Quote
02.398
1445:1466
já jsem měla kamarádku taky,
bydlela naproti mně, byli to Židi, víte, a tak ty na tom dost
špatně. ale vona měla hvězdu nosila, já sem s ňou chodila. byla to
má kamarádka předtím tak sem ju neopustila až do té doby než ju teda
celou rodinu zebrali do koncentráku. a nevrátila se.
LČ: a spolu ste chodily tedy i do kina?
LŠ: chodily sme spolu hodně do kina.
LČ: a na jaké filmy spolu ste chodily s touhle kamarádkou?
LŠ: no co hráli, vona uměla německy taky že tak.
LČ: a jí to nevadilo chodit na německé filmy?
LŠ: no nevadilo jí to, no. potom aj bylo tam vstup Židům zakázán do
kin.
LČ: mhm. a to už ste pak nemohla.
LŠ: to už sme pak nechodily, protože byly aj ty nálety a to.
01.397
1299:1336
LŠ: no víte, tak to už tak takový ty film, to bylo hodně českejch
filmů. to bylo hodně českejch filmů se hrálo a hodně německejch.
německejch.
LJ: a bylo v těch českých filmem i třeba německé titulky? nebo se to
kombinovalo?
LŠ: ty americký filmy už jaksi nebyly.
LJ: mhm
LŠ: ne
LJ: a vy teda zaregistrovala ste nějaký větší nárůst
LŠ: a ty tu- ruský taky ne.
LJ: větší nárůst těch německých filmů?
LŠ: bylo to, ano, ano.
LJ: a bylo to nějaký český program nebo české titulky u těch
německejch?
LŠ: voni měli taky hezký filmy ty Němci, no.
LJ: mhm a spíš ta jazyková stránka toho filmu, že to bylo jenom
německy? pro německé obyvatele a vy ste teda musela...
LŠ: no, voni no voni dávali titulky český, to sme museli si číst.
LJ: a v českých filmech? bylo něco?
LŠ: ne českej film byl českej film, jo.
LJ: v českých byly jenom české.
LŠ: jo.
04.396
227:247
to víte, chtěla sem zase hned druhý (.) tak
sem měla v pětaštyrycátém roce, se mně narodil, zase chlapec, ten za
mnou teda chodí tady sem a je moc hodnej a už je taky v důchodě a
eště mám jednoho potom o osum roků byl mladší jak ten Ivan, ten se
narodil v třiapadesátým a ten Ivan v pětaštyrycátým, těsně, no tak
to si eště pamatuju, že sem byla s v kině s s manželem a hráli Ona
brání vlast, ruskej film v Jaltě ((Jalta)), víte, v [tý pasáži tam],
LČ: [mhm ano.]
LŠ: Alfa pasáži, a že už sem tam dostala porodní bolesti, jenže
tenkrát to eště nejezdily elektriky, ne- nebylo osvětlení, no a tak
sme přišli z toho kina dom eště, no potom sem musela jít pěšky, já
jsem ho rodila tady v Královým Poli teďka je tam plastika,
LČ: mhm.
LŠ: tak tam byla taková soukromá, víte, jako porodnica, no tak
léčebna na ženský choroby taky, nějakej doktor Kučera tam byl a tak
já jsem k němu chodila, no a tak potom sem tam aj rodila, no a tak
až tam pěšky...
04.396
257:281
LŠ: do kina? no, tak já sem potom chodila aj tak, my sme chodili, my
sme m chodili do kina pořád. pořád jak byly nějakej film pěknej a
pořád, my sme byli kinaři aj ten první manžel a já taky. já sem byla
zvyklá chodit do kina pořád.
LČ: takže až třeba v [důchodu?]
LŠ: [protože] sem měla u sebe maminku,
LČ: mhm
LŠ: no a tak tak vona mně ty děti vopatrovala a já sem chodila pořád
do kina ((smích)).
LČ: a teďka teďka už ale nechodíte, takže...
LŠ: <teďka už nechodím.>
LČ: takže až od důchodu, nebo nebo kdy ste přestala teda?
LŠ: no ne aj v důchodě sem chodila eště, jó,
LČ: takže to je [poslední (dobou)].
LŠ: [ale] tady už teďka né, no.
04.396
718:846
LČ: a jak ste se v tom kině třeba chovali, měli ste ve zvyku třeba
jíst nebo pít v kině?
LŠ: ne ne, to nikdy. no tak někdy manžel koupil bonbóny nějaké, ale
jinak nic, tam se nejedlo.
LČ: a bonbóny ste si kupovali?
LŠ: no to von koupil vždycky nějaký.
LČ: před kinem nebo jak se to...
LŠ: před kinem, tam byl bufet takovej skoro v každým kině takovej
malej bufet, prodávali tam něco na pití a nějaký ty curklata.
LČ: a lidé si to kupovali?
LŠ: ano, hodně.
LČ: takže v tom kinosále to vypadalo tak, že ty lidé si jako
mohli...
LŠ: eště spíš tak šustili těma papírkama, to tak se lidi se některý
rozčilovali, víte
LČ: a jaká byla ta nabídka těch nápojů a cukrovinek?
LŠ: no
LČ: co to vlastně bylo?
LŠ: bylo toho tam dost, víte, a tak tak byla tam taková obyčejně
nějaká sle- děvčica nebo tak, jo,
LČ: mhm
LŠ: aj kolikrát byla fronta před tím.
LČ: a to byly nějaké limonády?
LŠ: jo ty sodovky jak se říkalo eště to se tak za zaklaply.
LČ: a to ste museli
LŠ: nalili to do skleniček a nebo do těch, co se zahazujou, víte, do
tech umělejch.
LČ: do kelímků. a to bylo možné si vzít do kinosálu? přímo?
LŠ: no to bylo až až v tom a že tam nemohl nikdo bez lístka, víte?
jako to trhali ty lístky tam,
LČ: mhm, takže vy ste s tím občerstvením mohli do kinosálu?
LŠ: ne to ne, dovnitř ne to se nesmělo.
LČ: jenom s těmi sladkostmi. s pitím ne.
LŠ: ne. s pitím ne.
LČ: mhm, a bavili ste se třeba s nějak s diváky během projekce s
ostatními?
LŠ: nebavili sme se.
LČ: bavili se lidé v kině?
LŠ: ne, to sme s jako v tom vevnitř?
LČ: v kinosále.
LŠ: v kinosále, em tak jako o tech filmech nebo tak?
LČ: no zajímá mě, jestli při projekci při promítání ste si povídali.
LŠ: ne, to sme se nebavili.
LČ: ale o přestávce třeba potom,
LŠ: no tak přestávka, to bylo tak chvilku. tenkrát ještě chodili tak
víte s tema šplíchačkama,
LČ: tam osvěžovali vzduch?
LŠ: osvěžovali vzduch, jo.
LČ: o přestávce.
LŠ: o přestávce.
LČ: a to byly nějaké speciální zaměstnankyně nebo kdo to dělal?
LŠ: to byly zaměstnankyně tam, jo, asi, třeba uklízečka nebo tak
víte? tak si to ještě vzala mimo.
LČ: a to byly nějaké jako parfémy nebo?
LŠ: jo, takovej parfem nějakej
LČ: tam osvěž-
LŠ: jo jo jo
LČ: a vzpomněla byste si, že byste nějak hlasitě reagovali na
promítaný film?
LŠ: ne, vůbec ne. to nikdy neexistovalo. ne.
LČ: ani třeba jako hlasitý smích, tak to asi...
LŠ: ne to neexistovalo. ne.
LČ: a vzpomněla byste si, jestli se třeba tleskalo? v kině po
představení.
LŠ: ne, netleskalo. ne ne ne.
LČ: netleskalo. a potkávala ste v kině třeba známé? často.
LŠ: no tak málo.
LČ: málo.
LŠ: málo.
LČ: a když ste potom šli z kina chod- když ste chodila s manželem,
povídali ste si potom o tom filmu?
LŠ: ano tak sme si potom přemítali, ano pro promluvili, bavili sme
se o tom. jo.
04.396
881:885
LŠ: a tak po válce to bylo aj tak v rádiu víte?
LČ: mhm
LŠ: dělali reklamy na ty filmy. ale málo.
04.396
887:907
LČ: a třeba v tisku, v tisku nebo v časopisech to ste se takhle...
LŠ: bylo, v novinách bývaly taky, ano kina, tam to bylo.
LČ: a četla ste si to...
LŠ: i kino, divadlo bylo.
LČ: a četla ste si to v těch novinách nebo spíš ...
LŠ: ano, četla sem si to oboje ano ano.
LČ: v obojím tedy?
LŠ: v obojím. a já sem chodila aj na operety hodně, do Reduty. já
jsem tam měla zaměstnanýho bratránka, on tam byl krejčí jako
divadelní, a ee tak von mně dával ty volný vstupenky.
LČ: aha, takže na operetu ste chodila, sama.
LŠ: na operetu sem chodila na všechny co existovaly.
04.396
1077:1080
LČ: takže pro vás nebylo důležité z které té země.
LŠ: ne, vůbec ne, vůbec ne aj na ruský filmy sem chodila na ty
válečný po válce, Ona brání vlast a takový víte co byly ((smích))
04.396
1282:1291
LČ: a byla ste někdy přítomna, k tomu se můžem pak eště vrátit, k
těm týdeníkům za protektorátu, ale teď by mě ještě zajímalo, jestli
ste se někdy zúčastnila promítání filmu v domácnosti, že by někdo
měl promítačku?
LŠ: ne, to sem se nezúčastnila.
LČ: ne nepamatujete si, že by někdo měl promítačku.
LŠ: to nikdo neměl můj známej.
04.396
1483:1599
LŠ: aha po osvobození, no to hráli většinou ty ruský filmy.
LČ: o a vůbec ste to takovou tu atmosféru po osvobození, třeba kolem
toho května jaká byla.
LŠ: no jak začly hrát kina, byly pořád plný.
LJ: a jak to vypadalo v tom kině? pořád všichni tiše a...
LŠ: jo jo .
LČ: tam se ta atmosféra se nezměnila? v té době kolem osvobození.
LŠ: nezměnila. nezměnila no. potom já sem začly zas chodit víc ty
filmy zas americké na ty ruské už málokdo chodil, že.
LJ: a když už ste [teda...]
LŠ: [no ale] to za dlouho, to to já pamatuje že po té válce taky
bylo hodně českejch filmů, a na to chodilo hodně lidí.
LJ: a nešlo vás víc do kina, když už ste byla vdaná? že byste šli s
manželem a ještě ste vzali nějaký pár.
LŠ: my sme chodili, protože já sem měla u sebe maminku a hlídala
děti, tak my sme chodili do kina furt.
LJ: i celá rodina?
LŠ: ne celá rodina, <jenom já s manželem>.
LČ: ve dvojici?
LŠ: maminka hlídala děti.
LČ: a chodili ste ve dvojici, nebo i s nějakými jinými páry třeba?
LŠ: chodili hodně pár- párků, víte voni si dali rande a šli do kina.
LČ: a vy že byste vzali ještě nějaké přátele k sobě.
LŠ: ano, chodili ještě, my sme měli ještě potom chatu na Mečkově,
LČ: mhm
LŠ: manžel byl jako modelář, t- sa vyučenej byl teda stolař, a dělal
modelářa potom v ve Šmeralovejch závodech potom po válce to, no
postavil postavili sme chatu na Mečkově, a tak to sme si dali třeba
sraz, na nedělu večer, že pudem do kina všeci, ty chataři tam
v okolí.
LČ: mhm. a to ste si vybírali jaké filmy, nebo to záleželo to nějak?
LŠ: to jak vybrali <voni>, já sem šla na všecko.
LČ: takže vám to bylo jedno nebo.
LŠ: mně to bylo jedno.
LČ: a byly to nějaké jiné typy filmů...
LŠ: a říkám, byly to většinou český,
LČ: většinou český.
LŠ: moc českejch filmů bylo. novejch hodně.
LČ: a s manželem ste třeba chodila na jiné filmy než s kamarádkama?
LŠ: ne ne ne mu to taky bylo jedno, já sem to <obyčejně vybírala> a
koupila sem lístky dopředu, abysme dostali, protože to bylo furt
vyprodaný.
LČ: museli ste si teda dřív kupovat?
LŠ: aj dopředu sme chodili, ano.
LČ: do předprodeje.
LŠ: ano.
LJ: a bylo taky rezervace míst, nebo ste si v kině sedli kam ste
chtěli?
LŠ: to nebylo. rezervace ne, ale hodně si lidi kupovali dopředu
lístky.
LČ: takže byla taková pásma?
LŠ: jo jo.
LČ: rozdělený v tom sále.
LŠ: hodně chodili lidi do kina, já říkám ta televiza to udělala.
LJ: a stupňovaly se nějak ceny lístků v kině? třeba vepředu byly
levnější nebo třeba.
LŠ: no tak, jak už se nedostali tak museli dopředu, no.
LJ: a cena se nelišila?
LČ: jak se lišila cena lístků?
LŠ: no cena se řešila, ano, cena to byly levnější vpředu, no.
LČ: mhm
LŠ: no lístky. to bylo podle řad, no, třeba vo korunu nebo vo dvě
LJ: a třeba měla ste nějakou oblíbenou řadu v kině?
LŠ: já sem víc radši chodila dozadu nebo tak, do středu,
LČ: mhm
LŠ: ale dopředu <ne>.