Quote

my sme zásadně, zásadně celou tu dobu
protektorátu nechodili na německé filmy.

MB: mhm, mhm

LM: vůbec vůbec ne. i když ty naše filmy voni kazili těmi ee titulky
německými a tak dál, no ale přesto sme chodili jenom, to to prostě,
ten odpor, tomu co bylo byl tak velký, že kdyby tam bývali nevim co,
tak sme tam nešli. stejně to bylo divadlo až až se zavřeli di-
zavřelo divadlo na Na hradbách jak se dřív říkalo Janáčkovo staré
divadlo ((Janáčkovo divadlo)), tak ee to převzala ee převzali Němci
a pak už sme tam vůbec teda zas, přesto že mi to hrozně sem
litovala, protože tam byly nádherné opery všeckých těch klasiků
německých a tak, no ale prostě sme Češi a nepůjdem.

MB: tam ste nechodili. mhm. jasně. a ee takže to vlastně se to
jakoby projevovalo tím, že do některých kin chodili spíš Němci a do
některých Češi? takhle se to jakoby ro- rozdělilo?

LM: kdo měl, kdo měl uvědomění Čecha, tak nešel. to záleželo prostě
na každém člověku, jak se s tím vypořádal. ale naše rodina se s tím
až do konce nevypořádala že, dycky byla proti. a já dneska, ještě
mnohé věci mě štvou.

MB: hm. (.) a týkalo se to myslíte spíš jakoby toho programu, že
vlastně e [Češi chodili jenom]

LM: [ne, už ze zásady]

MB: nebo

LM: ze zásady, prostě to je německy a ne.

MB: mhm

LM: úplná ignorace.

MB: myslím jakoby ee nejen to, že to byla německá, e německé filmy,
ale i třeba, že to byla jakoby německá kina

LM: ano, ano, [ano, ano, ano]

prostě tady byli Němci, že. a projevit se
nějak (.) a č- Čech obzvlášť, že, protože v té době byly by ty
titulky německý, že, (.) předtím byl wochengšáu ((Wochenschau))

LH: ehm.

BH: týdeník a pak byl vlastní film, i když byl českej tak byl s
titulkama, (..) že. (.) no, projevovat se nebylo vhodné.

LH: em á změnil se výběr filmů, na které ste chodil v této době?
(...) jestli ste třeba chodil trošku na jiné filmy, než ste chodil
předtím?

BH: mm no tak myslím né, panč t- tenkrát nebyl nebyl výběr. a no ták
výběr byl, alé ty filmy mě nezaujaly prostě názvem anebo prostě už
(.) taky vo to no bylo to pořád německy.

LH: ehm.

BH: německy filmy a německy a už to prostě to to člověka
votravovalo. né votravovalo, ale řekl sem si, tam já nemusím zase na
ně chodit.

LH: ehm.

BH: jó, zas zas tam bude to, to, to, nebo...

my sme zásadně, zásadně celou tu dobu
protektorátu nechodili na německé filmy.

MB: mhm, mhm

LM: vůbec vůbec ne. i když ty naše filmy voni kazili těmi ee titulky
německými a tak dál, no ale přesto sme chodili jenom, to to prostě,
ten odpor, tomu co bylo byl tak velký, že kdyby tam bývali nevim co,
tak sme tam nešli. stejně to bylo divadlo až až se zavřeli di-
zavřelo divadlo na Na hradbách jak se dřív říkalo Janáčkovo staré
divadlo ((Janáčkovo divadlo)), tak ee to převzala ee převzali Němci
a pak už sme tam vůbec teda zas, přesto že mi to hrozně sem
litovala, protože tam byly nádherné opery všeckých těch klasiků
německých a tak, no ale prostě sme Češi a nepůjdem.

a em
zase na těch těch českých, který teda byly zhnusené tým překladem
všelijakým a titulkama a tak dále, no ale to nám nevadilo, ale
opravdu sme chodili.

MB: mhm mhm, jasně. a ee na těch na těch ee českých filmech teda za
toho protektorátu byly tam třeba

LM: titulky

MB: ee titulky, no to sem se právě chtěla zeptat. já nevim reklamy
německy [ta jazyková bariéra]

LM: [no, no, no] tady to to všecko, všechno s titulkama, ano.

MB: mhm, takže oti- otitulkované německy. a třeba [ty týdeníky taky?
německy? všechno bylo německy prostě]

LM: [( naopak) všechno, všechno, všechno, všechno titulkované,
ano]. buďto tak nebo tak.

LH: já spíš myslím, do kdy ee do kterého roku ste třeba nějak
pravidelněji chodil do kina, jestli třeba ještě před deseti lety,
před pěti lety, nebo jestli stále ještě třeba [chodíte?]

BH: [né, ne,] ne teď teď už ne. no mohu říct, do těch padesátých
let, pak už začala televize, tak už...

LH: ehm.

BH: u- už prostě to kv- eem to kino pominulo.

LH: (..) ehm. a vzpomenete si po osvobození ee na ňákou návštěvu
kina?

BH: hm (...) no zase sem je navštěvoval, ale ne tak často, dá se
říct už (..), že.

LH: [co...]

BH: [to] to už potom v těch vosmnácti, v těch vosmnácti letech k to
to bylo něco jinýho. byla eufórie, byli sme osvobození.

LH: hm

BH: no tak byly jiný, daleko jiný zájmy jak jak kino.

LH: jasně. mm mně spíš právě šlo o to, jestli třeba v tom kině ee se
ňák ta atmosféra toho osvobození taky projevovala, jestli třeba lidé
se chovali jinak [u filmů...]

BH: [tak to nemůžu], tak to nemůžu říct, protože (.) sem nic
takovýho nezažil, že by, že by prostě se projevovali, ne- nede.

LH: [ehm.]

BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po
pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.

MB: takže dá dá se nějak říct ee jak často ste teda pak do toho kina
chodila zhruba.

LM: no tak potom potom až, tak to sem už potom začala eště
s děckama, když už e se svými dětmi em tak to sme chodili, protože
to sme bydleli s tom Králově Poli, tak to sme chodili do Jadranu
((Jadran)), v Jadranu z- znáte Královo Pole?, neznáte těžko, že

MB: trošku

LM: ale no no tak ee tak tam byl e kino Jadran, teďka sou tam myslím
ti, já nevím co tam em dolů to se šlo pod zem, ale je to v tom e
proti proti Husitské, vedle jak je (žouželka), jak je to v ní tak
tak ňáký, teď sou tam Vietnamci nebo já nevim ňáké hadry sou tam tam
sou všade hadry, že jo. tak e tak tam byl kino kino Jadran, dobrý.
potom dokonce, dokonce, jak se menoval ten ten film, létající klipr
((Létající Clipper)), říká vám to něco, ten název?

MB: ne

LM: to byl barevný film a oni to měli širokoúhlý, tak to byly
takové, lidi tam vykřikovali, protože byly mnohé záběry, že ste měla
dojem, že na vás jede teda, letí letadlo na vás přímo a tak- takhle
em tak no to no potom ani nevím, proč jak to bylo e z- bylo zrušené,
protože pak už sem se dá říct jako do kina moc nechodila. protože ee
čas, jednak sem byla zaměstnaná, jednak sem měla velkou rodinu ee
jednak se muselo šetřit a když tak se ch- tak sme měli ee
permanentky a (abonentky) na koncert a já do divadla.