Quote
01.366
258:268
no pravidelné navštěvování kina, to teda, ee myslím tehdy, jak vz-
jak ee vznikla televize já [řeknu],
LR: [mm]
HH: když byla potom televize, tak už sme tak pravidelně nechodili,
LR: mhm
HH: jenom na to, co se nám zalíbi-, co se nám jako zdálo být dobré, tá
televize skutečně ten film odsunula do pozadí, škoda.
01.366
395:407
LR: ee je- jesi si vybavíte, jak často ste jako dítě, opravdu do těch
deseti let, chodila do kina?
HH: no do tech [deseti]
LR: [deseti] let
HH: to tak moc ne
LR: [mhm]
HH: [to si], to si nevybavuju, to bych lhala, kdybych řekla, víte to,
to si nevybavuju,
01.366
582:599
LR: a potom později už ste chodila častěji?
HH: no častěji, byly doby, kdy sme třeba s rodiči, když sem chodila i
dvakrát do týdne,
LR: [dvakrát do týdne]
HH: [když se] nám [něco]
LR: [mhm]
HH: líbilo, tak viděli sme, aha, to bude možná pěkný, tak hup a večer,
já nevim, to se chodilo na šestou, nebo na osmou nebo i do- byly
dokonce i na desátou byly
LR: mhm
HH: představení, ale to už sme jako [nechodili],
01.366
1418:1423
LR: hm. dobře a v tom období protektorátu, chodila ste do kina více
nebo méně, než dříve?
HH: v období protektorátu (.) em to možná bylo tak nastejno, já nevím,
to už to... (..) to bych zase tak, m- má ubohá paměť tak daleko nesahá.
((smích))
01.366
1484:1493
no konec války no (.) em (.) to se chodívala taky, no, [do kina],
LR: [mhm]
HH: chodívala sem em, řikám vám, to bylo jako, takový e moje týdenní
skoro, chození [no do kina.]
LR: [mhm]
HH: skoro každý týden, dá se říct. no.
01.366
211:214
em, tak tady bych se ještě zeptala, jak často ste tam
chodili? bylo to teda každou sobotu?
ZP: ne, to bylo výjimečně.
01.366
308:315
tak sme chodívali my s bratrem sme
chodívali sami. a to vim, to sem tam taky napsal, že to bylo na
Stadionu ((Stadion)) tady na Kaunicově ulici, tam bylo kino Stadion,
se menovalo, pak se to předělalo, menovalo se to Dukla, pak z toho
udělali to nahrávací studio rozhlasu a tam se chodívalo, to bylo
nejbližší kino, bylo takový dost moderní, však to sem tam taky psal
myslím, a tam sme chodívali každou sobotu sme tam chodívali na
dětský představení vodpoledne, za korunu nebo za dvě.
01.366
373:376
v roce třicet pět, takže to vám bylo osum let, em, sme s
bratrem pravidelně navštěvovali sobotní do- odpolední představení
pro děti a mládež v sále na Stadionu ((Stadion)) na Kounicově ulici,
kde se později nacházelo kino Dukla. em.
01.366
407:425
JV: z úvodu jednu otázku, jak dlouho ste chodil do kina pravidelně?
ZP: jak myslíte, ee?
JV: no třeba že ste chodil do kina, řikáte, dejme tomu každou
sobotu...
ZP: během, to bylo každou sobotu sme chodili, matka po vobědě si
lehla, dala nám každému teda dvě koruny a vypadli sme z baráku,
myslim že to bylo ve dvě hodiny nebo ve tři hodiny ale myslim, že to
bylo ve dvě hodiny vod dvou do štyř, nebo do půl štvrté, takové
představení, mělo to vždycky přestávku, jo, to sem tam taky psal,
vobyčejně to byly kreslený grotesky ale aj hraný grotesky to byly.
jo.
JV: ehm.
ZP: což už dneska se teda nedělá, že. ale tak tam sme chodili,
každou sobotu sme tam byli.
01.366
427:441
JV: dobře, ale já myslím třeba do padesátých let, nebo do šedesátých
let ste takhle chodil do kina?
ZP: ne, ne to bylo do konce války do to ho pětaštyrycátýho roku, to
sme chodili do kina hodně často, to sem tam taky psal, že sme
chodili třeba možná štyrykrát, třikrát, štyrykrát do týdna sme
určitě chodili, em někdy sme šli, to vím určitě, aj dvakrát denně
sme šli do kina.
JV: ehm em a takže nevíte tak asi do kdy ste chodil pravidelně.
ZP: do toho pětaštyrycátýho roku. od pětaštyrycátýho roku už se to
em ta společnost se rozrůz- už zase byly jiný zájmy, jo, vim, že
teda třeba na škole, ale to bylo na všech gymnáziích, na všech
středních školách se zakládaly takový spolky studentů,