Quote
01.366
159:168
MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v
šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi
narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem
neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho
LČ: hm
MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem
tam do toho kina sem šla. to sem si vždycky zavolala, zavolala, aby
mně schovali, aby mně schovali lístek, že
01.366
338:360
MD: tak, já nevim, sme byli zvyklí teda chodit do toho kina.
LČ: a tak a jak řádově byste to [odhadla, jak často?].
MD: [ale jako né], né bych neřekla, né jako večer, víte, tak na ty
odpolední a tak, protože...
LČ: a jak často zhruba? tak když ste říkala jednou týdně nebo
víckrát?
MD: no, tak podle toho, co hráli a tak si myslím, že, tak jednou
týdně to bylo.
LČ: a potom vy ste také mluvila o tom, že v tom letním období to
bylo trochu jinak.
MD: jo, protože tó, to prostě, to sme se sebrali, šli sme na výlet
někdy pryč.
LČ: takže někde v tom období ta četnost byla menší, že ste nechodili
do kina [tak často].
MD: [no, to už] to už jo. to už bylo, to už sme víc sme chodili ven.
01.366
375:388
LČ: no, tak potom se nějak změnilo to, jak em jak často ste chodila
do kina?
MD: nó tak, to už asi jo. to už si tak nepamatuju, ale vím, že, že
sme to už sme mohli vlastně to už sem mohla, to už sem vlastně mohla
jít aj, aj protože to už mně bylo kolik, devatenáct, že, no tak to
už sem mohla jít i prostě na večerní, jo. to už...
LČ: takže se to změnilo spíš v tom, [když ste mohla]
MD: [že, že už sem] mohla jít třeba na, ná na to hrála em, co já vím
tenkrát kdysi jestli Mandlová? ((Adina Mandlová)) no a takový Pešek
((Ladislav Pešek)) a takový to už že jo jako na takový ty filmy už
sme mohli, mohli jit, že.
01.366
474:477
LČ: a takže nějaké neoblíbené ste neměla.
MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani
neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to.
01.366
644:646
MD: tak za protektorátu, to sem moc do kina nechodila, protože jak
sem potom už sem byla jako pryč, že, když sem se ještě učila nebo
tak, tak sem nešla, a pak sem byla pryč,
01.366
940:955
MD: tak to ani nevím, to já sem tak moc potom nechodila do kina a
tak...
LČ: proč ste vlastně nechodila?
MD: no tak zase sem měla ňáký jiný tytok, starosti. nevim, no. vím,
že chodila sem, ale nevím třeba, že bych chodila pořád, že bych
chodila pořád, že, no.
LČ: takže ste chodila méně.
MD: [no, takže]
LČ: [a souviselo] to částečně i s tím, že už ste pracovala?
MD: no, no takže to ne nevím, že by to vadilo
01.366
1003:1014
no tak sem moc nemohla nemohla nikam
chodit a protože sem měla strach zase, aby mě někdo aby mě někdo ne-
LČ: [takže ste ani do toho kina nešla]
MD: [ne, ne to, že] řekl a jaktože je vona tak dlouho doma a jaktože
si tady chodí jak totok. tak sem prostě nikam nechodila, no a potom,
potom začly ty nálety, že, na Brno v tom štyryaštyrycátým, to sem
v Židenicích ee tetu a dvě holky, devět a dvanáct roků zabilo
tenkrát. no a pak přišly ty nálety a pak bylo osvobození, no a tak
to moc teda nevim, že by se do toho kina chodilo, ani nevim moc
potom.
01.366
365:373
LG: no úplně když ste začala chodit poprví do kina dvanáct třináct
roků nebo kolik vám bylo
MK: no to to si teď tak moc do toho kina nechodila
LG: mhm
MK: do kina do kina se chodilo potom já ponejvíc sem začla chodit do
kina jak jak byl Hitler tady
01.366
455:468
LG: jo ee podle čeho ste si vybírala ten konkrétní film, na který
ste šla?
MK: já vám povídám tolik tolik sem do toho kina nechodilo
LG: mhm a potom e jakoby když ste říkala, že když tu byl potom
Hitler a že ste začala chodit do toho kina víc
MK: e no jo no poslóchéte, to zase sem měla dobrá poprvní sem byla
starší už
LG: mhm
MK: jo a potom sem měla úplně jinačí okolí kolem vás
01.366
843:848
MK: český filmy se hrály taky, ale ale to poslóchéte, potom sem měla
ty děti, tak sem taky neměla čas
LG: jo mhm
MK: chodit tolik do kina