Quote

tak moje spolužačka, její tatínek byl advokát.

JV: mhm.

JG: tak sem (.) ee nastoupila k němu. to bylo na růsveltově
((Roosveltova)), zrovna naproti soudu. tak sem měla takový ty běhy
nahoru, dolu. a vlastně sem tam psala na stroji a psaly se žaloby. a
toto bylo prostě potřeba jako [administrativa, no. no].

JV: [administrativní pracovnice. mhm].

JG: jenže velmi mizerně <placený>. nehledě, že musely být teda ee
víte, takový ty přestávky v [poledne].

JV: [mhm].

JG: takže to ste tam vlastně byl dycky až do těch šesti, poněvadž,
on byl sice ten její tatínek moc hodnej, ale von většinou pracoval
až odpoledne a ráno sem hezky běhala po všech doktorech, který byli
kolem, aby ho honem zastoupili u soudu, protože pan doktor zaspal
třeba, že. [tak to byl fofr].

tak ste nemohla mít na nějaký prostě em na něco myslet o filmu,
nebo to.

PV: hm

LH: to prostě ne- neexistoval ten, těch, ty tu dobu, co ste, co sme
byli teda jednak v tom sklepě, jednak tu dobu celou, ste furt žila ve
strachu, jestli se vůbec dožijete nějakého prostě osvobození, nebo to.

PV: hm

LH: tak ste neměla zájem o žádnej film.

později už potom na té po válce na té Hybešové to ano, tam už ano.

proto myslím, mám dojem, že
ani nehráli, ani nikde, protože všechno to asi upadlo v té době. ma- a
no tak ee jistě, bylo tady plno vojáků, plno Němců, možná že teda měli,
no a to víte taky, že tady byl v Brně Německý dům, že se tam všechno
soustředilo,

PV: hm

LH: že potom se s- em ee ee já nevim, ee shořel, nebo jak to všechno
bylo dokonce. takže to je asi všechno, co vám můžu říct. a to opadl
zájem, říkám, o všechno. jenom o to, aby člověk prostě z toho vyvázl
živej.

protože se válčilo, a já mám vůbec dojem, že v té době vůbec bylo
kino zavřeno, že se ani nehrálo v Řečkovicích, a em ve válce kdo měl
zájem moc o kino.

protože sem se vdala v
těch osumnácti, pochopitelně, abych nemusela do Německa, no a práce,
byla sem nasazená v té Královopolské, no, takže sme ani nepomysleli na
nějaké tyhle.

protože to neexistovalo, protože kolem nás je celej les, a my sme
rajzovali, odpoledne sme sebrali se, a šli sme třeba na ten Vranov. a
pak sme šli k večeru, o těch pěti hodinách zase z toho Vranova, zase
sme museli lesama a tohle. takže nás potom už kino taky nezajímalo.

RM: [no já nevím] (.) já sem teďka v kině vůbec nebyla (.) já sem
snad byla naposled v kině (.) ne v Brně (.) ale sem byla v lázních
(.) sme měli (.) e autobusem do toho do ee (.) e já sem byla v
Klimkovicích (.) tak do Karviné (.) sme jeli do kina (.) a tam
dávali toho Kolju ((Kolja))

LG: jo [mhm]

RM: [jo] tak tam (.) sem byla to bylo myslím moje poslední kino

LG: a to se vám líbilo jak ten film?

RM: líbil se mně moc (.) ten je dobře udělanej

LG: mhm

RM: ten je tak dobře udělanej, že se člověk tam zasměje <aj zaplače>

LG: [mhm, dobře] (..) jo a (.) potom teda i později třeba po tom
sňatku nebo tak, tak ste navštěvovala pořád ty samá kina?

EB: ne, to sme chodili, to byla na Leninové tam je Stadion

LG: mhm.

EB: a tam bylo letní kino

LG: jo.

EB: tak sme i do letního kina chodili (...) no tak ale potom mě e že
sem se vdala v sedumaštyrycátým se mně narodil první syn, že, potom
v dvaapadesátým druhý a ty finance

LG: jasně.

EB: to všecko nebylo tak, abychom

LG: mhm.

EB: navštěvovali kino tolik.

LG: a bylo v Brně nějaké kino, které ste z jakéhokoliv důvodu neměla
ráda?

EB: ne.

LG: ne?

EB: ne ne.