Quote

AB: [mhm ne, my sme] tedy hodně chodili do kina s manželem,
LG: [mhm]
AB: [jako] mladí lidé, když jsme byli eště svobodní
LG: [mhm]
AB: [a muž] studoval, tak sme hodně chodili a dycky dyž měl před ňá-
((pousmání)) ňákými zkouškami no tak to se tři týdny nikam nešlo,
že?
LG: ((pousmání))
AB: (..) a potom to byly po válce (.) americké a anglické filmy ale
ty byly pěkné, to bylo na úrovni, to nebylo to co je teď,
LG: mhm
AB: tak sme třeba (.) šli na dva filmy. protože sme ((smích)) <měli
zmeškáno>
LG: ((smích))
AB: <no> seděli sme třeba za dvě koruny v první řadě když už sme
neměli peníze, ale ee hodně sme chodili, hodně.

LG: (..) a bylo v brně ňáké kino které ste neměla ráda? do kterého
byste třeba nechtěla chodit?
AB: (.) hm ani ne. málo sme chodili do kina, to bylo u nádraží, to
bylo takové to kino co pořád tam [běží ty]
LG: [jo, mhm]
AB: [programy dokola] tak to sme nijak nenavštěvovali. ale protože
sem e potom bydlela na dominikánským náměstí no tak naproti sme měli
kino moderna, v té [pasáži]
LG: [mhm]
AB: co teď je tam už takovej sbor z toho teda úplnej, (.) a (.) do
kina skala ((míněno Scala)) a takový ty hodně v centru,
LG: mhm
AB: taky na cihlářskou sme někdy e chodili na ňáký ty s- starý
filmy, ale to už taky nevím jak se tam to kina na té cihlářské
menovalo.
LG: (.) [cihlářská]
AB: [to si] taky nepamatuji,
LG: teď je tam (.) teď je tam art,
AB: no, možná že se to tak menovalo,
LG: [myslím že to]
AB: [ale to] nemůžu, to jako opravdu si nepamatuji.
LG: jo a
AB: eště do alfa pasáže
LG: [mhm]
AB: [sme] chodili do kina to taky už nevím jak se menovalo, (.)
možná alfa, mám pocit, ne?
LG: mhm já myslím že jo.
AB: jo, že to bylo v tý pasáži tam. teď je tam divadlo že?
LG: (...) jo, jak je ta knihovna? mahenova nebo kde myslíte?
AB: ne, ee alfa pasáž,
LG: jo.
AB: jedna strana z poštovské
LG: [jo, mhm]
AB: [jedna] strana [z jánské]
LG: [už vím]
AB: já nevím jestli je to ještě stále tak otevřené já teď už do
města (.) nepřijdu, ale myslím že ano. myslím že ano.
LG: (..) jo, já jsem úplně ztratila niť. ale vím na co sem se chtěla
zeptat,
AB: [no]

AB: no tak, (.) bonbóny jsme mě- mívali ale málokdy,
LG: mhm
AB: to až po válce, (.)

LG: [nepamatujete] mhm to nevadí. anebo (..) třeba tleskali diváci
po filmu? když se jim to třeba ňák extrémně líbilo?
AB: v tom dětství ne. v to dětství ne, až až e po válce.

LG: a po od- po tom e po osvobození? kdy ste byla e poprvé? v kině?
[nebo jako kdy ste e]
AB: [no, kde sem byla e poprvé]
LG: kdy ste zase začala chodit [do kina?]
AB: [no to, to sme] chodili hodně, to sem říkala,
LG: [mhm]
AB: [no ale] kde sem byla poprvé, to nevím, e protože říkám my sme
bydleli v tom centru toho města,
LG: [mhm]
AB: [běhali] sme vod jednoho kina do druhýho. víte? to nebylo jako
ee (.) že bychom měli jenom jedno kino kam bychom rádi chodili,
LG: jo.
AB: to sme chodili podle toho co kde hráli, co [kde bylo]

LG: <nebo něco na co sem se třeba nezeptala [( ) říká že>]
AB: [<historku] z kina vim, ale to bylo dost vulgární>
LG: <no to nevadí, [to>]
AB: [a to] bylo po válce,
LG: mhm
AB: a menovalo se to já nevím jestli to byl anglický nebo americký
film, menovalo se to sličná vražedkyně, a tehdy tam hráli herci ee
ména si taky nepamatuju, ale e to jako byli velice známí k- na který
se chodilo,
LG: mhm
AB: a ona tam prostě ((smích)) já nevím už přesně jak to bylo napřed
milovala jednoho muže a pak druhýho, a a teď prostě e už jako ten
film končil e a teď to bylo takový napínavý smutný vona se tam
plazila po kolenách a vobjímala mu kolena aby vod ní nevodcházel, a
teď najednou se z první řady ozvalo, páni, to je ale k,
LG: ((smích))
AB: jo? a teď jak ten film byl takovej tragickej,
LG: ((smích))
AB: <tak celé kino m- se tak rozřechtalo teda, to bylo úplně jak
když by víte? to no>
LG: ((smích))
AB: <to bylo něco, na to sme vždycky vzpomínali jak prostě ee ten
film okamžitě se s- celý ten děj víte? se votočil>
LG: <jo> ((smích))
AB: to bylo takový jako ještě ee jako z dob někdy já nevím, ee
z z toho e vosumnáctýho století takový jako jo, ten e ten ti baróni
a ti
LG: ((smích))
AB: hrabata, a takový no. to tedy na to vzpo- <na to sme nezapomněli
nikdy> páč to tedy vopravdu jako,

JV: bych se zeptala na to e kdy pro vás skončila pravidelná návštěva
kina?

MJ: no v já trvale chodím,

JV: mhm

MJ: do kina, hlavně teď a hlavně chodím do Kina Art, nebo skala
((Scala)), to sou ty filmy, kde ee sou podle mýho názoru kvalitní,
to neni (.) ta masová <bych řekl> ee média, ty filmy, který e sou
vz- mu- musí mít vzrušení a ee no prostě e to nejní em žádnej bulvár
nebo tak bych to řekl, to sou opravdu filmy, kde je jenom několik
diváků, to je dotovaný městem

JV: mhm

MJ: a sou to vopravdu psychologický a e kvalitní e filmy, které mně
velice sedí. já kromě toho sou to většinou zahraniční,

teda u nás byl pokuď si
vzpomínám velice pěknej film ee Máj, ten Máchův ((Karel Hynek
Mácha)) Máj, jo

JV: mhm

MJ: to byl film, kterej stál za to vidět. no tak se ta mládež
nejednou směje. už scény, kde von udělá ňákou věc, která vůbec
k není k smíchu, oni čekají na zábavu, no ne, tak to bychom mohli
mluvit o generačních problémech, to

JV: mhm, dobře á vzpomínáte si na svojí první návštěvu kina po
osvobození?

MJ: (..) no asi jo, ale to byly ty týdeníky jak e pokud k nám začaly
chodit ze západu a taky ty ty naši jak jak se osvobozuje, pokud to
bylo v kinech, tak to sme chodili, samozřejmě, protože em vono ten
film neskončil e fronta se táhla, že jo, to trvalo než tu republiku
přešli a hnedka potom (.) jak odešli, tak e začaly tak filmy byly vo
e v- úplně opačný, že jo, no ale pak to sme zjistili, že to je vše
ee ee sovětský filmy, no tehdy byla sovětská, ne ruská, že jo,

JV: mhm

MJ: no tak ty byly propagace zase obráceně, že jo, to na se nám
začalo lézt kr- krkem, to sme poznali, že to je jiný než to bylo ve
skutečnosti.

JV: mhm

MJ: ale to nějak moc nás neovlivňovalo, tak sme prostě nešli do kina
na ruský filmy e sme teda nikdy nechodili. to ne to.

JV: mhm á po tom osvobození v tom kině, změnila se ňák ta atmosféra?

MJ: no jistě.

JV: j- ja- jak byste jí poslal. tu atmosféru, jaká byla atmosféra po
tom osvobození.

MJ: no (byla) atmosféra všady radostná, [no].

JV: [a] projevovalo se to teda i v tom kině?

MJ: no tak ee týdeníky byly, najednou německý všechno bylo pryč a
všechno bylo český, že jo.

JV: mhm

MJ: takže to byla radostná nálada, ovšem když člověk přijde do kina,
tak se dívá na kino a pak vodejde, to během kina to to tu tu radost
má člověk v sobě, ale během kina to neprojevuje.

JV: mhm dobře takže s-

MJ: to spíš na ňákejch těch věřejných e srazech nebo průvodech a
nebo em to byla radostná atmosféra celkově, ale když už člověk de do
kina, tak de kvůli filmu.