Quote

po válce, to už přesně nevím,
esli to bylo před válkou, ale myslim že to bylo až po válce, sem
přišla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), dyznyjova
((Disney)), ten kreslenej film. to už byl takovej dost výpravnej
film, že, tak ten em bych řekl na mě působil jaksi víc. kdežto ty
Pepek námořník a ten, ty vostatní, Kačer Donald a to to bylo
skutečně takový spíš prázdný. to nemělo žádnou žádnou hloubku.

takže tady ste psal em ještě před okupací nacisty v březnu
třicet devět jsme měli možnost zhlédnout několik amerických a
západních filmů. především to byla kreslená Sněhurka a sedm
trpaslíků...

ZP: to nevím, jestli to bylo před válkou, mám dojem, že už to bylo
až po válce t- ta Sněhurka možná. ale možná, že to bylo eště dřív,
to si nevzpomenu teda přesně.

JV: Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), já tady mám přesnou
dataci, kdy to bylo. to tady mám napsaný, em tak ta Sněhurka byla
třicet osum.

ZP: třicet osum, tak to bylo eště před válkou, když sem ji viděl.

JV: třicet sedum byla natočená a třicet osum byla u nás.

ZP: čili to já sem ju viděl eště před válkou.

JV: ehm, dobře. a ta Sněhurka a sedm trpaslíků, když ste to
zmiňoval, ta Sněhurka a sedm trpaslíků, ta na vás zapůsobila čím, že
si jí tak pamatujete?

ZP: ohromně. čím, no tak jednak tím provedením technickým, protože
to sem už tak jaksi dokázal ocenit. em pak mě tam ohromně em zaujal
zpěv, jak ona zpívá, to bylo velmi pěkný to zpívání. em vim, že to
byl teda soprán, dost tak jaksi vysoko položenej, a potom sem
vždycky řikal, že Američanky, zpěvačky, maj vždycky zvláštní barvu
hlasu se mně zdálo. že nemaj stejnou barvu hlasu jako Evropanky, že
maj zvláštní barvu hlasu. jestli to byla náhoda, to nevim, to čili
ste srovnával nějaký ty zpěvačky to nevim kdo to tehdy zpíval eh s
edit pijaf ((Edith Piaf)), třeba, že tak to byl rozdíl v tom v tom
zabarvení toho hlasu, ty americký zpěvačky měly vždycky ty ty ten em
rejstřík postavenej jaksi výš.

ale máte pravdu,
to bylo před válkou ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to
vim, že nás vzali, že to bylo ve skale ((Scala)), že se to
promítalo, a že to bylo před válkou, ale na tom sme dvakrát nebyli.

Mata Hari, jo, to byl krásnej film.
Mata Hari, to byl nádhernej film.

LR: ee a jak často ste jako dítě do svých těch deseti let v té době,
kdy ste chodila do té občanky ee chodila do kina? jak často?

EF: no, to jedině, to sem já jako soukromě nechodila, jedině když
škola prostě něco takovou ňákou pohádku za odměnu, že sme byli třeba
hodní, jo, tak prostě nás vyvedla do toho kina, to byla ňáká snad
pohádka, ale to mně nějak neutkvělo ani v paměti, páč toho bylo tak
málinko, že to to ani... už taky to, že sme se do těch Kounic
((Dolní Kounice)) museli jít, tam potom bylo kino ((kino Sokol)),
normální, tam udělali z bývalé hospody jako nějaký sál takový malý a
dali tam ty židle, takže pak už tam bylo kino, že, a em tak to bylo,
že sme bydleli v těch Bránicích ((Německé Bránice – dnes Nové
Bránice)), vono to bylo přes půl hodiny ee cesty pěšky, tak pro nás
děcka, jo, mhm taky nás uhlídat, jak se říká, dřív uhlídáte pytel
blech ((směje se)), jak nás děcka, takže mhm to si ani nevzpomínám
mhm na čem sme byli, to ani si nevzpomínám.

LR: mhm.

EF: to bylo tak vopravdu málinko.

LR: dobře. a takže vy ste chodila, jak ste řekla za odměnu jako od
školy do kina, že vás ( ).

EF: no ano, no to sme byli moc všichni, ne já, ale všichni, sme byli
moc hodní, když nás tam prostě jako mhm ten pan učitel zavedl, že, a
škola za nás zaplatila, protože to byly vstupné korunu, že, no tak
za nás zaplatili tu korunu a ještě byla sleva na padesát haléřů,
takže ee jako to škola nám to takhle, ale to bylo velice málo.

LR: takže v tom případě ten názor učitelů školy na kino byl kladný?
nebo?

EF: no byl. dá se říct byl. ale ee prostě poměry, které tehdy byly
vůbec na tom venkově a všechno jim neumožňovaly, aby ee prostě to
bylo častějš. určitě by nás tam zavedli častějš, protože zas
přednáška třeba o přírodě nebo já nevim o čemkoliv, vždycky když je
ještě doplněná, že o- obrazově, no tak není nic ideálnějšího, že.
určitě by to byli udělali, ale mhm ee prostě mhm tak nějak to nešlo,
no.

LR: v té době občanské školy, dobře. a to kino, navštěvovala ste
tedy ta cestovní kina, jak ste řikala a pak ještě to kino ((kino
Sokol)) ee v těch Kounicích? ((Dolní Kounice))

EF: ano, no (tam).

LR: a to se, pamatujete si, jak se jmenovalo?

EF: jo. mám dojem, že Sokol.

LR: mhm.

EF: protože to byla taková ehm taková cvičebna jako hm tělocvična
nějaká, protože se tam cvičívalo, a pak se tam daly židle, jo, a...
mám trojklaný nerv a mě zlobí ((směje se)). takže ee se tam prostě
nastrkaly židle na tu sobotu neděli. myslím, že v týdnu se nehrálo.
ne, jenom sobota, neděle. a takže tak to tam bylo a mám dojem, že to
byl Sokol. Sokol.

LR: a která e nebo jak často se hrálo o tom víkendu. vy ste řikala
sobota, neděle a [jestli se hrálo jedno představení] nebo...

EF: [no odpoledne, odpoledne] se hrálo tak pro děcka jako takový
ňáký ta pohádka a večer potom v sobotu večer, v neděli odpoledne pro
děcka a večer pro dospělé.

LR: a takže tam to fungovalo tak, že se tam vlastně ty židle jenom
nanosily, [že to jako nefungovalo ( )].

EF: [ano, nanosily a pak se odnosily], ano, ano.

LR: aha a ty židle, ty už tam byly, když ste přišli?

EF: nó, to [už tam] bylo, nó, to už tam bylo.

LR: [(jo, to už)], ((směje se)) (to už bylo připravený).

EF: ee to už tam bylo ano. to, to dělali obyčejně nějací chlapci,
víte, ještě školou povinní. tak tam chodili pomáhat a narovnali to
tam a zas to potom vodrovnali, no. to byly takový akce.

LR: a mezi místními o to byl zájem?

EF: no jistě, to víte že jo. dyť to bylo em to byla jediná kultura
zanešená, že, plus nějaké to divadlo, který se tam ochotnický hrálo,
to taky teda byl, bylo mhm když tam přijelo nějaké pojízdné divadlo,
tak to pro nás taky bylo ohromný zážitek, že. ta kultura tam.

LR: a vy ste řikala, že teda to byl nejspíš ten Sokol a ee mě by
zajímalo,

EF: tam byl Orel taky, ale orli, ti neměli takovýhle, ti cvičili, to
ani nevím kde, ti neměli možnost mít samostat- Sokol jo, ten měl.
ten byl bohatší, bych řekla. tak měl jako samostatnou em tu na
cvičení tu.

LR: mhm a když tam byl teda ten Sokol nejspíš, tak ee ovlivňovalo to
nějak to představení, [to promítání]?

EF: [ne, ne], ne, ne, absolutně. né. to bylo jedno.

LR: ( ) to bylo jedno.

EF: hlavně když ste seděla a koukala na film ((směje se)).

JV: dobře. a změnilo se nějak vaše chození do kina s koncem, s
blížícím se koncem války? chodil ste třeba víc, nebo míň?

ZP: míň, já vám řeknu proč. já sem v štyryaštyrycátým roce byl
nasazenej do té techniše nodhilfe ((Technische Nothilfe)), tak už
sme byli teda em byl sem nebyl sem v Brně, byl sem v tom Prostějově
a v tom Prostějově sme do kina nechodili, jednak sme na to neměli
ani voblečení,

JV: em tak teďka bych se zeptala, em, jesi ste chodil do kina bez
placení někdy, jestli se vám to...

ZP: nikdy. nikdy. jo, počkejte, počkejte. jak sem vám řikal, že sem
měl tu vychovatelku, kerá pak se provdala a bydlela v tom Zbýšově a
dál, tak s tou sme chodili k těm šaurům ((hostinec U Šaurů)) teda do
kina taky dyš tam bylo, tak možná, že někdy, ale em pravidlem to
nebylo.

JV: ehm.

ZP: nesnažili sme se nějak tak. to, vim že se to dělo, jo, že v té
hospodě se dalo nějak tam vlézt, to už nevím jak, voknem né, nebo
přes em výčep nebo nějak se tam dalo vlézt, ale em neprk-
nepraktikovali sme to. měli sme jaksi hrůzu z toho, že nás vodhalej.
neměli sme tu vodvahu tam jít teda, no.

JV: ehm, a byl ste třeba někdy přítomen tomu, že někoho odhalili a
vyvedli ho ven z toho kina?

ZP: em ne.

JV: a eště vzpomenete si em v tom Zbýšově u Brna em jak ste byl
poprvé v kině, em jak to představení vypadalo, jestli třeba bylo
přerušované nějakýma em výstupama nebo...

ZP: em, ne, bylo jenom vždycky se přerušilo, dyš von přeměňoval jo
em kazetu jako s filmem, tak to sme museli počkat než to přehodil a
pak se promítalo dál.

JV: a mezitím se teda jenom čekalo? mezitím se...

ZP: ne ne ne, to se čekalo, to se rozsvítilo, a povídalo se, mám
dojem, že tam bylo i nějakej to byla hospoda, no tak tam chodili na
sodovku nebo na něco takovýho se tam chodilo, bifet tam žádnej
nebyl, ale na to na tu sodovku nebo na něco se šlo třeba napít, ale
nějaký vystoupení mezitím, nic tam nebylo mezi, během té přestávky.