Quote

V: hm a co vlastně říkali vaši rodiče na kino. líbilo se jim?

LH: no tak moje matka, ta nechodila nikam, ta nemilovala, ona milovala
divadlo, až jako byla starší, a chodila s mými dětmi jako do divadla,
ale na filmy nechodila.

PV: hm á

LH: a otec neměl čas, protože byl potom taxikář, tak už on neměl čas.

dyž máte peníze, můžete všechno. a když sme neměli, řikám, my sme
neměli žádné kapesné. my, když sme poprosili doma, tak sme třeba na ten
film dostali, něco, no ale jinak řekla ee prostě a všichni sme tak
byli, protože tam nebylo těch boháčů, mimo těch milionářů.

ale tak jako obyčejní lidé, anebo bylo víc děcek, někteří ani
nedostali na ten film, rodiče je nepustili, protože to sou peníze.

PV: hm a bavili ste se třeba doma o filmech, nebo...

LH: né, vůbec né.

PV: hm

LH: maminku to nezajímalo, otec byl pořád pryč.

PV: hm a třeba s dalšíma děckama, nebo se [spolužákama?]

LH: [no tak s] dalšíma děckama, to víte, že sme všechno prožívali
prostě,

EF: první moje návštěva kina mně byly čtyři roky, protože to sme
bydleli eště, bydleli ještě na venkově. a ( ) já sem se
narodila původně v Kounicích ((Dolní Kounice)). to bylo malé
městečko, že, a to byly ty pojízdné kina. no a moji rodiče, protože
na to kino chtěli jít, že, to byl zázrak, když něco takového přišlo
za první republiky. no tak mě vzali na záda holt a já šla s nima,
takže... a byly to němé filmy tehdy, že. tak já si akorát pamatuju,
maminka mně potom řikala, první ten film se menoval Sklenice vody. a
to vím, že takovej hézkej s fouskama, že podal takové hezké ženě
sklenici vody, ale o co šlo, to teda sem nevěděla, ale tu Sklenici
vody, ta se mně zafixovala nějak do paměti. tak to byl můj první
film.

my děcka někdy sme seděli na
pytlech na zemi, ((směje se)) (vite,) zvrácený úplně hlavy, tam nás
rodiče dali, ale mhm to nás brali s sebou, protože neměli nás kam
dát, že, a chtěli to vidět,

LR: a jaký byl názor rodičů na film a na kino?

EF: no tak ti byli rádi, že taky někam vyšli, protože práce od
nevidim do nevidim. jak to bývalo na venkově, že, a takže pro ně to
bylo zážitek, když se do toho kina, oni nechodili pravidelně nebo
něco, to byla náhoda, když se dostali, když práce to dovolovala, že.
takže tak asi.

LR: a vás podporovali nebo odrazovali od chození do kina?

EF: né, mě podporovali, co se týče, mě podporovali. teda ale jó,
jaksi bez námitek jakýchkoli, ne, když to jenom trochu šlo, tak
řikám tatínek mě vzal na záda a a prostě ((směje se)) nějak sme tu
cestu <absolvovali> ((směje se)).

nebo (.) když bylo něco tak někdy šla aj maminka se mnů

LG: a jaký byl názor e rodičů nebo (.) e školy na film? na
navštěvování kin a podobně?

RM: to oni vůbec o to se nikdo nezajímal ve škole nikdo se nezajímal
o to

RM: [no no] ty byly německý (.) vždycky německý (.) a vždycky se
ukazovalo jak (.) se vyhrává jak vyhráváme tu válku (.) a (.)
propaganda propkakanda ((přeřeknutí)) propaganda to byla (.) jo?

LG: [a jak s- ...]

RM: [protože] to už e vzpomínám si když už (.) Němci ustupovali (.)
už začínali prohrávat (.) pořád se jenom ukazovalo jak se vyhrává a
jak (.) jak sou na tom dobře já vím že sem přišla domů a (.) a (.)
tak sem to vykládala horlivě jak to tam bylo (.) no a maminka řikala
(ale) vono to stejně není pravda, víš? ono to není pravda (.) ale ty
to nesmíš nikomu říkat (.) (protože) poslouchali (.) poslouchala ten
Londýn (.) tak byli s- dost informovaný (.) bylo to tajný teda ale
poslouchalo se

LG: a jak ste na to dítě teda reagovala kromě toho že ste e jako
věděla (.) že to není pravda?

RM: no (..) musela sem slíbit (.) že o tom nebudu s nikým mluvit (.)
co se doma řekne (.) že nesmím mluvit (.) taky sem se někdy proplkla
(.) a (.) vždycky to teda dopadlo dobře že vždycky zasáhl někdo z
dospělých (.) a tak se snažili (.) snažili (.) maminka a ti naši
známí přede mnou nemluvit o takových věcech