Quote

Rozhovor vedl: Mgr. Luděk Havel
Rozhovor přepsal: Bc. Kateřina Maťátková a Mgr. Luděk Havel
Datum a místo: 23. 6. 2009, FF MU, Brno

Rok narození: 1927

Bydliště do roku 1945: Cejl (dříve čtvrť Židenice, dnes Zábrdovice)

Povolání: V roce 1942 nastoupil do učení jako strojní zámečník. Po
válce vystudoval průmyslovku a poté pracoval jako montážní mistr.
Povolání: pouze matka, opatrovnice ve školce, kuchařka
Sourozenci: žádní

LH: takže jak sem říkal ee pro začátek bych to tedy zopakoval. vy
ste říkal, že ste Bořivoj H.?

BH: ano, Bořivoj H., narozen druhého desátý, devatenáct set
dvacet sedm v Brně.

LH: a kde ste přesně bydlel v té době?

BH: em je to ffs na okraji (.) středu (.) neboli Cejl, Židenice,
Husovice.

LH: ehm. (...) kterou školu ste navštěvoval do roku čtyrycet pět?

BH: ee navštěvoval sem mm na Vranovské základní školu, neboli
obecnou tenkrát, a měšťanskou na merhautce ((Merhautova))

LH: ehm. (..) a ee kdy ste nastupoval do zaměstnání, to bylo v jakém
roce?

BH: v roce čtyřicet dva.

LH: ehm. (.) devatenáct set čtyřicet dva a jako co ste pracoval?
jaké ste měl [zaměstnání?]

BH: [nó tak] nebyl nebyl výběr, že. v té době. já sem přitom měl
zájem vo hudbu a soukromě sem chodil (.) k profesoru Tomaštíkovi,
(.) kterej byl profesorem na konzervatoři, soukromě jsem chodil na
housle. no a v tom roce štyrycet dva nebyl výběr, bylo mně řečeno
(.) do učení.

LH: ehm.

BH: no tak sem prostě nastoupil do učení jako strojní zámečník.

LH: a ee toho strojní zámečníka ste pak dělal delší dobu?

BH: ano celou (dal) sem celou dobu. no celou dobu ne, pak ee (..)
sem si udělal (.) průmyslovku, (.) že, na Sokolské. no a pokračoval
sem teda v práci u jedné firmy.

LH: ta průmyslovka, tu ste absolvoval kdy? vzpomenete si v jakém
roce to bylo?

BH: to bylo no sem prakticky (.) v pětačtyrycátým roce (..) pro
nedostatek místa sem (.) dělal sem zkoušky, že a pro nedostatek
místa sem nebyl přijat.

LH: ehm.

BH: protože (ten) se vyrovnávaly ty ročníky sl- ty starší ročníky
prostě měly přednost.

LH: ehm.

BH: no tak to bylo v asi v sedmaštyrycátým roce.

LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?

BH: em moje matka byla v doma, já sem žil jenom s matkou.

LH: ehm.

BH: moje matka byla jako (...) v mateřské školce jako opatrovnice,
(.) že. později jako kuchařka, to je takové...

LH: ehm.

BH: tohleto.

LH: á poté vy ste říkal, že ste teda v roce štyrycet sedm nastoupil
na tu ee na tu průmyslovku. a co ste dělal poté, po absolvování té
průmyslovky [(v té firmě)?]

BH: [no zů- zůs-] zůstal sem u firmy, pak sem dělal héém středně
technickej kádr.

LH: ehm.

BH: montážního mistra.

LH: montážní mistr. em měl ste nějaké sourozence?

BH: ne.

LH: tak, taková ee už se dostáváme k těm kinům. á kdy pro vás
skončilo nějaké pravidelné navštěvování kin?

BH: no tak v té době nic jiného nebylo, tak byly kina.

LH: já spíš myslím, do kdy ee do kterého roku ste třeba nějak
pravidelněji chodil do kina, jestli třeba ještě před deseti lety,
před pěti lety, nebo jestli stále ještě třeba [chodíte?]

BH: [né, ne,] ne teď teď už ne. no mohu říct, do těch padesátých
let, pak už začala televize, tak už...

LH: ehm.

BH: u- už prostě to kv- eem to kino pominulo.

LH: tak teď se vás budu ptát na ee na takové ty dětské zkušenosti,
na dobu do vašich deseti let.

BH: no.

LH: ee vzpomínáte si na svůj uplně první návštěvu kina?

BH: ne.

LH: nevzpomínáte.

BH: ne.

LH: ee tak když byste si měl vzpomenout na úplně ty nejstarší
vzpomínky? na co byste si vzpomněl?

BH: no tak to byly eem, chodil sem hlavně teda f tom f té části, kde
ty ee ty kina byly, že. a f f té části bylo na Marxové bylo kino
Lido Bio.

LH: ehm.

BH: na Cejlu, (..) že, bylo kino (.) Bajkal, (.) pozdější (.) Rádio
((Radio)), (.) že. nebo na Bratislavskej ((ulice Bratislavská)) kino
oránia ((Orania)) tak do těchto, do těchto kin sem chodil.

LH: a...

BH: nejčastěji.

LH: nejčastěji ste chodil do těchto třech [(tedy) v podstatě?]

BH: [panč, ano] to to byly, to byly prostě nejblíže...

LH: hm.

BH: bydliště (.) a a v těch deseti letech, to bylo v sedmatřicátým
roce, že, toho (.) toho moc nebylo ((smích)). ale tyto kina byly
v provozu, a tak tam sem (tak) nejčastěji chodil.

LH: a co si vybavujete třeba ňáký úplně první film, nebo ňákou první
vzpomínku z kina?

BH: kin kong ((King Kong)) ((smích))

LH: toho kin konga ((King Kong)) ste viděl v kterém kině? vzpomenete
si třeba?

BH: ev já jsem ho neviděl v televizi, takže ee mám matný už mám teda
matný vzpomínky, no ale bylo těch těch českejch filmů bylo víc, že.
byly prostě ty filmy poplatný době, že, v kterých hrál hugo hás
((Hugo Haas)), že. (..) em kdo ještě z těch starších tam byl? Pešek
((Ladislav Pešek)), jo, (..) no a c- prostě z těchto vvv z těchto si
vobčas prostě teda pamatuji si hodně, teď si obnovuji někdy v
[televizi...]

LH: [hm.]

BH: (protože) probí- probíhaj tyhlety filmy, tak si oživuji
vzpomínky na ty na ty filmy.

LH: a vzpomenete si, jak často ste jako dítě, takže do svých řekněme
těch deseti let, chodil do kina? jestli to [bylo třeba...]

BH: [tak myslim] dvakrát do týdne. [(ně-)]

LH: [dvakrát do týdne.]

BH: [no jó určitě.] (.) pač jiná zábava nebyla.

LH: ehm. a chodil ste ee chodil ste sám nebo třeba s kamarády?

BH: s kamarády, (..) i sám, (..) někdy.

LH: ste říkal teda, že ste navštěvoval hlavně tyto tři kina, to Lido
Bio, Bajkal a oránii ((Orania)). proč právě tyto kina, byla to jenom
ta blízkost, nebo [třeba i...]

BH: [ta blízkost.] ta blízkost, později pochopitelně už sem měl
větší (.) eh (.) okruh.

LH: ehm.

BH: tak to bylo do středu města (.) i (.) do (.) prostě okrajových
částí, jako do Králova Pole, do Husovic, do Židenic, tam kde byl
prostě film, kterej mě nějak nějakým způsobem (nezaujal) název
pochopitelně, mm no tak sem tam šel.

LH: ehm. takže se dá říct, že spíš šel na film, než do kina, že vám
bylo jedno, jestli to je kino v centru, nebo na okraji, ale zajímal
vás hlavně...

BH: [ano.]

LH: [(ten) film.]

BH: ano.

LH: ehm. á jaký byl názor vaší ee vaší maminky ná na film a na kina?
podporovala vás třeba, nebo vám to ňák rozmlouvala?

BH: ne. nerozmlouvala mně to, naopak (..) ne že by mě podporovala,
ale hm prostě neměla námitek.

LH: ehm. á a ve škole třeba nějak zmiňovali se učitelé o filmech,
vyjadřovali se třeba k některým filmům?

BH: jó tak tohle to je otázka, na kterou už já nedovedu odpovědět.
ovšem zřejmě nebyli, nebyli, já sem měl skutečně výborný kantory
(..), jo, učitelé teda.

LH: ehm.

BH: kteří ehm, (..) skutečně byli na úrovni tenkrát, aspoň si to m-,
dneska (.) s odstupem času (..) promítám.

LH: ale nějaké zmíňky třeba, že by vám, že by se zmiňovali o
filmech, nebo o kinech?

BH: ne.

LH: [nevzpomínáte si?]

BH: [ne, ne, ne,] to nebylo.

LH: (pak) ste tedy říkal, že ste ří-, že ste chodil dvakrát týdně do
toho kina. takže by se dalo říci, že pro vás asi to kino bylo
důležité.

BH: [ano, ano.]

LH: [řekl ste, že] eem... projevovalo se to třeba ve vašem chování,
ve vašich zvycích? třeba ve hrách, nebo v ka- (ve h- ve h-) ve hrách
s kamarády?

BH: no, (.) ani ani snad ne, hlavně prostě mě zajímaly hudební
filmy.

LH: ehm.

BH: á tak ty mě jako (..) víc (.) víc prostě přitahovaly. bylo jich
sice hodně málo...

LH: ehm.

BH: ale byly, že, (takže) prostě ( ) řekl třeba em (.) s Voskovcem
a s Werichem ((Jiří Voskovec Jan Werich)) (...) ano, Hej – rup! (..)
a prostě tady tyhle ty.

LH: ehm. (...) ee tady sem spíš ee ještě se chtěl zeptat, jestli
třeba ste em s kamarády třeba napodobovali některé filmové hrdiny,
nebo...

BH: no pochopitelně.

LH: které třeba?

BH: ano, no tak ee při hrách, dětskejch hrách, že, s to už nevim,
jak se ta hra menuje, (..) tak mm (..) sem měl FF Ferenc Futurista

LH: ((smích)) (..) jako přezdívku myslíte?

BH: anó.

LH: ehm.

BH: ano. FF, Ferenc Futurista.

LH: vy ste říkal, že ste měl rád hudební filmy. zpívali ste třeba
filmové písničky?

BH: [ano.]

LH: [nebo] vy sám ste si [zpíval?]

BH: [ano] velice rád. [a dodnes.]

LH: [vy ste zmiňoval (to)] Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)) hlavně tedy myslíte?

BH: no tak to ne, to nebyli jenom Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec
a Jan Werich)), to byla tedy prostě hudba (..) (prakticky) džezová
((jazzová)) (..), (džez) ((jazz)) z kterej mě, kterej mě zajímál.

LH: ehm. (...) tak ee já se podívám dál eem teď se podíváme na
otázky, které se spíš budou věnovat kdy, kde a s kým ste navštěvoval
e ta kina. ee vy ste říkal, že ste hlavně s kamarády chodil do kin.
(..) ee jak často ste chodil do kin ve vašem mm ve vašem věku, do
těch deseti let řekněme?

BH: no tak (to do) těch deseti let, to bylo prakticky do
sedmatřicátého roku, že, tak ee to byli kamarádi ze třídy, s
(kterym) sme chodili spolu, nebo sem chodil mm taky sám.

LH: ehm.

BH: že. (..) tó pf (..) prakticky vyplynulo, panč sem neměl... (..)
měl sem teda v v okolí taky kamarády, ale (..) to byli ve- vesměs
teda ze třídy.

LH: vy ste říkal, že ste chodil tak zhruba dvakrát týdně.

BH: no.

LH: v tom roce čtyřicet dva ste nastoupil do zaměstnání, změnila se
ňák ta četnost návštěvnosti kin?

BH: ano. (.) ano nebylo to tak často, (.) nebylo to tak často, ale
(.) byly prostě v tom štyrycé- v tom roce čtyrycet dva prakticky už
byla t t jiná série filmů, jiný filmy. (..) už tady byly prostě
německý.

LH: ehm.

BH: jo. hlavně teda, (..) německý, (.) že, a (..) vzpomínám si, že
sme byli, to byly, jeden pěknej německej film byl Zasněžená romance.
(.) to byl hudební film. (..) že.

LH: takže dá se říct, že vlastně ste ee trošku se snížila ta na-
vaše návštěvnost kina ne kvůli tomu, že by třeba nebyl čas kvůli
práci, ale kvůli tomu, že s- nebylo [z čeho vybírat.]

BH: [ne ne, nebylo] z čeho vybírat.

LH: ehm. (.) eem v tom, vy ste říkal, že ste nejprve navštěvoval
tedy zase ty tři kina Lido Bio, Bajkal, oránia ((Orania)). po tom
roce čtyřicet dva ee se to rozšířilo [na to...]

BH: [okruh] okruh byl po celém Brně.

LH: po celém Brně, ehm. (.) a měl ste ňáké z těch k- kin, které ste
vyjmenoval nějaké oblíbené, kam ste chodil nejraději?

BH: no tak nedá, nedá se říct (ee em mě teda) prostě (.) zajímaly
filmy. jestli to bylo v, jestli to byla skala ((Scala)), nebo
Moderna, nebo Kapitol to mně bylo jedno.

LH: ehm.

BH: jenom když sem zjistil podle titulku, co tam hrají, zaujalo mě
to, tak sem šel.

LH: ehm. takže nějak jako ne- nehrálo [roli (to kino?)]

BH: [né, ne, ne, ne] ne v- žádnou preferenci jsem nik- k žádnému
(kinu)...

LH: [takže...]

BH: [ač.] (.) byl výběr no tak, (.) řekněme v tom dvaačtyrycátém
roce, v Brně bylo pomalu dvacet kin.

LH: hm.

BH: jen když to vezmeme s předměstíma, to je na každym předměstí
byly dvě tři kina a co v centru pět dokonce.

LH: ehm.

BH: na malym, na malym prostoru.

LH: takže bylo bylo z čeho vybírat.

BH: bylo z čeho vybírat.

LH: a naopak bylo třeba ňáké kino, kam ste nerad chodil, které se
vám třeba nelíbilo?

BH: ((smích)) <no to em> dalo by se hzz dalo by se říct, že že byl
takový kino, bylo to náá (..) my sme tomu říkali flokysna. a to je
ná (...) jak se jede do Králova Pole, dneska je tam (..) velkej
velkej (...) šop ((shop)).

LH: ehm.

BH: jó? em, safra jak jak to kino se menovalo nevim, to bylo malý
(...) poměrně mm, poměrně nedobře vybavený. (..) ((pravděpodobně
Jadran))

LH: já se zkusím podívat tady.

((ticho 8 vteřin))

LH: tak se teda s, takhle narychlo to nenajdu. a (..) a éé a chodil
ste třeba ještě do různých kin podle toho, jestli ste šel třeba s
kamarády, nebo mhm s maminkou třeba. jestli ste si vybíral různá
kina, nebo zase mm bylo hlavní ta (.) [( ).]

BH: [hlavní] hlavní bylo prostě evv (..) co se hrál za film, kterej
mě zaujal, kino ať to bylo zz co se jel řekněme se z toho sem jel až
dd do Králova Pole, když prostě tam byl f- film, kterej (.) bych
chtěl vidět.

LH: ehm.

BH: takže kina, kina mě prostě jako jako vlastní kina mně nic
neříkaly, prostě bylo to film, hlavně film šel.

LH: jasně. ee jak ste se v kině choval obvykle? (.) tím myslím,
jestli třeba bylo ve zvyku v kině ee konzumovat jídlo, nebo nápoje?

BH: ne. ne, já sem nikdy nikdy, soustředil sem se na to, (.)
skutečně mě to z- mě zajímalo prostě děj, jestli když byl, (.) jo.
je pravda, že někdy sem šel v em (.) ne docela spokojenej z kina.

LH: ehm.

BH: s tím, co sem očekával a někdy sem byl velmi spokojenej.

LH: ((smích)) takže, mm třeba během projekce filmu, bavil ste se s
jinými diváky o tom [filmu, nebo ste se...]

BH: [ne. ne. ne.]

LH: a reagoval ste vy nebo ee nebo diváci ve vašem okolí nějak
hlasitě na mm na promítaný film? jestli třeba tleskali, nebo...

BH: mhm toh- to nemůžu říct to, (..) myslim, že ani ty takovýhle (ty
mm) nebyly. (..) prostě v té v tom vod roku dvaaštyrycet až do te do
těch pětaštyryceti, že.

LH: ehm.

BH: to bylo t- to bylo zlý, panč projevte se nahlas...

LH: ehm.

BH: bylo bylo byli sme (.) prostě tady byli Němci, že. a projevit se
nějak (.) a č- Čech obzvlášť, že, protože v té době byly by ty
titulky německý, že, (.) předtím byl wochengšáu ((Wochenschau))

LH: ehm.

BH: týdeník a pak byl vlastní film, i když byl českej tak byl s
titulkama, (..) že. (.) no, projevovat se nebylo vhodné.

LH: ehm. k tomu protektorátu se za chviličku ještě dostaneme eee.
potkával ste v kině své známé, bavili ste se třeba po cestě [s nima
o těch filmech?]

BH: [ano, (.) ano, po] po po filmu potkali sme se a bavili sme se i
vo teda vo filmu.

LH: a co třeba o čem ste se bavili, jestli ste rozebírali?

BH: no o ději, o ději, co se nám líbilo, co ne.

LH: ehm.

BH: hlavně teda emm, herce, (.) k- kteří byli (.) v té době (.)
významní, že, tak vo těch hercích, jak to zahrál a v děj co,
probírali sme prakticky, (..) celej děj toho filmu.

LH: ee chodil ste v té době em jako dítě na nepřístupné filmy?

BH: ano.

LH: ((smích)) a s kým ste chodil na nepřístupné [filmy?]

BH: [sám.]

LH: sám. (..) a jakým způsobem ste se třeba dostal do kina na
nepřístupný film?

BH: no volil sem všelijaké finty, abych abych vobešel, protože t-
tenkrát eee prostě si koupil vstupenku a přišel ste ke šk- ke
vchodu, tam stála žena nebo muž...

LH: [hm.]

BH: [a trhala] vám lístky. tak v ňákým způsobem se musel (.) se tam
dostat, že. no pak v v jednom kině už prostě sem měl (.) tady tuhle
uvaděčku, dá se říct, že jo, (.) koupenou, která mně (..) pomohla
vždycky.

LH: a vzpomenete si na jaké kino to bylo? kde to bylo snazší se
dostat na ten nepřístupný film?

BH: no tak hlavně tam, kde sem měl tady tuhletu a ta byla v lido v
Lido Bio.

LH: ehm

BH: na Marxové.

LH: ee a jaký ste měl pocit z toho, když ste takhle šel na ňáký ten
(.) n- nepřístupný film?

BH: no byl to pro mě pr- zážitek. (..) že. (.) no, (.) emotivní,
někdy.

LH: takže takové trošku do- dobrodružství by se dalo říct.

BH: ano, ano.

LH: ee chodil ste někdy do kina bez placení třeba?

BH: ne.

LH: ehm. a chodil ste v té době do kostela?

BH: ano.

LH: á jak často?

BH: každou neděli.

LH: každou neděli. ee stávalo se někdy, že by vám třeba návštěva ee
návštěva emm kostela třeba mo- kolidovala, že ste na- najednou
nemohl jít do kina, nebo?

BH: ne, ne, naprosto ne. pač eem v neděli dopoledne sem chodil do
kostela, že.

LH: hm.

BH: a kino bylo až vodpoledne

LH: [(až odpoledne)]

BH: [buďto] ve štyry, v šest, nebo v osum hodin.

LH: ehm.

BH: takže to mně (...)

LH: [nekolidovalo]

BH: [nes- ne- nedělalo] nedělalo problémy.

LH: ée ke které církvi ste se hlásil? (.) ke které církvi ste se
hlásil?

BH: em jsem (.) příslušník Církve československé husitské.

LH: ehm. á e ovlivňovalo vás toto vyznání třeba ňák v to v tom
výběru mm výběru mm výběru filmů? (...)

BH: [ani ne...]

LH: [tím chci říct,] jestli třeba na faře se někdo nezmiňoval o
nějakém filmu...

BH: [ne, ne...]

LH: [nebo...]

BH: ne, ne, ne, ne naprosto ne.

LH: ee nevzpomínáte, že t-, že by třeba na faře se někdy promítal
film?

BH: my sme na faru nechodili.

LH: nechodili ste [na faru?]

BH: [ne, ee] panč to ee jenom prostě na takzvaný bohoslužby.

LH: ehm.

BH: my nemáme mše, my máme bohoslužby. tak na bohoslužby, že a ty ty
byly v devět hodin ráno v neděli, no tak fff...

LH: ehm. tak teď už se ee budu ptát přímo ná některé filmy na (.)
ten výběr. takže v podstatě ve vašem případě asi na to
nejdůležitější. ee jak ste si vybíral ten konkrétní film? co pro vás
bylo důležité? jestli název, nebo téma, nebo...

BH: no tak v prvé řadě upoutali mě prostě kdo tam hraje, herci.

LH: ehm.

BH: že, (.) a podle toho sem usuzoval, je to komerční, je to
hudební, je to veselohra, je to něco takového. podle toho sem volil.
že bych prostě emm byl zaměřenej na jeden žánr, to ne.

LH: ehm.

BH: (chtěl sem) a viděl sem prostě všechny druhy tady těchto filmů.

LH: takže ste si hlavně vybíral podle herců.

BH: ano, jednak podle herců, ano.

LH: ehm. vy už ste to několikrát řekl, bylo pro vás důležitější v tu
dobu spíš ten film, než to než to kino. ee kde vy ste získával ale
informace o těch ee o těch filmech?

BH: kdyť byly vylepeny nástěnky, kde byly [prostě...]

LH: [takže z plakátů.]

BH: plagáty ((plakáty)).

LH: ehm. mně spíš de o to, jestli třeba z novin, nebo z časopisů,
[nebo z plakátů?]

BH: [ne, ne, ne, ne] plagáty ((plakáty)), panč ee to to člověk
chodil po ulici a podívá se a má to má ee měl to teda na na očích.

LH: ehm. vy ste se zmiňoval o těch hudebních filmech, byl třeba
film, na který ste šel jenom kvůli tomu, že ste třeba někde slyšel
píseň z toho filmu?

BH: to to bylo až později, napřed napřed sem viděl film [a pak...]

LH: [ehm.]

BH: mě upoutal a pak sem si šel a opakoval si tu píseň.

LH: jasně. em měl ste své oblíbené herce?

BH: [ano.]

LH: [nebo] herečky?

BH: [měl.]

LH: [a] (.) kteří to byli třeba?

BH: tak eem (..) v tom (.) období v, tom období prostě do toho do
těch deseti let, no tak to byl (..) Vlasta Burian, ano, Karel Hégr
((Karel Höger)), to už byl, ten už byl později, že. (...) no (.) teď
si nevzpomenu na ména. ten Ferenc Futurista, ale ten ten hrál teda
velmi málo a, že. kdo tam kdo tam byl ještě do těch hugo hás ((Hugo
Haas)).

LH: ehm. (..)

BH: (Adyna) Mandlová ((Adina Mandlová)) (..), že. (..) lída bárová
((Lída Baarová)) (.) hlavně teda ženy.

LH: to sem se chtěl právě taky zeptat, jestli ňáké [herečky, a které
to byly?]

BH: [ano, ano.] no fascinovala mě ee mm zpěvačka (.) švédská (..)
sice byla Němka (..) to byla (.) sára leandr ((Zarah Leander)). (..)
taky marika rek ((Marika Rökk)).

LH: ehm.

BH: nebo rakouská Margot hir- hilšr ((Margot Hielscher)), (..) že.
(..)

LH: ee čím vás tito herci zaujali? bylo to [tím, jak hráli...]

BH: [eem.]

LH: nebo...?

BH: prostě ff tím výkonem. (...) ano, z pěvec- pěvecký pěvci prr
předvedením...

LH: ehm.

BH: prostě tady té řekněme té té úvodní nebo té motivní ((smích))
písně která která ve f- převládala obyčejně, že, ten motiv té písně
p- převládal ce- celým tím filmem. tak ts- upoutal a prostě...

LH: ehm.

BH: zaujal mě no.

LH: čím se podle vás, nebo pro vás v tu dobu ti- tito herci lišili
od těch ostatních herců?

BH: no tak s- svou rolí, svým vystoupením, (.) že.

LH: hm.

BH: a provedením prostě tady téhleté své role.

LH: á chodili ste ná filmy ee nebo chodil ste na filmy některých
těchto herců opakovaně?

BH: ano.

LH: které které to byly? nebo [kdo byl ten...]

BH: [no no hlavně] hlavně to to byla Zasněžená romance.

LH: ehm.

BH: jo. a potom mm později, později prostě to byly tady ty hudební
filmy, teď si momentálně nevzpomenu na (..) kde (...) písně, který
byly v té v té v těch filmech se hrají i dodnes, že. takže to hlavně
tady ty tyhlety (...).

LH: a bylo pro vás v tu dobu důležité, jestli se jednalo o film ee
barevný, nebo zvukový? ee teda pardon ((smích)) [černobílý nebo
barevný?]

BH: [no černo- černo-] no v té době eem b- barevný eště nebyly.

LH: ehm. [takže nevzpomínáte si na žádný?]

BH: [protože ty za- ty to né.] vzpomínám si potom už na pozdější
první barevný filmy, jo který kte- pochopitelně zaujaly, pánč byly
daleko lepší.

LH: ehm.

BH: že. (.) vizuálně, (.) barva,(.) že.

LH: teď jak sem se do toho zamotal (.) další otázka měla být, jestli
ee bylo pro vás důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový?

BH: no já sem nezažil ee němý filmy.

LH: nezažil ste [žádný němý?]

BH: [ne, ne.]

LH: ehm. a hrálo pro vás ňákou roli, v které zemi daný film vznikl?
jestli ste víc chodil třeba na české než na...

BH: to nebyl velkej výběr. (.) v té době ve v prostě za (.)
[protektorátu.]

LH: [ehm.]

BH: nebyl velkej výběr, byly tady německý filmy (.), hlavně
rakouský, že, naše (..) no sem tam (.) sem tam ňákej možná (svě-
ale) to už si teda nepamatuju, že by se dostal z jiné provényjence,
ale převládaly tady tyhlety filmy.

LH: ehm. á vybíral ste si spíš třeba ty české filmy, než ty německé,
nebo rakouské?

BH: nedá se říct.

LH: ehm. (..) ee které filmy ste měl rád, a které ste naopak rád
neměl?

BH: já em nemůžu říct, že se bych neměl rád.

LH: ehm.

BH: já sem ho viděl a sem prostě si řekl no, (.) nesplnils mý
očekávání a tím to končilo. já sem prostě nedělal žádný závěry,
jestli to nebo ono, že, ale (vv) čekal sem, řek ee řekl sem si, nebo
sme seděli (tak v) jo, s kamarádem, tak sme si řekli, no mohlo to
být lepší.

LH: co dělalo ten, co dělalo pro vás ten film dobrým filmem? byli to
ti herci, nebo...

BH: prostě muselo to mít nějakej děj a muselo to prostě ti herci,
kteří ehh hráli prostě ty hlavní role, no tak mě museli něčím
zaujmout.

LH: ehm.

BH: svým vystoupením, chováním a áj pochopitelně musel být i děj
nějákej. na ňákou tu slátaninu, které byly, bylo taky dost, že, tak
to ss- říkám, to sem si řekl, no to to nestálo za to a tím to
končilo.

LH: a naopak, když ten film vás zaujal, tak třeba [šli ste na...]

BH: [tak sme o] tom debatovali.

LH: a šli ste na něj třeba ještě jednou?

BH: třeba eště jednou.

LH: ehm. a to právě tady mám další otázku, jestli ste šel na ňáký
film vícekrát? vy už ste zmiňoval tu ee Zasněženou romanci.

BH: ano, [ano.]

LH: [tu ste] viděl kolikrát, vzpomenete si?

BH: nevzpomenu, myslím dvakrát třikrát.

LH: ehm. á jaké druhy jiné zábavy kromě kina ste měl v té v té
[době?]

BH: [hudbu.]

LH: hudbu. á dával ste jí třeba někdy přednost před kinem?

BH: ano.

LH: jakým způsobem? [třeba chodil ste...]

BH: [no protože] v té době, v té době sme měli jako jako mladí s-
svůj taneční orchestr. (..) a tak emm sme mm mívali zkoušky
pochopitelně, (.) že s-. (.) místnost sme neměli kde, tak sme prostě
jezdili po hospodách, kde měli klavír.

LH: hm.

BH: jo, abychom mohli hrát. (..)

LH: vy ste říkal, že vy ste se vlastně u toho ee profesora Tomáš-

BH: Tomaštík.

LH: Tomaštík, [Tomaštík.]

BH: [Tomaštík.]

LH: ee že ste se u něj učil na housle.

BH: ano, [osum let.]

LH: [takže tam...] hm, takže v tom tanečním orchestru ste hrál ee
také [na housle?]

BH: [né hrál] sem, hrál sem doprovodnej ee nástroj kytaru.

LH: takžé v podstatě ta hudba vás [em zlákala?]

BH: [ano hudba] mě pro hub- hudba mě provází celej život.

LH: ee e tak ee teď se podíváme ee k těm na ty kina ee tady
brněnská. em jaké byly rozdíly v místních kinech, jak vy ste vnímal
třeba rozdíly v těch místních kinech?

BH: no tak em některý na tehdejší dobu byly luxusní, některý byly
normální prostě. jenom dřevěný židle n- někde byly ee prostě už
<thape> ((smích)) tapetovaný, že.

LH: ehm.

BH: jo, vybavení už prostě, (..) když tam člověk vešel, tak vešel do
něčeho, (.) že. a to to byly to byly hlavně teda ve středu města, to
byla ta Moderna, víte kde byla Moderna?

LH: Moderna...

BH: no.

LH: ta [by-]

BH: [na] Dominikánským ((Dominikánské náměstí)).

LH: [na Dominikánským.]

BH: [pak to byla Jalta.]

LH: ehm. v podstatě ve středu uu k těm mm jestli se nemýlím k těm
takovým luxušně- luxusnějším patřil ee dnešní skala ((Scala)).
[tenkrát to s-...]

BH: [ano skala ((Scala)), Moderna], Kapitol, Central.

LH: ehm.

BH: jo, Alfa.

LH: Alfa, jasně.

BH: no, to bylo to byly prostě tyhlety kina byly, (.) dá se říct
luxusní. [no panč...]

LH: [takže na] na úrovni.

BH: ano, na úrovni.

LH: á lišilo se to třeba i přístupem zaměstnanců?

BH: no tak nemohu říct, s panč tam z- ze zaměstnanci prakticky ste
nepřišel do styku, u pokladny ste lístek uvedl a uv- (.) uváděly
(..) ano byly uváděčky, měl ste prakticky číslo řady, číslo...

LH: ehm.

BH: sedadla, tak jedině s tak ste přišel (.) do styku (.) se
zaměstnanci.

LH: á třeba ti zaměstnanci v těhletěch luxusnějších kinech mívali
třeba ňáké em uniformy, [nebo...]

BH: [livreje] ne, ne, neměli, ne. aspoň si nepamatuji.

LH: ehm. teď tady mám takovou ještě podotázku, jestli hrály tyto
vlastnosti, které ste zmínil, roli při výběru kina, ale vy ste eem
říkal, že pro vás hlavní byly ty ee filmy spíš.

BH: [ano.]

LH: [bylo] přece jenom, bylo pro vás, jak to říci, trošku lepší jít
do nějakého toho...

BH: pochopitelně, dělalo mně dělat to měl em, dělalo mně to dobře,
jo prostě pr- to prostředí na vás působí jinak, jako prostě v tom
kině, kde prostě máte (.) omezený možnosti, malý je to, (...) tmavý,
prostě... (..) to to je ten rozdíl. (.) ten pocit z toho je daleko
větší, když je, když máte větší prostor a je (..) lepší vybaven.

LH: hm. a vzpomenete si, z čeho se obvykle skládal program ee
projekce?

BH: ano. (bylo) prostě t- byl týdeník, nebo teda za á protektorátu
to byl ten německej wochenšau ((Wochenshau)), že. no a pak b-
následoval hlavní film.

LH: ehm.

BH: ňáká ta reklama mezi tím mezi mezi tím mm týdeníkem, co se
uváděl a hlavním filmem, ňáká ta reklama tam naběhla, ale a konec.

LH: a měl ste o ty doprovodné části, třeba o ten týdeník, o ty
reklamy zájem? [zajímaly vás?]

BH: [ano, ano.] panč to byly aktuélní sy- a a aktuélní věci.

LH: ehm.

BH: a hlavně teda za války, jak ((smích)) <vyhrávají na frontě a
podobně.> e to bylo zajímavý, [že.]

LH: [hm.]

BH: ale, ne- říkám nejenom prostě tady zz tady ty zážitky z té
fronty i prostě tam byly věci, který se jako ee týkaly prostě nás
tady v republice v če- nebo v protektorátě tenkrát, konkrétně nás se
týkaly.

LH: takže to bylo, vlastně ste získával informace z těch [tý-]...

BH: [anó] informaci (.) z z vizuálním poh- požitkem.

LH: teď mám tady takovou, eh poslední otázku, tady z této ee sekce,
byl ste někdy ee přítomen promítání v domácnosti?

BH: (..) ne.

LH: nevzpomínáte si, že by třeba někdo z vašich známých, blízkých,
měl projektor a [tím vám promítal?]

BH: [ne, ne, ne, ne], ne, ne.

LH: ehm. tak teď se půjdeme podívat na období protektorátu. ee jak
na vás působily změny po rocé devatenáct set třicet devět, kdy
začaly ee platit protektorátní předpisy? ee tím myslím, byla třeba v
Brně mm kina, která byla německá a která česká, kam chodili více
Němci a kam chodili více Češi?

BH: no tak st- nedá se říct st- nedá se říct, že by prostě to bylo
vyhraněný přímo, poněvač Němci v Brně měli svůj Německej dům
((Německý dům)), kde měli koncertní sál, co tam měli ještě, kavárnu,
restauraci, taneční a nevim, jestli tam neměli dokonce svoje kino.

LH: ehm.

BH: že, takže ale (..) nemůžu říct, že by, že by to byl vyhraněný
jenom německý, nebo nebo jenom český.

LH: přece jenom změnilo se to třeba v některých kinech em v přístupu
lidí, nebo v chování lidí?

BH: (..) no tak já sem s nima nepřišel do styku, že.

LH: hm.

BH: přišel a sedl si vedle a hotovo.

LH: jasně.

BH: my sme, ee ani sme se nebavili, ani sem neviděl, jestli je to
Čech, nebo Němec, že, proč tó...

LH: a chodil ste do kina víc, nebo míň v této době, po tom roce
třicet devět?

BH: myslim, že sem chodil stejně, stejně, zas mě prostě mě (.) když
některej film sem chtěl vidět, tak sem na něj šel.

LH: ehm.

BH: ale, že bych, jenom že bych musel jenom do kina, protože du do
kina, ne.

LH: vy ste říkal, že pak hlavně po od toho roku štyrycet dva, nebo
potom...

BH: ano.

LH: zhruba tak, že tam j- jako tá návštěvnost těch kin trošku
poklesla, protože nebyla nabídka, nebylo to, co by vás zajímalo.

BH: n- nebyla to co ano, a byly jiný zájmy, už.

LH: tím myslíte co třeba?

BH: co? hudba.

LH: hudba, hlavně, [ehm.]

BH: [ano.]

LH: em á změnil se výběr filmů, na které ste chodil v této době?
(...) jestli ste třeba chodil trošku na jiné filmy, než ste chodil
předtím?

BH: mm no tak myslím né, panč t- tenkrát nebyl nebyl výběr. a no ták
výběr byl, alé ty filmy mě nezaujaly prostě názvem anebo prostě už
(.) taky vo to no bylo to pořád německy.

LH: ehm.

BH: německy filmy a německy a už to prostě to to člověka
votravovalo. né votravovalo, ale řekl sem si, tam já nemusím zase na
ně chodit.

LH: ehm.

BH: jó, zas zas tam bude to, to, to, nebo...

LH: á vzpomenete si, jak se diváci v kině ee v době protektorátu
chovali?

BH: no já myslím, že to ale záleželo na tom, jaký bylo osazenstvo,
jestli tam byla ee většina Čechů, nebo Němců, tam em pochopitelně,
někteří Němci r- reagovali na určitý (..) jo, emotivněji.

LH: [ehm.]

BH: [jako] my če- my sme byli (..) držený.

LH: takže vzpomínáte si, že by třeba se v kině ee třeba hajlovalo,
dokonce.

BH: tak to nepamatuju.

LH: [to nepamatujete.]

BH: [ne, ne.]

LH: ale ee [řekněme...]

BH: [ale emotivněji] v emotivněji se chovali ev Němci při určitejch
scénách, který nás dusily a je povzbuzovaly.

LH: ehm. ee jak se vaše chození do kina a chování těch diváků v tom
kině, měnilo s blížícím se ee koncem války?

BH: (..) no ke konci ke konci války prakticky už ee (..) sem ani
kino na- nenavštěvoval, ano.

LH: ehm.

BH: protože v prakticky Brno bylo vosvobozené v dubnu a (.)
štyryadvacátýho dubna, že, a předtím (..) předtím byly nálety (.) to
sme (.) bydleli ve sklepě, (prakticky celou dobu), to sme se
neodvažovali ani em prostě být v bytě, jo, panč sme byli...

LH: [hm.]

BH: [zalezlí] celý osazenstvo toho činžáku, kde sem bydlel,(.) jo,
takže ty kina už prostě potom pominuly, ty už potom nehrály (..) ke
konci.

LH: (..) ehm. a vzpomenete si po osvobození ee na ňákou návštěvu
kina?

BH: hm (...) no zase sem je navštěvoval, ale ne tak často, dá se
říct už (..), že.

LH: [co...]

BH: [to] to už potom v těch vosmnácti, v těch vosmnácti letech k to
to bylo něco jinýho. byla eufórie, byli sme osvobození.

LH: hm

BH: no tak byly jiný, daleko jiný zájmy jak jak kino.

LH: jasně. mm mně spíš právě šlo o to, jestli třeba v tom kině ee se
ňák ta atmosféra toho osvobození taky projevovala, jestli třeba lidé
se chovali jinak [u filmů...]

BH: [tak to nemůžu], tak to nemůžu říct, protože (.) sem nic
takovýho nezažil, že by, že by prostě se projevovali, ne- nede.

LH: [ehm.]

BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po
pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.

LH: jasně. tak ee teď se zeptám konkrétně na ty ee na ty filmy, já
bych vás poprosil, tady je seznam filmů ee přečtěte si ee jde o
filmy, které byly promítané v českých kinech od roku třicet jedna do
roku štyrycet pět, můžete mezi nimi označit ty, které jste ee které
jste viděl, nebo, [které (patřily k vašim) oblíbeným...]

BH: [který sem viděl?]

LH: filmům?

BH: no tak ee To neznáte Hadimršku, (znova) to to řeknu, le- em
Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)), Pobočník Jeho Výsosti, Zlatá Kateřina sem neviděl.

LH: ehm.

BH: ne, Mata Hari ano, Cácorka ne, Moderní doba, Tři muži ve sněhu,
Svět patří nám, Sněhurka a sedm trpaslíků, Ducháček to zařídí, U
pokladny stál, Tři děvčátka pokračují, To byl český muzikant,
Opereta, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou, no, bar- á
minchenhausen ((Münchhausen)) Dobrodružství barona Prášila,
Tanečnice, to to je myslim tá marika rek ((Marika Rökk)), jo?

LH: ehm.

BH: no. La Paloma, Neviděli jste Bobíka?, tak <většinu sem viděl.
většinu.>

LH: ne, ne, ne Tanečnice, to je český film, s Marií ee Glázrovou
((Marie Glázrová)). ee [ta Tanečnice.]

BH: [taneční, ta-], hm tak tak to mě to mě teda zmátlo.

LH: á takže vy ste v podstatě to tak jako prošel, zjistil ste, že
ste viděl skoro, [skoro všechno...]

BH: [skoro, skoro] všechno

LH: byl tady z těch ňákých filmů, které ste, mm který ste viděl
třeba častěji, nebo vícekrát?

BH: áno. ano, řekněme ee U pokladny stál s Vlastou Burianem ((Vlasta
Burian)), že, Roztomilý člověk s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)),
(...) no Svět patří nám, Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)), (.) no.

LH: (á...)

BH: Pobočník Jeho Výsosti, Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)) no, (to to je)...

LH: proč ee právě tyto filmy, nebo proč ee patřily k těm oblíbeným
ty, které ste menoval teď?

BH: no ts tu oblíbenost dělali herci.

LH: herci, takže tady to byl hlavně, když [to tak vezmu Vlasta
Burian...]

BH: [uď to byl Oldřich Nový], Vlasta Burian.

LH: hm.

BH: áno, nebo Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)).

LH: vzpomněl byste si ještě, kdy a kde ste tyto filmy viděl třeba?

BH: no tak to to si nevzpomenu...

LH: [nevzpomenete.]

BH: [kde,] ale v <každopádně sem je viděl a né jednou> tady tyhlety
filmy s- kc- vo kterých sme teď mluvili.

((listování))

LH: dobře tak já vám tedy moc děkuji, zeptám se ještě, jestli byste
chtěl dodat něco, o čem sme nemluvili, třeba o těch (.) o těch
kinech?

BH: já myslim, že ne.

LH: dobře, tak já vám moc děkuji za rozhovor.

BH: není...

konec rozhovoru
1

Rozhovor vedla: Mgr. Lucie Česálková, Ph.D., Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Bc. Blažena Stránská
Datum a místo:

Rok narození: 1925, sourozenci: sestra narození v roce 1930, bratr
narozený za protektorátu.

Bydliště do roku 1945: Cacovická (Husovice).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec topič na dráze.

Povolání narátora: Obecnou školu narátorka navštěvovala na
Cacovické, pak gymnázium v Husovicích na Vranovské a poté obchodní
na Kotlářské, kterou dokončila v roce 1945 a začala pracovat
v pojišťovně. Po mateřské pracovala na magistrátu.

LČ: tak dobrý den, já bych se vás zeptala nejprve na jméno,

JH: Jarmila H.

LČ: rok na- vašeho narození,

JH: desátého devátý dvacet pět.

LČ: a kde jste bydlela do roku čtyřicet pět, vlastně kde jste se
narodila a potom do [roku de-]

JH: [bydlela] sem v Husovicích na Soběšické ulici.

LČ: celou tu dobu nezměnilo se to?

JH: ne.

LČ: mhm

JH: narodila sem se na Cacovické ve dvou letech naši museli
spravovat takové ubohé byt a tam sme žili až do pětaštyřicátýho roku

LČ: a tam se to pak se to změnilo [po tom pětaštyřicátým)]?

JH: [ne pak potom] my sme hledali lepší byt, protože to byl ubohej
byt a potom Němci jak odešli, tak bylo plno bytů, tak je přidělovali
lidem, jo, takže ee dík strýcovi, který byl přišel z koncentráku,
tak ten nám vymohl ten nové byt.

LČ: [mhm]

JH: [a] šli sme do Černých Polí.

LČ: a vlastně ee jaké školy ste do toho roku čtyřicet pět
navštěvovala? [kde a jaké to byly]?

JH: [obchodní no a] všechny chcete?

LČ: no všechny

JH: no tak v Husovicích obecnou, tam byla nová škola na Cacovické
úplně nová v první republice a eště s- tam fungovala i stará, ta
eště pamatovala Habsburky.

LČ: mhm

JH: jo, tak ta ee tam sme chodili myslim do pát- ee do třetí tam to
vite, to se nedá srovnat s dnešníma školama, to se vůbec nedá
srovnat, tam sme měli ve třídě ee na na kabáty takhle věšáky, jo, to
nebylo to pohodlí co je dneska (.) a ani sme se nemuseli přezouvat,
vite, nic (.) no a tak ee tam sme byli do třetí třídy a do štvrté a
do páté sme chodili do té nové školy potom a ta už teda byla pěkná,
ta už teda ee bylo vidět, že je nová a už sme tam měli i terasu, o
přestávce sme se mohli projít po terase o přestávkách, no a potom
teda sem šla na gymnázium v Husovicích ee tam ee taky všechno je
předělaný tady v Brně ee v Husovicích nový gymnázium taky v první
republice bylo tam (.) na Vranovské (.) a teď pak tam byla za
komunistů chemická škola (.) střední průmyslová no a tam ee od z
kvarty sem odešla na obchodní akademii (.) na Kotlářskou první
státní obchodní akademie ((I. státní obchodní akademie Karla Fišary
Kotlářská)), teď tam taky je s- když jedu kolem tam je všelijakých
názvů, co tam je škol, ale původně to bylo jenom pro obchodní
akademii.

LČ: a ee takže vaše vzdělání je...

JH: střední.

LČ: střední, dokončila ste tu obchodní [akademii].

JH: [ano].

LČ: a pak už ste nepokračovala. a v jakém roce ste dokončila tu
akademii?

JH: v pětačtyřicátém.

LČ: mhm

JH: nám zavřeli školy, jo, za Němců a potom nám udělali zrychlený
ročník maturitní.

LČ: aha

JH: vy vy nevíte vo ničem dneska, tenkrát zavřeli, neptali se, dali
do zbrojního průmyslu a dělali sme šrófky.

LČ: a ee jak ste vlastně, co ste potom dělala, jaké bylo vaše
zaměstnání?

JH: byla s- nastoupila sem hned po maturitě do pojišťovny.

LČ: a změnila ste zaměstnání ee jako během života? [nebo st-]...

JH: [no jo], no jistě, narodí se syn, narodil se mně, tak pak zase
ste na mateřské, zase se hledalo zaměstnání, no nakonec sem skončila
na magistrátě.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů, tam za vlastně za té první
republiky?

JH: mam- ee tenkrát byly ženy (.) v domácnosti, tak maminka
nepracovala a tatínek byl zaměstnaný jako topič na dráze (.) jezdil
s lokomotivou na dráze.

LČ: a sourozence ste měla?

JH: mám (.) sestru.

LČ: (sestru) a v- je mladší nebo starší [než ( )]

JH: [mladší] o pět roků.

LČ: mhm takže se narodila v třicátém [roce].

JH: [v] třicátém roce a v protektorátě se nám narodil eště mamince
chlapeček, bylo jí osmatřicet.

LČ: mhm

JH: ten potom umřel v pětatřiceti letech.

LČ: mhm a kdy ste vlastně přestala chodit pravidelně do kina? vůbec
obecně.

JH: do kina? až (.) hm když sem chtěla vidět nějakej film, tak sem
se utrhla a letěla sem do kina, no ((smích)) <když sem to chtěla
vidět.> protože ee sem se zajímala o kulturu vždycky a a chtěla sem
mět taky ten rozhled trochu, no a tak když sem přišel nějakej <za
komunistů dobré film, tak sem utikala do kina,> no teď už ne ve
stáří, teď já sem chodila i do divadla hodně, jo, protože sem
bydlela v Králově Poli jako vdaná, a tam to je blízko, sednete na
jedničku a ste v divadle, jo, takže to jako já sem ráda chodila do
kina, taky sem si něco pamatuju, ale to vy vás už nezajímá přece.

LČ: to potom už ne, (ale) mně spíš šlo o to, jestli až teď ve stáří
ste přestala teda chodit do kina?

JH: ano ano [ano ano]

LČ: [jinak vlastně] ste ste snažila celý [život].

JH: [ano] můžu říct, že tak kolem té sedumdesátky.

LČ: mhm

JH: mně už je štyřiaosmudesát, že.

LČ: a teď bychom se teda vrátily úplně do ee vašeho největšího
dětství, kdy vám bylo třeba kolem desíti, a tak ee jestli byste si
vzpomněla, kdy ste vůbec poprvé byla v kině, kolik vám bylo let, kde
ste, kde ste byla?

JH: jak chcete po starých ženských tady toto, aby si pamatovaly, v
kolik letech, to bysme si musely psát deník, jo, vod těch deseti
let, abysme věděli, jé, to není možný toto si pamatovat, kdepak.

LČ: a tak kam ste chodila do jakého kina úplně [(jakoby)]

JH: [do Jasu ((Jas))] a do Sibiře ((Sibiř)) v Husovicích (.) tam byl
Jas a Sibiř a říkám vám, v neděli za korunu, jo, vykládala sem to
onehdy mé dceři, tam bylo předsálí takový než začlo, než nás
pustili, jedno děcko vedle druhýho že by nepropadlo jabko, tam ti
první udělali vlny a už sme se všichni kývali, jo? až teprve
votevřeli, tak hurá na ty sedadla (pak) si každej mohl sednout kam
chtěl.

LČ: a to bylo v obou těch kinech takhle ste se chovali [jak v Jasu
((Jas)) tak v té Sibiři ((Sibiř))]?

JH: [jo jo tak ano ano], tak to bylo to bylo do té ee než přišel
teda Hitler, jo, ne- v té první republice, jo, to dětství no
dětství, dětství je tak deset, no potom už zase už sou slečny v těch
patnácti šestnácti, že, to už sme chodily zase na jiný kina, už na
ty ee pro dospělý skoro, že.

LČ: tak to k tomu taky přijdeme určitě ee a jak často teda chodila
ste jenom v tu neděli nebo i ee častěji?

JH: jenom v neděli, protože ee tenkrát nebylo peněz, jo.

LČ: mhm

JH: u těch lidí nebylo peněz a taky ee zase ti co peníze měli, tak
zase dbali na vychování těch svých dětí a nepouštěli je na všechno.

LČ: a to znamená, že vaše rodiče ee to brali jako ee špatně, že
chodíte do kina nebo?

JH: ne nebrali, nebrali, nebylo peněz.

LČ: [mhm]

JH: [my] sme byli rádi, že nám dali korunu a abysme mohli jít na do
dětský na toho lauera hardyho ((Laurel a Hardy)) [no]

LČ: [a] chodila ste e s- teda se sestrou když [říká- že]

JH: [ne], sestra ne, to je o pět roků je mladší to...

LČ: ajo vlastně.

JH: to kdepak, to ne.

LČ: [takže s kým ste tam chodila]?

JH: [té bylo pět a mně bylo deset], no prosím?

LČ: a s kým ste chodila teda?

JH: třeba sama (.) klidně, já si nepamatuju, že bych musela jako s
někým chodit.

LČ: ale potkávala ste se tam [třeba s kamarády ( )]

JH: [no jistě], dětí bylo tam kolem dokola plno dětí, že, a já vám
říkám, nebyly peníze, tenkrát se za korunu koupily štyři pět rohlíků
(..) takže když vám maminka dala na na kino, tak počítala.

LČ: a kt- chodi- chodila ste teda do toho Jasu ((Jas)) a do té
Sibiře ((Sibiř)), [(ste říkala)].

JH: [do toho Sibiře]. jinak né do města, to to bylo daleko prosím
vás, myslíte, že by nám dali na tramvaj? tramvaj stála (ale) korunu
padesát do města a to né, se chodilo pěšky hodně [do města].

LČ: [a to ste měla] nejbližší tyhlencty dvě?

JH: ty dvě, ty byly v Husovicích.

LČ: a jaká mezi jaký mezi nima byl třeba rozdíl?

JH: no Jas, ten byl u Sokola, jestli ho pořídili sokoli, to já
nevím, prostě ten byl vedle Sokola husovickýho a Sibiř, to byl novej
nový kino postavený.

LČ: a měla ste jedno z nich třeba raději nebo jak jak ste to vnímala
[( )]?

JH: [no] radši sem chodila do Jasu ((Jas)), nevím, mně to bylo blíž
<totiž>

LČ: bylo to blíž a vypadalo to tam třeba i jinak nebo?

JH: ne, stejně, stejně, to byla ee řada dřevěných ee sedadel, co se
sklápí, jo, a v prostředku byla ulička, no a bylo to dost velký teda
(.) bylo to dost velký, no tak v tom předsálí takovým jak vám říkám,
že sme tam čekávali <až nás pustí>, tak tam byly pokladny, že, to
bylo stejný jak tam tak tam.

LČ: a vzpomínáte si třeba na to na zaměstnance v těch kinech, jak se
k vám chovali třeba co tam všechno bylo za [za lidi]?

JH: [ale jó], pěkně se chovali, no k děckám ee to vite ee nesmělo se
lumpačit jak dneska <he kdepak> (.) tenkrát byly slušnější děti než
dneska.

LČ: a prodávaly se tam třeba nějaké občerstvení nebo?

JH: hm [ne myslím že ani ne.]

LČ: [nebo nevíte ( )]

JH: ne nevím, to si nepamatuju anebo trochu já nevím.

LČ: a ee vzpomněla byste si jaký teda byl obecně názor vašich rodičů
na film a na kina?

JH: á tatínek chodil rád do hospody <než do kina, to já vám to
řeknu.> jo a maminka, ta šla málokdy do kina a když šla, tak šla
jednou na buriána ((Vlasta Burian)) do toho Sibiře ((Sibiř)) na
Dvanáct křesel, <to si pamatuju jako dneska> a to mně bylo myslím
dvanáct roků a a přišla a povidá, to byla blbina <mně říká, já sem
toho Buriana ((Vlasta Burian)) měla ráda> jako celkem, jo, i když
pozděj teda. a ona řekne, to byla blbina, no.

LČ: takže je to zas tak nezajímalo [ale ( )]

JH: [ne], maminka odebírala časopis Hvězdu

LČ: mhm

JH: tenkrát vycházela Hvězda (místo) dneska je Vlasta, ale tenkrát
(ale) bylo to zajímavý a tam sem si vystřihovala jako děcko plno
herců krásnejch, jo, protože mě to zajímalo, lepila sem si to,
(podívejte), teď su stará (a) <lepím to taky> a nevím proč, pak to
chytnu a hodím to do kontejneru.

LČ: takže ste si vystřihovala svoje oblíbené [herce]?

JH: [ano] ano ano a co teda za mýho dětství hrozně byla oblíbená
šerlej templenová ((Shirley Temple)), [jo],

LČ: [mhm]

JH: to vám něco říká?

LČ: [ano]

LG: [mhm]

JH: byla tady velvyslankyní, že, a ona byla tak krásná, ona měla
tady někde ee v těch mám její podobiznu, jo a ona měla krásný takový
vlásky, že? z- znáte to

LG: mhm

JH: no a taková živá no a tak to byla naše ee to byl náš miláček
šelrej templeno- ee templejová ((Shirley Temple)), no

LČ: a vy ste třeba měla tendenci se nějak podobně jako ona chovat
nebo zdobit nebo?

JH: ne ne ne ne ne ne ne [(to nepři-)]

LČ: [jenom] ste si ji ráda [vystřihovala].

JH: [ne ne ne] ne vona byla taková ee hrozně na tom plátně teda ee v
tom filmu poutala hrozně (.) poutala pozornost.

LČ: a řekla byste, že třeba ee ovlivňoval film nějakým způsobem to,
jak ste se jako děti třeba chovaly nebo jak ste si hrály [nebo o čem
ste si po-]...?

JH: [víte co ovlivňovalo]? do dospívání vás ovlivňovalo, že ste
snila vo krásným životě <já vám to řeknu, protože> když hrála třeba
Lída bárová ((Lída Baarová)) a hrála Mandlová ((Adina Mandlová)), to
bylo z krásný interiéry k- kde se to odehrávalo, no tak to děcko
sní, že tak jednou třeba se taky bude mít no (.) asi tak to přidává
takovýho optimismu do života jo? [a]

LČ: [takže] takovou fantazii vlastně.

JH: fantazii, jo, a takový přání jako, ale my sme užívali dětství
hodně jinak přírodu, [jo].

LČ: [mhm]

JH: jo, my sme se sebrali, třeba nás tam bylo hodně dětí v tom domě
kde já sem byla a my sme se sebrali a ee řikám, do kina se tak
nechodilo a zvlášť někdo vůbec nechodil do kina, (oni) na to ty lidi
neměli, řikám vám, koruna třeba pro někoho byla dost (.) (no) to
bylo těžký a tak my sme prožívali přírodu, my sme se sebrali a šli
sme k vodě plavat, jo, v Husovicích teče, tam teď je to všechno tam
jinačí, bylo to hezčí, bylo tam víc te příro- všude, vite že su
Brňačka a znám to všude, to se nedá srovnat vůbec [( )]

LČ: [a ve] škole se třeba vyjadřovali k o filmu nebo o tom, jestli
[se chodí ( )]

JH: [ne ne,] o filmech se nemluvilo.

LČ: ne?

JH: ne.

LČ: dobře a ee teďka vlastně bysme se podívali ee vlastně na to, jak
ste chodila (.) už trošku starší, ne úplně jako to nejmenší dítě,
když ste si třeba už začala chodit na tu obchodní akademii, to přece
jenom bylo v centru, ne?

JH: no (.) bylo no, začli sme chodit do tanečních, tam si namluvíte
nějakýho kluka, jo, a chodíte do kina, protože v protektorátě
nesměly být zábavy, němečtí vojáci umílali umírali na frontě, takže
nesměli sme se bavit nijak, všechny zábavy zakázaný, takže bylo pro
nás jenom kino (.) jenom kino a taneční a ty taneční, to vite, to je
vod podzimka do [toho]

LČ: [mhm]

JH: kousek chvílu a tak to bylo naše tančení a to nám teda Němci
povolili ee byl tam mistr e e Burian vedl a potom mistr Kadlec, jo,
no a tak to byla naše zábava.

LČ: a když vám teda bylo těch patnáct, chodila ste třeba častěji,
když ee do kina nebo pořád stejně?

JH: patnáct, jo, to už sem chodila víc a to si pamatuju ee to ještě
sem nechodila ( ) chodila na obchodní akademii? myslím v šestnácti
až, [no].

LČ: [no tak] to nevadí [(tak prostě)]

JH: [to je jedno], tak v té době jo tak do toho si pamatuju že v tom
Sibiři ((Sibiř)) tam sem párkrát byla a tam ee nám sem posílali
německý filmy hodně, jo, a ty český, co teda znáte asi, ne ty starý
český filmy, [že]?

LČ: [mhm]

LG: mhm

JH: no to já tam všechno mám a ee tak hodně německý filmy sem
chodily, takže v těch německých filmech z těch hereček to sem měla
ráda to taky (mi) bylo myslím <tak patnáct, šestnáct> let tu mariku
rekovu ((Marika Rökk))

LČ: mhm

JH: která teda to byla vysoká blondýna, že, hezká z- měla štíhlý
nohy stepovala krásně a a zpívala, to byl ee to byly filmy její
takový ee muzikální, jo, ty filmy (.) tu sem teda měla hrozně ráda
(ještě) si pamatuju ee zpívala ich brauche kaine milionen ich
brauche kaine luxusvagn ich brauche nor musik musik musik <to
zpívala>

LG: <((smích))>

JH: ((smích)) to si [pamatuju].

LČ: [a] a jak často ste teda chodila, když ste chodila [trošku
častějc?]

JH: [no často taky ne,] (vono) nebylo peněz, já vám řikám, (.) to
nebylo jako dneska, dneska si může sto osumdesát korun lístek,
šmarja, já vám řeknu, hrozný.

LČ: a takže chodila ste pořád do té Sibiře ((Sibiř)) a do toho Jasu
((Jas)) [nebo která kina]?

JH: [jo ( ) tam] a potom až sem začla chodit, (jo), na obchodní
akademii.

LČ: mhm

JH: no tak chodila sem na obchodní (akademii) a tam sem taky mohla
jít ne když sem byla z Husovic sem se neodstěhovala a to už potom
v pětačtyřicátým, to mluvím o protektorátě, (protože) v
pětaštyřicátým už sme se stěhovali do Černých Polí.

LČ: mhm

JH: jo a tam sem ee no vlastně už sem šla do zaměstnání potom.

LČ: a v tom městě ste chodila teda do jakých kin, [když byste (si
vzpomněla)? (.) (za pro-) no]

JH: [za protektorátu budu mluvit, jo,] já si to moc nepamatuju ee za
protektorátu na náměstí Svobody byl hřízek ee hříbek takovej
kulatej, jo, takovej ochoz.

LČ: mhm

JH: tam dole byly záchody <a teď tam si tam> sme si dávali rande
s klukama, holky s klukama, jo, na tým hříbku, no a šlo se do kina
no a naproti ee já nevím jestli tam bylo už to kino naproti, bylo
kino za protektorátu naproti tomu hříbku co vám tam je teď já do
města chodím hrozně málo, ono se to mění a co tam bylo za kino jak
se menovalo? já sem myslela že Čas [( ) (.) naproti]

LČ: [ne ne to ne tam byl Central, ne]?

JH: Centrál, jo?

LČ: potom to byla Úderka.

JH: Úderka říkal- s- ale Úderka byla, to komunisti přece to [nem-]

LČ: [ale] to jen přejmenovali.

JH: nó právě a předtím to byl teda?

LČ: Central.

JH: centrum? tak tam sme chodili a prosím vás na Dominikánským
náměstí, co tam bylo za kino? to si nemůžu vzpomnět, tam bylo [kino]

LČ: [Moderna]?

JH: Družba, ne?

LČ: druž-

JH: a co bylo předtím za v první republice místo Družby?

LČ: no Moderna ne se to menovalo?

JH: no já si to nepamatuju, (ale) tam sme chodili taky tak dolů, to
bylo, tam to je přece byl za tenkrát nově dům s- postavenej ee v
první republice pak byl Kapitol, že, tam sme chodili do Kapitolu,
tam myslím teď taky nehrají, že, a a v Alfě ((Alfa)).

LČ: mhm a měla ste některá z těch kin třeba oblíbená? nebo lišil se
váš vlastně [postoj k těm kinům]?

JH: [nám to bylo jedno,] my sme šli na ki- my sme šli na film, nám
bylo jedno, co kerý kino, dívali sme se na program a podle programu
sme vybírali [kino].

LČ: [mhm] a třeba to kdyby když ste šla do kin s s přáteli nebo
jenom s přítelem nebo s kamarádem, lišilo se, kam byste si to kam
byste šla jak ste si jestli ste si vybírali třeba j- jakože je to
[lepší kino]?

JH: [( )] né, podle programu

LČ: podle programu mhm

JH: podle programu sme si vybírali co nás zajímalo.

LČ: a e měla ste třeba ee ve zvyku si do do kina nosit nějaké
občerstvení, jestli ste jedli na na [při programu nebo]

JH: [ne ne]

LČ: vůbec.

JH: ne ne

LČ: a byla možnost si třeba u kina něco koupit takhle?

JH: no tak už tam začínaly být takový ty všelijaký ty vafle a nevím
co <cukr- já si to nepamatuju.>

LČ: mhm

JH: to s- to chcete po mně moc

LČ: ale vy ste si to nekupovala ( )

JH: ne ne ne.

LČ: a třeba že byste se bavili při promítání mezi sebou [jako
diváci]

JH: [to neexistovalo], ne.

LČ: ne?

JH: akorát že vás kluk chytl za ruku no ((smích))

LČ: a že byste třeba nějak se hlasitě reagovali na na ten promítaný
film? kromě třeba smíchu nebo

JH: ne

LČ: ne? (nemyslíte) a že by lidé třeba tleskali [při filmu nebo po
něm]?

JH: [ne ne ne]

LČ: také si nevzpomenete.

JH: ne ne, to se každej ovládal nepamatuju

LČ: a potkávala ste v kině třeba svoje známé, že byste se potom
bavili o filmu ee když ste šli z kina anebo při při setkání v té v
tom předsálí?

JH: nevím to si nepamatuju.

LČ: to si nevzpomínáte (.) no a teď ee vlastně bychom se bychom se
zaměřili třeba i ee na na ty filmy, na které ste chodili jak ste si
vlastně vybírala teda film, na který ste šla?

JH: aby tam byli (.) herci který známí [herci]

LČ: [mhm]

JH: ať už byl cizí nebo náš (.) jo poutali nás dost herci (.)
očekávali sme teda no jistě očekávali sme i obsah toho filmu a ee
ale herci a to se od někoho kdo už na tom filmu byl tak vždycky vám
řekl, ne? o čem to je, co to bude, pamatuju si třeba s Gretou Garbo
((Greta Garbo)) ee Královnu Kristýnu, no [to je] historické film,
že, (.) no a eště si pamatuju s tó marikó rekovó ((Marika Rökk)) ten
film ( ) úplně to bylo na horách kdesi tam, dyť to bylo, to byla
zábava pro nás s tou marikó rekovó ((Marika Rökk)) (to) mladej
člověk má rád pohyb, když vona stepovala, jo, a a zpívala krásně, no
(to) byl požitek, no tak a co eště a pak potom eště jedna herečka,
jestli vona byla Švédka ((Zarah Leader)) nebo byla z holyvůdu
((Hollywood))? ee vite, oni napřed sem chodily americký filmy, ale
potom jak Amerika vstoupila do války, tak už nechodily (.) sem ty
filmy (..) a hodně německých a našich filmů (.) bylo rakouských a no
Rakušáci už byli taky pod [Němcema tenkrát]

LČ: [takže] pro vás byl nejdůležitější ten film, na který ste šla
[ani ne to kino]?

JH: [ten film]

LČ: do kterého ste šla?

JH: ne to ne (.) to ne.

LČ: a kde ste se dozvídala o tom, co se bude hrát?

JH: od spolužaček třeba (.) no jako tak vy myslíte? no to bylo
vyvěšený, to byly takový plagáty někdy namalovaný veliký, jo (.) to
nebylo tak jako (.) v novinách nebo jak teď to je to nebylo

LČ: a ty plakáty měla každé kino nebo to byly nějak dohromadné
[plakáty]?

JH: [ne ne každý] si dělalo svoje plagáty a a tak třeba to tam bylo
že od do bude se hrát to a to, no.

LČ: takže u každého kina to bylo ne jen [ne na ňákém centrálním
(prostě)].

JH: [u k- jo] ne já nevím jak ve městě já si pamatuju jenom ty
Husovice, ale jak to bylo ve městě, to já si [nepamatuju].

LČ: [a jak] to tam měli v té Sibiři ((Sibiř)) v tom Jasu ((Jas))
[jak to tam vypadalo]?

JH: [no to nad tým vchodem] tam takové velké plag- jak vidíte tady
tu garnýž, jo,

LČ: mhm

JH: tak takové velké plagát a ta- teď tam bylo ně- někdo to asi
maloval a název a od do no

LČ: mhm a to bylo stejné jak v té Sibiři ((Sibiř)) [tak v té v tom
Jasu ((Jas))]?

JH: [tam v tom Jasu taky], ano.

LČ: mhm

JH: a jak už to bylo ve městě, to už si nepamatuju, jestli taky byly
ty plagáty? možná že byly tam jak vy řikáte, že se to menovalo
[centra]

LČ: [Centrál]

JH: centrála?

LČ: Central.

JH: Centrál? já vím že tam hned sme šli do kina vod toho hříbka

LČ: a takže ste se to dozvídala od spolužaček, od kamarádek s kerýma
[ste pak chodila]?

JH: [ano to vite ve škole] se plká, tak si řeknem jedna druhé,
jestli, jak to je a že se to líbilo nebo nelíbilo, no.

LČ: a chodila ste teda se spolužačkami v té době?

JH: ne, my sme byly na obchodní akademii z celýho Brna, to se
nedalo.

LČ: mhm

JH: vite, to byl Královo Pole, a tam a z- tohle to to byla jediná
škola a ob- obchodní akademie tady, takže...

LČ: a jak ste nebo s kým s ste teda jako s tou partou ste tam
chodila a co to bylo vlastně teda za [( )]

JH: [s partou] sem nechodila, protože [(v protektorá-)]

LČ: [(vy) ste] říkala, že ste si dali sraz u hříbku, tak [s kým ste
si tam dávala]

JH: [no s klukem.]

LČ: (jo) s klukem.

JH: se spolužákem.

LČ: mhm

LH: byl z druhé třídy sice, ale [(už) ( )]

LČ: [a] s tím ste se domlouvala na to jak...

JH: vidíte, kdyby byl na světě, tak ho můžu [zavolat] a zeptat se na
kina a von už je po smrti tolik lidí už je po smrti t- z mé ee
generace tolik (..) no a tak co eště chcete vědět?

LČ: a s ním ste teda chodila ňák pravidelně ( )

JH: no v neděli většinou v neděli, protože soboty se ještě dělávalo
a byla škola.

LČ: a jak ste se domlouvali na co teda půjdete nebo?

JH: hm

LČ: [kdo to vybíral]?

JH: [někdo to navrhl] a druhej souhlasil, tak (asi tak) je to

LČ: a em bylo třeba em teda vy ste říkala, že pro vás bylo docela
důležité, kdo v kdo ve filmu hrál a čím teda se ty herečky, o
kterých ste mluvila, lišily od ostatních, že pro vás byly
[zajímavější]?

JH: [že] hrály často, byly známý, no, a líbily se nám, no (.) já a
to si nepamatujete už tak po těch letech.

LČ: a z těch českých třeba?

JH: z těch českých? no prim hrála bárová ((Lída Baarová)), ta utekla
potom k ufě ((UFA)) do Německa, jo, takže tam s tím géblsem
((Goebbels)) začla si, tak ta byla vodepsaná tady ee v Česku úplně a
potom adyna mandlová ((Adina Mandlová)), Věra Ferbasová taky byla
výborná, Věra Ferbasová, no vite, vony ee to byste je nepoznala jak
vony ve stáří vypadaly, třeba adyna mandlová ((Adina Mandlová)) ne,
ta byla furt pěkná s- já tady mám celou knížku vo adyně mandlové
((Adina Mandlová)), jo, ale ee třeba ta Věra Ferbasová, ta se
změnila (.) ve stáří taky hrála už teď ee za komunistů v nějakým tom
filmu nebo dokonce už za tohoto režimu, já nevím, ale ee někerý
zůstaly pěkný, no.

LČ: a vzpomněla byste si, jestli ste v té době viděla ňáký barevný
film a jak to na vás vlastně působilo, [(jestli)]?

JH: [v té době] nebyly barevný filmy.

LČ: ale tak některé [už byly].

JH: [nebyly]. nebyly, nepovídejte, nebyly, dyť nebyly ani po válce
nebyly ještě (.) tady.

LG: jako v těch Husovicích?

JH: jistě a ne vůbec v Brně nebyly, (dyť) je nevyráběli, dělali
černobílý (..) já nevím, první film ee barevnej esi byl v
jednapadesátým? nebo eště pozdějš? já nevím.

LČ: a jak ee vlastně ste třeba vnímala ee nást- nastoupení zvuku, že
filmy byly zvukové ee vy ste zažila nějaké projekce, které by byly
eště [(v němém filmu)]?

JH: [nó jo, to byly] s tým šaplinem ((Charlie Chaplin)) a to sme
byly eště děcka úplně malý a začal ten začal brzo zvuk.

LČ: mhm

JH: ten potom začal myslim (v) takovým, (já nevím), osmadvacátým (.)
roce?

LČ: takže zažila ste ale nějaké ještě němé [(projekce)]?

JH: [ale] dyť v osmadvaceti mně bylo prosim vás tři roky.

LČ: (tři roky)

JH: ježišmarja, sem nemohla [chodit do kina].

LČ: [ale tak některá kina] třeba ještě nebyla.

JH: ne ne ne.

LČ: takže ste nezažila

JH: ne, to záleží t- jaký film koupili jaký kou- jaký voni půjčili
film to kino (.) v osumadvacátým roce, no, tak v třicátým taky mohli
vypučit němé, já nevím (.) hm

LČ: [a]

JH: [ja] si pamatuju, že nevim jestli byl němej film ten Kid s tím
šaplinem ((Charlie Chaplin))

LG: mhm

JH: znáte to ten Kid? a ee Světla [velkoměsta] ((Světla velkoměsta))

LČ: [velkoměsta]

JH: nebo jako jo no (..) (no) všechno to mám vyčtený tady z těch
časopisů taky.

LČ: a ee hrálo pro vás roli to, v jaké zemi ten film vznikl, jestli
ste dělala rozdíl mezi českým německým [nebo americkým]?

JH: [ani né] v té době (je) vám to jedno, hlavně že že se tam něco
děje, co vás zajímá.

LČ: a ee co co pro vás bylo dobrý film, jaké vlastně ee rysy nebo ee
jaké aspekty [musel ten film mít]?

JH: [no říkám, nejvíc] se mně líbívaly ta marika reková ((Marika
Rökk)) ty ee prostě ty muzikální filmy, no byly, no potom až přišel
Hitler, tak ee (jéžiš) to bylo hrozný, tak před kinem ee jakýmkoliv
filmem, jo, tak vám dali šmarja, jak se to menovalo? vítězíme na
všech frontách [Evropy].

LČ: [týdeníky]

JH: v ježismarja, [jak se to]

LČ: [týdeníky]

JH: týdeníky, [márjapano].

LČ: [žurnál]

JH: furt sme vítězili, tam tam tam a všechno německy, jo a potom
teprve česky ane- všimnite si na těch starých filmech, jak sou
německý názvy a zase český tak to sou z protektorátu.

LG: mhm

LČ: tak k tomu se ještě určitě vrátíme a co se týče třeba témat nebo
námětů, jaké filmy se vám líbily? nebo žánrů, jestli se vám líbily
víc veselohry nebo milostná é zápletky [nebo]

JH: [tak] když ste mladá, tak co se vám može líbit, no. muže se vám
libít zamilovaný, no tak co, když je člověk mladej (.) a až je
starej, tak už vás to nebaví.

LČ: a chodila ste na nějaký film třeba víckrát? že byste se rozhodla
jít eště jednou na to, co už ste jednou viděla?

JH: hm asi ne (.) tenkrát ne (..) teď bych mohla vidět víckrát
ledasco v televizi.

LČ: a je jaké jiné třeba koníčky ste měla krom toho, že ste chodila
do [kina]?

JH: [čtení] (.) knihy

LČ: [a]

JH: [knihy] milovala sem knihy a celé život, podívejte se, sem se
vrhla na historii.

LČ: a třeba divadla nebo tancování,

JH: no to tancování to sem tancovala ráda, jo, ale jenomže když máte
rodinu a máte děti, tak vás na to tancování moc nezbyde čas ani
peníze.

LČ: ale v té době vlastně

JH: (když) svobodná, když sem byla?

LČ: no

JH: no tak sem vám řekla, sme nesměli tancovat, no nic nebylo, jenom
taneční a taneční s- se platily, že, a byly krátký, jenom no [(sme
se těšili)]

LČ: [takže to kino pro vás] bylo vlastně [(jediná zábava.)]

JH: [jediná zábava,] jediná

LČ: a co třeba rozhlas nebo rádio, poslouchali ste doma, nebo měli
ste doma [( )]?

LH: [jo] tam Hitler a géring ((Göring)) řvali tam vždycky (..) a náš
tatinek třiskl jednou do rádia, když to maminka nezavřela. nový
rádio, vite, ee to každé nemohl mět (ne) ty rádia byly drahý a
tenkrát von tam řval ten Hitler nebo co, a von ji říká, zavři to,
zavři to, já to poslouchat nebudu. a jestli to překládali? jak mohl
rozumět, když neuměl německy? já to nechápu dneska a von šel a
třiskl do toho.

LG: možná jenom když slyšel ten jeho hlas.

LČ: jeho hlas, no.

LG: [(nebo tu němčinu)]

JH: [jéžišmarja], von šel, do toho třiskl, a tam byly šprušle takový
přes to, no a v- von Telefunken, no vidite.

LČ: takže ste si většinou četla a to kino bylo spíš vlastně dalším
rozptýlením, nebo co ste vlastně jinak se jak ste se jinak bavila?

JH: no tak ee já vám řikám ee kino kino už bylo víc tak jako jinak
se žilo, to se nedá vykládat dneska. dneska je všeho a pf se uplně
už za toho ee za těch komunistů bylo plno kin a plno filmů.
všelijakých, i když ruskejch třeba, ale sem tam sem pustili taky
nějaké dobré film hm tak já nevím, co bych vám ještě řekla.

LČ: když se vrátíme k těm kinům eště, vy ste menovala, že ste v-
byla v Centrálu ((Central)) a v Moderně ((Moderna)) tam na tom
Dominikánském ((Dominikánské náměstí))

JH: no to je byla Moderna.

LČ: no no anebo v Kapitolu ((Kapitol)) a v Alfě ((Alfa)), vnímala
ste třeba nějaké rozdíly v interiéru?

JH: ne

LČ: že by tam by-

JH: ne

LČ: nebo jak to bylo vybavené [ta kina]?

JH: [ne ne] ne ne ne

LČ: a jak vlastně třeba vypadala ta kina v tom ce- ee a liši- nebo
se určitě se ale lišila od těch ee vlastně [Husovických]

JH: [no tak] bylo to z kopečka, ale to všechny kina byly tak z
kopečka trochu, aby ty vzadu viděli.

LČ: [a co]

JH: [byly] dražší aj ty kina ve středu města (.) to vím určitě, byly
dražší.

LČ: a co se týče třeba těch sedaček, tak ty byly jiný než (.) v těch
Husovicích?

JH: to si nepamatuju.

LČ: [nepamatujete si]

JH: [to sou] detaily úplný.

LČ: [a]

JH: [si] nepamatuju.

LČ: ee dobře a potom z čeho se z čeho se vlastně skládal program.
kromě toho hlavního filmu tam byly eště nějaké jiné?

JH: nebyly nic, týdeník byl ten jak vítězijó ee nacisti na všech
frontách Evropy, jo, to tam bylo to véčko takový a a už to šlo a
furt se chlubili, kolik potopili ee lodí, kolik potopili ee letadel
ods- tohleto všechno sme museli a to trvalo kolikrát tak dlouho a
teprve začal film.

LČ: a byla nějaká přestávka třeba?

JH: hm myslím jo.

LČ: [a co se dělalo]?

JH: [no tak byla] přestávka myslim po tým, já nevím.

LČ: ee a co se dělalo o té přestávce, nevíte?

JH: no tak šli na (záchod) lidi [asi]

LČ: [mhm]

JH: ((smích)) nebo esi já nevím co dělali, [já už si to
nepamatuju]

LČ: [mhm mhm] a měla ste teda zájem o ty týdeníky? to vy ste se tak
vyjadřovala, jako kdyby vás to nebavilo?

JH: no koho to mohlo bavit? (jestli) ty nacisti tam ee sou v Africe
a jestli tam vítězijó a esi sou v Rusku a vítězijó, anebo kolik
potopili Angličanům lodí, no koho to mohlo zajímat? tady byl trend u
Čechů ee my sme (je) neměli rádi (.) no.

LČ: a že by se lidé třeba chovali nějak provoka- ee provokovali při
[těch (týdenících)]

JH: [nemohli] se provokovat, (hned) by je zavřeli (.) gestapo bylo
hned po ruce (.) tenkrát se poslouchal akorát doma ee rozhlas Moskva
nebo Londýn se poslouchal, a to bydleli třeba hned vedle Němci a
musela ste mět strach, aby vás neudali (.) to vy nevíte nic dneska.

LČ: a třeba že byste se ee ocitla někdy při tom, že by někdo
promítal filmy v domácnosti, že by někdo měl promítačku vlastní?

JH: ne takový sem [neměla].

LČ: [to ste ( )]

JH: známý

LČ: hm [dobře tak]

JH: [to byl přepych]

LČ: a teď už se zaměříme jenom na ten protektorát tř- vyloženě
prostě na to období.

LG: tak já bych se vás chtěla zeptat ee jak na vás vlastně působily
ty roce potom ee změny po tom roce třicet devět, když začaly platit
ty protektorátní pravidla?

JH: hm rok třicet devět, no hrozně (.) pro všechny sem chodila na
gymnázium vod Maloměřic ee padal sníh, byl únor, to si pamatuju jako
dneska, poletoval sníh, hrčely motorky a Němci obsazovali tam (.)
přijeli z té strany a ee měli sme (.) hodinu náboženství, profesoři
byli skleslí všichni (.) smutní, to tak působilo na lidi hrozně tady
toto, ten příchod těch Němců a (..) měli sme ee hodinu náboženství a
ten tak krásně mluvil, on byl profesor teologie taky em hrozná doba.

LG: a byla některá ta kina, hlavně teda asi v tom centru, německá a
některá česká? ee jakože spíš do těch některých chodili Němci? a...

JH: to bylo rozdělený, podivejte se, podurčenci němečtí, nechcu říct
čeští, jo, kteří tady bylo všechno na lístky, jo, abysme vůbec
neumřeli hladem. když vám řeknu, že sme dostali půllitrovej hrníček
a takhle sádla na celý na štyři lidi na celé měsíc, jo.

LČ: mhm

JH: na celé měsíc se rozdávaly lístky, to se nedá- to nejsou hezký
vzpomínky. možná na venkově, jestli tady kapnete na někoho
z venkova, tak se měli lepší, ale tady ve městě, já když sem ee
nosila svačinu do do školy, (tak) sem záviděla děckám, že měli
namazaný chleba se sádlem (.) protože nám dávali ta- umělý umělý med
nám dávali a (nevím) co to bylo za sajrajt (.) a marme- a ten
chleba, hrozné, to byl hrozné chleba (.) [co sme jedli].

LČ: [a když] když ste teda v tom období toho protektorátu
navštěvovala ty kina, tak ee byla tam povinná němčina v titulcích u
těch promítaných filmů?

JH: titulky?

LČ: no.

JH: mně se zdá že jo.

LČ: a em ee na těch plakátech byly třeba německé [názvy]?

JH: [no] musely být, [ano].

LČ: [musely]?

JH: ano

LČ: a em jestli ste vnímala nějak zákaz ee vstupu těch židovských
obyvatel do těch kin?

JH: em em jich bylo málo potom s těma hvězdama (.) moc málo jich
bylo, voni to lifrovali hezky rychle do těch koncentráků, brali jim
byty a vyháněli je z pěknejch bytů a (.) hm škoda mluvit.

LČ: a jak na vás působila ta němčina v tom v tom kině?

JH: tak oni nás němčinu učili vod třetí obecné, jo?

LČ: mhm

JH: to byl povinnej jazyk a a za protektorátu úplně teda ee v
posledním roce, ještě než nám školu zavřeli, ee tak už sme nám učili
aji vzorečky matematický německy, tak co chcete, a když vás vyvolal,
tak abysme to říkali německy. vy myslíte, že z toho ty profesoři
měli radost? vůbec ne (.) to byla povinnost.

LČ: takže v tom kině ste to ani tak nevnímala, že tam je němčina
[(jako, jo)]?

JH: [ne ne] ne

LČ: a bylo třeba na těch ostatních lidech vidět, že jim to vadí?

JH: to sem si nevšímala.

LČ: no a v tom protektorátu [(chodi-)]...

JH: [kdo chodil] do školy, tak ee se tu němčinu učil (.) hm a kdo
nechodil, no třeba moje rodiče vůbec neuměli německy (.) hm

LČ: chodila ste v té době do kina víc nebo míň než předtím?

JH: no ee v protektorátě víc, protože když vyrostete z děcka, tak ee
s- rozhodně chodíte víc, protože taky to děcko ty rodiče víc
hlídají, ne? nemůže se courat někde (.) aspoň jinak, já vám řikám,
byla jiná výchova než teď.

LG: a te- v té době ste si pořád ty filmy vybírala podle těch
hereček nebo už...

JH: no tak jistě to upoutalo to člověka (.) víte? já si na jiný
herečky nepamatuju, já si pamatuju z německých hereček tu rekovů
((Marika Rökk)) potom paulu veseli ((Paula Wessely)) si pamatuju
potom ee (.) magda šnajderová ((Magda Schneider)) to byla matka té
romy šnajderové ((Romy Schneider)), jo? tak ta hrávala a zarach
leandr ((Zarah Leander)) ta taky občas zpív- no a marlene dítrich
((Marlene Dietrich)) dokuď ee se nenaštval ee na ňu Hitler, tak jo
tak Marlen ta taky.

LČ: a to ste měla také rády tydlecty [filmy]?

JH: [jo] tyto [co vám]

LČ: [to vám] nevadilo, že sou německý?

JH: ne, nevadilo, ne.

LČ: a em [bylo]

JH: [to byly], vite to byly z holyvůdu ((Hollywood)) už tady tyto
většinou, ale myslím ta šnajderová ((Magda Schneider)) né, ta byla
myslím z Rakouska ta ee magda šnajderová ((Magda Schneider)) ta byla
to byla rakouská, ta taky ta marika reková ((Marika Rökk)) to nebyly
v holyvodu ((Hollywood)), ta už byla v holyvůdu ((Hollywood)) ta
(..) marlen dítrichová ((Marlene Dietrich)) a zarach leandrová
((Zarah Leander)) myslím už taky byla v holyvůdu ((Hollywood)),
nevím, (ona) byla myslím původem Švédka.

LČ: a v ee teda v té době toho protektorátu bylo vidět, že se ti
diváci v těch kinech chovali jinak (.) na tom promítání?

JH: ne.

LČ: tak e jako...

JH: (jak) se měli chovat, co měli chodit, když dete do kina, musite
sedět, aby nevrzalo sedadlo a a musite sledovat děj, tak jak jak
chovat?

LČ: a když tam třeba promítali ty týdeníky a když se tam [objevil]

JH: [no] muselo být ticho, každej se bál.

LČ: a když se objevil Hitler, muselo se třeba hajlovat?

JH: né [ne]

LČ: [ne]?

JH: ne ne ne ne ne ne, akorát si vzpomínám, to sem mně, kolik mně
mohlo být roků v té době? po Moravským náměstí šli Hitlerjugend,
bubnovali na bubny, jo, a (.) to vám tak člověku, to ste se skoro
bála (.) jak vy říkáte vo tom zdvihování (těch, protože) tady bylo
plno Němců ee v Brně, jo.

LČ: mhm

JH: a oni nosili tady to eště ten placek, tady na klopě je měli,
takže ste poznala, že je to henlajnovec ((henleinovec)) nějaké a a
furt zdvihali ruce jak šla, jo, furt, jéžišmarja. takže když ste se
náhodou voctla, tak skoro byl v člověku strach, aby vám někdo
nenadal, že ste tu ruku nezdvihla (.) kdepak, řeknu vám jeden můj
příběh (.) esi trošku můžu vodbočit.

LČ: tak

JH: čekala sem na kluka v Pisárkách na konečné, jo? Čekám, čekám no
co v neděli? byl protektorát a teď (.) tam furt chodím chodím a
chodil tam německej voják, jo? (.) a (.) v- říká si co ta slečna
myslím tady furt ee jako čeká nebo co tady chodí? (já) čekala sem
dost dlouho a von mě oslovil, jo? a já sem si chtěla ověřit svou
němčinu, jak dalece, protože ee řikám, ono moji rodiče vůbec (nic)
co sme se naučili ve škole, jo?

LG: mhm

JH: a učíte se to vod tech osmi devíti roků ze- že (.) a v
protektorátě to do nás hučeli furt furt a tak sem se s ním začla
bavit, abych si to trochu ověřila, jo? a (.) šli sme kousek tam ee
potom za Pisárky, jak se de k myslivně jenom kousínek, no a bavili
sme se (.) a dobře sme se bavili a teď deme zpátky a já mu říkám, já
si vás nebudu všímat v tramvaji (.) protože by to pro mě byla hanba
takhle sem mu řekla a tak to bylo (.) abyste to věděla, já sem
nepohrdala tým člověkem, ale tom, že to byl německé voják a tak sme
byli vychováváni (..) bojoval za dojčland ((Deutschland)) (.) a von
řekl že je Rakušák, taky že jich, že se jim to nelíbí, no co mají
dělat? co měli dělat? chlapci (.) byl tady v lazaretě a tam z teho
gymnázia kde sem chodila tak udělali lazaret v protektorátě.

LČ: a ten strach teda byl cítit i v kinech, jako že by se třeba lidé
ňák víc báli s ostatními mluvit nebo [ee]?

JH: [a] v kinech se nemůžete bavit.

LČ: ale při jako né při projekci, ale předtím třeba.

JH: né, akorát ee sme nechápali to jejich vé ((V jako vítězství))
furt vítězijó na všech frontách Evropy, jo? to vé ((V jako
vítězství)), to bylo pro nás ee neskutečný (.) a Němci tomu věřili
(.) a my né Češi.

LG: takže vy ste vy ste vlastně chodila do těch českých film- ee
českých kin v tom centru, takže vy ste tam [ee]

JH: [tady] německý nebyly, [byly možná, (nevím)]

LČ: [a (vy)] a ste říkala, že že bylo v Brně celkem hodně Němců, tak
ti chodili kam?

JH: hm tak co já, vím dyť (to) byli Češi, ne? původně.

LČ: hm

JH: to byli čeští Němci če- če- (český) jak bych vám to řekla
podurčenci. přišel Hitler a všichni se hrnuli, dostali daleko víc
lístků, daleko víc potravin (..) a naši Češi podurčení někerý děcka
chodily do deseti let ee do do českých škol a najednó začly chodit
do německých škol a neuměly blafnout německy (..) no těch no byla
doba hrozná.

LG: no a když se potom blížil ten konec války, měnilo se to chování
těch diváků v tom kině?

JH: (..) [no]

LČ: [když] třeba začali prohrávat Němci [nebo]

JH: [ne] (.) ne v kině, když dete do kina, musíte sledovat děj a co
by? to se potom mluví, vykládá někde doma nebo s někým nebo s těma
spolužačkama, copak, já si to pamatuju? neměnilo (.) ten strach byl
v lidech hrozné (.) ste nemohla věřit sousedovi.

LG: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození?

JH: no (..) ( ) brzo se nehrálo, protože bylo všechno roztřískaný
(.) em (.) já sem zažila nálet na Cejlu, co vám mám povídat (.) (to)
bylo hrozný dennodenně se bombardovalo a letěly ee hlásili z Vídně,
že letijou a každé den byly sirény s- é ten konec byl hrozné (..)
spolužák, které chodil s nama do tanečních, (.) bylo mu dvacet, na
Křenové na to doplatil, padla tam bomba a v posledních dnech (.) a
bylo po něm.

LČ: a ee tak vlastně na závěr bysme se zeptali asi na některé filmy,
jestli si vzpomenete na některé z těch, co sou napsaný tady na tom
seznamu a jestli byste věděla třeba, kde ste je kde ste je viděla s
kým a [podobně]

JH: [(kde sou ty)] kde já sem si položila ty brýle?

LČ: [tady sou eště ( )]

JH: [až tam kdybyste] byla tak hodná, ano, děkuji (...) To neznáte
Hadimršku, no

LČ: [a vybaví se vám u těch]

JH: [Lelíček ve službách] šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese))

LČ: a co se vám u těch filmů vybaví vlastně?

JH: Burian ((Vlasta Burian)) (.) Pobočník Jeho Výsosti, Šest žen
Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to sem neviděla myslím, nebo
viděla a nepamatuju (.) Mata Hari, no tu tam mám tu Mata Hari, když
ju budete chtět, tak vám ju dám (.) všechno vykládání o ní, hrála
tam taky ta Greta Garbo tam hrála (..) Tři muži ve sněhu, no to
jistě, to je tady náš film (..) Svět patří nám, to je vérich ((Jan
Werich)) (.) Sněhurka a sedm trpaslíků, dyzny ((Disney)) chudá-
Ducháček to zařídí, to je ee (..) Burian ((Vlasta Burian)) (.) U
pokladny stál, Burian ((Vlasta Burian)) (.) To byl český muzikant
tam (.) to je Kmoch ((František kmoch)) (..) Roztomilý člověk,
Oldřich Nový, Vídeňská krev, no to je taky byl krásné film, ta
Vídeňská krev, jéžíš, ale kdo tam hrál, to už si nepamatuju (.)
Vídeňská krev kdo tam hrál, vite to? nevite, to byl moc hezké film,
rakouské (.) Muži nestárnou, tam hrál ten (.) Pivec, Pivec ((Jan
Pivec)), Dobrodružství barona Prášila, tam hrál myslím ten (.)
tanečnice grá- Glázrová ((Marie Glázrová)) tam hrála. (.) Neviděli
jste Bobíka? Zdeňka Baldová ( ) já si pamatuju dost tady z toho a
to mám všechno tam.

LČ: a ta Vídeňská krev, to byl německý film?

JH: no rakouský spíš to byl německé rakouské tenkrát Rakušáci byli
taky pod (.) Němcama.

LČ: a vám se teda líbily hodně ty ee muzikální filmy nebo (s
muzikou)?

JH: muzikální, no muzikální, to vite

LČ: a zpívala ste si třeba pisničky?

JH: [no no]

LČ: [z těch filmů]?

JH: no zpívala, ale teď to jak sem vám to německy zpívala, eště bych
tu melodii chytla, ale já já si nepamatuju, jak se menoval ten film
s tou marikou rekovou ((Marika Rökk)), mně se to hrozně líbilo,
myslím, že sem na tom byla víckrát, na tomto filmu.

LČ: a jak ste vlastně s- jak ste si pamatovala ty texty?

JH: no tak když něco slyšíte víckrát, tak anebo umíte trochu to ně-
tu němčinu, vite co je to ich brauche kaine milionen ich brauche
kaine luxusvagn, řiká vám to něco? (.) neřiká?

LČ: no jako co to znamená?

JH: [řiká]?

LČ: [no] tak to to vim, no.

JH: řiká? no tak vidíte nor musik musik musik no zpívá, no.

LČ: a vy ste to teda slyšela v kině a potom [se to]

JH: [v kině]

LČ: hrálo eště v rádiu nebo [kde ste to slyšela víckrát]?

JH: [ne, v tym kině] v tym kině furt v tym kině a to se tam
vopakovalo víckrát, [no]

LČ: [mhm]

JH: a když ste mladá a líbí se vám to, tak se vám to zalíbí, no to
si pamatuju tady toto.

LČ: a chtěla byste třeba dodat eště něco, co sme k čemu sme se
nedostali z těch vzpomínek na kino, třeba na to jak ste chodila

((klepání na dveře))

LČ: [s tím chlapcem]?

JH: [(někdo sem jde)]

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 3.2.2010, FAV

Rok narození: 1922, bez sourozenců

Bydliště do roku 1945: Pekařská ((Staré Brno))

Povolání rodičů: Matka měla výrobu a prodej pásků k hodinkám. Otec
měl obchod v domu pánů z Kunštátu, zemřel asi 1939.

Povolání narátora: Gymnázium na Lerchové, obchodní škola, poté
zaměstnána jako úřednice. Roku 1943 se vdala, narodil se syn a
narátorka zůstala v domácnosti. V letech 1957 až 1963 byla
zaměstnaná jako programová pracovnice v Parku kultury a oddechu, kde
se podílela na pořádání estrád a vystoupení.

LG: tak já bych se vás ee, na začátek zeptala na vaše celé jméno a
přijmení a na rok narození.

LV: ee L.V. (.) narozená, stačí rok?

LG: stačí [rok]

LV: [devatenáct set] dvaadvacet.

LG: mhm. a vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?

LV: vzpomínám. (..) vzpomínám si, že mně bylo tak ňák devět deset
let <a byla sem> s maminkou v kině (.) bylo to mám dojem že se to
menovalo kino Republika, bylo to na České ulici

LG: [mhm]

LV: [tam] jak později bylo (aso), to bylo e v těch letech ňák
třiatřicet udělaný a dokonce si vzpomínám, i na ten film, kterej mě
teda tak dojal, a bylo to nějak eh (.) eh hm počkejte, ji- ne,
Jindra e, křestní jméno, hraběnka Ostrovinová, to vim úplně přesně

(.)

LG: jo Jindra, hraběnka Ostrovínová, mhm

LV: to si teda velmi dobře pamatuju, no a já sem, a dokonce si
pamatuju i tu první scénu, když tam jel ten <poštovní panáček> a
troubil, to je zajímavý, že pak jsem viděla strašně moc ee věcí
v kině ale, toto teda mně utkvělo v paměti, a dokonce, dneska už
teda jména zapomínám, ale vím, že tam hrál a že se menoval ten herec
Karel Lamač.

LG: mhm

LV: tak to teda v- je moje teda vzpomínka, na to první kino, ale to
kino potom bylo teda zrušený, no a málokdo o tom teda ví, že tam to
kino bylo. byla to taková nudle úzká, já vím (.) no, takže to je můj
první zážitek. no a další zážitek, mám další zážitek, a já sem
bydlela jako dítě ee na Pekařské ulici

LG: [mhm]

LV: [a] nahoře jak se říkalo na Štanóv je u Městskýho dvoru, tam
bývalo kino excelziór ((Excelsior)). no a tam jsem byla, na ee
filmu, který si <taky pamatuju>, dokonce si pamatuju i na paní,
která s nama šla, nějaká paní Svobodová, bydlela u nás v domě, a
bylo to o Tarzanovi ((Tarzan)). byl to němej (.) film, anebo měl
titulky, a byl teda jako německej, protože v tom excelzióru
((Excelsior)), tam se hodně dávaly německý a rakouský filmy teda. a
tam sem teda jako často chodívala, protože to bylo kousek, a druhá
věc je, že to bylo laciné, protože vím, že, do první a druhé řady se
nechodilo, to bylo strašně blízko,

LG: [mhm]

LV: [ale] ee mám dojem že, to stálo dvě koruny a za tři koruny byla
taková ta šestá sedmá řada, tak to sou moje teda jako vzpomínky, (.)
a ( ) mám teda vzpomínky tím že, bydlela sem teda v tom domě, kde
bylo ee dvaadvacet nájemníků, ten dům teda jako pořád stojí a ee
byly tam ee byl to to dům, kde bylo dvaadvacet nájemníků a z toho
polovička byla vdov, takže to bylo (takový) zajímavý. a a ty byly
návštěvnice teda kina hlavně toho excelzióru ((Excelsior)).
[protože]

LG: [mhm]

LV: ta Moderna a to to se pak stavělo a to už tam bylo jako drahý,
no a byla to teda, když sem když to vezmu za první republiky ee
jako, laciná zábava, (.) vcelku i poučení teda, jo, i když teda ty
filmy, si pamatuju ty na na ty rakouský filmy, tak ty jména když
bysme jako mluvili, tak si vyvzpomínám teda na ee na ty ména,
vzpomínám si hans albrs ((Hans Albers)) ee mózr ((Hans Moser)) hans
fríman ((možná Hans Friedmann - neidentifikováno)) ee ehm ehm magda
eh ehm magda šnajdr ((Magda Schneider)) pak ňáká (vesena)
((neidentifikováno)) to byly Francouzky, Greta Garbo, tak tady na
tyto si jako ee vzpomínám. no a potom teda se šlo z kina a vlastně
diski- diskutovalo se o tom. ehm ee byla to určitá osvěta. stačí vám
to takhle?

LG: mhm. a když ste byla dítě, tak do těch deseti let, jak často se
ste chodila do toho kina,

LV: (e do)

LG: do ukončení té obecné školy.

LV: no to ne, to sem byla po první a to vám říkám,

LG: [(ale)]

LV: [to sem] byla ňák ee v třetí ve čtvrté [třídě]

LG: [mhm]

LV: pak sme teda chodili do toho excelzióru ((Excelsior))

LG: a to až později,

LV: no tak to mně bylo těch hm jedenáct, dvanáct,

LG: mhm [(jo)]

LV: [let] jo, si vzpomínám ee když se hrála Sextánka pro- to bylo
někdy ve čtyřiatřicátým roce, tak jsem ji tam viděla, ale umluvila
jsem maminku, a byla jsem den předtím, protože se dávala německá
verze,

LG: německá?

LV: tam byla je- byla německá verze Sextánky ((Sextánka)),

LG: no to vim ale

LV: (.) no, takže tu sem viděla, že, protože sem si myslela, že na
tu českou už nepřidu, ale přemluvila sem maminku ((smích)) <že mi
dala ty ( ) dvě nebo tři koruny> a že sem šla tam teda potom i i
jako druhej den. ale ee vite eště po kinu excelziór ((Excelsior))
mně asi ee mám ho proto v paměti, že můj tatínek měl obchod,
v Dominikánské ulici v domu pánů z Kunštátu, takže já ee uličku a
dům (v) Dominikánskou ulic- a to protože sem od dětství ma- moje
maminka pocházela e z malířské rodiny a

LG: mhm

LV: a jako mhm k umění tak měla jako blízko tady k těm ee starejm
věcem, a já sem chodila za tatínkem do obchodu a chodila sem kolem
toho excelzióru ((Excelsior)) kde tam byly ty plakáty, kde [sem se]
teda jako dívala <na ty plakáty, takže sem to měla> pořad nějak
v očích tady toto. no. a pozdější právě že o tom sem mluvila, e sem
chodila teda s mužem, kterej byl vysokoškolák právník, no a když
byla zavřená vysoká škola a potřebovala si nějak oni mě zaměstnání
tak ee se dostal jako uvaděč do kina Stadion (.) takže hm sem tam
chodila teda na každej film a co tam teda bylo, jo? takže tam byl
(skoro do) třiačtyřicátýho roku, pak byl nasazenej u (kleknera).
takže to ovzduší toho kina toho Stadionu ((Stadion)) taky teda jako
znám, že tam byly teda, to se myslím ví málo nějak schovaní eště
ňákej medik tam byl schovanej, ten ee potom byl ee v čikegu
((Chicago)) ale ee tito lidi už myslim jako nežijí. no byli tam jako
uvaděči. a to už bylo takový lepší kino. kdežto excelzior
((Excelsior)), tam byly <jenom takový vobyčejný> židle a a

LG: mhm

LV: a jako s tím, no. (.)

LG: a když ste byla to dítě, tak jaký byl názor rodičů na na kina,
na na ty filmy.

LV: (...) a v- víte že se o tom když tak jak mluví- hm ne. že se o
tom doma ani nějak nemluvilo. prostě se tam šlo,

LG: mhm

LV: jo, ale (.) ve škole, že to mi bylo tak potom dvanáct třináct
let,

LG: mhm

LV: tak to sme teda jako probírali, že, znali prostě Ferbasovou
((Věra Ferbasová)), Nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) jo? ee
Pištěka ((Theodor Pištěk)) jo, tady ee tady ty her- Franta Paula
((František Paul)) (jo) tak ty herci sou teda zapomínaní, no Nezvala
((Gustav Nezval)) teda, ee byl- víte jakej mám ještě zážitek? ještě
mám jeden <zážitek> ee e už si tolik nepamatuju, kdysi jsem si velmi
pamatovala. ale, za války tak ve čtyři ve dvaačtyřicátým roce, a
myslím, že to dokonce vopakovali tady vonehdy starej film, se hrá-
ale přesně nevím ten název, a hrál se film, hrál tam Plachta
((Jindřich Plachta)) a Marvan ((Jaroslav Marvan)) a dva malí kluci.
dva malí kluci a a bylo to, eh ee prostě už teda nevím, no a na
Stadioně ((Stadion)) potom dělali takovou jako estrádu, to tenkrát
ty estrády ještě nebyly teda v módě, a byli tam ti dva malí
chlapečci a zpívali tam, dokonce vím Nám je to jedno my peníze
nemáme

LG: ((smích))

LV: to si (teda) jako pamatuju, a přijela tam stela májová ((Stella
Májová)). jako mladá herečka, holka, která v tem filmu nehrála, a já
nevím jaktože tam byla, <tak sem si teď vzpomněla na ni,> protože
zemřela [je to tak jo?]

LG: [nedávno, mhm]

LV: tak sem si říkala vidíš holka jako mladá tam byla takově pěkná
taková trošičku jako při těle si ji pamatuju, mám teda jako zážitek
jako z kina, kino bylo teda tenkrát jako plný, protože to byla
válka, že, to nebylo teda jako zájem, no. ale ee film ve škole teda
s holkama se teda prodiskutovával.

LG: ((smích))

LV: maminka (no tam) šla do kina, ale (to je) zajímavý, (no zas) to
mně tak jako připomnělo, že (.) to tak až po tom pětačtyřicátým
roce. to když se šlo do tohodle, tak se potom víc vo tom mluvilo,
(ale do ) ne no.

LG: a teď tu mám teda sadu otázek, která se týká toho věku po
ukončení obecné školy,

LV: no no no no tak to je u mě ee to to počkejte, v deset- deseti
letech, ne? ee [se ukončil]

LG: [no]

LV: nebo vy myslíte tak v těch patnácti letech?

LG: hm no po asi asi po tom des- desátém roce.

LV: po tom desátým roce. no tak to sem vám říkala, no tak to už e

LG: [to ste (to ste začala)]

LV: [teda (to už byly) ty Sextánky ((snímek Sextánka)) ta Ferbasová
((Věra Ferbasová))]

LG: [chodila ste častěji do toho kina]

LV: [ee] ale eště vám ř- jo. ee to byla, a takovej třeba ten zážitek
(.) třeba můj zážitek že ee některá herečka vám seděla, některá ne
je zajímavý že mně třeba ta lída bárová ((Lída Baarová)) ale ani
v té škole když si teď tak jako vzpomenu na ty diskuse s e těma
holkama

LG: mhm

LV: že ta lída bárová ((Lída Baarová)) teda absolutně nijak
neseděla, nám jako (.) holkám. chápete. nám se teda, jako líbila ta
Ferbasová ((Věra Ferbasová)), Hana Vítová, jo, když to jako beru tak
ee

LG: [jo]

LV: [tady] tydle jako herečky. ale ta ne. no do- ona taky potom
v tom šestatřicátým roce ne e (.) e víte e člověku se d- vynořují
vzpomínky,

LG: ale to je dobře.
LV: protože, já si z- pamatuju, že přišla, ee to jméno sem
zapomněla, Jindra Buryšková, a říkala, holky, lída bárová ((Lída
Baarová)) chodí s frélichem ((Gustav Fröhlich)) a ten dal facku ee
(..) mě řekněte tomu malýmu Němcovi (.) co říkali že byla ee že byl
jejím milencem, gebls ((Joseph Goebbels))
LG: gebls ((Joseph Goebbels)), mhm

LV: (.) vzpomínám, úpl- a <víte že tu Jindru Buryškovou vidím úplně
před sebou>

LG: ((smích))

LV: <jo, i v té školi že tam přišla, a ta nám to teda jako donesla
teda.> vidíte (to mně ste) vynořila vzpomínku na Jindru Buryškovou.
no.

LG: a ee teda po tom ee po té obecné škole ste chodila do toho kina
častějc a

LV: ano. ( protože) sem jako dospívala.

LG: mhm

LV: už sem měla, jako jinej názor že, už sme i ee s holkama jako
<koukali po klukách, že jo> (no tak) začínaly prostě jak se říká
zapalovat lýtka, ne

LG: ((smích)) <ano>

LV: <jo jo> no a. ale pak bylo, počkejte, ale já sem byla poprvní
s klukem (.) s klukem, víte kde v kině na Výstavišti, no jo, takovej
blonďák a s Miladou š- Šmídovou, ježišmarja ta už je kolik let no
čtyřicet let mrtvá. no jo, vidíte, to ty já sem byla, ano poprvní a
tam dávali ňákej ruskej film nebo něco, to ee (..) no jo tam něco
takovýho tenkrát bylo. no, a tam bylo eště (..) dokonce v tom kině,
a to teda mám vz- ee vzpomínek sem tam byla den předtím dokonce
s maminkou, tak druhej den zemřel otec. a to vám řeknu, to bylo
v osumatřicátým roce. a dokonce vám řeknu, že otec zemřel čtvrtýho,
tak to bylo třetího (.) třetího července.

LG: (...) mhm

LV: vidíte a to sou věci, který mně teda vyplouvají teď že s vama
teda jako (.) jako říkám, no. (..) no smutný věci nechme.

LG: a hm hm změnila se ňák ee ta četnost t- té návštěvy toho kina
potom co ste ee nastoupila třeba do zaměstnání nebo se vdala?

LV: (.) no tak když se- ee tak bych řekla. v tom ee dvaačtyři- já
sem se vdávala v třiačtyřicátým [roce]

LG: [mhm]

LV: ee ee tak mně bylo t- třiačtyřicátým ve dva- dvacet let,
v jednadvaceti jsem se s tím mužem sem chodila rok a půl, teď on byl
zaměstnanej v tom kině

LG: mhm

LV: (že) tak to bylo teda pravidelně že dvakrát tejdně jsem v kině
tam byla

LG: jo

LV: protože oni tam dvakrát nebo jednou když byl teda jako zájem,
tak tam byl tejden, takže teda to sem teda, to byla taky jediná
prostě zábava, protože divadla nehrály teda

LG: [mhm jo]

LV: [(takže )] tancovačky jako nebyly, jo? tak to bylo teda,
jediný, ee těch českých filmů tam teda jako moc nebylo, tam sem
zažila ee To byl českej muzikant ((To byl český muzikant)) když
aplaudovalo kino a ee objevila se tam cedule, že okamžitě přestat
nebo že se musí vyklidit teda sál, protože...

LG: to sem eště neslyšela nikdy,

LV: no no no ano ano, protože on dával český teda písničky

LG: mhm

LV: no no, a i dokonce vím, že sem tam byla se sestřenkou, a ano. a
s takovým ee vůbec nevím (jestli se tak) menuje ale s e s ml- e
mládenec, von byl starší než já, byl to Židáček, takže to muselo být
než byly odsuny Němců teda, ee takovej dvaačtyřicátej rok, tak
nějak, a mám dojem, že když sem to viděla, ale (já to teď jak) ve
kterým kině? bylo to v tom excelzióru ((Excelsior)) anebo ne, (no)
to mám dojem, že v tom, a to vím teda že tam byla tabule teda a že
tam bylo teda aby okamžitě lidi přestali aplaudovat, no, tak to si
teda vzpomínám no. [no]

LG: [a] a jaké kina kromě toho excelsioru ((Excelsior)) ste
navštěvovala?

LV: no chodili sme do Moderny ((Moderna)),

LG: mhm

LV: ee (..) jo, (.) hergot člověk si nemá vzpomínat, já sem měla
velikou lásku ( ) bylo osumnáct let, on byl lékař, pak sem si vzala
právníka teda ee co jinýho

LG: ((smích))

LV: <ano> chodili sme a do Moderny ((Moderna)), a tam dávali eště to
bylo ve čtyřicátým roce, no vosumnáct let mně bylo, tam dávali
americký filmy, tam dávali takovej malej klouček, miky ron ((Mickey
Rooney)) se myslím menoval ee bl- blbě sem viděla, tenkrát sem
zjistila, že ee vod té doby nosím brejle teda, a (.) nojo ano. (.)
do Moderny ((Moderna)), e Alfa byla (.) Kapitol, málo Kapitol tam
dávali až koncem války a tam dávali mariku rek ((Marika Rökk))

LG: mhm

LV: to to (.) ano, mariku rek ((Marika Rökk)) a to to už byl takový
nóblový tak, jo? to by bylo nóblový ale, šel novej film a musel se
vidět.

LG: mhm

LV: to se musel teda jako vidět. no a potom teda už jako po
pětačtyřicátým roce sme se nastěhovali na tudle na Výstavní ee ulici
do ku- <e do kubistickýho domu>

LG: ((smích))

LV: <tam každá stěna je jiná> ee to tam je, a tam bylo kino Radosť.
Radosť ((Radost)) mám dojem. jo. a vedle byly lázně, no já mám dva
syny, no a, protože už sem pracovala a v sobotu se e uklízelo,

LG: ( )

LV: tak náš ee hlavně Petr ani tak ne, ten byl st- teda starší, ale
ten mladší Vojtíšek, ten dostal a mám taky dojem dvě koruny, nad
náma bydlela holka Blanka a chodili každou sobotu tam do kina, jo?

LG: mhm

LV: a protože to bylo blízko, tak sme (teda) chodili tam taky, do
blechárny, [že, říkalo se, jo?]

LG: [blechárna mhm]

LV: blechárna, no tak tam teda, to kino taky. no jinač se chodilo
teda jako do města, no tak to už ee vod pětačtyřicátýho roku, další
potom ty budo- budovatelský filmy, na který se teda nějak nechodilo
teda že. na ty ee to teda šlo. no a už se začalo chodit do divadla,
sme měli jako předplatný v divadle tak se chodilo teda jako do
divadla, takže todle, jestli chcete ještě něco?

LG: no vy ste zmínila tu práci, kde ste v té době pracovala?

LV: (.) já sem ee v- ee teda takhle, já sem ee maminka měla takovej
jako výrobu a a ee prodej, taky to to se nedělalo to sme byli jediní
v republice, výrobu pásků k hodinkám a ee

LG: mhm

LV: ovdověla, takže já sem de fakto ((de facto)), byla doma (.) a e
byla sem jedna teda z z mála, která sem vlastně do školy nechodila a
dělala sem zkoušky a a študovala sem takhle, takže sem jako udělala
potom jako obchodní školu a to to sem si udělala zkouškově teda,

LG: mhm

LV: no pak sem byla teda jako zaměstnaná jako ee úřednice no a vdala
sem se mi bylo dvacet let vám říkám roků, v jednadvaceti jsem měla
prvního syna a byla sem teda jako doma,

LG: jo,

LV: no a potom sem (.) no a jenom to to k tomu teda, ee jako (nejde
to) no a potom sem ee v těch letech sedmapadesát ee skoro
třiašedesát byla ee zaměstnaná jako ee programová pracovnice v Parku
kultury a oddechu a tak s- s některýma těma kumštýřema jsem jim
dělala teda vystoupení a <estrády jo>

LG: mhm

LV: no takže (.) mám tady třeba dopisy ee od s k od e e nojmana
((Stanislav Kostka Neumann)) [a tady todle, jo]

LG: [neumana ((Stanislav Kostka Neumann)) mhm]

LV: (jenom tak) takže tady (.) sem potom poznala i trošku tady ten
svět tady tědle lidí, no.

LG: (.) hm měla jste své oblíbené kino?

LV: (..) ale věříte že ani ne

LG: ani ne?

LV: ne, ani ne.

LG: (.) a bylo ee v Brně ňáké kino, do kterého jste nerada chodila?

LV: (...) hm no tak ee vím, že sme byli nevím jak se to kino teda
menovalo, (ale) na na Cejlu ((Radio, později Radost)) no ee dávali
tam něco kde nedávali jinde a že se mi to tam teda vím že sem tam už
nechtěla jít

LG: mhm

LV: prostě ee to prostředí a to mi teda nějak jako nesedělo teda. to
mi teda jako nějak nesedělo.

LG: (..) a vybírala ste si ta kino podle toho, jestli ste třeba šla
sama nebo s rodiči nebo se sourozenci nebo když ste šla s přítelem?
jako že byl rozdíl, když ste šla s přítelem, tak ste šla do jiného
kina než když ste šla třeba s přáteli?

LV: hm ani teda ne. no. hm vlastně já sem chodila s manželem

LG: mhm

LV: jo? a on potom když byl nasazenej a já sem tady byla tak asi rok
sama, tak sem chodila akorát do toho [excelzióru ((Excelsior))]

LG: [jo]

LV: protože to bylo blízko, maminka mně, na- ee jak bydlela na
Pekařské, pohlídala mně teda kloučka, takže sem jako šla tam. takže
(..) ee tak bych to řekla, prostě na (té) periférii jak byly kina,
tak (mi) ňák neseděly. protože já de fakto ((de facto)) sem víceméně
vyrostla ve středu, protože ta Pekařská, že, to je tak po naproti
nemocnice

LG: mhm

LV: to tam jako bylo, takže to tam teda jako bylo blízko teda, ale
tak nějak jako dojíždět a to, ne. tak (to) (..) jako v Husovicích a
to tak ty kina tak to neznám vůbec, tam sem teda jako ani nebyla. no

LG: a než ste se teda vdala, s kým ste chodila nejčastěji do kina?
než ste poznala [svého manžela]

LV: [ee tak jako] ee manžela s sama nebo s maminkou.

LG: mhm

LV: no sama nebo s maminkou.

LG: a když ste byly třeba ještě hm ty děti

LV: ne

LG: po té obecné škole [(já nevím)]

LV: [no]

LG: když vám bylo patnáct, šestnáct

LV: no

LG: tak ee jedly ste třeba ňáké jídlo nebo pily ste v tom kině?

LV: prosím?

LG: jestli ste pily v tom kině [nebo jedly]

LV: [ne]

LG: ne?

LV: ne ne. ne ne ne to nebylo vůbec jako zvykem.

LG: [jo]

LV: [to teda] nebylo zvykem. myslím, že tam bylo bifé

LG: jo

LV: ale ee nevím. ale na pití ani ne, spíš na bonbóny, ale

LG: na bonbóny

LV: ne. ne ni- to todle ne, to už bylo drahý, tam se to se šetřily
(ty) jako peníze

LG: mhm

LV: to nebylo tak jednoduchý tehdá.

LG: a během té projekce bavili se třeba spolu ti diváci nebo vy ste
se bavila s ňákými diváky?

LV: ne. to nebylo zvykem, že by se nějak bavilo, ee byli naštva-
byli sme naštvaní, když najednou byla jako přestávka, protože ee
tenkrát že to se úplně ee na tom Stadioně ((Stadion)) sem ee když
tam byl manžel, tak byla v promítačce tak vím jak to nasazovali, že
to bylo úplně teda nějak, takže se to najednou rožlo, ten film se
přetrhl

LG: mhm

LV: a lidi byli teda jako namíchlí teda a že se to přetrhlo a ee
víceméně koukali po sobě a ee <nadávali že blbě jako vysílají> ale
tak teda jako ne, no

LG: a pamatujete si, že by po nějakém filmu byl ňáký hlasitý tleskot
nebo ee

LV: jedině tleskot si pamatuju To byl českej muzikant ((To byl český
muzikant)) [<jináč si nepamatuju>]

LG: [((smích))]

LV: že (by si) ale to si teda velmi pamatuju teda, velmi dobře tady
toto. no, ale jináč že že by tleskali lidi, ne. zvedli se a spěchali
k šatnám, protože se dávalo do šaten že ee když chtěl být člověk
rychle, tak to měl na klíně, ale (..) ňák ne. no?

LG: a potkávala ste v kině své známé?

LV: (...) (no to je) no když sme to (tam to už) sme byli dospělí,
tak ee buď sme šli sami nebo se známejma, ale takto že by prostě sme
se tam nějak potkávali s lidima (.) nějak ee (šli) sme asi někdy
jindy, nebo v jinou dobu teda,

LG: mhm

LV: víte? protože hrálo se, e v tom excelzióru ((Excelsior)) hrávali
ve čtyři v šest a v osum. a ee p- potom se hrávalo že kolem té osmé
v šest a osum a pak myslím za války dokonce jenom jednou že se
hrálo, takže no (.) no takhle.

LG: a když už ste tam ňáké známé potkala třeba někdy v tom [kině,
tak mluvili ste (pak) o tom filmu? jasně, mhm]

LV: [no tak (vím), <jo a viděli ste ano, a viděli ste] film ten a
ten>

LG: ((smích))

LV: <jo a nepudete a bude se dávat to a to> takže když se bavilo
teda tak se bavilo teda ee vo filmu a ee ne

LG: (.) hm byla ste někdy jako dítě na ňákém nepřístupném filmu?

LV: (..) ale já myslím že jo? že sem byla v tom excelzióru
((Excelsior)) když sem tam šla s paní Svobodovou a to (když) mě
vzaly mezi sebou,

LG: ((smích))

LV: no asi byly jako ee no to zřejmě byly ňáký takový ty filmy
mládeži nepřístupno, no a já sem byla v prostředku <a babky šly dvě
nebo tři sousedky> a šly kolem mě

LG: a to byly vrstevnice v- vaší mamin- maminky?

LV: no to ee možná byly vo něco jako starší,

LG: [jo, mhm]

LV: [ale] ee byli to lidi teda z domu teda, vám jako říkám, ta pa-
tu paní Svobodovou, no toto (ty) byly milovnice, <ty ee každej film
a všude>

LG: ((smích))

LV: a te- ona měla dceru, ta byla starší než já, potom měla taky ee
kloučka tak jak já a voni vám toho malýho kluka, von byl rok a voni
ho brali teda jako do kina, protože to chtěla ee vidět vobě dvě, no
tak. no

LG: a tak teda nebyl problém se s něma do toho kina dostat na ten
nepřístupný film

LV: (.) (to) já vím, že ee nebyl teda problém teda, oni byli rádi
asi že prodali vstupenku,

LG: ((smích))

LV: tak zřejmě, nebyl, no.

LG: byla ste někdy v kině bez zaplacení?

LV: ne.

LG: ne?

LV: ne.

LG: a hm věděla ste třeba o ňákých ee dětech nebo prostě o nějakých
svých kamarádech kteří do kina bez zaplacení chodili?

LV: m-m

LG: ne? (.) ee chodila ste do kostela?

LV: (..) chodila sem do kostela? tak ee jako myslíte jak sem chodila
do kostela, pravi- ee jednou jedinkrát sem chodila pravidelně, to mi
bylo třináct let na Májovou, to sme tam chodily kvůli klukám,

LG: ((smích))

LV: ee tak a e e kostel (..) e e já sem žákyně ee prvního ročníku
gymnázia na Lerchové ulici

LG: mhm

LV: které bylo z- založený teda ee (.) sem začla v deseti letech,
tak to mně bylo těch deset let, jo? tak to to to jako bylo. a to
bylo Cyrilometodějský gymnázium to na té Lerchové jim vrátilo já sem
teda ee v prvním ročníku, kde nás teda bylo z Brna pět a jináč tam
bylo asi patnáct holek jako ze Slovácka a já sem loni šla hledat
děvčata z kterejch se staly jeptišky, jo?

LG: mhm

LV: a tak sem jela na velet- na Velehrad a z té třídy sem našla
jedinou která žije, a já jenom, takže sem měla taky trošku
pestřejší, promiňte, jo?

((zvonění telefonu))

LG: jo.

((narátorka odchází a rychle vyřizuje telefonát, asi po dvaceti
vteřinách se vrací))

LV: no a teď mně (připomeňte no vidíte)

LG: jo vy ste mluvila o těch e o těch kamarádkách z té z té školy [z
toho gymnázia]

LV: [ne] z tym z toho kostela a ee

LG: [jo]

LV: [a já] sem zabočila tam do toho ne- ne to beru zpátky, e takže
ee

LG: takže do kostela [(se vracet zpátky nebudem)]

LV: [ne do kostela] ne

LG: a

LV: ne ne ne

LG: a ke které církve ste se teda hlásila?

LV: (.) do které církve?

LG: mhm

LV: e do katolické.

LG: do katolické.

LV: no a můj tatínek (.) měl obchod v dom pánů z Kunštátu (tam jak)
je Dominikánskej kostel

LG: mhm

LV: že? úplně teda je naproti, jo? tam se něco dělo ale e ňák tak
jako na mši a na to ne můj otec (.) nebyl tady že by mě vychovával
v to- tom e

LG: jasně mhm

LV: no jo.

LG: (..) hm jak ste si vybírala ten film, na který ste šla do kina

LV: (.) nijak, se hrál tam film m- měl název ee takovej vo lásce
nebo něco, no tak, se tam teda normálně, ale kd- mož- hrála tam ňáká
třeba e e ta herečka, jo, hraje jo tadle, Hana Vítová, nebo e e to
až potom šla Adina Mandlová a jako

LG: mhm

LV: jo? a ji- e (a ti tydle) tak de se na ni, že ee ne na ten film,
ale na tu ha- herečku teda, že? jo ee (..) vidíte na koho jsem si
ještě vzpomněla [jako děc-]

LG: [řekněte]

LV: na Rolf Wanky ((Rolf Wanka)) milovníka Rolf Wanka, který hrál
v té Sextánce ((Sextánka)) a m- a já sem a teď nevím jestli byla
sobota nebo jako neděla, já sem se vodctla u kina Moderny
((Moderna)), který jo?

LG: mhm

LV: a (no byl pět) nebo šest lidí, ale já nevím proč sem se tam šla,
tak to už vám ee nevím a najednou vyšla paní (.) vím že byla Židovka
protože tenkrát se moc vo Židech mluvilo, a s ní krásnej chlap, a
von to byl Rolf Wanka,

LG: ((smích))

LV: a teď asi pár lidí to to vědělo a byli u toho, a on mně utkvěl
v pamě- on byl malej. a on byl opálenej, ale on byl natřenej, ale to
já jsem nevěděla tenkrát, protože kolik mně mohlo být těch třináct
dvanáct třináct let (.) a to si pamatuju (.) že to sem nevěděla a on
byl úplně snědej, jo, <a teď měl ty tmavý voči, klobouk> ano, ano. a
ona ho tam teda to hráli tedy myslím tu Sextánku ((Sextánka)) nebo
něco takovýho a vona ho si tam jako pozvala, no. (.) takže.

LG: (.) a kromě těch herců, které ste zmiňovala, jaké další oblíbené
ste měla

LV: (...) a věříte já nevím, to mně nějak vyšlo teda z paměti nebo
(.) z z toho jestli český nebo německy měla sem třeba ráda toho
malýho Židáčka toho mózra, mózr ((Hans Moser)) se jmenoval nebo

LG: a ten hrál ee v kterých [filmech?]

LV: [ten hrál] v těch německejch filmech takovýho prostě (já nevím)
takovýho starokomika bych jako jako řekla, ee (.) no Nezval ((Gustav
Nezval)) třeba ee (jako) (.) hégr ((Karel Höger)) ne, t- když už
teda taky mluvím protože já ee mně to (tak) jako na to nemyslím na
ty herce, e hans jo (.) hans albrs ((Hans Albers)) tam hraje teda,
takovej mužnej chlap teda, s tím, ale věříte že jako holky když sme
mluvily tak víc vo herečkách než vo těch hercích.

LG: (.) a nejoblíbenější herečka vaše byla?

LV: (..) hm voblíbená herečka byla nevím, no tak e asi ta nataša
golová ((Nataša Gollová))

LG: mhm

LV: jako ee [holka teda],

LG: [jo]

LV: jako holka. a když sem teda, protože to byla ale předtím myslím
tak na tu e Ferbasovou ((Věra Ferbasová)) a na Hanu Vítovou ((Hana
Vítová)), jako

((zvonění telefonu, narátorka jde hovor rychle vyřídit a po třiceti
vteřinách se vrací))

LV: moje ta noha (...) já totiž potíže že že ee mě museli odvézt do
nemocnice

LG: a co se vám stalo?

LV: strašně tady bolí, a ee já sem hm po operaci e e dva měsíce
z ničeho nic teda ze žlučníkem a jestli prostě nemám chycený játra,

LG: aha

LV: ale naštěstí ne, ale ee já mám velký potíže s páteří teda,

LG: mhm

LV: a ee ňák se mně skřípou nervy, a tak mně to strašně

LG: moje babička taky právě,

LV: strašně bolí, no. tak

LG: a tu natašu golovou ((Nataša Gollová)) ste měla ráda teda proč?

LV: (...) e proč sem ju měla ráda? asi byla nějak příjemná byla na
mně a [taková blízká]

LG: [mhm jo]

LV: (tak) takhle. (.) a tenkrát teda nebyl bulvár,

LG: ((smích))

LV: <v takovým slova smyslu jak je dneska teda> což je úplně teda ee
jako že se člověku vobrací žaludek

LG: mhm

LV: takže to teda jako nebylo, no škoda že teda holka tak skončila,
no ale

LG: (...) a jak ste získávala ty informace o těch filmech, které se
ee budou promítat (.) z novin

LV: z novin ano, ano, my sme vod- ee odebírali Lidovky Lidový noviny

LG: mhm

LV: a tam byl dycky jako program (.) no a (to- ) šeptandou,
tenkrát se víc nějak e e mluvilo, ee ste šla v domě, pozdravili se a
ně- nějak to bylo takový přátelštější, nebo něco, ee dneska tady
(...) lidi mají jiný teda jako úplně teda jako zájmy a a

LG: (...) a rozhodovalo jestli je ten film černobílý nebo barevný?

LV: no tenkrát ještě barevný nebyly, to byly až koncem ee války
myslím první, takže to byly černobílý tak to,

LG: mhm

LV: jako bylo, pak se to bralo pozvolna když byl barevnej ee to bylo
až po tom pětačtyřicátým roce, takže byl barevný von byl taky
dražší, ee (..) ee (t- teď) to je teda úplná samozřejmost, ale (to
taky) pozvolna teda jako (vyvíjelo) bych řekla.

LG: a pamatujete si na první barevný film, který ste viděla?

LV: prosím?

LG: jestli si pamatujete na první barevný film který ste viděla,

LV: ne,

LG: ne?

LV: ne ne [ne ne]

LG: [tak to nevadí] (.) a bylo důležité, jestli šlo teda o film
[němý nebo zvukový?]

LV: [ale byl to německej] film.

LG: německý?

LV: byl to [německý film]

LG: [<vy si určitě] vzpomenete>

LV: jo, byl to německej film. a teď vám nevím, teď že si vzpomínám,

LG: ((smích))

LV: že to nebylo s tím hansem albrsem ((Hans Albers)) a jestli to
fakt nebylo ta ta jeho cesta na ten mars?

LG: (...) to neznám.

LV: (...) no a já si akorát pamatuju ee z toho filmu si pamatuju
jedno, že tam je jenom hrabal a e ten hans albrs ((Hans Albers)) se
tak nakloní a e ee ee tak galantně říká, že je jako je ee je pěkná a
ona ee říká že já nevím, že je (dva) nebo tři tisíce let stará a on
teda elegantně říká že ne, že si myslí jenom a teď řekl (ani) sto
let nebo něco, a to mám dojem že to byl barevnej. ale nemůžu vám to
teda jako ((snímek Dobrodružství barona Prášila))

LG: jo.

LV: říct no.

LG: a upřednostňostňo- upřednostňovala ste němé filmy nebo zvukové?

LV: [zvukový]

LG: [zvukové]

LV: no jistě zvukový. rozčilovalo mě, protože (sem) vám říkám,
trochu blbě viděla, (že spíš) byly i ty tu- i ty titulky, že? no

LG: [jo]

LV: [no] to to byly, ty německý byly s titulkama teda hlavně, hodně
ty ee to bylo zajímavý, rakouský a nebo že se to točilo teda
v Německu to (teda já už sem teda) jako, byla příliš malá nebo co,
ale ty filmy nám ob- nás ovlivňovaly na voblečení, jaký měly ty
herečky šaty, jo a ( ) to tady měla s bílým, jo? to nás teda
jako jo, holky teda jo,

LG: takže ste se s s kamarádkama o tom hodně bavily [jo o těch (
)]

LV: [jo] no ta- no účes jakej má,

LG: ((smích))

LV: ee Lída Korková ee napodobovala tam ale e e Veselý se menoval (
) ten herec, nevidím neslyším jo, takhle rukama vidím ju před sebou,
vidíte no, sousedku jak byla před rokem si nevzpomenu, a na Lídu
Korkovou, (ale jim) padesát let předem si vzpomínám jak na stupínku
předváděla jak tam Veselý ano, Veselý se ten herec menoval teda.

LG: [a]

LV: [no]

LG: zpívaly ste třeba ňáké písničky [z]

LV: [no šlágry]

LG: ((smích))

LV: no šlágry, protože sme ee začínaly tancovat tenkrát to to

LG: mhm

LV: no tak jistě, ty šlágry sme znaly všecky. ee taky se jich
nedělalo tolik jak teď že?

LG: [jo no]

LV: [dneska] jo no no, dneska (.) s tim (.)

LG: takže ste si třeba přehrávaly i ty scény z těch vašich
oblíbených filmů?

LV: ee no, děvenko, nepřehrávaly, protože e e gramofón [ee]

LG: [ale ne] já myslím já myslím ee

LV: ee zpívaly, ale takhle, ale ee nepře- e žádný todle todle jako
by (jak) dneska si to natočí a hraje, tak todle absolutně nebylo,
tak to byl chudej život teda, kdybych řekla, proti dnešní mládeži,

LG: mhm

LV: té vymoženosti a toho.

LG: já sem ale spíš myslela, když ste říkala, že ta vaše kamarádka
ee napodobovala [toho herce]

LV: [e ano], no

LG: tak to s- to ste dělávaly?

LV: (...) no to (však tak nám to) asi tak utkvělo teda
v paměti, že se o tom [mluvilo teda]

LG: [mhm]

LV: jak hrála teda jak byla oblečená, jak byla učesaná, že? no tak
to jo teda ale no, ale že to teda napodobovala tak (..) ne-
nechodila sem s nikým ee do školy který by měl tak ňáký to, herecký
jako nadání [nebo něco]

LG: [mhm]

LV: tak to, ne.

LG: a které filmy ste měla nejradši, české, německé, americké

LV: (.) hm [no čes-]

LG: [francouzské]

LV: e e když sem byla teda jako děcko nebo [toto]

LG: [mhm]

LV: tak pochopitelně ty český mi byly nějak jako ee jako bližší. no,
potom když začly ty americký, tak to bylo úplně jako něco jinýho

LG: mhm

LV: durbín- no vidíte, americké, durbínka ((Deanna Durbin)) <měla
sem klobouk podle ní, ta durbínka ((Deanna Durbin)) se teda jako
nosil> no, ty americký filmy a potom to už teda sem byla jako
dospělá, už sme vo tom mluvili, jako, a pak už (sem) jako hodnotila
po té ee hm řeknu ( a to) ee výkony herců, jo, jaký byly výkony
[jak to teda]

LG: [mhm]

LV: hrála, ale do toho ee jako <puberťáckej let>

LG: mhm

LV: <no tak to byl zjev voblečení> teda tady toto, že, no.

LG: a které filmy ste měla ráda,

LV: (..) který?

LG: mhm

LV: ne. který co?

LG: které filmy ste ee měla ráda, jako komedie

LV: jo, (ale) no víte tak bych řekla, jak komedie(.) ale ee myslím
že v těch letech sem to moc nerozlišovala.

LG: jasně [mhm]

LV: [ne] to sem teda moc nerozlišovala teda.

LG: ee

LV: a když to bylo ňákej drama, tak vím, že nás to teda jako hm (ňák
probíralo) nešťastná láska a ee no.

LG: (..) a ee chodila ste na ňáký film vícekrát?

LV: ee když sem to ee platila ne, ale když <(byl) manžel potom>

LG: ((smích))

LV: <jako uvaděč, tak to sem za ním šla, že jo, a tak sem viděla
některý filmy několikrát> tam teda. ale jináč se to platilo tak teda
ne. to se šetřilo tenkrát, no (.) (to byl) trochu jinej život.

LG: (.) a měla ste ňáké jiné koníčky kromě toho kina? (.) ňáké

LV: (.) četbu.

LG: četbu.

LV: no no, četbu, sice sem hrála ee jako i na klavír, ale ee to jako
v pubertě <mě přešlo teda>

LG: jaké knížky ste četla,

LV: (.) co sem dostala pod ruku teda,

LG: mhm

LV: co sem dostala pod ruku.

LG: (..) ee vy ste říkala, že ste bydlela v té ulici e

LV: na Pekařské,

LG: na Pekařské a tam ee kolem nejbližší kina tam byly jaká?

LV: no to sem vám říkala, nejbližší

LG: [( )]

LV: [bylo] e ten excelziór ((Excelsior)) [jo]

LG: [ten excelzior ((Excelsior))]

LV: no, excelziór ((Excelsior)) ee potom ee byla ta blechárna, ano,
no a jináč ve městě, protože z té Pekařské se šlo jenom do toho
kopce a byla Moderna, jo, ta byla blízko a Alfa, jo, kino Alfa,

LG: (..) a jak se ty kina mezi sebou lišila?

LV: lišily?

LG: mhm

LV: no vybavením a vstupným.

LG: a ee konkrétně? třeba jaký byl rozdíl mezi Alfou ((Alfa)) a tím
excelziorem ((Excelsior))

LV: no velkej, protože do ee do toho do excelzióru ((Excelsior))
bylo vstupné nejlacinější dvě kačky a myslím do té Alfy ((Alfa)) byl
pět nebo šest korun. no tak to teda byl.

LG: a e e teda ta Alfa z z těch kin byla ee taková nejlepší?

LV: já myslím, že nejlepší byl Kapitol.

LG: Kapitol.

LV: že byl nejlepší Kapitol.

LG: a tam to vypadalo jak?

LV: ee hm ne e takový slavnostnější ten Kapitol mi přišel, kdežto ta
Alfa i ta Moderna, tak to byl tak ee lepší průměr bych řekla, jo

LG: mhm

LV: a ten Kapitol byl takovej nóblovější, jo, s tím, no

LG: a ta blechárna ((neidentifikováno))?

LV: ježiši, ratejna bych řekla, no, jé (..) holej sál, takhle šly
židle, ani nevím jestli měly tyč mezi sebou teda, jo? a e nic nic
tam teda jako, tam nebyla ani šatna, ee tam jako nic jako nebylo,
teda, no vidíte, a stačilo to, (..) úplně to stačilo.

LG: ee a z čeho se skládal ten program té projekce? jako že

LV: ee jako byl ee nebyly nějak moc reklamy, to teda ne, ale byl
týdeník

LG: týdeník

LV: to je jako týdeník

LG: mhm

LV: a pak šel teda jako film. ale týdeník teda ten byl jako
pravidelně.

LG: a ee měla ste ty týdeníky ráda?

LV: no některý jo a některý ne. ee z ty týdeníky (.) když na to teda
jako přemejšlím teda, tak já mám dojem že jako dět- jako děcko teda
nebo do těch třinácti let, si nepamatuju, že by týdeníky šly, že ty
týdeníky de fakto ((de facto)) šly až v tom vosumatřicátým roce a za
války, ale to mám dojem, že ty týdeníky do té doby nešly, ale toto
vám (.) [jako mně neutkvělo]

LG: [jo mhm]

LV: v pam-

LG: mhm

LV: v paměti.

LG: a vy ste zmiňovala tu přestávku, že vás tam někdo [( )]

LV: [no] byl ano, přestávky tam byly, jedna i dvě tam byly, ano.

LG: a o té přestávce se dělalo co,

LV: nic, sedělo se.

LG: sedělo se

LV: sedělo se a čekalo se, možná že oni otevřeli třeba v tom
excelzioru ((Excelsior)) protože to šlo naproti Modré hvězdě ty ee
dveře, a tak to větrali a že se tam ňácí chlapi si šli zakouřit

LG: mhm

LV: ale my sme seděli teda jak přibiti,

LG: (.) jo a zažila ste někdy promítání filmu v domácnosti u někoho?

LV: ne.

LG: ne-e?

LV: ne.

LG: a víte třeba o ňákém vašem známém, který měl doma promítačku
filmovou?

LV: em-em,

LG: ne-e?

LV: ne.

LG: jo tak teď tu mám otázky, které se vztahují k protektorátu. (.)
no tak první otázka, jak na vás působily ty změny po roce třicet
devět, kdy začaly platit ty protektorátní předpisy,

LV: jak na mě působily?

LG: mhm

LV: no protože ee (.) sem byla vlastně ee polosirotek zrovna, že jo
otec takhle zemřel, byly sme s tou maminkou jako ee samy,

LG: mhm

LV: já sem neměla žádný teda ňák bratry sestry a a nic takže (.) e
my sme byly jak kůl v plotě bych řekla ee (kdybych) to, takový ňáký
vosamělý takový e e sme musely e se ňák starat vo živobytí, protože
tenkrát jako nic jako nebylo, otec nebyl pojištěnej jako obchodník
tak (.) ee byl (.) vlastně (na) přežítí, aby člověk přežil a a

LG: (.) a v té době chodila ste do kina více nebo méně než před tím,

LV: (...) já (ne) já myslím že ee že sem chodila tak ňák stejně, že
maminka asi si říkala, abych ee že sem příliš ee mi bylo šestnáct,
že

LG: mhm

LV: tak (že) tak já myslím asi stejně, s- jako stejně, jo.

LG: a když sme teda u těch kin, byla něk- některá kina spíš německá
a některá

LV: [ano]

LG: [česká]

LV: ano,

LG: a která byla ta německá

LV: (.) (no) tak to přesně nepamatuju, ale já myslím v tom městě ta
Moderna a t- ee ten Kapitol, Dopz, že to tam bylo víc německý teda,
no a ten excelzior ((Excelsior)), ten byl německej, protože to tam
vedli teda to bylo německý nějak, tak tam teda jako hodně jako bylo.
ten Stadion byl českej.

LG: a v tom českém kinu, byly tam třeba povinné německé titulky
v těch filmech?

LV: (...) jo tak to já nevím teda děvče, ale když byl německej film
tak byly český titulky, a když byl českej film, tak tam titulky
nebyly [německý]

LG: [ne-e?]

LV: to si teda nepamatuju.

LG: a běžely v té době e v kinech německé týdeníky?

LV: no ee no jistě, jistě, ano, ano ano ano, v tom ee po tom
devětatřicátým roce no pochopitelně, ano, německý.

LG: no a potom ee měli vlastně ee Židé zakázaný vstup do těch kin

LV: ano,

LG: a pamatujete si třeba že se to někde porušovalo ten zákaz? [že
se]

LV: [neviděla sem]

LG: [neviděla ste?]

LV: toho Žida, přitom moje sestřenka chodila s Židem teda

LG: mhm

LV: jo, on byl tak ňák starej jak vy a do kina absolutně
neexistovalo, taky zmizel (my) sme ho nenašli už teda celou tu
rodinu teda po válce, ne. ne to to to si netrouf, chodit teda, (já)
si nepamatuju a i jsem znala hodně židovskej rodin

LG: mhm

LV: ee jednak ee od té naší Mariány a todle nevím, že by (.) si
troufly si jít do tohodle [že měli strach]

LG: [jasně] mhm

LV: jo.

LG: (.) a změnil se ňák výběr filmů? na které ste chodila v té době?

LV: (.) no změnil se tím, že když se hrál teda českej film, že sme
chtěli vidět ten českej teda [jako film no a]

LG: [takže ste] (upřednostňovali)

LV: (upřednostňovali) [ten českej film]

LG: [jo, mhm]

LV: ano.

LG: (.) a jak se ti diváci v té době protektorátu chovali v kině?

LV: v kině?

LG: mhm

LV: (..) ee (.) já myslím že byli zamlklí lidi,

LG: zamlklí?

LV: mhm že byli zamlklí, že žádný takový ty projevy [a to si tam
teda netrouf]

LG: [(tak) to si nepamatujete]

LV: ne to si nepamatuju. (víte) takový to halasný a tady prostě tady
ti chuligáni a to to si teda za války rozhodně teda ňák nepamatuju,
aspoň v v tom středu města tam kam já sem chodila teda,

LG: mhm a vzpomínáte si třeba když se v tom německém týdeníku
objevil Hitler? že se že tam třeba hm někteří diváci začali hajlovat
nebo

LV: ne.

LG: ne?

LV: ne, to si teda jako nepamatuju, spíš bych řekla <že bylo takový>
e e ledový klid.

LG: mhm (.) a když se teda blížil potom konec války, jak se to hm
jak se ty zvyky těch diváků nebo to chování diváků v kině ee měnilo,
když už se prostě vědělo že válka (.) bude

LV: ee jako myslíte koncem války?

LG: mhm úplně ke konci války,

LV: ee myslím že ke konci války už teda do kina (.) se nějak teda já
sem už do kina nechodila, já sem byla s tím chlapcem teda sama a
s tou maminkou teda

LG: mhm

LV: manžel byl teda jako mimo a e to to (ňákej) e můžu mluvit teda
jako za naši rodinu ňákej extra zájem nebyl o to jako kino,

LG: (.) jo a

LV: ee myslím ten poslední jo teda jako

LG: [jasně]

LV: [( )] ty měsíce, no

LG: a pamatujete si na ee první návštěvu kina po osvobození?

LV: ee zrovna když sem to říkala a ee já teď ee nevím jestli to byl
ten ee

LG: (.) tak to nemusí být [úplně první návštěva, tak první (
kterou si pamatujete třeba)]

LV: [ne ne ne já si ee já si] vzpomínám, po válce, ale nevím to
přesně, na anglickej film, kterej

LG: mhm

LV: sem viděla, (protože) sme bydleli na té Výstavní v tom
excelzióru ((Excelsior))

LG: mhm

LV: a bylo to právě ee a je to takovej ňákej známej anglickej film
ee vo bombardování a má to ňákej děj to bych si musela jako
vyvzpomínat, a mám dojem, že to byl první ee nevím to přesně, ale že
to byl ee ten první film, a byl to anglickej film.

LG: mhm (.) jo a já tu mám teď seznam filmů, které se teda ee v té
době promítaly ňák asi nejvíc podle těch záznamů, tak jestli byste
se na to podívala (...) úplně jak moje babička, vyměnit brýle

LV: jo, ale eště něco (nevidět)

LG: jestli třeba

LV: [(který)]

LG: [některé] ty filmy [znáte?]

LV: [a co s] e e (..) ty anglický, c k polní maršálek ((C. a k.
polní maršálek)) pochopitelně, dvě srdce e to devět tři čtvrtin ne
((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ale (tango), ano, ee To neznáte
Hadimršku, Kouzlo valčíku, ee no Lelíček ve službách ((Lelíček ve
službách Sherlocka Holmese)) no vidíte to nevím, ee pobočník ano
výsosti ((Pobočník Jeho Výsosti)) šest žen ((Šest žen Jindřicha
VIII.))

LG: mhm

LV: hm tak to sem neviděla, Zlatá Kateřina (.) ( ) víte že ty
anglický filmy

LG: [spíš ty české]

LV: [když si ( )] hm to si, čtyřiatřicátej rok franc max nojfeld
((Max Neufeld)) ( ) Mata Hari, no, Cácorka, ale co to Šest žen ee
Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), c- (.) Cácorka, Tři muži ve
sněhu, no tak ty český jo, Svět patří nám, Dobrá země, <Sněhurka a
sedm trpaslíků> Ducháček to zařídí, Tři děvčátka pokračují, U
pokladny stál, no (nějak) se s tou durbíňkou ((Deanna Durbin)), to
sem teda viděla všecky filmy s tou, durinová ((Deanna Durbinová))
no, ee viděla ty anglický ale s- si nepamatuju teda. to byl českej
tak ve čtyřicátým je to (tomu se) Věčnýho žida ((Věčný žid)) to tady
ani nemáte, ee Vídeňská krev, no, jo Forst no ano Vili Forst ((Willi
Forst)) <no jo opereťák ale on> Muži nestárnou jo jo jo no tak to je
ee Tanečnice e s glazarkou ((Marie Glázrová)) Dobrodružství barona
ano, ( ) to, jo minchhauzn ((Münchhausen - Dobrodružství barona
Prášila)) se to menovalo, no jo Dobrodružství barona Prášila, jo
taky, La Palomu ee ne, v tom hrála ne jak ona se sakra menovala š-
ta šansoniérka v tom hrála teda, neviděli ste bobíka? ((Neviděli
jste Bobíka?)) ne to sem neviděla teda, to máte pravdu. Její oběť,
ale to byl i českej ten Její oběť, Sobota ne ee (sem ne) jo, (.) no
tak jo, ale ee ty do přesně ty americké jsem viděla hodně těch
americkejch, ale děvenko, na na to, na (.) na jména si tak
[(nevzpomenu)]

LG: [mhm jasně[]

LV: no tam sou některý třeba tak třeba ta marika reková ((Marika
Rökk)) zna- tu sme chodili tak ta teď jako (tady) není, no.

LG: a tak chtěla byste ještě třeba mluvit o něčem, na co sem se vás
neptala? nebo ještě máte nějaké vzpomínky jiné? o kterých byste
chtěla mluvit

LV: (..) no ne, mě ee ten výzkum právě zajímal tady ee z tohodle
hlediska tím, že můj muž tam byl vlastně schovanej před gestapem a
to takže to ee

LG: [a z]

LV: [i to] kino ee řekněme ee mělo takovou úlohu že ee se staralo o
ee ňáký lidi postižený, proto mě to teda jako zaujalo no a, jinak s-
(sem si) tak vzpomněla na tu dobu, protože věci se strašně teda mění
no, tak sem si říkala, jak mi slouží paměť, co si pamatuju a co si
teda jako nepamatuju teda a (.) jo, no.

LG: a s tím schováním ee toho vašeho manžela to tam bylo jak v tom
kině, já to asi m- moc dobře nechápu

LV: ne- ee nechápete, ee totiž jak vite zavřely se vysoký školy

LG: [to vim]

LV: [část] študáků teda ee jako byla [zavřená]

LG: [mhm]

LV: jako byla v koncentrácích a teď ti lidi se museli ee teda mět
ňáký zaměstnání,

LG: [aha]

LV: [můj muž] pocházel ze Slezska

LG: [mhm]

LV: [a] jeho otec jako ho zavřeli on on tam měl živnost a na udání
tam našli rozmnožovací stroj no a byl nařčenej s tím svým ee mladším
synem, že tam prostě ee dělali teda letáky, jo?

LG: [mhm]

LV: [protože] oni byli Češi, bylo to v Opavě, kde to tam teda jako
bylo německý, že, no tak ee oni byli zavření a manžel byl tady jako
ee v Brně, no ale přesto gestapo ho teda jako vyhmátlo, no, a on se
potřeboval jako dostat pryč, tak ee jeden teda jeho kamarád ho vzal
do Boskovic on v těch Boskovicích pracoval na kanále, kopal tam
kanál a potom teda když to skončilo, to byl teda podzim, že v zimě
se to ne- jako nepracovalo, tak potřeboval se někam teda schovat

LG: mhm

LV: ale když řekl Čech a jako, vysokoškolák a ee ještě teda, ti byli
jako zavření pak je teda jako pustili naštěstí, no, ee v tom kině,
vlastně ho vzali jako u- ee uvaděče

LG: mhm

LV: jo? no a byl tam teda jako schovanej (v tom) kině, no

LG: jasně,

LV: no

LG: no dobré, už to chápu,

LV: tak takhle to teda jako bylo. a byl tam potom ještě druhej

LG: mhm

LV: a to byl ten Zdeněk Pancnerů, ale ten tam dělal promítače, ten
byl nějak mladší, ale on byl ee velkej skaut, a ňák tenkrát už jako
kluk on, ta rodina ho vám tenkrát pustila, což nebylo jako zvykem
(aby) ee jezdil teda do Jugoslávie, tenkrát dnes se (neříká) do
Jugoslávie a tak ten se potřeboval taky nějak schovat a tak oni tam
teda jako byli schovaní osazenstvo tam bylo český, protože ono to
tenkrát patřilo nějak pod Sokola, ale jak to tam (už teda) [( )]

LG: [mhm]

LV: bylo to nevím, tak oni tam teda takhle jako byli (.) tak
schovaní, teda tak. byl- jiná doba jináč, dneska je to taky jako
jináč úplně teda no. ( ) takhle, no tak třeba vám to něco doneslo,
[(ale)]

LG: [určitě] určitě.

LV: no takže, co sem si vzpomněla, by- ee je zajímavý, víte že, já
teda žiju už teda čtyřiadvacet let sama a jako s- doposuď teda žiju
a zají- ee dělám si všecko sama, a todle, takže jako, nemluvíte ee
s lidima, před chvilkou mně volala kolegyně ee která byla taky v tom
parku, taky má čtyřiaosmdesát let

LG: mhm

LV: (a to) její manžel byl herec ee jako z Reduty a tak si
vzpomínáme na ee některý ee lidi ee a kumštýře já sem třeba dělala
vystoupení chlapečkovi s takovejma ušima, dneska zpěvák,
čtyřiatřicet slavíků, a chlapeček <stál v koutě>

LG: ((smích))

LV: <s krautgartnerem, hm no>

LG: <to je úžasné>

LV: no na tomdle, na na Stadioně, v tudle dobu to bylo, v tudle dobu
to bylo, takhle, tak, takhle,

LG: ((smích))

LV: <sem se na něj dívala a říkám, teda hochu, ty teda seš
spravenej, no.

LG: ((smích))

LV: (..) tak má člověk, víte tak (..) vám to projde teda jako hlavou
a a (jé) každej má trošičku teda jako (.) život pestřejší, mně teda
říkají, že si hodně pamatuju a

LG: no pamatujete si hodně, to je pravda

LV: jo a, a tak (...) říkám, ee mám teda ee rodinu všecko je to teda
vysokoškolsky vzdělaný

LG: [mhm]

LV: [všecko] to má, nejen magistři, teď sme měli před zase promoci
další, ještě mají doktoráty

LG: [mhm]

LV: [holky] <kdy se to tam všecko točí zas kolem chemie, jo>

LG: ((smích))

LV: říkám, ani jeden nešel na todle, na medicínu, což v rodině má
být právník a medik teda, má, má teda jako bejt, no. tak tak to je
děvečko. každej má ňákej teda (.) život ( ) si s ním teda zatočí. a
vy děláte teda filozofii, jo?

LG: ne, já dělám na filozofické fakultě český jazyk a literaturu a
(.) to studium toho filmu.

LV: aha, vy děláte českej jazyk, mhm

LG: no (ale) ta čeština mě moc nebaví,

LV: nebaví,

LG: protože já sem tam šla kvůli literatuře a (.) ňák sem přišla na
to, že tam je spíš hodně lingvistiky a té literatury tam moc není,

LV: aha,

LG: (.) tak nevím jak to budu dělat, (.) esi si nedám ňáký jiný obor
místo toho,

LV: hm no, já někdy i zjišťuju, jakej špatně jako česky mluvím čím
dál jako horší a

LG: [jakože] já mluvím taky špatně česky, protože já sem z Valašska
a já sem

LV: aha,

LG: naučená mluvit

LV: ano, jináč [přízvuky (a to)]

LG: [(jako)] ano, ve škole se hlídám, ale jinak ne-e

LV: no, no no no

LG: jako i po Valašsku [( )]

LV: a tady se teda mluví úplně zase jinač, že?

LG: no já sem si všimla,

LV: no tady se mluví úplně jinak, já sem ee měla tady ještě mimo
jiný jako ee přítelkyni, která zemřela,

LG: mhm

LV: ee <byla to sestra Radka Brzobohatýho ((Radoslav Brzobohatý)),
jo?

LG: mhm

LV: a ten mě dycky teda šíleně rozčiloval když ( ) přijel a řekl
<jak tady mluvíme teda> ee tak sem si říkala, no (to já) ale jak zas
mluvěj Pražáci teda, tak voni když teda sou naučení teda, jináč, tak
(já teda ne) hlavně když se lidi domluví, ale jedno jediný lidem
teda závidím, a to je talent na řeči, ten teda závidím teda když,
někdo teda jak sem tady četla šestnáct š- vod toho Horáčka ((Michal
Horáček)) ee co udělal tu Kudykam, jo? ee jestli víte, teď ee to
nový pásmo, je to náš teda více méně ne takovej ee básník, textař,

LG: mhm

LV: s tím (mamplem) teda [dělá]

LG: [jo jo jo už vím]

LV: tak jo jo jo jo, tatínek jeho ( ) sem náhodou mám tady tu
knížku, (.) šestnácti jazyky mluvil, tak to teda všecko čest teda.

LG: to jo no.

LV: to teda všecka čest. takže, ste to udělala (.) no.

LG: tak jo, tak děkuju,

LV: jo.

LG: já to vypnu

konec rozhovoru