Quote
02.394
141:213
LH: tak teď se vás budu ptát na ee na takové ty dětské zkušenosti,
na dobu do vašich deseti let.
BH: no.
LH: ee vzpomínáte si na svůj uplně první návštěvu kina?
BH: ne.
LH: nevzpomínáte.
BH: ne.
LH: ee tak když byste si měl vzpomenout na úplně ty nejstarší
vzpomínky? na co byste si vzpomněl?
BH: no tak to byly eem, chodil sem hlavně teda f tom f té části, kde
ty ee ty kina byly, že. a f f té části bylo na Marxové bylo kino
Lido Bio.
LH: ehm.
BH: na Cejlu, (..) že, bylo kino (.) Bajkal, (.) pozdější (.) Rádio
((Radio)), (.) že. nebo na Bratislavskej ((ulice Bratislavská)) kino
oránia ((Orania)) tak do těchto, do těchto kin sem chodil.
LH: a...
BH: nejčastěji.
LH: nejčastěji ste chodil do těchto třech [(tedy) v podstatě?]
BH: [panč, ano] to to byly, to byly prostě nejblíže...
LH: hm.
BH: bydliště (.) a a v těch deseti letech, to bylo v sedmatřicátým
roce, že, toho (.) toho moc nebylo ((smích)). ale tyto kina byly
v provozu, a tak tam sem (tak) nejčastěji chodil.
LH: a co si vybavujete třeba ňáký úplně první film, nebo ňákou první
vzpomínku z kina?
BH: kin kong ((King Kong)) ((smích))
LH: toho kin konga ((King Kong)) ste viděl v kterém kině? vzpomenete
si třeba?
BH: ev já jsem ho neviděl v televizi, takže ee mám matný už mám teda
matný vzpomínky, no ale bylo těch těch českejch filmů bylo víc, že.
byly prostě ty filmy poplatný době, že, v kterých hrál hugo hás
((Hugo Haas)), že. (..) em kdo ještě z těch starších tam byl? Pešek
((Ladislav Pešek)), jo, (..) no a c- prostě z těchto vvv z těchto si
vobčas prostě teda pamatuji si hodně, teď si obnovuji někdy v
[televizi...]
LH: [hm.]
BH: (protože) probí- probíhaj tyhlety filmy, tak si oživuji
vzpomínky na ty na ty filmy.
LH: a vzpomenete si, jak často ste jako dítě, takže do svých řekněme
těch deseti let, chodil do kina? jestli to [bylo třeba...]
BH: [tak myslim] dvakrát do týdne. [(ně-)]
LH: [dvakrát do týdne.]
BH: [no jó určitě.] (.) pač jiná zábava nebyla.
LH: ehm. a chodil ste ee chodil ste sám nebo třeba s kamarády?
BH: s kamarády, (..) i sám, (..) někdy.
02.394
239:343
LH: ehm. á jaký byl názor vaší ee vaší maminky ná na film a na kina?
podporovala vás třeba, nebo vám to ňák rozmlouvala?
BH: ne. nerozmlouvala mně to, naopak (..) ne že by mě podporovala,
ale hm prostě neměla námitek.
LH: ehm. á a ve škole třeba nějak zmiňovali se učitelé o filmech,
vyjadřovali se třeba k některým filmům?
BH: jó tak tohle to je otázka, na kterou už já nedovedu odpovědět.
ovšem zřejmě nebyli, nebyli, já sem měl skutečně výborný kantory
(..), jo, učitelé teda.
LH: ehm.
BH: kteří ehm, (..) skutečně byli na úrovni tenkrát, aspoň si to m-,
dneska (.) s odstupem času (..) promítám.
LH: ale nějaké zmíňky třeba, že by vám, že by se zmiňovali o
filmech, nebo o kinech?
BH: ne.
LH: [nevzpomínáte si?]
BH: [ne, ne, ne,] to nebylo.
LH: (pak) ste tedy říkal, že ste ří-, že ste chodil dvakrát týdně do
toho kina. takže by se dalo říci, že pro vás asi to kino bylo
důležité.
BH: [ano, ano.]
LH: [řekl ste, že] eem... projevovalo se to třeba ve vašem chování,
ve vašich zvycích? třeba ve hrách, nebo v ka- (ve h- ve h-) ve hrách
s kamarády?
BH: no, (.) ani ani snad ne, hlavně prostě mě zajímaly hudební
filmy.
LH: ehm.
BH: á tak ty mě jako (..) víc (.) víc prostě přitahovaly. bylo jich
sice hodně málo...
LH: ehm.
BH: ale byly, že, (takže) prostě ( ) řekl třeba em (.) s Voskovcem
a s Werichem ((Jiří Voskovec Jan Werich)) (...) ano, Hej – rup! (..)
a prostě tady tyhle ty.
LH: ehm. (...) ee tady sem spíš ee ještě se chtěl zeptat, jestli
třeba ste em s kamarády třeba napodobovali některé filmové hrdiny,
nebo...
BH: no pochopitelně.
LH: které třeba?
BH: ano, no tak ee při hrách, dětskejch hrách, že, s to už nevim,
jak se ta hra menuje, (..) tak mm (..) sem měl FF Ferenc Futurista
LH: ((smích)) (..) jako přezdívku myslíte?
BH: anó.
LH: ehm.
BH: ano. FF, Ferenc Futurista.
LH: vy ste říkal, že ste měl rád hudební filmy. zpívali ste třeba
filmové písničky?
BH: [ano.]
LH: [nebo] vy sám ste si [zpíval?]
BH: [ano] velice rád. [a dodnes.]
LH: [vy ste zmiňoval (to)] Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)) hlavně tedy myslíte?
BH: no tak to ne, to nebyli jenom Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec
a Jan Werich)), to byla tedy prostě hudba (..) (prakticky) džezová
((jazzová)) (..), (džez) ((jazz)) z kterej mě, kterej mě zajímál.
LH: ehm. (...) tak ee já se podívám dál eem teď se podíváme na
otázky, které se spíš budou věnovat kdy, kde a s kým ste navštěvoval
e ta kina. ee vy ste říkal, že ste hlavně s kamarády chodil do kin.
(..) ee jak často ste chodil do kin ve vašem mm ve vašem věku, do
těch deseti let řekněme?
BH: no tak (to do) těch deseti let, to bylo prakticky do
sedmatřicátého roku, že, tak ee to byli kamarádi ze třídy, s
(kterym) sme chodili spolu, nebo sem chodil mm taky sám.
LH: ehm.
BH: že. (..) tó pf (..) prakticky vyplynulo, panč sem neměl... (..)
měl sem teda v v okolí taky kamarády, ale (..) to byli ve- vesměs
teda ze třídy.
LH: vy ste říkal, že ste chodil tak zhruba dvakrát týdně.
BH: no.
02.394
494:588
LH: ee chodil ste v té době em jako dítě na nepřístupné filmy?
BH: ano.
LH: ((smích)) a s kým ste chodil na nepřístupné [filmy?]
BH: [sám.]
LH: sám. (..) a jakým způsobem ste se třeba dostal do kina na
nepřístupný film?
BH: no volil sem všelijaké finty, abych abych vobešel, protože t-
tenkrát eee prostě si koupil vstupenku a přišel ste ke šk- ke
vchodu, tam stála žena nebo muž...
LH: [hm.]
BH: [a trhala] vám lístky. tak v ňákým způsobem se musel (.) se tam
dostat, že. no pak v v jednom kině už prostě sem měl (.) tady tuhle
uvaděčku, dá se říct, že jo, (.) koupenou, která mně (..) pomohla
vždycky.
LH: a vzpomenete si na jaké kino to bylo? kde to bylo snazší se
dostat na ten nepřístupný film?
BH: no tak hlavně tam, kde sem měl tady tuhletu a ta byla v lido v
Lido Bio.
LH: ehm
BH: na Marxové.
LH: ee a jaký ste měl pocit z toho, když ste takhle šel na ňáký ten
(.) n- nepřístupný film?
BH: no byl to pro mě pr- zážitek. (..) že. (.) no, (.) emotivní,
někdy.
LH: takže takové trošku do- dobrodružství by se dalo říct.
BH: ano, ano.
LH: ee chodil ste někdy do kina bez placení třeba?
BH: ne.
LH: ehm. a chodil ste v té době do kostela?
BH: ano.
LH: á jak často?
BH: každou neděli.
LH: každou neděli. ee stávalo se někdy, že by vám třeba návštěva ee
návštěva emm kostela třeba mo- kolidovala, že ste na- najednou
nemohl jít do kina, nebo?
BH: ne, ne, naprosto ne. pač eem v neděli dopoledne sem chodil do
kostela, že.
LH: hm.
BH: a kino bylo až vodpoledne
LH: [(až odpoledne)]
BH: [buďto] ve štyry, v šest, nebo v osum hodin.
LH: ehm.
BH: takže to mně (...)
LH: [nekolidovalo]
BH: [nes- ne- nedělalo] nedělalo problémy.
LH: ée ke které církvi ste se hlásil? (.) ke které církvi ste se
hlásil?
BH: em jsem (.) příslušník Církve československé husitské.
LH: ehm. á e ovlivňovalo vás toto vyznání třeba ňák v to v tom
výběru mm výběru mm výběru filmů? (...)
BH: [ani ne...]
LH: [tím chci říct,] jestli třeba na faře se někdo nezmiňoval o
nějakém filmu...
BH: [ne, ne...]
LH: [nebo...]
BH: ne, ne, ne, ne naprosto ne.
02.394
651:662
LH: jasně. em měl ste své oblíbené herce?
BH: [ano.]
LH: [nebo] herečky?
BH: [měl.]
LH: [a] (.) kteří to byli třeba?
BH: tak eem (..) v tom (.) období v, tom období prostě do toho do
těch deseti let, no tak to byl (..) Vlasta Burian,