Quote
01.366
176:184
LČ: a kdy ste přestala pravidelně chodit do kina, jestli to dokážete
nějak [( )]
IK: [<no>] no tak myslím až za komunistů sme chodili hodně do kina
pochopitelně, takže až až po tom roce osumdesát devět,
LČ: aha
IK: můžu říct.
01.366
252:257
LČ: a jak často ste do kina do těch svých třeba kolem těch deseti let
chodila, jak často to bylo to bylo...
IK: no tak to sme chodili na ta nedělní představení,
LČ: ano
01.366
354:357
LČ: hm a jak často toto třeba bylo, to bylo ňáký ( ) nebo...
IK: no takhle zvlášť ne, to se tenkrát ještě nepěstovalo, aby se
chodilo takhle to,
01.366
423:425
IK: no tak to myslím, že sme chodili hodně do kina, protože bylo hodně
premiér, a tady skutečně kin bylo hodně, nejenom ve městě, ale skoro
každý předměstí mělo kino, že, takže a pořád byly ňáký nový filmy, že,
01.366
433:441
LČ: a chodila ste třeba, byste dokázala byste říct úplně nějak
přesněji, jestli třeba dvakrát týdně nebo i...
IK: no třeba i každý den, sme chodili.
LČ: i každý den.
IK: no protože vlastně, já nevim, divadlo tak moc nebylo, ale kinem sme
velmi žili, opravdu.
01.366
1111:1117
LČ: a chodili ste třeba za protektorátu do kina víc, nebo míň, nebo
jako byl tam ňáký ňáký jako zlom třeba v tomto, že byste změnili tu
četnost?
IK: no, no to to byla taková pro nás určitý, no jak, jak bych to řekla.
no chodili sme hodně do kina, hodně, pořád, protože to byla taková,
taková zábava, která u mládeže převažovala.
01.366
1210:1212
LČ: a chodily ste častějc nebo pořád tak jako stejná ta.
IK: tak asi, tak se to, ale já myslím, že stejně sme chodily do kina.
01.366
158:164
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. třeba v padesátých letech nebo v šedesátých letech, kdy ste přestala pravidelně do toho kina chodit.
LH: no, teď když sem přestala vidět. no to je tak šest, tak asi k šestýmu roku. tak asi šest, no.
JV: dobře.
LH: protože je to veliké a mně se to míhá, bohužel.
01.366
170:176
JV: hm dobře. takže první otázka by byla em jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina.
LH: jé, to sem byla, tam byl Pat a Patachon
JV: hm
LH: <to vám můžu říct,> to sem tá, ty figurky byly dvě. to byly první figurky takový. ten jeden byl malé a jeden byl velké. a menovalo se to, oni se menovali Pat a Patachon a to bylo narvaný kino. hlavně taky hodně dětí, děti tam byly taky, i dospělí. a měli ohromnou em aplaus, ale oni byly první ty chvíle byly němý. ten film byl němý. a potom já si teď nemůžu vzpomnět, manžel si taky nevzpomněl, pak byla eště jedna figurka, a ty už byly takový elegantní, taky, jeden byl silnej a jeden byl slabší, menší.
01.366
270:280
JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku.
LH: no, když sem měla koruny.
JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc.
LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak
JV: ale já myslím jako dítě, když ste byla ještě
LH: aha, jako malá, jo, když teta byla potom v Praze, u té pani, tak vona dycky mně, to sem byla její miláček, a vona dycky, Lidunko, ne- nevadí, já ti ne- s tou školou je to teda, maminka měla strach okolo té školy, jak to bylo těch studentů, víte jak je to, jak to bylo, to byla hrůza. a tak dycky mně ňákou korunu na Vánoce, když sem měla svátek, když sem měla narozeniny, no, a tak vona, měla sem hned do kina. a na dlouho. a já sem byla šetřílek, do kinečka sme šli.