Quote

LS: dobře, takže teď můžeme přejít už k té třetí sekci, která se týká
filmů a jejich výběru a jako první otázku bych se vás zeptal, jak ste
si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? podle čeho ste si
ho vybírala?

SM: no tak ee obyčejně n- někde e třeba e tu kinoreví ((Kinorevue)) sem
e teda em sem se k ní dostala, čili, potom sem si ju myslím kupovala
sama, až sem byla ee no né teda často, že bych zrovna každou, ale když
mě tam zaujal třeba fotka ňákýho známýho herce a tam se člověk dost
dověděl aj o obsahu filmů, tak možná že to bylo i toto em a (.) e no
potom teda em (.) možná takový filmy potom em no to v tom
třiaštyrycátým právě přemýšlím, jak to bylo s tou maturitou, ta byla
ještě teda (.) za Němců. no ba no v pětaštyrycátým byl konec války, <já
už to> ((smích)) <pomalu> přestávám si takhle sledovat. ee no em

LS: takže ste řík[ala]

SM: [ono]

LS: ten časopis, že ste vlastně teda [z toho časopisu]

SM: [ten časopis, ano] kde sem teda ano a

LS: a dál třeba ňáké, kde ste získávala informace o těch filmech?

SM: (.) no tak em když si člověk š- šle k tomu kinu a tam byly ty
obrázky a takhle, tak si to trošičku projel, takže podle toho sem si
mohla udělat představu asi jakej ten děj tam je.

já už mluvím teď
tady ty, protože třeba pokud eště sme sem i chodily filmy té šerly
templové ((Shirley Temple)), tak to sem na to chodila na každej film.
to se...

LS: a proč se vám líbila zrovna širly templová ((Shirley Temple))?

SM: em no tak to bylo ((smích)) takový za prvé krásný dítě to bylo, teď
samozřejmě chodívala vždycky oblečená, hlavně převlíkala se všecky
svoje tyhle tam měla, no to bylo spíš takovýho něco marnivýho, ženskýho
asi pravděpodobně v tom. ale von v tom dycky ňákej děj byl, vono to
nebylo kor tak teda e že ona někdy aj se dostala do ňáké třeba špatné
společnosti, že pro ní hrozilo ňáký já nevim eee potom vím, že aj (.)
počkejte jak ( )

LS: a ještě pokuď se nepletu tam byly i týdeníky. před těmi filmy.

SM: ano. ano. týdeníky samozřejmě. byly. a to byly v té ávii ((Avia))
aj tam tam, dokonce čili v každým k- to zřejmě a pač ávia ((Avia)) bylo
jedno takový z předměstských kin. a bylo sice hezký, vybavený em měli
tam taky tu oponu, to vim, že tam ee z- rozhrnovali a zahrnovali ale em
ano ty týdeníky byly i tam teda. takže všady a em ty týdeníky, protože
za války to byly válečný

LS: no.

SM: týdeníky, že.

LS: no.

SM: e za komunistů to bylo komunistický. takže em to mě jako vůbec
nebavilo. tak sem si říkala, no ale protože to bylo součást, člověk se
musel na to podívat, jestli že chtěl vidět film hlavní, že, takže

LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina?

SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té
řadě potom,

LS: mhm jasně.

SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi
neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no. protože voni z
kraje byly ee jak říkám e tak e to e jak ee za Německa tak za komunistů
byly ty jejich tendenční, ale potom tam se dycky vobjevilo nakonec něco
aj zamí- zajímavýho ee co se člověk na to třeba rád podíval, no.

LS: (.) jak v těch kinech to vypadalo ta změna, jak se tam projevila?
jak vy ste to vnímala?

SM: no určitě hlavně těma týdeníkama, protože tam to do nás hustili
z kraje, že ten e první část teda toho týdeníku byla vždycky tendenční,
ať už to byla e

LS: jasně.

SM: válečná nebo komunistická.

LS: mhm

SM: em takže em mně to mně celkem em no em totiž my sme na to začali
být všichni em nás na to em přivá- převádělo to ten režim,

LS: hm

SM: který teda se snažil, abysme teda s něma sympatizovali, že, takže
to bylo takhle, ale ee vím, že to jako em nám nebylo příjemný a že e že
sme třeba aj si ř- něco povídali mezitím a tak, abysme se na to
nemuseli dívat. no tak ta válka tam kolikrát byly ty záběry byly drsný,
že někde takže to takhle bylo. no ale tak voni potom to stejně ee na
všech frontách, jak se říkalo, voni pak ty filmy samotný byly tendenční
aj, že,

LS: mhm

SM: měly takovej děj, aby prostě to člověka zaujalo a tak, takže hlavně
komunisti, takže tam se vobjevily takový tyhle že scény kolikrát, že si
člověk se tomu musel smát aj, no tak.

LS: hm

SM: bohužel.

LS: a mě by zajímalo třeba jestli v té době byla některá kina takzvaně
německá a některá česká?

SM: no jo. jenomže to já o tom nevím. určitě byla. určitě byla.

LS: a vy sama ste se s tím teda nějak nesetkala? nebo nevíte, že by
třeba Češi odmítali chodit do německých kin? a tak dále.

SM: jenomže (..) myslím si, že to ty velký kina nebyly, nebyla abych
mluvila česky. ee počkejte, no tak e (.) ta skala ((Scala)) (.) hm ani
ani si na to nevzpomenu, že by někde byl ňákej náznak toho e že bych
teda vo tom věděla. Alfa? no Alfa bych řekla, že by byla, že byla
česká. Kapitol? ne-e. (..) Kapitol, počkejte e ten Kapitol se menoval,
vy to budete asi vědět, menoval se za všech režimů Kapitol?

LS: že ty kopie za toho protektorátu měly e jednak německé titulky a
pod tím ještě české.

SM: a tak to ano. tak to ano. to sem se taky s tím setkala.

LS: hm

SM: no ano určitě. teď sem si na to vš- na to vzpomněla. ano tak to
bylo tak, že to že to prostě voni zařídili, aby no aby (..) no a Němci,
když sem posílali německý filmy, no tak ee samozřejmě. no posílali,
vlastně už sme byli jejich součástí.

LS: to je pravda.

SM: za války, že.

LS: no no.

SM: takže em to bylo zařízený vše-li a všady už na těch postech těch
ředitelů byli určitě Němci, to bych řekla, že jo, i když třeba kino
samotný nebylo, jó, tak se všady všady em no jo em se určovali e
správcové,

LS: mhm

SM: Němci. ano a kteří teda vlastně zodpovídali tam za ten děj řekněme
v tom kině konkrétním, že e takže em ti to tam určovali, jak to tam
bude třeba s těma titulkama a z na to nebo e ja- jak se to prostě těm
českým eh obyvatelům umožní, aby teda ee

LS: hm

SM: protože každej teda to neměl někdo e sice dost lidí z té doby znají
němčinu, ale sou, byli lidi, kteří prostě k tomu neměli, buďto se k
tomu nedostali, aby se učili a nebo tak nějak, takže em v tom případě
teda ano, pak se stalo, že tam byly dva titulky, ano.

LS: a vy ste teďka zmínila, že fungoval ňáký správce v tom kině.

SM: správce.

LS: a býval přítomný třeba i na projekci těch filmů, mezi diváky?

SM: no je to možný, to bych aj, ale my sem jako nějak e je přímo e že
by nám třeba stáli někde v pozadí nebo tak, ale aby třeba, jo vidíte,
to bylo možný jistě, protože e se třeba někdy stalo, že tam někdo k
tomu dělal poznámky.

LS: no no ( ).

SM: a to byli, ano to potom byli gestapáci teda a ty jejich nohsledi a
to určitě byli i ti ředitelé těch kin němečtí, kteří měli za úkol teda
toto zjišťovat ano ano toto máte pravdu teda.

LS: a setkala ste se třeba někdy s tím, že by někdo v kině právě dělal
takové poznámky a pak to mělo ňáké následky?

SM: no e já sem e se setkala s těma poznámkama, ale o následcích sem
nevěděla teda. jestli byly.

LS: a co to bylo [třeba za]

SM: [zrovna tam]

LS: poznámky? na co to byly poznámky nebo

SM: em no tak ta dyť to mohl být ňáký film ty se e často vodehrávaly z
nějakých německých rodin a tak, kde se prostě něco kritizovalo a kde
třeba někdo z rodiny em se nesnášel s druhým, protože ten jak se to
stávalo i v rodinách byl tam Čech a byl tam Němec, že.

LS: no.

SM: národnosti teda. takže em tó určitě teda vyvolávalo tady tyto
poznámky nějaký, no ale jak říkám. konkrétně vím, že to bylo určitě to
bylo teda ale nevzpomínám si už na ňákej konkrétní případ.

LS: [to nevadí].

SM: [ale vím, že] teda toto bylo.

LS: a eště vlastně když teda sme u toho, tak by mě zajímalo, jestli ste
sledovala, že by se ňák změnilo celkově chování těch diváků v tom kině
za protektorátu? (.) právě jak ste zmiňovala ty [poznámky],

SM: [takový], aha.

LS: e hlasité ňáké projevy [smích]

SM: [ano].

LS: potlesk v určitých místech.

SM: ten smích možná když tam někdo něco řekl ten Němec ňákej třeba tak
to určitě, potlesk to né, to sem teda nezažila. no ale určitě em to
taky záleží, že, na individualitě těch lidí, kdo tam zrovna byl, kdo
měl odvahu toto udělat, protože e li- potom postupně jak to postupovalo
ee tak e ty represálie všelijaký, tak e člověk měl obavu, že,

LS: hm

SM: takže, můj tatínek v tom Sokole byl, že. ten byl internovanej,
nebyl sice zavřenej, ale tam internovali celý to vedení a a potom je
postupně e po prověření ňákým zase pouštěli. takže ee doma rodiče mě k
tomu nabádali, abych teda nic takovýho sama nedělala, takže em možná to
bylo sko- to bylo jistě v rodinách hodně, v českých rodinách, takže e
sme takhle museli se chovat, no.

LS: vzpomínáte si třeba, že že by se za toho protektorátu v kině
hajlovalo? někdy? třeba u týdeníku, když se tam objevil Hitler nebo
[nesetkala ste se s tím].

SM: [ne ne ne ne,] to sem se nikdy nesetkala.

LS: á obecně za toho protektorátu zase když bychom to měli s- srovnat s
tím předchozím obdobím, chodila ste více nebo méně do kina než předtím?

SM: no protože sem přestaly chodit filmy takový ty co mě hodně bavily.
takže e určitě to asi bylo míň, no ale em ee em řeknu vám, že někdy
přišel německej film s dobrýma německýma hercama ee kde teda, vůbec
nebyl tendenční, víte, vůbec ž- že to bylo normální ňáký rodinný drama
třeba nebo [takovýho]

LS: [jasně]

SM: něco. nebo lás- ňákej zamilovanej. e takže em to ani nebylo, jak
ste se ptal? teda teď nevím.

LS: e jestli se to změnilo e ta vaše četnost návštěvy v [oproti]

SM: [aha]

LS: minulému [období].

SM: [aha]. [no tak asi]

LS: [( )]

SM: že né, protože sem si pak asi vybrala film, kterej mně teda
vyhovoval.

LS: mhm. a změnil se ten výběr filmů, na které ste chodila za
protektorátu?

SM: no tak ee za- začalo sem chodit hodně těch německých filmů ano a aj
teda tendenčních, ale to už se vědělo dopředu a nebo válečných, kde
vyhrávali voni pořád, že jo, na všech frontách e takže to už sme
dopředu na to nechodili. na takovýdle filmy.

LS: takže které spíš ste si vybírala ty filmy za toho protektorátu

Ö

SM: e nó tak ee (.) no tak když sem viděla, že to byl německý, protože
em byli třeba takoví herci, víte jako třeba a ale rakouští to byli
třeba, tak sem to řekla aj že paula veselý ((Paula Wessely)) nebo e
nebo t- t- ee em ten její komplic, co vždycky s ní hrával herbigr
((Paul Hörbiger)). to byli prostě, pak se ukázalo i po válce, že to
byli herci, kteří teda nesouhlasili s tím obsazením se tam, že že tam
měli ty Němce a tak takže e prostě existovaly i takovýdle filmy. takže
sme pak se pak už dál člověk opravdu vybíral a hledal o tom filmu
dopředu už ňákou informaci vo co tam asi de a jestli teda se to hodí
teda na to jít, no.

LS: jasně. tak a teď když se přesuneme už jakoby ke konci války, tak ee
jak se zase měnilo vaše chování s tím blíže s tím blížícím se koncem
války v kině? chování v kině s blížícím se koncem války.

SM: no.

LS: byly tam změny?

SM: eee možná že takových ňákých těch e polohlasitých poznámek nebo tak
že se ozývaly. ovšem ee víte až do konce války sme byli pořád teda
doplašení. by člověk řekl. protože em to bylo teda vopravdu em dost
jako,

SM: [no já vám řeknu,] ono to víte, v té době bylo takový pro nás em
skoro někde jenom jediná možnost ňáké zábavy, protože bylo všecko
zakázaný, že. za války i i z kraje za komunistů teda, takže ty k- filmy
jedině teda tady byly, kam člověk mohl chodit a em že se pobavil, že
uviděl něco jinýho, jiný prostředí, tam často bývaly zvlášť u těch
zahraničních filmů, že. taky se dověděl něco vo životě lidí tam,
protože do určité doby sme neměli vůbec ponětí, co jak to v Americe
vlastně vypadá, že. takže to až potom tam začalo no takže takže, jo.
tak sme tak já sem chodila ráda do kina. já sem byla kinovej fanoušek
se dá říct a i později. no potom, jak třeba se mně narodila dcera, tak
sme nemohli, že, takže sem jako ani nechtěla, ale ale jo dycky sem jako
ten em když byl ňákej dobrej film, tak to už se o tom mluvilo, pak už
sem byla v zaměstnání, tak tam už se to em co co je dobrý a co není
dobrý, takže takže, jo, takže ty filmy já sem, patřila sem mezi filmový
fanynky. dá se říct.

MD: tak, já nevim, sme byli zvyklí teda chodit do toho kina.

LČ: a tak a jak řádově byste to [odhadla, jak často?].

MD: [ale jako né], né bych neřekla, né jako večer, víte, tak na ty
odpolední a tak, protože...

LČ: a jak často zhruba? tak když ste říkala jednou týdně nebo
víckrát?

MD: no, tak podle toho, co hráli a tak si myslím, že, tak jednou
týdně to bylo.

LČ: a potom vy ste také mluvila o tom, že v tom letním období to
bylo trochu jinak.

MD: jo, protože tó, to prostě, to sme se sebrali, šli sme na výlet
někdy pryč.

LČ: takže někde v tom období ta četnost byla menší, že ste nechodili
do kina [tak často].

MD: [no, to už] to už jo. to už bylo, to už sme víc sme chodili ven.
protože my sme byli zvyklí na na třeba ee s kamarádkou, teda se
spolužačkou a ještě s jednou, to sme se domluvily a šly sme třeba,
to ještě nebyla přehrada, tak sme šly do, do toho, jak em do ( )
a tak, víte na takový prostě procházky. anebo na druhé straně tady v
Židenicích do agátku a jó, takový prostě sme dělaly procházky. a
když bylo v letě, tak sme zase šly k vodě a celej den se bylo, bylo
u vody.

LČ: [tak důležitější je před tou válkou ještě].

MD: prostě líbilo se mně...

LČ: před válkou jako.

MD: hm, líbilo se mně, líbilo se mně v alfě ((Alfa)), tam bylo hezký
kino, jo, to bylo takový prostorný hezký, no, no a pak ještě, eště
hm to Excelsior, to bylo takový menší kino, ale taky to taky tam to
bylo, takový slušný.

LČ: takže, vás zajímalo to prostředí, jak to tam vypadá nebo...

MD: no tak to, tak, zajímalo, no prostě, to víte že když přídete
někam a em nelíbí se vám to, tak už tam víckrát nejdete.

LČ: a co se vám, líbilo se vám to, jak je to tam jako interiérově
vybavené?

MD: tak, celkově, celkově že to tam bylo hezký a takový hezký
prostředí.

LČ: a nějaké kino, které em se vám nelíbilo, do kterého byste třeba
nikdy nešla? ( )

MD: ((směje se)) no ale, no tak to třeba tam na to Starý Brno, tam
sme chodili, no to bylo takový, no tak bylo to pro děcka třeba, že,
takže tam bylo těch děcek fůra, že, no tak tos tomu sme říkali, že
to je blechárna, že. ((směje se)) to bylo takový, nó, tak jako děcka
sme si toho, jakó, moc neprohlíželi nebo tak, že. no ale pak když už
člověk byl jako starší, tak už se díval, jestli, nó jak je to tady
vypadá hezky, je to tady, em no tady by se dalo. ((směje se))

LČ: a ta kina, když ste si je teda vybírala, tak ste si je vybírala
podle toho, s kým ste tam šla nebo em že třeba...

MD: no, tak podle toho, co se mně jako líbilo, co hrají, že.

LČ: a ten, ten názor těch sourozenců nebo kamarádů, když vás, když s
vámi [chtěli někam jít]?

MD: jo, tak to když sme se prostě domlouvali, když sme se
domlouvali, no tak em každej ten řekl, tak je to hezký, já už sem to
viděl, tak bysme na to mohli jít, že, tak sme tam prostě šli.

LČ: a když ste v tom kině byli, tak jak ste se chovali, měli ste ve
zvyku konzumovat ňáké jídlo nebo nápoje?

MD: a tak to většinou ne, to ne, to ne.

LČ: a bavili ste se během projekce?

MD: né, to ne, to zas musím říct, že sme byli slušně vychovaný, [to
teda ne].

LČ: [takže ste třeba] nereagovali nějak hlasitě na film [nebo tak].

MD: [né] to ne.

LČ: a pamatujete si, jestli se třeba po, během filmu nebo po jeho
skončení tleskalo?

MD: to teda nevim, to ne, to snad ne.

LČ: a potkávala ste tam své známé, v kině?

MD: v kině, tak my sme tam většinou šli jako tak, no.