Quote

LG: když ste říkal, když ste říkal že ste chodil třeba do kina se
spolužákama, e třeba napodo-

JB: [taky se spolužákama sme chodili]

LG: hráli ste si třeba někdy na ty filmy nebo zpívali ste ty
písničky, napodobovali ste ty herce? jestli...

JB: to ne, no ale tak sme si o tem vykládali nebo podobně že, em že
se nám ten a ten herec líbil, nebo podobně no. (.)

JB: [to kino to mě] ani tak nevadilo jaký bylo, no tak pokud tam
nebyly ty blechy náký no, to člověk dycky dotáhl nějakou blechu z
toho, no to se smějete

LG: [mně to připadá]

JB: [ale to byly blechárny], no vyloženě no, to sme přišli dom a už
sme honili blechy, no ((smích)).

LR: a mluvil- e mluvily ste s kamarádkami o filmu, když ste šly
třeba z kina
VB: no

LR: vůbec. mhm. a alespoň třeba potlesk během filmu nebo po jeho
skončení, že se třeba opravdu film líbil,
VB: [no to až cestou to]
LR: [pamatujete si?]
VB: nás šlo víc důle tak, no, bylo to takový a ten se mně líbil a
ten se mně líbil, jo,
LR: mhm
VB: to už po cestě ano.
LR: po cestě ste se [bavili o filmu],
VB: [ale vevnitř] to ne. to neexistovalo.

LR: mhm (.) a vy ste teda říkala, že když ste šli z kina, tak ste se
často bavili, [o filmech],
VB: [jo to už sme] vykládali, no ten byl v- e, no to víte, jak mladý
holky. ten e mužskej e vždycky se nám líbil víc, ale ta vona byla
dobrá, vona <byla dobrá> ((smích)), takže e to sme si probírali, ale
cestou dom, jako.

LR: mhm, a pamatujete si na ňáký konkrétní zážitek, takhle když ste
byli celá třída i s panem učitelem,
VB: no z kina z kina to ani ne, protože to sme byli jako puťky
[tichučko]

LR: mhm a během projekce toho filmu, bavili ste se s diváky?
VB: kdepak.
LR: vůbec.
VB: to bylo tichůčko.
LR: mhm (.) a během filmu někteří jiní diváci nebo třeba i vy h-
reagovali jste ňák hlasitě?
VB: ne.
LR: ne.
VB: (to) si nikdo nedovolil.
LR: vůbec. mhm. a alespoň třeba potlesk během filmu nebo po jeho
skončení, že se třeba opravdu film líbil,
VB: [no to až cestou to]

LR: mhm a když už ste teda v tom kině byla, tak nepamatujete si
třeba, že by se diváci smáli tomu filmu německému, nebo vůbec ňák
třeba hučeli,
VB: em-em
LR: a nepamatujete si, že by se v protektorátu v kině hajlovalo?
VB: [to sem nezažila]
LR: [třeba během týdeníku]
VB: ne,
LR: ne
VB: to sem nezažila.

LR: mhm. vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na
jejich atmosféru?
VB: no tak když e ukazovali v Praze, jak to bylo,
LR: mhm
VB: jo a ty tanky a to všecko, nebo když bylo to ki- e parašutisti
v té Praze,
LR: mhm
VB: tak to e vždycky dobře <dobře jo tak> vykřikl [nějakej ten kluk]
LR: [aha aha]
VB: ale tak že by někdo hajloval nebo, to ne.
LR: mhm
VB: to sem neslyšela (nikde).

JB: ale když sem byl malé, tak sem chodil s babičkou, já sem měl
strašně hodnou babičku, to byl anděl takové, tak vona byla chytrá
všechno, ale neuměla číst a psát,

LG: mhm

JB: ale jináč byla chytrá a ráda chodila do kina. a my sme chodili
právě tady do toho kina Lípa, jo, na tu Marxovu ulici, a vona tam
měla známýho jednoho, které tam trhal ty lístky které pouštěl tam a
vona mu vždycky prže sem byl malej, to bylo zakázaný do patnácti let
anebo co, chodily kontrole, jo esi tam není nejaké mladé, to svítili
takhle, svítili baterkama a to já sem se dycky schovával takhle, no
a vona tá babička dycky vona mu dycky řekla jako počkejte až se to
setmí a toto tak nás tam pustil, no. no jenomže vona neuměla číst a
já sem jí to četl ty titulky, jo.

LG: mhm

JB: no to víte to jak lidi byli nadšení no že sem jí to četl,
((smích))