Quote
03.395
1039:1065
LS: mhm (.) dobře. teďka tady máme už jakoby poslední část, která se týká protektorátu a kina a zeptám se, jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet devět, když i v těch kinech v podstatě začaly platit protektorátní předpisy. sledoval jste ňákou změnu před tím rokem třicet devět a po roce třicet devět v kině?
OH: to ne, tam ňáká změna nemohla být.
LS: já sem myslel třeba že tam ee musela být povinná němčina v titulcích názvech reklamách byly tam německé týdeníky Židi měli zákaz vstupu do kin
OH: no to jo
LS: všímal jste si toho ňák?
OH: hm to ani ne.
LS: mhm, a víte o tom, že by některá z těch brněnských kin byla česká a německá? takzvaně že by se říkalo, že [některá sou]
OH: [a jo]
LS: česká a některá německá
OH: tak to to teda nevím jestli to byli jestli to byl majitel Čech a nebo vět- většinou to byli asi Češi, protože to vlastně z první republiky to byly český, ačkoli ačkoliv německý majitelé tam mohli být taky vlastně. [a to bylo propletený]
LS: [ale i publikum] publikum třeba mohlo chodit německé publikum do některých kin a české publikum zase do jiných kin,
OH: no to nevím jestli by (..) to to tak rozdělený určitě nebylo.
LS: hm
OH: to byly prostě kina který ee produkovaly buďto českej film nebo německej film to bylo jedno, a tak ee třeba třeba si myslím, když to byl špecielně německej film, no tak řekněme tam chodili ti Němci
03.395
1071:1097
LS: a chodil ste ee po tom roce třicet devět než ste teda odjel do té Vídně do kina více nebo méně než dříve?
OH: no tak my sme nějak moc do těch kin nechodili.
LS: mhm
OH: ale říkám takovejch jak sem tady jmenoval těch filmů jsme viděli dost.
LS: a za toho protektorátu ee než ste zase odjel do té Vídně, změnil se ten výběr filmů, na které ste chodili? za protektorátu do do kina
OH: (..) to ne.
LS: mhm. a jak se chovali diváci v kině za protektorátu
OH: no tak každej byl ee no akorát se s- akorát tam ee každej byl v tichosti a a nemohl najevo dávat ňáký svoje nálady proti ňáké té ee národnosti, to to neexistovalo.
LS: mhm mhm
OH: prostě šel do kina, zhlédl film a šel dom. to to ono to neexistovalo tady tady ta rivalita taková, dneska by hned dělali manifestovali.
LS: takže si nevzpomínáte, že byste za toho protektorátu v kině zažil ňáké hlasité projevy
OH: ne ne ne
LS: že by se v kině hajlovalo třeba
OH: a to taky ne.
03.395
1111:1133
LS: vy ste zmiňoval že ste se vrátil do Brna zpátky někdy asi tři měsíce před koncem války,
OH: no no
LS: a to [ste chodil]
OH: to sem utekl
LS: [a to ste nechodil do kina asi]
OH: [tom sem] to sem nemohl nikde chodit
LS: mhm
OH: já sem byl za- shovanej tam ve serepešíně v lese a a když něco todle, tak tam hned to bylo avize že někdo přišel do dědiny tak h- hurá a do lesa pryč
LS: mhm
OH: tam tam tam tam neexistovalo žádný kino vlastně,
LS: hm
OH: to to je venkov. akorát kino bylo sice v Náměšti ((Náměšť nad Oslavou)) mně se zdá, no ale jenomže to to sme se neodvážili no to to (nám) my sme byli rádi, že že o nás nikdo neví, sme se nemohli ukazovat venku.
03.395
1179:1185
LS: a ty písničky z těch filmů když tam byly ňáké známé, ony vycházely i třeba na gramodeskách, to ste si nekupovali
OH: ne
LS: takže jste je znali z těch filmů a rozhlasu asi [předpokládám]
OH: [z rozhlasu] a filmů, no
03.395
1237:1245
OH: no jo vlastně já sem ee vod roku čtyřicet tři byl v té Vídni
LS: hm
OH: no a sakra (.) mně se zdá, tam jsem ani do kina nešel, v té Vídni. já sem tam sice měl svůj plat, že, to sem vydělával ňáký peníze, ale mně se zdá, že sem tam do kina nechodil.
LS: mhm
OH: no a pak to končilo tím že sem teda koukal abych zůstal na živu
03.395
1662:1720
LS: a zeptal bych se, jakou roli pro vás hrálo to, v které ten film
em v které zemi ten film vznikl.
MH: nehrálo. ne. ne. pro mě byla důležitější kvalita toho filmu než
odkud to je. em líbily, líbily se mně italské filmy, jo? italské,
francouzské, i některé, no ruské se tam nedostaly v té době. za zač-
za války, to neexistovalo. a em z těch amerických právě takové ty em
třeba eee kraso- mám ráda krasobruslení, jo? tydlety věci. na-
dodneška se na todle dívám, em gymnastiku, jo? to eem uměleckou
gymnastiku, jo? i tu bez nářadí. em prostě slety a takovédle věci, a
eem a dokumentární filmy. ty mě zajímají.
LS: hm
MH: dodneška.
LS: a zase když teda mluvíme zase jenom o tom období před rokem
čtyřicet pět, tak em které filmy ste měla ráda a které ne. co dělalo
ten film dobrým filmem. podle vás.
MH: eem výkon těch herců, protože ten námět byl teda někdy ubohej.
LS: hm.
MH: ten, to námět, to je em to moc pestré nebylo, ale em ty výkony
byly opravdu dobré.
LS: a vzpomenete si na ňáké konkrétní příklady?
MH: no tak třeba Pudr a benzin, že, nebo, no prostě Werichovy ((Jan
Werich)) filmy všecky.
LS: hm
MH: jo? všecky. tam tam se člověk nespletl.
LS: tak a vy ste zmiňovala, že ste chodila spíš víc do divadla než
do kina, a ještě ste měla ňáké jiné druhy zábav kromě toho divadla?
před tím rokem čtyřicet pět?
MH: no hudbu. na filharmonii kdykoliv, to sem vid- na všechny
koncerty. em prostě hudba. to, to bylo dycky kvalita, tam se člověk
taky nespletl.
LS: a dávala ste teda em tomu divadlu a té hudbě přednost před
kinem?
MH: ano. rozhodně.
LS: tak, teď je tady em předposlední oddíl, který se týká právě kin
a filmových představení. em já bych se vás zeptal em jaké byly, nebo
na jaké rozdíly v místních kinech si vzpomínáte.
MH: nevzpomínám.
LS: vy ste říkala, že ste navští- navštěvovala [třeba (.) no?]
MH: [no eem] až v pozdějších letech. za války, jak sem říkala. to
bylo hlavně ta nejbližší kina, to se daleko nechodilo.
03.395
1750:1756
MH: Edison, to bylo ubohoučký, tam na tom náměstí ((náměstí Svobody,
kino Úderka)) taky, to jak vám řikám, to byly dvě řady sedadel, a
me- mezi tím ulička,
LS: hm
MH: širší a dvě k- po straně, všecko zacpané lidmi,
03.395
1765:1784
LS: hm tak a teď bych se zeptal zase před tím rokem čtyřicet pět, em
z čeho se obvykle skládal program té projekce.
MH: tak později byly ty týdeníky. předtím. a řada lidí na ně
nechodila, a em tak oni prostě je donutili, aby chodili zavčas tím,
že nevotevřeli em po týdeníku, anebo to dali dohromady, i s tím
filmem, víte? takže ten týdeník, to byly jako události, jak sme
silní, že? (.) [né, nepamatuju si.]
LS: [a teďka mluvíte] ee ee o ve válce, za [války, když se chodilo.]
MH: [ano, za války.]
LS: hm
MH: za války
LS: hm
MH: za války byly ty týdeníky, pověstné,
03.395
1802:1842
LS: ((smích)) a co třeba o přestávce, když byla přestávka, co se
dělo o té přestávce.
MH: tam nebyly přestávky.
LS: ani za té války, když ste chodila, nebyly už přestávky?
MH: já si myslím že ne.
LS: hm
MH: že to bylo na ráz.
LS: hm
MH: nemohu vám za to ručit, ale em
LS: [jasně.]
MH: [vím,] že byla přestávka mezi tím týdeníkem a filmem.
LS: hm
MH: ale že by byla přestávka mezi filmem, to ne. leda když se jim
přetrhl film, to se stávalo. šlo stop, tak než to slepili, tak
rozžali, ale,
LS: hm
MH: nemohu, nemohu si vzpomenout, to
LS: a něco dalšího, třeba že by tam bylo ňáké živé vystoupení,
hudba, v tom kině,
MH: ne. ne, to nebylo.
LS: hm a reklama?
MH: jo, reklamy byly, ale myslím, že až pozděj. já mám dojem, že v
prvních, u prvních filmů ani žádná reklama nebyla. za to vám nemohu
ručit, to já, já už si to nepamatuju.
03.395
1875:1896
MH: strašná doba, a em že bych chodila, začátek války sem vůbec, to
sme byli zalezlí, a em těžko dneska, podívejte se, my sme byli
ušlápnutí, udusaní, nemyslete si, že například ee jenom Němci nás
trápili, taky Poláci a Maďaři.
SM: hm
MH: a Maďaři. já sem učila na polské hranici, tak sem věděla taky. a
em vo tom se nechcu šířit, to se netýká filmů, ale em byli sme tak
zničení, už zřízením protektorátu, že o nějaké kultuře, em ně- ne-
neměl zájem.
SM: hm
MH: nebyl zájem vo kulturu.
SM: hm hm
MH: my sme byli rádi, když sme přežili den, a když se nám podařilo
donést do Brna ňáký vajíčko, nebo něco, abychom ne- nehynuli hladem,
nedá- eem to to je nesrovnatelná doba s dnešní, a taky byli sme
mladí, že,