Quote

LH: ehm. (..) ee které filmy ste měl rád, a které ste naopak rád
neměl?

BH: já em nemůžu říct, že se bych neměl rád.

LH: ehm.

BH: já sem ho viděl a sem prostě si řekl no, (.) nesplnils mý
očekávání a tím to končilo. já sem prostě nedělal žádný závěry,
jestli to nebo ono, že, ale (vv) čekal sem, řek ee řekl sem si, nebo
sme seděli (tak v) jo, s kamarádem, tak sme si řekli, no mohlo to
být lepší.

LH: co dělalo ten, co dělalo pro vás ten film dobrým filmem? byli to
ti herci, nebo...

BH: prostě muselo to mít nějakej děj a muselo to prostě ti herci,
kteří ehh hráli prostě ty hlavní role, no tak mě museli něčím
zaujmout.

LH: ehm.

BH: svým vystoupením, chováním a áj pochopitelně musel být i děj
nějákej. na ňákou tu slátaninu, které byly, bylo taky dost, že, tak
to ss- říkám, to sem si řekl, no to to nestálo za to a tím to
končilo.

LH: a naopak, když ten film vás zaujal, tak třeba [šli ste na...]

BH: [tak sme o] tom debatovali.

LH: a šli ste na něj třeba ještě jednou?

BH: třeba eště jednou.

LH: proč ee právě tyto filmy, nebo proč ee patřily k těm oblíbeným
ty, které ste menoval teď?

BH: no ts tu oblíbenost dělali herci.

LH: herci, takže tady to byl hlavně, když [to tak vezmu Vlasta
Burian...]

BH: [uď to byl Oldřich Nový], Vlasta Burian.

LH: hm.

BH: áno, nebo Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)).

do města se chodilo už i když sem byla vdaná, tak sme chodili na
filmy, který byly vyhlášený, tak to jako už po té válce. po té válce se
snad začalo chodit na ňáký vyhlášený filmy, který prostě, byla tam
bárová ((Lída Baarová)), Nedošínská ((Antonie Nedošinská)), prostě
tohle, Pištěk ((Theodor Pištěk)),

PV: hm (.) já bych se ještě zeptala, bylo pro vás třeba důležitý,
jestli byl film černobílý nebo barevný? tenkrát.

LH: no tak jistě ten ee barevný

PV: [barevný.]

LH: [byl] lepší, pochopitelně. to už si ani člověk nedovede představit
jako ten prostě ten tmavý film jenom. to, ten zvítězil, ten barevnej, a
ta mluva, to všecko, to jakmile se to prostě pořád zlepšovalo,

PV: jo.

LH: no tak to víte že nás to jako děcka, když sme byly děcka, prostě
sme koukaly na to jak,

PV: hm

LH: <oči sme si mohli na to, víte?> ((smích))

no tak když se nám líbil, tak sme zase těm ee řekli děcka, viděli
ste to? nebo ee pudem se podívat? no a zase, jestli sme měli peníze,
tak sme se mohli jít na to podívat. když sme neměli, tak sme nemohli
jít.

PV: hm

LH: tady hrály furt peníze. a hrají peníze celej život.

prosim vás, být v kině, no to se nám líbilo. i když to bylo němé.
dyť sme nic jinýho neměli.

ten němý film, a taky se ukazovalo jenom
třeba, přijeli jako s tím filmem, jezdili po vesnicích,

PV: hm

LH: a ukazovali prostě jako někde v tom z těch filmů jako co dovezli, a
a něco bylo, no tak to víte, taky když se to prostě dozvěděli sme, že
je to něco nového, a že přijeli s filmem, no tak taky sme na to
chodili. no,

no tak to, to se říkám, když sme měli trochu peněz nebo sme
slyšeli, že se v Králově Poli em něco teda vy- významného jako tohle,
no tak sme si zašli do toho Králova Pole.

PV: hm

LH: protože to víte, to, to se tak mezi náma dozvědělo. chodili sme do
Sokola, chodili sme tohle, no tak sme věděli, co se kde asi děje, no
tak sme šli do kina.

PV: né, určitě ještě mnoho víc. já bych se chtěla zeptat, vy ste ráda
chodila do kina, že jo.

LH: no tak ee jinou možnost sme neměli.

do města se chodilo už i když sem byla vdaná, tak sme chodili na
filmy, který byly vyhlášený, tak to jako už po té válce. po té válce se
snad začalo chodit na ňáký vyhlášený filmy, který prostě, byla tam
bárová ((Lída Baarová)), Nedošínská ((Antonie Nedošinská)), prostě
tohle, Pištěk ((Theodor Pištěk)),