Quote
01.366
159:168
MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v
šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi
narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem
neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho
LČ: hm
MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem
tam do toho kina sem šla. to sem si vždycky zavolala, zavolala, aby
mně schovali, aby mně schovali lístek, že
01.366
338:360
MD: tak, já nevim, sme byli zvyklí teda chodit do toho kina.
LČ: a tak a jak řádově byste to [odhadla, jak často?].
MD: [ale jako né], né bych neřekla, né jako večer, víte, tak na ty
odpolední a tak, protože...
LČ: a jak často zhruba? tak když ste říkala jednou týdně nebo
víckrát?
MD: no, tak podle toho, co hráli a tak si myslím, že, tak jednou
týdně to bylo.
LČ: a potom vy ste také mluvila o tom, že v tom letním období to
bylo trochu jinak.
MD: jo, protože tó, to prostě, to sme se sebrali, šli sme na výlet
někdy pryč.
LČ: takže někde v tom období ta četnost byla menší, že ste nechodili
do kina [tak často].
MD: [no, to už] to už jo. to už bylo, to už sme víc sme chodili ven.
01.366
375:388
LČ: no, tak potom se nějak změnilo to, jak em jak často ste chodila
do kina?
MD: nó tak, to už asi jo. to už si tak nepamatuju, ale vím, že, že
sme to už sme mohli vlastně to už sem mohla, to už sem vlastně mohla
jít aj, aj protože to už mně bylo kolik, devatenáct, že, no tak to
už sem mohla jít i prostě na večerní, jo. to už...
LČ: takže se to změnilo spíš v tom, [když ste mohla]
MD: [že, že už sem] mohla jít třeba na, ná na to hrála em, co já vím
tenkrát kdysi jestli Mandlová? ((Adina Mandlová)) no a takový Pešek
((Ladislav Pešek)) a takový to už že jo jako na takový ty filmy už
sme mohli, mohli jit, že.
01.366
474:477
LČ: a takže nějaké neoblíbené ste neměla.
MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani
neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to.
01.366
644:646
MD: tak za protektorátu, to sem moc do kina nechodila, protože jak
sem potom už sem byla jako pryč, že, když sem se ještě učila nebo
tak, tak sem nešla, a pak sem byla pryč,
01.366
940:955
MD: tak to ani nevím, to já sem tak moc potom nechodila do kina a
tak...
LČ: proč ste vlastně nechodila?
MD: no tak zase sem měla ňáký jiný tytok, starosti. nevim, no. vím,
že chodila sem, ale nevím třeba, že bych chodila pořád, že bych
chodila pořád, že, no.
LČ: takže ste chodila méně.
MD: [no, takže]
LČ: [a souviselo] to částečně i s tím, že už ste pracovala?
MD: no, no takže to ne nevím, že by to vadilo
01.366
1003:1014
no tak sem moc nemohla nemohla nikam
chodit a protože sem měla strach zase, aby mě někdo aby mě někdo ne-
LČ: [takže ste ani do toho kina nešla]
MD: [ne, ne to, že] řekl a jaktože je vona tak dlouho doma a jaktože
si tady chodí jak totok. tak sem prostě nikam nechodila, no a potom,
potom začly ty nálety, že, na Brno v tom štyryaštyrycátým, to sem
v Židenicích ee tetu a dvě holky, devět a dvanáct roků zabilo
tenkrát. no a pak přišly ty nálety a pak bylo osvobození, no a tak
to moc teda nevim, že by se do toho kina chodilo, ani nevim moc
potom.
01.366
108:113
LG: mhm a s kým ste do toho kina tam chodívala, v téhle době,
AB: no to sem chodívala s tetičkou, s
LG: [s tetičkou?]
AB: [s příbuznou, ano]
LG: [mhm] (.) a jak často, ste tam chodívaly,
AB: ((smích)) <no, dost často>
01.366
196:208
AB: [mhm ne, my sme] tedy hodně chodili do kina s manželem,
LG: [mhm]
AB: [jako] mladí lidé, když jsme byli eště svobodní
LG: [mhm]
AB: [a muž] studoval, tak sme hodně chodili a dycky dyž měl před ňá-
((pousmání)) ňákými zkouškami no tak to se tři týdny nikam nešlo,
že?
LG: ((pousmání))
AB: (..) a potom to byly po válce (.) americké a anglické filmy ale
ty byly pěkné, to bylo na úrovni, to nebylo to co je teď,
LG: mhm
AB: tak sme třeba (.) šli na dva filmy. protože sme ((smích)) <měli
zmeškáno>
01.366
210:211
AB: <no> seděli sme třeba za dvě koruny v první řadě když už sme
neměli peníze, ale ee hodně sme chodili, hodně.