Quote

JV: do kolika let ste chodila tak pravidelně do kina, vzpomenete
si?

ŽH: no v tom v tady v Brně už bohužel ne, jedině tam

JV: a em

ŽH: v tom Zlíně, tam sme chodili (.) jednou týdně určitě

ŽH: třeba v tom Zlíně, a to sem si vybírala české filmy naše,
nedušínskou ((Antonie Nedošinská))

JV: české filmy.

ŽH: Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), ty známý herce.

ŽH: to mě zaujalo, že vy máte jenom takovej ňákej úsek ee pro vás je
důležitej a já sem vlastně v tom období moc do toho kina nechodila,
protože v tom Zlíně, pokud sem chodila do té školy, tak na to nebyl
čas

JV: mhm

ŽH: jedině v n- v [sobotu] anebo v neděli.

JV: stejný plat jako váš otec, á tam ste třeba už jakoby [chodila?
víckrát? no]

ŽH: [tam s- tam s- chodila do kina ano]

JV: a chodila ste třeba i častěji, [nebo teda ee em]

ŽH: [no jenom jenom] jednou týdně, protože když byla škola, tak s na
to absolutně nezbyl čas, a to se dělávalo i v sobotu

JV: takže už to jakoby ta situace se změnila, že prostředky ste teď
měla, [ale neměla ste zase čas].

ŽH: [měla, ale] ne zase, zas nebyl čas a a vybírala sem si výhradně
české filmy. výhradně ne, protože si vzpomínám, že byly ňáký ty
hudební filmy

JV: mhm

ŽH: soňa hemin ((Sonja Henie)) bruslení a ta diane durbinová
((Deanna Durbin)) nebo jak se menovala, já to ne- nevím [už sem]

XX: [a za války] marika rik ((Marika Rökk))

ŽH: marika reková ((Marika Rökk)), no

XX: Žena mých snů

ŽH: to byly filmy, tak to ano, tam už sem chodila určitě jednou
týdně.

JV: mhm a třeba šla ste i v to už teda v tom Zlíně i víckrát na
jeden film, kterej se vám velmi líbil, [ne ne ne ne]

ŽH: [to ne to ne], tak zase sem zaujatá nebyla.

tehdy už potom v té době, když sem byla starší, tak mě
ovlivňovaly filmy a chodila sem taky ee na to, co by mě asi
zajímalo, podle těch herců, a i podle národnosti, jak tady pán
vzpomínal na tu mariku rekovou ((Marika Rökk)) nebo tak, tak to už
jo.

JV: takže vás tam em zaujalo em na těch filmech em

ŽH: děj

JV: to téma

ŽH: ano téma

JV: mhm (.) a co se týče týče třeba žánru, tak e-e spíš jakoby ňáký
dramata nebo r- e romance ee nebo spíš jako hudební ee filmy,
komedie, [veselohry]

ŽH: [hudební] a komedie, a i tady ta tragedie, řikám, no to různě.

JV: takže ste nebyla třeba em vyloženě ňak em zaměřená na [jeden
žánr]

ŽH: [na ňákej] určitej ne

JV: ne ne ne spíš to bylo o tom tématu

ŽH: ano všeobecně. do dne- dodnes nemusím vidět americký filmy

JV: mhm

ŽH: e takový ty drsný, ňáký

JV: a ještě teda ňáké ty další druhy zábavy, jak ste se vlastně
třeba bavila, když ste byla em v tom věku

ŽH: v tom Zlíně v tom Zlíně ee potom ee jezdili tam ee teda v těch
Otrokovicích, jezdila tam ee, zpěváci tady z brněnské opery

JV: mhm

ŽH: nebo si pamatuju Alexandrovci ve Zlíně, to byl [to byla]

JV: [(to byli)]

ŽH: senzace

JV: jo

ŽH: Alexandrovci, to bylo něco, no ee Gustav Brom, Zlín.

JV: takže

ŽH: protože to je

JV: povídejte, já sem vás nechtěl přerušit, jestli ste něco chtěla
říct

ŽH: že to bylo, no různě no em na koncerty, s mým chlapcem, to byl
ee kterej pak se stal mým manželem, on hrál na hudební nástroje,
hrál v kapele takže, zpívat sme jezdili se svazákama, bohužel v té
době sme museli být taky tak, ale že sme ee milovali zpěv a zpívali
sme, tak sme s těma souborama jezdili taky

ŽH: [a pak už sme] tam chodili do tanečních a (.) a ten Brom
((Gustav Brno)) tam jezdil a já nevím k- Vlach ((Karel Vlach)), to
byly (.) známé orchestry, tak když tam přijely, tak hrávaly i
v neděli k obědu. v restauraci.

JV: jako živá hudba.

ŽH: živá hudba.

JV: hm hm hm. takže ste třeba upřednostnila, nebo neměla ste problém
upřednostnit ee i jiný druh zábavy před kinem ee.

ŽH: určitě. koncerty a divadla

JV: mhm

ŽH: ee toho sem vždycky využívala, [pokud to tam bylo]

JV: [ne nebylo to pro] vás teda to kino rozhodně n- nejdůleži[tější
(jako) v té škále]

ŽH: [ne nebylo to to kino] ne, zábavy.

vlastně nás teď jako ee zajímá em jak se třeba vlastně ty ee změny
projevily em em můžete říct, že třeba byly vyloženě kina n- německá,
která hrála, hrály německé filmy?

ŽH: taky se hrály [německý filmy]

JV: [jo jo jo]

ŽH: ani nevím, jestli to bylo s titulkama nebo v překladech

XX: to byly všechny ti- titulky. dabing začal až v někdy
v šedesátých letech.

ŽH: tak to si nevzpomenu.

JV: a německé týdeníky?

ŽH: určitě

JV: hm

ŽH: vítězíme, to bylo pořád.

JV: za celou válku.

ŽH: za celou válku, no.

JV: od roku

XX: hm

ŽH: od roku třicet, no jo.

JV: takže tohle vlastně vy v tom z- z- Zlíně, vy ste, [pamatujete
mhm]

ŽH: [všechno prožívala,] ano, jo, to pamatuju.

JV: mhm, a takže byla tam třeba ňáká ta jako užší skupinka va-
vašich ee přítelkyň nebo kamarádek nebo kamarádů, se kterými byste
trávila pak i následně i ten volný čas a [chodili]

ŽH: [určitě]

JV: i za tou zábavou nebo do toho kina

ŽH: určitě

JV: hm

ŽH: tam bylo velký kamarádství, protože ee tři, říkám, tři roky sme
chodili do školy, to sme byli na internátech, pak sme byli na
svobodárnách, tak jako dneska sou koleje, tak to byly svobodárny a
tam bylo velký přátelství mezi náma.

JV: a ee chodila ste do kina třeba ee už e v tom Zlíně sama nebo ee

ŽH: ne to sme [chodili s kamarádkama]

JV: [chodili ste společ]ně mhm

ŽH: společně

JV: mhm, a chodila ste míň nebo víc nebo [zase jednou týdně, více
více určitě, jo jo jo].

ŽH: [víc víc určitě určitě víc].

JV: takže vy ste [říkala,]

ŽH: [(když)] sem dodělala tu školu

JV: takže třeba dvakrát týdně?

ŽH: určitě

JV: jo

ŽH: to sme mohli, peníze sme na to měli.

JV: ale když ste teda ještě studovala vlastně tu školu v tom Zlíně
při ee zaměstnání, tak to byly ty tři roky, to znamená do roku
třice- e štyrycet dva? ste ee

ŽH: štyřicet dva, třicet devět

JV: ještě měla ten režim takovej em poměrně omezenej, nebo ten čas
ee [ste měla],

ŽH: [čas no] no

JV: omezenej tim vašim studiem, no. em a ten výběr filmů třeba se
nějak změnil po po tom roce třicet devět v tom Zlíně už

ŽH: ne ne já to zas řikám, zas ty v- český filmy a nebo ty hudební,

JV: hm

ŽH: a divadla, co tam jezdily zájezdy, protože em ty Otrokovice sou,
já sem byla v těch Otrokovicích, to je dvanáct kilometrů vod Zlína,
tam to nebylo tak em stálý divadlo tam nebylo

JV: mhm

ŽH: jako j- bylo v tom em Zlíně a je, takže sem navštěvovala em
všechny kulturní podniky, který se tam, který tam přijely.

JV: hm. ee měnilo se nějak e vaše chování ee cho- e ch- a vlastně
chození do kina a divácké chování ee s ee s tím, jak se blížil konec
války? ovlivňovalo to nějak třeba nebo, [ne ne ne]

ŽH: [ne nes- ne ne] nevim, nevzpomínám si, že by mě něco,

JV: hm

ŽH: ovlivnilo, v té době akorát byly ty německý ee žurnály před tím

JV: propagandistické

ŽH: propagandistický jo, vítězili Němci všude, to bylo to s-

JV: ale jestli třeba [ta doba]

ŽH: [ale jinak]

JV: jak začínala být už taková ee dramatická, jestli třeba ee

ŽH: ani ty filmy tam zřejmě ee em nedávaly něco, co by

JV: hm

XX: (k tomu bych chtěl) podotknout, že Němci měli civilní filmy,
vůbec žádná propaganda, žádná válka, nic, to bylo, děj se mohl
odehrát v jakýmkoliv městě v jakýkoliv době.

LČ: a tak kam ste chodila do jakého kina úplně [(jakoby)]

JH: [do Jasu ((Jas))] a do Sibiře ((Sibiř)) v Husovicích (.) tam byl
Jas a Sibiř a říkám vám, v neděli za korunu, jo, vykládala sem to
onehdy mé dceři, tam bylo předsálí takový než začlo, než nás
pustili, jedno děcko vedle druhýho že by nepropadlo jabko, tam ti
první udělali vlny a už sme se všichni kývali, jo? až teprve
votevřeli, tak hurá na ty sedadla (pak) si každej mohl sednout kam
chtěl.

LČ: a to bylo v obou těch kinech takhle ste se chovali [jak v Jasu
((Jas)) tak v té Sibiři ((Sibiř))]?

JH: [jo jo tak ano ano], tak to bylo to bylo do té ee než přišel
teda Hitler, jo, ne- v té první republice, jo, to dětství no
dětství, dětství je tak deset, no potom už zase už sou slečny v těch
patnácti šestnácti, že, to už sme chodily zase na jiný kina, už na
ty ee pro dospělý skoro, že.

LČ: tak to k tomu taky přijdeme určitě ee a jak často teda chodila
ste jenom v tu neděli nebo i ee častěji?

JH: jenom v neděli, protože ee tenkrát nebylo peněz, jo.

LČ: mhm

JH: u těch lidí nebylo peněz a taky ee zase ti co peníze měli, tak
zase dbali na vychování těch svých dětí a nepouštěli je na všechno.

LČ: a to znamená, že vaše rodiče ee to brali jako ee špatně, že
chodíte do kina nebo?

JH: ne nebrali, nebrali, nebylo peněz.

LČ: [mhm]

JH: [my] sme byli rádi, že nám dali korunu a abysme mohli jít na do
dětský na toho lauera hardyho ((Laurel a Hardy)) [no]

LČ: [a] chodila ste e s- teda se sestrou když [říká- že]

JH: [ne], sestra ne, to je o pět roků je mladší to...

LČ: ajo vlastně.

JH: to kdepak, to ne.

LČ: [takže s kým ste tam chodila]?

JH: [té bylo pět a mně bylo deset], no prosím?

LČ: a s kým ste chodila teda?

JH: třeba sama (.) klidně, já si nepamatuju, že bych musela jako s
někým chodit.

LČ: ale potkávala ste se tam [třeba s kamarády ( )]

JH: [no jistě], dětí bylo tam kolem dokola plno dětí, že, a já vám
říkám, nebyly peníze, tenkrát se za korunu koupily štyři pět rohlíků
(..) takže když vám maminka dala na na kino, tak počítala.

LČ: a kt- chodi- chodila ste teda do toho Jasu ((Jas)) a do té
Sibiře ((Sibiř)), [(ste říkala)].

JH: [do toho Sibiře]. jinak né do města, to to bylo daleko prosím
vás, myslíte, že by nám dali na tramvaj? tramvaj stála (ale) korunu
padesát do města a to né, se chodilo pěšky hodně [do města].

LČ: [a to ste měla] nejbližší tyhlencty dvě?

JH: ty dvě, ty byly v Husovicích.

LČ: a jaká mezi jaký mezi nima byl třeba rozdíl?

JH: no Jas, ten byl u Sokola, jestli ho pořídili sokoli, to já
nevím, prostě ten byl vedle Sokola husovickýho a Sibiř, to byl novej
nový kino postavený.

LČ: a měla ste jedno z nich třeba raději nebo jak jak ste to vnímala
[( )]?

JH: [no] radši sem chodila do Jasu ((Jas)), nevím, mně to bylo blíž
<totiž>

LČ: bylo to blíž a vypadalo to tam třeba i jinak nebo?

JH: ne, stejně, stejně, to byla ee řada dřevěných ee sedadel, co se
sklápí, jo, a v prostředku byla ulička, no a bylo to dost velký teda
(.) bylo to dost velký, no tak v tom předsálí takovým jak vám říkám,
že sme tam čekávali <až nás pustí>, tak tam byly pokladny, že, to
bylo stejný jak tam tak tam.

LČ: a vzpomínáte si třeba na to na zaměstnance v těch kinech, jak se
k vám chovali třeba co tam všechno bylo za [za lidi]?

JH: [ale jó], pěkně se chovali, no k děckám ee to vite ee nesmělo se
lumpačit jak dneska <he kdepak> (.) tenkrát byly slušnější děti než
dneska.

LČ: a prodávaly se tam třeba nějaké občerstvení nebo?

JH: hm [ne myslím že ani ne.]

LČ: [nebo nevíte ( )]

JH: ne nevím, to si nepamatuju anebo trochu já nevím.

LČ: a ee vzpomněla byste si jaký teda byl obecně názor vašich rodičů
na film a na kina?

JH: á tatínek chodil rád do hospody <než do kina, to já vám to
řeknu.> jo a maminka, ta šla málokdy do kina a když šla, tak šla
jednou na buriána ((Vlasta Burian)) do toho Sibiře ((Sibiř)) na
Dvanáct křesel, <to si pamatuju jako dneska> a to mně bylo myslím
dvanáct roků a a přišla a povidá, to byla blbina <mně říká, já sem
toho Buriana ((Vlasta Burian)) měla ráda> jako celkem, jo, i když
pozděj teda. a ona řekne, to byla blbina, no.

LČ: takže je to zas tak nezajímalo [ale ( )]

JH: [ne], maminka odebírala časopis Hvězdu

LČ: mhm

JH: tenkrát vycházela Hvězda (místo) dneska je Vlasta, ale tenkrát
(ale) bylo to zajímavý a tam sem si vystřihovala jako děcko plno
herců krásnejch, jo, protože mě to zajímalo, lepila sem si to,
(podívejte), teď su stará (a) <lepím to taky> a nevím proč, pak to
chytnu a hodím to do kontejneru.

LČ: takže ste si vystřihovala svoje oblíbené [herce]?

JH: [ano] ano ano a co teda za mýho dětství hrozně byla oblíbená
šerlej templenová ((Shirley Temple)), [jo],

LČ: [mhm]

JH: to vám něco říká?

LČ: [ano]

LG: [mhm]

JH: byla tady velvyslankyní, že, a ona byla tak krásná, ona měla
tady někde ee v těch mám její podobiznu, jo a ona měla krásný takový
vlásky, že? z- znáte to

LG: mhm

JH: no a taková živá no a tak to byla naše ee to byl náš miláček
šelrej templeno- ee templejová ((Shirley Temple)), no

LČ: a vy ste třeba měla tendenci se nějak podobně jako ona chovat
nebo zdobit nebo?

JH: ne ne ne ne ne ne ne [(to nepři-)]

LČ: [jenom] ste si ji ráda [vystřihovala].

JH: [ne ne ne] ne vona byla taková ee hrozně na tom plátně teda ee v
tom filmu poutala hrozně (.) poutala pozornost.