Quote

jestli si vzpomínáte na svou první
návštěvu kina.

ES: to bylo na Stadioně ((Stadion)).

LS: hm.

ES: z Kounicově sme šli v první třídě. a byl to film o Ja- o
Kozinovi ((Psohlavci)).

LS: o Kozinovi to byl film.

ES: o Kozinovi. a tím pádem jak se tam objevil ten duch, tak já sem
okamžitě vyskočila, chtěla sem si sednout, jenomže sedadlo sklaplo a
já si sedla na zem. ((smích)) takže to byl-

LS: a to byl český film?

ES: to byl český film.

LS: hm.

ES: to byl můj první zážitek tedy velký.

LS: a rok ste říkala?

ES: musel to být v roce devatenáct set třicet čtyři.

LS: devatenáct set třicet čtyři. a s kým ste tam byla?

ES: ze školou.

LS: se školou ste tam byla.

LS: a když byste měla říct vlastně totéž, ale jaký byl postoj školy
k filmu nebo ke kinu obecně?

ES: tak oni vybírali kina, která- teda filmy, které měly určitou
souvislost s výukou.

LS: hm.

ES: takže, jak sem říkala, to bylo něco z dějepisu o tom Lomikarovi
((Psohlavci)). a potom si pamatuju, že to byl nějaký film (..)
z ruské přírody. že to byl ee film, ve kterém ee sme navštívili
takovou ruskou opuštěnou vesnici. jestli to byly chatrče. prostě tam
byla nějaká choroba, která ee to obyvatelstvo vymítila, takže ee,

LS: hm.

ES: na malého diváka bylo velice ee takové (...) smutné,

LS: depresivní

ES: depresivní pohled na ty mrtvoly. no to byly už kostry, to nebyly
mrtvoly.

LS: mhm

ES: takže to byl druhý takový zážitek z té školy.

LS: a jak často ste chodili s tou školou do toho kina na
představení?

ES: tak na té Kounicové sme chodili často.

LS: často?

ES: ovšem v Králově Poli už potom sem ne- ne, nikdy nešla do
biografu.

LS: a hovořili ste potom třeba v rámci výuky ještě o těch filmech,
které ste viděli?

ES: ano, samozřejmě, ano.

LS: jo? (.) takže vlastně, když byste to měla shrnout. jak se
učitelé vyjadřovali k těm filmům nebo jaký byl jejich postoj ke kinu
obecně?

ES: no postoj byl takový, že hlavně chtěli od dneš- od dětí získat
jejich zážitky a jejich prostě připomínky k tomu filmu. oni sami se
nevyjadřovali,

LS: hm.

ES: ti učitelé. hlavně je zajímalo, co na to říkaly děti.

LS: váš názor?

VP: v tom Frýdlantě a když se potom chodilo tak sem chodila s
rodičema

LR: mhm

VP: a nebo sme šly sestry s dovolením rodičů

LR: mhm

VP: a potom, když už sem byla větší, tak někdy s- měla sem chlapce
tenkrát jako už tak ee no takovýho partnera z tenisu, a tak a z
koupání a tak tak někdy sme byli domluvení s ním, ale to muselo byt
e s- e s vědomím rodičů

LR: mhm a vaše rodiče měli jaký názor na to kino na filmy

VP: no voni rádi chodili [do]

LR: [mhm]

VP: kina jo

LR: oba?

VP: chodili rádi do kina, ale vybírali s- kina, abysme na to mohli i
my, děcka jit, [jo]

LR: [mhm]

VP: takže voni taky chodívali někdy na nějaký kina, kde byly jenom
pro velký,

LR: mhm

VP: jo

LR: to chodili sami

VP: to měli takovou společnost v těch železárnách v těch hutích tam
a když si tam, když jim tam promítali, no tak tam chodili r- rodiče
sami

LR: mhm

VP: to byla taková hutní společnost

P: [do] patnácti. no to sem moc nechodila, to museli- o být pod
dohledem rodičů

LR: mhm

VP: když rodiče řekli, že se může, tak sme šli a když s-

LR: mhm

VP: tak se nešlo,

LR: a to vybírali rodiče, na co se půjde?

VP: no to bylo pod ee jak by řekli, no když rodiče řekli, že pudem,
no tak sme [šli]

LR: [mhm]

VP: aj my, a když sme chtěli my jít, tak tatínek musel vědět, co to
bude.

LS: dobře. takže ty kina, které ste navštěvovala, to už ste vlastně
říkala, do těch deseti let. proč zrovna tady tyhle kina, která ste
zmiňovala? vy ste zmiňovala Excelsior. tuším, že ki-

ES: protože tam chodila se mnou moje teta. do toho Excelsioru
((Excelsior)).

LS: hm. konkrétně do toho Excelsioru ((Excelsior))?

ES: ano, ano. a do Moderny ((Moderna)).

LS: hm.

ES: a do Moderny ((Moderna)).

LS: hm.

ES: samozřejmě, že sme byli taky v Alfě ((Alfa)) v kině. a v [dobsu]
((Dopz)).

LS: do těch deseti let?

ES: do těch deseti let. ano. (.) to sem ty brněnský kina
navštěvovala s mými příbuznými.

LS: hm. a proč zrovna tady do těch kin? proč ste si nevybírala
nějaká jiná?

ES: já sem si nemohla vybírat. já sem musela souhlasit s tím-

LS: aha.

ES: kdo mně zaplatil vstupenku.

LS: jasně. takže vy ste vlastně se musela přizpůsobit tomu?

ES: ano. přizp- tomu-

LS: kdo šel s vámi do toho kina?

ES: tomu mýmu doprovodu, ano.

LS: tak to je celkem, to je celkem logický. a když byste měla říct,
jaký byl názor vašich rodičů na kino?

ES: no, můj otec ten byl velice jako nadšen filmem.

LS: hm.

ES: a hlavně tedy ho (..) zajímaly filmy cizí.

LS: hm.

ES: protože on byl na ročním pobytu v Americe, takže ho zajímaly ty
americké filmy.

LS: hm.

ES: [ta]kové ty západní, dá se říct.

LS: hm. takže ste se nikdy třeba nesetkala s ňákým odsudkem ze
strany vašich rodičů?

ES: ne, nikdy ne. ne. (..) moje maminka, ta do kina nechodila. jak
sem vám řekla, ta byla velice nemocná. takže s maminkou sem- ale
s tatínkem sem chodila každý týden.

LS: takže ten vztah vlastně vaší rodiny k tomu kinu byl velice
kladný?

ES: kladný, ano.

LS: pokud to chápu dobře.

ES: ano, ano.

ES: doma sem neměla příležitost, ale u té mé tety, co sem s ní
chodila do toho Excelsior, tak tam sem měla k dispozici boty
s podpatkama a různý takový šátky, tak sem se předváděla před
zrcadlem. to je jako u desetiletýho děvčátka nic neobvyklého.