DB: ale bylo to voňavý, bylo to příjemný, nebylo to e prostě e asi
tam nebyly ty freony nebo c- no nebyly, kde by je vzali. protože já
když přijdu do koupelny po našich, a tak řeknu panebože. tady by kůň
padl. <to>, to já to nesnášim, ani v tramvaji, já bych kolikrát, mně
přijde, že musim vystoupit, že to nemůžu cítit, někdo to má takový
zvláštní takovej ten, já nevim, co to je zač, to je [jedno]
LR: [to je jedno] ((smích))
DB: ale to bylo tak příjemný, to bylo tak jak jak když sedíte v lese
LR: mhm
DB: a ne, že by to vás pošplíchal nebo něco, to von tak do vzduchu,
teď se to rozplynulo, po té hlavní té šel, že? teď to obešel, no a
bylo to
LR: mhm
DB: voňavý
LR: a kde ste získáv- získala ste vůbec někde ty informace o těch
filmech? jestli ste s- [dívala ste se na ten program...]
DB: [no tak jako dítě ne, pochopitelně]
LR: [mhm]
DB: [jako] dítě ne. jako režizéři nás taky nezajímali, ty nás
zajímali až hodně pozdě, kdo to [natočil] třeba, že?
LR: mhm
DB: ale jinak e co takle, no hlavně, kdo tam hrál
LR: mhm
DB: to bylo důležitý, protože to byli oblíbení herci, ne tak jak
dneska je jich nametenejch tam z toho z JAMU nebo vodkuď a teď se
tam všichni pro- no prostě, to byly hvězdy
LR: mhm
DB: a za těma se chodilo
LR: a kde ste získávala ty informace? jestli v novinách nebo jenom
vám stačily ty [vývěsky]
DB: [no tak] to m to to ne to. z té kinoreví ((Kinorevue)) vod té
kamošky, vod té Mileny, ta maminka to prostě... a co co uvidíte v
kinech
LR: mhm
DB: to bylo někde myslim v ňákym kam, vycházelo Kam v Brně
LR: [kam]
DB: [ale] to byla jiná forma uplně
LR: [mhm]
DB: [to] byla novinová forma jako noviny
LR: mhm
DB: to ještě mám někde doma, že sem vám to nedonesla. no fákt, Kam v
Brně. a teď tam bylo napsaný, co, jaký hud- jaký koncerty se
pořádají jaký prostě [todle]
LR: [představení]
DB: no a to tam všechno [bylo]
LR: [mhm]
DB: takže asi vodsuď, a hlavně z těch plakátů
LR: mhm
DB: a hlavně kdo tam hrál
LR: takže i pro vás bylo důležité, kdo tam hrál, že jo. to ste si,
to ste [říkala]
DB: [tó], no tak důležitý ne, ale třeba s- to člověka zaujalo. řekne
si, zase ho uvidim nebo zase jí uvidim, a to to byly idoly, dyť to
byly, e to byly hvězdy m, co se dotýkaly hv- dotýkaly nebe, že?
dneska co, taková ferbasová ((Věra Ferbasová)), dyť to ta když se
myslim někde objevila no. prostě to byla to byl pojem, [ten člověk]
LR: [mhm, a měla] ste oblíbeného herce, herečku, někoho?
DB: naše?
LR: naše nebo zahraniční
DB: no tak Svatopluk Beneš se mně líbíval jako, pak se mně líbíval
schránil ((Raoul Schránil)), ze začátku. a dneska nevim proč
((smích)) <když ho vidim v těch filmech>, tak to nevim. tou noblesou
asi na nás působil jako když nám bylo těch dvanáct třináct let asi
asi tak. no a z hereček (.) z hereček. no ta e s- pochopitelně, že
nás n- především ta ferbasová ((Věra Ferbasová)) [zaujala]
LR: [mhm]
DB: protože ta podávala výkony, to nebylo, to bylo něco jak širlej
[templ] ((Shirley Temple))
LR: [mhm]
DB: ta ta Američanka že, ta holčička, no tak to bylo něco podobnýho,
no tak, to byla taková kopie trošku nó a tak sem se nám to líbilo
nó. ta móda byla pěkná, hezky se oblíkali. byl tam hezkej interiéry
taky, těch bytů a tak vůbec všeho, nedošínská ((Antonie
Nedošinská)), dyť to byla hvězda
LR: mhm
DB: [ne]
LR: [a] vzpomínáte třeba na nějaké ty filmy s nimi, s nedošínskou
((Antonie Nedošinská)) s ferbasovou ((Věra Ferbasová)) nebo
DB: no třeba ta Kvočna, to bylo hezký. nebo když hrála s tím e novým
((Oldřich Nový)), prostě bylo to něco jako jako na Pygmalion takové
em parodie nebo já nevim si prostě jak tam přijde a prodává ty
tkaničky. nedošínská ((Antonie Nedošinská)) tam hraje její tetu,
nový ((Oldřich Nový)) tam je jako, že jí naučí [mluvit]
LR: [mhm]
DB: a číst a kdesi cosi a počítat jak se to, nevim jak se to
jmenovalo prostě. ((Falešná kočička)). e a ferbasová ((Věra
Ferbasová)) tam v tom hrála, učila se ten pražskej žargon taky,
myslim od od ko- ( ) byl kohout ((Jára Kohout)) (.) jo, kohout
((Jára Kohout)) hrál toho jejího [učitele]
LR: [mhm]
DB: nó, tak to jó. a takový filmy prostě... nebo burian ((Vlasta
Burian)) se taky objevoval (.) když to bylo vo tý vo ňáký e ňáká
regulace se tam měla stavět ((Ryba na suchu)) a ty bratři, ty
sourozenci mm sourozenci, sourozenci, ty kluci vod toho ježiši vod
toho (.) teď je za hranicemi, em, (.) režizér velkej (.) Amadeus no
LR: forman ((Miloš Forman))
DB: Formanovy ((Miloš Forman)) dvojčata tam hrály malý kluky,
namalovali kozu jako zebru a... prostě byly to takový naše filmy, z
našeho prostředí, no, tak to to tehdy za války letělo [takzvaně]
LR: [mhm], a, když ste třeba měla tu ferbasovou ((Věra Ferbasová))
zrovna ráda, tak jestli se na ni na ty filmy chodila opakovaně,
[jestli třeba zrovna]
DB: [ne, ne, ne, ne, ne]
LR: ne vůbec, to ste vůbec nechodili opakovaně na filmy, [že by...]
DB: [to se totiž] nepodařilo
LR: to se nepodařilo
DB: ne, to bych musela v tom týdnu, kdy to hráli
LR: mhm
DB: protože pak to zmizlo a objevilo se okamžitě něco [jinýho]
LR: [mhm]
DB: a ňáký retro tam nebývalo
LR: [mhm]
DB: [kino], ne
LR: takže vy ste třeba když se vám to líbilo, tak už ste vlastně pak
ani neměli možnost jít na to [znova připomenout si to]
DB: [ne ne ne, ne, ne, to z-] to z- to [zmizlo]
LR: [mhm]
DB: protože se točily filmy jako na běžícím pásu. ano, to bylo ho-
hodně [filmů]
LR: [mhm]
DB: to si člověk vůbec nevz- nevzpomene, co tam bylo všecko a, a to
byly (.) e vlastně byly taky retro, byli sme jednou, to byla taky
Němka, jmenovala se La Jana, byla to tanečnice a ta byla krásná,
vona byla jak Indka. a menovalo se to e Tygr z Ešnapuru a Indický
hrob. dva díly. a já sem, to už sem byla sleč- větší. a já sem
říkala kamarádce, tý pudeme se na to podívat, to je nádherný, to se
ti bude líbit, a teď sme šly do té Moderny, a von ten blázen to
přehodil, von tam dal napřed ten druhej díl [<a pak to>] já sem se
na to dívala a říkám, co teď, co teď, jak jí to mám vysvětlit,
protože to bylo trapný, a, divim se, že sem tehdy, jak se znám, tak
dneska bych vstala, šla bych dozadu do té kabiny, tam bych zaklepala
a řekla bych, haló, strejdo, přehodit, protože vy ste si to ňák
popletl. a to sem seděla a koukala sem se ustrašená na to. nevim ani
kolik mně <bylo roků>, to už jedno, ale byla sem svobodná, a jak byl
člověk hloupej. no, tak to byla taky La Jana, to byla taky jedna
taková s ní bylo hodně filmů. nějaký vyzvědačky a takový ty, ty
věci, nó
LR: mhm
DB: a spousta německejch herců tam bylo, a a m, tak se mně líbili
no. se mně líbil, jak von se jmenoval, aksl fon ambersr ((Axel von
Ambesser)), a to byl takovej hr krásnej chlap, ježiš, ten byl
krásnej, nebo johanes hestrs ((Johannes Heesters)), ten krásně
zpíval zase, ten zpíval ty gondoliéry dělal a takový. no prostě to
byl válečnej film, to byla válečná doba, to už nám ty naše český
filmy no už taky byly ještě, ale už nám to nedovolili, že, už toho
tolik nebylo a cpali, jako sem teď cpou američtí producenti ty
jejich, co se jim nepodaří nebo podobně, že, tak to nacpou nám a a
my se na to díváme, nebo vy se na to díváte, nebo kdo se na to dívá,
já nevim, kdo na to chodí. ale, to bylo tak, že se tam prostě nám
začaly ty německý filmy [a to]
LR: [mhm] a bylo pro vás důležité, jestli byl ten film černobílý
nebo barevný
DB: to byl jenom černobílý
LR: třeba ta sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla barevná [a
to bylo opravdu jenom...]
DB: [no anó], to byla bomba!
LR: to bylo opravdu ojedinělé
DB: a potom začali Němci s tim [technikolorem] ((Technicolor))
LR: [mhm]
DB: to byla ta marika rek ((Marika Rökk)) ta s- ta začalo to m, ale
to byla válka, to už byla válka
LR: to už byla válka, ale tak, [a to to už teda...]
DB: [sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla s-] a gros- kres-
kreslený grotesky ty byly jenom vod toho disneje ((Disney)), to bylo
americký
LR: mhm
DB: a ty byly [barevný!]
LR: [mhm]
DB: ale naše filmy byly černobílý
LR: mhm
DB: naše filmy za první republiky nebyly [barevný]
LR: [mhm]
DB: ani jeden
LR: no naše ne, ale tak, když třeba přišla ta diznyjovka ((Disney)),
tak to ste se těšili, že to bude barevné? (.) nebo ty [německé
filmy, když už teda byly barevné ty válečné, tak to ste se těšili,
že přijde barevný film]
DB: [no, ty. no anó. to jistě. no anó]. no tak bylo to zas na
koukání l- tak ja byste měla černobílou televizi a pak [ste]
najednou byla barevná, že?
LR: [mhm], <jasně>
DB: a člověk se potom už ani ani mu to pak nepřijde, nezavděčíte se
((smích))
LR: ((smích))
DB: <že? tak nějak no>
LR: mhm
DB: takže to je všechno, to s- to je celý celej ten filmovej... ale
hodně sme řikám, hodně nám filmy daly, to si dneska uvědomuju, teď
při té řeči, protože člověk se nad tím nikdy nezamyslel. ale opravdu
tam bylo všechno. humor, cit, písničky, trable všelijak- e to se
neřikalo trable, nó ale tak, nešťastný lásky a šťastný lásky a
rozvraty a nevěry a, a prostě, jakej život byl, takovej [byl]
LR: [mhm]
DB: problémy děcek třeba, že, holek v dospívání taky tam byly a, a
mm no prostě tam to bylo obsáhlý. vychovávalo to. ukazovalo to něco.
dneska to bohužel ne
LR: a když ste vlastně vy jako malá chodila do kina, tak e promítaly
se ještě v té době ještě němé filmy [nebo] už vůbec
DB: [ne]
LR: takže vy ste neměla vlastně šanci
DB: no viděla [sem je] ale v televizi
LR: [viděla s-] až v televizi samozřejmě. no ale v kině v té době to
už se pořád promítaly ty nové a nové, [žádné] retrospektivy nebo...
DB: [no š-] šaplin ((Charlie Chaplin)) byl hodně, že, to se vždycky
ukázalo, právě sem skončil ((neidentifikováno)) ((smích)). takový
věci [no]
LR: [mhm] ale to v kině ne
LR: v kině [ne]
DB: [němý] kino sem nezažila
LR: mhm
DB: ne
LR: a hrálo pro vás nějakou roli, v které zemi byl ten film
[natočený]? taky ne
DB: [né, to naprosto né]
LR: jestli to byl český, [německý], americký
DB: [né], no tak to jo, to zase <hrálo>, to teda hrálo, to sem
americký filmy sem milovala
LR: mhm
DB: protože to byly to byly taky... ale ee no nemužu říct, že bych
je milovala, tehdy snad jo, dneska už si dám pozor, <už to nebudu
řikat>
LR: radši ne
DB: už to nebudu řikat. ale byly byla tam klasika, byly to prostě
třeba mm z těch řek- řeckých motivy tam byly a prostě a ty moderní
ty jejich prostě ty černoši, že, [a]
LR: [mhm]
DB: včera myslim byl fred astér ((Fred Astaire)) a džindžr rodžrsová
((Ginger Rogers)). a už se mně vůbec nelíbil, skákal tam jako šašek
ten step byl úžasnej, to teda úža- to asi ho nikdo nepřekoná na
světě. protože, nevim jak to kdo posuzuje, to je taky těžký, někdo
si řekne, on tam skáče, ale když člověk vidí, co s- ten člověk
prostě udělal, teď třeba ten moment, a řekne kdybych si to měl
zkusit, tak s- to je vyloučený, že, prostě ne- nezvládl by to,
neudělal by to a... člověk se pořád učí dítě, pořád se učí. pořád
LR: mhm
DB: i teď. no. tak nějak. ((smích))
LR: ((smích)) a které filmy ste měla ráda a které ne nebo spíš co co
[dělalo film] dobrým filmem? co s- co...
DB: [mm e-e, tehdy byly všechny filmy dobrý.
LR: ((smích))
DB: byly. když ste hledala (.) když ste tam něco hledala, tak ste to
tam našla, šla ste na takový film, který vám to dal
LR: mhm
DB: a jinak, co, škoda času
LR: mhm
DB: vybrala sem si film, který mi něco dal, i když sem byla třeba
holka. ale rozhodně bych třeba nešla na nějakou indiánku nebo prostě
na něco co mě vůbec jako nezajímalo, ňákej vinetů ((Vinnetou)), no
to už je něco jinýho, ale ty ty Mohykáni ((Poslední Mohykán)) a to
to bylo strašný, to byly skalpy a ty v- jak řvali a j- polonazí
jezdili no to bylo t- v černobílým to bylo to byl <děs>! a kluci na
to chodili, ale my [ne]
LR: [mhm], a co vy ste si teda vybíraly nejradši?
DB: mm no tak říkám, my sme chodily na ty grotesky jako malý holky,
no a potom ty naše takový ty začaly začaly ty naše filmy, takový
[ty] rodinný filmy takzvaný
LR: [mhm]
DB: Otec Kondelík a ženich Vejvara, že jo. evička gérová ((Eva
Gerová)). no. krištof veselý ((František Krištof-Veselý)). a zase
ta... pištěk ((Theodor Pištěk)), a nedošínská ((Antonie
Nedošinská)). no, to byly takový rodinný filmy
LR: mhm
DB: na to chodily celý rodiny, totiž. to byla taková slavnost, v
neděli se šlo do kina
LR: mhm
DB: nebo do Obřan nebo do Pisárek a to by vejlet na celej den, no,
šlo se s dětičkama do kina, když pršelo. no a tak no. rodinný filmy
to bývaly vlastně no. hodně jich bylo. děcka se na to vydržely
dívat, dospělý se zabavili, že a. no a šlo se domů.
LR: a jaké jiné druhé druhy zábavy ste měla ráda, vy ste říkala, že
ste četla knihy [hodně]
DB: mhm
LR: chodila ste teda do kina. [a ještě něco?]
DB: [dětský knihy sem...] teď táhnu do knihovny, kde to mám ten
ranec
LR: ((smích))
DB: pořád cho- do dvou knihoven chodim. ee, (.) co ste řikala?
promiňte. [((smích))]
LR: [ee no jestli], teda vy ste říkala, že [ste měla ráda filmy...]
DB: [jó, zábavy]
LR: zábavy no, [přesně tak]
DB: [tanec!] ((smích))
LR: tanec
DB: tanec, ano
LR: a divadlo třeba? [to už]
DB: [no taky]
LR: taky
DB: taky, ještě na... když na Veveří stála stará budova
LR: [mhm]
DB: [hrával] tam Rudolf Krátký. hrával tam nový ((Oldřich Nový)),
tady z- taky hrával. tak tam sem chodila. jó, dyť já sem vlastně...
jéžišmane, dyť já sem chodila s maminkou do [divadla]
LR: [mhm]
DB: Na hradbách, do Zemskýho ((Zemské divadlo)) takzvaného, jak se
dneska jmenuje já nevim
LR: mhm, to teď nevim, já nejsem původně z Brna, [takže...]
DB: [dobře], ale já to nevim jako brňák
LR: ((smích))
DB: to bylo Zemský divadlo ((Zemské divadlo)), normálně, tam ta nová
škatula to mě nezajímá vůbec, ale tady to starý naše divadlo, tam
sme chodily s maminkou, protože maminka chodila tatínkovi pomáhat,
když dělal toho tajemníka té [fotbalové] župy
LR: [mhm]
DB: tak ona mu chodila pomáhat, odpoledne mu něco psala na stroji
nebo tak. to bylo za první republiky, že? a, byl tam jeden pán t-
prostě tam ee hodně chlapů, to byli samý mužský, mužský, mužský. a
byl tam jeden e rozhodčí, kterej pískal jako fot- zápasy a mimo jiné
dělal nápovědu v divadle.
LR: mhm
DB: a právě v tom zemáku ((Zemské divadlo)). a on nás... <to bylo
dobrý>. to byla takhle jeviš- tady je jeviště, tady je hlediště,
tady na jevišti jsou takový boky, dřevěný vysoký a tam sou lóže. a
my sme tam [chodily]
LR: [mhm]
DB: s maminkou, a tam hráli samý operety. Vladimír Konůpka, Karel
Kosina, mery bártů ((Mary Bártů)), prostě Loukota, Jindra Loukota a
tam sem prožívala vodpoledne vždycky s maminkou v sametovejch šatech
krajkovej límec. a mě to ale bavilo, to byly samý operety, Mé štěstí
má zlaté vlasy, třeba tam e tam nehráli opery jako dneska, tam hráli
operety a hráli to odpoledne
LR: mhm
DB: nebo tak ňák vo pěti, a tam sem chodila s maminkou
LR: mhm
DB: a to sem byla děcko. a o a potom ten [tanec]
LR: [<ten tanec>]
DB: to ten mě teda u- ten mě udělal uplně. to je pff, to se nedá
vůbec povidat, to s- všechny tance, co byly, tak všechny sme museli
umět, a to sme chodili. Gustav Brom tady hrával, v pasáži, v Oáze. v
Besedním domě armády nebo jak se to jmenovalo se tančilo venku. no a
různě prostě, v těch i v nějakejch těch bárech sme <byli>. a hodně
se tancovalo
LR: mhm. a já bych se ještě chtěla zeptat na ty kina
DB: no
LR: jestli se jestli byly ňáké rozdíly. třeba se lišil lišil ten
interiér těch kin
DB: o tom sme už mluvily
LR: já vim, že sme o tom už mluvily, ale třeba kdybyste mohla být
konkrétní, j- e jak [to vypadalo třeba ten sál nebo]
DB: [no tak byly byly] exkluzivní kina, to byly
LR: mhm
DB: hlavně ve vnitřním [Brně]
LR: [mhm]
DB: na předměstí už to nebylo tak hóch [nóbl]
LR: [mhm]
DB: ale, v teda ty byly opravdu, třeba skala ((Scala)) nebo ta
Moderna, nebo (.) Kapitol, i Alfa. ta kina to bylo ja- jak divadla.
to ste byla jako v křesle ste seděla uplně a, a tak dále no, prostě
bylo to povýšený na divadlo, víceméně
LR: mhm. a třeba pokladny tam vypadaly jak? v těch kinech. taky byly
rozdíly mezi těma na předměstí nebo to už ne?
DB: mm
LR: to ne
DB: e-e
LR: a přístup zaměstnanců? (.) uvaděče měly všech- všechna kina?
DB: ano, to měly. a přístup zaměstnanců já sem se s žádnym nedostala
do žádného konfliktu, <takže> sem můžu říct, že sem ani žádnýho
[neviděla]
LR: [mhm]
DB: mimo těch uvaděček, který musely být slušný i kdyby si to ten e
host nezasloužil ten návštěvník, tak ty musely být [slušný]
LR: [mhm]
DB: a žádný incidenty tam nebyly, že by se někdo opil nebo tam dělal
výtržnosti nebo něco, ne, to vůbec ne. to prostě všecko bylo tak tak
bych řekla korektní
LR: mhm, a ty uvaděčky měly třeba nějaké uniformy?
DB: sem řikala, glotovej plášť [většinou]
LR: [jo, to ste řikala,] to máte pravdu
DB: nó, jako třeba v divadle, mívaly glotový pláště, límečky bílý.
žádný jméno, cedulku, kdo je kdo, že jo? to to se nenosilo. ale byla
slušná, měla baterku
LR: mhm
DB: když někdo přišel pozdě nebo přišel na reklamy. běžely reklamy
před rek- po reklamách byla malá groteska [většinou]
LR: [mhm]
DB: pak teprve hlavní film. tak někdo to tam proš- pro- mm pro-
prostě, něco si tam dal třeba a nestihl třeba tu grotesku, přišel na
hlavní film, protože ho to nezajímalo. tak malou baterečku, svítila
na zem pěkně, zavedla ho kde si... von většinou seděli na kraji,
protože kdo kdo věděl, že sedí vprostřed, tak ten si to moc jako ani
nedovolil, aby všichni vstávali kvůli němu, a tak posvítila mu, von
si tam posadil a zase vodešla a
LR: mhm
DB: no, to byla taková služba
LR: a když ste říkala, že tam byly ty reklamy, [ta groteska...]
DB: [za čtyři koruny] no to bylo drahý [čtyři] koruny
LR: [no]
DB: to byl drahej [lístek]
LR: [mhm]
DB: no, reklamy tam byly, [ano]
LR: [no] právě tam byly e ten program se sestával právě jako z
několika [reklamy], hlavní film
DB: [části]
LR: tak jestli jestli ste šla i na ty [reklamy, jestli vás to
bavilo?]
DB [jistě], my sme byli vod [začátku]
LR: [<jo?>]
DB: jistě. ano. opalovací krém a... slunéčko sl- sluníčko a pegy, to
byl ten krém, budeš brzy hnědý, [<a takový>]
LR: [((smích))]
DB: <reklamy>, no to tam bylo, a to dávali asi sklíčka nebo ňáký co-
cosi, protože to bylo [barevný]
LR: [mhm]
DB: tak křiklavě barevný tak prostě uplně děsně, a to bylo hezký. a
pár reklam bylo a pak byl ten... někdy byla groteska, někdy nebyla,
maličká tak, já nevim, osm minut deset minut nebo co. ((narátorka
žádá tazatelku o sklenici vody)) italský filmy taky tady byly (.) za
války, jak se se Němci kamarádili s taliánska ((Itálie)). tak tady
byly i italský [filmy]
LR: [mhm]
DB: ale ty nás moc jako ne- nebraly
LR: mhm
DB: marčelo mastrojány ((Marcello Mastroianni)) a sofia lorenová
((Sophia Loren)), ty už tehdy začínali. to nám přišlo takový
vyzývavý, takový prostě, nebyl to náš styl, jak sme takoví
knedlíkoví Češi. [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: [no]
LR: [a] ještě by mě zajímalo, jestli ste byla někdy třeba u někoho
doma a měl vlastní promítačku, to ne?
DB: ne
LR: to si...
DB: takový štěstí sem neměla
LR: to bylo málo lidí mělo
DB: asi jó
LR: mhm
DB: to to se ani ani nevim, kdo by to [měl]
LR: [mhm]
DB: teď někdy to vidim, že tam ňákej e spisovatel nebo em ňákej
umělec, že na osmimilimetrovým filmu sem natáčel [tam] děti
LR: [mhm]
DB: jak skáčou a kdesi cosi a... jako za první [republiky]
LR: [mhm]
DB: ale jinak ne
LR: a ještě by mě zajímalo něco o o tom období protektorátu, vy už
ste teda samozřejmě o tom mluvila, ale ještě nějaké [věci]
DB: [no]
LR: ee jestli e vlastně tam byly nějaké změny že jo po tom roku tř-
po tom roce třicet devět v těch biografech. tam byly německé nápisy?
tuším?
DB: no, [přirozeně]
LR: [a] j- jak e jestli to na vás ňák působilo
DB: no, se nám to [nelíbilo]
LR: [nelíbilo]
DB: protože to n- no prostě my sme s tím nesouhlasili, že, v duchu a
vůbec jako všichni byli Češi byli, většina teda byla proti tomu, a
hlavně tam byly ty žurnály.
LR: mhm
DB: z té fronty
LR: mhm
DB: to ty nás to tam bylo pořád. (.) prostě ty dobývali pořád, už to
dobyli, to dobyli a to e to, tak lidi to sledovali, prostě chlapi
zase byli zvědaví jak to na těch frontách vypadá a jako, že kam se
doš- e... chytali každý slovíčko, já vim, že tatínek se strýcem
prostě, ty slyšels, von tam řekl prostě, že se usto- že udělali
prostě ňáký ús- prostě né ústup to ne, ale oni to řekli tak
diplomaticky v tom, že, řikali, tak to dostali na frak, <prostě už
se radovali z toho, jo?>, že to ti ně- Němci prostě tak zaobaleně
řekli, a voni už si z toho vydedukovali, že už asi jde fronta
zpátky, no tak asi no, a jinak byly titulky český, německý
LR: český, německý
DB: nó
LR: mhm
DB: no, anebo česky mluvili a německy to tam bylo promítaný
LR: mhm
DB: prostě co s- jako pro Němce nebo já nevim proč, protože to nikdo
stejně nečetl z Čechů, že jo? co by z toho měl? když se to česky
mluvilo. aneb- to už potom hlavně ty žurnály to to z toho sme byli
tak tak dost špatní, protože to bylo pořád ta válka, válka, to tam
nacpali do toho, to bylo pořád ty děla a to všecko, jak to střílí a
jak e obsazujou to to Rusko, tu Ukrajinu , v v ja- jakých podmínkách
ty lidi žijou, jak tam bydlí, prostě takový e zemljanky a to všecko
tam se s tim hono- honosili, že em to je jedno [no]
LR: [mhm]
DB: a jak je věšeli a všecko, to bylo všecko v žurnálech
LR: mhm, a v této době, vy ste vlastně říkala, že ste chodila pořád
do toho kina, jestli se to nějak změnilo, nezměnilo, že jo? vy [ste
řikala, že ste...]
DB: [né, jenom nám] přidali tady toto
LR: tady toto, ale vy ste pořád chodila [vlastně]
DB: [no, protože] to byly český filmy
LR: mhm
DB: i německý filmy byly, ale ale ty už neměly s válkou nic
[společnýho]
LR: [mhm]
DB: to byl prostě produkce Německa no a co se dalo dělat no tak sme
sme šli. byly tam titulky český, že, zase pro nás. a em byly to taky
hezký... byly to hudební filmy hodně a taneční filmy to byly, to
nebyly žádný prostě em myslim, že poslední film co bylo než tu
Hvězdu ((Hvězda)) vybombardovali, že to byl paracelzus
((Paracelsus)), tušim, že to hráli, ten doktor, jak tam... to bylo
taky drastický to bylo. no a pak to pak to, to byl asi poslední
film, co sem tam
LR: já sem teď myslim, že to byl Východ slunce teda, co sem četla,
zrovna včera sem si něco četla o Hvězdě ((Hvězda)) a tam bylo tušim
že Východ slunce a pak vlastně, že ani nikdo nevěděl, že je to
poslední film, který tam hrajou. [a to já]
DB: [a já nevim], jestli to byl on
LR: nevim
DB: ale em bylo to bylo to e [ška-]
LR: [vlastně] v tom čtyřicátém [čtvrtém]
DB [to byl] bylo nový kino
LR: mhm
DB: nově zřízený, krásný, moderní, veliký. ježíš, ty kina byly tak
krásný, takový obrovský. a fascinovaly mě ty hvězdy, byly takový
vypouklý, takle a teď takový mozaikový a teď to všema barvama hrálo,
ty hvězdy se vždycky rozsvítily. bylo to hezký kino no ale, bohužel.
někde se chodilo z boku, někde se chodilo vod plátna, že, někde se
chodilo proti plátnu, každý to kino bylo jinak ten interiér byl
jinačí
LR: mhm
DB: a řikám, ve středu města byly vybavenější ty kina a e venku tak
jak vz- v takovým předměstí jako byl Světozor a a ta Hvězda a Slávia
((Kino Slávia Židenice)), tak tam ani myslim žádnej bufet nebyl, ne,
tam nic [nebylo]
LR: [mhm]
DB: nebo jo? prodávali bombóny? asi jenom. a ňákou limonádu? (.)
nevím, sem byla moc malá, a ty kina potom už sme tak nějak opustili
LR: mhm
DB: za války už sme jezdili hodně do města, protože sme jezdili do
školy, každej někam a to už sme se někde sešli a šli sme do kina
LR: mhm
DB: nebo tak ňák, a to jako malí tak teda ještě v tý měšťance, tak
to sme chodili na ty na ty odpolední filmy hlavně, protože večer za
za za rajchu to nás ne- ani nepustili naši ven. to sme se moc
neprocházeli po [venku]
LR: [mhm]
DB: bylo zatemnění, že? všude tma jak v ranci. a tramvaje, ty měly
takový světýlko jenom, co si svítilo na koleje. a to sme vůbec nikam
nešli, to bylo takový ponurý, takový nepěkný. večer ne, to sme byli
doma
LR: a když byl ten [protektorát], tak změnil se ten váš výběr těch
filmů, na které ste chodila? chodila ste i...
DB:[no] no, tak překvapili nás ty [Němci]
LR: [mhm]
DB: jakou měli techniku, že to bylo zas něco úplně jinýho. a oni
měli hodně hodně takových těch e manželských filmů bych řekla. jako
prostě e ňák e že by ty manželský problémy vznikaly jo? a tak tam
zase tam se řešily, zas to byli mladí lidi ovšem, [že?]
LR: [mhm]
DB: a na úrovni, ne žádný ňáký <pelešení nebo něco prostě>, něco že
co se jim nelíbilo, a měli to hezký hezky udělaný, a hlavně ty
taneční filmy a hlavně hudební [filmy]
LR: [mhm]
DB: na to byl... a a [veselohry]
LR: [mhm]
DB: veselohry byly úžasný. ten teo lingen ((Theo Lingen)) a hans
mózr ((Hans Moser)), to byla dvojka, ten byl takovej malej, že, mózr
((Hans Moser)), Rakušák, lingen ((Theo Lingen)) byl takovej vysokej
a vždycky tak precizně všecko dělal prostě, a to byly jak dva opaky,
že? a ty když se daly dohromady, nebo paul herbigr ((Paul
Hörbiger)), ten hrál s tou ves- e paula weselý ((Paula Wessely)),
že? to byla maminka romy šnajdrové ((Romy Schneider)), a to byli...
no a ta ta ta hrála krásně, to byla mladá tehdy, a oni měli zase tam
o té Vídni a o tom rako- Rakousku a a to vínečko tam, tam to prostě
na to na tom si zakládali zase no, na tom, na té rakouské
gemýtlichkajt ((Gemütligkeit))
LR: mhm
DB: to voni jsou takový nó. Němci byli tvrdší, že? zase em měli zase
jiné em jiný názory na život, to se tam poznalo prostě, a my sme
byli takoví dobrosrdeční trouby. [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: to máme asi v povaze, nedívám se na hodinky, jenom se mně
[votočily. já se nedívám! ne nedívám se]
LR: [jo. už se stejně blížíme ke konci]. já se chci ještě zeptat,
když se blížil ten konec války, tak jestli se ňák změnilo to chování
těch diváků, to chození do kina
DB: m co máte na mysli blížil se konec války? [to nikdo netušil
jistě]
LR: [e, to nikdo netušil], ale vy ste třeba říkala, že ten tatínek s
tím strýcem, se [dívali...]
DB: [nó, tak] to už potom, to už sledovali hlas [Ameriky] ((Hlas
Ameriky))
LR: [mhm]
DB: tak už se kašlalo na ňáký náznaky z ze strany Němců, kteří by to
tam do toho žurnálu vůbec dali. to už se poslouchala hlas [Ameriky]
((Hlas Ameriky))
LR: [mhm]
DB: a to už se vědělo na čí s- která bije, to už bylo <jasný> pro
ně, pro chlapy
LR: mhm
DB: že jo? my sme z toho... já sem vůbec nevěděla p- když byl
protektorát, já sem věděla že se něco děje, ale já sem nevěděla co
LR: jasně
DB: to sem vůbec netušila. no t- tatíček Masaryk ((Tomáš Garrigue
Masaryk)) byl hotovo, no co, ve škole. jinak em sme, pak sme to
poznávali krok za krokem, že? až do toho hořkýho konce, jejich
LR: mhm
DB: našeho ne. no bylo to zlý. nebylo to hezký, vůbec, e-e, nebylo
to hezký, škoda těch let. (.) [škoda] těch let
LR: [a] když přišlo to osvobození, konec války, tak jestli si
vzpomínáte na ty první návštěvy kina, jestli tam byla nějaká jiná
atmosféra?
DB: nó, tak <určitě byla>, pochopitelně, protože to s sebou nesla ta
euforie vůbec, že že prostě je po válce
LR: mhm
DB: to vám bylo všechno jedno, je po válce! to sou slova, který
prostě ovlivnily každýho, co s- se už co to už bylo jedno
LR: mhm
DB: jak to bylo německý, okamžitě vod toho pryč a bylo po válce, tak
bylo po válce, to už ste prožívala prostě to to ten pocit, to si
nedovede nikdo představit, co co nás čeká, co bude, jak to bude, no.
jak to bylo ((smích)). takže tak asi, ale že by to ovlivnilo lidi,
no tak přišli zase e já sem vlastně viděla e ježiš, já sem to, já
sem byla v Oslavanech přes frontu, tam nás tatínek dovezl k jedněm
lidem. Brno Brno hlídal tady sám. nechtěl abysme tady byly s
maminkou, tak nás odvezli na venkov. do Oslavan. a tam byla ňáká
dědina, ježiš z- Zakřany nebo něco takovýho, bylo to asi půl hodiny
cesty, a von, najednou někdo řekl, (.) hrají tam americkej film.
jéžiši, to bylo hrozný, to byla taková šalanda jakási, obyčejný
židle, kde kdo jakou židli měl, kde to našel, <prostě to bylo uplně
jedno>, to si donesli a z z hospody a vod- vodevšad normální židle,
každý si sedl, ten tak, ten tak, žádný řady. a teď se čekalo, co
bude. a kdybyste mě zabila, tak já nevim, kterej film to byl a já
sem na něm byla. a byl to americkej film. a ňákej ňákej prostě uplně
já nevim, co to mohlo bejt, já vůbec nevim. ale vim, že byl
americkej, e byl dokonce myslim, nebyl ani s titulkama s ničim a
jenom, že tam byla nějaká hudba, že tam bylo něco a to nás prostě
uplně, sme to snad ani nevnímali co hrají, prostě že to byl
americkej film, tak sme všichni půl hodiny sme utíkali přes pole
kamsi a každej tu židli popadl, která byla, teď sme seděli a koukali
sme no, a potom už, jak sme přišli do Brna, no tak to byly hlavně
ruský filmy potom se objevily, který nebyly špatný, [pozor]
LR: [mhm]
DB: nebyly špatný, byly teda drastický některý, ale byla to taková
byla válka, a to my sme ani tu stranu války neznali. a tam sme ji
poznali á (.) bohužel si pak ublížili tím, že udělali to co udělali
no. mohlo to být jinak a to nebudem řešit
LR: mhm
DB: to není kino [<to je život>]
LR: [to není kino]
DB: no
LR: a teď tady mam uplně už poslední, já tady mam takový seznam
filmů
DB: no
LR: tady vám ho můžu takhle ukázat, mám tady i nějaké obrázky,
plakáty
DB: mhm
LR: a to sou ty filmy, které byly promítané v českých kinech právě v
roce od roku třicet pět do roku čtyřicet [pět]
DB: [mhm]
LR: a jestli třeba si na nějaké [vzpomenete, že ste...]
DB: [jé tady ten] bych chtěla vidět
LR: ((smích))
DB: to už nikdy nebylo
LR: jestli...
DB: [no]
LR: [které] z nich, patřily k těm vašim oblíbeným, jestli některý se
vám líbil, jestli si vzpomínáte?
DB: a co mam s tim udělat? mam [to] zatrhat?
LR: [no]. ne, nezatrhejte, řeknete řekněte mi třeba, na který [si z
nich vzpomínáte]
DB: [a vy si to budete pamatovat?]
LR: já si to <zaznamenám>
DB: aha. Sobota, dobrej film, tam hrála [vítová] ((Hana Vítová))
LR: [mhm]
DB: vzpomínám si na to. Neviděli jste Bobíka?, velice dobrý film,
vélice dobrej film teda. m minchhauzna ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)) ano, baron Prášil, toho hrál, jak von se jmenoval.
LR: mhm, já to tady myslim někde mám
DB: e e e e. ježiš, jak von se [jmenoval]
LR: [tady], že by to byl Hans Albers?
DB: hans albrs ((Hans Albers)), [jo]
LR: [jo]
DB: no. e Muži nestárnou, to bylo taky dobrý, tam hrál pivec ((Jan
Pivec)), Vídeňská krev, vínr blút ((Wiener Blut – Vídeňská krev)),
ano, tam byla výborná zpěvačka. Roztomilý člověk, Oldřich Nový,
Opereta, to je taky německej film, taky sem ho viděla, to sem
neviděla, český muzikant ((To byl český muzikant)), korbelář
((Otomar Korbelář)), burian ((Vlastna Burian)). e to se mně moc
líbilo, tady todle. Ducháček to zařídí, burian ((Vlasta Burian)),
sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) známe. Dobrá země nevím. Svět
patří nám, jó. Tři muži ve sněhu, anó. to byl plachta ((Jindřich
Plachta)), e ten hugo hás ((Hugo Haas)) a ještě kdosi, nevim.
Moderní doba, to je čeplin ((Charlie Chaplin))
LR: mhm
DB: cácorku ((Cácorka)) neznám a Mata Hari taky znám
LR: mhm
DB: cácorku ((Cácorka)) [neznám]
LR: [a] pamatujete si třeba některý z nich, opravdu si vybavujete e
kde ste byla v kině na něm [nebo s kým? to už...]
DB: [((smích)) né], panenko, to ne
LR: to už už ne
DB: to ne, to ne, to ne. to je vyloučený, tak tadyto akorát
LR: to ste říkala vlastně, že ste byla s tatínkem, že?
DB: to byl asi první takovej film
LR: [mhm]
DB: kterej mě uplně, jak ty ty větve se na tu Sněhurku ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)), jak to ožilo všecko, viděla ste ji, [kreslenou]?
LR: [viděla]
DB: no, to je hrozný přece pro malý děcko. to je něco jak Karkulka.
to je taky horor, to není [pohádka] no, tak jistě, že si pamatuju,
Roztomilý člověk, Vídeňská krev si pamatuju, minchhauzna
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) si pamatuju. bobíka
((Neviděli jste Bobíka?)), samozřejmě všechny skoro ty herce tam.
Sobota, tam hrála vítová ((Hana Vítová)) tuším. e vítová ((Hana
Vítová)) (.) (tajtová) ((neidentifikováno)) možná, nevim to jistě.
no, Město ztracených nevim. Opereta. jestli to je to, co myslim, tak
to byl asi rakouskej film. teď nevim. Opereta?
LR: opergang ((Opfergang – Její oběť)), to bude asi
DB: (..) e-e. tak to (.) to je opfr! to je oběť, to neni opr
LR: mhm
DB: to je opfr [<to je oběť>]
LR: [((smích))]
DB: to neni Opereta, tak to je vše
LR: mhm
DB: ale to si [nepamatuju]
LR: [to si] nepamatujete
DB: e-e
LR: no a to už sme u konce a jenom bych se vám vás chtěla zeptat,
jestli je ještě něco, co byste chtěla říct o [kinu o]
DB: [podivat] se na ty obrázky bych <chtěla> [((smích))]
LR: [klidně. určitě]
DB: Mata Hari, greta [garbo. ((Greta Garbo)) aha]
LR: [( ) seřazené], tam sou buď plakáty anebo výjevy z těch
filmů, tohle by měla být právě ta Cácorka
DB: tak to nevim, to sem neviděla, toto je Moderní doba
LR: mhm
DB: že jo? toto je [ve sněhu] ((Tři muži ve sněhu))
LR: [Tři muži ve sněhu.]
DB: to sou dva a ten třetí byl nevim. ten si ne- nemužu si prostě...
todle jo, to je jasný. ((čte německý nápis na plakátě k filmu Dobrá
země)) ert? ert? co je to ert? ((Good Earth – Dobrá země))
LR: to je d- film Dobrá země
DB: tak to sem jo ert, ahá, to je gud ert ((Good Earth – Dobrá
země)), Dobrá země, no, ale to sem neviděla (.) voltr konoli
((Walter Connolly)), to je moc [starý]
LR: [mhm]
DB: to je to je jasný, to je vona, e to je jasný. Dejn debr ((Deanna
Durbin)), ježiš tu sem milovala, tu sem milovala, to sem byla z toho
uplně paf z té holky, ale takle nevypadala, ona byla hezčí
LR: ((smích))
DB: ne, to je ňáký zretušovaný
LR: to jó, [no, to je ňáký plakát]
DB: [vona byla úplně jinak]. U pokladny stál, no samozřejmě,
korbelář ((Otomar Korbelář)) ano, To byl český muzikant. m- Město
ztracených, to e-e taky ne. mi nic neřiká. co je toto?
LR: no, to by měla být právě ta Opereta. nevím
DB: to je opfr to je f
LR: já já [vím, ale...]
DB: [opfrgang] ((Opfergang – Její oběť))
LR: mhm
DB: jako oběť a ces- cesta nebo něco takovýho, ale to to to se mně
ne- [tak to nevim]
LR: [možná v češtině] se to jmenovalo Opereta
DB: ale ne- roztomilý [člověk] ((Roztomilý člověk))
LR: [mhm]
DB: no takle to bejvalo
LR: mhm
DB: takhle to bylo všechno dvakrát. kvůli těm Němcům, no to je von!
lingen ((Theo Lingen)) a mózr ((Hans Moser)). [to] jsou ti dva
LR: [aha]. aha ((smích))
DB: to sem vám řikala
LR: jo, to ste [říkala no]
DB: [to sou] voni, no teo lingen ((Theo Lingen)) to je jak vyšitej.
Vladimír Slavinský, muži n- nó jistě. nó, to je hans albrs ((Hans
Albers)), jo ten hrával takový námořníky a takový prostě s fajfkou a
takový ty. Tanečnice, jo to je glázrová ((Marie Glázrová)), to bylo
blbý, ježiš, to nebylo hezký, vona se na to nehodila, vona vůbec
jako taneč- ne. taky, hans albrs ((Hans Albers)) jo. ten taky hodně
hrával
LR: [mhm]
DB: [tajten], nevim, jak se jmenuje, ale hódně hrával. hans albrs
((Hans Albert)), bobík ((Neviděli jste Bobíka?)) nó. áno.
LR: a tohle by měla být Její oběť
DB: (..) to je americkej film. podle [herečky]
LR: [mhm]
DB: a podle toho herce. neznám je jménem, ale vim, že sou [to]
LR: [mhm]
DB: jó tak to je tady mandlovka ((Adina Mandlová)). tady je boháč
((Ladislav Boháč)) . m vítová ((Hana Vítová)). tajto nevim, co to je
za za tu. tak jo. tak dík, [to bylo krásné]
LR: [já vám děkuju]
DB: ((smích))
LR: já vám moc děkuju
DB: jó? bylo toho dost?
LR: no, určitě, já myslim, že máme materiálu
DB: (..) eště by mě zajímalo
LR: nó
DB: jestli nevíte, jak se jmenovalo to kino na Cejlu
LR: na Cejlu?
DB: to byl to byla Radost, ale jestli se nejmenoval Bajkal
LR: jó
DB: mhm
LR: to vám teďkon nevim, teda na Cejlu
DB: hned naproti té trestnice bej- no samotný to stojí, špalík [je]
to
LR: [mhm], e
DB: je to Radost
LR: to teď vám neřeknu
DB: teď to už neni kino, protože je tam ňáký e jak voni to jmenujou,
co to mlátí, skvoš ((squash)) a takový ty [věci] tam sou
LR: [mhm]
DB: ale e bývalo to Bajkal tušim. nemáte tam Bajkal.
LR: Bajkal
DB: náhodou
LR: Bajkal taj právě nikde nevidim [vůbec]
DB: [bylo] kino Bajkal. v Brně. bylo. máte tady mezeru [((smích))]
LR: [((smích))]
DB: no... ježíš, teď teď sem se podívala na hodiny <teprve>. to je
hodin! já musim do knihovny (.) ne? Bajkal nemáte, to je zajímavý
ale, zkuste to někde [vypátrat]
LR: [určitě to...] tady. už to vidim, Bajkal e bylo to tady je
několik názvů, brněnské [varieté...] ((Brněnské varieté))
DB: [dovolíte?]
LR: ano určitě. tady je vlastně název Bajkal, e jak se to jmenovalo
poté nebo alternativní název, ale tady vlastně sou názvy, jak se to
ještě e jak se tomu ještě říkalo
DB: kino Rádio, tak [to vůbec]
LR: [Rádio] nebo [České varieté]
DB: [bombardování], v únoru. tak to znamená, že bylo po něm
LR: mhm
DB: a proč tady nemáte adresu?
LR: adresu mám, ale tu mám... to byste musela vydržet to jako mám
v počítači, protože tadyto mám vytištěné jenom
DB: mhm
LR: ale určitě tam mam adresu. a vlastně buď Brněnské varieté, Kino-
Varieté, České varieté a pak to byl vlastně ten Bajkal od devatenáct
set třicet pět.[a to Brněnské varieté to je devatenáct set
devatenáct, to je... a Rádio se to...]
DB: [no jo, tak to já si nemůžu pamatovat. to já si nemůžu
pamatovat. zajímalo by mě...] a Rádio taky ne. [taky...]
LR: [tak se] to jmenovalo podle podle našich informací od srpna
devatenáct set čtyřicet
DB: mhm, tak to teda vůbec. kino Rádio? to tam ne- to vůbec neznám
jako brňák, sem v životě neslyšela. není to pak to v Králově Poli,
co bylo zrušený, teď je tam z toho sekáč? na rohu? [((smích))]
LR: [nevim ((smích))]
DB: [no z-]
LR: [můžu] se vám hned podívat
DB: znám Brno dost, ale toto teda neznám
LR: kde to byló
DB: hm
LR: a Cejl padesát dva tady
DB: tak jo, to je vono
LR: mhm
DB: tak to byla a vy to máte no a to se nejmenovalo Rádio
LR: tady to je, Rádio od třetího srpna [devatenáct set čtyřicet]
DB: [já to vidim]. já to vidim. (.) pak bylo bombardovaný a teď se
to... teď tam je e řikám ňáký [sportoviště]
LR: [mhm] a hrají tam skvoš ((squash)) [a takový věci.]
LR: [mhm, jo, jo]
DB: a v Husovicích v tom Jasu, tam prodávali zase sekáč. měli tam
bedny takový obrovský v s- kinosále. už můžu jít? ((smích))
LR: určitě, můžete. já už...
konec rozhovoru
0.0 3:1682Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 28. 6. 2011 v Brně
Rok narození: 1930, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Masná (Zábrdovice), potom se přestěhovala na
Cejl
Rodiče: Matka Židovka, otec Čech
Povolání rodičů: Otec úředník a sportovní redaktor, matka v
domácnosti
Povolání narátora: Vystudovaná zdravotní sestra.
LG: snad. tak já bych se vás první zeptala na vaše (.) celé méno a
rok narození.
AB: hm, a. b., jedenáctého dvanáctý devatenáct set třicet.
LG: mhm a kde ste bydlela do roku devatenáct set čtyřicet pět.
AB: (.) do roku devatenáct set čtyřicet pět, tak do roku ee čtyřicet
dva,
LG: mhm
AB: sme bydlely na cejlu, s maminkou,
LG: [mhm]
AB: [protože] předtím sme bydlely na masné, a jelikož to byl fašista
ten (z lokálu) co mu to patřilo, tak nás vystěhoval,
LG: mhm
AB: no a odsud šla maminka e do terezína,
LG: mhm
AB: a já sem byla ukrývaná. (..) do konce války.
LG: jo. (.) a jaké ste navštěvovala školy, jakoby dokud to šlo,
AB: no dokud to šlo, tak sem chodila tenkrát to byla měšťanka, [za]
LG: [mhm]
AB: za mně, že?
LG: mhm
AB: no tak do druhé měšťanky, no a potom už
LG: jo.
AB: s- jak sem byla ukrývaná, tak už sem nechodila, až po válce sem
si doplnila vzdělání, no, a mám maturitu sem zdravotní [sestra]
LG: [mhm]
AB: diplomovaná zdravotní sestra.
LG: (.) a ta druhá měšťanka ta byla v které části brna,
AB: e co prosím?
LG: ta druhá měšťanka jak ste o ní mluvila v které části brna byla,
jestli si [nevzpomenete]
AB: [to sem] chodila na starou, ale potom ee ee to tam vybombard-
vlastně ne, to bylo navopak, na cejl,
LG: [mhm]
AB: [a vocuď] nás dali na starou.
LG: mhm (...) [tak]
AB: [ta] škola tam stále teď je, [tedy]
LG: [mhm] a vy ste teda bydlela před tou válkou jenom s maminkou?
AB: (.) ne. před válkou sem až do roku třicet devět žila i s
[tatínkem]
LG: [mhm] (..) a jaké bylo povolání vašich rodičů,
AB: moje maminka byla v domácnosti no a můj otec byl úředník a (.)
měl dvě povolání, byl sportovní redaktor.
LG: mhm to je zajímavé ((pousmání))
AB: a nebyl žid, tedy.
LG: mhm (.) a měla ste nějaké sourozence?
AB: ne, ne.
LG: (.) a (.) hm váš vy ste teda potom byla zdravotní sestra,
AB: ano.
LG: mhm (.) a kdybyste hm mohla byste říct kdy pro vás skončilo
navštěvování kina? jakoby třeba i nějak dlouho po válce,
AB: no, (.) to e skončilo, (.) my sme chodili ještě na ty
předváděčky s manželem, (...) (k tomu) že manžel je pět let mrtvý,
(...) no, takových sedm let,
LG: mhm
AB: už to bude co nikam (...)
LG: a
AB: nechodím.
LG: mhm vzpomenete si na první návštěvu kina? někteří <pamětníci si
třeba vzpomenou, tak to dycky zkoušíme>
AB: <tak na úplně první ne>
LG: a tak a na první vzpomínky co máte na [kino?]
AB: [no no] na první vzpomínky co mám na kino, to bylo (.) na
bratislavské jak je teď divadlo loutkový
LG: [mhm]
AB: [jak] oni se menují, radost
LG: jo radost.
AB: tak tam bylo kino,
LG: mhm
AB: tak tam sme chodili do kina nejraději jako. to byly takové ty
filmy s tou, s natašou golovou ((míněno Natašou Gollovou)) eva tropí
hlouposti, a takový teda,
LG: mhm
AB: jako, to s- mně bylo těch dvanáct let, že
LG: mhm a s kým ste do toho kina tam chodívala, v téhle době,
AB: no to sem chodívala s tetičkou, s
LG: [s tetičkou?]
AB: [s příbuznou, ano]
LG: [mhm] (.) a jak často, ste tam chodívaly,
AB: ((smích)) <no, dost často>
LG: ((smích))
AB: <když se nám nechtělo, tak, nic dělat> tak sme se rozběhly,
protože sem bydlela na cejlu, to bylo [kousek jako]
LG: [jo hmm]
AB: za rohem, no tak sme šly ee do té radosti, do toho kina, no.
LG: (...) a kromě té radosti, v tomhle věku, navštěvovala jste i
jiná kina?
AB: no, nepamatuji se,
LG: [mhm]
AB: [asi] ne.
LG: (.) a jaký byl názor rodičů, na kina a na filmy. [obecně]
AB: [no tak] ee moji rodiče byli (.) kulturní,
LG: [mhm]
AB: [nevím] jak bych to řekla, [jestli to říkám správně]
LG: [mhm jo, mnhm takhle je to ve správném] slova smyslu,
AB: byli kulturní, my sme e protože tatínek e měl e e ty s-
vstupenky zdarma na to,
LG: [mhm]
AB: [páč] taky dělal někdy ty recenze
LG: [mhm]
AB: [umělecký], tak my sme s maminkou chodili spíš hodně do divadla,
na koncerty, na klasiku,
LG: mhm
AB: jo? dokud tedy než e jako nesměla už nikam chodit, že?
LG: [mhm]
AB: [protože] od roku třicet devět ee už nikam nesměla.
LG: mhm
AB: (.) a to potom teda začalo teprve to kino, ale jinak my sme
chodili hodně do divadel, a
LG: jo. (..) a třeba ve škole vyjadřovali se ňák učitelé k těm
filmům nebo ke kinům,
AB: no tak, tehdy víte to bylo za války (.) a to ani e že v osnovách
to nebylo vůbec, a že by po nás chtěl nějaké jako děje z ňákých
filmů, nebo [něco]
LG: [mhm]
AB: ne, to ne, to nebylo.
LG: a e m- myslím třeba i takové vyjadřování jako, filmy sou špatné,
filmy sou dobré, nebo něco takového,
AB: no to, to za mých školních let
LG: [mhm]
AB: [se] neprobíralo (moc) takovýho.
LG: jo. a byl teda v tomhle věku pro vás ten film důležitý nebo,
navštěvování toho biografu?
AB: no, dá se říci že ano, protože to byla zábava tehdy, nebylo nic
jiného než rádio, [že?]
LG: [mhm]
AB: takže to byla (.) taková zábava že člověk jako (.) si od těch
denních starostí tam ulevil a že tedy (.) e něco z toho zážitku,
něco z toho filmu měl, no.
LG: (..) a ee projevovalo se to teda třeba ty filmy a ty návštěvy
těch biografů nějak ee (..) v těch hrách, nebo v rozhovorech
s kamarády, v tom jak ste se chovala,
AB: ani ne,
LG: ne-e,
AB: ne.
LG: (..) jo. (..) a potom mám eště teda než ee (.) abych si to
ujasnila, vy ste říkala že ste chodila s tou tetou, do té radosti, a
potom ee
AB: to se tenkrát menovalo [jinak]
LG: [jo jo, já vim]
AB: [ale já] si nevzpomenu,
LG: <já to tady mám někde napsané>
AB: [<máte to?>]
LG: [<já si taky] nemůžu vzpomenout>
AB: ((smích)) <jak se [to tam menovalo>]
LG: [já bych to tady] měla mít napsané,
AB: (...) ona to byla teda maminčina přítelkyně, to nebyla ňáká (.)
LG: jo, [já mhm]
AB: [jako pokrevní příbuzná]
LG: [<my tomu taky tak říkáme, (teta)>]
AB: [<ale říkali sme teto] teda> (.) tetu tu vodtáhli do koncentráku
hned (.) první a (.) zabili.
LG: (...) jo. o- oránia? ((míněno Orania))
AB: (.) mhm
LG: na na bratislavské,
AB: oránia ((míněno Orania)) se to?
LG: s- mám to napsané [( )]
AB: [a víte že] já si to vůbec nepamatuji?
LG: a mám tady k tomu připsané radost, tak to asi [e bude ono]
AB: [no tak to] bude o- to bude ono, no.
LG: (..) já sem si teda taky nevím proč sem si myslela že se [že se
to menovalo jinak]
AB: [mhm ne, my sme] tedy hodně chodili do kina s manželem,
LG: [mhm]
AB: [jako] mladí lidé, když jsme byli eště svobodní
LG: [mhm]
AB: [a muž] studoval, tak sme hodně chodili a dycky dyž měl před ňá-
((pousmání)) ňákými zkouškami no tak to se tři týdny nikam nešlo,
že?
LG: ((pousmání))
AB: (..) a potom to byly po válce (.) americké a anglické filmy ale
ty byly pěkné, to bylo na úrovni, to nebylo to co je teď,
LG: mhm
AB: tak sme třeba (.) šli na dva filmy. protože sme ((smích)) <měli
zmeškáno>
LG: ((smích))
AB: <no> seděli sme třeba za dvě koruny v první řadě když už sme
neměli peníze, ale ee hodně sme chodili, hodně.
LG: mhm a ee (.) já sem se chtěla zeptat jestli (.) ste chodívala
ještě e předtím než začala válka do kina s někým jiným než s tou
tetou,
AB: (..) no asi s maminkou,
LG: [mhm]
AB: [víte] nepamatuji se. (.) s tatínkem ne, s tatínkem sem chodila
jenom na fotbal, vždycky, ten mě tahal na fotbal. protože mě musel
m- mít s sebou tak,
LG: (.) mhm
AB: sme chodili na fotbal.
LG: (..) a bylo v brně ňáké kino které ste neměla ráda? do kterého
byste třeba nechtěla chodit?
AB: (.) hm ani ne. málo sme chodili do kina, to bylo u nádraží, to
bylo takové to kino co pořád tam [běží ty]
LG: [jo, mhm]
AB: [programy dokola] tak to sme nijak nenavštěvovali. ale protože
sem e potom bydlela na dominikánským náměstí no tak naproti sme měli
kino moderna, v té [pasáži]
LG: [mhm]
AB: co teď je tam už takovej sbor z toho teda úplnej, (.) a (.) do
kina skala ((míněno Scala)) a takový ty hodně v centru,
LG: mhm
AB: taky na cihlářskou sme někdy e chodili na ňáký ty s- starý
filmy, ale to už taky nevím jak se tam to kina na té cihlářské
menovalo.
LG: (.) [cihlářská]
AB: [to si] taky nepamatuji,
LG: teď je tam (.) teď je tam art,
AB: no, možná že se to tak menovalo,
LG: [myslím že to]
AB: [ale to] nemůžu, to jako opravdu si nepamatuji.
LG: jo a
AB: eště do alfa pasáže
LG: [mhm]
AB: [sme] chodili do kina to taky už nevím jak se menovalo, (.)
možná alfa, mám pocit, ne?
LG: mhm já myslím že jo.
AB: jo, že to bylo v tý pasáži tam. teď je tam divadlo že?
LG: (...) jo, jak je ta knihovna? mahenova nebo kde myslíte?
AB: ne, ee alfa pasáž,
LG: jo.
AB: jedna strana z poštovské
LG: [jo, mhm]
AB: [jedna] strana [z jánské]
LG: [už vím]
AB: já nevím jestli je to ještě stále tak otevřené já teď už do
města (.) nepřijdu, ale myslím že ano. myslím že ano.
LG: (..) jo, já jsem úplně ztratila niť. ale vím na co sem se chtěla
zeptat,
AB: [no]
LG: [chtěla] sem se zeptat, v tom ee dětském věku jak ste se v kině
chovala,
AB: (.) <no tak>
LG: jako, jestli ste vyrušovala a
AB: normálně, [nenormálně]
LG: [jestli] bylo, jestli bylo běžné třeba (.) cumlat tam bonbóny,
jíst tam ňáké jídlo, pít tam a tak,
AB: no tak, (.) bonbóny jsme mě- mívali ale málokdy,
LG: mhm
AB: to až po válce, (.) ale, jídlo ňáké že bychom si brali s sebou
nebo něco to ne.
LG: mhm a třeba v tom kině to se tam se e se nedalo nic koupit? nebo
jakoby nebylo to běžné?
AB: to já už si nepamatuju.
LG: [nepamatujete] mhm to nevadí. anebo (..) třeba tleskali diváci
po filmu? když se jim to třeba ňák extrémně líbilo?
AB: v tom dětství ne. v to dětství ne, až až e po válce.
LG: mhm (..) a potkávala ste třeba ňáké kamarády v kině?
AB: (...) ne ne. možná ano, ale to si už nepamatuju. víte
LG: [mhm]
AB: [to bylo]
LG: (...) jo. (.) byla ste někdy jako dítě na nepřístupném filmu?
AB: (...) to nevím, protože ee myslím si spíš ne,
LG: mhm
AB: protože nepamatuji si že by to tenkrát bylo ňák jako víte
označeno,
LG: jo,
AB: nějak pro děti a dospělé, já možná to bylo,
LG: [mhm]
AB: [já] si to [nepamatuji ale]
LG: [ale jakoby] nevnímala ste to [nějak, mhm]
AB: [ne, nijak jsem to] nevnímala, nijak jsme jako nechodili na nic
LG: [mhm]
AB: [takového]
LG: (.) a byla ste někdy v kině bez placení?
AB: <ne, ne>
LG: ee chodila ste do kostela? nebo, jako e
AB: (.) nechodila sem do kostela, ne.
LG: a chodila ste do synagogy, nebo ňák ste
AB: do synagogy sem chodívala na velké svátky,
LG: [mhm]
AB: [moje] maminka nebyla ortodoxní, my sme chodili jenom na velké
svátky s babičkou a s maminkou, to sme chodili na skořepku ((míněno
Skořepovou)) tam no.
LG: (...) jo. vybírala ste si e potom e když ste šla s tou tetou,
jestli ste si to vybírali podle toho filmu, na co pudete, jestli ste
si řekly, jo tak tohle chci nejvíc vidět, tak tam musím jít, do
[toho kina]
AB: [ani ne] my sme měly náladu [<jít do kina>]
LG: [mhm jo]
AB: <tak sme> ((smích)) <tak sme šly> (.) taky sme třeba ee některý
film viděly několikrát [že?]
LG: [jo?]
AB: protože sme šly [a voni to]
LG: [jo, jo] <jasně> mhm
AB: <už už sme to viděly zase>
LG: a když ste třeba zjistily, že tenhle film už ste viděly, odešly
ste? nebo [ste tam zůstaly]
AB: [ne] ne, ne,
LG: jo. <a pamatujete si třeba> (.) ně- nějaký film který ste viděla
jakoby hodněkrát?
AB: no, e to eva tropí hlouposti, to si pamatuji [nejvíc]
LG: [mhm]
AB: no, a potom já (nevím) to byly ty filmy, ty německý se sárou
leandrovou ((míněno Zarah Leanderovou)) to už je historie, to e vy
vůbec nebudete nikdy vědět kdo to byl, (.) a (..) nepamatuji si
přesně na co na, na co sme chodily. ale teď když někdy e v televizi
sou ty starý filmy tak zjišťuji že už jsem to tehdy viděla, [no]
LG: [mhm] (..) [a]
AB: [ovšem] dost se mně plete co bylo (.) před válkou a co bylo po
válce.
LG: [mhm]
AB: [(tak jako)]
LG: (...) a e získávaly ste získávala ste někdy informace o těch
filmech? které se měly promítat? jakoby e zajímala ste se nějak o
to? ne-e.
AB: ne.
LG: (..) měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?
AB: (.) no, natašu golovou ((míněno Natašu Gollovou))
LG: mhm
AB: (.) a e a z mužů ani ne, (.) to sem jako (.)ňák nevnímala,
LG: [mhm]
AB: [to až] v pozdějším [věku]
LG: [jo, jo, jo, a]
AB: [kdo se] mi líbil a kdo ne.
LG: a ta nataša golová ((míněno Nataša Gollová)) proč byla jakoby
vaše, proč byla oblíbená herečka, [pro vás]
AB: [e protože] ona byla taková, jak bych to řekla, ee (.) ne
prudká, taková prostě plná života
LG: [mhm]
AB: [a ty] ty její role byly takový že vždycky e (.) to stálo za to
ee ji vidět, no. to byla tehdy taky lída bárová ((míněno Lída
Baarová)) a a e já si ani všechny ty herečky nevzpomenu, co byly.
(..) ádyna mandlová ((míněno Adina Mandlová)) že? (...) já nevím kdo
ještě no, (to si)
LG: mhm (..) a hm chodila ste eště do kina na němé filmy? nebo už
AB: [ne]
LG: [jenom na zvukové]
AB: [to ne] nebyly už, [němé filmy]
LG: [mhm] (.) a věděla ste třeba že s- ee že je to třeba já nevim,
film z francie, z ameriky, z anglie, vnímala ste to?
AB: no to v dětství sem [nevnímala]
LG: [mhm]
AB: to sem vnímala jenom české a německé,
LG: [jo]
AB: [filmy] že?
LG: mhm
AB: ani nevím jestli e před válkou tu něco takovýho se promítalo,
LG: (..) a e byly ňáké filmy které ste neměla ráda? (.) které se vám
jako nevim, třeba vyloženě nelíbily? (..) nebo jakoby typ filmů,
AB: no, neměla sem ráda smutné filmy.
LG: mhm
AB: to sem neměla ráda.
LG: (.) a co dělalo jakoby film dobrým filmem, pro vás, co ten film
musel být, a e musel mít aby se vám líbil, (...) nevíte, [neumíte]
AB: [to to tedy] n- na to
LG: [mhm]
AB: [ne] nemohu odpovědět.
LG: mhm (.) a kromě e toho chození do biografu a s ma- říkala ste že
ste chodila hodně do divadla s tatínkem na ten fotbal, jestli ste
měla eště ňáké jiné záliby,
AB: no měla sem, balet, chodila [sem]
LG: [mhm]
AB: do baletu, (.) e chodila sem cvičit, (..) napřed do sokola, a
potom (.) no, myslím dost. do sokola potom, za války už to skončilo
všechno.
LG: jo, a můžete říct jaké byly rozdíly v těch kinech brněnských?
jestli si to pamatujete?
AB: no tak, ee ty kina co byly v centru, že
LG: mhm
AB: tak to byly takový lepší kina,
LG: [mhm]
AB: [no] a ten e (.) jak se to menovalo, v té radosti
LG: oránia ((míněno Orania))
AB: oránia ((míněno Orania)) no to bylo takový jako, vobyčejnější
kino no.
LG: (.) mhm (..) a hm (.) bylo ňáké kino které bylo třeba já nevim,
ještě horší než třeba ta oránia ((míněno Orania)) já nemyslím jakoby
že by ta oránia ((míněno Orania)) byla ňáká jako výrazně špatná,
[ale]
AB: [nebyla] ne, ale e nepamatuji se. nevím, já sem tak zas tolik
těch kin v tom dětství
LG: [mhm]
AB: [nenavštěvovala] (.) mně se to plete s tím co bylo
LG: [jo]
AB: [po válce] všechno.
LG: mhm rozumím. (..) a vzpomenete si z čeho se skládal e program té
projekce? kromě toho hlavního filmu?
AB: (..) to vám nepovím.
LG: (..) ee (.) a nevzpomenete si jestli tam třeba bývaly ňáké
krátké filmy (.) reklamní filmy nebo,
AB: no reklamní filmy ne, tehdy to by- já nevím jestli s- to po
válce až nazývalo týdeník ale to bylo
LG: [mhm]
AB: [vždycky] před každým filmem
LG: jo mhm
AB: byl týdeník (.) to bý- to bývalo, vždycky
LG: [mhm]
AB: [něco] před filmem.
LG: a e (.) byly třeba ňáké ukázky e z jiných filmů, ve smyslu (.)
za týden ná- vám promítneme tady tenhle film? nebo
AB: ne, ne.
LG: (..) a e teda ten týdeník (.) nebo ty (.) jiné části toho
programu jakoby bavilo vás to? když třeba [ten film]
AB: [no, ne] no to bylo s- samý vítězství hitlera
LG: [mhm]
AB: [a takový] víte?
LG: jo.
AB: no a před válkou nebyly, to byl normálně film, před tím filmem
nic nebylo.
LG: mhm
AB: (.) aspoň si nepamatuji.
LG: jo.
AB: a znala ste někoho kdo měl e doma promítačku?
AB: (.) ne.
LG: (.) m-m. jo. tak, a teď tu mám otázky které se jakoby vztahují
k protektorátu, (.) tak vy jste e říkala že ste byla hm že že vaši
maminku odvedli a ee vy ste byla potom ukrývá- ukrývaná, a já teda
chápu že jakoby e návštěva biografu nebyla vaše největší [priorita]
AB: [no] vůbec žádná priorita
LG: [jasně]
AB: [vůbec] žádná, to sem ne- e vůbec nevycházela,
LG: [a]
AB: [dva] roky,
LG: mhm a od kdy ste jakoby nevycházela?
AB: no vod roku čtyřicet tři do roku čtyřicet pět.
LG: mhm (.) a teda e během toho protektorátu to ste ště pořád
chodila do toho kina s tou tetou? nebo
AB: no to právě e to bylo ještě to období
LG: [mhm]
AB: [málokdy] že? no a potom e já sem měla kamarádky, já sem tedy e
(.) že my sme prostě nikam už nesměly chodit,
LG: [mhm]
AB: [my sme] se e scházívaly jako děti na židovským hřbitově.
LG: aha
AB: jo? tam tam jako sme se setkávaly. (.) ale jinak už sme nesměly
nikam, no.
LG: (..) mhm (..) a [vzpomínáte si]
AB: [hm po dobu] ukrývání
LG: [mhm]
AB: [absolutně] nic, š- vůbec nic.
LG: (..) a vzpomínáte si kdy ste byla jakoby naposledy v v kině
během toho protektorátu?
AB: no to mohlo být já nevím, jestli v roce (.) čtyřicet, čtyřicet
jedna, (.) [tak ňák]
LG: [mhm]
AB: no.
LG: a po od- po tom e po osvobození? kdy ste byla e poprvé? v kině?
[nebo jako kdy ste e]
AB: [no, kde sem byla e poprvé]
LG: kdy ste zase začala chodit [do kina?]
AB: [no to, to sme] chodili hodně, to sem říkala,
LG: [mhm]
AB: [no ale] kde sem byla poprvé, to nevím, e protože říkám my sme
bydleli v tom centru toho města,
LG: [mhm]
AB: [běhali] sme vod jednoho kina do druhýho. víte? to nebylo jako
ee (.) že bychom měli jenom jedno kino kam bychom rádi chodili,
LG: jo.
AB: to sme chodili podle toho co kde hráli, co [kde bylo]
LG: [jo.] (..) a (.) v té č- vy ste bydlela teda na tom cejlu, a a
jestli byste dokázala říct jaká to byla čtvrť ee z hlediska jakoby
(.) já nevím, jestli tam ee převážně byli češi, němci,
AB: no tam to bylo [pomíchaný]
LG: [dělnická čtvrť]
AB: [v našem] domě byli e vesměs češi, tam bydleli, no, bydleli tam
němci, takový potvory, (.) ti bydleli u nás, to byli jediní,
LG: mhm
AB: jo? jinak ee e tam ee všude byli češi, tedy ne ne ee
LG: (...) a když ste si potom vybírala ty filmy, třeba i po válce,
jakou roli hrálo to že ste e jakoby pocházela (.) z části teda vy
ste teda říkala že že maminka tu víru ňák nejvíc nepraktikovala a že
tatínek
AB: maminka e říkám, e prak- praktikovala víru ale
LG: ne-
AB: nebyla [ortodoxní]
LG: [jo]
AB: že by jako víte e se všechno přísně,
LG: [mhm]
AB: [dodržovalo] tak jak e by se to mělo dodržovat.
LG: a mělo to teda e to vaše vychování ňáký vliv na výběr těch
filmů, nebo kin?
AB: ne, ne, absolutně ne.
LG: mhm (..) a e byly v brně nějaká kina která byla já nevim, spíš
česká nebo německá nebo židovská, [jestli]
AB: [no tak] židovská nebylo nic,
LG: mhm
AB: to si nepamatuji, e které kino komu patřilo, nebo jak to bylo to
si nepamatuji ale (.) vesměs že by byly č- č- e kina která byla
česká, nebo německá,
LG: [mhm]
AB: [to jako] si taky nepamatuju. pamatuju si jenom že se tenkrát
dávaly e v některých kinech české i německé filmy, ale
LG: mhm
AB: e jestli to bylo ňák rozdělené to jako víte to bylo všechno
příliš krátce.
LG: mhm [jasně]
AB: [to]
LG: (...) jo, a ještě tu mám otázku jaký byl osud vaší rodiny na
konci války. jestli teda o tom chcete nechcete mluvit, to jen (jako)
AB: ((povzdechnutí)) no na konci války se vrátila z koncentráku moje
maminka, (.) a jeden její bratr. a ostatní všichni zahynuli, maminka
byla z rozvětvené rodiny, bylo jich šest dětí (.) no ty už už
samozřejmě po- byly dospělý za e za
LG: [mhm]
AB: [války] že? no tak (.) měli, měli rodiny, měli e děti, no a to
ti všichni teda byli zavražděni v plynových komorách.
LG: mhm
AB: (.) nikdo se nevrátil, jenom jeden jediný bratr maminčin (.) ten
byl e v osvětimi až do roku čtyřicet čtyři ale (.) už byl tak
strašně na dně že to e nemohl přečkat a spáchal sebevraždu. šel a
chytil se těch elektrických drátů.
LG: (...) a e vy ste teda o tom ňák nemluvila, ten tatínek vy ste
s ním pak potom už jakoby nebydleli?
AB: [ne]
LG: [mhm]
AB: tatínek se v roce třicet devět s maminkou rozvedl, odešel [od
nás a]
LG: [mhm jo]
AB: a víc sme se neviděli.
LG: jo. a e (.) jakoby e kdo vás jako ukrýval, nebo
AB: no, ukrývali mě to byli (.) to byli cizí lidé [úplně]
LG: [mhm]
AB: to byli [cizí lidi]
LG: [které jste jakoby neznala?]
AB: [to byli] vod maminčiny e kamarádky známí
LG: mhm
AB: kteří když (.) e slyšeli že teda maminka musela do do transportu
a já že sem zůstala v bytě sama, tak (.) prostě přišli a vodvedli mě
a a schovali mě.
LG: mhm (..) jo. teď tu mám seznam filmů které byly jakoby dycky za
ten rok nejvíc hrané, nebo nejvíc navštěvované v těch ee těch
brněnských biografech, tak já nevím jestli to přečtete, [nebo]
AB: [no] to nepřečtu, páč se si nevzala brýle,
LG: [jo]
AB: [ukažte] já to zkusím, ale nevím.
LG: je to teda dost malým (no) (.) a jestli byste teda mohla říct
AB: tak němý film sem [neviděla žádný]
LG: [jestli ste] viděla v kině, e jakoby estli ste je viděla
v televizi to nás asi tak nejvíc jako nezajímá, ale spíš jakoby
estli si pamatujete že ste třeba některý z těch filmů e viděla v té
době? nebo
AB: [no to si pamatuju]
LG: [v jaké době to bylo]
AB: [to byl] burian [samozřejmě]
LG: [mhm]
AB: že? tady vidím cé ká polní maršálek ((míněno C. a k. polní
maršálek))
LG: mhm
AB: no tak jako (.) dítě sem ee (...) ne- nemůžu říct že bych byla
nadšením bez sebe no a až sem byla starší tak už sem do toho [kina]
LG: [mhm]
AB: nechodila, ale ty ty s burianem ňáký filmy toho ha- hadimršku
((míněno To neznáte Hadimršku)) ten lelíček ((míněno Lelíček ve
službách Scherlocka Holmese)) pobočník jeho vý- ((míněno Pobočník
jeho výsosti)) to se všechno dávalo, za války, že? (...) no, mata
hari to sem asi neviděla. (..) to taky nevím. (...) svět patří nám
sem asi viděla,
LG: mhm
AB: a sněhurku a sedm trpaslíků to sem viděla až po válce,
LG: mhm
AB: (...) no prakticky když tady čtu takhle ty filmy víte? to bylo
všechno spíš po válce, [potom]
LG: [po válce, mhm]
AB: [to sem] e jako dítě (.) neviděla. (...) no, to bylo všechno, to
sem všechno viděla po válce až. (..) a některý třeba tady já nevím,
její oběd a takový to sem vůbec neviděla.
LG: mhm
AB: (...) anebo la paloma a takový (..) to ne.
LG: jo. a chtěla sem se ještě zeptat jestli je třeba ňáká nevim,
historka z kina nebo, něco o ňákém filmu co byste chtěla ještě říct,
AB: ((smích)) <no>
LG: <nebo něco na co sem se třeba nezeptala [( ) říká že>]
AB: [<historku] z kina vim, ale to bylo dost vulgární>
LG: <no to nevadí, [to>]
AB: [a to] bylo po válce,
LG: mhm
AB: a menovalo se to já nevím jestli to byl anglický nebo americký
film, menovalo se to sličná vražedkyně, a tehdy tam hráli herci ee
ména si taky nepamatuju, ale e to jako byli velice známí k- na který
se chodilo,
LG: mhm
AB: a ona tam prostě ((smích)) já nevím už přesně jak to bylo napřed
milovala jednoho muže a pak druhýho, a a teď prostě e už jako ten
film končil e a teď to bylo takový napínavý smutný vona se tam
plazila po kolenách a vobjímala mu kolena aby vod ní nevodcházel, a
teď najednou se z první řady ozvalo, páni, to je ale k,
LG: ((smích))
AB: jo? a teď jak ten film byl takovej tragickej,
LG: ((smích))
AB: <tak celé kino m- se tak rozřechtalo teda, to bylo úplně jak
když by víte? to no>
LG: ((smích))
AB: <to bylo něco, na to sme vždycky vzpomínali jak prostě ee ten
film okamžitě se s- celý ten děj víte? se votočil>
LG: <jo> ((smích))
AB: to bylo takový jako ještě ee jako z dob někdy já nevím, ee
z z toho e vosumnáctýho století takový jako jo, ten e ten ti baróni
a ti
LG: ((smích))
AB: hrabata, a takový no. to tedy na to vzpo- <na to sme nezapomněli
nikdy> páč to tedy vopravdu jako,
LG: (..) jo, <to je vtipné> to jo. <tak a ještě ňákou historku máte?
nebo už>
AB: <ne> ((smích)) [<nepamatuju si>]
LG: [<tak dobře, tak děkuju> tak já to]
AB: [<nepamatuji se>]
konec rozhovoru
0.0 3:1345Rozhovor vedla: Jana Volková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 12.11.2009; Arne Nováka 1, Brno
Rok narození: 1931, bez sourozenců.
Bydliště do roku 1945: Tučkova ulice (Veveří).
Povolání rodičů: Oba rodiče byli pojišťovacími úředníky.
Povolání narátora: Vystudoval teologii na UK a poté působil jako
evangelický farář.
JV: takže dneska je dvanáctého listopadu dva tisíce devět, a já tady
mám na rozhovor pana Ctirada N., em rozhovor začínáme asi o půl
čtvrté em na katedře filmu a audiovizuální kultury ((Ústav filmu a
audiovizuální kultury)). em já bych začala rozhovor em rekapitulací
několika osobních údajů, em takže první bych se zeptala na vaše
bydliště do roku čtyrycet pět.
CN: ano, to bylo vlastně Brno centrum, Tučkova ulice.
JV: hm, em potom jaké bylo povolání vašich rodičů?
CN: ano, byli to pojišťovací úředníci, otec s obchodní akademií, matka
s obchodní školou, takzvanou,
JV: hm, a
CN: v Brně, taky v (hasičský) pojišťovně,
JV: a měl ste nějaké sourozence?
CN: ne.
JV: neměl. a ještě, ve kterém roce jste se narodil?
CN: jednatřicet.
JV: hm a teďka jakého vzdělání ste dosáhl.
CN: no tak magisterskýho teologie.
JV: hm
CN: evangelického.
JV: dobře. a ještě jaké školy jste navštěvoval a kde, předtím.
CN: počínaje vod té obecné, že jo,
JV: hm
CN: to byla Sušilova ulice, tam byly čtyři třídy, místo páté třídy nám
naordinovali tehdy úřady první měšťanku, to byl takovej zvláštní, dva
roky trvající teda vyjímečnej postup, a po této první měšťance sem
nastoupil jako primán do gymnázia Antonínská ((Státní reálné Gymnázium
na Starém Brně)),
JV: hm
CN: který samozřejmě jako všecky gymply bylo úplně jinde než na
Antonínské, páč tam zase byli vojáci a tak. takže tam sem uďál těch
vosum tříd, a maturoval v padesátým roce.
JV: hm
CN: er gé ((RG – reálné gymnázium))
JV: jo
CN: čili taková, spíš humanitní orientace.
JV: hm, dobře. a ještě
CN: já potom teda teologická fakulta od roku padesát do padesát pět,
teologická fakulta v Praze.
JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala na vaše povolání, jaké jste potom
vykonával?
CN: no v podstatě dá se říct evangelickej farář.
JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné
navštěvování kina, kdy ste přestal chodit do kina. nějak pravidelně,
nebo často.
CN: u mě je otázka, jestli sem chodil pravidelně předtím, mně se nezdá,
že by v tom byla nějaká soustavnost, eště sem se pokoušel i s manželkou
o tom hovořit, vona myslí teda pokud de o její rodinu, tak že snad
chodila do kina každej týden, já vůbec si nedovedu tohle vybavit, jak
to bylo. moje em matka byla, tak mě jaksi kulturně ovlivňovala spíš
směrem k muzice, a a vodila mě na koncerty, a na operu.
JV: hm
CN: a ji- myslím, že jsem teda vztah mých rodičů ke kinu, ňák to se mně
nepodařilo teď si vybavit, asi to nebylo velký téma nějak, takže
pravděpodobně sem byl nějak průměrnej, jako všichni nějak se tam
chodilo, když byl nějakej novej českej film, to většinou nebylo velmi
často, byly plakáty, že jo, a tak člověk čet, eem odhadoval bych to
vysloveně rekonstrukcí, že to teda je asi možno říct tak jednou měsíčně
že sem,
JV: hm
CN: mohl bejt v kině, ale nebylo to zase taková soustavná návštěvnost,
abych mohl říct a skončilo toto tehdy a tehdy. vono to pořádně ani
nezačalo ani neskončilo, je to takový dodneška poměrně velmi namátkový
skoro nebo....
JV: ale tak jednou za měsíc je poměrně často na dnešek.
CN: tehdy ovšem nebyla televize, že,
JV: hm
CN: em a i ty kulturní příležitosti potom dokonce později i divadla už
byly em zavřený v Brně, takže ten film, to byla jediná neomezená a
poměrně velmi hustě nabízená příležitost, když se vezme ta síť těch
kin,
JV: hm
CN: a jejich látce.
JV: hm dobře. tak teďka bych se zeptala na tu dětskou zkušenost, to
bude em asi do období vašich deseti let,
CN: hm hm
JV: a zeptala bych se na první otázku, jestli si vzpomínáte na svou
první návštěvu kina.
CN: která byla první, to nevím. ale jakej byl můj první pocit nebo
úchvat filmem, to byla širly templ ((Shirley Temple)) samozřejmě, byť
nevim, jak se ten film menoval, ale eště si některý scénky dovedu
představit, to asi sem vplul do takové všeobecné sentimentální reakce,
dojem- dojemná fabule toho filmu ňáká,
JV: hm
CN: kde ta holčička měla takovou skleněnou kouli, kterou když pohnula,
tak padal sníh, ale vono to vybavovalo ňáký, ňáký její smutný
nostalgický vzpomínky na něco, na domov nebo na něco, co prostě už
postrádá,
JV: hm
CN: takže tohle to byla, bylo to takový, takový opravdu, taková jemná
emotivní jaksi stimulace k tomu, zamejšlet se nad nad ňákým sirotkem,
nebo nad takovou ňákou existencionální situací dítěte bez bez opory,
JV: hm
CN: bez budoucnosti nebo tak. to si nejsem, dokonce vim, kde sem to
viděl. to bylo v kině dnes neexistujícím teda.
JV: a ve kterém víte?
CN: vím. to se menovalo kino Central, a bylo to na náměstí Svobody.
JV: hm dobře. a to [bylo]
CN: [a to byla] jedna, a druhá taky, taky americká zřejmě, záležitost
byl nějak- nějaká asi dysnyjovka ((Disney)), byla to pohádka o vlku a
kůzlátkách. to byla vůbec první groteska, kterou já sem viděl, a byla
vydatná, dokonce ještě si pořád pamatuju ňákou písničku, kterou tam
zpívali, a muselo to bejt teda, no že by to bylo dabovaný, to by snad
nemohlo tehdy, to ne. ale ta písnička byla Dej si pozor na vlka, ta
melodie se mi pořád ještě dokáže vybavit.
JV: hm
CN: možná že tam byla aspoň nějak ta ta, ta píseň v nějakým překladu.
to prostě sou záhady, který já už nedokážu dneska,
JV: hm
CN: spolehlivě em vyložit, nevim.
JV: hm dobře.
CN: a bylo to teda opravdu v tom období na něž se ptáte, do těch mejch
deseti let. em to byla ještě vlastně první republika myslím.
JV: dobře. a myslíte, že tyhlety filmy vás nějak ovlivnily? nebo měly
na vás nějaký...
CN: no em jistě jo. i to, že si je pamatuju jaksi je to, vyvolává to ve
mně nějaký estetický resonance, že, a a právě zase ta první věc, o níž
sem tady mluvil, s tou holčičkou širly templ ((Shirley Temple)), to
jaksi zase vyvolávalo zase takovej, dispozici k solidárnímu cítění vůči
někomu kdo, kdo trpí. samozřejmě že to bylo velice velice teda tak
efektně uděláno, aby to právě to dojetí vyvolávalo u diváka, ale jo, já
myslím, že to byla jistá etýda ((etuda)) takovýho empatickýho em
pohledu na, na svět.
JV: a myslíte, že to třeba bylo populární i mezi vašimi kamarády
tyhlety filmy?
CN: to určitě jo. určitě.
JV: a třeba ste si o tom nějak povídali? nebo...
CN: těžko říct. a potom do těch deseti let, to asi ňáký takový
rozhovory, to to bývaly jenom takový bodový, že jo,
JV: hm
CN: že sem včera někde byl tak, ale aby se šlo do ňáký analýzy nebo,
nebo ňáký takový posouzení věcný, to sme asi nevedli. pravděpodobně s
rodiči, možná sem vo něčem takovým musel mluvit, to určitě jo,
JV: hm
CN: jináč se u nás doma, zejména s maminkou sme vedli rozhovory, jakýsi
její komentáře, nebo,
JV: hm
CN: nebo vysvětlení, asi sem taky hned všemu nerozuměl, protože
vopravdu to byly jedny z mejch prvních filmů, na ty úplně první si
nevzpomínám, možná e to byly tyhlety,
JV: hm
CN: a že to chtělo ňákej takovej interpretační eště po- pokus od
maminky.
JV: a ona vám třeba nějak doporučovala filmy?
CN: to je všecko možný, ale to už si ne- nevybavím. to si nepamatuju.
snad se najde někde někdo starej, kdo eště taky něco o tom, kdo by si
pamatuje více. zejména tam, kde by se v rodině na filmovou kulturu
kladl důraz. u nás myslím že to byla jakoby taková trošku samozřejmá
spontánní věc, která se moc nepromýšlela,
JV: hm
CN: nebo nevyhledávala em ňákým systémem, kterej bychom si stanovili.
JV: hm a teďka bych se zeptala na to, když ste byl na těchto filmech,
na které si teďka vzpomínáte, tak s kým ste tam byl, jestli si na to
vzpomenete.
CN: ano, to sem určitě byl s maminkou.
JV: hm
CN: v tomto věku sem chodil asi nejvíc s maminkou. tatínek měl takový
trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do
kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím, jakej von potom, tos to
brzy zem- teda se zastřelil přesně řečeno. em jestli něco četl nebo
jestli měl ňáký jiný kulturní em dřívější zkušenosti, to nevim. byl to
spíš takovej úředník, kterej si hleděl své práce, velmi spolehlivě v
tom oboru, ale, ale matka pěstovala spíš teda múzy,
JV: hm
CN: v takovým lidovým smyslu.
JV: em a teďka bych se zeptala, vy už ste mi to vlastně částečně říkal,
em jak často ste do těch svých deseti let chodil do kina. jestli to
tedy bylo taky jednou měsíčně, nebo myslíte, že to bylo jinak?
CN: do těch deseti let si dovedu představit, že to nebylo jednou mě- že
to bylo trošku řidší.
JV: hm
CN: opravdu myslím že teda, právě to toto byly filmy vyloženě dětský,
myslím že na takový filmy, který zpravidla sou určený em obecnému
diváctvu, že tyhlety filmy pro dospělý že, že prostě nenapadlo maminku
aby, aby mě ňák takhle k nim otevřela cestu. to až potom, když sem byl
na tom gymnáziu, a vůbec když sem se začal trošku rozhlížet po Brně.
JV: hm
CN: mělo to i patrně větší stimul pro nás byla i ta okupace německá.
JV: hm
CN: že člověk jaksi začal víc vnímat, když něco bylo český, že. tak tam
tam asi potom, tam už si pár filmů pamatuju teda, že sem už vyhledal
sám nebo s kamarádama, nebo, nejspíš s takovou partičkou ňákou.
JV: hm, a takže tady v tom dětském věku ste chodil do kina jenom s
matkou, nebo i třeba...
CN: určitě jenom s matkou.
JV: jenom s matkou. hm teďka bych se zeptala em která kina ste
navštěvoval. říkal jste ten Central, jestli si vzpomínáte [ještě]
CN: [ale] zrovna ten Central není typickej. my sme bydleli na Tučkově
ulici, em jestli vám to něco říká, je to je to tak v ose se sokolským
stadionem bývalým, ovšem na druhé straně té ulice sme byli, v (takové)
začínající tehdy začínající části, a vod tamtud bylo nejblíž do dvou až
tří kin. em dneska se všecka menujou jinak respektive neexistujou už.
myslím, že nejbližší mně bylo kino Stadion.
JV: hm
CN: nemusim říkat, kde bylo, to asi máte všecko už v tech materiálech.
JV: hm
CN: nejbližší i nejenom místně, ale i takovým jako atmosférou nebo i
zvykem.
JV: hm
CN: toto bylo naše kino prostě. takže ňákej pravidelnější kontakt tam
musel bejt, páč tam sem se cítil prostě vysloveně jako ve vlastním
prostředí. druhý bylo Studio.
JV: hm
CN: to víte kde je, že,
JV: ano.
CN: na Cihlářské Art kino, a předtím bylo Metro.
JV: hm
CN: což je Městské divadlo dneska, že.
JV: ano.
CN: tak tam sme to měli blíž, blízko, a takovou solidností to trošku
odpovídalo takové té středostavovské em úrovni, na které my sme se
chápali.
JV: hm
CN: ale že bych jako vůbec nikam jinam nešel, tak ten Central, to je
opravdu, tam byly ty dětský moje vzpomínky, nevim jak sme zrovna tam na
to připadli, taky vůbec nevím, jestli to tak bylo, že že ty filmy byly
vyhrazený jenom pro určitý biografy, em nevim, to nedovedu říct.
JV: hm
CN: my sme ještě pořád v tom věku dětským, že jo.
JV: ano.
CN: ještě nejsme v protektorátě, tam by těch vzpomínek možná bylo víc.
JV: em dobře. tak teďka bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na film
a kina. vy ste říkal, že ty teda moc em že to moc jako neřešili, že to
brali jako samozřejmost.
CN: asi jo. asi jo. teda tatínkův názor neznám vůbec, myslím si, že ani
nevzpomínám že bych, že by někdy byl do kina šel. to neznamená, že
nešel, ale, já to tak trošku naznačil, von měl nějaký ještě jiný citový
zájmy mimo, mimo em manželství s mou maminkou.
JV: hm
CN: takže je možný, že tam se třeba dostalo víc i těchto em náplní, ale
doma teda nebyl ten, kdo by to nějak inicioval nebo s náma o tom
hovořil, kdo s náma šel někam, takže to byla maminka, já jinak netušim,
co teda vedlo k výběru em těch filmů, a zejména v tom období do těch
deseti let, jediný, co si pamatuju, sem teď řekl a nemám už žádnou em
interpretací dál k tomu.
JV: hm takže s maminkou ste vlastně hovořili o těch kinech, nebo o těch
filmech,
CN: to ano, to ano. nevim, jestli to bylo pedagogicky míněno, vona teda
víc se mnou promejšlela muziku.
JV: hm
CN: potom posléze teda mě na ten klavír od první třídy myslím nechala
vyučovat, a tak, takže tam se soustředila její snaha ze mě něco
vytlouct, a tak tam to to byla pravidelná abonentní teda účast na
koncertech,
JV: hm
CN: a jak se to slušelo v takové té měšťanské společnosti na ty opery
sme chodili. nevzpomínám si, že by maminka šla třeba na činohru. em to,
to taky může něco říkat, ten film teda nahrazoval asi dramatickou
oblast vůbec u ní.
JV: hm
CN: no a u mě teda patrně tak taky, no.
JV: dobře. a ještě bych se zeptala, em jestli měla vaše škola nějaký
názor na film, nebo vaši učitelé. jestli nějak komentovali filmy.
CN: no tak abych si ujasnil do těch deseti let, třicet jedna, štyrycet
jedna, no tak to už sem byl potom v primě gymnázia, a to už ročník
štyrycet jedna, který byl hluboce v protektorátě, em vlastně už dva
roky to probíhalo v takový atmosféře, kdy pokud by byl nějakej důvěrnej
em a vlasteneckej komentář, tak to asi by nám profesoři ve třídě nebyli
řekli.
JV: hm
CN: ale na film jakožto umění, to myslím že teda ještě sme byli příliš
malí na to, aby nám, aby docela takovou širokou oblast em otevírali,
ale je pravda že, ale to už sme zase v tom protektorátním období spíš,
em ve škole obecné tam myslím o filmu nikdy nějaká řeč nebyla,
nevybavuju si to, možná že to bylo i tak že, že někteří žáci na to ani
neměli peníze, nebo já nevim, že tam byla taková jako ten standard
návštěvy biografu a tak, že se nedá předpokládat natolik, aby ten
učitel na té obecné škole, aby vo tom mlu- hovořil jakoby ke všem, jako
o věci, která by měla být společná, společným zájmem, em ne,
nevzpomínám si, že by někdy, až do té čtvrté třídy obecné, nebo v tom
prvním, v té první takzvané třídě hlavní školy, to byla ta měšťanka, se
jmenovala hlavní škola, tam s náma o tom niko nemluvil. a protože pak
už běžel ten protektorát, tak já si myslím že, že se em raději pokud by
to bylo velmi aktuální, tak že se tomu všichni raději vyhýbali než aby
riskovali veřejnou nějakou výzvu něco zhlédnout nebo něčemu rozumět
trošku.
JV: takže ani za protektorátu vám neříkali nic.
CN: učitelé ne. ne, ale vodili nás do kina, vlastně, no, to jistě, teď
si honem vybavuju, to i z té, i z té hlavní školy, z té první třídy,
která nahrazovala třídu pátou em školy národní dnešní, jo, tam sme byli
právě chodili do toho Studia ((Studio)), celá škola,
JV: hm
CN: a tam vím, že byla různá filmová představení. jestli to bylo k
výročí politickým jako, třeba byly Hitlerovy narozeniny,
JV: hm
CN: což myslím že se nějak slavilo, já si to fakt nějak nevybavuju, ale
asi že to mohlo být, tam sme, tam sme chodili a vím, že sme tam trpěli
takovým pocitem určitě povinnosti, že
JV: hm
CN: něco co, co se musí, a přičemž už i ty děcka cítily jakousi takovou
zábranu, opatrnost, aby se moc,
JV: hm
CN: náhodou něco aby se ňák nevyprovokovalo. ňáký odezvy. nojo, tak
pokud de vo učitele, tak jejich aktivita kromě toho, že nás tam vodili,
myslím se mně žádná nevynoří, nebyly to ovšem jenom takovýdle ty filmy,
nebo nebyly to patrně jenom slavnostní příležitosti, ale taky si
vzpomínám, že nás tehdy oslňovalo například, že sme viděli nějaký
německý filmy, vysloveně takovýho vědecko populárního typu,
JV: hm
CN: něco, co dneska je teda virtuálně jednoduchý, ale prostě to tam byl
zasa- zasazeno símě, a teď se snímalo, jak jak se z toho vyvijí
rostlina a dokonce květ a plody, všecko co umožňovala tehdejší filmová
technika, tak to nás, to mně uvízlo. jistě tam byly i jiný přírodovědný
filmy, zdá se mně, že asi ta škola vybírala z té německé produkce, nebo
z toho, co bylo spíš věci takto určitě teda pozitivního významu pro,
pro vzdělání děcek. ne ty politic- i ta politická, pokud byla ňáká
taková témata, tak se to určitě em tiše chápalo jako nezbytnost, o
které se nemohlo debatovat.
JV: hm a třeba hrané filmy? na ty taky ste chodili se školou?
CN: no tak vím o jednom, ale to taky zase takovej spíš taková politická
hra, to byl film alkazar ((Alcazar)), samozřejmě em teda říšskej film,
kerej podával obraz o španělské občanské válce, ve prospěch franka
((Francisco Franco)),
JV: hm
CN: a velmi silně kriticky vůči demokracii, nebo vůči té levici
španělské, až do takovejch těch, přehrávanejch teda projevů právě
představitelů té demokracie. to konkrétní scénu ňákou, tak to bylo
hraný samozřejmě, bylo to hraný a bylo to na způsob takovejch těch
akčních filmů trošku, ty boje, ta palba, ty kluky to zajímalo, ty
kulomety,
JV: em
CN: pak dělali e e e e e ((předvádí zvuk kulometu)), když si vo tom
vykládali někde na chodbě nebo tak, to je jako bavilo, ale myslím, že
samu věc, em samu nástrahu teda, která v tom byla, taková ta propaganda
ve prospěch fašismu, to, tak to, to asi jim uniklo. mně ne teda, to
musím říct, já sem, že sem dokonce byl pohoršen, když o tomto filmu
alkazar ((Alcazar)) ve škole povinném, sem náhodou mluvil s nějakou em
ženskou, která byla na procházce se psem, nevim jak se to stalo, a vona
se tak teda té fašistické idee tam téměř zastávala. a já sem jako malej
kluk chtěl ji dát najevo jakousi opozici vůči tomu přístupu, ale
nechtěl sem to, netroufal sem si to říct naplno, to by nešlo, tak sem
říkal, že se mně ty scény nelí- em těch zranění těch vojáků, jak padají
zasažení střelbou, že se mně to zdálo být strašně nepřesvědčivý,
amatérský sem říkal.
JV: hm
CN: ale byla to v podstatě taková polemika výkladu té idee.
JV: hm
CN: toho fašistickýho opravdu filmu, kterej se snažil em opravdu pro
německý diváky potvrdit tu orientaci,
JV: hm
CN: na Hitlera, a proti západním demokraciím.
JV: a ještě bych se zeptala, jak často ste chodili se školou do toho
kina.
CN: to asi mělo ňákou pravidelnost. nevim jak často to bylo, ale myslel
bych em jestli to můžu odhadovat, tak určitě to mohlo bejt ne čatěji
než jednou měsíčně, ale asi e né méně často než jednou za čtvrt roku,
tak asi si myslím že, že to asi bylo součástí jako jindy pochoďáky když
se ďály nebo tak, tak cosi takovýho tam asi bylo.
JV: hm
CN: toto využití teda filmu pro, pro účely vzdělávací, případně ňáký
takový povinně loajální.
JV: hm a vy ste teda zmiňoval to kino Studio.
CN: ano.
JV: chodili ste do toho [stu- Studia]
CN: [tam sme] chodili.
JV: jenom tam? nikam jinam, do žádných jiných kin?
CN: nevybavuju si. se školou si nevybavuju ale to, to může bejt
vopravdu tím, my sme potom teda taky byli strašně rozestrkaní, že, ty
gymnázia Antonínská tedy teda patří do do centrální části Brna, to bylo
na Poříčí umístěno, em kvůli vojsku, který zase naše budovy zabíralo,
em tak možná že i to bylo takový ňáký méně příležitý, tam myslím, že
sme nikdy, na Starobrněnsku sem v žádným kině nikdy nebyl, ani nevím,
jestli by tam ňáký takový bylo, zřejmě ta škola mohla toto podnikat
jenom jestliže někde v okolí dostupná ta kina byla, že jo.
JV: hm
CN: nevim. dál si nevzpomínám už na žádný další. o Studiu ((Studio))
toho vím dost, dost jaksi se to opakovalo, snad několikrát, tak to, to
mně uvízlo.
JV: hm dobře. em tak teďka bych se vrátila zase zpátky k tomu dětskému
věku, do těch vašich deseti let, a em zeptala bych se, co pro vás ten
film znamenal. vy ste říkal, že na vás zapůsobily ty dva filmy, které
ste viděl, a že si pamatujete tu písničku, tak třeba jestli ste si ji
zpíval s kamarády nebo sám.
CN: spíš sám. dodneška sem schopen si kousíček tý písničky zpívat, jo.
em a divím se fakt, že teda česky, no, a možná že tam byla jinak určitě
ty hlasy to byla americká angličtina, teďka si tak uvědomuju, že, to
bylo pro mě velice podivný jak tam ty zvířata, jakým způsobem mluví,
takovým huhňavým hlasem, ale ta písnička, ta byla Dej si pozor na vlka,
tak to prostě byla taková jednoduchá melodika, že mně uvízla jako,
takovej vzorek toho melodickýho jakýhosi teda, řekněme i vlas- vlastní
takový fantazie, protože to bych mohl i zazpívat, ale není k ničemu
potřeba, abych, abych to zapisoval jako noty, že.
JV: hm a třeba pamatujete si víc písniček, nebo jenom tady z toho
filmu?
CN: já si pamatuju řadu písniček třeba i z divadla, ale to už je jiná
oblast zase. tady byly dva kašpárci, dvě divadla kaš- dospělých
kašpárků, ne jenom loutková divadla, a tak u jednoho taky, dneska sem
si zrovna vybavil takovou jednu písničku, taky podobně elementární
melodicky jednoduchou chytlavou, pro děti, tak zřejmě sem si písničky
pamatoval, takže v tomto smyslu ta groteska neměla ňákou výjmečnou em
pozici, ale další písničky z filmu asi nebudu vědět, to bych si
nevzpomněl.
JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jestli ste třeba em si s
kamarády hráli na to, na ten film, na ty scény z toho filmu, nebo
jestli vás to nějak inspirovalo k dětským hrám, nebo vás to nějak
ovlivnilo k něčemu.
CN: em myslím že ne.
JV: nebo třeba abyste napodobovali hlavní hrdiny v oblíkání, v chování,
CN: ne, ne, to mně připadá, že by mně bylo hrozně vzdálený takhle, a
ani myslím že ta naše klukovská společnost, ne to mohl být náhodnej
podnět ňákej, ale ne nevybavuju si to.
JV: hm
CN: ne
JV: a eště bych se zeptala, to už sme částečně zodpověděli, em ale
jestli byl pro vás v tomto věku film důležitý. jestli pro vás hrál
nějakou významnou roli.
CN: asi ne. ne. řekl bych že že to, tak jako si asi nevybavuju funkci
rozhlasu, v tom věku, tak si taky nevybavuju ňákou zvláštní důležitost
filmu pro mě, ale ale byl tam prostě, jako,
JV: hm
CN: možná že je důležitý protože to bylo tak samozřejmý, jaksi,
JV: hm
CN: že sem to ani tohle nevnímal jako samostatnou otázku, ne ne, myslím
že ne. vím, že když teda sem jezdil potom tramvají do gymnázia, že, do,
až na Starý Brno, tak že když em v Metru ((kino Metro)) zase vyvěsili
novej _dpoled ručně malovanej, docela schopně, plakát,
JV: hm
CN: s názvem dalšího filmu, tak vo těch, to že nás vždycky zajímalo, co
se právě dává, vždycky to bylo dvojjazyčný, a tam si člověk čet i tu
němčinu, a tak jako připasoval, nebo někdy taky se podivoval, že českej
překlad _dpoledne filmu se vůbec nekryje doslovně, ale že to má zase
úplně jinou myšlenku, takže jako určitý takový momenty si člověk
pamatuje. Ale ale pro život teda důležitý to asi nebylo.
JV: hm dobře. Em tak teďka bych se přemístila k druhému okruhu otázek,
a ten se jmenuje divácké návyky. Em zeptala bych se, jak často ste
chodil do kina v období po těch deseti letech vašeho věku, vlastně od
deseti let do toho protektorátu, nebo, no, to už vlastně byl
protektorát. Hm tak v tom.
CN: ten protektorát začal, když mně bylo osum let. Jo, no tak tady já
si to taky tak moc nedovedu vybavit. Ale vím, že například byla doba, a
to ještě byla, tahleta protektorátní gymnazijní doba, em že třeba sem
chodíval v neděli odpoledne na ten Stadion, na dětský filmy.
JV: hm
CN: sám se tomu divím, protože já sem míval i jiné teda zájmy v neděli,
ale teda vím, že to teda muselo zabrat přinejmenším _dpo takový
rozsáhlejší období, ňákej jeden rok nebo tak, že sem v neděli odpoledne
asi s ňákejma kamarádama, to je možný, sme se pak všichni srazili na
Stadecu ((Stadion)), a, a tam byly nějaký pohádky, nebo co to bylo.
JV: hm
CN: vůbec nevím, jestli to byl jeden film, nebo jestli to byla taková
celá sestava, tak to byla určitá taková řekl bych pravidelnost. Tady
sem skoro, pokud tam nebyly nějaký výjezdy jinam, na prázdniny nebo
nemoc nebo co, tak bych řekl, že to v určitým období to byla em taková
nedělní samozřejmost, odpoledne že sem šel, dopoledne do kostela a
vodpoledne do kina.
JV: hm
CN: na tyhlety dětský věci.
JV: dobře, a třeba to pro vás mělo nějakou funkci tady to každotýdenní
setkávání, třeba mělo to funkci s tím, že ste se setkával s kamarády
CN: no ano, spíš takovou, ano, ano.
JV: hm
CN: a bylo to takový em, prostě parta která, já sem nebyl takovej
vyslovenej teda typ kolektivní, ale prostě ano, tam šlo vo to bejt
spolu nějak možná, z vlastní iniciativy, už ne s rodiči, že jo,
JV: hm
CN: tak to mělo tuhletu roli jakousi sociální to hrálo.
JV: hm
CN: protože ten vobsah sám, nevim jestli, jestli, ten asi nebyl tak
nezbytnej pro moje myšlení, abych, abych chodil na pohádky, nebo na co
co to tak bylo, nejspíš pohádky tam musely bejt.
JV: hm a s těmihle kamarády, s kterýma ste chodil na ty pohádky,
setkával ste se s nimi i jinde? ste se scházeli?
CN: no to byli kluci ze ze třídy.
JV: hm dobře. a potom, po tom skončení toho kina ste třeba někam šli
společně eště, nebo?
CN: to si, myslím že asi ne. jistě že sme se domů loudali nebo tak, že
sme to teda nebrali rovnou čarou domů, ale, ale jako nějaký zvláštní
ještě další posezení nebo nějaká akce, to se většinou myslím nedělalo.
JV: hm em a teďka bych se zeptala, která kina ste v tomto období
navštěvoval hlavně, jestli se to nějak změnilo oproti tomu, oproti těm
předtím.
CN: no řekl bych co sem nenavštěvoval. voni tady byly myslím dvě kina
UFA. em Ufa Kapitol, a Ufa Central. tak to sme vnímali jako vysloveně
německý kina.
JV: hm
CN: v jednom z nich, tak v tom Kapitolu ((Kapitol)) dokonce bydlel v
našem domě promítač, pan Švajda, a to to nás úplně odradilo, to byl
Čech, to byla česká rodina Švajdovi, ale jakmile byl protektorát
vyhlášen, tak se rozvzpomenul, že sou vlastně Němci, a se psal
Schvejda, a pan Švajda byl v es á ((SA)), chodil v uniformě es á
((SA)), a bohužel potom zase po válce to na něj dolehlo, že vlastně to
neměl dělat, a že byl vlastně Čech, a dělal Němce, tak se pak oběsil.
tak to je taková dramatická teda em epizodka, ale vnímali sme tyhlety
německý kina jako cizí. jako něco, nevím jestli bylo ještě nějaký další
UFA kino, ale myslím, že sem teda tak jedenkrát mohl bejt takřka v
každým brněnským kině, tedy Alfa například, nebo Kapitol, to bylo na
Dominikánským náměstí, že, em někt- možná v Lucerně ((Lucerna)), nevím
jak se menovala, jestli to bylo tehdy taky, ale em některý voblasti
Brna mně byly trošku vzdálený, tak třeba vím, že existovalo Lido bio,
em to snad bylo někde někde v oblasti Bratislavský ulice nebo kde, tam
někde, ale tam sem nebyl nikdy, jednou sem byl v kině Radio, ale to
potom se menovalo potom zase...
JV: Radost myslím potom.
CN: je to možný.
JV: hm
CN: na Cejlu.
JV: na Cejlu, ano.
CN: ano. ale zase pořád zůstávalo myslím nej- nejspíš při těhle těch, o
nichž sem mluvil na začátku, že nám jako tak,
JV: hm
CN: připadaly nejbližší.
JV: a em takže ty neoblíbené ste měl ty německé, a to bylo teda kvůli
tomu, že byly německý.
CN: zřejmě nás to ani nenapadlo s něčím takovým počítat. pravděpodobně
i voni ne- ne- nelákali em českými překlady těch vyvěšenejch em názvů
filmů nebo tak.
JV: hm
CN: ale to neznamená, že bychom byli nechodili vůbec na německý filmy,
ale to možná budete mít dál takovou otázku, abych něco nepředbíhal.
JV: to klidně můžete, kdyby [vás něco napadlo.]
CN: [já vím, že to] bude těžký pak všecko přepisovat, nebo něco z toho
vytahovat. em na ty německý filmy vím, že sem určitě se těšil, a se
zájmem sem šel na film minchhausn ((Münchhausen – Dobrodružství barona
Prášila)), což byl baron Prášil. německej barevnej film, em takhle to
na to sme se vysloveně těšili, to pro nás byla i taková ňáká technicky
velmi nová zkušenost, a zdál se nám, že je zdařilej. myslím, že sme vo
něm taky museli mluvit nejenom doma, ale i s další mládeží, která teda
vokolo se toho účastnila. ale co sme mluvili, to nevim. rozhodně to
bylo spíš em kladný než ňáký, že bychom zaujímali ňáká stanoviska, to
určitě jo. a eště nějak, no a vím, že moje maminka například, přesto že
sme byli teda česky cítící rodina, takže si chválila hans mózra ((Hans
Moser)), teda vídeňskýho komika, kterej taky v těch říšskejch filmech
hrál, ale vona ho vnímala spíš jak Rakušáka, jako Vídeňáka, a to nebylo
vnímáno s takovou jakousi štítivostí.
JV: hm
CN: se zdálo, že je dobrej takovej. takovej rakouskej Vlasta Burian
jakejsi, že.
JV: hm a když ste mluvil o tom baronu Prášilovi ((Dobrodružství barona
Prášila)) německým, tak myslíte, že to na vás zapůsobilo kvůli té
technické novosti toho filmu? nebo...
CN: tak asi že já sem si ani nebyl vědom, že tady de vo techniku ňákou,
ale prostě nový bylo, že ten film byl tak barevnej, zřejmě taky byl
dost výpravnej, nákladnej, narozdíl od takovejch těch českejch filmů,
který měly spíš zase rodinnou takovou dimenzi jenom, a tohleto teda
bylo něco velkorysýho, em z hlediska techniky já sem neměl nikdy
zvláštní technický teda záliby, takže víc mně to asi dávalo teda prostě
takovou barvitější em ilustraci toho příběhu, která teda v barvách a v
té herecké kvalitě se asi velmi vymykala tomu, co sem vídával předtím.
museli sme taky ještě vidět, já nevim jestli to byl právě ten baron
Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) nebo ňákej jinej film, kdy
ještě za protektorátu sme právě v tom kině Studio dostali takový
brejličky, s dvojí barvou, a viděli sme teda plasticky.
JV: hm
CN: ňákej barevnej film. ale kterej to byl, to nevim. možná že se třeba
dopídíte, že to byl ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila))
anebo ňáká eště jiná německá....
JV: a nevíte, v kterým roce to třeba bylo? zhruba?
CN: no tak muselo to být, počkejme, abych si to úplně teďka neplet. hm
ne, raději nebudu dělat pokus, to bych si, to bych si asi jenom
vyplňoval prázdné místo ňákou svou fantazií. nedovedu říct.
JV: a takže bylo pro vás třeba takováto věc, že ste dostal ty brýle,
viděl ste to em plasticky, bylo to pro vás důležité? že to bylo
kritérium výběru toho filmu, že ste na [něj šel]
CN: [no asi už,] no to možná že sme na to šli víckrát, to je možný, to
je možný. ale em patrně to hrálo dohromady s řadou dalších em
vlastností takovýho filmu, ne určitě jako jediná teda kvalita, jo, to
hrálo to tam svou roli, ale řekl bych takovou přiměřenou, ne teda
hlavní,
JV: hm
CN: že jo, to nebylo první co, co zajímalo v tom uvažování vo takovým
filmu. a volba byla snadná, páč žádnej jinej takovej film nebyl, takže
nešlo si volit mezi několika stejně, stejně teda jakoby lákavýma
technickýma možnostma.
JV: hm dobře. tak já bych se vrátila zpátky k těm kinům, a mluvili jsme
o tom, že jste neměl rád ty něm- německý kina. a já bych se ještě
zeptala, jestli třeba bylo ňáké kino, které byste neměl rád kvůli tomu,
jak vypadalo, nebo kvůli té atmosféře, nebo kvůli tomu chování těch em
lidí, co tam pracovali,
CN: to myslím ne. a já sem taky se nikdy nepokoušel například
proklouznout na zakázanej film nebo tak, takže sem do konfliktu žádnýho
se nedostal, ale ne, myslím že z téhle oblasti nemám žádnou, žádnou
ňákou negativní vzpomínku, něco zvláštního pro mě ještě bylo kino, o
němž sem teď zapomněl vám říct, to bylo OP kino, OP,
JV: hm
CN: one pause ((Ohne Pause)),
JV: u nádraží.
CN: u nádraží, jo, tam dokonce myslím, že ňákou dobu fungoval ten
systém, že se postupovalo, že se poposedávalo, jestli si to nevymejšlím
úplně,
JV: hm
CN: že teda člověk, kterej přišel, sledoval film tak dlouho, dokud zase
nevypadl z té řady, tak jak postupně teda byl jistej, že už znovu se
vrací celej cyklus té řady různých filmů,
JV: hm
CN: a pak prostě už vyšel na ulici. něco takovýho, ale potom už to
takhle nebylo, to posedávání em jak říkám, pořád si myslím, že to tak
bylo, ale nedovedu si to teďka úplně technicky vyložit, jak sme to
dělali. em potom později to kino ó pé ((OP – Ohne Pause)) bylo už em
nevim jak to limitovali časově, ale jenom tak, že se tam normálně
sedělo a zas se vodešlo, když člověk viděl, že se znovu už dostává v té
smyčce na začátek toho, co už viděl.
JV: a nevíte, to posedávání, kdyby to třeba tak mohlo být, v kterých
letech?
CN: to by bylo asi na počátku toho, když to kino se zavedlo, ne potom v
tom dalším průběhu, tam mám dojem, že už se to potom touhletou
zvláštností ne, nevyznamenávalo. no tak to teda neberte jako, jako
zdroj, ale pocit. tak myslel bych, že to tak mohlo bejt v ňákým
třiačtyři- dvaačtyřicátým třia- devatenácet čtyrycet dva, čtyrycet tři
asi.
JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, naopak jak sem se ptala na to, že
ňáké kino by vám nevy- nevyhovovalo tou atmosférou, nebo těma lidma v
obsluze, tak jestli naopak bylo nějaké kino, které byste měl rád kvůli
tomu, jak vypadalo, kvůli té atmosféře. vy ste zmiňoval to kino, kam
ste chodil, to blízko vašeho bydliště. ale jestli bylo třeba ještě
nějaké další, které ste měl rád kvůli tomu, jak vypadalo, nebo jak se
tam chovali ti lidé.
CN: no, to asi v tom věku člověk nevnímá, em to co by jako dospělýho
zajímalo, jak se chovají, zřejmě to mělo jenom ryze takovou okrajovou
roli, že nás někdo někam uvedl, a em protože sem neďál výtržnosti, tak
mě nikdo nemohl vod- třeba nějak stírat, em nevím, nevím nic o tom, em
vím jenom, že třeba například, že na mě působilo kouzelně dvě věci,
jedna byla em, jedna byla ty reklamy na začátku, které se promítaly em
z diapozitivů, a ty teda v době černobílýho filmu pro mě měly teda taky
cosi kouzelnýho,
JV: hm
CN: páč ty barvy tam byly, to to bylo něco nádhernýho, dodneška mně to
vyvolává takovou jakousi emoci. byly to jednoduchý reklamy, ale ale
prostě stály mně za to, abych tam kvůli tomu byl včas, samozřejmě i
týdeník teda, se chápalo jako úplně samozřejmý a nezbytný, ale druhá
věc působící na mě byla že, že v některém tom kině, teď nevím jestli
mám říct ve Studiu ((Studio)) nebo kde, že rozprašovali ňákou takovou,
takovou voňavou látku, která v kapénkách se prostě tak roznášela, že to
příjemně vonělo. tak to je takovej příjemnej zážitek, když se ptáte na
příjemné a nepříjemné. nejsem si vědomej žádnejch dalších takovejch
vjemů.
JV: hm dobře. em teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do různých
kin podle toho, s kým ste do těch kin šel. třeba s matkou nebo s
kamarády, jestli ste šel do různých kin.
CN: em nevim že by tam byl, že by se tam bylo nějak rozlišovalo, ale
nevzpomínám si, že bych byl třeba s maminkou někdy v tom Studiu
((Studio)), ale je to skoro jistý. to to si jenom teď takhle vlastně
musim zrekonstruovat. rozdíl v tom nebyl asi.
JV: hm
CN: to prostředí bylo asi pro všecky tyto situace stejný.
JV: a teďka bych se zeptala, jak ste se v kině obvykle choval, jestli
ste třeba něco jedl, nebo pil, při představení.
CN: já myslím, že ne. já sem byl pořád vychovávanej v tom duchu, že sme
chudí lidé. a tak ňákej to, ňáký cukrátka a to nebo tak to, to sme
nikdy nemívali.
JV: hm
CN: ale vnímal sem vnímal sem to, že, že někteří lidi, já teď nevím
jestli to, jestli mluvím o období ještě válečným nebo až poválečným, že
teda prostě si, nemluvim teď o Míšovi ((Míša)), to ještě nebylo určitě,
ale, ale že teda ňáký pytliky s bonbonama nebo něco takovýho možná už
tehdy se daly tam koupit, ale mě se to netýkalo teda.
JV: hm takže myslíte, že tam byly bufety teda v těch kinech.
CN: spíš to byli procházející prodavači.
JV: hm
CN: dokonce možná že něco i vyvolávali nebo naznačovali, ne ňákým
křikem ale, ale bylo teda očekáváno, že to nabízejí.
JV: hm
CN: něco takového, a platilo se to potom ještě právě v té řadě tak
jaksi spíš než bufetovým systémem, taková donáška až na místo.
JV: a ti teda chodili kdy v tom programu, tihle ti, před před filmem?
CN: to muselo bejt zřejmě v době mezi mezi týdeníkem nebo jak se to
menovalo, a vlastním filmem.
JV: hm dobře.
CN: nebo při těch reklamách ještě, tak ňák prostě v takovým čase, kdy
se nevyžadovalo koncentrace.
JV: hm a em teďka bych se zeptala, jestli jestli diváci nějak em
reagovali na ty projekce, nebo jestli se bavili během projekce, nebo se
CN: ne, ne, to určitě ne.
JV: takže nijak se hlasitě neprojevovali.
CN: ne.
JV: a zažil ste třeba někdy potlesk? po skončení filmu?
CN: taky ne, ne.
JV: hm em tak tady na tu otázku už sme asi, o ní už sme se bavili,
jestli ste tam v kině potkával ňáké známé, to ste říkal, že na těch
pohádkách ste se setkával,
CN: hm to ano, ale teď jenom kdybych se dohadoval, tak myslím že,
myslím že ano, to asi byla obecná věc, asi tak jakoby člověk se mohl
klidně ptát, jak se vám včera líbila televize, tak asi v takový
samozřejmý poloze bylo to, že určitě tak ty lidi z našeho domu, a z
ulice, nebo lidi stejnýho věku, že se někdy prostě takhle setkali, vono
nic jinýho kromě divadla teda, a koncertu, což už vyžadovalo přece
jenom jinou zaujatost, nic takovýho lidově dostupnýho myslím nebylo,
kromě fotbalu, že jo, nebo jinýho takovýho sportovního ňákýho dění.
JV: hm a tady už sme taky o tom asi mluvili, jestli ste spolu potom po
skončení toho kina mluvili o tom, filmu který ste viděli. nebo jestli
ste ho nějak rozebírali, kritizovali,
CN: no asi že rozbor to nebyl.
(rozhovor přerušen na půl hodiny)
JV: tak teďka bych se zeptala em na nepřístupné filmy ste nechodil, ste
říkal teda.
CN: nechodil, ne.
JV: nechodil, hm a eště bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez
placení někdy.
CN: to je zajímavý, to mě nikdy asi nenapadlo, já sem byl takovej, a
možná sem, takovej legalista. vím, že některý kluky todle docela
bavilo, někoho voblafnout, a a protáhnout se, zvláště moje bratrance na
venkově třeba, tam to byl sport, ale mě to nenapadlo myslím.
JV: hm a byl ste třeba přítomen toho, že by někoho vyhodili em z toho
kina z tohodle důvodu?
CN: nepamatuju si. neříkám, že sem to ne nezažil, ale em už se mně to
nevybavuje. taky protože to nebyla jaksi taková moje em doména tydlety,
takový dobrodružství.
JV: a pamatujete si, že by třeba byl někdo vyhozen z kina kvůli tomu,
že tam rušil, nebo nějak nepřístojně se choval?
CN: já mám dokonce dojem že, že se to skoro nestalo, že by, že bych si
všimnul ňáký nepřístojnosti, to až daleko později, když sem potom
zjistil, ale to už bylo teda v dobách em zralého dospělého věku že se
teď už v kinech při filmech anebo tak, že se lecos děje, že, všelijaký
rušící a neadekvátní postoje, tak to tehdy, to určitě teda nebylo. a
myslím si, že dokonce kdyby něco takovýho, nějaká, nějakej skandál
tohoto typu byl, tak že bych si to musel pamatovat, páč platilo jako
obecně, že člověk tam šel, aspoň zde, v Brně, nebo v tech kinech o
nichž hovořím, že se tam šlo s takovou jakousi kázní, nebo s očekáváním
hodnoty.
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kostela.
říkal ste, že ste chodil v neděli do kostela,
CN: ano.
JV: hm a teda každou neděli ste tam byl.
CN: ano.
JV: a em to se asi nestalo, ale zeptám se, jestli se vám někdy stalo,
že se kryl program kina s tím em s tím s tou návštěvou kostela.
CN: jestli to kolidovalo jako, jo?
JV: no.
CN: hm no to bych asi byl, já sem teda zprvu byl naprostej děckej
ateista, radikální, kterej druhý kluky obracel teda na ateistickou,
masarykovsky ateistickou takovou osvě- osvícenskou em, ňákej takovej
agnosticismus spíš, ale když sem potom teda tak asi vod tý, vod toho,
vod těch jedenácti let, začal vo tohle mít zájem, tak em to, to by byl
měl kostel vždycky přednost proti kinu.
JV: hm
CN: by, ale myslím, že časově se to nikdy vzájemně ne- nevylučovalo,
nepřekáželo.
JV: a ještě bych se zeptala em ke které církvi ste se hlásil?
CN: k evangelické.
JV: hm dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jestli ste někdy zažil to,
že by se na faře promítal film.
CN: někdy, kdy znamená v té době.
JV: v té době, ano.
CN: no tak v té době ne.
JV: hm
CN: ne ne ne, v té době, to znamená, mluvíme teda do, do mejch čtrnácti
let prakticky. v roce čtyřicet, devatenácet čtyřicet pět mně bylo
čtrnáct, ne. tak to můžu říct, aspoň sem to nezažil.
JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, jestli ste byl někdy přítomen
projekci v domácnosti. jestli někdo vlastnil z vašich známých
projektor.
CN: taky myslím, že v tý době ne.
JV: hm
CN: ne.
JV: dobře. tak teďka se přesuneme
CN: ale
JV: no
CN: přece jenom teď si nejsem jistej, de teda asi vo filmovou vosmičku
nebo tak, že jo.
JV: hm
CN: vyloučeno to možná nebude, v takový skupině mládeže, do který, v
církvi, do který sme teda tam, tam se pěstovaly uměny, a sporty všeho
druhu, a tak to bych nevyloučil, docela jistě teda promítání nějakejch
diapozitivů, to to určitě, ale tady asi de vo film, ale jestliže vůbec
někde, tak tam, tam teda to být mohlo, zcela výjimečně, ne jako
pravidelná součást takovýho programovýho teda rozvrhu. ale toto bych
nevyloučil.
JV: hm
CN: v té, v tom dorostě teda, tam se možná někdy em dílem nějakýho
člověka pro věc zaujatýho mohlo tohleto stát. ale je to už zase jenom
taková rekonstrukce.
JV: hm
CN: nevylučuju to.
JV: takže vy si na to nepamatujete, [že byste to zažil]
CN: [nepamatuju, ne.]
JV: hm dobře. a teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu témat, a to je
filmy a jejich výběr a recepce. em takže první otázka je, jak ste si
vybíral filmy, podle čeho. em kde ste bral informace o těch filmech,
abyste si potom mohl vybrat ten film.
CN: no tak do těch čtrnácti let zřejmě tam nebyly příliš široký
nabídky, em asi to bylo tak, že teda když přicházel do kin film, tak
byl teda vyplakátován, asi tak, neviděl sem žádnou jinou myslím
reklamní cestu, než to, že sme to viděli na těch kinech, a a zřejmě
když sem usoudil, že by to mohlo být zábavný, nebo závažný no tak sem
si ten film vybral. řekl bych že to, že pro pa-, že teda v té síti, že
uvízla jenom tak asi čtvrtina z nabídky.
JV: hm
CN: ne, ne zdaleka všecko co běželo. ty názvy si člověk pamatoval, a
třeba se někdy o tom i mluvilo, proč se to tak menuje, a myslím, že sem
vopravdu trochu tak namátkově, a možná že trochu na doporučení někoho
kdo, kdo vo tom filmu mohl už něco povědět, tak se potom se k něčemu
přiklonil. em mohlo to být tak, i tak, že člověk prostě maje volno,
tak, tak šel na to co bylo, že to nebylo jenom obsahově vyvoleno, ale
taky časově, jak příznivě em
JV: hm
CN: postaveno, že sme to em že sme tam prostě šli, a pak sme třeba
neměli za to, že to bylo šťastný,
JV: hm
CN: že sme, právě tento film vyvolili. byly to asi filmy takový jako s
Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)) třeba, to sme em se snažili jít, pak
tam byly takový ty sentimentální český klasický filmy, Pantáta Bezoušek
třeba, nebo To byl český muzikant,
JV: hm
CN: em to všechno na nás působilo trošku takovým, utvrzení té české
identity, em no nebo em zřejmě em ale to už bylo potom po až vlastně po
válce, jako filmy který, který velice ovlivnily můj život, to bylo až v
roce čtyrycet pět, to když mně bylo těch čtrnáct a byla už jaksi válka
pryč, a sem, právě do Studia ((Studio)), přišel film Zasněžená romance.
JV: hm
CN: to, to byl epochální film myslím pro celou generaci, tím muzikálním
teda fantastickým výkonem djůka elingtna ((Duke Ellington)) em ale, v
době válečné si myslím, že sem nevybíral si ňákým takovým rozlišovacím
nárokem, ňák podle hodnoty nebo tak.
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležitější
kino, ve kterém se ten film hraje, anebo ten film. podle čeho ste si to
vybíral, jestli ste radči šel do toho kina, na ňáký film, který se tam
zrovna hraje,
CN: asi ten film.
JV: hm
CN: asi ten si myslím teda i když limitováno to pak bylo počtem těch
kin, která sem považoval za em za blízká, ne na druhý konec Brna,
rozhodně takoví fandové pro filmovou tvorbu sme nebyli, abychom někam
vážili dalekou cestu, ale tam kde sme teda normálně konzumovali filmy,
tak když tam bylo něco, co bychom byli rádi viděli tak, tam se to
odehrálo.
JV: hm a teďka bych se zeptala, už ste na to částečně odpověděl, kde
ste získával informace o filmech. takže říkal ste, že ste viděl ty
plakáty,
CN: ano
JV: co se vyvěšovaly,
CN: a jejich, jejich vypracovanost zdá se mně, že byla taková vopravdu
dost důmyslná,
JV: hm
CN: že teda výtvarně, že si tam ten kdo ty plakáty dělal, že si na tom
zahrál pěkně.
JV: hm
CN: tak to bylo co, co nás upoutalo, poněvadž člověk jel tou šalinou,
že jo, a teď věděl kde se má koukat, co tam zase novýho uvidí, a to
přitáhlo.
JV: hm
CN: no a potom asi taková vzájemná teda od úst k ústům se nesoucí
informace mezi mezi klukama ve třídě.
JV: hm
CN: možná že někdo z příbuzenstva taky někdy něco doporučil. jo. i to
si teď vybavuju, že se stalo jednou. aspoň vím, že to jednou takhle
bylo. touto cestou.
JV: a eště bych se zeptala na ty plakáty, jak vypadaly. jestli byly
focené, nebo to byly kreslené plakáty,
CN: byly malované.
JV: malované.
CN: dokonce obdivuju že to, že to nepovolilo dešti. em to myslím, že to
bylo jestli plátno nebo dokonce papír, ale byly mohutný teda, jmenovitě
to co vím toho Metra ((Metro)), ko- vokolo něho sem jezdil tramvají
každej den, tak to, to bylo tak jako dneska Městský divadlo tam taky,
když tam publikuje ňákou svou věc, tak to, to je z dálky vidět, je to
dobře vidět.
JV: a jak ty plakáty vypadaly, jak byste je popsal, co na nich bylo.
CN: no tak tam byl asi prostě ňákej motiv em kterej by vyjadřoval cosi
z toho em z toho díla, že, a em německej a českej nápis.
JV: hm
CN: zasazenej do toho obrazu.
JV: hm
CN: myslím že tam, opravdu že to, že se tam uplatnil výtvarník, že to
rozhodně nebyla ňáká jenom kancelářská záležitost, takovej plakát.
JV: hm
CN: skutečně.
JV: a byly třeba nějak barevně výrazné?
CN: ano, ano.
JV: jaký byly třeba barvy em ňáký výrazný nebo spíš realistický?
CN: no tak křiklavý to nebylo, ale, no, rozhodně to bylo, bylo to
prostě poutavý tak, jako je třeba divadelní scéna, bylo to jako
vynalézavý,
JV: jestli to třeba bylo realistický nebo spíš to bylo em nějak
CN: no abstraktní to nebylo, to bylo spíš asi realistický.
JV: nebo stylizovaný, nebo jestli to bylo
CN: i stylizovaný, no.
JV: hm dobře. a eště odebíral ste třeba ňáké, nebo četl ste třeba
noviny a časopisy a v nich recenze na filmy, a podle toho ste si třeba
vybíral, nebo nějaké
CN: ne, jestli v Mladém hlasateli em vycházela někdy nějaká informace o
nějakým filmu, ale to byla úplně výjimečná tematika, to tam většinou
nebylo, tak pak sem to asi teda, ten sem hltal, tento časopis, dokuď
mohl vycházet, ale nejsem si teď toho vědom, že bych, ne, rozhodně to
ještě nebyla, nebyla naše ( ) zájmu.
JV: hm dobře. em a teďka, bylo při výběru filmu, na který ste šel,
důležité, kdo v tom filmu hrál? říkal ste, že ten Burian ((Vlasta
Burian)), že ste chodil na filmy s Burianem,
CN: ano, to tak jako víc těch herců já si, já vím že se menoval, že
třeba s úctou moje maminka vyslovovala ména paní Brzkové ((Terezie
Brzková)), nebo nebo jiných herců, ale mě teda todle nikdy nezajímalo a
nedovedl bych, rozhodně sem nechodil kvůli jednotlivejm postavám, který
tam vystupovaly. ne.
JV: a toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste teda zmiňoval, tak na něj ste
chodil?
CN: ano tak to, a no tak to pro mě asi znamenalo jakousi značku jisté
kvality,
JV: hm
CN: to jo, to jo.
JV: dobře.
CN: a teď si vůbec nevybavuju žádný další méno, který by, ale to
neznamená, že sem snad ho vyhodnotil jako nejlepšího herce, ale, ale ty
druhý sem prostě, protože zřejmě se střídali v různejch těch
charakterech, to nebylo tak, tak jasný teda vo co asi může jít, ne,
nepamatuju si tyto další herce.
JV: hm takže ste neměl ňákýho oblíbenýho herce [nebo herečku.]
CN: [ne, ne.]
JV: hm em teďka bych se zeptala, jestli pro vás byl, em důležitý,
jestli ten film byl černobílý nebo barev- teda černobílý, ně-, ne.
pardon. ještě jednou. jestli ten film byl černobílý nebo barevný. říkal
ste, že ste měl rád toho barona Prášila ((Dobrodružství barona
Prášila)), protože byl barevný, ale jestli třeba nějak ovlivňovalo
výběr toho filmu, že byl barevný.
CN: no to asi přispívalo k tomu, že, návštěvnost určitě byla velká. už
jenom z tohoto důvodu, poněvadž to byla vyjímka, pravděpodobně ještě
musely bejt nějaký další barevný filmy, jistě německý, naše ne, ale to
už si teď nepamatuju ty ména, kromě toho jednoho, a potom teda těsně po
válce, když přišly nějaký anglický filmy, a to už mně bylo patnáct, to
už mně nebylo možná, a vás zajímá myslím jenom údobí do pětačtyřicátýho
roku, takže to pak ty ty robin hůd ((Robin Hood)) a, a myslím Kniha
džunglí, dva takový barevně naprosto teda do té doby nepředstavitelný
filmy, tak to bylo, to byla událost. ale to nezahrnuje už naši epochu.
JV: dobře. a hrálo pro vás ňákou roli to, v jaké ten film byl, v jaké
zemi ten film byl natočen?
CN: no, jistě šlo jenom o protektorát Čechy a Morava, a a Říše. no, tak
myslím, že to úlohu hrálo, že to, prostě člověk šel na filmy naše. ani
si u těch, vůbec si nedovedu představit, jak to u těch filmů
německejch, jestli byly jenom otitulkovaný, nebo jestli tam byl ňákej
českej dabing, nebo zvuk ňák přidán, em nevybavuju si, dokonce kromě,
kromě toho alkazaru ((Alcazar)) o němž sem mluvil, ale to je holt
taková, taková ta akční tematika, a to si kluci nějak víc pamatovali,
em nevim. ale ani tam, jak to tam bylo, jestli em, teď si uvědomuju,
myslím že to, že to probíhalo německy a musely tam být titulky.
JV: hm
CN: jo, jo, protože ta figura, vo níž sem hovořil, že byla velice em
jaksi přehrávaná, tak tam vím co, co ta pravila.
JV: hm
CN: německy teda, to bylo, velmi afektovaně.
JV: takže ste měl radši české filmy než ty
CN: určitě myslím všichni, no, sme takhle mysleli.
JV: a na ty německé filmy ste taky chodili.
CN: to bylo v té škole, no, jestli sme někdy sami vod sebe, kromě na
toho, na toho Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)), na ňákej
německej film šli, vůbec se nevy- nevybavuju. myslím že ne.
JV: a třeba filmy z jiných zemí, třeba americké, anglické, italské,
CN: musím předpokládat, že asi italský filmy tady taky byly, ale buď
sem si je neuvědomil, nebo se nám nějak ne- nedostalo teda k tomu
nějaký příležitosti, ne, já vím jenom vo českejch a německejch, z nichž
teda ty německé sme viděli, když byla nějaká ta školní, nebo v tom ó pé
kinu ((OP – Ohne Pause)),
JV: hm
CN: sada různejch populárně naučnejch em filmů, nebo historickejch
krátkejch filmů, to teda jo, to byly ty německý. to určitě, tomu sme se
nevyhnuli. ale na samostatná díla německá, nevim, myslím že sme nešli.
JV: a před válkou třeba na americké nebo anglické, francouzské,
CN: jo, King Kong myslím, to to byl ňákej takovej film vo orangutanovi,
JV: hm
CN: em tam sem, tam sem byl, ale myslím jako nevědomé dítě, takže, i
když teda to muselo bejt hrozně zajímavý, tak vím jenom, že rodiče si o
tom povídali, nebo že v příbuzenstvu se vo tomhle filmu právě mluvilo
jako americkým filmu, nebo o zahraničním ňákým víc, kromě těch
grotesek, a té širly templ ((Shirley Temple)), což byla hraná věc,
nevim.
JV: takže kromě těch německých a českých filmů pro vás asi nemělo
význam, z jaké ten, z jaké země ten f-
CN: ne, to sme myslím nesledovali, to nebyla zvláštní značka teda pro
nás.
JV: hm a teďka bych se zeptala na takovou otázku, em co byste řekl, že
pro vás dělalo film dobrým filmem. jaké hodnoty ste na tom filmu
sledoval nebo měl rád.
CN: em
JV: třeba jestli byl příběh důležitý, provedení, obsazení, nebo ňáký
poselství, kterou, které ten film měl,
CN: no, tak asi že sem nesledoval tehdy kriticky kvalitu toho obsazení
a věrohodnost těch představitelů,
JV: hm
CN: to asi tehdy sem takhle nemyslel, asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.
JV: hm
CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu, ale neměl sem na to nějakou vědomou stupnici.
JV: hm
CN: podle níž bych postupoval.
JV: dobře, a měl ste třeba rád tyto filmy, upřednostňoval ste je před
dejme tomu válečnými filmy, nebo před ňákými komediemi, nebo em
CN: asi jo.
JV: hm
CN: a to asi bylo trošku takový souznění s tou naší takovou sociální
skupinou, že jo,
JV: hm
CN: to takový měšťanský rodiny, který prostě se, prožívaly prostě ty
příběhy té lásky zklamané nebo toho, opuštěnost, té opuštěnosti em
samostatné živitelky, kterou opustil její milý a tak, to teda tehdy
byla taková, taková trošku móda v této, v této rovině společenské, víc
se tam asi nehledalo.
JV: hm dobře. em šel ste na nějaký film vícekrát? vy ste říkal, že asi
ano,
CN: já myslím že jo.
JV: hm a
CN: ale nevím na kterej, a kolikrát to bylo, no tak asi nejvýš dvakrát,
já myslím že třikrát asi ne.
JV: hm a chodil ste třeba na filmy někdy sám?
CN: ano.
JV: a často třeba?
CN: no kdybych to teda měl odhadovat, tak si myslím, že spíš častěji,
než méně často. řekněme větší polovina,
JV: hm
CN: že tak byla asi, že se, že sem šel sám.
JV: hm a proč? z jakého důvodu? třeba ste tam chtěl být sám nebo nikdo
neměl čas, nebo...
CN: no, asi že sem přinejmenším chtěl tam bejt sám, ale to
nevylučovalo, že sem se tam potom třeba s někým náhodně setkal z
podobných teda motivů přišel třeba jako spolužák nebo tak,
JV: hm
CN: že nebylo to tak, že bych se byl separoval, ale prostě zvolil sem
si to úplně nezávisle, to teďka si zase vybavuju, to byly takový ty
nedělní odpoledne, že sem teda si sám uďál tento program.
JV: a třeba ste se domlouvali s přáteli, že ste si vybrali kolektivně
jeden film, na který ste šli společně?
CN: myslím že ne.
JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jaké jiné druhy zábavy ste měl
rád. říkal ste, že ste měl rád tu muziku, takže ste chodil na ňáké
koncerty?
CN: já nevím jestli to dokonce byla pro mě zábava tehdy, možná že to
byla taková jako ukázněně přijatá norma, teda mé maminky řekněme, nebo
některých našich příbuzných, poněvadž to zase sestřenice a bratranci
taky hráli na něco, strejček byl profesionální muzikant, a tak, ale em
ano, to byla taková výplň, no a jistě četba. sportu sem moc nedal,
poněvadž sem byl dost nemocnej, s plícema, no a ale potom zejména v
době vod těch mejch třinácti let dále, to znamená rok devatenácet
čtyřicet čtyři a později, tak ta skupina tý křesťanský mládeže, to byla
taková vohromně teda kulturně a sportovně silně em nabitá forma života,
kdy sme teda vedli spoustu společnejch akcí, a výletů nebo nebo
recitačních pokusů, nebo hudebních, hudebních produkcí v tom kruhu, a
tak dál, to s čím se mládež baví. em dneska se tím baví všudyskde, ale
tehdy to nikde jinde nešlo, to bylo jedině tam ještě byl ten prostor
svobody, takže literatura, a takovýdle zájmy, to se, to se konalo,
právě pro tuto mládež tam.
JV: a ještě bych se zeptala em s kterými přáteli ste chodil do kina,
jestli to byli lidé ze školy, nebo právě z těchto zájmových aktivit.
CN: em asi bych si myslel, že spíš ze školy, ale nebylo to tak, že
bychom si řekli my ve třídě, že dneska tak půjdeme společně do kina,
ale bylo to tak, že sme se tam fakticky setkali, nebo naše kroky dost
samozřejmě jaksi tam mířily, nebyla to teda skupinová volba, ale ale
nakonec sme se tam vždycky ňácí takoví, jednak i v sousedství žijící,
vona i ta škola soustřeďovala jenom určitej obvod, že, ty školy ještě
tehdy nebyly tak jaksi, tak rozseté, em oblasti, tak byli to spíš
spolužáci.
JV: dobře. em tak teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu, a to sou
kina a filmová představení. em pak už nás čeká jenom ten protektorát.
CN: hm, ale ten <už sme (vybili)>
JV: teďka bych se zeptala, to už sme taky vlastně o tom mluvili, jaké
byly rozdíly v místních kinech, jak se lišil interiér, sál kina foajé,
((foyer)) přístup zaměstnanců, jestli byly třeba ňáká lepší kina a
horší kina.
CN: hm jistě byly, ale já mám podezření že sem, že my právě sme jako em
chodili na tydlety středně, středně nadprůměrný em do těch středně
nadprůměrnejch prostorů, určitě byly takový daleko luxusnější, jako
bylo teda, já nevim jak se menoval skála ((Scala)) jestli to bylo skála
((Scala))? em nebo teda Kapitol, to se mně zdálo, že byly takový
nóblovější kina.
JV: hm
CN: ten dojem z toho prostoru byl. em kdežto ty tři, vo nichž sem
hovořil jako o nejčastějších, em byly prostě velmi slušný.
JV: hm
CN: a pak pravděpodobně někde v periferii taky byly méně, ale to sem
moc ne- nezažil. leda na venkově, když sem pak byl na prázdninách, ale
s tím se to nedá srovnávat tady v Brně.
JV: a takže myslíte, že pro vás nehrál ten, to vybavení, nějaký lepší,
em v těch kinech, nehrál pro vás
CN: no nebylo by hrálo určitě, ale možná ty tradiční em směry, kam sme
chodili, teda už samy o sobě em determinovaly v podstatě jaký prostory
nám sou nejběžnější.
JV: em dobře takže ste vlastně nemusel chodit do těch nejlepších kin.
CN: ne, myslím, že tam patřila i Alfa tehdejší, Moderna, aspoň z
nějakýho důvodu mám představu, že to byly takový luxusnější,
JV: hm
CN: em možná estetičtější em podniky, ale ty naše, o nichž sem hovořil,
byly velmi slušný.
JV: hm
CN: Studio patrně bylo chudší než, než Stadion a Metro.
JV: hm a ještě bych se zeptala, jaký byl teda rozdíl v tom interiéru,
třeba v tom Kapitolu ((Kapitol)), nebo jaký byl rozdíl mezi Kapitolem
nebo mezi tou skalou ((Scala)) a těma jinejma, těma méně nebo horšíma
kinama, nebo těma normálníma.
CN: já myslím, že třeba takovýdle ty velký kina jako Kapitol, em pokud
sem se tam někdy dostal, nebo nebo skála ((Scala)), že to působilo víc
i takovou tou sametovou, nebo tím obkladem,
JV: hm
CN: těch zdí vokolo, nebo před tím okolo toho plátna, asi tak, jako,
nedovedu říct, jaký tam byly sedačky nebo, nebo jaká byla em třeba
taková ta obslužnost třeba u šatny, teď ani nevím, jestli sme chodili v
kabátech dovnitř, nebo jestli sme odkládali v šatně, myslím že ty lepší
kina měly šatny, a teď si nejsem jistej, já myslím, že takový ty naše,
ty středně velmi slušný, že snad tam ani ta možnost nějak nebyla,
nenabízela se.
JV: hm
CN: nevim, zdá se mně, že v tom taky byl trošíčku ten rozdíl, ale to si
musíte ověřit ňák objektivně, já to, já to skutečně nebudu asi schopen
říct.
JV: dobře. a em teďka bych se zeptala, jestli em
(rozhovor přerušen na 10 minut telefonem)
JV: jo, tak teďka bych se eště zeptala, em když sme mluvili o těch
lepších a horších kinech, nebo lépe vybavených a méně vybavených,
jestli ste pozoroval třeba ňákou em ňáké odlišnosti v sortě lidí,
které, kteří
CN: hm
JV: tato kina navštěvovala.
CN: to asi, to asi sem nebyl schopen zaznamenat.
JV: hm
CN: mně se zdá, že asi voni taky ty ty rozdíly nebyly tak markantní, že
by se to dalo nějak, že by to za- zaujalo pozornost. ne.
JV: hm
CN: nepozoroval sem, vůbec sem si nebyl toho vědom, a a možná že to ani
zdaleka nešlo tak jednoduše, ten, ty nůžky nebyly tak rozevřený, aby
člověk podle, podle vzhledu, nebo chování, aby aby mohl rozlišit mezi
lidma.
JV: hm a další otázka je, o tom už sme taky mluvili částečně, z čeho se
skládal obvykle program projekce. takže vy ste říkal, že na začátku
byly reklamy,
CN: ano,
JV: hm a že tam byly týdeníky,
CN: ano, myslím jeden zpravidla,
JV: ty byly po těch reklamách?
CN: ano, ano, ty byly po těch reklamách, a nevím jestli zase eště po
týdeníku znovu nějaký reklamy, to nevim. ale určitě teda přinejmenším
teda před týdeníkem, a potom týdeník, a potom už zase se muselo
spěchat, aby ten film se vešel teda do toho vyměřenýho času, takže
myslím, že tam ňáký, na tu reklamu nebyl kladen teda ten důraz jako
jedné z těch to je skoro někdy až nezbytnost.
JV: hm, takže byly reklamy, týdeníky, hraný filmy, a bylo tam ještě
ňáký, třeba krátký filmy? nebo ňáké ukázky z jiných filmů,
CN: aha, tak to, to bych nevyloučil. ale nevim jestli to už nejsou
daleko pozdější zážitky, možná že ukázky z přístupných filmů nebo tak,
že tam být mohly.
JV: a em nevíte jak to bylo poskládané za sebou? takže ukázky byly před
tím hraným filmem třeba?
CN: ano, ty by byly před tím hraným filmem,
JV: hm
CN: jistě, ale ale nemůžu teď úplně jistě tvrdit, že to tak em bylo, já
si holt z těch, z toho všeho pamatuju nejlíp ty diapozitivy těch
reklam. a to, že týdeník tam dycky byl. ale ale tohleto teď opravdu
bych nemohl tvrdit. zkuste jinou ňákou potom,
JV: <jo, dobře>
CN: autoritu, která vám to potvrdí.
JV: a na krátké filmy si třeba nevzpomínáte?
CN: em no, tak na krátký filmy, to byly spíš ty v tom ó pé ((OP – Ohne
Pause)) kinu,
JV: hm
CN: nebo ty školní povinný návštěvy kina, tam to byla, to byl řetězec
takovejch filmů krát- dalo by se říct krátkých filmů, a dokumentárních
filmů, ale jakožto samostatnej teda program, místo těch obvyklejch
filmů přesahujících jednu hodinu, to myslím že, že sem ne- já na žádným
z těch našich blízkých kin ne- neviděl nebo nenavštívil. nebyl.
JV: hm a byla tam ňáká přestávka mezi tím týdeníkem a tím hraným
filmem?
CN: em to tam možná byla. to tam bylo, a někdy se právě tam prodávaly,
jestli se to už tehdy prodávalo tak jako, myslím že ano, ještě
procházeli ňácí,
JV: hm
CN: procházel jeden, pravděpodobně, autorizovanej ňákej prodavač, a
něco, co se tam požívalo, ňákej, ale Ledňáček jak říkám, to ještě
nebylo tehdy, tak to musela být ňáká,
JV: hm
CN: lízátka, nebo něco takovýho. my sme to nekupovali.
JV: em dobře. a teďka bych se ještě zeptala na ty reklamy, ty vás teda
zajímaly, ty vás zaujaly, em ty byly teda barevný?
CN: ano.
JV: hm a to byly diapozitivy nebo to
CN: to byly diapozitivy, jo. em pravděpodobně úžasně stereotypní, že se
em přinejmenším vždycky taky vyskytovaly neustále opakovaný určitý
firmy, který teda zřejmě,
JV: hm
CN: ten podnik pak to sponzorovali tím, že tam měli tu reklamu, em
většinou teda už to člověk znal. em tak aby se vytvořilo ke každýmu
novýmu teda představení něco zase dál novýho, to myslím že zase tak
snadno to nešlo, poněvadž to byla, to byla vlastně originální malířská
práce, že, to to nešlo dělat na počítači, a to myslím že se to
střídalo, nebo obměňovalo velmi zřídkakdy.
JV: hm
CN: velmi vzdálené intervaly.
JV: hm a to byly teda vykreslené ňáké motivy, nebo to byl jenom název
toho obchodu, nebo to bylo...
CN: no to bylo, tam byly vykreslený ňáký takový atraktivní motivy,
zdaleka ne s takovou rafinovaností, jako se to dneska děje v televizi,
ale, ale byly to jo, markantní věci, teď si fakticky nedovedu vybavit,
ale dycky to ňáká figurativní em lákající postava, a, a ten název, já
nevim, jestli papírnictví, nebo restaurace,
JV: hm
CN: nebo hotelu.
JV: dobře. takže říkal ste že ste měl rád ty reklamy, protože byly
zajímavý, nebo em barevný,
CN: pro dítě teda byly velmi zajímavý,
JV: hm
CN: že,
JV: ano.
CN: potom už pozděj člověk viděl, že to není,
JV: em a
(zvoní mobilní telefon)
JV: kdyžtak se můžete podívat.
CN: a to je jenom, to je jenom esemeska ((SMS)).
JV: em potom hraný film samozřejmě ste měl rád, anebo kvůli němu ste
tam šel, a ty týdeníky? jestli vás taky zajímaly?
CN: no, tak asi to mám trošku už takový zanešený pozdějším hlediskem,
rozhodně později mě velmi zajímaly a nechápal sem lidi, kteří dokázali
jít do kina, když neviděli týdeník. ale to asi bude až až ve zralejším
věku, nicméně mě zajímaly.
JV: hm
CN: myslím, že mě zajímaly. vono už jenom to, že někdy, byly-li to
německý týdeníky s českejma titulkama, tak mě to i jazykově zajímalo
teda. jaksi, jo, dost nás naučily němčiny teda tehdy, takže sme byli,
já sem měl sám pocit, že bych byl schopen mnohému německy rozumět i bez
titulků, ale porovnávat si to, mám dojem že ty, že ty týdeníky, že
někdy to byly ňáký říšský
JV: hm
CN: týdeníky. zajímavý pro mě i z tohoto hlediska. jinak to bylo
samozřejmě hodně válečný, no, to tam byly ty,
JV: hm
CN: ty bitky.
JV: hm a působilo to třeba na vás nějak, že to jsou válečný týdeníky,
že ste třeba to neměl rád, nebo se vám to zase naopak líbilo, že vás to
zaujalo jako kluka,
CN: no asi bych řekl ani jedno ani druhý, v takový poloze to nebylo.
prostě bylo to takový nutný zlo, no a když už to teda tam před nás
předestírali, no tak to člověk teda sledoval.
JV: hm
CN: zajímalo ho, proč tanky, když jedou, proč se jim ty kola točí
vopačně, že jo,
JV: hm
CN: a takový různý klukovský teda myšlenky při tom, no a nebo si
vzpomínám, že bylo hrozně zajímavý pro mě, když se ukazovala nějaká v-
to už ani parlament v Německu nebyl žádnej, nic takovýho, ale když
velikánský shromáždění těch nejvyšších špiček nacistickejch, tak kolik
tam bylo holohlavejch, to mě zaujalo, zřejmě teda <prostě něco si
člověk jako dítě> při tom myslel, a počítal. no tak ne nebylo to ideově
zrovna nejhlubší.
JV: hm
CN: ale nestrhovalo nás to, jako že by člověk rád viděl ty střelby a
to, to ne.
JV: hm dobře. a jo. tohle už sme měli, a teďka k tomu protektorátu, už
sme vlastně taky o něm několikrát mluvili, takže eště na několik otázek
se zeptám, em jak na vás působily změny po roce třicet devět, když
začaly platit ty protektorátní předpisy. em všimnul ste si něčeho
nového v těch kinech, nebo něčeho jiného?
CN: to sem ještě asi nedovedl porovnat.
JV: nebo ňáké jiné atmosféry? za protektorátu.
CN: já myslím, že vytvořila se v osumatřicátém roce před protektorátem
taková semknutost, že, toho českýho sebevědomí, a mám dojem, že to pak
pokračovalo ještě i do protektorátu, přirozeně, že sme asi nějak to
český sme akcentovali velmi silně, ale opatrně přitom, samozřejmě.
takže sme pro žádnou k ňáké takové demonstraci to nedošlo, jo, to bylo
opravdu takový dost, takový měšťanský, zdrženlivý.
JV: hm
CN: ne ne velice hrdinský, musim říct. bylo to vlastenectví, který se
snažilo teda nepodráždit.
JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli byla některá kina německá. vy
ste mluvil o těch dvou kinech UFA,
CN: ano ano.
JV: a eště ňáká třeba byla vnímána jako německá, že tam se scházeli
hodně, hlavně Němci?
CN: no, vím jenom o těchto, ale em mám za to že do toho, že do této
společnosti teda patřila i ta skála ((Scala)).
JV: hm
CN: myslím, že to sme vnímali jako, to byl Kapitol, skála ((Scala)), a
ten Central.
JV: hm
CN: nepletu-li se.
JV: a myslíte, že tam třeba chodili hlavně ti Němci, že tam Češi
chodili méně?
CN: asi jo, a asi ta UFA teda to, to si jenom tak myslím zřejmě teda
dávala přednost takový ideově nacistickým filmům,
JV: hm
CN: což ty Němci rádi teda, že, tehdy.
JV: a byla třeba něk- některá kina česká, že by tam Němci nechodili
moc, že by tam chodili hlavně Češi?
CN: no, my sme chodili na ty český filmy, který nebyly teda, zase
myslím, že tam neprobíhal em neprobíhal překlad, do němčiny, nevim,
myslím, že ne. takže ta společnost, kterou já sem nacházel v kině kam
sem šel, to byla dycky česká společnost. nějak se to vyvinulo, nějak
přirozeně, ne ne že by to byla ňáká programová izolovanost proti
Němcům. ale vono je to na českej film asi ani nijak netáhlo.
JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil za protektorátu do
kina více než předtím, než před tím protektorátem.
CN: no asi jo, protože sem mezitím už teda měl těch jedenáct, dvanáct
let,
JV: hm
CN: předtím to bylo, bylo to příliš nízkej věk.
JV: a takže, jak často asi teda, říkal ste jednou měsíčně.
CN: je to možný, asi tak, no.
JV: hm a kdy ste říkal že ste chodil každý týden, každou neděli do toho
kina, na ty pohádky,
CN: to bylo takový období určitý, no, to byla jistě jenom,
JV: a to bylo asi v kolika letech?
CN: no tak to je zajímavý, to bylo tak asi vokolo těch třinácti let.
JV: hm dobře. a a změnil se nějak rapidně výběr filmů, na které ste
chodil, když začal být ten protektorát? že ste přestal chodit třeba na
německé filmy, najednou.
CN: no, to srovnání s těma letama před protektorátem, že, tak ten
protektorát přišel, když mně bylo osum let. tak ňáká epocha předtím,
myslím vopravdu mezi šestým a osmým rokem, že sem ještě žádnej, žádnej
výběr filmů ani si neuvědomoval, takže tady asi se nedá srovnávat, ani
není s čím.
JV: dobře. a teďka, jestli se nějak změnilo chování diváků za
protektorátu oproti tomu, oproti té době před protektorátem. jestli
třeba byly nějaké projevy em hlasité.
CN: ne. to hlasitý projevy jistě ne, ale že sme si mezi sebou taky
mrkli někdy na sebe nějak, nebo em prostě češství bylo jaksi naivně
bráno jako, jako bezpečná základna úplné otevřenosti, takže nějak úplně
otevřeně sme spolu někdy dovedli mluvit, ale do filmu, nebo do návštěvy
kina se to asi moc ne- nedostalo, nepromítalo. myslím že, že se tady
taky těžko dá ňáká taková aktivita najít.
JV: hm
CN: vono potom zejména když bylo stanný právo, který se, bylo dvakrát,
že, v té době, tak to byl důvod ke zvláštní opatrnosti, a opravdu sme
byli asi sledováni, a byly dokonce za velmi jednoduchý jaksi projevy,
né úplné z- jaksi totožnosti s tím německým pohledem třeba na
hajdrichovskou ((Heydrich)) záležitost, prostě tresty smrti padaly
úplně, úplně snadno, takže tam asi by rozhodně nedošlo k tomu, že by
někdo v kině, byť jenom před sousedy, dal najevo ňákej, třeba pochybnej
em úsudek o tom, co v té, v tom týdeníku bylo nebo tak.
JV: hm
CN: to se, to se neslo s takovou mrtvolnou jaksi pasivitou, že to musí
holt tam být, ale neztotožňovali sme se s tím, ani sme s tím nijak
nezápasili.
JV: hm a byl třeba, viděl ste někdy, že by se v kině hajlovalo, když se
na plátně objevil třeba Hitler, nebo...
CN: to asi ne, ale jestli to, jestli se nepletu, a byla ta em některá
představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak
nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim
nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na
školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec
na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i
v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály
německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo
teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta
těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl
líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě
se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda
disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým
reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat,
aby to bylo
JV: hm
CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.
JV: hm dobře. a em teďka bych se zeptala ještě, jak se chování nebo
atmosféra v těch kinech, nebo chování těch diváků měnilo s blížícím se
koncem války. jestli tam byly nějaké změny cítit v tom kině.
CN: no tak to asi zase by bylo jenom v individuálních vzkazích, možná
že v tom, že někde teda, kde bylo úplně bezpečno, že se teda to mrknutí
na sebe navzájem, nebo ňáký takový malej náznak, že víme o něco víc než
se tam v tom týdeníku třeba ozývá, že jo, tam vždycky Němci když
ustupovali, tak voni ty týdeníky to líčily, že to byl další velice
úspěšný em tah strategický tah, em kterej teda nepřítele vláká do
pasti, a ustoupí teda, a tak, takovýdle propagandistický interpretace
toho ústupu německýho, takže čím víc se blížila asi ta, ta fronta a
osvobození, tak pravděpodobně mezi námi už jaksi to bylo daleko sne-
snadnější vůbec na to nereagovat. ale rozhodně veřejně ne, to bylo zase
jenom dycky mezi,
JV: hm
CN: mezi věrnejma přáteli.
JV: a ještě bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na své první návštěvy
kina po osvobození.
CN: ano, tak co si z toho vzpomínám, to byl právě ten, ten film em ta
em zamilovaná romance ((Zasněžená romance)) se to menovalo, teďka si
to, Zasněžená romance, jo.
JV: hm
CN: jo, ano, tak to jestli to byl ovšem úplně první film po osvobození,
to asi ne. asi ne, já myslím, že to dorazilo sem někdy až tak ňák ke
konci pětaštyrycátýho roku, možná v šestačtyřicátým. ale em jaksi ta
úžasně svobodná atmosféra toho džezovýho ((jazz)) prostředí, to bylo
něco zcela epochálního teda to sme, to nám otevřelo teda úplně jiný
rozměry, toho prožitku. a na to se dalo jít mnohokrát teda.
JV: hm takže to bylo myslíte kvůli té hudbě? nebo...
CN: právě kvůli tomu, že to byla hudba džezová ((jazz)), kde teda
nebyla ta ta úžasná spoutanost do toho řádu, a formy, ale kde to teda
naznačovalo, že to je úžasná improvizace a taková spontaneita,
JV: hm
CN: a zároveň taky nesentimentální taková radostnost i těch vztahů
lásky, a kolektivu, a tak, takže přineslo to něco teda z takovýho
ducha, toho nejlepšího, co sme v Americe teda mohli nalézt pro sebe.
JV: hm
CN: otevření velice svěžího vzduchu, okny proudícího najednou,
JV: hm
CN: do této ustrnulé země. ale tak to nevím přesně, to možná opravdu
bylo až v roce čtyrycet pět, čtyrycet šest.
JV: hm dobře a em dalo, dalo by se říct, že se nějak změnila atmosféra,
nebo že bylo pocítit v těch kinech, že už je po válce?
CN: no to jistě.
JV: a jak byste to popsal, jak se to projevovalo.
CN: no asi například to předznamenání toho večera tím týdeníkem bylo
něco úplně jinýho, do té doby ty týdeníky byly prostě taková povinná
látka, politická, a pak byla spontánně přijímaná, samozřejmě zase to
byla naivita, protože sme ještě nepostřehli, že už zase letíme do ňáké
jiné pasti, že, ale byla to všeobecná jednomyslnost, ještě dlouhou
dobu. jo, taková, vona ta atmosféra byla nejenom v kinech, ale i na
ulicích, každou chvíli šel nějakej průvod vodněkud se, se vybatolil
průvod a šel po Lidický ulici s praporem tam, a jinej zase šel naproti,
a tak, čili taková, taková jakási úžasně uvolněná radostná pohoda, a i
soudržnost, to v té době v tom pětačtyrycátým roce bylo všude, takže si
myslím, že to muselo být i tam, kde sme pak přišli do kina, a nebyl tam
ten týdeník, na kterej sme vždycky museli jít teda povinně, protože to
patřilo k vál- k vedení války, ale že tam byly naše vlastní, naše
informace československý, a světový.
JV: a třeba tleskalo se nějakým filmům?
CN: ne, to si nepamatuju.
JV: dobře. teďka už bych přešla k poslední části, a to je, že bych vám
dala seznam filmů,
CN: aha
JV: těch nejúspěšnějších, em a jestli byste si vzpomněl na ňáký, nebo
jestli nějaký film z těchto filmů vás zaujal, nebo em máte s ním
spojenou nějakou zajímavou vzpomínku, nebo em cokoliv vás u toho
napadne, něco zajímavého, co ste prožil.
CN: hm hm
JV: nebo jestli byl pro vás něčím důležitý.
CN: ano, třeba se ukáže, že vůbec. no tak Moderní dobu ((Moderní doba))
sem viděl, hm a to sou, tady je to po ročnících, že jo.
JV: mhm
CN: hm tak to já asi sem viděl daleko později, a myslím, že některý, že
třeba toho čaplina ((Charlie Chaplin)), že sem viděl až
JV: de de o to, když ste to viděl v té době, co se to promítalo.
CN: jo, která je zde uvedená.
JV: no, ano.
CN: tak to ještě se mnou nešlo, páč já sem měl tehdy pět let, jo, takže
Svět patří nám, to všecko člověk teda znal, ale až později. hm Sněhurka
a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem asi viděl, a
muselo to bejt em no, třicet osum, tak to asi jo, to sem asi viděl. ale
co to, no muselo mě to teda oslovit, protože vím o jiných, tady myslím,
že není další takovej film, dyznyjovka ((Disney)), em ale jedna jiná,
kterou si pamatuju ta, ta na mě působila teda velmi silně. byl, bylo to
dobře nastavený na dětskou vnímavost. takže tak nějak i ta Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků)). film Ducháček to zařídí, to teda vím, že
sem někdy viděl, ale nevím, snad se to reprízovalo, poněvač v
osumatřicátým to myslím že jako sedmiletý dítě, že sem na to ještě
nešel. U pokladny stál, to jo, to sem viděl. a vás zajímá jako jestli
sem si u toho něco jako prožíval, no
JV: jestli se třeba nějak vás ten film zaujal, nebo inspiroval k
něčemu, nebo něco vás na tom zaujalo, na tom filmu,
CN: no tak třeba tady ten Burian ((Vlasta Burian)), to U pokladny stál,
to se mně, em to tam si pamatuju možná ňákej detail, jestli to bylo u
toho, ale to bych teďka nechtěl líčit, to se mně zdá, že je banální
ten, ten útržek vzpomínky, kterou na jednu scénu tam mám.
JV: tak jestli ji máte přímo z té doby, tak by to mohlo být zajímavé,
jestli se vám to třeba nevytvořilo až později.
CN: ne to já myslím, že to, že sem si to pamatoval hned, ale možná že
si třeba pletu vůbec film, v němž to bylo. tam byla, možná že úplně
jinej film teda, kdy Vlasta Burian byl v ňáký pozici, že má léčit ňákou
svou chorobu v lázních, on se tomu zpěčuje, em žádnou minerální vodu
kúru nehodlá podnikat a pít něco takovýho, ale protože někdo vyhodil z
vokna nebo co em jakousi láhev, snad em s rumem nebo s wisky
((whiskey)) nebo s čím, a vono to do tý, do tý em kašničky, ze které se
ta minerální voda pila,
JV: hm
CN: padlo, a tam se to vylilo, tak potom teda on s velikou ochotou se
léčil.
JV: hm
CN: tak to malýmu dítěti takhle uvízne, ale to vůbec nemluví o, o
směřování toho filmu. To byl český muzikant, to jo, to sem teda už
prožíval velmi sentimentálně.
JV: hm
CN: teda Kmoch ((František Kmoch)), kterej byl tam hlavní postavou, a
Ta naše písnička česká, že, a to všecko, to přesně v téhleté době, v
roce čtyřicet teda, rok po okupaci, to to vyvolávalo silnou rezonanci.
a některý ty další filmy, třeba Roztomilý člověk to vím že bylo, víne
blůd ((Wiener Blut – Vídeňská krev)), jo Vídeňská krev, tak to sem asi
viděl, a to asi byl teda, to musel bejt nějakej film s titulkama,
německej, to sem viděl. co to ve mně mohlo vyvolat, no asi takovou em
takovou pohodu trochu, protože maminka měla Vídeň ráda a měla na mě
přece jenom pořád velikej vliv, to mně bylo jedenáct, tady v té době,
tak myslím, že sem se takovým tím bezstarostným a a společensky velmi
em takovým intenzivním směrem toho toho vlastně skoro operetního
prostředí tam, že to mně bylo jasný. Muži nestárnou sem taky viděl, a
viděl sem to jako vtipnou záležitost. no minthauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila)), o tom sem hovořil, tak to bylo v roce
čtyřicet tři, tak to mně bylo těch dvanáct, ano na to sem nezapomněl
nikdy, jiný filmy tady si vybavuju, že sem přinejmenším teda vo nich
věděl, že sou, Neviděli jste Bobíka?, aha, ano. to je tak asi z těch,
který tady předkládáte všecko co si,
JV: hm
CN: co si vzpomínám. a některý jiný zase mně tady em scházejí, který
taky v té době běžely, že.
JV: hm a třeba ňáký, na kerý si vzpomenete vy, kerý vás zaujal hodně,
nebo na vás zapůsobil.
CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh, a myslím, že ještě by se i em no jo, tak Noční motýl,
že jo, třeba. to byly, to byly všecko filmy tohoto typu, takový
zaměřený teda spíš na intimní scénu, na, všecko se to jaksi odstřihlo
od té veřejné zkušenosti, která nás obklopovala, a byly to takový jako
únikový, útěšný em nabídky
JV: hm
CN: který se přijímaly v té době jako určitá relaxace.
JV: hm dobře. a tak to by asi bylo všecko, ještě bych se zeptala em
jestli byste chtěl něco dodat, něco, co vás třeba napadlo ještě,
k tomudletomu tématu, cokoliv,
CN: ne, já myslím, že ne, ne jenom bych rád přál, aby vám ta práce
uďála to, co od ní čekáte, a aby to bylo ještě i potom případně možno
tu, ten, ty rezultáty z toho ještě sklízet i jako, i jako lajckej
((laik)) divák nebo, nebo em návštěvník Moravské galerie, nebo tak.
konec rozhovoru
0.0 3:1652Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsala: Radomír D. Kokeš
Datum a místo: XXX, Brno
Rok narození: 1928
Bydliště do roku 1945: Tivoli (dnes Jiráskova – Veveří), roku 1938
se přestěhovala do Králova Pole.
Povolání rodičů: Otec živnostník – majitel obchodu, ve kterém
pracovala i matka narátorky.
Povolání narátora: Od roku 1946 narátorka nastoupila do práce.
Pracovala v pojišťovně, v Lidových novinách, na rektorátě UJEP,
v Domě pionýrů a mládeže v Lužánkách a Magistrátu města Brna. Vždy
pracovala v účtárně.
LS: ( ) to budeme nahrávat. takže první, co bych se vás zeptal, je
takové ověření jenom vašich osobních údajů. co se týče té školy, do
které ste chodila. (.) mám tady napsáno obecná škola Kounicova
ulice.
ES: ano.
LS: a to bylo v letech devatenáct set třicet-
ES: třicet čtyři.
LS: devatenáct set-
ES: až třicet osm
LS: až třicet osm
ES: a potom sem chodila do Králova Pole,
LS: no
ES: a to bylo,
LS: a to bylo v letech?
ES: no v těch třicet osm.
LS: třicet osm až asi zřejmě čtyřicet.
ES: a potom sem chodila do gymnázia,
LS: hm.
ES: v Králově Poli,
LS: hm.
ES: do roku čtyřiačtyřicet.
LS: do roku devatenáct set čtyřicet čtyři. (.) a ještě tady mám
napsáno, (.) asi pan Skopal, když s váma telefonoval. Kotlářská
ulice, dva roky.
ES: to sem chodila na obchodní školu na Kotlářskou.
LS: takže to byly ještě potom další dva roky?
ES: dva roky obchodní škola při Obchodní akademii.
LS: hm. (.) a potom? potom už ste nastoupila do zaměstnání?
ES: ano.
LS: a kde ste pracovala?
ES: pracovala sem (...) v pojišťovně.
LS: hm.
ES: potom sem pracovala v Lidových novinách. potom sem pracovala
tady na rektorátě.
LS: a co ste tam dělala?
ES: všude sem byla v účtárně.
LS: hm. to úplně stačí. teď bych se zeptal, jaký byl povolání vašich
rodičů před tím rokem devatenáct set čtyřicet pět.
ES: živnostník. můj tatínek byl živnostník. měl obchod s kl-
s koloniálním zbožím.
LS: hm. a maminka?
ES: maminka samozřejmě byla v obchodě též.
LS: takže pracovala v rodinném, rodinném obchodě?
ES: ano. a začínali (.) začínali tady, na Zelném trhu.
LS: na Zelném trhu. hm. a měla ste nějaké sourozence?
ES: ne, kdepak.
LS: hm. (.) a vaše povolání už ste říkala vlastně, že potom ste
nastoupila jako účetní?
ES: ano, a nakonec sem skončila v Domě pionýrů v Lužánkách jako
ekonomka, jako hospodářka. (.) a do důchodu sem šla z Magistrátu
města Brna.
LS: hm. a ještě bych si ověřil. tady je něco, že vy ste zpočátku
v těch třicátých letech bydlela v [Tivoli]-
ES: ano.
LS: to bylo do roku?
ES: [(je dnešní)] Jiráskova, myslím-
LS: ano.
ES: nemýlím-li se.
LS: hm.
ES: Tivoli třicet sedm ((Tivoli 37)), a tam sme bydleli do toho roku
osmatřicátého roku-
LS: hm.
ES: než prostě přišli, protože tam byla veškerá, veškeré
obyvatelstvo německé.
LS: hm.
ES: a my sme byli Češi. takže otec viděl, že by to velice špatně
dopadlo, takže v tom osmatřicátém roce to prodal ten obchod a
přestěhovali sme se do Králova Pole.
LS: do Králova Pole. (.) takže to úplně stačí na začátek. to sme
projeli úplně bezvadně. (.) a teď už teda přejdeme k těm otázkám-
ES: ano.
LS: které se týkají kina do roku devatenáct set čtyřicet pět. první
okruh těch otázek se týká vaší dětské zkušenosti divačky. to znamená
od do zhruba deseti let, (.) když ste ukončila ňákou tu obecnou
školu. takže ta první otázka je, jestli si vzpomínáte na svou první
návštěvu kina.
ES: to bylo na Stadioně ((Stadion)).
LS: hm.
ES: z Kounicově sme šli v první třídě. a byl to film o Ja- o
Kozinovi ((Psohlavci)).
LS: o Kozinovi to byl film.
ES: o Kozinovi. a tím pádem jak se tam objevil ten duch, tak já sem
okamžitě vyskočila, chtěla sem si sednout, jenomže sedadlo sklaplo a
já si sedla na zem. ((smích)) takže to byl-
LS: a to byl český film?
ES: to byl český film.
LS: hm.
ES: to byl můj první zážitek tedy velký.
LS: a rok ste říkala?
ES: musel to být v roce devatenáct set třicet čtyři.
LS: devatenáct set třicet čtyři. a s kým ste tam byla?
ES: ze školou.
LS: se školou ste tam byla.
ES: měli sme v první třídě pana učitele Petříka.
LS: hm. dobře, a teď je tady otázka, jak často ste jako dítě, to
znamená do těch deseti let, do ukončení té obecné školy, chodila do
kina?
ES: protože sem měla (.) hodně příbuzenstva-
LS: hm.
ES: tak sem se vždycky s někým svezla. tak sem už říkala, že sem tak
jednou týdně chodila. protože tenkrát ty ceny byly velmi přijatelné
(.) aa (.) takže sem tak jednou týdně chodila s příbuznými.
s bratránkem, sem měla po o moře bratranců
LS: hm.
ES: a s tetičkama do kina Excelsior, to bylo na Šilingrově náměstí.
potom sme chodili do Moderny ((Moderna)), ta to bylo na
Dominikánském náměstí.
LS: hm.
ES: a proti nádraží bylo kino Čas, tam ste mohl
LS: hm
ES: přijít a odejít, když ste chtěl. (..) totéž kino bylo na Náměstí
Svobody. dneska je tam řeznictví. tak mezitím řeznictvím a tím
rohem.
LS: hm, hm.
ES: tak tam bylo taky takové kino. (..) a (...) samozřejmě, že sem
chodila také do toho kina, až sme se přestěhovali.
LS: až ste se přestěhovali.
ES: tak tam do toho Besedního domu ((Besední dům)).
LS: hm. a to bylo?
ES: to bylo kino Union.
LS: hm.
ES: to byly jako nepravidelné návštěvy (.) dá se říci, týdně.
LS: takže jednou týdně ste říkala?
ES: jednou týdně.
LS: a s příbuznými většinou?
ES: do toho v tom Králově Poli sem chodila hodně s mým otcem.
LS: hm.
ES: protože moje maminka byla velice nemocná. dva roky byla upoutána
na lůžko než odešla (.) do věčných lovišť. takže já sem dělala
partnerku mýmu tatínkovi.
LS: a sama ste nechodila třeba do kina?
ES: ne, nikdy ne.
LS: vždycky s doprovodem?
ES: vždycky s doprovodem. ano.
LS: dobře. takže ty kina, které ste navštěvovala, to už ste vlastně
říkala, do těch deseti let. proč zrovna tady tyhle kina, která ste
zmiňovala? vy ste zmiňovala Excelsior. tuším, že ki-
ES: protože tam chodila se mnou moje teta. do toho Excelsioru
((Excelsior)).
LS: hm. konkrétně do toho Excelsioru ((Excelsior))?
ES: ano, ano. a do Moderny ((Moderna)).
LS: hm.
ES: a do Moderny ((Moderna)).
LS: hm.
ES: samozřejmě, že sme byli taky v Alfě ((Alfa)) v kině. a v [dobsu]
((Dopz)).
LS: do těch deseti let?
ES: do těch deseti let. ano. (.) to sem ty brněnský kina
navštěvovala s mými příbuznými.
LS: hm. a proč zrovna tady do těch kin? proč ste si nevybírala
nějaká jiná?
ES: já sem si nemohla vybírat. já sem musela souhlasit s tím-
LS: aha.
ES: kdo mně zaplatil vstupenku.
LS: jasně. takže vy ste vlastně se musela přizpůsobit tomu?
ES: ano. přizp- tomu-
LS: kdo šel s vámi do toho kina?
ES: tomu mýmu doprovodu, ano.
LS: tak to je celkem, to je celkem logický. a když byste měla říct,
jaký byl názor vašich rodičů na kino?
ES: no, můj otec ten byl velice jako nadšen filmem.
LS: hm.
ES: a hlavně tedy ho (..) zajímaly filmy cizí.
LS: hm.
ES: protože on byl na ročním pobytu v Americe, takže ho zajímaly ty
americké filmy.
LS: hm.
ES: [ta]kové ty západní, dá se říct.
LS: hm. takže ste se nikdy třeba nesetkala s ňákým odsudkem ze
strany vašich rodičů?
ES: ne, nikdy ne. ne. (..) moje maminka, ta do kina nechodila. jak
sem vám řekla, ta byla velice nemocná. takže s maminkou sem- ale
s tatínkem sem chodila každý týden.
LS: takže ten vztah vlastně vaší rodiny k tomu kinu byl velice
kladný?
ES: kladný, ano.
LS: pokud to chápu dobře.
ES: ano, ano.
LS: hm. takže můžeme další otázku. zmiňovala ste taky vlastně, že ta
vaše první návštěva byla se školou v tom kině.
ES: ano.
LS: a když byste měla říct vlastně totéž, ale jaký byl postoj školy
k filmu nebo ke kinu obecně?
ES: tak oni vybírali kina, která- teda filmy, které měly určitou
souvislost s výukou.
LS: hm.
ES: takže, jak sem říkala, to bylo něco z dějepisu o tom Lomikarovi
((Psohlavci)). a potom si pamatuju, že to byl nějaký film (..)
z ruské přírody. že to byl ee film, ve kterém ee sme navštívili
takovou ruskou opuštěnou vesnici. jestli to byly chatrče. prostě tam
byla nějaká choroba, která ee to obyvatelstvo vymítila, takže ee,
LS: hm.
ES: na malého diváka bylo velice ee takové (...) smutné,
LS: depresivní
ES: depresivní pohled na ty mrtvoly. no to byly už kostry, to nebyly
mrtvoly.
LS: mhm
ES: takže to byl druhý takový zážitek z té školy.
LS: a jak často ste chodili s tou školou do toho kina na
představení?
ES: tak na té Kounicové sme chodili často.
LS: často?
ES: ovšem v Králově Poli už potom sem ne- ne, nikdy nešla do
biografu.
LS: a hovořili ste potom třeba v rámci výuky ještě o těch filmech,
které ste viděli?
ES: ano, samozřejmě, ano.
LS: jo? (.) takže vlastně, když byste to měla shrnout. jak se
učitelé vyjadřovali k těm filmům nebo jaký byl jejich postoj ke kinu
obecně?
ES: no postoj byl takový, že hlavně chtěli od dneš- od dětí získat
jejich zážitky a jejich prostě připomínky k tomu filmu. oni sami se
nevyjadřovali,
LS: hm.
ES: ti učitelé. hlavně je zajímalo, co na to říkaly děti.
LS: váš názor?
ES: ano.
LS: hm. takže můžeme k další otázce. otázka zní, jestli byl film pro
vás v tom dětském věku do deseti let důležitý. a pokud ano, tak
proč. a jak se projevovalo ve vašem chování, hrách nebo rozhovorech
s vašimi kamarády.
ES: tak (...) to víte, takový desetiletá holčička, ta začne
vystřihovat z různých časopisů filmové hvězdy, začne si je lepit do
sešitu ee. a mm (.) to víte, viděla sem moře českých filmů s Věrou
Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)),
s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)), ale také třeba sss tím Robertem
Tajlorem ((Robert Taylor)), to byl americkej takovej představitel.
takže (..) to byly (.) různé, různé druhy filmů. ovšem, ty české
filmy se mi líbily nejvíc, protože to bylo z prostředí, které mi
bylo známé, že?
LS: hm. a byl teda pro vás důležitý ten film tady v tomhle raném
věku?
ES: ano.
LS: ano?
ES: byl. hlavně, jak se má člověk chovat ve společnosti, že ano? to
už sem viděla u těch filmových hvězd, že (..) vždycky když se de do
nějaké veřejné místnosti, takže musí jít muž napřed, žena za ním,
takže já sem tím byla jako poučená hodně.
LS: hm.
ES: třebas při stolování. to sem všechno odkoukala.
LS: takže tohle všechno mělo na váš vliv.
ES: vliv na mou výchovu.
LS: třeba v těch rozhovorech s vašimi přáteli a nebo v hrách, jestli
ste ňák třeba napodobovali.
ES: samozřejmě ((smích)) takový takový desetiletý děvčátko ee má
snahu se stát jako snem, aby byla filmovou hvězdou, takže.
LS: to určitě
ES: doma sem neměla příležitost, ale u té mé tety, co sem s ní
chodila do toho Excelsior, tak tam sem měla k dispozici boty
s podpatkama a různý takový šátky, tak sem se předváděla před
zrcadlem. to je jako u desetiletýho děvčátka nic neobvyklého.
LS: takže ste třeba vlastně si třeba hrála na herečku nebo?
ES: ano, ano.
LS: dobře, takže ten vlastně ten první okruh otázek máme za sebou.
teďka je tady druhý okruh, který se týká diváckých návyků. to
znamená kdy, kde a s kým ste navštěvovala to kino. takže první
otázka zní. teď už tedy sme se vlastně přesunuli od toho dětského
věku.
ES: do dalších.
LS: od těch deseti let do toho roku devatenáct set čtyřicet pět.
ES: ano.
LS: když ste navštěvovala ty další školy. takže se vás zeptám, jak
často ste chodila do kina v tom období právě potom už, co vám bylo
těch deset let, dál do toho roku devatenáct set čtyřicet pět. zase.
když byste měla řádově říct, kolikrát týdně nebo měsíčně?
ES: pravidelně jednou týdně. buďto v sobotu nebo v neděli. to bylo
v neděli jako pravidelné s tím tatínkem.
LS: takže se to nezměnilo vlastně?
ES: nezměnilo se.
LS: bylo to zase jednou týdně?
ES: jednou týdně.
LS: a čili potom vlastně, vy ste říkala, že ste se přestěhovali
v tom roce třicet osm.
ES: osum. do toho Králova Pole.
LS: do toho Králova Pole.
ES: tak.
LS: a ani poté, co ste se přestěhovali, se to nezměnilo, ta četnost
návštěvy?
ES: ne, ne.
LS: zase to bylo
ES: ano.
LS: jedenkrát týdně?
ES: jenom právě, když sme bydleli nad Tivoli, tak sem chodila
s bratranci, s tetou,
LS: hm.
ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým
tatínkem.
LS: hm.
ES: a ten mě bral všude s sebou. to víte, že to bylo někdy mládeži
nepřístupný, takže sem u pokladny, když sem procházela, tak sem si
stoupla na špičky,
LS: ((smích))
ES: snažila sem se teda vypadat co nej nejdospěleji.
LS: a tatínek vám to toleroval, jo? ((smích))
ES: tatínek mně to- samo, protože on byl rád, že sem s ním. že
nemusel jít sám.
LS: tak to bylo určitě super, teda.
ES: no. ((smích))
LS: no. (..) a teď tady mám zase otázku. to už sme se vlastně o tom
zmiňovali. která kina ste navštěvovala. vy ste říkala, že ste určitá
kina navštěvovala do těch deseti let, když ste bydleli v tom Tivoli.
ES: ano.
LS: mohli bysme si to teda ještě shrnout, která kina to byla?
ES: takže to bylo (...) Moderna, Alfa, Excelsior, kino Čas,
LS: a po těch deseti letech, když ste přeskočila tu hranici?
ES: když sme přišli do toho Králova Pole, tak tam bylo
LS: ano?
ES: Besední dům a Orion ((pravděpodobně Union)).
LS: čili tam už se to změnilo. a potom už do těch, která ste
navštěvovala dřív?
ES: dřív, už to nebylo akcept- (.) -ovatelné, protože bych musela
buďto jet elektrikou, nebo jít pěšky.
LS: jasně. takže ste změnila-
ES: takže sem-
LS: změnila kina z toho důvodu. mhm. (..) a měla ste v tom věku
potom od těch deseti let dál své oblíbené kino, které ste
navštěvovala úplně nejraději?
ES: tak (...) myslím, že to byl ten Union.
LS: a co se vám na něm tak líbilo?
ES: že sem tam mohla tu paní pokladní vždycky obalamutit. ((smích))
LS: a třeba, když byste měla říct, co se týče třeba toho interiéru
toho kina nebo přístupu personálu k tomu, tak i z tohodle důvodu
třeba se vám to líbilo nebo?
ES: tak.
LS: zkuste to nějak rozvést.
ES: ty kina byly velice skromné.
LS: mhm.
ES: Besední dům, který byl ovšem ee lepší jako mm jako zařízený tak
(..) moderněji, kdežto (.) kino Union, to bylo opravdu pro takový
chudáčky. vstupné tenkrát, to víte, to bylo od koruny do čtyř
padesáti.
LS: hm, hm. aa takže vlastně to zůstávalo potom tím vaším oblíbeným
kinem, když ste se přestěhovali do té Krpole ((Královo Pole)).
ES: ano, do Krpole ((Královo Pole)), tak ten Union.
LS: a předtím, když ste bydleli ještě v tom Tivoli, tak tam bylo
které vaše nejoblíbenější? z toho kruhu, co ste zmiňovala?
ES: tak myslím, že to bylo (...) Alfa.
LS: a proč Alfa zrovna?
ES: protože tam byla pasáž, byly tam výlohy a ee taky člověka ten
upoutal ten interiér.
LS: a co se vám líbilo v tom interiéru? pamatujete si třeba na
nějaké detaily z toho interiéru, z toho kina?
ES: tam byly myslím i balkony.
LS: hm.
ES: takže (...) v málokterém kině byly ty balkóny, takže to člověka
jako to děcko, to upoutá, ten balkon.
LS: takže to vás zaujalo?
ES: ano.
LS: to je takový váš vjem, co si pamatujete? a když byste měla říct
naopak, jestli v Brně bylo nějaké kino, které ste neměla vyloženě
ráda? kam ste nechodila ráda?
ES: no (...) to nemohu říct, protože ee některá ki- kina sem vůbec
neznala. třebas v Žabovřeskách.
LS: hm.
ES: nebo v Židenicích, tam byly také dvě dva biografy, které dneska
už-
LS: bylo jich spousta.
ES: po nich není ani památka. (.) takže (...), to vám opravdu nemohu
říct, že- pro mě bylo to vždycky, když sem šla do kina, tak to bylo
nadšení. i když ten film třebas nestál za nic, že ano. tak pro to
děcko to mělo vždycky, dítě si vždycky našlo v tom kinu nějaký plus.
LS: hm.
ES: i když třeba,
LS: hm.
ES: to nestálo za nic.
LS: tak a teď je tady otázka. zase jak ste zmiňovala ten soubor těch
kin, tak jestli ste chodila do těch různých kin podle toho, jestli
ste šla sám, s rodiči, sourozenci, kamarády, přítelem.
ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými.
LS: hm.
ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem.
LS: hm.
ES: ale s mm (...) s přítelem nebo s přítelem sem chodila, až sem
byla dospělá.
LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do
jiného kina?
ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli
zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek.
LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky
stejně tak?
ES: ano.
LS: jo? hm. tak a teď je tady otázka, jak ste se v tom kině chovala.
to znamená, jestli ste třeba měla ve zvyku konzumovat jídlo nebo
pití.
ES: vůbec nikdy ne.
LS: hm.
ES: jenomže když to byly katastrofální okamžiky, tak sem zavřela
oči. ((smích))
LS: ((smích)) jo, jo.
ES: když se někdo topil nebo někdo někoho vraždil, nebo když tam
byla nějaká rvačka, tak S. vždycky zavřela oči.
LS: ((smích)) a třeba, když byste ještě měla říct, jestli ste nějak
živě reagovali, v průběhu toho představení na ten film třeba hlasitě
nebo ste se bavili.
ES: no tak to víte, že když se tam objevil ten duch, takže kino
jako, to bylo zřejmé, že děcka jako vzdychaly nebo (..) vyjekly.
LS: dobře. a teď tady mám otázku, jestli ste v tom kině potkávala
své známé.
ES: ano.
LS: hm. a hovořili ste spolu v tom kině nebo cestou z toho kina?
ES: cestou z toho kina.
LS: mhm. a o čem ste hovořili?
ES: no o tom filmu.
LS: o tom filmu.
ES: o tom filmu, samozřejmě. jak se to líbilo. (...) jaká byla
spokojenost.
LS: takže se vám opravdu často stávalo, že ste v tom kině potkávala?
ES: známé, ano. spolužačky nebo spolužáky.
LS: takže i třeba s tatínkem když ste šla z toho kina, tak?
ES: tak sem se pozdravila prostě se známýma a zůstala sem chvilenku.
ne dlouho, ale chvilečku, protože tatínek mi to toleroval.
LS: a i s tatínkem ste potom hovořila o tom, co v tom kině bylo?
ES: ano, ano, ano. to vždycky byla debata.
LS: dobře, takže teď už přecházíme zase k té další části, což je
vlastně filmy a jejich výběr. (.) teď tady je otázka první. jak ste
si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina?
ES: jak sem vám říkala, já sem si nemohla vybírat. já sem musela se
podřídit tomu, kdo mně zaplatil vstupenku a kdo mě s sebou vzal.
LS: hm, hm. takže ste?
ES: takže sem nemohla prostě projevit, třeba se jí, mně se straně
líbila Hana Vítová, filmy s Hanou Vítovou, to sem nemohla. musela
sem jít na ten film, kterej mně byl prostě ne doporučen.
LS: musela ste se-
ES: podřídit.
LS: vždycky podřídit. hm. to nevadí, když teďka vlastně teda bychom
se zeptali tak. kde získávali informace o filmech ti, kteří vás tam
doprovázeli? dovedla byste to říct?
ES: tak já myslím, že většinou ti bratranci už byli starší.
LS: ehm.
ES: takže oni brali třebas ten časopis. tenkrát, já nevím, jak se
to, kinoreví ((Kinorevue)).
LS: no, to byl časopis, [ho znám].
ES: takže asi si to vybírali už podle těch informací těch kritiků.
LS: hm. a vy sama ste říkala třeba, že ste měla ráda Hanu Vítovou
((Hana Vítová)) a české herce. a kde vy ste získávala informace o
těch filmech, které se promítaly.
ES: no ee (...) dostávaly se mně časopisy. moje maminka brala
Moravanku ((Moravanka)) a někdy koupila Hvězdu ((Hvězda)). a tam na
těch zadních stranách byly prostě fotografie těch filmových herců a
taky reportáže, nebo třebas i popis děje, že?
LS: hm.
ES: takže když sem si přečetla. na to bych se ráda podívala, že jo?
((smích))
LS: takže z časopisů. a ještě třeba z nějakých jiných zdrojů ste
získávala ty informace?
ES: samozřejmě taky ve škole spolužáci, když byli na ňákém filmu,
tak se rozpovídali a říkali to bylo dobrý, to se mi líbilo, kdybys
na to mohla jít, tak se di podívat.
LS: jasně. teď je tady otázka, jestli bylo při výběru filmů
důležité, kdo v tom filmu hrál. (..) vy ste vlastně říkala, že ste
se vždycky podřizovala tomu, na co vás vzali rodiče.
ES: víte, já se musím zmínit o tom.
LS: povídejte.
ES: za protektorátu bylo hodně německých filmů.
LS: hm.
ES: takže tam (...) hlavně teda mně jako dítěti imponovali třebas
marika rek ((Marika Rökk)) to byla zpěvačka a tanečnice.
LS: no.
ES: takže to sem byla celá pryč, že? nebo si hrozně dobře pamatuji
film (Ich klage an). to byl film, který popisoval o manželech, oba
dva byli lékaři, a ta jedna žena dostala prostě ee nemoc, dneska se
tomu říká, prostě ochrnovala.
LS: hm.
ES: a nakonec ten manžel prostě, když už byl konec v blízkosti,
LS: hm.
ES: tak aby jí to usnadnil, tak jí dal prostě lék,
LS: hm.
ES: že ji uspal, no. a končilo to tím, že se ocitl před soudem. ale
nekončilo to rozsudkem. nechalo se to na divácích, aby oni řekli.
LS: hm. a ten se vám líbil, ten film?
ES: byl to, byl to velice psychologickej film.
LS: a jaké filmy ste vy vůbec měla ráda jako divačka?
ES: tak, jak říkám, tenkrát za toho (.) Hitlera, tady byl známý hans
rýman ((Heinz Rühmann)), jestli vám to slovo něco říká.
LS: hm.
ES: takže sem-
LS: to byl hodně populární herec.
ES: ano. takže sem velice ráda viděla hanse rýmana ((Heinz
Rühmann)). a potom sem viděla velice ráda paula herbigra ((Paul
Hörbiger)). a ten měl bratra ( ). toho sem taky měla ráda, protože
ten vždycky hrál v nějakým filmu, kde se v horách lezlo. a to byla
moje slabá stránka, protože já miluji hory.
LS: aha, aha.
ES: takže-
LS: a co se vám líbilo tady na těch hercích, které zmiňujete teďka?
ES: že hráli velice přirozeně.
ES: jo?
LS: takže ste ocenila spíš způsob jejich projevu?
ES: viděla sem ten rozdíl projevu mezi českým filmem a německým
filmem.
LS: a jaký byl podle vás rozdíl?
ES: no tak český film mně byl rozhodně bližší.
LS: hm.
ES: bližší.
LS: ale zase sem se přiučila něco u těch německých filmů.
ES: hm.
LS: kterých bylo tedy ehm více než těch českých.
ES: hm, hm. když byste měla ještě říct třeba ty vaše oblíbené herce
nebo herečky, které ste zmiňovala, tak vzpomínáte si třeba na nějaké
konkrétní filmy s těmi herci?
LS: no jistě, Jiří Dohnal.
ES: vaše oblíbené, povídejte. ((smích))
LS: Jiří Dohnal a (...) no tak Hana Vítová, Adina Mandlová, eh (...)
Boháč ((Ladislav Boháč)), Saša Rašilov.
ES: hm.
LS: Eman Fiala. (...) to byly velice známé filmy, které dovedly
člověka upoutat.
ES: a čím vás zaujali právě tihle herci? čím se třeba lišili od
ostatních pro vás?
LS: tak třeba ten Saša Rašilov, ten dovedl prostě vnést takový, (..)
takový humor, který nezapadá do nějakejch takovejch prostejch těch,
ten byl tak jako, dovedl to vždycky podat ten svůj film takovým
způsobem, že ste se nemohl urazit.
ES: hm, hm. a co herečky třeba?
LS: Lída bárová ((Lída Baarová)), Dívka v modrém.
ES: to se vám líbilo? Dívka v modrém?
LS: jo, bylo to pěkný.
ES: jo? ((smích))
LS: Lída bárová ((Lída Baarová)) se mně velice líbila. a potom její
sestra. Zork-
ES: Zorka Janů.
LS: to byla velice dobrá herečka.
ES: ovšem, člověk potom byl ovlivněn tím, že ta herečka prostě začla
jako v těch německých filmech. no a člověk cítil tak jako. to víte,
my sme byli jinak vychovávaní k tomu vlastenectví, takže když ona
začla hrát v německých filmech, nebo začala mít poměr s němec-
s Němcem, takže člověk jako už tu (.) sympatii ztratí.
LS: ta popularita klesla.
ES: ano.
LS: hm. a stávalo se vám třeba, že byste na ty filmy tady těch
vašich oblíbených herců chodila víckrát?
ES: tak z finančních důvodů se to nemohlo stat. ale kdybych mohla,
tak jistě bych šla na některý filmy vícekrát.
LS: hm, hm. a zase se zeptám. třeba jestli ste ňák chtěla je
napodobovat ty herce nebo? (...) ne?
ES: ne.
LS: nebo třeba v těch filmech byly písničky. že jo? tam byla spousta
písniček.
ES: ano, ano, ano.
LS: tady v těch starých filmech.
ES: ano, ano.
LS: zpívala ste si potom ty písničky?
ES: no samozřejmě.
LS: jo?
ES: ano, ano. i ty německý. a to sem taky. víte. ( ) děvče sem
chodila se učit hrát na klavír, takže sem jako v těch, v té pubertě,
těch třináct čtrnáct, strávila u toho klavíru a samozřejmě, že sem
to zpívala.
LS: a třeba na deskách? kupovala ste si ty písničky?
ES: měli sme gramofon.
LS: měli ste gramofon?
ES: ( ) večery, nebyl televizor, takže se pouštěly gramofonový
desky. to se hrály karty. žolíka. takže sme, můj tatínek teda, ty
desky.
LS: takže třeba ty filmové písničky na deskách?
ES: ano, ano.
LS: ste si kupovali. mhm. a bylo pro vás důležité, jestli byl ten
film černobílý, nebo barevný, tady v tom období?
ES: no tak za mého dětství byl jedině černobílý.
LS: černobílý. už vlastně třeba tam barevné se objevovaly. třeba
Sněhurka a sedm trpaslíků byly barevné filmy. takže vy ste se s tím
barevným příliš nesetkala.
ES: nesetkala, ne.
LS: nesetkala, dobře. němý, nebo zvukový?
ES: tak já sem němý nezažila, ale můj manžel-
LS: hm.
ES: chodil se svojí babičkou, ee, to bylo kino někde na Starém Brně,
a protože ona chuděra byla analfabetka, tak si brala mého manžela,
kterej jí četl titulky.
LS: aha, takže v tom kině se promítaly ty němé filmy?
ES: němé filmy s titulkama a můj muž té babičce ty titulky četl.
ovšem od diváků byl okřikován, že? a nebylo to vítaný.
LS: a to bylo až po válce ale, zřejmě.
ES: ne, to bylo za první republiky.
LS: a kdy vy, kdy ste se vdala, to sem se zapomněl zeptat.
ES: v roce devatenáct set padesát sem se vdávala.
LS: v roce devatenáct set padesát?
ES: ano.
LS: aha, tak to ste vlastně nebyli manželé a on svoji matku vodil do
kina-
ES: ne matku, babičku. jako chlapec. jako desetiletý děcko.
((smích))
LS: jo. já sem to špatně pochopil, už to chápu. (...) a to kino, kde
to bylo, asi si nevzpomenete, co to bylo za kino.
ES: no (...) na Hybešove ulici.
LS: počkejte, já tady mám seznam těch kin, tak třeba se dopátráme
toho. Hybešova ulice říkáte?
ES: ano.
LS: já si to tady zkusím dát do vyhledávače. (...) Hybešova (...)
Hybešova tady mám kino Grand.
ES: ano.
LS: bylo to kino Grand? takže tam v těch třicátých letech zřejmě
ještě běžely němé filmy.
ES: ano. dá se říct, že to bylo ještě před tím třicátým rokem,
protože můj muž je o devět roků starší jako já.
LS: hm, dobře. teď tady mám otázku. vlastně už sme taky o tom
mluvili. český, německý film a tak dále. jestli pro vás bylo
důležité, v které zemi ten film vznikl.
ES: ano. samozřejmě. když to byl italský film, tak to pro mě zase
bylo něco jiného, jako třebas rakouský film nebo německý film.
LS: a preferovala ste nějakou tu národnost? z hlediska těch filmů?
ES: rakouskou.
LS: rakouský film ste měla-
ES: ráda, ano.
LS: takže úplně nejradši ste měla rakouské filmy?
ES: ne, to nemohu, nejradši sem měla český. ale na druhým místě byly
rakouský filmy.
LS: dobře. takže ste vlastně nebyla vyhraněná, že byste chodila
vyloženě třeba jenom na rakouský a český film?
ES: ne. chodila sem prostě, jaká byla příležitost. za toho
protektorátu nebylo moc možností.
LS: hm.
ES: to byl buďto český film, nebo německý film, nebo sem tam ten
italský.
LS: tam už se zúžil ten repertoár těch kin.
ES: to- to-
LS: hm.
ES: až teprv po tom pětačtyřicátém roce byly tady ti francouzské
filmy, potom mně teda se líbily anglický detektivky. to už potom sem
si mohla vybrat. to zaplatím sama. jenže to vás už nezajímá.
LS: teď by mě zajímalo, které filmy ste měla ráda a které ne. co pro
vás dělalo film dobrým filmem.
ES: tak kde zvítězilo dobro. (...) tak třebas ee (...) i teďka jsou
ty filmy, kde třebas on má masku a teďka hájí to dobro, tu čest a
nakonec zvítězí. tak vždycky film, ve kterým zvítězilo dobro.
LS: takže to pro vás bylo zásadní?
ES: tak.
LS: to byl pro vás dobrý film?
ES: ano.
LS: aby to mělo šťastný konec.
ES: ano, ano.
LS: dobře. a to sem už se vlastně ptal, jestli ste šla na nějaký
film víckrát. to ste-
ES: bohužel ne.
LS: říkala. hm. a teď je tady otázka, jaké jiné druhy zábav ste měla
ráda kromě kina. tady v tom období do roku čtyřicet pět.
ES: tak ee měla sem lyže, takže sem lyžovala. měla sem brusle,
chodila sem bruslit na stadion. a (...) chodila sem cvičit do
Sokola.
LS: hm.
ES: potom sem chodila do rytmiky k paní Hladké. (...) a hrozně sem
měla ráda turistiku.
LS: hm.
ES: kde když jako se to povedlo, tak sme jeli do těch, na to
Slovensko, do těch Tater.
LS: mhm.
ES: a ty hory.
LS: a dávala ste přednost tady těm jiným zábavám, co ste jmenovala,
před kinem?
ES: myslím, že ne. že kino bylo Alfa.
LS: kino bylo dycky.
ES: na prvním místě.
LS: vždycky na prvním místě. dobře. teď sme už zase už dalšího
rozdílu, dalšího oddílu, pardon. a to sou kina a filmová
představení. a vlastně už sme se toho taky dotkli na začátku, když
sme se bavili, do kterých těch kin ste chodila, už ste to trošku
zmiňovala. jaké byly rozdíly v těch místních kinech?
ES: samozřejmě, že střed Brna byl (...) obsazen kinama, který byly
prostě ee úplně něco jako na předměstí.
LS: hm.
ES: tam byly třebas ty sedadla už (...) měkká, že? tam byly na
předměstí tvrdý. dřevěný. a mm (...) byl taky rozdíl v tom, že když
ste vešel, tak byl prostě bufé. mohl si tam koupit nějaký ten
bonbón. bylo to luxusnější.
LS: hm.
ES: v tom středu města ty biografy byly rozhodně luxusnější.
LS: mhm. a co třeba přístup toho personálu k zaměstnancům, když
byste zase porovnala v těch kinech. byly tam taky rozdíly?
ES: no- (...) to nemohu říct, že by byly rozdíly, protože já jako
dítě, že, sem byla ráda, že sem vplula, že mě nevzali za míl- za
límec a neřekli mně ven.
LS: hm. a tady tyhle vlastnosti, co ste zmínila, to znamená ten
interiér, měkké sedačky. hrálo to roli při tom, jaké kino ste si
vybírali?
ES: no, já myslím, že ten, kdo kupoval ty lístky, tak (...) musel se
řídit podle finančních možností.
LS: hm.
ES: když měl, tak samozřejmě se šlo do kina, kde hrál se film, i
když to bylo v tom dražším kině. jako v tom (...),
LS: čili hrály roli spíš finance a ne to, jak,
ES: finance, vždycky.
LS: hm, dobře. teď tady mám otázku, pokud byste si vzpomněla, z čeho
se obvykle skládal program projekce. jak představení začínalo, co se
dělo o přestávce třeba.
ES: tak zaprvý, dycky byl týdeník. ten týdeník byl velice zajímavý,
protože se člověk dověděl něco.
LS: hm.
ES: a (...) po týdeníku byla pauza chvilečku, ale většinou nebyly
přestávky.
LS: nebyly přestávky?
ES: většinou filmy šly v jednom tahu.
LS: setkala ste se s tím, že by tam byla hudba, v tom kině?
ES: reprodukovaná hudba byla.
LS: reprodukovaná hudba?
ES: ano.
LS: a měla ste to ráda, tady ty doprovodné programy?
ES: (...) tak (..) když to byla hudba, která mně vyhovovalo, já sem
vždycky měla ráda džez ((jazz)), tak sem nikdy proti tomu nebyla.
LS: hm.
ES: takovou dechovku, to už sem si mohla odpustit. ((smích))
LS: ((smích)) co třeba reklamy? diapozitivy nebo krátké reklamní
snímky? to se tam objevovalo?
ES: objevovalo, ano.
LS: objevovalo?
ES: objevovalo.
LS: a bavilo vás sledovat třeba tady tyhle doprovodné k tomu
hlavnímu programu?
ES: ne. je- kromě týdeníků mě to nezajímalo.
LS: nezajímalo?
ES: ne.
LS: dobře. byla ste někdy tady v tom období do toho roku čtyřicet
pět přítomná promítání filmů v domácnosti? že by doma měl někdo
promítačku?
ES: nikdy ne.
LS: ne, to se vám nestalo. dobře. takže můžeme k dalšímu oddílu, a
to je protektorát.
ES: no.
LS: tady se vás zeptám, jak na vás zapůsobily ty změny po roce
třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy. konkrétně
v těch kinech, že jo? protože i v těch kinech byly nějaké změny.
ES: ano.
LS: jak to na vás působilo celkově?
ES: no (...) člověk k tomu měl strašnej odpor.
LS: hm.
ES: ke všemu, co Němci prostě zavedli, tak byl, byl. i když sme to
nemohli dat nějak zjevně najevo, ale ee ta výchova už v té základní,
základní škole nám dala tolik, že sme ten protektorát velice těžko
nesli.
LS: hm, hm.
ES: ale zase byly ty filmy.
LS: hm.
ES: tak člověk musel na ten německej jít, že, když-
LS: teď myslím třeba i vlastně v tom kině, mhm, tam byly otázky
jazyka, že jo? ee, třeba povinná němčina v těch titulcích musela
být.
ES: tak nakonec, víte, (..) já, protože můj tatínek byl živnostník.
LS: mhm.
ES: a jak sem vám na začátku řekla, že to byla německá čtvrt, že tam
bylo většinou jako obyvatelstvo německé (.), hlavně židovské. a to
židovské nepromluvilo česky. takže já sem uměla německy. mě totiž
dali třebas o prázdninách do Svitav, do kláštera k sestřičkám, kde
žádná sestřička neuměla slovo česky. takže- já sem ovládala němčinu.
takže mě, já sem nemusela číst titulky, já sem rozuměla.
LS: jasně. a třeba vypozorovala ste nějaké změny v chování diváků
v tom kině? po tom roce třicet devět? změnilo se nějak chování
diváků v kině?
ES: na českých filmech diváci se projevovali, kdež-
LS: a jak se projevovali třeba?
ES: ee smáli se, když byla nějaká vtipná scéna. ale (..) hrobový
ticho za protektorátu. nedali vůbec najevo, jestli se jim to líbí,
nebo nelíbí, prostě-
LS: i u těch českých filmů, myslíte?
ES: i u čes- prostě byl, byl klid a pokoj, protože každej se bál.
LS: aha, takže lidi měla strach projev-
ES: strach dávat, ano, svoje pocity najevo. ano.
LS: hm. teď se zeptám, jestli ste v tom protektorátu chodila do kina
víc, nebo míň než dřív. (...) stejně?
ES: stejně, myslím, stejně.
LS: stejně? hm. a změnil se nějak ten výběr filmů, na které ste
chodila v tom protektorátu, oproti tomu předchozímu období?
ES: tak to víte, že sme navštěvovali víc český film.
LS: jo? a proč ste navštěvovali víc český film?
ES: protože ee citově sme jako k tomu byli mm blíže.
LS: mhm.
ES: a když teda sme se doslechli, že třebas je to ee závažný v tom
německým, tak sme šli na ten německej film.
LS: mhm.
ES: dyž byla kritika jako třebas, jak sem vám říkala. to si dodnes
pamatuju, to (Ich klage an). a potom tedy sem teda měla ráda tu
Mariku Rek ((Marika Rökk)), protože to byla druhá Ljuba Hermanová
v německým vydání.
LS: aha, takže na její filmy ste chodila ráda?
ES: ano.
LS: hm, dobře.
ES: a teď se. když se přesuneme na konec toho protektorátu, jestli
ste zase vypozorovala, že by se s blížícím koncem války měnilo
chování diváků v tom kině. měnily se nějak ty divácké, to divácké
chování s blížícím se koncem války? zpozorovala ste něco?
LS: no tak ee bylo, ee, já myslím, podle mého, že sme věděli, že to
Němci prohrají, tak ke konci války už sme teda ty německý filmy
úplně ignorovali.
ES: hm. co třeba týdeníky, ten dokumentární materiál, když ste tam
viděli?
LS: tak sme se tomu museli smát, protože to bylo všechno
inscenovaný. to nebylo. když sme viděli, že ee v tom Rusku ta armáda
byla obklíčená. totiž můj tatínek, ten poslouchal Anglii.
ES: hm.
LS: to víte, to tenkrát se nesmělo, ale poslouchala se. takže sme
byli informovaní, jak to v Rusku dopadá. takže když ukazovali, jak
vítězí, tak sme se tomu mohli jedině usmívat.
ES: hm, dobře. a teď tady mám poslední otázku z tohoto oddílu.
jestli si vzpomínáte na první návštěvy kina těsně po osvobození a
případně jaká byla jejich atmosféra?
LS: (...) tak po osvobození. (...) to myslím bylo velké nadšení, že
se k nám dostaly filmy cizí. francouzský, anglický.
ES: hm.
LS: to pro nás jako, ee, bylo velké uspokojení.
ES: ehm. (...) dobře. ještě chcete doplnit něco?
LS: ne.
ES: ne? tak, a teď je tady úplně poslední záležitost. my tady máme
vlastně seznam filmů z těch třicátých a čtyřicátých let, které byly
úplně nejpopulárnější. když byste si měla projít tady ten seznam
filmů, ještě je to na druhé stránce, označila některé, které ste
viděla, které se vám líbily, jak si na ně vzpomínáte, proč se vám
líbily, jakékoli vzpomínky v podstatě?
LS: tak.
ES: zkuste se zamyslet, podívat.
LS: třeba cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem
viděla až teď, to sem neviděla.
ES: hm.
LS: ani ten, ani ten. Dvě- ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ne.
To neznáte Hadimršku, to ano.
ES: to ste viděla v té době?
LS: ano.
ES: šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)).
LS: to ste taky viděla?
ES: ano.
LS: to se vám líbilo?
ES: moc. možná, že sem viděla i toho Pobočníka ((Pobočník Jeho
Výsosti)), ale už si to nedovedu-
LS: už si nevybavujete moc. hm.
ES: Svět patří nám.
LS: hm.
ES: Sněhurka a sedm trpaslíků, Ducháček to zařídí.
LS: a z toho-
ES: U pokladny stál, to byl ten český muzikant ((To byl český
muzikant)). (...) Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou.
(...)
LS: hm. a když ste-
ES: Uličnice, La Paloma. to sem všechno viděla.
LS: a je mezi tím třeba nějaký film, který byl váš oblíbený?
v tomhle seznamu? našla ste tam nějaké své oblíbené filmy?
ES: ono ten Roztomilý člověk. to byl Oldřich Nový, přeci.
LS: mhm.
ES: a U pokladny stál, to byl Vlasta Burian.
LS: a proč se vám líbily tady tyhle filmy zrovna? Roztomilý člověk,
U pokladny stál?
ES: protože ten Oldřich Nový tam podával takový výkon, že (...) ee
to zasloužilo obdiv.
LS: mhm.
ES: bylo to třebas naivní, byl to naivní, ale v těch letech člověk
byl taky naivní, že?
LS: hm, určitě.
ES: dneska třebas bych odešla rozčarovaná.
LS: tak, a tady ještě se můžete podívat. tady je vlastně k tomu
obrazový materiál. můžete si projít k tomu obrázky a plakáty, jestli
se vám třeba vybaví nějaká vzpomínka.
ES: tak toto je Anny Ondrak, nemýlím-li se.
LS: já se přiznám, že zrovna tady tenhle obrázek nevím ani,
z kterého je filmu. ale vypadá jako Anny Ondráková.
ES: to je Anny Ondrak, ano.
LS: hm.
ES: třeba v českým filmů hrál-
((do místnosti vstoupí jiná osoba a odehrává se dialog nesouvisející
s rozhovorem.))
LS: povídejte.
ES: tohle je myslím Hugo gás ((Hugo Haas)).
LS: to je Hugo hás ((Hugo Haas)). to jsou myslím Tři muži ve sněhu.
ES: Chaplin ((Charlie Chaplin)). Nedošinská ((Antonie Nedošinská)).
Marl[a]n, Adina Mandlová, Vlasta Burian.
LS: tohle si myslím, že ste říkala, že ste viděla. Ducháček to
zařídí?
ES: ano, ano. U pokladny stál.
LS: jak vzpomínáte na Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)).
ES: to bylo kouzelný.
LS: jo?
ES: ( ) pro nás to bylo opravdu kouzelný.
LS: to byl právě barevný film, ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), že?
ES: není to z toho Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), tady
toto?
LS: tohle je Šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), no.
ES: toto nevím, kdo je.
LS: to já se přiznám, že teda taky. (...) tohle je z filmu Sobota.
to už je vlastně ten konec protektorátu devatenáct set čtyřicet
čtyři. to byl myslím že poslední film Adiny Mandlové ((Adina
Mandlová)) tady v Čechách.
(...)
ES: toto byl německej film, nemýlím-li se. toho herce taky sem
znala, ale už si méno nepamatuji.
LS: to nevadí. co vás napadne, když ty obrázky si tak prohlížíte?
ES: to mně připomíná moje mládí. ((smích)) které je-
LS: to určitě. (...) tohle jsou srdce v tříčtvrtečním taktu ((Dvě
srdce v tříčtvrtečním taktu)).
ES: ten zpíval. ten zpíval La Palomo, on měl takovej extra spešl
hlas, ten Hans [Albrcht] ((Hans Albrecht)). (...) takže že toho
Hanse [Albrechta] sem taky znala. taky sem viděla ho v několika
filmech.
LS: hm.
((do místnosti vejde Pavla Švédová a nese občerstvení))
PŠ: Lukáši, taky vodu?
LS: prosím?
PŠ: taky vodu?
LS: ne, děkuju.
ES: děkuju vám. děkuji vám. děkuji.
PŠ: nashledanou.
((PŠ odchází.))
ES: toho Hanse [Albrechta] ((Hans Albrecht)) ( ), ten byl
výbornej, krásně zpíval. a tito dva. to je mózr ((Hans Moser)).
LS: hm.
ES: a ten ještě hrál. když se podíváte v televizi na Vídeň, tak
některé ty filmy ještě s ním.
LS: a tohle je kdo? Jára Kohout?
ES: kdepak, to je Němec. to je Němec jako. ten hrál v mnoha. víte,
takový pošuk. jo, takový-
LS: komediální role.
ES: ano. (...) Muži nestárnou.
LS: to se vám líbilo?
ES: to bylo velice. ((smích)) začal s babičkou a skončil s vnučkou.
LS: ano.
ES: on byl tady ten Oldřich Nový dlouhá léta v operetě, v brněnské.
LS: to já vím, no. (...) viděla ste ho naživo někdy?
ES: věříte, že ano?
LS: jo?
ES: můj tatínek miloval strašně cirkusy
LS: hm.
ES: kromě teda kina. a byli sme, tady byl nějakej německej cirkus a
(...), a jak byl biletář, my sme prošli tím biletářem, já sem se
otočila a ten Oldřich Nový tam byl s dcerou.
LS: jo?
ES: jo. takže sem ho jedenkrát jedinkrát viděla v originále.
((prochází fotografie))
ES: no jo.
LS: Svět patří nám. jak vzpomínáte na tenhle film?
ES: byl výbornej. a dokonce v Brně (..) ti dva tady hráli. a my sme
s manželem byli.
LS: v souvislosti s tím filmem tady byli?
ES: ne, v souvislosti s filmem ne, ale vystupovali tady po- já vás
myslím zdržuji, že?
LS: ne, vůbec, vůbec ne. povídejte.
ES: Greta Garbo, to byla herečka.
LS: tu ste taky měla ráda?
ES: taky sem ji měla ráda, ano. (...) a toto je Korbelář. (..)
viděla sem To byl český muzikant.
LS: hm.
((prochází fotografie))
ES: škoda, že skončil tak šp- uboze.
LS: hm.
ES: Nedošinská, Korbelář, Lída Baarová. (...) to byl buďto Hašler,
nebo Lamač.
LS: nebo Martin Frič, možná.
ES: jo.
LS: Zpívající bloud, to byl. viděla ste to, ten film?
ES: ne.
LS: to byl jeden z prvních vůbec zvukových filmů.
ES: to sem myslím ještě do kina nechodila. ((smích))
LS: to ste byla asi ještě moc malá.
ES: Dobrá země.
LS: Dobrá země, hm. to ste taky viděla?
ES: hm. tak vám děkuji.
LS: to je úplně všechno, my sme to vyčerpali. já se zeptám ještě,
sama byste chtěla ještě cokoliv doplnit, co byste chtěla říct ke
svým zážitkům v kinech do roku devatenáct set čtyřicet pět v Brně?
(...) cokoli co tady ještě nezažilo, co byste chtěla sama ještě
doplnit nebo říct, budeme hrozně rádi.
ES: já bych chtěla jenom říct, že sme byli vděční za každý český
film, který byl za toho protektorátu promítaný.
LS. hm.
ES. protože pro nás, jak sem už jednou z-zmínila, byl nej-
nejbližší. (..) protože každý národ má určitý prostě způsob jednání,
jiný způsob humoru.
LS: určitě, no.
ES: takže český film nám byl nejbližší. (...) nevím, jestli vám to,
co sem vám řekla, k něčemu bude.
LS: určitě. to je právě to, o co my se snažíme, co sháníme. vaše
vzpomínky, vaše subjektivní dojmy.
ES: tak na vaše zdraví.
LS. na vaše zdraví. (...) takže už nic nechcete doplnit, nebo?
ES: ne.
LS: takže já už to vypnu.
Konec rozhovoru
0.0 3:3280Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: bydliště narátorky, Brno; 15. září 2009
Rok narození: 1922, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: ulice Poděbradova – dnes Viniční (Židenice)
Povolání rodičů: Otec byl vojákem, po válce, promítač v kinu Jadran.
Matka soukromně vyučovala hru na klavír.
Povolání narátora: V letech 1943 – 1946 pracovala v uměleckém ateliéru
v Alfa pasáži. Poté vystudovala FF MU a celý život pracovala jako
učitelka. Nejdříve nastoupila na Křídlovickou, kde učila na národní
škole. Poté byla ředitelkou školy na Hybešové, ve škole na Koněvové
byla zástupkyní ředitele a nakonec na Gymnáziu Slovanské náměstí.
Dohromady učila 30 let, poté 13 let dělala v Moravském muzeu lektorku.
LČ: dobrý den, já se vás na začátek nejdříve zeptám vlastně na to,
abysme měli zrekapitulované vaše osobní údaje, tak se vás zeptám na
vaše jméno,
IK: já su Irena K.
LČ: ano, na váš rok narození,
IK: rok dvacet dva.
LČ: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět. kde jste se
narodila.
IK: v Brně.
LČ: a kde ste...
IK: já sem se narodila v Brně, v Brně sem vyrostla, a sem tady dodnes.
LČ: a na jaké [ulici]
IK: [v Židenicích,]
LČ: v Židenicích.
IK: a to byla ulice em která me- ména se střídala, takže to byla
Poděbradova, untrtenvajnbergen ((Unter den Weinbergen)), a teď je to
Viniční ulice.
LČ: ano
IK: ale já sem se přestěhovala, tam sem bydlela šedesát roků,
LČ: hm
IK: a pak sem se přestěhovala sem, to je část Židenic říká se tomu
Juliánov.
LČ: ale do roku čtyřicet pět ste pořád bydlela v [těch Židenicích.]
IK: [ano ano.]
LČ: a kde kde jste chodila do školy.
IK: do školy sem [chodila]
LČ: [na měšťanku,]
IK: na obecnou školu v Židenicích,
LČ: ano,
IK: a em od páté třídy sem studovala na dívčím reálném gymnáziu
((Státní dívčí reálné gymnázium)) v Brně na Mendlově náměstí.
LČ: a em později ještě ste...
IK: vysokou školu Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. ovšem s
přerušením, protože já sem maturovala v době hajdrichiády
((heydrichiáda))
LČ: ano
IK: v dvaačtyřicátým roce, školy byly zavřeny, a pak sem teprve,
LČ: po válce,
IK: mohla nastoupit na vysokou školu.
LČ: a kdy ste se vdala?
IK: <počkejte, to si musim trošku uvědomit.> (.) já sem pak
vystudovala, učila sem, stala sem se kantorkou, a já sem byla za války
zraněná při bombardování, takže sem přišla o ňáký prsa, tady sem byla
zraněná a nemusela sem po absolvování Filozofické fakulty nastoupit na
venkov, jak nás potřebovali, kantory, a nastoupila sem na Křídlovické
taky v Brně, tam sem zase jela učit, ačkoliv sem byla vyso-
středoškolská profesorka, tak sem učila na národní škole,
LČ: hm
IK: potom sem přešla na Hybešovu ((ulice Hybešova)) tam sem
ředitelovala, to už sem byla vdaná.
LČ: ale to bylo tedy až po válce ste se vdávala.
IK: ano, po válce.
LČ: v padesátých letech.
IK: padesát myslím.
LČ: hm a jaké bylo povolání vašich rodičů em [když ste byla malá.]
IK: [tatínek byl] voják,
LČ: hm
IK: československé armády, a <později> kupodivu to souvisí s tim, když
válka skončila, tak on šel do civilu, a byl vedoucím kina.
LČ: aha
IK: takže
LČ: kterého?
IK: kina Jadran v Králově Poli.
LČ: aha
IK: no a maminka byla učitelka hudby, měla soukromou na klavír
vyučovala.
LČ: aha a měla ste sourozence?
IK: ne, já sem byla sama.
LČ: a vy ste tedy dosáhla vysokoškolského [vzdělání.]
IK: [ano.]
LČ: a to vaše povolání vlastně bylo celou dobu ste vyučovala.
IK: ano. potom byla základní em já sem ředitelovala na Hybešce ((ulice
Hybešova)), na em pětitřídní národní škole, potom sem em byla na
osmiletce, pak to byla devítiletka, pak sem přešla na Koněvovu, kde sem
dělala zástupkyni ředitele, a odtud sem přešla na Slovanské náměstí na
gymnázium, takže já sem se <z Brna vůbec nedo-> a tam sem skončila. a v
devětasedumdesátém roce.
LČ: hm
IK: tak skoro třicet roků sem učila, a to už na mě čekali v muzeu
moravském ((Moravské muzeum)), kde sem dělala třináct roků lektorku.
LČ: aha, takže potom ste ještě [(vyučovala.)]
IK: [ano, třináct] roků ještě učila.
LČ: a kdy ste přestala pravidelně chodit do kina, jestli to dokážete
nějak [( )]
IK: [<no>] no tak myslím až za komunistů sme chodili hodně do kina
pochopitelně, takže až až po tom roce osumdesát devět,
LČ: aha
IK: můžu říct.
LČ: a teďka bysme se z téhlecté jakoby rekapitulace těch osobních údajů
dostali už k té vaší dětské zkušenosti s kinem, s chozením do kina,
vzpomněla byste si na svojí první návštěvu kina? když ste byla poprvé v
kině?
IK: ano, vzpomněla, protože, já sem bydlela v Židenicích, a odmalička
naše rodina, jako za první republiky byli sokolové,
LČ: ano,
IK: a já v té jednotě pracuju dodneška, vlastně jako kronikářka. a em
jako sokolka, tak jako tam vím, že em se promítalo, to sem byla malá
holka, a promítalo se v tělocvičně, em té jednoty. to se dycky
postavily židle, a byl to němý film, a k tomu se hrálo na klavír. a
když já sem se narodila v dvaadvacátém roce, tak řekněme že mně bylo,
no, já to tady mám, v roce dvaadvacet, tak to sem se narodila, tak ten
Sokol získal pr- em Sokol získal koncesi že může promítat. a to byl
němý film. a tam si pamatuju, že sem jako šestiletá snad, tam dostala a
němý film Jánošík sem tam viděla.
LČ: takže to nebyla přímo představení pro děti.
IK: ne.
LČ: to bylo obecně...
IK: to bylo, to pro děti se hrálo loutkové divadlo v Sokole.
LČ: aha
IK: a tady to mám napsaný, v roce třicet se ozvučilo to kino,
LČ: aha
IK: takže začali promítat se zvukem, a v roce čtyřiačtyřicet Sokol
postavil kino v Židenicích.
LČ: hm
IK: to kino se menovalo Hvězda, a trvalo ne ne ne, v roce třicet. v
roce třicet em to kino
LČ: to byla ta Hvězda.
IK: ano. byla Hvězda a v roce čtyřiačtyřicet za války to kino bylo za
bombardování zničeno. a už nebylo obnoveno. takže v Židenicích bylo
kino Slávie ((Kino Slávia Židenice)), kino Sport, do toho sme chodili,
a potom do toho kina Hvězda.
LČ: a jako teda malá ste chodila hlavně do té tělocvičny sokolské.
IK: to sme chodili tam, ano.
LČ: a tam ta představení byla jak pravidelně?
IK: no vždycky v neděli.
LČ: v neděli.
IK: v neděli jenom. to se postavily židle a potom v pondělí už se
cvičilo, čili židle se sba-
LČ: to bylo ňák odpoledne nebo navečer ta představení.
IK: odpolední, odpolední.
LČ: a jak často ste do kina do těch svých třeba kolem těch deseti let
chodila, jak často to bylo to bylo...
IK: no tak to sme chodili na ta nedělní představení,
LČ: ano
IK: že, no, do těch kin, do toho kina Slavie ((Kino Slávia Židenice)) a
kina Světozor, tak to už sem chodila, když už sem chodila na obecnou,
že,
LČ: hm
IK: a když sem začala jezdit, to sem jezdila tramvají ze Židenic od
páté třídy do té, na to Starý Brno, na to Mendlovo náměstí, no tak to
už sme chodili do městských kin.
LČ: a jak často ste em nebo vlastně s kým ste chodila, v těch
Židenicích ještě do kina.
IK: no tak jako malou mě tam vodili naši, že,
LČ: a chodili s vámi, nebo
IK: ano, otec, otec třeba ani při em se tam sešel s bratry a sestrami a
něco dělali, že, a já sem se tam dívala.
LČ: a takže ste měla i kamarády z toho Sokola tam?
IK: no jistě, všichni sme, eště dnes chodím do Soběšic za <sokolikama>
a to do Sokola vůbec chodim.
LČ: a i v té době ste už navštěvovala kromě toho sokolského kina i ta
em kina třeba tu Slávii ((Kino Slávia Židenice)),
IK: ano, ano.
LČ: [a tam ste chodila]
IK: [té se říkalo] <blechárna, protože to sme, to bylo hrozný kino,
ale ten Světozor, to bylo hezký kino, bylo še- (šikmé,) ta Hvězda taky
byla, takže od všudu bylo vidět, a chodili sme za korunu za dvě, podle
toho...
LČ: a do tehlectěch kin ste chodila s kým.
IK: no tak to už potom em s kamarádkama ze Sokola, že, [s kerými sem]
LČ: [zase ze Sokola,] ne ze třídy třeba.
IK: no protože já sem vlastně em od páté třídy chodila tam, takže sem
měla spolužačky spíš z celého Brna, který se tam scházely, protože to
bylo jediné dívčí reálné gymnázium, takže tam sme chodily, takže to už
sme chodily do města, do Dopzu ((Dopz)) do Kapitolu ((Kapitol)), em do
Moravy ((Morava)), já nevim, do Alfy ((Alfa)) a...
LČ: a vnímala ste třeba nějak rozdíly mezi těmi kiny, kerá byla jako v
těch Židenicích, a potom těmi městskými kiny?
IK: no tak v městských kinech bývaly premiéry, že, kdežto tady, řekněme
že tady převládal český repertoár, že, v těch, ale taky se tady dávaly
grotesky, že, a takový.
LČ: a řekla byste, že se tedy ty filmy tam dávaly později než [v tom
centru.]
IK: [ano, ano.] když sem chtěla vidět třeba Sněhurku a sedum trpaslíků
((Sněhurka a sedm trpaslíků)), no tak sme šli, to bylo v Brně, že, nebo
kino Jadran, tam byl otec teda vedoucím, to bylo kino širokoúhlé první.
LČ: ale to bylo až po válce vlastně.
IK: ano, ano, a tam sem viděla třeba liz tejlorovou ((Liz Taylor)), no
to byla senzace, že, tenkrát Kleopatra.
LČ: a jaký byl vlastně názor rodičů na film a na kina.
IK: no naši chodili taky, velcí byli kinaři, protože to byly americký
filmy, italský, německý, že, za protektorátu byly německý filmy.
LČ: takže podporovali spíš to chození do kina.
IK: jo, no my sme chodili do kina, do divadla, do všeho. kulturně se
žilo.
LČ: a řekla byste em měla, že se ňák škola vyjadřovala k jako ke kinům,
třeba při vyučování, že by někdo komentoval kino.
IK: jo, jo, to naši profesoři češtiny, na gymnáziu, mluvili s náma o
filmech, že jo.
LČ: a jakým způsobem vlastně to tak probíhalo při...
IK: no, jednak to bylo součástí osnovy, že, ( ) se o filmu mluvilo,
jako takovém, literatura byla, že, takže to bylo součást filmu, jako
divadlo tak i film, že jo. to patřilo ke kulturnímu...
LČ: a chodila ste se školou do kina třeba na ňáká představení?
IK: já si nemůžu vzpomnět název kina na Starým Brně ((pravděpodobně
Kino Grand)), ale tam sme chodili do kina.
LČ: hm a jak často toto třeba bylo, to bylo ňáký ( ) nebo...
IK: no takhle zvlášť ne, to se tenkrát ještě nepěstovalo, aby se
chodilo takhle to,
LČ: a jaký typy filmů se tam třeba promítaly, pro tyhlety školní
představení.
IK: no, jednak em byly zábavný, to bylo období grotesek, že jo, š-
šaplin ((Charlie Chaplin)), že jo, takže em to bylo zábavný
představení, a jinak si vzpomínám tak, byly dobrodružný filmy, ňáký ty
westerny myslím, páč sme četli rodokaps, reví ((revue)), že jo,
LČ: a byl pro vás film v tomhle dětském věku důležitý? jako v tom
smyslu, že byste s tím nějak žila zvlášť?
IK: no ano, to byla širlej templejová ((Shirley Temple)) ((smích)) to
sem měla kamarádku, a ta si natáčela ty vlasy tak jako širlej ((Shirley
Temple)), no tak to sme bláznily, že, za širlejkou.
LČ: a takže se to projevovalo třeba nějak ve vašich zvycích, nebo v tom
jak ste si...
IK: no ano, sme ji napodobovaly, že jo, a když byly filmy, no tak se
chodilo víckrát na tentýž film a podobně.
LČ: a bavili ste se o tom tedy s kamarády.
IK: no ano, a vystřihovaly sme obrázky pochopitelně. lepily si, ona
vůbec bláznila, já ani tak moc ne, ale ona, ona prostě ve všem byla
širlej ((Shirley Temple)), a panenku nazdobila...
LČ: a to ste tedy měly nějaké časopisy, ste si kupovaly nebo [z čeho
ste si]
IK: [no to kinoreví] ((Kinorevue)) bylo.
LČ: kinoreví. ((Kinorevue))
IK: ano.
LČ: a z toho ste si to pak vystřihovaly.
IK: vystřihovaly, ano.
LČ: a lepily do ňákých sešitů nebo...
IK: jo, jo, hlavně ona, já tak ani ne, ale kinoreví ((Kinorevue)) to,
to tam byly americký hvězdy, že jo, gery kůpr ((Gary Cooper)) a gejbl
((pravděpodobně Clark Gable)) a takový, to sme bláznily ((smích))
LČ: a em hrály ste třeba ňáké hry, že byste přehrávaly ty děje filmů
nebo něco [takového.]
IK: [no tak] jistě, no, tak jako děcka to dělávaly, že. chodili sme
sice s rodiči taky do divadla na loutkový představení že, ale prostě
ten film, ten víc tam jaksi, nevím ještě že asi tenkrát Foglarovy
((Jaroslav Foglar)) filmy taky byly, protože...
LČ: to muselo být později, ne?
IK: to bylo asi později, ano. ono se to tak překrývá, to byla první
republika, potom byl protektorát, že, a potom teda, v tom...
LČ: a když ste teda začala chodit na to, na to gymnázium, tak ste
začala chodit do, řekla byste, že ste chodila častěji do kina, nebo
stejně, nebo jak byste to porovnala potom, tu úplně dětskou zkušenost a
to potom když už ste měla ty kamarádky i ve městě...
IK: no tak to myslím, že sme chodili hodně do kina, protože bylo hodně
premiér, a tady skutečně kin bylo hodně, nejenom ve městě, ale skoro
každý předměstí mělo kino, že, takže a pořád byly ňáký nový filmy, že,
český filmy, no tak za, když sem začla chodit do toho gymnázia, tak to
byly, no to to bylo, než byl protektorát, tak to bylo ještě za první
republiky a, no ale za protektorátu tady byly hodně německý filmy, tak
hajn rýman ((Heinz Rühmann)), em nebo sarach leandrová ((Zarah
Leander)), nebo frelich ((Gustav Fröhlich)), no a čeští herci hráli
taky v německým filmu, že, takže já myslím, že nabídka byla ohromná,
LČ: a chodila ste třeba, byste dokázala byste říct úplně nějak
přesněji, jestli třeba dvakrát týdně nebo i...
IK: no třeba i každý den, sme chodili.
LČ: i každý den.
IK: no protože vlastně, já nevim, divadlo tak moc nebylo, ale kinem sme
velmi žili, opravdu.
LČ: a em vzpomněla byste si teda na která kina konkrétně ste třeba měla
oblíbená z těch městských kin?
IK: no do Kapitolu ((Kapitol)) se chodilo, do Alfy ((Alfa)), do Dopzu
((Dopz)), em
LČ: a co se vám na těch kinech líbilo třeba, že ste si je vybírali.
IK: no byly takový lepší, že jo, městský kina, lepší
LČ: kdybyste to srovnávala právě s těmi, s tím...
IK: ale to naše kino Světozor, to bylo taky moderní nový kino, to bylo
taky pěkný.
LČ: a jak to tam třeba vypadalo v těch městských kinech. měla ste ňáké
úplně nejoblíbenější? že byste...
IK: no tak se (spíše), myslím, em my sme to volili, jak to mělo
návaznost na dopravu.
LČ: aha
IK: protože za protektorátu bylo zatemnění, a zhasínalo se, takže sme z
kin chodili potmě, že, když bylo, a prostě aby nás to dopravilo na
okraj, že, já sem bydlela v Židenicích, a když sme chodili třeba do
Kapitolu ((Kapitol)), to bylo tady na Mahence ((poblíž Mahenovy
činohry)), že Dopz byl nahoře, Alfa byla, no ale tak chodili sme i do
toho Králova Pole, tam byla Morava, ta je tam myslím dodnes, no ale my
sme měli vlastně taky možnost těch kin přímo v Židenicích,
LČ: hm
IK: ale jak říkám, tam bývaly premiéry, tam nás to víc jako lákalo.
LČ: a řekla byste, že ste třeba i měla ňáké kino, které byste neměla
ráda v Brně, že byste třeba o něm věděla že tam, kdo tam chodí, nebo by
mělo ňákou špatnou pověst a proto byste do něj nechodila, je ňáké
takové kino?
IK: no u nás v Židenicích byla ta blechárna ((Kino Slávia Židenice)),
to sme říkali, v Komárově ((pravděpodobně kino Atlantik)) bylo taky
kino, to taky nevím jak se menuje, takže em taková ta okrajová, někerá
kina, ale když třeba v Husovicích byla Dukla, ale to bylo taky hezký
kino, ono to záleželo kdo to provozoval.
LČ: hm
IK: no tak kina ve městě měla určitou úroveň pochopitelně. ale že by
tak vyloženě, nevim no, uvaděči tam byli, ty uváděli, uva- uva-
uvaděčky většinou to byly, starší ženy, že, ty si tak přivydělávaly,
tak ty uváděly, no ale prostě ten Kapitol, a Alfa, to byly kina přece
jenom takový premiérový.
LČ: a chodila ste třeba do různých kin podle toho s kým ste, s kým ste
šla třeba? že by...
IK: no jistě, ano, no ale myslím spíš, spíš sme vybíraly program, no,
buď sme se domluvily se spolužačkama, že,
LČ: hm
IK: z gymplu, no s rodiči sem poměrně moc nechodila, snad, no, ne,
většinou se spolužačkama, že jo, nebo...
LČ: a em třeba s, že byste, s rodičemi byste pak chodila víc spíš do
těch kin v Židenicích, a se spolužáky ve městě nebo tam by ten rozdíl
nebyl.
IK: ne, to rodiče se mnou většinou nechodili,
LČ: pak už nechodili.
IK: ne.
LČ: a jak ste se třeba tedy v tom kině chovali, měli ste ve zvyku třeba
tam jíst ňáké pochoutky nebo pít nápoje,
IK: no, to se tam prodávalo sice, ale nebylo to myslím moc zvykem. no
tak ňáký bonbony se žvýkaly, že, nebo tak, ale já si myslím, že
obecenstvo bylo ukázněnější. prostě...
LČ: ale ta možnost koupit si byla [v některých kinech.]
IK: [ano to tam] vždycky ňáký stánek byl, pití ne, pití dovnitř ne, to
ňáký ten bonbon nebo něco, že, ale jinak...
LČ: a to bylo v těch městských kinech ale spíš, ne?
IK: no, ale aj takhle, víte, já si nepamatuju, že by em to tak rušilo.
LČ: hm
IK: ty filmy tak nějak víc zaujaly, nebo já nevim, my sme je víc
vnímali jako, takže obyčejně trošku rušno bylo když byly ty žurnály, to
začínalo, a hlavně za války když bylo samý Němci že vítězí a podobně,
tak to eště se dost lidi courali do kina.
LČ: hm
IK: ale jak bylo po žurnále, tak se kino zavřelo, a byl klid.
LČ: hm
IK: a nepamatuju si, že by někdo tam dělal...
LČ: a třeba že by se lidé bavili?
IK: ne, nepamatuju.
LČ: a při tom žurnále se teda bavili, to se nějak komentovalo?
IK: no to se ještě dost courali lidi,
LČ: jo takhle.
IK: protože to sme vlastně tak jako provokovali je, že je nechceme.
LČ: že to nechcete vidět.
IK: ano, ano. chodilo se i po žurnále, že jo.
LČ: aha.
IK: protože to byla provokace Němcům.
LČ: a myslíte, že ňák obecenstvo třeba ňák hlasitěji reagovalo na ty
promítané filmy jakýmikoliv reakcemi, třeba ňákým pískáním, hvízdáním
nebo i hlasitým smíchem?
IK: no tak, když tam byl grosby ((Bing Crosby)), nebo šaplin ((Charlie
Chaplin)), no tak to se kino řehtalo docela nahlas, že, protože to to
opravdu byly veselohry, který přinášely lidem v těch těžkých dobách
toho protektorátu takový takový únik, že, z té skutečnosti, ve které
sme žili. ale em no tak zamilovaný filmy, že, no tak mladí, to sme se
rozplývali, když tam byl šárl boajé ((Charles Boyer)), nebo zarach
leandrová ((Zarah Leander)) nebo já nevim, ty americký herečky, to sme
potom ještě cestou zpátky prožívali celý, ale že by tak přímo, prostě
já teď už do kina nechodím, ale vím, že prostě, já nevim, to tak lidi
respektovali druhý, a myslím si, že kdyby někdo třeba šustil nebo tak,
že ho aj
LČ: aha
IK: klidně napomenuli, víte?
LČ: hm
IK: že prostě tak byli ohleduplnější jeden k druhým. on tam šel každej
že chtěl ten film vidět, chtěl ho prožít, a nechtěl být rušen. ale
respektoval třeba souseda, tak možná že tam někdo usnul, že, nebo mladí
že se tam políbili. ale tak, aby nerušili.
LČ: hm
IK: tak aby každý z toho měl, to se mi zdá, že bylo takový
ohleduplnější.
LČ: a vzpomněla byste si, že by se třeba po filmu tleskalo? jestli
taková tradice byla nebo nebyla?
IK: ne. to si [nepamatuju.]
LČ: [to si] nevzpomínáte. hm
IK: to si nevzpomínám, no jo.
LČ: a potkávala ste teda v kině své známé a mluvili ste spolu potom [o
tom o tom filmu?]
IK: [jo, no tak jistě,] no jistě, no tak to byla taková, em tím, že se
chodilo často do těch kin, tak tak lidi se poznávali, třeba se ani
ménem neznali, ale
LČ: [už se viděli.]
IK: [věděli, ti] chodí, že, nebo přijdou na to, to, no to se o tom
debatovalo, velice.
LČ: a debatovalo se v třeba v tom foajé ((foyer)), nebo pak až cestou,
nebo to bylo různě?
IK: no, většinou cestou, to nás rychle vypakovali z divadla, oni byly
vlastně dvě představení, vo šesti a vo osmi, že, no tak potřebovali
vyvětrat kino, že, tak to rychle ven, no a potom se třeba i šlo někam
posadit, a vykládalo se o tom, že
LČ: takže ste to spojovali potom i třeba s ňákou návštěvou...
IK: jo, pak sme si přečetli co o tom filmu říkali v kinoreví
((Kinorevue)) nebo v něčem že, takže se to srovnávalo, a...
LČ: a třeba s rodiči ste se pak i taky takle bavili nebo jenom s [těma]
IK: [jo, jo.]
LČ: a vzpomněla byste si, že byste chodila třeba na nepřístupné filmy
nebo jak to bylo vůbec s tou přístupností, jak se jak se to dodržovalo
a měl- jestli s tím sama máte nějakou zkušenost?
IK: ((smích)) věříte, že to bych si ani nevzpomněla? tam do toho, do
toho Sokola, no tak to sme chodily jako děcka, tak, já nevim, no, že by
se, že by vykázali někoho z kina, možná že jo,
LČ: a že by se chodilo do kina bez placení třeba, že by někdo zkoušel
proniknout.
IK: no to určitě, to určitě, to ((smích))
LČ: a jak se to provádělo?
IK: to nevím, já s tím zkušenost nemám, protože to sme, říkám, celkem,
tak já nevim, tak já sem dycky na to kino z toho kapesnýho tak ňák
měla. no, ovšem třeba em takový ty kina o- okrajový, že, takže, ty
určitě potíže měly s lidma, protože byly všelijaké živly, že, tak je
museli i vykázat třeba, nebo vyvést, opilec se tam třeba dral, ale to
byly právě ty uvaděčky, který tohle hlídaly. ty taky trhaly vstupenky,
že jo, votrhávaly ty kupony, takže...
LČ: a myslíte, že byly ty uvaděčky v různých kinech jakoby různý typy
nebo...
IK: no tak jistě, v těch lepších kinech byly, to si jaksi, voni
považovali jako lepší, kdežto
LČ: takže byly nějak zvláště oblečené, nebo [nastrojené]
IK: [no slušně] byly oblečený, ano a taky slušně vystupovaly, že,
uvedly, když si někdo nevěděl rady, a nebo nebo třeba někdo spletl, že,
no tak ona zasáhla a řekla, to není vaše místo, tam nemůžete, vy máte
tady a podobně.
LČ: a chodila ste do kostela? nebo...
IK: já sem bez vyznání, ale kostely jako em sem vždycky ráda
navštěvovala. vlastně bez vyznání, no, pokřtěná sem byla, zpočátku sem
do kostela chodila, až později sem z církve vystoupila.
LČ: hm a jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina.
IK: no, většinou <zamilovaný> filmy, že, grotesky sme milovali, no
westerny taky samozřejmě, kovbojky, že jo takový, ten výběr byl
ohromný, taky záleželo kdo, který herec tam byl, takhle podle herců
taky sme si je vybírali. no, někdy, chtěli sme vidět první, že,
premiéry, a tak dále, pak některý nás tak zaujaly, že sme na ně šli do
kina dvakrát, třikrát, že jo, protože em chtěli sme to a ono vidět
ještě, ale...
LČ: takže pro vás bylo důležitější jaký to je film, než to, kde ho
promítají třeba?
IK: to určitě, to určitě.
LČ: a em reflektovali ste třeba, že by některá kina i v tom městě měly
ty premiéry častěji, nebo že by to bylo pravidelnějc ty premiéry v
některých kinech?
IK: no tak to byla dost myslím rivalita mezi těma kinama, že, aby em
protože to znamenalo větší návštěvnost, když ta premiéra byla v tom
nebo onom kině. nebo em voni si je taky přenášeli, že třeba v Kapitolu
((Kapitol)) dávali kino v šest, Alfa ho dávala v osum.
LČ: takže ten program nebyl stejný dopo- [odpoledne a večer.]
IK: [ano, ano, oni si] nechtěli konkurovat.
LČ: a kde ste získávali informace o tom, kde se co hraje?
IK: no tak byly vylepovaný plakáty, že, nebo prostě v tom kinoreví
((Kinorevue)) sme se dověděli, že třeba v Americe natočil gejbl
((pravděpodobně Clark Gable)) nebo někdo ňáký nový film, kasablanka
((Casablanca)), nebo Královna Afriky ((neidentifikováno)), nebo
Vzpomínky na Afriku, nebo já nevim, a nebo a nebo jiný, tak už sme
hlídali, kdy to budou dávat u nás, no a oni vždycky měli týdenní
program dopředu, takže sme si mohli klidně vybrat.
LČ: a takže ste se koukali na ty plakáty hlavně, a em při tom výběru
tedy pro vás bylo i důležité, kdo ve filmu hrál. takže ste měla ňáké
svoje oblíbené herce [nebo herečky]
IK: [no jistě.]
LČ: a na které filmy js- kdo byl váš asi tak nejoblíbenější a na které
filmy byste si vzpomněla s ním?
IK: no jak říkám, za protektorátu to byly německý, frelich ((Gustav
Fröhlich)), hajns rýman ((Heinz Rühmann)), to byla legrace, že, nebo
sarach leandrová ((Zarah Leander)), ta se nám velice líbila, romy
šnajnerová, šnajdrová ((Romy Schneider)), alen delon ((Alain Delon))
LČ: tak to už, to bylo pak už pozdějc.
IK: ano [klark]
LČ: [a čím] vás vlastně ty, ty herci zaujali. [jaké byly ty rysy.]
IK: [no jednak sme oceňovali] jestli je hezkej, že, nebo a hezká
herečka, jak se obléká, že, tak to to sme taky okukovali, že, jak sou
oblíkaní, no a jak he- hrají, třeba em já sem měla ráda ketrin
herburnovou ((Katharine Hepburn)), nebo em f- Fonda ((pravděpodobně
Henry Fonda)), jak von se menoval?
LČ: a za toho protektorátu hlavně ještě teda?
IK: no za protektorátu to byli hlavně ty Němci, no a a český herečky,
Ferbasová ((Věra Ferbasová)), em Nedošinská ((Antonie Nedošinská))
Pištěk ((Theodor Pištěk)), em Raul Schránil, Beneš ((pravděpodobně
Svatopluk Beneš)), šlermová, ((pravděpodobně Růžena Šlemová)) Svozilová
((Světla Svozilová)), Nataša golová ((Nataša Gollová)), Vítová ((Hana
Vítová)), em Mandlová Adina ((Adina Mandlová)),
LČ: a chodila byste třeba na ty jejich filmy opakovaně třeba když...
IK: no jo, to se nám líbilo, nebo na Buriana ((Vlasta Burian)), no tak
když se chtěl člověk zasmát, tak klidně šel na Buriana ((Vlasta
Burian)) několikrát, že, protože no a ty grotesky třeba když bývaly, já
sem si teď vzpomněla miky maus ((Mickey Mouse)) když byl, nebo em Pes
Pluto, Kačer Donald, to byly taky výborný grotesky, tak to tím sme taky
žili.
LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli už to byl film barevný nebo
černobílý, viděla ste ještě v té době před koncem války ňáké barevné
filmy?
IK: no myslím že já mám, já vám řeknu barevný film, který se, já si
pamatuju s tou liz tejlorovou ((Liz Taylor)) ty širokoúhlý,
LČ: no, to už bylo pozdějc.
IK: ano ano, ale barevný, věříte že to už vůbec nevim ten přelom kdy
kdy ta barva začala, počkejte, tady to bylo ozvučeno, no to nevim.
LČ: a když ste mluvila teda o tom, jak se změnilo to kino na zvukové,
na začátku, vnímali ste potom ten přelom toho toho němého a zvukového
filmu? jak to na vás působilo, co se třeba změnilo a jak ste jak ste to
vnímali.
IK: no, né, když em ono bylo dost těžké, když byly titulky, že, vnímat
ten děj a em a vnímat titulky. takže to pro nás byla ohromná úleva,
když sme ten zvuk, no, zpočátku někdy se to zadrhlo, že, tak se přetrhl
film, muselo se znovu navazovat, rozsvítilo se, čekalo se, ale to byl
veliký zlom teda ten em, ale já si v tom zvuku, ale já si vzpomínám, že
když ten černobílý na barevný, takže ty první barvy byly moc takový
skoro nepřirozený nám připadly. a em já vím, že se nám někdy zdálo, že
v té, tak jako byla černobílá fotografie a barevná, tak em dost dlouho
sme si myslím zvykali na ten barevný film.
LČ: a vzpomněla byste si ještě na některá ta němá kina jak tam vypadala
ta představení, jak se tam třeba hrála hudba, nebo jak to probíhalo?
IK: nó, jó, to em to byl klavír, křídlo, a tam byl klavírista, a když
třeba šaplin ((Charlie Chaplin)) utíkal, tak hrál trála la la la la la,
((zpívá)) jo, když tam bylo pomalý, tak jenom tak preludoval, a tak tak
je to doprovázený.
LČ: a to bylo, to bylo v těch Židenicích [tohlecto.]
IK: [jo, to si] pamatuju.
LČ: ještě jinde si, byste si vzpomněla, že by tohlecto bylo?
IK: ne, ne, to to to mně utkvělo, to už potom em teda, to už vlastně
první ozvučený film sem myslím viděla ještě v té sokolovně, a potom už,
LČ: to bylo všude.
IK: to bylo normální, ano.
LČ: a jak ste třeba pak vnímali tu němčinu v tom zvukovém filmu? nebo
titulky německé,
IK: byly, no, titulky byly česky, pro nás, že, a ti mluvili herci
německy, no ale byl český film a ten plodil ohromné množství filmů, že,
to bylo nepřeberné...
LČ: takže vám nevadilo poslouchat tu němčinu v těch německých filmech.
IK: němčinu sme slyšeli všude kolem sebe, učili sme se německy ve
škole, že, takže...
LČ: a bylo pro vás teda důležité v jaké zemi teda ten film vznikl? že
byste si vybírali podle toho, zda je francouzský, americký, německý,
nebo tak?
IK: em já myslím, že spíš hráli hlavní roli ti představitelé, ti herci.
LČ: hm
IK: jinak nám to bylo jedno, jestli je to italský nebo jiný film, my
sme měli své určité idoly, že, a na ty sme chodili.
LČ: hm hm a co pro vás dělalo film dobrým filmem, jak byste vlastně em
IK: no tak...
LČ: pak zhodnotila tom, co ste považovala za dobrý film teda potom.
IK: byly mělký filmy, který měly takový stereotyp, že jo, em taky em
bylo, neměli sme rádi válečný filmy pochopitelně, protože sme ve válce
žili a válku sme nenáviděli, že, pak propagační filmy, kde se mluvilo
jak armáda postupuje a tak dále, že, ale říkám, měli sme rádi filmy,
který dobře dopadly, byly zamilovaný, ale em byly také kvalitní, mělo
to určitou náplň. ovšem em jiné obecenstvo sledovalo ty filmy s takovým
tím mělkým námětem, kdežto když my sme byli z gymnázia, no tak sme
přeci jenom od toho něco čekali, že jo.
LČ: a třeba jaké jiné druhy zábavy ste v té době em měla ráda, krom
toho kina, že byste měli ňáké jiné koníčky záliby.
IK: em no tak my sme chodili do toho Sokola,
LČ: ano
IK: to bylo naše takové, tam byly čaje se konaly, em hrálo se tam
divadlo ochotnický, loutkový divadlo sme em já sem hrála kašpárka v
loutkovým divadle sem pomáhala, nebo em chodili sme na výlety, protože
em měli sme tábory sokolský, takže moje em zábava se točila kolem toho
Sokola. do tanečních sme chodili z gymnázia a učili sme se tančit, měli
sme akademie na gymnáziu taky, no,
LČ: a že byste třeba ňákým těm zábavám dala přednost před kinem nebo
jak to vlastně bylo [( ) ste si to jako roz-]
IK: [to vlastně souviselo.] em
LČ: rozkládala.
IK: to se prostě třeba v neděli odpoledne se šlo buď na výlet, v sobotu
se pracovalo, tak volná byla neděle jenom, tak buď se šlo na výlet s
partyjou, ze Sokola, nebo s jinými třeba, že, já sem vypadla tak z té
partyje ulice, kde sem bydlela, protože sem em denně jezdila pryč a
byla sem mimo, ale můj směr kulturní byl do toho Sokola. teď my sme
nacvičovali na různá vystoupení, nebo my sme pomáhali třeba když tam to
bylo to kino, tak to kino bylo ve správě Sokola, ten Sokol z toho měl
určitý užitek, takže my sme všechny služby tam konali zdarma. třeba
bratr Petr byl jako vedoucím toho kinoodboru, sestry si střídaly službu
jako uvaděčky,
LČ: aha
IK: jedna sestra tam měla takový malinký bifé a prodávala, a em my sme
i úklid obstarávaly. čili vždycky kdy dvakrát do ro- do týdne sem
chodila cvičit. v dorostenkách a pak v sestrách třeba, že, takže sme
měly každá některý den službu,
LČ: aha
IK: úklid tohle. čili pořád.
LČ: a že by třeba ňák tak vystoupení sokolská se spojovala s těmi
projekcemi, to se dělalo nebo ne.
IK: ne
LČ: to ne
IK: ne ne ne
LČ: takže ten kulturní program byl oddělený.
IK: ano ano, ten měl svůj kinoodbor, a byl em herecký odbor, divadelní,
LČ: ano,
IK: ten dělal ochotnické divadlo a to loutkové, takže každý odbor se
staral o svoje.
LČ: hm ale mohli být i lidi i jako v různých těch odborech současně?
IK: ano, no všude, to se, kde bylo potřeby, tam se zaskakovalo.
LČ: a em
IK: bruslit sme chodili,
LČ: a třeba poslech rozhlasu nebo takové věci?
IK: em pardon?
LČ: že byste poslouchali rozhlas doma nebo...
IK: no rádio sme měli, samozřejmě, vykuchaný částečně, ale poslouchali
sme Londýn a tak dále, pochopitelně, no a já ještě pamatuju kristalku,
na sluchátka, to sme hlavně sledovali fotbal a hokej.
LČ: a že by třeba tam hráli filmové písničky, to byste si vzpomněla, že
byste si je tam poslouchala nebo...
IK: jo, jo, třeba ze Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sme znali
všechny, já sem měla noty, bohužel sem je někomu půjčila, takže, no
Sněhurku, tu sem milovala, na ní sem ještě byla v Ponrepu ((Ponrepo)),
na sté- to se promítaly, no tak najednou se ozývali, že bude Sněhurka (
) já sem ji znala úplně všechny ty trpaslíky, mám kalendář, em no
písničky no,
LČ: takže teda
IK: no to teda Sněhurka byla...
LČ: takže ten rozhlas vám ty filmy taky nějak připomínal.
IK: ano, ano, v mnohém.
LČ: a bylo to [časté?]
IK: [no a] teď třeba s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), že byl ten film,
jak se to menovalo, ježiš počkejte, já si vzpomenu, Hana Vítová tam
zpívala, em počkejte, tady mám Tulák Macoun z českých mlýnů a hájů
((pravděpodobně Z českých mlýnů)), Pohádka máje, Dívka v modrém,
Kristián, že jo, Otec Kondelík, ženich Vejvara, Noční motýl se to s
Hanou Vítovou menovalo. Hotel Modrá hvězda, no a třeba s Anton Špelec,
ostrostřelec, tam byly písničky, který zpíval Burian ((Vlasta Burian)),
takže to se taky zpívávalo.
LČ: a pak ste si je třeba zpívali sami doma?
IK: no jejda, a to sme, když sme byli měli sme tábor sokolský o
prázdninách, tak tam sme měli takovou partyju, té se říkalo Silná osma,
a to byly většinou vysokoš- teda středoškoláci, no a tak ti kluci,
Werich em
LČ: Voskovec
IK: Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) osvobozený
((Osvobozené divadlo)), to sme všechno, oni drnkali na todle, no a u
táboráku se zpívalo, zpívalo všecko.
LČ: dobře, a em já sem se teda vlastně chtěla zeptat ještě na to, jak
když ste chodila do té školy a pak ste třeba šli do kina, tak ste
chodili na ty odpolední představení, a pak ste třeba se učili nebo jak
to vůbec bylo s tím, když ste se připravovali do školy mezi tím, když
ste říkala, že ste chodila každý den skoro,
IK: <no> no em já já bych vám řekla, jak moc sme se připravovali. no
tak ňáký ty, já já ani nevim, to tak, já mám takový dojem, že my sme
hodně získali přímo v té škole,
LČ: hm
IK: víte? tak em s náma ti tak profesoři pracovali tak, že em já si
nevzpomínám, že sem nějak měla moc písemných příprav.
LČ: hm takže ste mohla do toho kina [si jít, když ste chtěla.]
IK: [to takový, jó, to] my sme si tak vyžívali ten, my sme prostě na
tom, ta doba byla taková nepříjemná, že my sme se snažili, no,
přehlušit to zlé, co bylo kolem nás. em samozřejmě že jednak se dívám
na ten protektorát dnes, jaká to byla hrůza, ale my sme byli mladí, a
každé mládí chce co pro sebe co nejvíc, že, čili my sme se snažili ten
den vychutnat vopravdu, pokud se dalo jenom, a em hlavně si říkám, my
sme si tu zábavu dělali. nám ji nikdo nedělal, že, čili my sme si
museli em najít ten směr, který sme chtěli, protože em ti dospělí měli
příliš mnoho starostí, aby nás uchránili od toho zlého, no tak aby nás
uživili, že, aby nás nechali, no tak, ale byly to hezký léta, no byla
sem mladá, <no>
LČ: a když se vrátíme ještě k těm kinům, no tak jaké tedy byly rozdíly
v těch kinech, byla některá kina, že by se lišil opravdu třeba to, jak
to tam vypadalo ty pokladny, foajé ((foyer)), to, jací tam byli
zaměstnanci,
IK: no určitě, určitě ano, no, já říkám, myslím, že nejoblíbenější byl
tahleta Alfa, Kapitol, ten Dopz, potom ten Jadran velice lákal tím
širokoúhlým filmem, a no do těch menších kin, říkám, já sem se
pohybovala v oblasti těch středoškoláků vlastně, že, takže určitě
jinačí bylo publikum na těch okrajových kinech,
LČ: hm
IK: kam chodila spíš ta dělnická nebo prostě em takový ten em <plebs>
by se řeklo, ne? ale já to nechci nijak rozlišovat soc- ale byly tady
určitý sociální vrstvy, který jednak na to kino moc neměly,
LČ: hm
IK: takže nemohly tak často chodit, že, em takže em my sme na to kino
měli, že, takže já sem dostávala nějaký to kapesné, kdežto ačkoliv
třeba do té Hvězdy ((Hvězda)), tak to byla to bylo takový lepší kino.
kdežto třeba to do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)), jak se tomu říká
blechárna, tak tam chodili, že, ti cikáni všelijací a takoví.
LČ: takže se ta kina lišila i vstupným,
IK: ano
LČ: kolik se platilo.
IK: ano. to tady do těch okrajových to se chodilo za korunu do první
třetí nebo štvrté řady, no a dvě a tři koruny se platilo tadyhle, no, v
těch větších, no, já si pamatuju, že na tu Kleopatru ((Kleopatra)) bylo
vstupný padesát korun, a to tenkrát byla suma, to si nemohl každej
dovolit.
LČ: takže se to lišilo i podle filmů?
IK: ano, určitě, určitě, a ta
LČ: a to i v tom období před před válkou? nebo za války?
IK: no rozhodně, v těch městských kinech bylo dražší kino, jak na
okraji, to rozhodně.
LČ: a z čeho se obvykle skládala ta projekce, co vlastně kromě toho, že
tam byl ten hlavní film, tak tam byly ještě ňáké jiné em pře- ňáká jiná
představení?
IK: no, jak sem říkala, byly ty žurnály, za ty, a grotesky se dávaly.
buď se šaplinem ((Charlie Chaplin)) nebo s miky mausem ((Mickey Mouse))
nebo takovýdle.
LČ: a to [mělo jak]
IK: [to vždycky] doplňovalo. to bylo před.
LČ: před tím.
IK: před.
LČ: a třeba ňáké reklamy nebo živá vystoupení, že by tam byly?
IK: ne, živá vystoupení si nepamatuju, a reklamy, ježiš, věříte, že
nevim? ((smích))
LČ: a třeba o přestávce probíhalo co? jak to vypadalo, když byla
přestávka třeba, mezi filmem.
IK: na každým filmu nebyla přestávka.
LČ: a měla ste vlastně ráda ty doprovodné části, ty týdeníky a ty
grotesky?
IK: no, tak ty týd- týdeníky za protektorátu ne. to říkám em no, tak my
sme to přetrpěli. ale na grotesky to, to sme se těšili, to sme milovali
jak říkám, miky mause ((Mickey Mouse)) a tydle.
LČ: a měla ste třeba zkušenost s tím, že by někdo měl promítačku doma?
že byste byla účastna toho, že by se promítalo v domácnosti? ne v kině?
ne.
IK: to si nepamatuju.
LČ: a teď bysme se vlastně soustředily hlavně na ten protektorát, já se
třeba budu ptát na podobné věci, na které už sem se ptala, ale teďka by
to za- záviselo vyloženě na tom, jak se třeba něco změnilo po tom po
tom roce třicet devět, když začaly vlastně pla- platit ty protektorátní
před- předpisy, em reflektovala ste některá kina jako česká, a jiná
jako německá? třeba že by tam byly takovéhle rozdíly?
IK: vyloženě ne. že by jenom německý, to se střídalo.
LČ: a že by někam chodila třeba německá skupina obyvatel, Němci, že by
chodili do některých kin, a do jiných zase spíš Češi, jestli ste to
vnímala takhle nějak?
IK: no, my sme si těžko zvykali na ty šedý uniformy, když sme je začali
vnímat, a oni se chovali velice velice teda jako pánovitě, že, takže to
sme težko polykali,
LČ: nebo že byste třeba měla kamarády židovského původu a oni by pak
nemohli chodit do kina, takové...
IK: já sem měla kamarádku, růt ((Ruth)) se menovala, ta chodila s náma
do gymnázia, do kvarty, no a ta potom byla odsunuta.
LČ: hm
IK: to si, to byla, s tou sem hezky kamarádila. do kvarty.
LČ: a chodili ste třeba za protektorátu do kina víc, nebo míň, nebo
jako byl tam ňáký ňáký jako zlom třeba v tomto, že byste změnili tu
četnost?
IK: no, no to to byla taková pro nás určitý, no jak, jak bych to řekla.
no chodili sme hodně do kina, hodně, pořád, protože to byla taková,
taková zábava, která u mládeže převažovala. ovšem stávalo se třeba, že
kino zavřeli,
LČ: hm
IK: museli sme, přerušili film, ať to byl jakýkoliv, a teď se em
pouštělo z kina, tam stáli vojáci, a museli sme ukazovat khen karty. to
byly vlastně průkazy.
LČ: a z jakýho důvodu to přerušili tu projekci.
IK: protože oni odváděli mladý lidi na práci do Německa.
LČ: aha, takže využili toho, že sou lidi v kině a pak...
IK: a když neměl tu khen kartu, nebo pracovní knížku, že byl
zaměstnaný, tak em ho odvedli.
LČ: aha
IK: tak oni ty mladý lidi chytali.
LČ: takže tohodle ste se přímo účastnila, ňáké takové pro- prověrky
vlastně.
IK: ano
LČ: ste zažila. a změnil se třeba nějak výběr filmů, na které ste
chodili za toho protektorátu, že by...
IK: no tak jistě, pře- převažovaly teda německý, že jo, to...
LČ: a to vám nějak nevadilo, pro-
IK: ne, <my sme se bavili> stejně dobře jako na našich filmech.
LČ: a třeba za protektorátu, pamatujete si, že by byly nějaké hlasité
projevy diváků v reakci třeba na ty, na ty týdeníky nebo em ňáký
projevy [odporu nebo]
IK: [ty projevy] byly dost nebezpečný, protože prostě cizí rozhlas se
nesměl poslouchat, em ledacos hlasitě se nesmělo projevit, že, takže em
to byli op- lidi opatrní, aby nějak to, samozřejmě doma se mluvilo
jinak, nebo se jaksi povolilo, že se nádavalo, tak to to to projevy
nebyly. já sem třeba když sem odmaturovala v tom dvaačtyřicátým roce,
tak em teď byla otázka co se mnou. vysoké školy byly zavřeny, em a já
sem potřebovala tu pracovní knížku, protože bez ní se nedalo pohybovat,
voni každou chvíli kontroly dělali. tak já sem potom přešla na roční
rodinnou školu na Jaselské, to pro nás jako pro maturi- pár maturantek
se tam, ale za rok sem neměla co. tak sem se uchytila v takovým
ateliéru, v Alfa pasáži,
LČ: hm
IK: to byl umělecký ateliér, ty vyráběli takovýdle stínítka, a
všelijaký věci, a ten majitel spolupracoval s Němci, ale byl to Čech. a
byla tam moje kamarádka, ze Židenic, a ta šila ty em ty stínítka, no a
ona mě tam dostala.
LČ: hm
IK: takže on mně nechal vystavit na pracáku ten pracovní průkaz, a to
už bylo dobře. takže do konce války sem to tam v tom ateliéru přečkala.
LČ: a když ste teda vlastně tím pádem když jste byla dva roky
zaměstnaná, do konce války od toho šty- třiaštyrycátýho,
IK: no já sem eště byla, já sem tam byla do šestaštyrycátýho roku,
pětaštyrycet se otevřely vysoké školy, já sem od malička chtěla být
kantorkou, to byl můj sen, ale tam v tom ateliéru sem se tak nějak
dostala do uměleckých kruhů, takže sem myslela, že si sama otevřu
nějaký ateliér, no ale maminka a jí dodneška děkuju za to em že mě
donutila, takže já sem rok ztratila, a teprve v tom padesátém roce
pětaštyrycet em
LČ: šestaštyrycet
IK: šestaštyry- tak sedumaštyrycet sem nastoupila
LČ: na vysokou
IK: na vysokou.
LČ: a když ste teda pracovala v tom ateliéru, to už ste třeba chodila
do kina s někým jiným než předtím na gymnáziu? v těch letech...
IK: ano, to sme byly tam partyja děvčat, která šila,
LČ: hm
IK: všelijaký věci anebo malovala nebo tak, takže to sem chodila s
nima, tam se potom...
LČ: a chodily ste častějc nebo pořád tak jako stejná ta.
IK: tak asi, tak se to, ale já myslím, že stejně sme chodily do kina.
LČ: takže nevnímáte nějaký rozdíl, když ste chodila s těmi spolužačkami
a potom s těma kamarádkama, že byste...
IK: no tak jistě ta úroveň byla jinší, že, víc sme chodily možná na
český filmy
LČ: aha
IK: s těmi děvčaty, ta děvčata byla většinou z venkova,
LČ: hm
IK: co tam v tom tom ateliéru pracovala, takže em no tak možná že s
nimi sem chodila méně, protože oni dojížděly vlastně do toho ateliéru.
LČ: a sama byste teda nešla třeba do kina.
IK: jó, klidně.
LČ: jo, taky?
IK: klidně, no.
LČ: to vám nevadilo.
IK: ne. právě že bylo, bývalo zatemnění, ale že sme se vůbec nebáli, já
bych třeba teďka se bála jít v noci po městě sama. no tak jednak sem
stará, a tak dále, ale víte, tenkrát bývala, byl strážník, který měl
určitý obvod, a ten chodil, pořád, celou, čili já sem věděla, že když
vystoupím z elektriky, tak že ho na tom rohu potkám, a že dojdu klidně
domů. takže bylo tak bezpečněji, i když to bylo velice zlé, že jo.
LČ: a myslíte si, že když ste teda pracovala s těma dívkama z toho
venkova, že oni si teda vybíraly jiné filmy než [( )]
IK: [oni měly] radši ty české filmy,
LČ: hm
IK: že, s našima.
LČ: hm a em vnímala ste třeba, že by se ňák měnila atmosféra v kinech a
chování před koncem války, když už ta atmosféra byla trošku jiná s
blížícím se koncem války? že by to i v těch kinech se nějak
projevovalo? ňáké uvolnění nebo tak? neví- nevzpomínáte si.
IK: no tak, řekněme že už si víc lidi troufli, třeba i se zasmát nějaké
scéně, která zesměšňovala určitou situaci třeba v té německé armádě,
tak prostě už se všude cítilo, že se blíží ten konec, že je naděje, že
to skončí, že, to to rozhodně bylo v lidech cítit.
LČ: a potom po osvobození třeba? ta atmosféra byla?
IK: no to byla, no em to už bylo bombardování že jo, takže já sem byla
raněná, sedumnáctého dubna,
LČ: hm
IK: Brno bylo osvobozeno v dubnu, a já sem krátce po tím, takže em no
tak ohromně se oslavovalo, já sem měla zafáčovanou hlavu, ruku
zafáčovanou, a tak sem to vnímala tak jako že proč sem já musela, a na
pravé ruce to bylo, tak sem si říkala, že nebudu moc psát nebo co, ale
byla to ohromná atmosféra, to se tak uvolnilo všecko tak, lidi najednou
měli t- za protektorátu lidi drželi pohromadě, ale teď se tak krásně
společně radovali, a bylo, no
LČ: a že by se v kinech hrály třeba naráz ňáké jiné filmy než předtím?
IK: no tak hned přestaly ty žurnály, že, samozřejmě, a em hrály se
hlavně veselohry,
LČ: hm
IK: s Burianem ((Vlasta Burian)) a tím, tak aby prostě ta nálada se
všude, všechno se uvolnilo, že, to co se nesmělo, co bylo zakázaný, co
pronásledovalo lidi, takže najednou to všecko tak povolilo, a lidi to
teda vychutnávali ohromně, a já sem se, Sokol se obnovil, to přes
protektorát byl Sokol zakázaný, že, takže em znovu sme otvírali
sokolovnu, chodilo se do cvičení, to kino nám zbourali, tak sme čistili
cihly, abysme zas postavili to, co bylo zbouraný, to to bylo ohromný
období.
LČ: a já vám teď na závěr ještě ukážu seznam filmů, jestli si
vzpomenete na ty filmy, jestli si je pamatujete, a jestli si k nim k
nim něco pamatujete.
IK: cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no teda,
s Burianem ((Vlasta Burian)), to sem viděla nesčíslněkrát, To neznáte
Hadimršku, samozřejmě, no Kouzlo valčíku, že by to bylo se šárlsem
boajérem ((Charles Boyer))? možná. Lelíček <ve službách šerloka>
((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) no to to je samý Burian
((Vlasta Burian)). Pobočník Jeho Výsosti, Šest žen Jinřicha osmého
((Šest žen Jindřicha VIII.)), kdo by hrál býval Jindřicha osmého
((Jindřich VIII)). to nevim. Zlatá Kateřina, Mata Hari, no jo, Cácorka
to byl český film, si myslím. Moderní doba, to bylo se šaplinem
((Charlie Chaplin)).
LČ: ano.
IK: Tři muži ve sněhu, Svět patří nám, no tak Werich, Voskovec ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)), Moderní doba je snad taky s nima, ne?
LČ: ne, to je ten čeplin ((Charlie Chpalin)).
IK: jo to je šaplin ((Charlie Chpalin)). ano ano. Dobrá země? no
Sněhurka a sedum trpaslíku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), říkám, mám
kalendář, písničky, všechny znám do dneška. Ducháček to zařídí, Burian
((Vlasta Burian)), Tři děvčátka pokračují, U pokladny stál, Burian
((Vlasta Burian)), To byl český muzikant, byl s Hašlerem ((Karel
Hašler)). Město ztracených, to byl ňáký cizí film, ne?
LČ: hm
IK: Roztomilý člověk to je s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)), Opereta,
Vídeňská krev, no ano, Muži nestárnou, ježiš, no ano, Muži nestárnou,
Pivec ((Jan Pivec)), že, tam hrál a Zita Kabátová? jo? Dobrodružství
barona Prášila. no, no to sem viděla, ale kdo hrál Prášila,
LČ: a můžu se zeptat ještě k té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)),
ty písničky vy ste si zpívali česky teda to mělo, [on byl otex-
otextován pro Česko.]
IK: [ano ano ano ano,] Tanečnice, no barona Prášila ((Dobrodružství
barona Prášila - Když Burian prášil)) hrál taky Burian ((Vlasta
Burian)), ale předtím, já znám ještě starýho ňákýho barona Prášila,
minhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), no tak to
musel hrát nějaký Němec, nebo, rýnam ((Heinz Rühmann)) ne, frelich
((Gustav Fröhlich)) taky ne. kdo ještě tam byl z těch Němců, já sem si
tady poznamenala některý ty Němce hans rýman ((Heinz Rühmann)), atila
herbigr ((Attila Hörbiger)) hm a vidíte já si vzpomínám na Modrýho
anděla ((Modrý anděl)),
LČ: ano
IK: s marlen ditrichovou ((Marlene Dietrich)), a romy šnajdr ((Romy
Schneider)) a s Delonem, ale hráli hráli taky v takovým krásným filmu.
a Ingrid Bergman, no jo.
LČ: tak to nevadí.
IK: Tanečnice, La Paloma, <Neviděli jste Bobíka?> jo to bylo s tím
pejskem, Její oběť, Sobota hm ((smích)) [<taky jenom to>]
LČ: [tak vám děkuju.] a měla byste ještě chuť dodat něco, o čem ste
třeba ještě nemluvila?
IK: já nevim, no, já sem si tady teda napsala to, že tatínek teda byl,
takže sem jako, tam byl dost dlouho tím vedoucím, můj otec se menoval
F., sem byla F. za svobodna. no tady sem si já
poznamenala jenom který kina sem znala, na náměstí Svobody bylo kino
Úderka.
LČ: ano
IK: em a potom u nádraží bylo kino ((Kino Čas)) em tam se promítalo
nonstop, takže když někdo čekal na vlak, tak si tam mohl zajít [do
kina,]
LČ: [a tam ste] chodili taky?
IK: prosim?
LČ: jestli ste tam chodila taky.
IK: jo jo, tam se chodilo, to tak na ně- nějakou třeba em třeba i
grotesku, věděli sme, že to tam dávali, tak sme tam zaskočili. jinak
teda, jo Modernu ((Moderna)) sem zapomněla na Dominikánském náměstí
byla, tam sme taky chodili dost. do Dopzu ((Dopz)), u nádr- á Čas se to
menovalo u nádraží. Alfa, na Marxové byla Lípa. Lucerna byla v
Žabovřeskách, kino Jas byl v Husovicích, na té Hybešce ((ulice
Hybešova)) to Ponrepo, to se menovalo Mír.
LČ: a to že ste třeba předtím zmiňovala hlavně ten Kapitol, tu Alfu
((Alfa)) a ten Dopz, to znamená, že ste tam chodili častěji než třeba
do té Úderky ((Úderka)), než do toho,
IK: [ano ano]
LČ: [do těch] Žabovřesk a tak.
IK: ano. no, co sem si ještě tady poznamenala? no, kin konga ((King
Kong)) si pamatuju, nebo vajsmilera ((Johnny Weissmuller)), žán gabén
((Jean Gabin)),
LČ: a ta Úderka se teda lišila třeba čím oproti těm kinům čas- že do
kterých ste chodili častěji, proč ste ji třeba tolik nenavštěvovali.
IK: no tam nedávali takový jako celovečerní filmy.
LČ: aha
IK: tam se dávaly krátký filmy, žurnály, grotesky, čili tam se program
střídal, tam ste si zaskočila [podívala ste se]
LČ: [to bylo v tom Času ((Kino Čas)).]
IK: prosim?
LČ: [to bylo]
IK: [v tom Času] i v tom,
LČ: [i v té Úderce.]
IK: [i na to náměstím] Svobody, ano.
LČ: hm tak dobře, tak já vám děkuju.
IK: <jo, rádo se stalo,> jestli sem jenom něco tak, no víte, člověk
zapomene, no
konec rozhovoru
12
0.0 3:2408Rozhovor vedla: Mgr. Lucie Česálková, Ph.D., Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Bc. Blažena Stránská
Datum a místo:
Rok narození: 1925, sourozenci: sestra narození v roce 1930, bratr
narozený za protektorátu.
Bydliště do roku 1945: Cacovická (Husovice).
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec topič na dráze.
Povolání narátora: Obecnou školu narátorka navštěvovala na
Cacovické, pak gymnázium v Husovicích na Vranovské a poté obchodní
na Kotlářské, kterou dokončila v roce 1945 a začala pracovat
v pojišťovně. Po mateřské pracovala na magistrátu.
LČ: tak dobrý den, já bych se vás zeptala nejprve na jméno,
JH: Jarmila H.
LČ: rok na- vašeho narození,
JH: desátého devátý dvacet pět.
LČ: a kde jste bydlela do roku čtyřicet pět, vlastně kde jste se
narodila a potom do [roku de-]
JH: [bydlela] sem v Husovicích na Soběšické ulici.
LČ: celou tu dobu nezměnilo se to?
JH: ne.
LČ: mhm
JH: narodila sem se na Cacovické ve dvou letech naši museli
spravovat takové ubohé byt a tam sme žili až do pětaštyřicátýho roku
LČ: a tam se to pak se to změnilo [po tom pětaštyřicátým)]?
JH: [ne pak potom] my sme hledali lepší byt, protože to byl ubohej
byt a potom Němci jak odešli, tak bylo plno bytů, tak je přidělovali
lidem, jo, takže ee dík strýcovi, který byl přišel z koncentráku,
tak ten nám vymohl ten nové byt.
LČ: [mhm]
JH: [a] šli sme do Černých Polí.
LČ: a vlastně ee jaké školy ste do toho roku čtyřicet pět
navštěvovala? [kde a jaké to byly]?
JH: [obchodní no a] všechny chcete?
LČ: no všechny
JH: no tak v Husovicích obecnou, tam byla nová škola na Cacovické
úplně nová v první republice a eště s- tam fungovala i stará, ta
eště pamatovala Habsburky.
LČ: mhm
JH: jo, tak ta ee tam sme chodili myslim do pát- ee do třetí tam to
vite, to se nedá srovnat s dnešníma školama, to se vůbec nedá
srovnat, tam sme měli ve třídě ee na na kabáty takhle věšáky, jo, to
nebylo to pohodlí co je dneska (.) a ani sme se nemuseli přezouvat,
vite, nic (.) no a tak ee tam sme byli do třetí třídy a do štvrté a
do páté sme chodili do té nové školy potom a ta už teda byla pěkná,
ta už teda ee bylo vidět, že je nová a už sme tam měli i terasu, o
přestávce sme se mohli projít po terase o přestávkách, no a potom
teda sem šla na gymnázium v Husovicích ee tam ee taky všechno je
předělaný tady v Brně ee v Husovicích nový gymnázium taky v první
republice bylo tam (.) na Vranovské (.) a teď pak tam byla za
komunistů chemická škola (.) střední průmyslová no a tam ee od z
kvarty sem odešla na obchodní akademii (.) na Kotlářskou první
státní obchodní akademie ((I. státní obchodní akademie Karla Fišary
Kotlářská)), teď tam taky je s- když jedu kolem tam je všelijakých
názvů, co tam je škol, ale původně to bylo jenom pro obchodní
akademii.
LČ: a ee takže vaše vzdělání je...
JH: střední.
LČ: střední, dokončila ste tu obchodní [akademii].
JH: [ano].
LČ: a pak už ste nepokračovala. a v jakém roce ste dokončila tu
akademii?
JH: v pětačtyřicátém.
LČ: mhm
JH: nám zavřeli školy, jo, za Němců a potom nám udělali zrychlený
ročník maturitní.
LČ: aha
JH: vy vy nevíte vo ničem dneska, tenkrát zavřeli, neptali se, dali
do zbrojního průmyslu a dělali sme šrófky.
LČ: a ee jak ste vlastně, co ste potom dělala, jaké bylo vaše
zaměstnání?
JH: byla s- nastoupila sem hned po maturitě do pojišťovny.
LČ: a změnila ste zaměstnání ee jako během života? [nebo st-]...
JH: [no jo], no jistě, narodí se syn, narodil se mně, tak pak zase
ste na mateřské, zase se hledalo zaměstnání, no nakonec sem skončila
na magistrátě.
LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů, tam za vlastně za té první
republiky?
JH: mam- ee tenkrát byly ženy (.) v domácnosti, tak maminka
nepracovala a tatínek byl zaměstnaný jako topič na dráze (.) jezdil
s lokomotivou na dráze.
LČ: a sourozence ste měla?
JH: mám (.) sestru.
LČ: (sestru) a v- je mladší nebo starší [než ( )]
JH: [mladší] o pět roků.
LČ: mhm takže se narodila v třicátém [roce].
JH: [v] třicátém roce a v protektorátě se nám narodil eště mamince
chlapeček, bylo jí osmatřicet.
LČ: mhm
JH: ten potom umřel v pětatřiceti letech.
LČ: mhm a kdy ste vlastně přestala chodit pravidelně do kina? vůbec
obecně.
JH: do kina? až (.) hm když sem chtěla vidět nějakej film, tak sem
se utrhla a letěla sem do kina, no ((smích)) <když sem to chtěla
vidět.> protože ee sem se zajímala o kulturu vždycky a a chtěla sem
mět taky ten rozhled trochu, no a tak když sem přišel nějakej <za
komunistů dobré film, tak sem utikala do kina,> no teď už ne ve
stáří, teď já sem chodila i do divadla hodně, jo, protože sem
bydlela v Králově Poli jako vdaná, a tam to je blízko, sednete na
jedničku a ste v divadle, jo, takže to jako já sem ráda chodila do
kina, taky sem si něco pamatuju, ale to vy vás už nezajímá přece.
LČ: to potom už ne, (ale) mně spíš šlo o to, jestli až teď ve stáří
ste přestala teda chodit do kina?
JH: ano ano [ano ano]
LČ: [jinak vlastně] ste ste snažila celý [život].
JH: [ano] můžu říct, že tak kolem té sedumdesátky.
LČ: mhm
JH: mně už je štyřiaosmudesát, že.
LČ: a teď bychom se teda vrátily úplně do ee vašeho největšího
dětství, kdy vám bylo třeba kolem desíti, a tak ee jestli byste si
vzpomněla, kdy ste vůbec poprvé byla v kině, kolik vám bylo let, kde
ste, kde ste byla?
JH: jak chcete po starých ženských tady toto, aby si pamatovaly, v
kolik letech, to bysme si musely psát deník, jo, vod těch deseti
let, abysme věděli, jé, to není možný toto si pamatovat, kdepak.
LČ: a tak kam ste chodila do jakého kina úplně [(jakoby)]
JH: [do Jasu ((Jas))] a do Sibiře ((Sibiř)) v Husovicích (.) tam byl
Jas a Sibiř a říkám vám, v neděli za korunu, jo, vykládala sem to
onehdy mé dceři, tam bylo předsálí takový než začlo, než nás
pustili, jedno děcko vedle druhýho že by nepropadlo jabko, tam ti
první udělali vlny a už sme se všichni kývali, jo? až teprve
votevřeli, tak hurá na ty sedadla (pak) si každej mohl sednout kam
chtěl.
LČ: a to bylo v obou těch kinech takhle ste se chovali [jak v Jasu
((Jas)) tak v té Sibiři ((Sibiř))]?
JH: [jo jo tak ano ano], tak to bylo to bylo do té ee než přišel
teda Hitler, jo, ne- v té první republice, jo, to dětství no
dětství, dětství je tak deset, no potom už zase už sou slečny v těch
patnácti šestnácti, že, to už sme chodily zase na jiný kina, už na
ty ee pro dospělý skoro, že.
LČ: tak to k tomu taky přijdeme určitě ee a jak často teda chodila
ste jenom v tu neděli nebo i ee častěji?
JH: jenom v neděli, protože ee tenkrát nebylo peněz, jo.
LČ: mhm
JH: u těch lidí nebylo peněz a taky ee zase ti co peníze měli, tak
zase dbali na vychování těch svých dětí a nepouštěli je na všechno.
LČ: a to znamená, že vaše rodiče ee to brali jako ee špatně, že
chodíte do kina nebo?
JH: ne nebrali, nebrali, nebylo peněz.
LČ: [mhm]
JH: [my] sme byli rádi, že nám dali korunu a abysme mohli jít na do
dětský na toho lauera hardyho ((Laurel a Hardy)) [no]
LČ: [a] chodila ste e s- teda se sestrou když [říká- že]
JH: [ne], sestra ne, to je o pět roků je mladší to...
LČ: ajo vlastně.
JH: to kdepak, to ne.
LČ: [takže s kým ste tam chodila]?
JH: [té bylo pět a mně bylo deset], no prosím?
LČ: a s kým ste chodila teda?
JH: třeba sama (.) klidně, já si nepamatuju, že bych musela jako s
někým chodit.
LČ: ale potkávala ste se tam [třeba s kamarády ( )]
JH: [no jistě], dětí bylo tam kolem dokola plno dětí, že, a já vám
říkám, nebyly peníze, tenkrát se za korunu koupily štyři pět rohlíků
(..) takže když vám maminka dala na na kino, tak počítala.
LČ: a kt- chodi- chodila ste teda do toho Jasu ((Jas)) a do té
Sibiře ((Sibiř)), [(ste říkala)].
JH: [do toho Sibiře]. jinak né do města, to to bylo daleko prosím
vás, myslíte, že by nám dali na tramvaj? tramvaj stála (ale) korunu
padesát do města a to né, se chodilo pěšky hodně [do města].
LČ: [a to ste měla] nejbližší tyhlencty dvě?
JH: ty dvě, ty byly v Husovicích.
LČ: a jaká mezi jaký mezi nima byl třeba rozdíl?
JH: no Jas, ten byl u Sokola, jestli ho pořídili sokoli, to já
nevím, prostě ten byl vedle Sokola husovickýho a Sibiř, to byl novej
nový kino postavený.
LČ: a měla ste jedno z nich třeba raději nebo jak jak ste to vnímala
[( )]?
JH: [no] radši sem chodila do Jasu ((Jas)), nevím, mně to bylo blíž
<totiž>
LČ: bylo to blíž a vypadalo to tam třeba i jinak nebo?
JH: ne, stejně, stejně, to byla ee řada dřevěných ee sedadel, co se
sklápí, jo, a v prostředku byla ulička, no a bylo to dost velký teda
(.) bylo to dost velký, no tak v tom předsálí takovým jak vám říkám,
že sme tam čekávali <až nás pustí>, tak tam byly pokladny, že, to
bylo stejný jak tam tak tam.
LČ: a vzpomínáte si třeba na to na zaměstnance v těch kinech, jak se
k vám chovali třeba co tam všechno bylo za [za lidi]?
JH: [ale jó], pěkně se chovali, no k děckám ee to vite ee nesmělo se
lumpačit jak dneska <he kdepak> (.) tenkrát byly slušnější děti než
dneska.
LČ: a prodávaly se tam třeba nějaké občerstvení nebo?
JH: hm [ne myslím že ani ne.]
LČ: [nebo nevíte ( )]
JH: ne nevím, to si nepamatuju anebo trochu já nevím.
LČ: a ee vzpomněla byste si jaký teda byl obecně názor vašich rodičů
na film a na kina?
JH: á tatínek chodil rád do hospody <než do kina, to já vám to
řeknu.> jo a maminka, ta šla málokdy do kina a když šla, tak šla
jednou na buriána ((Vlasta Burian)) do toho Sibiře ((Sibiř)) na
Dvanáct křesel, <to si pamatuju jako dneska> a to mně bylo myslím
dvanáct roků a a přišla a povidá, to byla blbina <mně říká, já sem
toho Buriana ((Vlasta Burian)) měla ráda> jako celkem, jo, i když
pozděj teda. a ona řekne, to byla blbina, no.
LČ: takže je to zas tak nezajímalo [ale ( )]
JH: [ne], maminka odebírala časopis Hvězdu
LČ: mhm
JH: tenkrát vycházela Hvězda (místo) dneska je Vlasta, ale tenkrát
(ale) bylo to zajímavý a tam sem si vystřihovala jako děcko plno
herců krásnejch, jo, protože mě to zajímalo, lepila sem si to,
(podívejte), teď su stará (a) <lepím to taky> a nevím proč, pak to
chytnu a hodím to do kontejneru.
LČ: takže ste si vystřihovala svoje oblíbené [herce]?
JH: [ano] ano ano a co teda za mýho dětství hrozně byla oblíbená
šerlej templenová ((Shirley Temple)), [jo],
LČ: [mhm]
JH: to vám něco říká?
LČ: [ano]
LG: [mhm]
JH: byla tady velvyslankyní, že, a ona byla tak krásná, ona měla
tady někde ee v těch mám její podobiznu, jo a ona měla krásný takový
vlásky, že? z- znáte to
LG: mhm
JH: no a taková živá no a tak to byla naše ee to byl náš miláček
šelrej templeno- ee templejová ((Shirley Temple)), no
LČ: a vy ste třeba měla tendenci se nějak podobně jako ona chovat
nebo zdobit nebo?
JH: ne ne ne ne ne ne ne [(to nepři-)]
LČ: [jenom] ste si ji ráda [vystřihovala].
JH: [ne ne ne] ne vona byla taková ee hrozně na tom plátně teda ee v
tom filmu poutala hrozně (.) poutala pozornost.
LČ: a řekla byste, že třeba ee ovlivňoval film nějakým způsobem to,
jak ste se jako děti třeba chovaly nebo jak ste si hrály [nebo o čem
ste si po-]...?
JH: [víte co ovlivňovalo]? do dospívání vás ovlivňovalo, že ste
snila vo krásným životě <já vám to řeknu, protože> když hrála třeba
Lída bárová ((Lída Baarová)) a hrála Mandlová ((Adina Mandlová)), to
bylo z krásný interiéry k- kde se to odehrávalo, no tak to děcko
sní, že tak jednou třeba se taky bude mít no (.) asi tak to přidává
takovýho optimismu do života jo? [a]
LČ: [takže] takovou fantazii vlastně.
JH: fantazii, jo, a takový přání jako, ale my sme užívali dětství
hodně jinak přírodu, [jo].
LČ: [mhm]
JH: jo, my sme se sebrali, třeba nás tam bylo hodně dětí v tom domě
kde já sem byla a my sme se sebrali a ee řikám, do kina se tak
nechodilo a zvlášť někdo vůbec nechodil do kina, (oni) na to ty lidi
neměli, řikám vám, koruna třeba pro někoho byla dost (.) (no) to
bylo těžký a tak my sme prožívali přírodu, my sme se sebrali a šli
sme k vodě plavat, jo, v Husovicích teče, tam teď je to všechno tam
jinačí, bylo to hezčí, bylo tam víc te příro- všude, vite že su
Brňačka a znám to všude, to se nedá srovnat vůbec [( )]
LČ: [a ve] škole se třeba vyjadřovali k o filmu nebo o tom, jestli
[se chodí ( )]
JH: [ne ne,] o filmech se nemluvilo.
LČ: ne?
JH: ne.
LČ: dobře a ee teďka vlastně bysme se podívali ee vlastně na to, jak
ste chodila (.) už trošku starší, ne úplně jako to nejmenší dítě,
když ste si třeba už začala chodit na tu obchodní akademii, to přece
jenom bylo v centru, ne?
JH: no (.) bylo no, začli sme chodit do tanečních, tam si namluvíte
nějakýho kluka, jo, a chodíte do kina, protože v protektorátě
nesměly být zábavy, němečtí vojáci umílali umírali na frontě, takže
nesměli sme se bavit nijak, všechny zábavy zakázaný, takže bylo pro
nás jenom kino (.) jenom kino a taneční a ty taneční, to vite, to je
vod podzimka do [toho]
LČ: [mhm]
JH: kousek chvílu a tak to bylo naše tančení a to nám teda Němci
povolili ee byl tam mistr e e Burian vedl a potom mistr Kadlec, jo,
no a tak to byla naše zábava.
LČ: a když vám teda bylo těch patnáct, chodila ste třeba častěji,
když ee do kina nebo pořád stejně?
JH: patnáct, jo, to už sem chodila víc a to si pamatuju ee to ještě
sem nechodila ( ) chodila na obchodní akademii? myslím v šestnácti
až, [no].
LČ: [no tak] to nevadí [(tak prostě)]
JH: [to je jedno], tak v té době jo tak do toho si pamatuju že v tom
Sibiři ((Sibiř)) tam sem párkrát byla a tam ee nám sem posílali
německý filmy hodně, jo, a ty český, co teda znáte asi, ne ty starý
český filmy, [že]?
LČ: [mhm]
LG: mhm
JH: no to já tam všechno mám a ee tak hodně německý filmy sem
chodily, takže v těch německých filmech z těch hereček to sem měla
ráda to taky (mi) bylo myslím <tak patnáct, šestnáct> let tu mariku
rekovu ((Marika Rökk))
LČ: mhm
JH: která teda to byla vysoká blondýna, že, hezká z- měla štíhlý
nohy stepovala krásně a a zpívala, to byl ee to byly filmy její
takový ee muzikální, jo, ty filmy (.) tu sem teda měla hrozně ráda
(ještě) si pamatuju ee zpívala ich brauche kaine milionen ich
brauche kaine luxusvagn ich brauche nor musik musik musik <to
zpívala>
LG: <((smích))>
JH: ((smích)) to si [pamatuju].
LČ: [a] a jak často ste teda chodila, když ste chodila [trošku
častějc?]
JH: [no často taky ne,] (vono) nebylo peněz, já vám řikám, (.) to
nebylo jako dneska, dneska si může sto osumdesát korun lístek,
šmarja, já vám řeknu, hrozný.
LČ: a takže chodila ste pořád do té Sibiře ((Sibiř)) a do toho Jasu
((Jas)) [nebo která kina]?
JH: [jo ( ) tam] a potom až sem začla chodit, (jo), na obchodní
akademii.
LČ: mhm
JH: no tak chodila sem na obchodní (akademii) a tam sem taky mohla
jít ne když sem byla z Husovic sem se neodstěhovala a to už potom
v pětačtyřicátým, to mluvím o protektorátě, (protože) v
pětaštyřicátým už sme se stěhovali do Černých Polí.
LČ: mhm
JH: jo a tam sem ee no vlastně už sem šla do zaměstnání potom.
LČ: a v tom městě ste chodila teda do jakých kin, [když byste (si
vzpomněla)? (.) (za pro-) no]
JH: [za protektorátu budu mluvit, jo,] já si to moc nepamatuju ee za
protektorátu na náměstí Svobody byl hřízek ee hříbek takovej
kulatej, jo, takovej ochoz.
LČ: mhm
JH: tam dole byly záchody <a teď tam si tam> sme si dávali rande
s klukama, holky s klukama, jo, na tým hříbku, no a šlo se do kina
no a naproti ee já nevím jestli tam bylo už to kino naproti, bylo
kino za protektorátu naproti tomu hříbku co vám tam je teď já do
města chodím hrozně málo, ono se to mění a co tam bylo za kino jak
se menovalo? já sem myslela že Čas [( ) (.) naproti]
LČ: [ne ne to ne tam byl Central, ne]?
JH: Centrál, jo?
LČ: potom to byla Úderka.
JH: Úderka říkal- s- ale Úderka byla, to komunisti přece to [nem-]
LČ: [ale] to jen přejmenovali.
JH: nó právě a předtím to byl teda?
LČ: Central.
JH: centrum? tak tam sme chodili a prosím vás na Dominikánským
náměstí, co tam bylo za kino? to si nemůžu vzpomnět, tam bylo [kino]
LČ: [Moderna]?
JH: Družba, ne?
LČ: druž-
JH: a co bylo předtím za v první republice místo Družby?
LČ: no Moderna ne se to menovalo?
JH: no já si to nepamatuju, (ale) tam sme chodili taky tak dolů, to
bylo, tam to je přece byl za tenkrát nově dům s- postavenej ee v
první republice pak byl Kapitol, že, tam sme chodili do Kapitolu,
tam myslím teď taky nehrají, že, a a v Alfě ((Alfa)).
LČ: mhm a měla ste některá z těch kin třeba oblíbená? nebo lišil se
váš vlastně [postoj k těm kinům]?
JH: [nám to bylo jedno,] my sme šli na ki- my sme šli na film, nám
bylo jedno, co kerý kino, dívali sme se na program a podle programu
sme vybírali [kino].
LČ: [mhm] a třeba to kdyby když ste šla do kin s s přáteli nebo
jenom s přítelem nebo s kamarádem, lišilo se, kam byste si to kam
byste šla jak ste si jestli ste si vybírali třeba j- jakože je to
[lepší kino]?
JH: [( )] né, podle programu
LČ: podle programu mhm
JH: podle programu sme si vybírali co nás zajímalo.
LČ: a e měla ste třeba ee ve zvyku si do do kina nosit nějaké
občerstvení, jestli ste jedli na na [při programu nebo]
JH: [ne ne]
LČ: vůbec.
JH: ne ne
LČ: a byla možnost si třeba u kina něco koupit takhle?
JH: no tak už tam začínaly být takový ty všelijaký ty vafle a nevím
co <cukr- já si to nepamatuju.>
LČ: mhm
JH: to s- to chcete po mně moc
LČ: ale vy ste si to nekupovala ( )
JH: ne ne ne.
LČ: a třeba že byste se bavili při promítání mezi sebou [jako
diváci]
JH: [to neexistovalo], ne.
LČ: ne?
JH: akorát že vás kluk chytl za ruku no ((smích))
LČ: a že byste třeba nějak se hlasitě reagovali na na ten promítaný
film? kromě třeba smíchu nebo
JH: ne
LČ: ne? (nemyslíte) a že by lidé třeba tleskali [při filmu nebo po
něm]?
JH: [ne ne ne]
LČ: také si nevzpomenete.
JH: ne ne, to se každej ovládal nepamatuju
LČ: a potkávala ste v kině třeba svoje známé, že byste se potom
bavili o filmu ee když ste šli z kina anebo při při setkání v té v
tom předsálí?
JH: nevím to si nepamatuju.
LČ: to si nevzpomínáte (.) no a teď ee vlastně bychom se bychom se
zaměřili třeba i ee na na ty filmy, na které ste chodili jak ste si
vlastně vybírala teda film, na který ste šla?
JH: aby tam byli (.) herci který známí [herci]
LČ: [mhm]
JH: ať už byl cizí nebo náš (.) jo poutali nás dost herci (.)
očekávali sme teda no jistě očekávali sme i obsah toho filmu a ee
ale herci a to se od někoho kdo už na tom filmu byl tak vždycky vám
řekl, ne? o čem to je, co to bude, pamatuju si třeba s Gretou Garbo
((Greta Garbo)) ee Královnu Kristýnu, no [to je] historické film,
že, (.) no a eště si pamatuju s tó marikó rekovó ((Marika Rökk)) ten
film ( ) úplně to bylo na horách kdesi tam, dyť to bylo, to byla
zábava pro nás s tou marikó rekovó ((Marika Rökk)) (to) mladej
člověk má rád pohyb, když vona stepovala, jo, a a zpívala krásně, no
(to) byl požitek, no tak a co eště a pak potom eště jedna herečka,
jestli vona byla Švédka ((Zarah Leader)) nebo byla z holyvůdu
((Hollywood))? ee vite, oni napřed sem chodily americký filmy, ale
potom jak Amerika vstoupila do války, tak už nechodily (.) sem ty
filmy (..) a hodně německých a našich filmů (.) bylo rakouských a no
Rakušáci už byli taky pod [Němcema tenkrát]
LČ: [takže] pro vás byl nejdůležitější ten film, na který ste šla
[ani ne to kino]?
JH: [ten film]
LČ: do kterého ste šla?
JH: ne to ne (.) to ne.
LČ: a kde ste se dozvídala o tom, co se bude hrát?
JH: od spolužaček třeba (.) no jako tak vy myslíte? no to bylo
vyvěšený, to byly takový plagáty někdy namalovaný veliký, jo (.) to
nebylo tak jako (.) v novinách nebo jak teď to je to nebylo
LČ: a ty plakáty měla každé kino nebo to byly nějak dohromadné
[plakáty]?
JH: [ne ne každý] si dělalo svoje plagáty a a tak třeba to tam bylo
že od do bude se hrát to a to, no.
LČ: takže u každého kina to bylo ne jen [ne na ňákém centrálním
(prostě)].
JH: [u k- jo] ne já nevím jak ve městě já si pamatuju jenom ty
Husovice, ale jak to bylo ve městě, to já si [nepamatuju].
LČ: [a jak] to tam měli v té Sibiři ((Sibiř)) v tom Jasu ((Jas))
[jak to tam vypadalo]?
JH: [no to nad tým vchodem] tam takové velké plag- jak vidíte tady
tu garnýž, jo,
LČ: mhm
JH: tak takové velké plagát a ta- teď tam bylo ně- někdo to asi
maloval a název a od do no
LČ: mhm a to bylo stejné jak v té Sibiři ((Sibiř)) [tak v té v tom
Jasu ((Jas))]?
JH: [tam v tom Jasu taky], ano.
LČ: mhm
JH: a jak už to bylo ve městě, to už si nepamatuju, jestli taky byly
ty plagáty? možná že byly tam jak vy řikáte, že se to menovalo
[centra]
LČ: [Centrál]
JH: centrála?
LČ: Central.
JH: Centrál? já vím že tam hned sme šli do kina vod toho hříbka
LČ: a takže ste se to dozvídala od spolužaček, od kamarádek s kerýma
[ste pak chodila]?
JH: [ano to vite ve škole] se plká, tak si řeknem jedna druhé,
jestli, jak to je a že se to líbilo nebo nelíbilo, no.
LČ: a chodila ste teda se spolužačkami v té době?
JH: ne, my sme byly na obchodní akademii z celýho Brna, to se
nedalo.
LČ: mhm
JH: vite, to byl Královo Pole, a tam a z- tohle to to byla jediná
škola a ob- obchodní akademie tady, takže...
LČ: a jak ste nebo s kým s ste teda jako s tou partou ste tam
chodila a co to bylo vlastně teda za [( )]
JH: [s partou] sem nechodila, protože [(v protektorá-)]
LČ: [(vy) ste] říkala, že ste si dali sraz u hříbku, tak [s kým ste
si tam dávala]
JH: [no s klukem.]
LČ: (jo) s klukem.
JH: se spolužákem.
LČ: mhm
LH: byl z druhé třídy sice, ale [(už) ( )]
LČ: [a] s tím ste se domlouvala na to jak...
JH: vidíte, kdyby byl na světě, tak ho můžu [zavolat] a zeptat se na
kina a von už je po smrti tolik lidí už je po smrti t- z mé ee
generace tolik (..) no a tak co eště chcete vědět?
LČ: a s ním ste teda chodila ňák pravidelně ( )
JH: no v neděli většinou v neděli, protože soboty se ještě dělávalo
a byla škola.
LČ: a jak ste se domlouvali na co teda půjdete nebo?
JH: hm
LČ: [kdo to vybíral]?
JH: [někdo to navrhl] a druhej souhlasil, tak (asi tak) je to
LČ: a em bylo třeba em teda vy ste říkala, že pro vás bylo docela
důležité, kdo v kdo ve filmu hrál a čím teda se ty herečky, o
kterých ste mluvila, lišily od ostatních, že pro vás byly
[zajímavější]?
JH: [že] hrály často, byly známý, no, a líbily se nám, no (.) já a
to si nepamatujete už tak po těch letech.
LČ: a z těch českých třeba?
JH: z těch českých? no prim hrála bárová ((Lída Baarová)), ta utekla
potom k ufě ((UFA)) do Německa, jo, takže tam s tím géblsem
((Goebbels)) začla si, tak ta byla vodepsaná tady ee v Česku úplně a
potom adyna mandlová ((Adina Mandlová)), Věra Ferbasová taky byla
výborná, Věra Ferbasová, no vite, vony ee to byste je nepoznala jak
vony ve stáří vypadaly, třeba adyna mandlová ((Adina Mandlová)) ne,
ta byla furt pěkná s- já tady mám celou knížku vo adyně mandlové
((Adina Mandlová)), jo, ale ee třeba ta Věra Ferbasová, ta se
změnila (.) ve stáří taky hrála už teď ee za komunistů v nějakým tom
filmu nebo dokonce už za tohoto režimu, já nevím, ale ee někerý
zůstaly pěkný, no.
LČ: a vzpomněla byste si, jestli ste v té době viděla ňáký barevný
film a jak to na vás vlastně působilo, [(jestli)]?
JH: [v té době] nebyly barevný filmy.
LČ: ale tak některé [už byly].
JH: [nebyly]. nebyly, nepovídejte, nebyly, dyť nebyly ani po válce
nebyly ještě (.) tady.
LG: jako v těch Husovicích?
JH: jistě a ne vůbec v Brně nebyly, (dyť) je nevyráběli, dělali
černobílý (..) já nevím, první film ee barevnej esi byl v
jednapadesátým? nebo eště pozdějš? já nevím.
LČ: a jak ee vlastně ste třeba vnímala ee nást- nastoupení zvuku, že
filmy byly zvukové ee vy ste zažila nějaké projekce, které by byly
eště [(v němém filmu)]?
JH: [nó jo, to byly] s tým šaplinem ((Charlie Chaplin)) a to sme
byly eště děcka úplně malý a začal ten začal brzo zvuk.
LČ: mhm
JH: ten potom začal myslim (v) takovým, (já nevím), osmadvacátým (.)
roce?
LČ: takže zažila ste ale nějaké ještě němé [(projekce)]?
JH: [ale] dyť v osmadvaceti mně bylo prosim vás tři roky.
LČ: (tři roky)
JH: ježišmarja, sem nemohla [chodit do kina].
LČ: [ale tak některá kina] třeba ještě nebyla.
JH: ne ne ne.
LČ: takže ste nezažila
JH: ne, to záleží t- jaký film koupili jaký kou- jaký voni půjčili
film to kino (.) v osumadvacátým roce, no, tak v třicátým taky mohli
vypučit němé, já nevím (.) hm
LČ: [a]
JH: [ja] si pamatuju, že nevim jestli byl němej film ten Kid s tím
šaplinem ((Charlie Chaplin))
LG: mhm
JH: znáte to ten Kid? a ee Světla [velkoměsta] ((Světla velkoměsta))
LČ: [velkoměsta]
JH: nebo jako jo no (..) (no) všechno to mám vyčtený tady z těch
časopisů taky.
LČ: a ee hrálo pro vás roli to, v jaké zemi ten film vznikl, jestli
ste dělala rozdíl mezi českým německým [nebo americkým]?
JH: [ani né] v té době (je) vám to jedno, hlavně že že se tam něco
děje, co vás zajímá.
LČ: a ee co co pro vás bylo dobrý film, jaké vlastně ee rysy nebo ee
jaké aspekty [musel ten film mít]?
JH: [no říkám, nejvíc] se mně líbívaly ta marika reková ((Marika
Rökk)) ty ee prostě ty muzikální filmy, no byly, no potom až přišel
Hitler, tak ee (jéžiš) to bylo hrozný, tak před kinem ee jakýmkoliv
filmem, jo, tak vám dali šmarja, jak se to menovalo? vítězíme na
všech frontách [Evropy].
LČ: [týdeníky]
JH: v ježismarja, [jak se to]
LČ: [týdeníky]
JH: týdeníky, [márjapano].
LČ: [žurnál]
JH: furt sme vítězili, tam tam tam a všechno německy, jo a potom
teprve česky ane- všimnite si na těch starých filmech, jak sou
německý názvy a zase český tak to sou z protektorátu.
LG: mhm
LČ: tak k tomu se ještě určitě vrátíme a co se týče třeba témat nebo
námětů, jaké filmy se vám líbily? nebo žánrů, jestli se vám líbily
víc veselohry nebo milostná é zápletky [nebo]
JH: [tak] když ste mladá, tak co se vám može líbit, no. muže se vám
libít zamilovaný, no tak co, když je člověk mladej (.) a až je
starej, tak už vás to nebaví.
LČ: a chodila ste na nějaký film třeba víckrát? že byste se rozhodla
jít eště jednou na to, co už ste jednou viděla?
JH: hm asi ne (.) tenkrát ne (..) teď bych mohla vidět víckrát
ledasco v televizi.
LČ: a je jaké jiné třeba koníčky ste měla krom toho, že ste chodila
do [kina]?
JH: [čtení] (.) knihy
LČ: [a]
JH: [knihy] milovala sem knihy a celé život, podívejte se, sem se
vrhla na historii.
LČ: a třeba divadla nebo tancování,
JH: no to tancování to sem tancovala ráda, jo, ale jenomže když máte
rodinu a máte děti, tak vás na to tancování moc nezbyde čas ani
peníze.
LČ: ale v té době vlastně
JH: (když) svobodná, když sem byla?
LČ: no
JH: no tak sem vám řekla, sme nesměli tancovat, no nic nebylo, jenom
taneční a taneční s- se platily, že, a byly krátký, jenom no [(sme
se těšili)]
LČ: [takže to kino pro vás] bylo vlastně [(jediná zábava.)]
JH: [jediná zábava,] jediná
LČ: a co třeba rozhlas nebo rádio, poslouchali ste doma, nebo měli
ste doma [( )]?
LH: [jo] tam Hitler a géring ((Göring)) řvali tam vždycky (..) a náš
tatinek třiskl jednou do rádia, když to maminka nezavřela. nový
rádio, vite, ee to každé nemohl mět (ne) ty rádia byly drahý a
tenkrát von tam řval ten Hitler nebo co, a von ji říká, zavři to,
zavři to, já to poslouchat nebudu. a jestli to překládali? jak mohl
rozumět, když neuměl německy? já to nechápu dneska a von šel a
třiskl do toho.
LG: možná jenom když slyšel ten jeho hlas.
LČ: jeho hlas, no.
LG: [(nebo tu němčinu)]
JH: [jéžišmarja], von šel, do toho třiskl, a tam byly šprušle takový
přes to, no a v- von Telefunken, no vidite.
LČ: takže ste si většinou četla a to kino bylo spíš vlastně dalším
rozptýlením, nebo co ste vlastně jinak se jak ste se jinak bavila?
JH: no tak ee já vám řikám ee kino kino už bylo víc tak jako jinak
se žilo, to se nedá vykládat dneska. dneska je všeho a pf se uplně
už za toho ee za těch komunistů bylo plno kin a plno filmů.
všelijakých, i když ruskejch třeba, ale sem tam sem pustili taky
nějaké dobré film hm tak já nevím, co bych vám ještě řekla.
LČ: když se vrátíme k těm kinům eště, vy ste menovala, že ste v-
byla v Centrálu ((Central)) a v Moderně ((Moderna)) tam na tom
Dominikánském ((Dominikánské náměstí))
JH: no to je byla Moderna.
LČ: no no anebo v Kapitolu ((Kapitol)) a v Alfě ((Alfa)), vnímala
ste třeba nějaké rozdíly v interiéru?
JH: ne
LČ: že by tam by-
JH: ne
LČ: nebo jak to bylo vybavené [ta kina]?
JH: [ne ne] ne ne ne
LČ: a jak vlastně třeba vypadala ta kina v tom ce- ee a liši- nebo
se určitě se ale lišila od těch ee vlastně [Husovických]
JH: [no tak] bylo to z kopečka, ale to všechny kina byly tak z
kopečka trochu, aby ty vzadu viděli.
LČ: [a co]
JH: [byly] dražší aj ty kina ve středu města (.) to vím určitě, byly
dražší.
LČ: a co se týče třeba těch sedaček, tak ty byly jiný než (.) v těch
Husovicích?
JH: to si nepamatuju.
LČ: [nepamatujete si]
JH: [to sou] detaily úplný.
LČ: [a]
JH: [si] nepamatuju.
LČ: ee dobře a potom z čeho se z čeho se vlastně skládal program.
kromě toho hlavního filmu tam byly eště nějaké jiné?
JH: nebyly nic, týdeník byl ten jak vítězijó ee nacisti na všech
frontách Evropy, jo, to tam bylo to véčko takový a a už to šlo a
furt se chlubili, kolik potopili ee lodí, kolik potopili ee letadel
ods- tohleto všechno sme museli a to trvalo kolikrát tak dlouho a
teprve začal film.
LČ: a byla nějaká přestávka třeba?
JH: hm myslím jo.
LČ: [a co se dělalo]?
JH: [no tak byla] přestávka myslim po tým, já nevím.
LČ: ee a co se dělalo o té přestávce, nevíte?
JH: no tak šli na (záchod) lidi [asi]
LČ: [mhm]
JH: ((smích)) nebo esi já nevím co dělali, [já už si to
nepamatuju]
LČ: [mhm mhm] a měla ste teda zájem o ty týdeníky? to vy ste se tak
vyjadřovala, jako kdyby vás to nebavilo?
JH: no koho to mohlo bavit? (jestli) ty nacisti tam ee sou v Africe
a jestli tam vítězijó a esi sou v Rusku a vítězijó, anebo kolik
potopili Angličanům lodí, no koho to mohlo zajímat? tady byl trend u
Čechů ee my sme (je) neměli rádi (.) no.
LČ: a že by se lidé třeba chovali nějak provoka- ee provokovali při
[těch (týdenících)]
JH: [nemohli] se provokovat, (hned) by je zavřeli (.) gestapo bylo
hned po ruce (.) tenkrát se poslouchal akorát doma ee rozhlas Moskva
nebo Londýn se poslouchal, a to bydleli třeba hned vedle Němci a
musela ste mět strach, aby vás neudali (.) to vy nevíte nic dneska.
LČ: a třeba že byste se ee ocitla někdy při tom, že by někdo
promítal filmy v domácnosti, že by někdo měl promítačku vlastní?
JH: ne takový sem [neměla].
LČ: [to ste ( )]
JH: známý
LČ: hm [dobře tak]
JH: [to byl přepych]
LČ: a teď už se zaměříme jenom na ten protektorát tř- vyloženě
prostě na to období.
LG: tak já bych se vás chtěla zeptat ee jak na vás vlastně působily
ty roce potom ee změny po tom roce třicet devět, když začaly platit
ty protektorátní pravidla?
JH: hm rok třicet devět, no hrozně (.) pro všechny sem chodila na
gymnázium vod Maloměřic ee padal sníh, byl únor, to si pamatuju jako
dneska, poletoval sníh, hrčely motorky a Němci obsazovali tam (.)
přijeli z té strany a ee měli sme (.) hodinu náboženství, profesoři
byli skleslí všichni (.) smutní, to tak působilo na lidi hrozně tady
toto, ten příchod těch Němců a (..) měli sme ee hodinu náboženství a
ten tak krásně mluvil, on byl profesor teologie taky em hrozná doba.
LG: a byla některá ta kina, hlavně teda asi v tom centru, německá a
některá česká? ee jakože spíš do těch některých chodili Němci? a...
JH: to bylo rozdělený, podivejte se, podurčenci němečtí, nechcu říct
čeští, jo, kteří tady bylo všechno na lístky, jo, abysme vůbec
neumřeli hladem. když vám řeknu, že sme dostali půllitrovej hrníček
a takhle sádla na celý na štyři lidi na celé měsíc, jo.
LČ: mhm
JH: na celé měsíc se rozdávaly lístky, to se nedá- to nejsou hezký
vzpomínky. možná na venkově, jestli tady kapnete na někoho
z venkova, tak se měli lepší, ale tady ve městě, já když sem ee
nosila svačinu do do školy, (tak) sem záviděla děckám, že měli
namazaný chleba se sádlem (.) protože nám dávali ta- umělý umělý med
nám dávali a (nevím) co to bylo za sajrajt (.) a marme- a ten
chleba, hrozné, to byl hrozné chleba (.) [co sme jedli].
LČ: [a když] když ste teda v tom období toho protektorátu
navštěvovala ty kina, tak ee byla tam povinná němčina v titulcích u
těch promítaných filmů?
JH: titulky?
LČ: no.
JH: mně se zdá že jo.
LČ: a em ee na těch plakátech byly třeba německé [názvy]?
JH: [no] musely být, [ano].
LČ: [musely]?
JH: ano
LČ: a em jestli ste vnímala nějak zákaz ee vstupu těch židovských
obyvatel do těch kin?
JH: em em jich bylo málo potom s těma hvězdama (.) moc málo jich
bylo, voni to lifrovali hezky rychle do těch koncentráků, brali jim
byty a vyháněli je z pěknejch bytů a (.) hm škoda mluvit.
LČ: a jak na vás působila ta němčina v tom v tom kině?
JH: tak oni nás němčinu učili vod třetí obecné, jo?
LČ: mhm
JH: to byl povinnej jazyk a a za protektorátu úplně teda ee v
posledním roce, ještě než nám školu zavřeli, ee tak už sme nám učili
aji vzorečky matematický německy, tak co chcete, a když vás vyvolal,
tak abysme to říkali německy. vy myslíte, že z toho ty profesoři
měli radost? vůbec ne (.) to byla povinnost.
LČ: takže v tom kině ste to ani tak nevnímala, že tam je němčina
[(jako, jo)]?
JH: [ne ne] ne
LČ: a bylo třeba na těch ostatních lidech vidět, že jim to vadí?
JH: to sem si nevšímala.
LČ: no a v tom protektorátu [(chodi-)]...
JH: [kdo chodil] do školy, tak ee se tu němčinu učil (.) hm a kdo
nechodil, no třeba moje rodiče vůbec neuměli německy (.) hm
LČ: chodila ste v té době do kina víc nebo míň než předtím?
JH: no ee v protektorátě víc, protože když vyrostete z děcka, tak ee
s- rozhodně chodíte víc, protože taky to děcko ty rodiče víc
hlídají, ne? nemůže se courat někde (.) aspoň jinak, já vám řikám,
byla jiná výchova než teď.
LG: a te- v té době ste si pořád ty filmy vybírala podle těch
hereček nebo už...
JH: no tak jistě to upoutalo to člověka (.) víte? já si na jiný
herečky nepamatuju, já si pamatuju z německých hereček tu rekovů
((Marika Rökk)) potom paulu veseli ((Paula Wessely)) si pamatuju
potom ee (.) magda šnajderová ((Magda Schneider)) to byla matka té
romy šnajderové ((Romy Schneider)), jo? tak ta hrávala a zarach
leandr ((Zarah Leander)) ta taky občas zpív- no a marlene dítrich
((Marlene Dietrich)) dokuď ee se nenaštval ee na ňu Hitler, tak jo
tak Marlen ta taky.
LČ: a to ste měla také rády tydlecty [filmy]?
JH: [jo] tyto [co vám]
LČ: [to vám] nevadilo, že sou německý?
JH: ne, nevadilo, ne.
LČ: a em [bylo]
JH: [to byly], vite to byly z holyvůdu ((Hollywood)) už tady tyto
většinou, ale myslím ta šnajderová ((Magda Schneider)) né, ta byla
myslím z Rakouska ta ee magda šnajderová ((Magda Schneider)) ta byla
to byla rakouská, ta taky ta marika reková ((Marika Rökk)) to nebyly
v holyvodu ((Hollywood)), ta už byla v holyvůdu ((Hollywood)) ta
(..) marlen dítrichová ((Marlene Dietrich)) a zarach leandrová
((Zarah Leander)) myslím už taky byla v holyvůdu ((Hollywood)),
nevím, (ona) byla myslím původem Švédka.
LČ: a v ee teda v té době toho protektorátu bylo vidět, že se ti
diváci v těch kinech chovali jinak (.) na tom promítání?
JH: ne.
LČ: tak e jako...
JH: (jak) se měli chovat, co měli chodit, když dete do kina, musite
sedět, aby nevrzalo sedadlo a a musite sledovat děj, tak jak jak
chovat?
LČ: a když tam třeba promítali ty týdeníky a když se tam [objevil]
JH: [no] muselo být ticho, každej se bál.
LČ: a když se objevil Hitler, muselo se třeba hajlovat?
JH: né [ne]
LČ: [ne]?
JH: ne ne ne ne ne ne, akorát si vzpomínám, to sem mně, kolik mně
mohlo být roků v té době? po Moravským náměstí šli Hitlerjugend,
bubnovali na bubny, jo, a (.) to vám tak člověku, to ste se skoro
bála (.) jak vy říkáte vo tom zdvihování (těch, protože) tady bylo
plno Němců ee v Brně, jo.
LČ: mhm
JH: a oni nosili tady to eště ten placek, tady na klopě je měli,
takže ste poznala, že je to henlajnovec ((henleinovec)) nějaké a a
furt zdvihali ruce jak šla, jo, furt, jéžišmarja. takže když ste se
náhodou voctla, tak skoro byl v člověku strach, aby vám někdo
nenadal, že ste tu ruku nezdvihla (.) kdepak, řeknu vám jeden můj
příběh (.) esi trošku můžu vodbočit.
LČ: tak
JH: čekala sem na kluka v Pisárkách na konečné, jo? Čekám, čekám no
co v neděli? byl protektorát a teď (.) tam furt chodím chodím a
chodil tam německej voják, jo? (.) a (.) v- říká si co ta slečna
myslím tady furt ee jako čeká nebo co tady chodí? (já) čekala sem
dost dlouho a von mě oslovil, jo? a já sem si chtěla ověřit svou
němčinu, jak dalece, protože ee řikám, ono moji rodiče vůbec (nic)
co sme se naučili ve škole, jo?
LG: mhm
JH: a učíte se to vod tech osmi devíti roků ze- že (.) a v
protektorátě to do nás hučeli furt furt a tak sem se s ním začla
bavit, abych si to trochu ověřila, jo? a (.) šli sme kousek tam ee
potom za Pisárky, jak se de k myslivně jenom kousínek, no a bavili
sme se (.) a dobře sme se bavili a teď deme zpátky a já mu říkám, já
si vás nebudu všímat v tramvaji (.) protože by to pro mě byla hanba
takhle sem mu řekla a tak to bylo (.) abyste to věděla, já sem
nepohrdala tým člověkem, ale tom, že to byl německé voják a tak sme
byli vychováváni (..) bojoval za dojčland ((Deutschland)) (.) a von
řekl že je Rakušák, taky že jich, že se jim to nelíbí, no co mají
dělat? co měli dělat? chlapci (.) byl tady v lazaretě a tam z teho
gymnázia kde sem chodila tak udělali lazaret v protektorátě.
LČ: a ten strach teda byl cítit i v kinech, jako že by se třeba lidé
ňák víc báli s ostatními mluvit nebo [ee]?
JH: [a] v kinech se nemůžete bavit.
LČ: ale při jako né při projekci, ale předtím třeba.
JH: né, akorát ee sme nechápali to jejich vé ((V jako vítězství))
furt vítězijó na všech frontách Evropy, jo? to vé ((V jako
vítězství)), to bylo pro nás ee neskutečný (.) a Němci tomu věřili
(.) a my né Češi.
LG: takže vy ste vy ste vlastně chodila do těch českých film- ee
českých kin v tom centru, takže vy ste tam [ee]
JH: [tady] německý nebyly, [byly možná, (nevím)]
LČ: [a (vy)] a ste říkala, že že bylo v Brně celkem hodně Němců, tak
ti chodili kam?
JH: hm tak co já, vím dyť (to) byli Češi, ne? původně.
LČ: hm
JH: to byli čeští Němci če- če- (český) jak bych vám to řekla
podurčenci. přišel Hitler a všichni se hrnuli, dostali daleko víc
lístků, daleko víc potravin (..) a naši Češi podurčení někerý děcka
chodily do deseti let ee do do českých škol a najednó začly chodit
do německých škol a neuměly blafnout německy (..) no těch no byla
doba hrozná.
LG: no a když se potom blížil ten konec války, měnilo se to chování
těch diváků v tom kině?
JH: (..) [no]
LČ: [když] třeba začali prohrávat Němci [nebo]
JH: [ne] (.) ne v kině, když dete do kina, musíte sledovat děj a co
by? to se potom mluví, vykládá někde doma nebo s někým nebo s těma
spolužačkama, copak, já si to pamatuju? neměnilo (.) ten strach byl
v lidech hrozné (.) ste nemohla věřit sousedovi.
LG: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození?
JH: no (..) ( ) brzo se nehrálo, protože bylo všechno roztřískaný
(.) em (.) já sem zažila nálet na Cejlu, co vám mám povídat (.) (to)
bylo hrozný dennodenně se bombardovalo a letěly ee hlásili z Vídně,
že letijou a každé den byly sirény s- é ten konec byl hrozné (..)
spolužák, které chodil s nama do tanečních, (.) bylo mu dvacet, na
Křenové na to doplatil, padla tam bomba a v posledních dnech (.) a
bylo po něm.
LČ: a ee tak vlastně na závěr bysme se zeptali asi na některé filmy,
jestli si vzpomenete na některé z těch, co sou napsaný tady na tom
seznamu a jestli byste věděla třeba, kde ste je kde ste je viděla s
kým a [podobně]
JH: [(kde sou ty)] kde já sem si položila ty brýle?
LČ: [tady sou eště ( )]
JH: [až tam kdybyste] byla tak hodná, ano, děkuji (...) To neznáte
Hadimršku, no
LČ: [a vybaví se vám u těch]
JH: [Lelíček ve službách] šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese))
LČ: a co se vám u těch filmů vybaví vlastně?
JH: Burian ((Vlasta Burian)) (.) Pobočník Jeho Výsosti, Šest žen
Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to sem neviděla myslím, nebo
viděla a nepamatuju (.) Mata Hari, no tu tam mám tu Mata Hari, když
ju budete chtět, tak vám ju dám (.) všechno vykládání o ní, hrála
tam taky ta Greta Garbo tam hrála (..) Tři muži ve sněhu, no to
jistě, to je tady náš film (..) Svět patří nám, to je vérich ((Jan
Werich)) (.) Sněhurka a sedm trpaslíků, dyzny ((Disney)) chudá-
Ducháček to zařídí, to je ee (..) Burian ((Vlasta Burian)) (.) U
pokladny stál, Burian ((Vlasta Burian)) (.) To byl český muzikant
tam (.) to je Kmoch ((František kmoch)) (..) Roztomilý člověk,
Oldřich Nový, Vídeňská krev, no to je taky byl krásné film, ta
Vídeňská krev, jéžíš, ale kdo tam hrál, to už si nepamatuju (.)
Vídeňská krev kdo tam hrál, vite to? nevite, to byl moc hezké film,
rakouské (.) Muži nestárnou, tam hrál ten (.) Pivec, Pivec ((Jan
Pivec)), Dobrodružství barona Prášila, tam hrál myslím ten (.)
tanečnice grá- Glázrová ((Marie Glázrová)) tam hrála. (.) Neviděli
jste Bobíka? Zdeňka Baldová ( ) já si pamatuju dost tady z toho a
to mám všechno tam.
LČ: a ta Vídeňská krev, to byl německý film?
JH: no rakouský spíš to byl německé rakouské tenkrát Rakušáci byli
taky pod (.) Němcama.
LČ: a vám se teda líbily hodně ty ee muzikální filmy nebo (s
muzikou)?
JH: muzikální, no muzikální, to vite
LČ: a zpívala ste si třeba pisničky?
JH: [no no]
LČ: [z těch filmů]?
JH: no zpívala, ale teď to jak sem vám to německy zpívala, eště bych
tu melodii chytla, ale já já si nepamatuju, jak se menoval ten film
s tou marikou rekovou ((Marika Rökk)), mně se to hrozně líbilo,
myslím, že sem na tom byla víckrát, na tomto filmu.
LČ: a jak ste vlastně s- jak ste si pamatovala ty texty?
JH: no tak když něco slyšíte víckrát, tak anebo umíte trochu to ně-
tu němčinu, vite co je to ich brauche kaine milionen ich brauche
kaine luxusvagn, řiká vám to něco? (.) neřiká?
LČ: no jako co to znamená?
JH: [řiká]?
LČ: [no] tak to to vim, no.
JH: řiká? no tak vidíte nor musik musik musik no zpívá, no.
LČ: a vy ste to teda slyšela v kině a potom [se to]
JH: [v kině]
LČ: hrálo eště v rádiu nebo [kde ste to slyšela víckrát]?
JH: [ne, v tym kině] v tym kině furt v tym kině a to se tam
vopakovalo víckrát, [no]
LČ: [mhm]
JH: a když ste mladá a líbí se vám to, tak se vám to zalíbí, no to
si pamatuju tady toto.
LČ: a chtěla byste třeba dodat eště něco, co sme k čemu sme se
nedostali z těch vzpomínek na kino, třeba na to jak ste chodila
((klepání na dveře))
LČ: [s tím chlapcem]?
JH: [(někdo sem jde)]
konec rozhovoru
1