Quote
06.373
473:478
LČ: a takže si nemyslíte, že by se to nějak lišilo, že by v těch obyčejnějších kinech by byli jako jiní než v těch...
AU: ne
LČ: luxusnějších.
AU: ne. myslím si že, no, mně to nepřipadalo. já sem se totiž ani moc vo to nestaral, protože, já sem přišel, a když sem přišel pozdě, tak sem počkal po žurnále a místo sem si našel. protože na lístku byly čísla řady a sedadla, že, tak to nebyl problém kdo byl trošíčku jako, <vychodil školu a uměl číst,> tak si přečetl kde má sedět.
06.373
307:311
takový stánky maličký, ne stánky, tam prodávali, takové pult, za tím byla paní nějaká a měla tam různý bonbóny.
LČ: hm
AU: to si lidi kupovali předtím. no, já když sem měl hlad, tak sem měl takový voříšky v tom cukru obalený. proto su <taky bez zubů dneska.>
06.373
294:305
HH: dokonce mě otec propašoval jednou na film zakázaný pro mládež, to
tak [bylo]
LR: [hm]
HH: pro mládež a j- tak sme na to chtěli jít a pak ři- řikal tomu ee
uvaděči tam, prosim vás, já jedu z venkova, zalhal, kam to děcko tady
mám dat
LR: ((smích))
HH: a on <mě tam pustil teda, víte,
06.373
609:627
LR: a když ste byla takhle menší, tak chodila ste s někým jiným do kina
než s rodiči?
HH: n- ee tak někdy na ta dětská představení sem chodila s kamarádkou
[jednou],
LR: [mhm]
HH: to sem chodívala, to byly obyčejně v neděli to bylo, taky od těch
dvou hodin asi,
LR: mhm
HH: a to bylo asi vstupné korunu nebo co, <to sme dostali, a už sme
běželi, že>
LR: mhm
HH: když sme mohli, jako když bylo... když byla možnost, no.
06.373
776:792
LR: dobře, tak a teď by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině chovala?
například jestli ste měla ve zvyku v kině konzumovat jídlo nebo nápoje?
HH: no, to ee <nápoje teda ne,> ale protože u- v každém tom kině bylo
skoro bifé,
LR: [mhm]
HH: [v každém], tak to před představením se něco koupilo, a em třeba
aby to nechrastilo, tak moc sem teda jako... ne já sem nechtěla rušit,
víte, ale mívali sme, i rodiče třeba koupili
LR: [mhm]
HH: [a dali] mně něco potichoučku do toho, nějaké štolverk nebo něco,
ale že bych třeba jedla nebo, jedla nějaký jídlo, to vůbec nepřipadalo
v úvahu, jenom takový cukrlátko nějaký.
06.373
874:903
HH: [ne, ne to] ne, tak ta kamarádka, já sem byla větší, taková
silnější něž ta kamarádka, my sme šly spolu a voni řikali, ty né, jako,
a vona se zlobila, my sme stejně starý, jo,
LR: ((smích))
HH: ona byla [menší]
LR: [mhm]
HH: <a slabší taková> jako já, tak mě by pustili třeba, a ji tam někdy
[nechtěli pustit]
LR: [mhm]
HH: ale nakonec pustili, přece jenom, [no.]
LR: [mhm], ale to už ste byly v tom věku, když ste teda mohly.
HH: jó, [jo jo]
LR: [nezkoušeli] ste to,
HH: [ne ne ne]
LR: [samy].
HH: to sme jako nezkoušely, nějak je (.) je obalamutit, nebo tak to ne,
když ne, tak když to bylo nepřístupný, no tak sme nešly, no ale když to
bylo přístupný a jí tam nechtěli pustit, tak sem se jí třeba zastala.
06.373
909:915
LR: mhm. a stalo se někdy, že byste šla do kina bez placení?
HH: ne
LR: ne
HH: ne, to neexistovalo teda. vždycky sme měli zaplaceno. to byly
06.373
589:603
[když se] nám [něco]
LR: [mhm]
HH: líbilo, tak viděli sme, aha, to bude možná pěkný, tak hup a večer,
já nevim, to se chodilo na šestou, nebo na osmou nebo i do- byly
dokonce i na desátou byly
LR: mhm
HH: představení, ale to už sme jako [nechodili],
LR: [mhm]
HH: ale na tu šestou hodinu, to bylo tak výhodný, [no]
06.373
109:111
LČ: a kdy ste přestal chodit do kina, jako obecně vůbec [v rámci vašeho života.]
AU: [kdy sem přestal chodit?] no em já sem, abych tak řekl, když sem šel do učení. tak už to bylo slabý, protože já sem dostával pět korun za týden, a to sem na nedělu jel dycky dom. tak dvě koruny autobusem tam, dvě koruny zpátky, a za korunu sem šel do kina. <to byl můj vejdělek.>
06.373
127:127
AU: no nejstarší vzpomínky na kino to byly kina em na Rokycanové, to se menovalo myslím Slávia ((Kino Slávia Židenice)). voni tomu říkali blechárna, protože tam chodili, nechci říct, ty přičmoudlíci, že, ale, anebo v Černovicích ((pravděpodobně Slovan)), ale to už si dneska nevzpomenu jak to kino se menovalo. prostě co byly ty kina nejbíž. já sem nemohl do drahého kina, že. takže za korunu, za dvě koruny nejvejš. to sme chodili někdy aj dokonce do první řady, tam se nám smáli, to sme museli polosedět a pololežet v tom sedadle, páč to sme blízko plachty, ne, ale, no jako děcka nám to bylo jedno, hlavně když sme to viděli.