Quote
02.394
117:131
LG: mhm. a když ste byla dítě, tak do těch deseti let, jak často se
ste chodila do toho kina,
LV: (e do)
LG: do ukončení té obecné školy.
LV: no to ne, to sem byla po první a to vám říkám,
LG: [(ale)]
LV: [to sem] byla ňák ee v třetí ve čtvrté [třídě]
LG: [mhm]
02.394
133:167
LV: pak sme teda chodili do toho excelzióru ((Excelsior))
LG: a to až později,
LV: no tak to mně bylo těch hm jedenáct, dvanáct,
LG: mhm [(jo)]
LV: [let] jo, si vzpomínám ee když se hrála Sextánka pro- to bylo
někdy ve čtyřiatřicátým roce, tak jsem ji tam viděla, ale umluvila
jsem maminku, a byla jsem den předtím, protože se dávala německá
verze,
LG: německá?
LV: tam byla je- byla německá verze Sextánky ((Sextánka)),
LG: no to vim ale
LV: (.) no, takže tu sem viděla, že, protože sem si myslela, že na
tu českou už nepřidu, ale přemluvila sem maminku ((smích)) <že mi
dala ty ( ) dvě nebo tři koruny> a že sem šla tam teda potom i i
jako druhej den. ale ee vite eště po kinu excelziór ((Excelsior))
mně asi ee mám ho proto v paměti, že můj tatínek měl obchod,
v Dominikánské ulici v domu pánů z Kunštátu, takže já ee uličku a
dům (v) Dominikánskou ulic- a to protože sem od dětství ma- moje
maminka pocházela e z malířské rodiny a
LG: mhm
LV: a jako mhm k umění tak měla jako blízko tady k těm ee starejm
věcem, a já sem chodila za tatínkem do obchodu a chodila sem kolem
toho excelzióru ((Excelsior)) kde tam byly ty plakáty, kde [sem se]
teda jako dívala <na ty plakáty, takže sem to měla> pořad nějak
v očích tady toto.
02.394
177:182
kdežto excelzior
((Excelsior)), tam byly <jenom takový vobyčejný> židle a a
LG: mhm
LV: a jako s tím, no. (.)
02.394
184:201
LG: a když ste byla to dítě, tak jaký byl názor rodičů na na kina,
na na ty filmy.
LV: (...) a v- víte že se o tom když tak jak mluví- hm ne. že se o
tom doma ani nějak nemluvilo. prostě se tam šlo,
LG: mhm
LV: jo, ale (.) ve škole, že to mi bylo tak potom dvanáct třináct
let,
LG: mhm
LV: tak to sme teda jako probírali, že, znali prostě Ferbasovou
((Věra Ferbasová)), Nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) jo? ee
Pištěka ((Theodor Pištěk)) jo, tady ee tady ty her- Franta Paula
((František Paul)) (jo) tak ty herci sou teda zapomínaní, no Nezvala
((Gustav Nezval)) teda,
02.394
247:319
LV: po tom desátým roce. no tak to sem vám říkala, no tak to už e
LG: [to ste (to ste začala)]
LV: [teda (to už byly) ty Sextánky ((snímek Sextánka)) ta Ferbasová
((Věra Ferbasová))]
LG: [chodila ste častěji do toho kina]
LV: [ee] ale eště vám ř- jo. ee to byla, a takovej třeba ten zážitek
(.) třeba můj zážitek že ee některá herečka vám seděla, některá ne
je zajímavý že mně třeba ta lída bárová ((Lída Baarová)) ale ani
v té škole když si teď tak jako vzpomenu na ty diskuse s e těma
holkama
LG: mhm
LV: že ta lída bárová ((Lída Baarová)) teda absolutně nijak
neseděla, nám jako (.) holkám. chápete. nám se teda, jako líbila ta
Ferbasová ((Věra Ferbasová)), Hana Vítová, jo, když to jako beru tak
ee
LG: [jo]
LV: [tady] tydle jako herečky. ale ta ne. no do- ona taky potom
v tom šestatřicátým roce ne e (.) e víte e člověku se d- vynořují
vzpomínky,
LG: ale to je dobře.
LV: protože, já si z- pamatuju, že přišla, ee to jméno sem
zapomněla, Jindra Buryšková, a říkala, holky, lída bárová ((Lída
Baarová)) chodí s frélichem ((Gustav Fröhlich)) a ten dal facku ee
(..) mě řekněte tomu malýmu Němcovi (.) co říkali že byla ee že byl
jejím milencem, gebls ((Joseph Goebbels))
LG: gebls ((Joseph Goebbels)), mhm
LV: (.) vzpomínám, úpl- a <víte že tu Jindru Buryškovou vidím úplně
před sebou>
LG: ((smích))
LV: <jo, i v té školi že tam přišla, a ta nám to teda jako donesla
teda.> vidíte (to mně ste) vynořila vzpomínku na Jindru Buryškovou.
no.
LG: a ee teda po tom ee po té obecné škole ste chodila do toho kina
častějc a
LV: ano. ( protože) sem jako dospívala.
LG: mhm
LV: už sem měla, jako jinej názor že, už sme i ee s holkama jako
<koukali po klukách, že jo> (no tak) začínaly prostě jak se říká
zapalovat lýtka, ne
LG: ((smích)) <ano>
LV: <jo jo> no a. ale pak bylo, počkejte, ale já sem byla poprvní
s klukem (.) s klukem, víte kde v kině na Výstavišti, no jo, takovej
blonďák a s Miladou š- Šmídovou, ježišmarja ta už je kolik let no
čtyřicet let mrtvá. no jo, vidíte, to ty já sem byla, ano poprvní a
tam dávali ňákej ruskej film nebo něco, to ee (..) no jo tam něco
takovýho tenkrát bylo. no, a tam bylo eště (..) dokonce v tom kině,
a to teda mám vz- ee vzpomínek sem tam byla den předtím dokonce
s maminkou, tak druhej den zemřel otec. a to vám řeknu, to bylo
v osumatřicátým roce. a dokonce vám řeknu, že otec zemřel čtvrtýho,
tak to bylo třetího (.) třetího července.
LG: (...) mhm
LV: vidíte a to sou věci, který mně teda vyplouvají teď že s vama
teda jako (.) jako říkám, no. (..) no smutný věci nechme.
02.394
464:482
LG: (.) hm měla jste své oblíbené kino?
LV: (..) ale věříte že ani ne
LG: ani ne?
LV: ne, ani ne.
LG: (.) a bylo ee v Brně ňáké kino, do kterého jste nerada chodila?
LV: (...) hm no tak ee vím, že sme byli nevím jak se to kino teda
menovalo, (ale) na na Cejlu ((Radio, později Radost)) no ee dávali
tam něco kde nedávali jinde a že se mi to tam teda vím že sem tam už
nechtěla jít
LG: mhm
LV: prostě ee to prostředí a to mi teda nějak jako nesedělo teda. to
mi teda jako nějak nesedělo.
02.394
511:530
LG: a než ste se teda vdala, s kým ste chodila nejčastěji do kina?
než ste poznala [svého manžela]
LV: [ee tak jako] ee manžela s sama nebo s maminkou.
LG: mhm
LV: no sama nebo s maminkou.
LG: a když ste byly třeba ještě hm ty děti
LV: ne
LG: po té obecné škole [(já nevím)]
LV: [no]
LG: když vám bylo patnáct, šestnáct
LV: no
02.394
532:564
LG: tak ee jedly ste třeba ňáké jídlo nebo pily ste v tom kině?
LV: prosím?
LG: jestli ste pily v tom kině [nebo jedly]
LV: [ne]
LG: ne?
LV: ne ne. ne ne ne to nebylo vůbec jako zvykem.
LG: [jo]
LV: [to teda] nebylo zvykem. myslím, že tam bylo bifé
LG: jo
LV: ale ee nevím. ale na pití ani ne, spíš na bonbóny, ale
LG: na bonbóny
LV: ne. ne ni- to todle ne, to už bylo drahý, tam se to se šetřily
(ty) jako peníze
LG: mhm
LV: to nebylo tak jednoduchý tehdá.
LG: a během té projekce bavili se třeba spolu ti diváci nebo vy ste
se bavila s ňákými diváky?
LV: ne. to nebylo zvykem, že by se nějak bavilo,
02.394
615:652
LG: (.) hm byla ste někdy jako dítě na ňákém nepřístupném filmu?
LV: (..) ale já myslím že jo? že sem byla v tom excelzióru
((Excelsior)) když sem tam šla s paní Svobodovou a to (když) mě
vzaly mezi sebou,
LG: ((smích))
LV: no asi byly jako ee no to zřejmě byly ňáký takový ty filmy
mládeži nepřístupno, no a já sem byla v prostředku <a babky šly dvě
nebo tři sousedky> a šly kolem mě
LG: a to byly vrstevnice v- vaší mamin- maminky?
LV: no to ee možná byly vo něco jako starší,
LG: [jo, mhm]
LV: [ale] ee byli to lidi teda z domu teda, vám jako říkám, ta pa-
tu paní Svobodovou, no toto (ty) byly milovnice, <ty ee každej film
a všude>
LG: ((smích))
LV: a te- ona měla dceru, ta byla starší než já, potom měla taky ee
kloučka tak jak já a voni vám toho malýho kluka, von byl rok a voni
ho brali teda jako do kina, protože to chtěla ee vidět vobě dvě, no
tak. no
LG: a tak teda nebyl problém se s něma do toho kina dostat na ten
nepřístupný film
LV: (.) (to) já vím, že ee nebyl teda problém teda, oni byli rádi
asi že prodali vstupenku,
LG: ((smích))
LV: tak zřejmě, nebyl, no.
02.394
654:665
LG: byla ste někdy v kině bez zaplacení?
LV: ne.
LG: ne?
LV: ne.
LG: a hm věděla ste třeba o ňákých ee dětech nebo prostě o nějakých
svých kamarádech kteří do kina bez zaplacení chodili?
LV: m-m