Quote

no říkám vám, jak potom byla válka, tak ee to už jako to kino víc
odpadalo. to už sme neměli zájem.

a jedině řikám, a když sem byla vdaná, tak zase, prostě když bylo
něco pěkného, ten řekl to bylo hezké, bylo krásné, to bylo ná-
nádherné, no tak se šlo podle toho. to byla prostě taková reklama.
jeden druhýmu řekne, a to bylo jak reklama, kdybyste měla napsaný na
někde že tohle. tak na to se šlo.

za protektorátu, protože to už sem byla vdaná, a za protektorátu
sme nechodili do kina, opravdu ne.

PV: hm

LH: teda aspoň já si nepamatuju, že by sme s manželem šli do kina.

no tak em to to hlavně vždycky na bárovu ((Lída Baarová)) na tu sme
teda, když tam hrála bárová ((Lída Baarová)),

PV: hm

LH: anebo Nedošinská ((Antonie Nedošinská)), a Pištěk ((Theodor
Pištěk)), no tak to byli naše oblíbený, protože to byla legrace, že,
Pištěk ((Theodor Pištěk)) s ee [touhle Nedošinskou ((Antonie
Nedošinská)),]

PV: [jo, jasný]

LH: no a bárová ((Lídá Baarová)) byla prostě hvězda pro nás tehdá. pro
nás tehdá byla, než teda utekla do toho Německa, jak potom teda
dopadla.

PV: hm

LH: tak dopadla.

PV: hm

LH: to už byla její věc, že. to bylo prostě tak. už jaksi upadla.
protože nezachovala si vlastně to češství, nýbrž se zahodila

PV: hm

LH: s gestapákama a takovýma lidma, tak jednak ji odsuzovali, a jednak,
když potom přišla po té válce, tak teda prostě upadla opravdu do
velkého nebezpečí, což pro ni končilo, že zase se vrátila zpátky do
toho Německa, a

PV: hm

LH: protože opravdu ti Češi v ní viděli cosi jiného, upla- než jako se
se zahodila s takovým

PV: hm

LH: Němcem. eště k tomu tak jako s takovým znechucením prostě, lidé ju
odsoudili. moc ju všichni odsoudili.

PV: hm

LH: no a jako dopadla celá rodina, tak protože řikám, Češi ju velmi
odsoudili, protože ju milovali dokonce, dá se říct. toto bárová ((Lída
Baarová)) když se řeklo, to byla prostě veličina. no a pak, když
přišla, tak se nemohla divit, že ti lidé ju přímo nenáviděli, že se
zahodila s takovým Němcem, ještě s takovým Němcem.

hm to ještě, víte za protektorátu už sem měla dceru, už sem neměla
čas, byla válka, neměla ste čas na takový věci.

tak ste nemohla mít na nějaký prostě em na něco myslet o filmu,
nebo to.

PV: hm

LH: to prostě ne- neexistoval ten, těch, ty tu dobu, co ste, co sme
byli teda jednak v tom sklepě, jednak tu dobu celou, ste furt žila ve
strachu, jestli se vůbec dožijete nějakého prostě osvobození, nebo to.

PV: hm

LH: tak ste neměla zájem o žádnej film.

proto myslím, mám dojem, že
ani nehráli, ani nikde, protože všechno to asi upadlo v té době. ma- a
no tak ee jistě, bylo tady plno vojáků, plno Němců, možná že teda měli,
no a to víte taky, že tady byl v Brně Německý dům, že se tam všechno
soustředilo,

PV: hm

LH: že potom se s- em ee ee já nevim, ee shořel, nebo jak to všechno
bylo dokonce. takže to je asi všechno, co vám můžu říct. a to opadl
zájem, říkám, o všechno. jenom o to, aby člověk prostě z toho vyvázl
živej.

a války ovšem
už byly propagační, že jo, jak p- přišel protektorát v roce třicet
devět, tak Němci to ovládali a už to buď šla propaganda a to sme
naopak sabotovali jako Češi týdeníky, ale Němci potom to viděli, že
každej de až po ty, že se čekalo před kinem až bude týdeník, protože
tam byly hrdinný armády německý, že jo, a my sme je nenáviděli,
Němce, to bylo úplně stoprocentní skoro, že jo, všichni nenáviděli
sme válku a Němce, tak sme tam nechodili a oni potom řekli, esli
nepudete hn- prostě jak se začaly hrát týdeníky se zastavělo kino a
lístek nelístek, nikoho tam nepustili, když ne tam nebyl od začátku,
no tak sme to museli vidět, no. ((smích)) to byly takové věci,
dneska už těžko pochopitelný, ale to

JV: mhm

MJ: to si člověk tak vzpomíná, no.

JV: mhm á e učitelé se ňák vyjadřovali k filmu v té době?

MJ: no jo, no když nás tam vedli, tak řekli, co tam bude a pak sme o
tom třeba mluvili ve škole.

JV: mhm á

MJ: to bylo v rámci občanské nauky, ale to tam šla celá škola nebo,
to se tedy neučilo nebo tak. můžu se napít, jo?

JV: á zeptala bych se, jak často ste v tomto cho- období chodil do
kina? od těch deseti let výš.

MJ: (..) no, to bylo teda e já to no tak řekněme ee dvakrát za
měsíc, no.

JV: mhm dobře. á (.) e která kina ste navštěvoval? změnil se teda
výběr těch kin? e vy ste říkal, žé s rodiči ste chodil do jiných kin
než s těmi kamarády teda, že ste

MJ: s rodičema?

JV: ano, že ste s ro[dičema]

MJ: [no do] těch dražších.

JV: ano.

MJ: to sme aj když sme e chtěli jít sami tak oni řekli, že nám tu
pětikorunu nedají, že jo, že nám dají dvě koruny a tak sme chodili
do těch kin na periferii a těch míň co dávaly co byly lacinější.

JV: mhm dobře. á měl ste ňáké svoje oblíbené kino, které ste
navštěvoval nejvíc, kam ste chodil nejradši?

MJ: no oblíbené né. no do do Lucerny ((Lucerna)), protože to bylo
nejblíž a bylo to laciný.

JV: mhm, dobře. á bylo ňáké kino, která které se vám vůbec nelíbilo,
do kterého byste třeba nikdy nešel? v Brně.

MJ: ne.

JV: nebylo. mhm. a teďka bych se zeptala ee na chování v kině. jak
ste se v kině obvykle choval? ee takže například jestli ste měl ve
zvyku něco jíst nebo pít v kině, jestli ste...

MJ: ne.

JV: ne- nejedl. á diváci ostatní třeba jedli nebo pili v kině?

MJ: ne.

JV: aha. á eště jestli byl během projekce ňáký hovor, jestli ste se
třeba bavili mezi sebou s kamarády? během filmu.

MJ: to jo. to když někdo a to ostatní je vokřikovali pššš ticho
((hlasová imitace)) a tak.

JV: á stalo se tře-

MJ: pokud někdo to takle vyrušoval.

JV: mhm. a stalo se třeba, že by někoho vyvedl uvaděč? ňákého
člověka, který vyrušoval.

MJ: ee

JV: jestli uvaděč někoho třeba vyvedl z toho kina, když někdo rušil.

MJ: ee ne ale pohrozil.

JV: mhm

MJ: to vim, když sme byli v Lucerně ((Lucerna)), to bylo takový
kino, kde byl děsnej nával, protože oni tam ty lístky ee, to nebylo
podle e sedadel, každý chtěl být vzadu, tam to bylo tak zvýšený, tak
dycky hrrrk a ten nás držel a a toto, ale em že by vyvedl, to né, to
by musel nějak ně- dělat ňákou moc velkou pos- to si nepamatuju.

JV: mhm

MJ: ale chodili a šprycali takovou tu lesní vůni, protože tam byl to
vy- vět- klimatizace nebyla, že jo, když tam bylo narvaný lidma, tak
to byl (.) k zalknutí, ale to to my sme necejtili to em si člověk
necítí, že je toto, že jo, ale tak to patřilo jako em jako sme dycky
vstávali a čuchali honem k <sobě (ty)> ((smích)), šak víte co to je,
jo, ten...

JV: ano.

MJ: sprej. chodil kolem a to patřilo jako, to je dobrý kino, oni nám
tam aj řekněme za eee pokropí a nebo nám tam ee nás tam prostě ee
dají takovej požitek, že je tam vůně, provoní to ten vzduch. a to
jenom tak, to dělali v Lucerně ((Lucerna)), jinak ne.

JV: mhm takže jenom v Lucerně ((Lucerna)) tohle to dělali? to
nedělali i v jiných kinech?

MJ: já sem to nikde neviděl. možná, nevím.

JV: mhm dobře.