Quote
02.394
715:717
PV: hm a jak se vám to líbilo, to kino v Jehnicích.
LH: no to, no to víte že se nám to všechno líbilo,
02.394
725:730
LH: no to byla hospoda,
PV: hm
LH: a v té hospodě, říkám, bylo plátno, no a odkud to teda šlo, to my
sme, to nám bylo jedno.
02.394
734:740
LH: to nám bylo jedno. říkám, až potom teda jako starší, no to už nám
bylo k těm čtrnáct, patnáct, tak sme do toho Králova Pole vyrazili,
teda každý s tou nějakou korunou, a tohle.
PV: hm
LH: museli, tak si musel žít jenom v partách. to se nedalo samotná
02.394
759:760
a když sme šli, už byli mnohem větší, a chodili sme třeba teda do
toho kina, tak to zase parta. to to jeden člověk nemoh tam jít.
02.394
766:772
PV: a můžu se zeptat em učitelé, říkali něco o filmech? nebo...
LH: ee co myslíte o učitelích, že nám něco radili?
PV: no, nebo jestli [jestli nějak mluvili o filmech, nebo]
LH: [ale kdepák. učitelé] neměli zájem o nic [takového.]
02.394
810:819
PV: no, já bych se ještě zeptala, když už ste byla starší, třeba když
vám bylo dvanáct, třináct, patnáct, jak často ste asi chodívala do
kina? jak často.
LH: no tak jak často, to vám nemůžu říct. když nás napadlo, parta
řekla, že se de do kina, tak se šlo do kina.
PV: hm
LH: když sme ovšem měli peníze,
02.394
827:828
ale kdepak jednou za týden, to bývalo tak bych řekla do toho
měsíce, když sme šli třikrát do kina.
02.394
848:849
to, to se nedalo, když ste šla třikrát do měsíce, tak to byl
vrchol.
02.394
859:863
takže, nemyslete si, že sme mí- my děti, kteří sme žili na dědině,
tak že sme byli nějak bohatí a mohli sme chodit každej týden, nebo em
tohle. a tam se stejně dycky byla sobota, anebo vůbec jenom neděle,
podle toho, a em to se chodilo do toho kina, ve všední den kino vůbec
nehrálo.
02.394
1033:1041
PV: keré se vám nejvíc líbilo tenkrát. z těch kin, do kterých ste
chodila.
LH: ňáký program? jako [nebo]
PV: [ne ne,] budova, a vůbec všechno. jako...
LH: ale no tak do těch patnácti to, to bylo ještě ty Řečkovice, byly
dobré,