Quote

no a potom to, potom až se přišlo na ten ee na to gymnázium,

LR: hm

ML: tak to už sme chodili, to už sme chodili jak se říká parta.

LR: dobře, a kina ste navštěvoval ty za humny, jak ste [řekl, a
ještě]

ML: [no tenkrát] tenkrát ne, podívejte se, to už bylo to, tenkrát to
bylo ee tenkrát to bylo daný tím, že více méně už začaly nálety,

LR: hm

ML: takže my sme neměli od rodičů <povolený někam> na ňáký takový.
ale zkrátka a dobře, když sme šli sami,

LR: hm

ML: tak v zásadě to byly kina, kde sme to měli jak se říká ee k
doběhnutí domů.

LR: hm

ML: jo no a to byly ty dvě kina, to bylo to, tady ten Stadion,

LR: hm

ML: to sme měli prakticky to bylo pár minut vod baráku, dole, dole
to Studio jak by smet, no a ještě snad bylo, k dosažení bylo v
Žabovřeskách ta, Lucerna.

LR: jo, takže tahle tři kina ste navštěvoval jako malý.

ML: a jinak to jinak prostě tady ty ve městě, to už bylo dost
takový,

[dobr-, ahoj. ((k příchozí))] aj do (.) těch malých, to byly
různý eksolzior ((Excelsior)) byl tady (..) to byly různý kina.

[jo no] Lucerna byla malá, pro míň lidí, že a k-

KH: hm

EB: Moderna už byl (.) velké kino. tam už bylo víc těch (.) lidí.

KH: a lišily se třeba i ty typy lidí, co tam chodily?

EB: jejda, to jako děcka sme si nevšimly, to [vůbec ne]

[nó] hodně sem viděla českých. s Ferbasovou ((Věra Ferbasová)),
s Mandlovou ((Adina Mandlová)), s Bušovou ((Helena Bušová)),
s Nedošinskou ((Antonie Nedošínská)), Korbelář ((Otomar Korbelář)),
Boháč ((Ladislav Boháč)), no hrozně moc filmů a pěkných, hezkých. co
teď i dávají v televizi.

[tenkrát] sme chodili na americké filmy, že, potom to bylo
zakázaný, že.

[tenkrát] sme chodili na americké filmy, že, potom to bylo
zakázaný, že.

LG: mhm.

EB: za vál- no ale to ještě válka trvala dva tř- e možná dva roky a
e ty filmy ještě byly, myslím já (.) to bych se roz- nevím
stoprocentně.

no a
potom eště sme chodily na to výstaviště, (.) a to už rodiče nesměli
vědět že tam deme, protože to bylo všechno zakázaný, a maminka nám
řekla a tatínek (.) hlavně maminka, děti nechoďte nikam ať se
nedostaneme do neštěstí, většího než máme. (.) takže my sme tam
chodily jako na černo.
LČ: [tajně]
AM: [sme jenom] šly za dětma ale (.) ale šly sme do toho biografu
taky.
LČ: a ty peníze na to to ste [měly ee (vlastní)]
AM: [jo no tak] oni nám dali [kapesný]
LČ: [mhm] kapesný.
AM: samozřejmě. a to b- ee vstupné do toho <biografu stálo korunu>
LČ: a jak jak bylo
AM: a potom jednoho dne to skončilo, protože my sme si tam sedly a
zhas- e začal film, zhaslo se, začal film, najednou vstala jedna
paní velká fašistka, předstoupili k němcům, a vstala okamžitě
rožněte jsou tady židovský děti. (.) nebo děcka, jo? no a tak (.) ee
prostě ten ee uvaděč tam rožnul, a ona ukázala na nás. (.) a tenkrát
už se nosily hvězdy tak samozřejmě my sme je neměly, nevzaly si
hvězdy nebo sme si je schovaly, musely sme nosit hvězdy. no
samozřejmě my sme šly za dětma a šly sme do biografu tak sme je
neměly, že? ale stejně na nás ti fašisti čekali a kdoví jak to bylo
všecko. a ještě sme chodily do školy sem a tak dále, a u židů se
slaví ee teda volný den a ten svátek, v pátek večer začíná v sobotu
(.) je svátek, takže my sme měly školu v neděli.
LČ: mhm
AM: voni věděli že deme do školy tak na nás čekali a (.) a zuřili že
v neděli chodíme do školy že jako to jako bylo proti jejich mysli,
LČ: mhm
AM: oni nechodili vůbec, oni nebyli vůbec já myslím nevěřili v boha

no protože když sme chodili na ty americký filmy, to bylo jenom
všechno s titulkama.

LR: dobře. a tak teď se přesuneme spíš do toho třeba, jako vlastně
vy ee eště do těch desíti let žil v protektorátu, ale až po teď se
přesuneme do té doby mezi tím čtyrycet dva, čtyrycet pět, [to
znamená]

ML: [no to máte] tam do toho protektorátu, no tak to bylo do
třinácti let.

LR: hm

ML: prakticky já si tady ten protektorát, to si velmi dobře
pamatuju,

LR: hm

ML: a co bylo potom, to si pamatuju ještě víc. zvláště to, co bylo
po vosumaštyrycátým.

LR: hm a v té době protektorátu ste chodil do kina pořád stejně nebo
častěji.

ML: podle toho, jaký tam byly filmy, to znamená chodilo se na to.
podívejte se <tenkrát žádnej velk- moc velkej výběr nebyl.>

LR: hm

ML: byl jednak byly ňáký český filmy a to muselo bejt mlá- aby to
bylo mládeži přístupný, to je jedna věc,

LR: hm

ML: a potom tam byly německý filmy a na ty se nechodilo.

LR: hm

ML: jo, páč ty nás vůbec nezajímaly.

LR: hm proč vás nezajímaly?

ML: no to byly německý filmy.

LR: hm

ML: to bylo jako to em no to byla mentalita Čechů, ignorovat prostě
všechno co bylo německý, obzvláště tady v Brně.

LR: hm

ML: kde bylo Němců jak dobrejch.

LR: a ee která kina ste navštěvoval. už ste říkal, že v tom dětství
ste navštěvoval převážně ta

ML: to byly prostě,

LR: [Lucerna, Stadion]

ML: [to byly tady ty] kde sme to měli u toho, no a potom vobčas se
šlo, vobčas se šlo do města,

LR: hm

ML: když byl ňákej ten, když byl prostě ňákej, ňákej ee dobrej film,
no a ve městě, no tak tenkrát to byly ty, tam bylo na vybrání bylo
štyry nebo pět biografů.

LR: hm

ML: a to já si vzpomínám, no tak to bylo na dnešním Moravským
náměstí, to byla skala, ((Scala))

LR: hm

ML: potom na Poštovský to byla Alfa, dole u divadla Kapitol, na
Dominikánským náměstí nevím jak se to, to si nevzpomínám,

LR: [Moderna?]

ML: [to potom,] jak?

LR: Moderna?

ML: Moderna. no a potom to byla Jalta.

LR: Jalta.

ML: ale chodilo se to vám můžu říct na náměstí Svobody,

LR: hm tam byla...

ML: Central.

LR: Central.

ML: centrál ((Central)).

LR: a pak Úderka se to menovalo.

ML: a to byla Úderka, jo a kam sme chodili potom naproti nádraží, to
zřídili Němci. to se menovalo ópé ((OP – Ohne Pause)),

LR: hm

ML: zkratka one pause ((Ohne Pause)). tam se promítalo prostě durch,
jo, a a tam byly jednak tam byly ty, ty jejich německý ten zvukovej
týdeník, ale to se ignorovalo, když tam byli Češi, tak dost často
vzdychali, při promítání. ale my sme tam jako dítka sme tam chodili,
protože tam se promítaly německý trikový kreslený filmy. barevný.

LR: hm a bylo pro vás důležité, nebo hrálo nějakou roli v které zemi
byl daný film natočený? už ste mluvil o těch německých filmech že ty
ne, tak jestli ještě, měl ste oblíbené,

ML: to vůbec.

LR: třeba americké nebo...

ML: no podívejte se, tady po tom, po tom roce čtyřicet pět, ještě
když to bylo uvolněný, tak tady běžely filmy americký,

LR: hm

ML: jo, běžely tady filmy, filmy rakouský,

LR: hm

ML: jo, a to byly prostě někerý filmy, na kerý se dalo jít i
víckrát, já nevim, já si vzpomínám, třeba to byl, to bylo myslím, to
byl film rakouskej nebo německej to, ten herec se menoval hás
((možná Hans Hass)), ale nebyl to hugo hás ((Hugo Haas)),

LR: tak to nevim.

ML: hugo hás ((Hugo Haas)) to nebyl, a sice to byla ta, ten děj se
odehrával, on byl totiž potapěč,

LR: hm

ML: a filmoval prostě ten podmořskej, podmořskej život. to. a a nebo
se chodilo, já nevim jak voni se ty filmy menovaly, ale to byly
filmy, kerý se na- kerý natočila vlastně ten děj se odehrával
vlastně, to byla tenkrát ta vídeňská lední reví ((revue)).

LR: hm

ML: se říkalo Petrova lední ee to byla lední reví ((revue)) režiséra
Petra. ((neidentifikováno))

LR: hm

ML: jo, tak to byly myslím dva filmy, kde se toto, kde se děj
odehrával tady z tohodle toho, tohodle toho prostředí. nebo si
pamatuju teď na ty filmy, teď ty názvy si pamatuju taky. Hřmící
stáda. to byl americkej film, to se, ten děj se vlastně točil kolem
toho, když za války, v Austrálii, ze severní Austrálie stěhovali
veškerej ten dobytek a to všechno stěhovali na jih, páč se obávali
japonské invaze, jo,

LR: hm

ML: tak právě jak přes ty, jak přes ty pouště tam prostě s tím
dobytkem, šli ten, ty problémy s tou vodou, jo, s tím napájením toho
dobytka, byl tenkrát Hřmící stáda, ještě, za hodinu bych si vzpomněl
jo? ty názvy. to sou to sou prostě filmy, kerý si pamatuju ještě do
dneska.

LR: hm

ML: a to nehráli to, to nehrála roli nehráli herci. jo, to bylo
prostě děj.

LR: hm

ML: no potom to byly pochopitelně filmy s válečnou tématikou.

LR: to vás taky zajímalo. [ale to bylo až po tom roce devatenácet
čtyřicet pět.]

ML: [gvadalkanal ((Guadalcanal)) a tak dále, jo, to bylo u toho.] to
bylo prakticky do toho roku, já nevim, štyrycet osum, čtyrycet devět
a potom už byly ty budovatelský, no tak to,