Quote

LR: tak se chci zeptat, kdy pro vás skončilo to pravidelné
navštěvování kina? [kdy ste přestala...]
DB: [no, až] byly děti
LR: jasně
DB: to byl rok padesát dva, a to už nešlo ňá- to už prostě nebyl
[zájem]
LR: [mhm]
DB: začala televize taky, ta byla, prostě nová, [že]

to si člověk vůbec nevz- nevzpomene, co tam bylo všecko a, a to
byly (.) e vlastně byly taky retro, byli sme jednou, to byla taky
Němka, jmenovala se La Jana, byla to tanečnice a ta byla krásná,
vona byla jak Indka. a menovalo se to e Tygr z Ešnapuru a Indický
hrob. dva díly. a já sem, to už sem byla sleč- větší. a já sem
říkala kamarádce, tý pudeme se na to podívat, to je nádherný, to se
ti bude líbit, a teď sme šly do té Moderny, a von ten blázen to
přehodil, von tam dal napřed ten druhej díl [<a pak to>] já sem se
na to dívala a říkám, co teď, co teď, jak jí to mám vysvětlit,
protože to bylo trapný, a, divim se, že sem tehdy, jak se znám, tak
dneska bych vstala, šla bych dozadu do té kabiny, tam bych zaklepala
a řekla bych, haló, strejdo, přehodit, protože vy ste si to ňák
popletl. a to sem seděla a koukala sem se ustrašená na to. nevim ani
kolik mně <bylo roků>, to už jedno, ale byla sem svobodná, a jak byl
člověk hloupej. no, tak to byla taky La Jana, to byla taky jedna
taková s ní bylo hodně filmů. nějaký vyzvědačky a takový ty, ty
věci, nó

LR: [a] když přišlo to osvobození, konec války, tak jestli si
vzpomínáte na ty první návštěvy kina, jestli tam byla nějaká jiná
atmosféra?
DB: nó, tak <určitě byla>, pochopitelně, protože to s sebou nesla ta
euforie vůbec, že že prostě je po válce
LR: mhm
DB: to vám bylo všechno jedno, je po válce! to sou slova, který
prostě ovlivnily každýho, co s- se už co to už bylo jedno
LR: mhm
DB: jak to bylo německý, okamžitě vod toho pryč a bylo po válce, tak
bylo po válce, to už ste prožívala prostě to to ten pocit, to si
nedovede nikdo představit, co co nás čeká, co bude, jak to bude, no.
jak to bylo ((smích)). takže tak asi, ale že by to ovlivnilo lidi,
no tak přišli zase e já sem vlastně viděla e ježiš, já sem to, já
sem byla v Oslavanech přes frontu, tam nás tatínek dovezl k jedněm
lidem. Brno Brno hlídal tady sám. nechtěl abysme tady byly s
maminkou, tak nás odvezli na venkov. do Oslavan. a tam byla ňáká
dědina, ježiš z- Zakřany nebo něco takovýho, bylo to asi půl hodiny
cesty, a von, najednou někdo řekl, (.) hrají tam americkej film.
jéžiši, to bylo hrozný, to byla taková šalanda jakási, obyčejný
židle, kde kdo jakou židli měl, kde to našel, <prostě to bylo uplně
jedno>, to si donesli a z z hospody a vod- vodevšad normální židle,
každý si sedl, ten tak, ten tak, žádný řady. a teď se čekalo, co
bude. a kdybyste mě zabila, tak já nevim, kterej film to byl a já
sem na něm byla. a byl to americkej film. a ňákej ňákej prostě uplně
já nevim, co to mohlo bejt, já vůbec nevim. ale vim, že byl
americkej, e byl dokonce myslim, nebyl ani s titulkama s ničim a
jenom, že tam byla nějaká hudba, že tam bylo něco a to nás prostě
uplně, sme to snad ani nevnímali co hrají, prostě že to byl
americkej film, tak sme všichni půl hodiny sme utíkali přes pole
kamsi a každej tu židli popadl, která byla, teď sme seděli a koukali
sme no, a potom už, jak sme přišli do Brna, no tak to byly hlavně
ruský filmy potom se objevily, který nebyly špatný, [pozor]
LR: [mhm]
DB: nebyly špatný, byly teda drastický některý, ale byla to taková
byla válka, a to my sme ani tu stranu války neznali. a tam sme ji
poznali á (.) bohužel si pak ublížili tím, že udělali to co udělali
no. mohlo to být jinak a to nebudem řešit
LR: mhm
DB: to není kino [<to je život

LR: hm dobře. a ještě poslední otázka tady z toho okruhu, kdy pro
vás skončilo pravidelné navštěvování kina.

ML: když začala televize.

LR: když začala

ML: nebo, vlastně ne, to vám můžu říct hned, to bylo v roce
devatenácet padesát osum, kdy sem byl z Brna přeloženej ven. jo, to
znamená, to sem byl ee ve vel- u Velkýho Meziříčí potom v Chotěboři.

LR: a tam ste do kina už nechodil.

ML: to se do kina nechodilo, protože to, tenkrát ty filmy, prosim
vás,

LR: jo, jasně.

ML: a potom už začala televize, no tak to vůbec.

LR: hm a bylo naopak v Brně kino, které ste neměl rád, kam ste
nechodil?

ML: to se nedá říct. no počkejte, po ee po tom po ee v těch
padesátejch letech ano.

LR: hm to už, o tom se [už nebavíme.]

ML: [páč to bylo už] to, to už byl ten, to už v člověku byla averze
už tím názvem.

LR: hm

ML: Moskva, Jalta a tady tohleto to je jak to čpělo tady tím, těma
ruskejma těma tak,

LR: jasně.

ML: to musel bejt skutečně když se tam šlo, tak to musel bejt film
kerej,

LR: [stál za to.]

ML: [jako něco] něco stál za to.

a po
válce taky nic moc, páč nesmíte zapomenout, že do toho roku
devatenácet padesát dva bylo jídlo na lístky.

LR: hm v kině se tedy neprodávalo občerstvení.

ML: ne.

ML: jo, to už, ale to už sem chodil jako na gymnázium a to bylo
vlastně, to už bylo po válce, jo,

potom, když už sem byl na tom gymnáziu, jo, no
tak pochopitelně no tak tam se to, takový ňáký ty budovatelský
filmy, no tak to vůbec, to,

LR: hm a bylo pro vás důležité, nebo hrálo nějakou roli v které zemi
byl daný film natočený? už ste mluvil o těch německých filmech že ty
ne, tak jestli ještě, měl ste oblíbené,

ML: to vůbec.

LR: třeba americké nebo...

ML: no podívejte se, tady po tom, po tom roce čtyřicet pět, ještě
když to bylo uvolněný, tak tady běžely filmy americký,

LR: hm

ML: jo, běžely tady filmy, filmy rakouský,

LR: hm

ML: jo, a to byly prostě někerý filmy, na kerý se dalo jít i
víckrát, já nevim, já si vzpomínám, třeba to byl, to bylo myslím, to
byl film rakouskej nebo německej to, ten herec se menoval hás
((možná Hans Hass)), ale nebyl to hugo hás ((Hugo Haas)),

LR: tak to nevim.

ML: hugo hás ((Hugo Haas)) to nebyl, a sice to byla ta, ten děj se
odehrával, on byl totiž potapěč,

LR: hm

ML: a filmoval prostě ten podmořskej, podmořskej život. to. a a nebo
se chodilo, já nevim jak voni se ty filmy menovaly, ale to byly
filmy, kerý se na- kerý natočila vlastně ten děj se odehrával
vlastně, to byla tenkrát ta vídeňská lední reví ((revue)).

LR: hm

ML: se říkalo Petrova lední ee to byla lední reví ((revue)) režiséra
Petra. ((neidentifikováno))

LR: hm

ML: jo, tak to byly myslím dva filmy, kde se toto, kde se děj
odehrával tady z tohodle toho, tohodle toho prostředí. nebo si
pamatuju teď na ty filmy, teď ty názvy si pamatuju taky. Hřmící
stáda. to byl americkej film, to se, ten děj se vlastně točil kolem
toho, když za války, v Austrálii, ze severní Austrálie stěhovali
veškerej ten dobytek a to všechno stěhovali na jih, páč se obávali
japonské invaze, jo,

LR: hm

ML: tak právě jak přes ty, jak přes ty pouště tam prostě s tím
dobytkem, šli ten, ty problémy s tou vodou, jo, s tím napájením toho
dobytka, byl tenkrát Hřmící stáda, ještě, za hodinu bych si vzpomněl
jo? ty názvy. to sou to sou prostě filmy, kerý si pamatuju ještě do
dneska.

LR: hm

ML: a to nehráli to, to nehrála roli nehráli herci. jo, to bylo
prostě děj.

LR: hm

ML: no potom to byly pochopitelně filmy s válečnou tématikou.

LR: to vás taky zajímalo. [ale to bylo až po tom roce devatenácet
čtyřicet pět.]

ML: [gvadalkanal ((Guadalcanal)) a tak dále, jo, to bylo u toho.] to
bylo prakticky do toho roku, já nevim, štyrycet osum, čtyrycet devět
a potom už byly ty budovatelský, no tak to,

ML: a dokonce si vzpomínám na jeden týdeník, na to sme se šli
podívat dvakrát až třikrát.

LR: hm

ML: víte? a sice, to nám ukazovali, jak v Itálii

LR: hm

ML: prostě dělnická třída bydlí v těch ubohých barácích a tak dále,
a my sme si všimli, že vedle, kde byly moderní baráky, byl velkej
nápis volte jedna.

LR: volte jedna.

ML: volte jedna, no jedna to byla komunistická strana. nám to
připadalo ňáký povědomý, a víte co sme zjistili? že to bylo
filmovaný tady Mezírka. tam jak je dneska ee kontinental ((hotel
Continental)).

LR: jo, aha

ML: páč tam byly, to byla bejvalá dělnická kolonie, to byly nízký
baráčky,

LR: hm

ML: a ta ulička mezi nima, to bylo normálně vydlážděný kamenama
takle vyspádovaný doprostřed tekla stružka,

LR: hm

ML: tam tekl vodpad z těch

LR: domů

ML: z těch domů, jo, a vedle byly postavený moderní baráky, to byla
ta Mášova.

LR: hm

ML: jo, a tenkrát sme se na to šli podívat i dvakrát až třikrát,
abysme si to ověřili. poněvadž nám bylo dost divný, že by v Itálii
bylo volte jedna.

LR: takže oni natočili

ML: ano, to byl ten, to bylo, to se jim hrozně hodilo, jo, protože
to byly moderní baráky a vedle toho byly takzvaný, no dalo by se
říct slams ((slums)).

LR: hm

ML: jo, a to sme potom zjistili teda kde to je, jo že je to teda, že
je to Mezírka.

LR: hm a to bylo asi v jakém roce, vzpomínáte si?

ML: štyrycet devět, padesát.

LR: aha to už bylo, hm, to je zajímavé.