Quote

byly to asi filmy takový jako s
Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)) třeba, to sme em se snažili jít, pak
tam byly takový ty sentimentální český klasický filmy, Pantáta Bezoušek
třeba, nebo To byl český muzikant,

JV: hm

CN: em to všechno na nás působilo trošku takovým, utvrzení té české
identity,

em no nebo em zřejmě em ale to už bylo potom po až vlastně po
válce, jako filmy který, který velice ovlivnily můj život, to bylo až v
roce čtyrycet pět, to když mně bylo těch čtrnáct a byla už jaksi válka
pryč, a sem, právě do Studia ((Studio)), přišel film Zasněžená romance.

JV: hm

CN: to, to byl epochální film myslím pro celou generaci, tím muzikálním
teda fantastickým výkonem djůka elingtna ((Duke Ellington))

JV: a toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste teda zmiňoval, tak na něj ste
chodil?

CN: ano tak to, a no tak to pro mě asi znamenalo jakousi značku jisté
kvality,

JV: hm

CN: to jo, to jo.

CN: no, tak asi že sem nesledoval tehdy kriticky kvalitu toho obsazení
a věrohodnost těch představitelů,

JV: hm

CN: to asi tehdy sem takhle nemyslel, asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu, ale neměl sem na to nějakou vědomou stupnici.

JV: hm

CN: podle níž bych postupoval.

JV: dobře, a měl ste třeba rád tyto filmy, upřednostňoval ste je před
dejme tomu válečnými filmy, nebo před ňákými komediemi, nebo em

CN: asi jo.

JV: hm

CN: a to asi bylo trošku takový souznění s tou naší takovou sociální
skupinou, že jo,

JV: hm

CN: to takový měšťanský rodiny, který prostě se, prožívaly prostě ty
příběhy té lásky zklamané nebo toho, opuštěnost, té opuštěnosti em
samostatné živitelky, kterou opustil její milý a tak, to teda tehdy
byla taková, taková trošku móda v této, v této rovině společenské, víc
se tam asi nehledalo.

JV: a ještě bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na své první návštěvy
kina po osvobození.

CN: ano, tak co si z toho vzpomínám, to byl právě ten, ten film em ta
em zamilovaná romance ((Zasněžená romance)) se to menovalo, teďka si
to, Zasněžená romance, jo.

JV: hm

CN: jo, ano, tak to jestli to byl ovšem úplně první film po osvobození,
to asi ne. asi ne, já myslím, že to dorazilo sem někdy až tak ňák ke
konci pětaštyrycátýho roku, možná v šestačtyřicátým. ale em jaksi ta
úžasně svobodná atmosféra toho džezovýho ((jazz)) prostředí, to bylo
něco zcela epochálního teda to sme, to nám otevřelo teda úplně jiný
rozměry, toho prožitku. a na to se dalo jít mnohokrát teda.

JV: hm takže to bylo myslíte kvůli té hudbě? nebo...

CN: právě kvůli tomu, že to byla hudba džezová ((jazz)), kde teda
nebyla ta ta úžasná spoutanost do toho řádu, a formy, ale kde to teda
naznačovalo, že to je úžasná improvizace a taková spontaneita,

JV: hm

CN: a zároveň taky nesentimentální taková radostnost i těch vztahů
lásky, a kolektivu, a tak, takže přineslo to něco teda z takovýho
ducha, toho nejlepšího, co sme v Americe teda mohli nalézt pro sebe.

JV: hm

CN: otevření velice svěžího vzduchu, okny proudícího najednou,

JV: hm

CN: do této ustrnulé země. ale tak to nevím přesně, to možná opravdu
bylo až v roce čtyrycet pět, čtyrycet šest.

hm Sněhurka
a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem asi viděl, a
muselo to bejt em no, třicet osum, tak to asi jo, to sem asi viděl. ale
co to, no muselo mě to teda oslovit, protože vím o jiných, tady myslím,
že není další takovej film, dyznyjovka ((Disney)), em ale jedna jiná,
kterou si pamatuju ta, ta na mě působila teda velmi silně. byl, bylo to
dobře nastavený na dětskou vnímavost. takže tak nějak i ta Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků))

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,

LS: v neděli odpoledne hráli, v Husovicích bylo kino Jas a Sibiř,
takže sme chodili to co se nám tam kde hráli film, který podle názvu
obyčejně, sme mysleli, že bude pěkný.

jestli je důležité, jaké filmy sem viděla
tak ty filmy byly obyčejně takové dobrodružné co byly pro děti, to
bylo odpoledne že večer sem nechodila takže třeba ta Tarzan a zelená
bohyně, to bylo mé oblíbené, a protože to bylo několik dílů, tak
když to dávali, tak sem si vymodlila vždycky abych dostala peníze na
kino a mohla jít se na to podívat

SM: mhm dobře. eh teď bychom se zaměřily teda konkrétněji na filmy,
eh nejdřív bych se vás zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film,
na který ste šla do kina?

LS: no většinou podle názvu, a pokud byly už obrázky z toho filmu,
umístěné na té stěně před kinem nebo nebo v těch v těch skříňkách
vývěsních, no a líbilo se mi, tam a byly tam děti, byli tam zvířata,
anebo ti indiáni, že, a tak dále tak podle toho sem si vybírala, ale
protože už sem měla i některé oblíbené herce, jak sem říkala ta
děvčata anebo nebo Rudolfa Hrušínského ((Rudolf Hrušínský)), který
byl když byl mladý úžasně šikovný a krásný samozřejmě a hlavně eh
odvážný, zastavil koně třeba a tak dále, tak to bylo prostě pro nás
fantastický hrdina, že, no m já nevím nebo nebo eh z těch z těch
mužů, co si pamatuji, pan Marvan ((Jaroslav Marvan)), ten byl už
tenkrát takový důstojný pán, nebo Boháč ((Ladislav Boháč)), Vlasta
Burian tak to bylo pro nás jako pro dospělé taky velmi hezké,
Jindřich Plachta, hm, ten byl takový žoviální a někdy taky legrační,
Oldřich Nový nebo karel hegr ((Karel Höger)), to to byli herci který
eh kteří byli pro mě takovým eh jako vodítkem k tomu, abych si
vybrala eh

SM: mhm

LS: ten film, takže podle těch obrázků podle názvů no někdy sme se
také spletli, ten název třeba byl pro nás lákavý a a skutek <utek>
protože to bylo vysloveně jenom pro dospělé, nebo mm nezáživné tak
to m sem si celkem dost vybírala, pokud sem mohla.