Quote

JV: vzpomenete si třeba, který film ste viděla a fakt ste ho neměla
ráda? a který se vám nelíbil?

JG: no tak neměla sem moc ráda takový ty bojůvky, abych řekla.

JV: německé filmy? spíš.

JG: když to em-em.

JV: přišlo vám to třeba jako příliš propagandistické, nebo násilné,

JG: no násilný, víte,

JV: hm

JG: takový jako děcko nemá k tomu pochopení.

JV: a šla ste třeba na ňáký filmy víckrát?

JG: no na tu mariku rek ((Marika Rökk)) určitě.

JV: na tu mariku ((Marika Rökk)), jo? ((smích))

JG: sem ju viděla v tom kině, pak sem šla tam, tam sem viděla to
stejný,

JV: ale jednalo se pořád o jeden film.

JG: o jeden film. ano.

JV: ((smích))

JG: ona byla fakt výborná,

JV: hm

JG: a potom taky byly ty filmy s ní dělaný tak jako dost jako i
legračně, jo?

JV: hm

JG: že ste, jo, že to bylo takový vzdušnější, ne pořád takový...

JV: a zajímala vás tahle doprovodná část toho programu, nebo už ste
to jenom chtěla mít za sebou a aby ten byl ten hlavní film třeba [s
tou marikou ((Marika Rökk))]

JG: [no jistě,] to by (kdepak ty,)

JV: nezajímalo vás to.

JG: no protože když byli Němci,

JV: hm

JG: tak to byly úryvky z fronty, že.

JV: jasně.

JG: a když bylo po pětaštyrycátým, tak to pořád byla ta práce,

JV: hm

JG: a budování [socialismu, a to]

JV: a za druhý světový války, jak se třeba změnilo to vaše chození
do kina, chodila ste em [méně častěji?]

JG: [to sem zase] chodila stejně.

JV: chodila ste stejně.

JG: protože já jenom tady do těch,

JV: hm

JG: a to většinou, a vždycky tak kačka se sehnala, [(zas to stálo
málo)]

JV: [takže žádnej zásadní rozdíl] tam nebyl třeba.

JG: tam jako ani, ani řikám ne, ale, ale em věděla sem, že,

JV: hm

JG: anebo sme věděli aj od toho, co u nás bydlel, řekl na to běžte,
to je dobrý, to se bude, tak sme šli.

JV: [na doporučení.]

JG: [i když to byl,] i když to byl německej film,

JV: hm

JG: ale rozhodně ne ňáký zfanatizovaný filmy.

JV: a třeba vzpomenete si, už se blížil konec války, rok čtyrycet
pět, květen, osvobození, em změnilo se nějak em to chování? tady v
tý době, jako vlastně už už ste jako věděli, že fronta se blíží, že
jo, takže jestli ste už jako vůbec nechodili, [nebo ste se báli,]

JG: [no tak,] to se už nechodilo,

JV: ne

JG: protože byl vopravdu strach,

JV: hm

JG: páč to ste z dálky slyšel,

pár let, no tak to byla televize no a potom... no ale hlavně to
bylo za války, to sme byly v kině s holkama každý týden

[jak se děti narodily], tak už to kino teda nějak nešlo. [a]
televize.

a potom, to už bylo horší za války
LR: jasně
DB: to sme neměli kenkarty takzvaný vod patnácti let, a my sme se
chtěli dostat <na ty filmy, který>... vždycky šli ňáký dospělí, tak
sme se přidali, a že jako k nim patříme. někdy to prošlo, někdy to
neprošlo. <takže> tak asi [no]

LR: [blízko]. a, tamta třeba jak ste říkala skala ((Scala)), tak do
těch [ste chodili]
DB: [no tak] do těch sem chodila ne s s to ne s děvčatama, to sem
nechodila
LR: [mhm]
DB: [to] ne. to už bylo pozdějc
LR: to už bylo později, no, [dobře]
DB: [to] už bylo za války
LR: [to už]
DB: [a to] už sme se ňák rozdělily,

jedno bylo na Sokolovně to vybombardovali
LR: [mhm]
DB: [v tom] velkym náletu, v roce štyrycet čtyry. jo, to to bylo
krásný kino. jmenovalo se Hvězda, a mělo to po obou stranách toho
plátna krásný hvězdy vy- plasticky vystouplý barevný z takových
světýlek
LR: [mhm]
DB: [toho] kina bylo škoda, no už se nikdy neobnovilo, už prostě,
padl strop tam dolu prostě tam byl nálet, na Židenice do- dost dost
dost velkej nálet to byl tehdy v tom čt- v letě.

a to už sme chodili do
kina pořád, pořád a pořád. protože televize nebyla no tak to sme
jako, to sme brali jako... pak že byly kina zavřený to, jak byl ten
Stalingrad, že? ovšem nevim, jak dlouho
LR: mhm
DB: nevim, jak dlouho to bylo. jak to u toho Stalingradu projeli
Němci takže tam, to se nesmělo tancovat a nic prostě všechno bylo
zakázaný, to byl takovej jejich smutek a my sme to museli <snášet> s
nima