Quote
05.362
653:678
a jak řikám pro mě to byla
taková vzácnost tam jako kluk malej se dostat do toho kina prže
většinou ty filmy byly, to bylo všady to jedno to bylo mládeži do
třinácti let nepřístupný, podruhý do patnácti let a takhlé, tenkrát
to bylo dost přísný no takový, na to se dbalo to chodily jako takový
kontroly a když už se začalo hrát, tak aj svítili baterkou, jestli
tam nesedí náké špunt jak já.
LG: a vyvedli vás třeba někdy z kina?
JB: ne, ne ne
LG: ne? a...
JB: jak řikám, to byl známej od té babičky ten co to pouštěl,
LG: mhm jo
JB: a ten dycky řekl vždycky počkejte až se setmí, tak nás tam
pustil, a jednou nás tam nechtěl pustit, to asi tam byla nějaká
kontrola, tak měl strach, jo, no tak sme museli jít dom.
LG: jo? a pamatujte si který film to byl? [na který vás nepustil?]
JB: [to nevim]. jak řikám, to byly ty americký, no, takový filmy,
anebo německý anebo český anebo... (.)
05.362
790:792
LG: a em a třeba jedl ste v tom kině, pil ste tam něco nebo tak?
JB: no to se kupoval, to byly bufety v každém kině byl bufet
05.362
1397:1404
JB: to ste nepoznala co a jak to ste, to vám utrhl lístek a šla ste
si,
LG: mhm
JB: a byly ty uvaděčky no takový, který vás uvedly a tady v této
řadě anebo takhle, jo, vám ukázaly jo a to, no a takže to všady bylo
takový normální,
05.362
590:591
třeba sme
dostali první řadu, za korunu dvacet, první řadu ((směje se)),
05.362
611:615
LČ: a chodila byste třeba na to opakovaně, když se vám to líbilo?
MD: nó, tak to, tó asi tak jednou třeba, ale víckrát ne. to nésu jak
můj syn. ten rači, ten na to maj fejr lejdy ((My Fair Lady)), ten
byl myslím aspoň desetkrát. ((směje se))
05.362
771:801
LČ: [a tam že takže] se lišilo vstupné.
MD: no. ((směje se))
LČ: a jak hodně se to třeba lišilo
MD: prosím?
LČ: jak výrazně se to lišilo?
MD: (.) no tak já nevim, já ňák, já už si nevzpomínám, kolik potom
pozdéš bylo. my sme ještě chodívali ještě za korunu nebo tak padesát
nebo tak nějak, že, jako děcka, potom už to bylo víc, že. ale teď si
ani nevzpomínám kolik. to ani nevim.
LČ: ale mezi těmi kiny tedy byly rozdíly v ceně.
MD: no tak to, jako v ceně, ce- cenu?
LČ: nó, vstupného.
MD: vstupný? tak já si myslím, že na ty večernější, co byly, jo, to
muselo být určitě víc, jo. ale na ty dětský, tak to ne, to bévalo
stejný.
LČ: a kina mezi sebou byly rozdíl, kolik byste dala třeba v Kapitolu
((Kapitol)) a v tom Excelsioru? ((Excelsior)) kolik byste zaplatila
za vstupné?
MD: tak ee kolik jako? já si myslím, že v tom byly rozdíly, ale já
už si nepamatuju, kolik sme, kolik sme platili.
05.362
813:818
no a pak po přestávce mám dojem že,
že tam aj nabízeli nějaký, nějaký ty, něco tam nabízel.
LČ: občerstvení
MD: hm, něco tam nabízeli
05.362
908:914
ale druhá
věc působící na mě byla že, že v některém tom kině, teď nevím jestli
mám říct ve Studiu ((Studio)) nebo kde, že rozprašovali ňákou takovou,
takovou voňavou látku, která v kapénkách se prostě tak roznášela, že to
příjemně vonělo. tak to je takovej příjemnej zážitek, když se ptáte na
příjemné a nepříjemné. nejsem si vědomej žádnejch dalších takovejch
vjemů.
05.362
941:966
ale že teda ňáký pytliky s bonbonama nebo něco takovýho možná už
tehdy se daly tam koupit, ale mě se to netýkalo teda.
JV: hm takže myslíte, že tam byly bufety teda v těch kinech.
CN: spíš to byli procházející prodavači.
JV: hm
CN: dokonce možná že něco i vyvolávali nebo naznačovali, ne ňákým
křikem ale, ale bylo teda očekáváno, že to nabízejí.
JV: hm
CN: něco takového, a platilo se to potom ještě právě v té řadě tak
jaksi spíš než bufetovým systémem, taková donáška až na místo.
JV: a ti teda chodili kdy v tom programu, tihle ti, před před filmem?
CN: to muselo bejt zřejmě v době mezi mezi týdeníkem nebo jak se to
menovalo, a vlastním filmem.
JV: hm dobře.
CN: nebo při těch reklamách ještě, tak ňák prostě v takovým čase, kdy
se nevyžadovalo koncentrace.
05.362
1583:1594
nebo jaká byla em třeba
taková ta obslužnost třeba u šatny, teď ani nevím, jestli sme chodili v
kabátech dovnitř, nebo jestli sme odkládali v šatně, myslím že ty lepší
kina měly šatny, a teď si nejsem jistej, já myslím, že takový ty naše,
ty středně velmi slušný, že snad tam ani ta možnost nějak nebyla,
nenabízela se.
JV: hm
CN: nevim, zdá se mně, že v tom taky byl trošíčku ten rozdíl, ale to si
musíte ověřit ňák objektivně, já to, já to skutečně nebudu asi schopen
říct.