Quote
09.376
609:618
LČ: a ee třeba že byste si vybírala mezi divadlem nebo filmem tak
jak jak vlastně ty vzájemné vztahy mezitím by byly?
LT: no tak podívejte, divadlo byla víc rodinná záležitost (.) tam
sem chodila s rodičema.
LČ: mhm
LT: ale do kina se chodilo víc s partyjí (.) anebo potom teda
s manželem, to sme chodili pravidelně.
09.376
782:791
LČ: taky v kině ste měli reklamy? (.) a o té přestávce se tedy dělo
to, že ste většinou si ( ) kupovali...
LT: no to se jako korzovalo a (.) předvádělo se, co máme která
novýho, že
LČ: takže to fungovala i tak jako nějaký (.) takový jako
společenský...
LT: tehdy to byla společenská záležitost.
09.376
925:926
LT: [no většinou teda] tady na těch sem byla s otcem v tu sobotu, to
obvykle bylo naše to na to si můj otec hrozně potrpěl.
09.376
940:943
LT: to se dá těžko říct, no tak šlo se do kina, po kině se šlo potom
na kafe nebo, teda na kafe tenkrát (.) se šlo na nějakou limču nebo
na něco nebo pak pozdějc, když už sem jako chodila s manželem, tak
sme chodili po kině tančit.
09.376
967:982
LT: to byly nějaký filmy, který škola vybrala a to si taky už
nevzpomenu.
LČ: a byly to teda hrané filmy nebo...
LT: ano
LČ: nějaké dokumentární, to ne?
LT: a strašně sem to neměla ráda.
LČ: ani protože ee ani když to bylo jakoby za vyučováním?
LT: ne ne ne, protože mně vždycky vadilo ty štrůdly a to čekání
společný a toto. ještě teď si jde po mně mráz, když si na to
vzpomínám.
09.376
202:210
prvním filmem, který jsem ve svém raném věku viděl,
em, bylo to začátkem třicátých let, em byl ještě němý film Jánošík.
moc si z něj nepamatuji, bylo mně sotva pět let. em, takže to byl
rok třicet dva?
ZP: tak asi.
JV: třicet dva. em, ještě jsem nechodil do školy. doprovázela mě
naše slečna vychovatelka.
09.376
228:241
JV: ehm, dobře. a vy ste tedy chodil tam, nebo byl ste v tom kině
poprvé s tou svojí slečnou vychovatelkou.
ZP: ano.
JV: a bratr tam s váma byl taky, nebo...
ZP: asi ano, ale nepamatuji se na to ((smích)).
JV: dobře, a em, proč s váma chodila vychovatelka?
ZP: tak, em, to víte, rodiče žili takovým dost společenským životem,
em, čili na nás moc čas neměli, pořád byli někde na cestách, tak sme
měli s- jak se řikalo teda slečnu k dětem, jo.
09.376
259:266
JV: ehm, dobře. a rodiče teda chodili do kina, vaši?
ZP: moc ne.
JV: moc ne.
ZP: to se moc tehdá jaksi nenosilo, em, jak řikám, žili dost takovým
společenským životem. já vim, vzpomínám si pořád, že u nás byli
nějací hosté.
09.376
287:310
JV: hm, dobře, tak tady bych měla ještě dotaz k té slečně
vychovatelce.
ZP: ano.
JV: em, jestli vybírala filmy ona, nebo kdo vybíral ty filmy, na
který jste šli.
ZP: to bylo akorát, já si vzpomínám akorát ten jeden film, a to asi
vybrala ona. na víc filmů si nevzpomínám, myslím, že to byl Jánošík,
ale dobře už si nepamatuju, bysme se museli podívat někde jestli,
byl to němej film eště.
JV: hm, a dál s váma teda už nechodila do kina, potom v tom Brně?
ZP: v Brně ne, vona zůstala v tom Zbýšově, tam se provdala, my sme
se přestěhovali do Brna, zůstali sme tady jako sami, bydleli sme
v domě, kde matka měla svoji sestru, čili naše, moje teda tam byd-
bydlela, tak sme se stýkali s ní, vona měla jednu dceru, my sme byli
dva kluci. ale ona s náma moc nechodila, vona byla vo sedum roků
starší než my, tak už byla to taková slečna, tak s náma klukama
mladšíma už se moc nebavila, tak sme chodívali my s bratrem sme
chodívali sami. a to vim, to sem tam taky napsal, že to bylo na
Stadionu ((Stadion)) tady na Kaunicově ulici, tam bylo kino Stadion,
09.376
373:376
v roce třicet pět, takže to vám bylo osum let, em, sme s
bratrem pravidelně navštěvovali sobotní do- odpolední představení
pro děti a mládež v sále na Stadionu ((Stadion)) na Kounicově ulici,
kde se později nacházelo kino Dukla. em.