Quote

to, to se nedalo, když ste šla třikrát do měsíce, tak to byl
vrchol.

[ale kino] říkám, kino už potom se nám ee prostě sme neměli zájem.
jak už nám bylo zase těch šestnáct, do těch patnácti snad do toho kina.
ale jak už nám bylo šestnáct, tak už sme měli zase zábavy jedině ty
čaje, který byly o té páté hodině, a takový prostě,

PV: hm

LH: toto nás už zase zajímalo. kina nás už nezajímaly.

LS: já sem myslel teďka třeba em třeba i běžná návštěva nějakého
normálního filmu, tak jestli třeba ste při tom jedli jídlo, pili
nápoje bavili, ste se spolu?

JN: no to nebylo možný.

LS: ne?

JN: to ne, nep- nepamatuju si to em to to by nám to by nás ( ) hned
ty voni dycky nějaký zaměstnanci a to by to nebylo to nepřicházelo v
úvahu, si nepamatutuju, že by něco takovýho bylo.

LS: takže ste byli...

JN: moh- mohlo se jedině snad dyš měl člověk žízeň a měl v v ruce
skleničku sodovky, tak že se napil a šoup jí zpátky do kabele nebo
tak, ale jináč, aby se tam jako živil něčim, to nepřicházelo v
úvahu.

LS: ani ste se spolu nebavili nebo ste nějak nekomentovali ten děj.

JN: ne, to nešlo.

Ls: ne.

JN: ne, to nešlo to vono vono byla velká přísnost ( ) člověk nevěděl
co to co to, člověk nevěděl...

LS: byl tam někdo přímo jakoby v tom sále, kdo dával pozor na ten
pořádek?

JN: no tak em nevim, jestli to bylo někde přímo uřčený, ale
vyskytovali se tam takoví lidi, to jo.

LS: mhm hm a to jak ste říkal, že třeba lidi reagovali na ty na
obrazy toho Hitlera nebo em...

JN: to Němci jo.

LS: stávalo se, že třeba u normálního filmu, třeba hraného filmu?

JN: jo, to dyš em zrovna u hranýho ne, ale týdeníky, dyš ( ) záběry
em Hitler někde vystoupil a řval tam, ten doved řvát, to víte, řval
tam oj oj oj a jo, vir vir já nevím vir dank vílen fýrer, vite,
děkujeme našemu vůdci.

LS: jasně.

JN: to se tam to se tam vyskytlo, ale nebylo to, em aby se to
vyskytovalo hromadně, to se nestávalo.

LS: bylo to často, často?

JN: právě že to se...

LS: ne?

JN: to se nestávalo, právě že v tom nadšení, dyš tenkrát táhli do
toho do toho Ruska, voni tam v- voni tam zajali snad milion zajatců
nebo kolik, byly tam detailní záběry, voni snímali ty Mongoly a ty
em snímali je na slunci a dyš seděli proti slunci, tak voni kor
vypadali teda jak a teď tam to dycky šel záběr tam ukazovali že jak
sou jako škaredý a tak a...

LS: mhm.

JN: se tam vobjevila ušlechtilá postava německýho vojáka, každýho
krásně voblečenýho a ((smích)) my sme si z toho dělali víceméně
psinu.

LS: a (nemohlo třeba být, když ste) nebo nelíbily se vám tak ty
týdeníky, nebylo možné, že ste třeba přišli dýl do toho kina?

JN: (to nebylo možný)

LS: a nechodili ste dýl teda, chodili ste na ty týdeníky taky.

JN: no, někdy se ch- šlo dýl, ale tak- nějaký hromadný akce, to ne.

LS: to ne, hm, a v tom kině potkával ste tam svoje známé? v
hledišti?

JN: no em s- svoje kluky známý, ze školy, sem tam.

LS: hm a potom dyš třeba skončil ten film, tak povídali ste si spolu
o tom o tom filmu?

JN: no ( ) ve škole hlavně se...

LS: mhm.

JN: víte, to zas byla blbost nebo em sme s- to tvrzení sme uváděli
na normální míru, protože voni Němci byli ( ) voni dyš začli
vítězit, jo, voni byli byli přesvědčený, že teda přesně není...

LS: hm hm, tak teď bych se vás zeptal, už to tady vlastně taky
trochu zaznělo, jak ste si vybíral ten konkrétní film, na který ste
do kina šel.

JN: no, em hlavně že sem se to dověděl vod kamarádů a nebo dyš to to
byly v plakátech bylo a člověk něco věděl z novin, jo, no a tak sme
se to dozvěděli, no, že se tam, že ten film je někde někde dobrej,
nebo, že pamatuju si vel- velký nadšení bylo pro ten švédskej film,
páč to byla rarita určitě, ačkoliv to jako žádná velká kvalita
nebyla, jo, ale to sme na to šli a hr- hrála se tam nějaká melodie a
to em nikde se to jako nehrálo, pamatuju si, že tam em byli parta
kluků z z toho em z konzervatoře a voni si to ( ).

LS: jo?

JN: a že potom to hráli třeba dyš v neděli se chodilo do na tanec
tady v ( ) tak prostě ten tam hráli.

LS: hm, a em eště se vrátíme, vy ste zmiňoval některé ty herce,
které ste měl rád, to sme jenom nakousli, em mohl byste teda říct
třeba které herce nebo herečky ste měl rád a proč zrovna ty?

JN: no tak to je, em to víte, tak jaký, no, to byl Smolík
((František Smolík)), Marvan ((Jaroslav Marvan)), páč voni byli
takový charakter, že ho ukazovali.

LS: ehm ehm.

JN: jo já no a a nebo pěkný herečky, že jo, taky.

LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do
jiného kina?

ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli
zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek.

LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky
stejně tak?

ES: ano.

LS: když ste navštěvovala ty další školy. takže se vás zeptám, jak
často ste chodila do kina v tom období právě potom už, co vám bylo
těch deset let, dál do toho roku devatenáct set čtyřicet pět. zase.
když byste měla řádově říct, kolikrát týdně nebo měsíčně?

ES: pravidelně jednou týdně. buďto v sobotu nebo v neděli. to bylo
v neděli jako pravidelné s tím tatínkem.

LS: takže se to nezměnilo vlastně?

ES: nezměnilo se.

LS: bylo to zase jednou týdně?

ES: jednou týdně.

LS: a čili potom vlastně, vy ste říkala, že ste se přestěhovali
v tom roce třicet osm.

ES: osum. do toho Králova Pole.

LS: do toho Králova Pole.

ES: tak.

LS: a ani poté, co ste se přestěhovali, se to nezměnilo, ta četnost
návštěvy?

ES: ne, ne.

LS: zase to bylo

ES: ano.

LS: jedenkrát týdně?

ES: jenom právě, když sme bydleli nad Tivoli, tak sem chodila
s bratranci, s tetou,

LS: hm.

ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým
tatínkem.

LS: nebo třeba v těch filmech byly písničky. že jo? tam byla spousta
písniček.

ES: ano, ano, ano.

LS: tady v těch starých filmech.

ES: ano, ano.

LS: zpívala ste si potom ty písničky?

ES: no samozřejmě.

LS: jo?

ES: ano, ano. i ty německý. a to sem taky. víte. ( ) děvče sem
chodila se učit hrát na klavír, takže sem jako v těch, v té pubertě,
těch třináct čtrnáct, strávila u toho klavíru a samozřejmě, že sem
to zpívala.

LS: a třeba na deskách? kupovala ste si ty písničky?

ES: měli sme gramofon.

LS: měli ste gramofon?

ES: ( ) večery, nebyl televizor, takže se pouštěly gramofonový
desky. to se hrály karty. žolíka. takže sme, můj tatínek teda, ty
desky.

LS: takže třeba ty filmové písničky na deskách?

ES: ano, ano.

no a pak byly další
filmy, že, to už byli prostě mladí herci, bárová, ((Lída Baarová)) a
tahleta elita zase, že,

PV: hm

LH: to už bylo, to sme byli jako dospělí, to už nám bylo těch čtrnáct,
<a patnáct,>

no př- před deseti lety sme nechodili do Králova Pole. to sme
chodili až od těch dvanácti do těch patnácti a tak. protože sama jít do
kina do Králova Pole kolem lesů, a tak dále kolem lesů pěšky, protože
zas tramvaj stála peníze.

[no a] do toho Králova Pole sme se dostali jednou za čas. když sme
měli peníze.

PV: hm

LH: takže to bylo tř- to to to sme si museli teda všichni pěkně
ušetřit. nebo sme si domluvili teda, tak sme
si honem našetřili peněz a to taky nebylo tak často.

PV: hm

LH: tam to bylo moc drahé pro nás, v Králově Poli.

a (...) samozřejmě, že sem
chodila také do toho kina, až sme se přestěhovali.

LS: až ste se přestěhovali.

ES: tak tam do toho Besedního domu ((Besední dům)).

LS: hm. a to bylo?

ES: to bylo kino Union.

LS: hm.

ES: to byly jako nepravidelné návštěvy (.) dá se říci, týdně.

LS: takže jednou týdně ste říkala?

ES: jednou týdně.

LS: a s příbuznými většinou?

ES: do toho v tom Králově Poli sem chodila hodně s mým otcem.

LS: hm.

ES: protože moje maminka byla velice nemocná. dva roky byla upoutána
na lůžko než odešla (.) do věčných lovišť. takže já sem dělala
partnerku mýmu tatínkovi.