Quote
03.385
2174:2215
JV: ee tak estráda, jak ste říkala, tak ta byla jenom jedna nebo
jich bylo [třeba více.]
JC: [jedna.]
JV: jenom jedna.
JC: to bylo před, a to už sme všeci věděli, že už ně- že už bude
Německo pryč,
JV: hm
JC: a nebáli se nějak, jo? to mně to tak přišlo teda.
JV: vzpomněla byste si, jak třeba dlouho to bylo před koncem té
války?
JC: no tak to bylo v květnu, tak to mohlo být někdy duben, březen
duben,
JV: jo
JC: tak nějak, už těsně.
JV: hm
JC: ale eště, [eště]
JV: [a byli] tady ještě Němci, jako vojska? vojáci?
JC: tak v Líšni nebyli.
JV: nebyli.
JC: né, né
JV: ale v Brně třeba.
JC: v Brně no tak, já vám já vám teda...
JV: tam pravděpodobně byli, že jo, protože tak vlastně ta okupace em
[nebo ( ) bylo jako v dubnu.]
02.384
346:363
JV: a změnilo se to až se třeba narodil váš syn? pak už ste chodili
míň?
JC: no to sem, to to sem bylo, to bylo tak, když sem, narodila se
dcera v padesát tři,
JV: hm
JC: tak naproti sme měli to kino Oko. a teď pak to byla Morava, jo?
a to, to Palackého ((Palackého třída)), jestli víte [Palackého,]
JV: [vím.]
JC: taky tam dolejc je veterina, Baťa tam býval, tak to šlo kousek
nahoru, bylo to kino Oko, tak já sem chodi-, manžel hlídal tu dceru,
a já sem si šla do kina.
JV: <sama.
02.384
589:594
JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let
mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti.
JV: [to ste říkala.]
JC: [a já sem ho] musela vopatrovat,
02.384
751:760
ale kdepak tatínek, můj tatínek, to, to bohužel takový je,
von rád chodil do té hospody a hrál karty.
JV: hm
JC: takže von té mamince, co vona vydělala, to to je tak taková
historie, a no vůbec, je to takový, že to všecko vydržela, člověk si
řekne, vona jako takový jak teďka je, něco se děje, hned je rozvod,
tak tenkrát ty ženy se bály těch rozvodů a, spíš něco vydržely, když
ten, když ten mužskej nebyl hodnej, tak bych to řekla.
02.384
1272:1275
no to já sem se pak, ee my pak po té válce sme, vlastně sme, ten
manžel přišel do té firmy ve dvaačtyřicátým, a tak sme to ňák
prošli, ten ee až po té válce, že sme to tak ňák společně budovali
nebo, tak to je takový nadnesený, že, ale tak sme tak víc začali,
01.383
214:226
JV: [to] znamená, že ste em vyšla ze školy třicet devět, nebo
čtyřicet?
JC: čtyřicet jedna.
JV: čtyřicet jedna, hm.
JC: a hned čtrnáctýho července sem nastoupila, to se menovalo velko-
Velkoobchod s léčivy. a pak to končilo
JV: [v Brně]
JC: [zdravotnické] zásobování, jo?
01.383
236:250
JV: takže vy ste tam pracovala celou válku?
JC: nó, celou [válku, nó,]
JV: [celou válku.]
JC: no no tam sme zažili aj ten nálet velikej, v tom listopadu,
[v tom Brně.]
JV: [a vlastně] pak vy ste přešla do jiného zaměstnání? nebo...
JC: no tam sem byla až do roku padesát šest, to se narodil syn, a
pak sem šla ee generální, to se menovalo gene- generální investor,
investiční výstavby při káenvé, ((KNV)) takovej investorskej útvar,
jo, ale to taky, to se vlastně zrušilo v tom osumdesát devět.
11.378
1023:1026
JV: bavili ste se třeba pak společně o, o tom představení filmovém?
o tom konkrétním filmu?
JC: no tak to sme probíraly s těma [děvčatama.]
10.377
589:595
JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let
mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti.
JV: [to ste říkala.]
JC: [a já sem ho] musela vopatrovat, a von mně tam tolikrát utekl a
tak ho honil ten pán Kobza tam dělal toho
10.377
595:601
a já si pamatuju, ty
první řady, já sem vám to už možná tam do toho telefonu říkala,
JV: hm
JC: tam byly, tam seděli vždycky ti kluci všelijací, ti ma- menší, a
když byly ty kovbojky, tak to všecko drnčelo, jo, ale tak ňák ni-