Quote
04.396
881:885
LŠ: a tak po válce to bylo aj tak v rádiu víte?
LČ: mhm
LŠ: dělali reklamy na ty filmy. ale málo.
04.396
887:907
LČ: a třeba v tisku, v tisku nebo v časopisech to ste se takhle...
LŠ: bylo, v novinách bývaly taky, ano kina, tam to bylo.
LČ: a četla ste si to...
LŠ: i kino, divadlo bylo.
LČ: a četla ste si to v těch novinách nebo spíš ...
LŠ: ano, četla sem si to oboje ano ano.
LČ: v obojím tedy?
LŠ: v obojím. a já sem chodila aj na operety hodně, do Reduty. já
jsem tam měla zaměstnanýho bratránka, on tam byl krejčí jako
divadelní, a ee tak von mně dával ty volný vstupenky.
LČ: aha, takže na operetu ste chodila, sama.
LŠ: na operetu sem chodila na všechny co existovaly.
04.396
1077:1080
LČ: takže pro vás nebylo důležité z které té země.
LŠ: ne, vůbec ne, vůbec ne aj na ruský filmy sem chodila na ty
válečný po válce, Ona brání vlast a takový víte co byly ((smích))
04.396
1282:1291
LČ: a byla ste někdy přítomna, k tomu se můžem pak eště vrátit, k
těm týdeníkům za protektorátu, ale teď by mě ještě zajímalo, jestli
ste se někdy zúčastnila promítání filmu v domácnosti, že by někdo
měl promítačku?
LŠ: ne, to sem se nezúčastnila.
LČ: ne nepamatujete si, že by někdo měl promítačku.
LŠ: to nikdo neměl můj známej.
04.396
1483:1599
LŠ: aha po osvobození, no to hráli většinou ty ruský filmy.
LČ: o a vůbec ste to takovou tu atmosféru po osvobození, třeba kolem
toho května jaká byla.
LŠ: no jak začly hrát kina, byly pořád plný.
LJ: a jak to vypadalo v tom kině? pořád všichni tiše a...
LŠ: jo jo .
LČ: tam se ta atmosféra se nezměnila? v té době kolem osvobození.
LŠ: nezměnila. nezměnila no. potom já sem začly zas chodit víc ty
filmy zas americké na ty ruské už málokdo chodil, že.
LJ: a když už ste [teda...]
LŠ: [no ale] to za dlouho, to to já pamatuje že po té válce taky
bylo hodně českejch filmů, a na to chodilo hodně lidí.
LJ: a nešlo vás víc do kina, když už ste byla vdaná? že byste šli s
manželem a ještě ste vzali nějaký pár.
LŠ: my sme chodili, protože já sem měla u sebe maminku a hlídala
děti, tak my sme chodili do kina furt.
LJ: i celá rodina?
LŠ: ne celá rodina, <jenom já s manželem>.
LČ: ve dvojici?
LŠ: maminka hlídala děti.
LČ: a chodili ste ve dvojici, nebo i s nějakými jinými páry třeba?
LŠ: chodili hodně pár- párků, víte voni si dali rande a šli do kina.
LČ: a vy že byste vzali ještě nějaké přátele k sobě.
LŠ: ano, chodili ještě, my sme měli ještě potom chatu na Mečkově,
LČ: mhm
LŠ: manžel byl jako modelář, t- sa vyučenej byl teda stolař, a dělal
modelářa potom v ve Šmeralovejch závodech potom po válce to, no
postavil postavili sme chatu na Mečkově, a tak to sme si dali třeba
sraz, na nedělu večer, že pudem do kina všeci, ty chataři tam
v okolí.
LČ: mhm. a to ste si vybírali jaké filmy, nebo to záleželo to nějak?
LŠ: to jak vybrali <voni>, já sem šla na všecko.
LČ: takže vám to bylo jedno nebo.
LŠ: mně to bylo jedno.
LČ: a byly to nějaké jiné typy filmů...
LŠ: a říkám, byly to většinou český,
LČ: většinou český.
LŠ: moc českejch filmů bylo. novejch hodně.
LČ: a s manželem ste třeba chodila na jiné filmy než s kamarádkama?
LŠ: ne ne ne mu to taky bylo jedno, já sem to <obyčejně vybírala> a
koupila sem lístky dopředu, abysme dostali, protože to bylo furt
vyprodaný.
LČ: museli ste si teda dřív kupovat?
LŠ: aj dopředu sme chodili, ano.
LČ: do předprodeje.
LŠ: ano.
LJ: a bylo taky rezervace míst, nebo ste si v kině sedli kam ste
chtěli?
LŠ: to nebylo. rezervace ne, ale hodně si lidi kupovali dopředu
lístky.
LČ: takže byla taková pásma?
LŠ: jo jo.
LČ: rozdělený v tom sále.
LŠ: hodně chodili lidi do kina, já říkám ta televiza to udělala.
LJ: a stupňovaly se nějak ceny lístků v kině? třeba vepředu byly
levnější nebo třeba.
LŠ: no tak, jak už se nedostali tak museli dopředu, no.
LJ: a cena se nelišila?
LČ: jak se lišila cena lístků?
LŠ: no cena se řešila, ano, cena to byly levnější vpředu, no.
LČ: mhm
LŠ: no lístky. to bylo podle řad, no, třeba vo korunu nebo vo dvě
LJ: a třeba měla ste nějakou oblíbenou řadu v kině?
LŠ: já sem víc radši chodila dozadu nebo tak, do středu,
LČ: mhm
LŠ: ale dopředu <ne>.
04.396
98:102
LČ: a jak jaké, vlastně o tom jsme se bavili, o těch povoláních, a kdy
ste přestal vůbec chodit do kina? jako ve svém životě?
JH: kdy sem přestal chodit do kina? no chodím pořád, chodil sem, dokuď
mohu chodit, teď už nechodím teda, ale až do stáří.
04.396
206:210
JV: ale já myslím spíš v tom pozdějším věku
BK: a v pozdějším věku to sme už byly takový skupinky těch známých i
s dětima, takže dycky sme si to nějak obstarali hlídání a chodili
sme do kina, (šli sme,) protože to bylo blízko.
04.396
221:234
JV: ale jestli třeba, rozumíte, teď už zřejmě moc nechodíte do kina
BK: no teď už se to samozřejmě
JV: a právě mě zajímá
BK: nemusel- mohla bych chodit do kina, ale když je doma televize,
tak to je jasný, [že že už samozřejmě]
JV: [takže od té doby třeba] já nevim před deseti patnácti lety už
ste spíše doma [u televize a už dáváte přednost]
BK: [to spíš ano no no no], ale zase byly školní školní filmy zase
se chodilo s dětima, takže se chodilo, no.
04.396
255:270
JV: [á ee] dejme tomu do toho roku třicet čtyři, do těch deseti let
než ste začala vlastně chodit na eee
BK: no
JV: na měšťanku tak ee tam ste chodila jak často vzpomněla byste si?
BK: no ano tak (když) mně bylo třicet čtyři mýho věku?
JV: do těch deseti let
BK: do dvaceti let, no tak zase to už byly malý malý děti, tak se to
tak často nechodilo, to je samozřejmý.
JV: a třeba tak jednou za čtrnáct dní
BK: tak asi, no
04.396
708:723
BK: [ne ne ne] no ne tak samozřejmě když se hrály takový ty
buditelský filmy
JV: mhm
BK: že to Žižka ((Jan Žižka)) a takový ty (filmy) že teď je už zase
taky promítají takoví ti slavní naši čeští herci, tak to sme
samozřejmě všechno brali, protože sme byli všichni takoví [zapálení]
JV: [takže vy] ste reagovali [do toho]
BK: [ano] všichni sme byli takoví [národnostní]
JV: [to vám přišlo,] jakože že že to je to vaše
BK: no ano ano