Quote
04.396
1484:1508
no konec války no (.) em (.) to se chodívala taky, no, [do kina],
LR: [mhm]
HH: chodívala sem em, řikám vám, to bylo jako, takový e moje týdenní
skoro, chození [no do kina.]
LR: [mhm]
HH: skoro každý týden, dá se říct. no.
LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? na jejich
atmosféru, těsně po válce...
HH: ne.
LR: mhm
HH: těsně po válce co bylo. (.) to už si nevzpomínám, jak říkám, no
tak, to bylo (.) to byly různý ty em budovatelský takový filmy, že
<komunistický, jo> ((smích))
LR: ((smích))
HH: kde byla ta komunistická stránka víc vyzvedovaná, že,
04.396
1304:1328
LR: mhm dobře a když se vám ten film líbil, stalo se vám někdy, že
byste na něj šla víckrát?
VP: (..) no to sem jedině, no jo, já si na toho herce nemůžu
vzpomenout, to je ten francouzskej herec, to byly ty manévry nějak
se to jmenovalo, ale to nebyly manévry, to byl společenskej film.
LR: mhm
VP: (...) no teda (...) hm nevim (.) já sem s nim ty ty filmy, ty
všecky na ty filmy všecky chodila
LR: mhm a na některém ste byla teda i víckrát?
VP: a někdy jo
LR: jo?
VP: na těch manévrech určitě, takový nějaký manévry z lásky ((Velké
manévry)) nebo já nevím, něco takovýho
LR: mhm
VP: se to menovalo, to sem viděla ee aspoň dvakrát, ale jinak tak
sem nechodila víckrát.
04.396
2042:2061
VP: no já myslím, že by to tak aji bylo, protože já sem nebyla
takovej velkej milovník nebo já sem byla, ale já sem neměla v té
době tu náladu pro to
LR: mhm
VP: neměla sem tu volnost pro to a hm hm takže já sem to tak jako
[neprožívala]
LR: [mhm]
VP: jo, a pak už byla televize
LR: mhm
VP: tak na to už mi stačila televize [potom]
LR: [jo]
VP: jo, takže už sem potom nemusela [chodit]
04.396
159:176
MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v
šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi
narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem
neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho
LČ: hm
MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem
tam do toho kina sem šla. to sem si vždycky zavolala, zavolala, aby
mně schovali, aby mně schovali lístek, že
LČ: hm
MD: a dyštak sem [šla].
LČ: [a to ste] chodila do toho Míru ((Mír)) ste říkala.
MD: no, do toho právě na tu, na tu Hybešovu.
04.396
431:439
LČ: a měla ste ňáké svoje oblíbené kino mezi těmi, co ste menovala a
co se vám na něm líbilo?
MD: tak, v tom potom sem většinou chodila pozdějš do alfy ((Alfa)).
LČ: pozdějš je kdy, nebo...
MD: no tak jestli to bylo už jak sem, jak ee sem přijela z toho
Německa? [teď nevím, prostě. teď nevím tak, tak nevím].
04.396
474:477
LČ: a takže nějaké neoblíbené ste neměla.
MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani
neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to.
04.396
860:890
MD: ne, my sme měli, promítačku? počkejte, kdo měl promítačku (.)
myslím že, ne, to byl, to až sestra se vdala, tak švagr, měl
promítačku. protože vím že, že filmoval, když ee když měl promoci
kluk a to. a nás ještě když, když jako děti byly malý tak, třeba na
náměstí, když byly, tam, plno holubů a takový, tak to, ale jinak ne,
jinak sme doma neměli.
LČ: ani u někoho jiného ste se ne- nebyla koukat na filmy doma.
MD: ne, ne.
LČ: a teďka [vlastně]
MD: [dyť já] řikám, já říkám švagr, prot- pardon. né švagr, ((směje
se)) ale můj, můj, dyť můj dělal v tým
((rozhovor na jednu minutu přerušen telefonním hovorem))
MD: já sem si vzpomněla, že můj dělal, můj dělal v tým. oni dělali
právě promítačky, jo, a tak [měl doma]
LČ: [váš manžel]
MD: jo ((směje se)) tak měl doma jeden čas to a právě ty děti, děti
jak byly to tak je nás filmoval, já sem šla na procházku třeba, jo,
tak nás filmoval a [potom nám to]
LČ: [ale to bylo asi až po] válce ste říkala.
MD: no to bylo po válce to bylo, ale před válkou ne, před válkou
žádné.
03.395
229:239
no a byla sem doma no a ty prázdniny sem
užívala potom velice tak ee tak dobře, hrála sem tenis chodila se-
chodily sme se koupat, byly sme tři, chodily sme se koupat, ale měly
sme taky německou slečnu
LR: mhm
VP: na každej den, abysme né na každej den dvakrát v týdnu chodila
za náma a buď sme se s ní chodily někam na procházky anebo gramatiku
a takový věci sme se učily doma s ní, no tak to taky byla taková
jedna epocha
03.395
427:429
pak se chodilo na jo a v- pak sem
byla na ty Voskovce a Werichu, Wérich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)), ale to nebylo ve Frýdlantě, to už muselo bejt v Brně
03.395
838:881
LR: v tom roce devatenácet třicet devět, tak ste chodila do kina
častěji?
VP: no to zrovna vypukla válka
LR: mhm
VP: zrovna ten den, když sme sem přijeli nebo ee během dvou dnů už
mašírovalo Německo přes Husovice a už to byla hrůza.
LR: mhm
VP: jo, takže pak se do kina moc nechodilo, možná že kina byly dost
zavřený a nebo to bylo dost nebezpečný do kina jít a potom zpátky
třeba večer nebo tak, tak kdyžtak se snad šlo jenom vodpoledne.
LR: mhm
VP: to byla taková dost jako ee fádní doba,
LR: mhm
VP: fádní pro pro umění nebo pro nějakej takovej v- radostnější
život, jinak to bylo všecko takový jako
LR: mhm
VP: jako ee jako za války
LR: mhm a v tom Brně ste chodila jak často do toho kina, tak každý
týden [nebo]
VP: [no] tak pravidelně taky ne.
LR: taky ne.
VP: taky ne, to sem chodila podle toho, co sem si vybrala,
LR: [mhm to už ste si vybírala sama]
VP: [a to sme s kamarádkou,] to sem zas už měla kamarádku jednu, ta
bydlela dost blízko tam u nás na té čtvrti, tak s tou sme chodily
potom společně, a nebo sme se taky scházely, no taky do kostela sme
chodily společně