Quote

marčelo mastrojány ((Marcello Mastroianni)) a sofia lorenová
((Sophia Loren)), ty už tehdy začínali. to nám přišlo takový
vyzývavý, takový prostě, nebyl to náš styl, jak sme takoví
knedlíkoví Češi. [((smích))]

LR: ee jestli e vlastně tam byly nějaké změny že jo po tom roku tř-
po tom roce třicet devět v těch biografech. tam byly německé nápisy?
tuším?
DB: no, [přirozeně]
LR: [a] j- jak e jestli to na vás ňák působilo
DB: no, se nám to [nelíbilo]
LR: [nelíbilo]
DB: protože to n- no prostě my sme s tím nesouhlasili, že, v duchu a
vůbec jako všichni byli Češi byli, většina teda byla proti tomu,

EF: nic si nevzpomínám už. akorát, že sem byla mladá a byly to
krásný léta. mhm. když byla ta válka, tak sme si ( ) my mladí prostě
našli, že jo, kousíček aspoň toho českýho.

JV: a proč teda ty české víc než ty německé ste měli radši?

ZP: z národnostních důvodů sme preferovali němec- český filmy.

To byl český muzikant, kdy to bylo? čtyrycet. em to byly
filmy, na který sme chodili a který sme oceňovali hlavně proto, že
em to jaksi povzbuzovalo národní vědomí.

JV: ehm.

ZP: že to byl takovej teda to je vo Kmochovi ((František Kmoch))
myslim, že, ten českej mu- ((To byl český muzikant))

JV: ano...

ZP: že?

JV: ano, ano.

ZP: to je vo Kmochovi ((František Kmoch)), čili tam ukazoval, jak je
to to národní sebevědomí zvyšoval, čili to byly filmy, který
povzbuzovaly em em národní uvědomění.

ZP: myslim že to bylo německý. že to bylo německý.

JV: a třeba Židé tam taky mohli jít?

ZP: ne, ne, kdepak, ne. Židi měli vůbec zakázaný veškerý kulturní
požitky, ty nesměli ani do kina do divadla, nikam. ani tramvají
nesměli jezdit, museli stát jenom na jak se to řekne platforma na no
prostě tam jak sou sedadla tak mohli stát jenom venku, venku,
nesměli ani dovnitř do té tramvaje, nesměli.

JV: takže myslíte, že neměli nějaké kino aspoň jedno, kam mohli
chodit?

ZP: po, ne. po okupaci rozhodně ne, ale za první republiky byly
židovský kina, kam chodili Židi. mám dojem, že to Excelsior, zrovna,
co sem o něm mluvil, že to bylo takový židovský kino.

LR: ee jestli e vlastně tam byly nějaké změny že jo po tom roku tř-
po tom roce třicet devět v těch biografech. tam byly německé nápisy?
tuším?
DB: no, [přirozeně]
LR: [a] j- jak e jestli to na vás ňák působilo
DB: no, se nám to [nelíbilo]
LR: [nelíbilo]
DB: protože to n- no prostě my sme s tím nesouhlasili, že, v duchu a
vůbec jako všichni byli Češi byli, většina teda byla proti tomu, a
hlavně tam byly ty žurnály.
LR: mhm
DB: z té fronty
LR: mhm
DB: to ty nás to tam bylo pořád. (.) prostě ty dobývali pořád, už to
dobyli, to dobyli a to e to, tak lidi to sledovali, prostě chlapi
zase byli zvědaví jak to na těch frontách vypadá a jako, že kam se
doš- e... chytali každý slovíčko, já vim, že tatínek se strýcem
prostě, ty slyšels, von tam řekl prostě, že se usto- že udělali
prostě ňáký ús- prostě né ústup to ne, ale oni to řekli tak
diplomaticky v tom, že, řikali, tak to dostali na frak, <prostě už
se radovali z toho, jo?>, že to ti ně- Němci prostě tak zaobaleně
řekli, a voni už si z toho vydedukovali, že už asi jde fronta
zpátky, no tak asi no, a jinak byly titulky český, německý
LR: český, německý
DB: nó
LR: mhm
DB: no, anebo česky mluvili a německy to tam bylo promítaný
LR: mhm
DB: prostě co s- jako pro Němce nebo já nevim proč, protože to nikdo
stejně nečetl z Čechů, že jo? co by z toho měl? když se to česky
mluvilo. aneb- to už potom hlavně ty žurnály to to z toho sme byli
tak tak dost špatní, protože to bylo pořád ta válka, válka, to tam
nacpali do toho, to bylo pořád ty děla a to všecko, jak to střílí a
jak e obsazujou to to Rusko, tu Ukrajinu , v v ja- jakých podmínkách
ty lidi žijou, jak tam bydlí, prostě takový e zemljanky a to všecko
tam se s tim hono- honosili, že em to je jedno [no]
LR: [mhm]
DB: a jak je věšeli a všecko, to bylo všecko v žurnálech

LR: [a] když přišlo to osvobození, konec války, tak jestli si
vzpomínáte na ty první návštěvy kina, jestli tam byla nějaká jiná
atmosféra?
DB: nó, tak <určitě byla>, pochopitelně, protože to s sebou nesla ta
euforie vůbec, že že prostě je po válce
LR: mhm
DB: to vám bylo všechno jedno, je po válce! to sou slova, který
prostě ovlivnily každýho, co s- se už co to už bylo jedno
LR: mhm
DB: jak to bylo německý, okamžitě vod toho pryč a bylo po válce, tak
bylo po válce,

LR: tak se chci zeptat, kdy pro vás skončilo to pravidelné
navštěvování kina? [kdy ste přestala...]
DB: [no, až] byly děti
LR: jasně
DB: to byl rok padesát dva, a to už nešlo ňá- to už prostě nebyl
[zájem]
LR: [mhm]
DB: začala televize taky, ta byla, prostě nová, [že]

to si člověk vůbec nevz- nevzpomene, co tam bylo všecko a, a to
byly (.) e vlastně byly taky retro, byli sme jednou, to byla taky
Němka, jmenovala se La Jana, byla to tanečnice a ta byla krásná,
vona byla jak Indka. a menovalo se to e Tygr z Ešnapuru a Indický
hrob. dva díly. a já sem, to už sem byla sleč- větší. a já sem
říkala kamarádce, tý pudeme se na to podívat, to je nádherný, to se
ti bude líbit, a teď sme šly do té Moderny, a von ten blázen to
přehodil, von tam dal napřed ten druhej díl [<a pak to>] já sem se
na to dívala a říkám, co teď, co teď, jak jí to mám vysvětlit,
protože to bylo trapný, a, divim se, že sem tehdy, jak se znám, tak
dneska bych vstala, šla bych dozadu do té kabiny, tam bych zaklepala
a řekla bych, haló, strejdo, přehodit, protože vy ste si to ňák
popletl. a to sem seděla a koukala sem se ustrašená na to. nevim ani
kolik mně <bylo roků>, to už jedno, ale byla sem svobodná, a jak byl
člověk hloupej. no, tak to byla taky La Jana, to byla taky jedna
taková s ní bylo hodně filmů. nějaký vyzvědačky a takový ty, ty
věci, nó