Quote

SM: hm ee dobře. a byla ste někdy přítomna promítání filmu v
domácnosti?

LZ: ne.

SM: takže ee

LZ: ne, to nemůžu říct vůbec. nikdo kdo, tak nikdo neměl, a teď co,
co se týče em třeba co mají někde tak, tak nikam nechodím, že by
měli třeba, že by si pouštěli doma filmy nebo něco to. naši to taky
mají, ale já tam nechodim. voni bydlí až ve třetím poschodí,

SM: hm

LZ: a než bych tam vylezla, tak řeknu tak radši <nendu.>

SM: jo. a takže si nepamatujete že by třeba měli kdysi vaši známí
třeba filmovou promítačku?

LZ: né, ne.

SM: dobře.

LZ: totok, to vůbec ne, já, bratr vůbec to, ten vůbec totok né nic
takovýho, a em co byly, co sme měli rodinu tak to taky vůbec ne.

SM: hm

LZ: ani to vůbec nevim, že by něco takovýho mělo ně- že něco bylo
takovýho. ne. my sme ňák moc, ne. naši vůbec ne, a ani manželovi
rodiče, ani sestry, tenkrát to tak, možná dneska už by třeba, ti
mladí už dneska mají třeba, už mají video, mají to. to naši taky
mají video, mají já nevím co eště všecko, ale mě to ňák neláká.

SM: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? potom? a
na to jaká byla třeba atmosféra v kině?

LZ: no to víte že to už bylo, byly ty filmy už jinačí, že, už
přestaly em tamty týdeníky byly už takový, a začalo to em tam, víte
po té válce ta eufórie byla prostě docela jiná. každé byl rád, že je
konec té války, pomalé sme dost tak jako byli vděční těm, tomu
osvoboditelům, jo, když sme, no mysleli sme si že to bylo tak, takže
to bylo takový, tak zase přišly sem ty ruský filmy, a některý ty
filmy teda se vopakovaly, no tak bylo to takový, no prožívali sme,
byli sme rádi že je konec války, tak zas nám to dost ty ruský filmy
se dávaly, ty válečný, a a totok. no tak takový, jinak bylo to
prostě jiný takový, no, a takový aj nadšení aj takový, člověk se
chodil na ty brigády, a a prostě chtěli sme si tu republiku
vybudovat, jo, jako. mysleli sme si že to bude jako jiný. ježiš to
se nadělalo brigádnickéch hodin, dyť to už eště sme teda, dyť i,
bylo chodili sme jako em na brigády do toho, do té Líšně, co se
voddělalo hodin. a tam se kopalo, ďály se jako, to bylo Gottwaldovo
údolí, potom tam byly ty líšeňský slavnosti a tak dále. a tak tam se
nadělalo brigádnickejch hodin hodně. já sem chodila s už to tenkrát
s manželem ne teda, no ale byly to aj z tiskárny se dělaly tam
brigády, a no už potom sme spolu taky chodili tam. a co se vobdělalo
tam, a tam se chodilo, a tam se chodilo, na saních se vodhrabovalo,
to a to, chodili sme na brigády a, a že se budeme mít lepší, no,
byly dvou- dvouletky a pětiletky, a já nevim co všecko, no. každé si
myslel že to, no, bude.

SM: hm

LZ: já osobně, vy ste mladá, to těžko, ale nevim no. povidám, ta, ta
situace byla docela jiná než je dneska.

SM: hm

LZ: dneska každé když nemusí, tak neudělá a, anebo hledí sám na sebe
jenom, aby co nejvíc viděl a není to teďkon. mně se to nelíbí teď
ta. já su ráda že su tak stará. věřte mně to. já řikám, vy dneska
mladí, nevim.

SM: hm

LZ: dneska teda abyste měli vzdělání, to je podmínka, protože jinak
to ani no.

SM: jo. a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné navštěvování
kina.

LZ: no tak to bylo potom už pomale bych řekla v tým, když sem se
vdala, byly děti, no tak ještě se někdy, když přišli po- pohlídat
rodiče nebo to, tak se do toho kina sme šli. manžel ten nebyl teda
ňákým, von měl koníčka teda motorku a auto, ale tak to, tak
s maminkou někdy, to když pohlídali, tak, tak zas říkám, tak má tak
málo, no. a ňáký kamarádky, no tak, to když sme šly s kočárkama ven
nebo něco,

SM: hm

LZ: ale manžel neměl rád moc nějaký takový, ňáký návštěvy nebo,
abysme se ňák tohleto. takže už potom, tak když byl ňákej film
pěknej, nebo něco, tak taky se šlo. to potom když byli kluci už
větší, tak už se taky do toho kina zase šlo, nebo sme chodili tak,
nebo jinak už potom moc, pak už byla televize, to už

SM: hm a bylo třeba v Brně ňáké kino které ste vyloženě neměla ráda?

LZ: nemůžu [říct, ne]

SM: [nebo do které] třeba nebo třeba kdyby vás tam někdo pozval do
toho kina, že byste tam nešla?

LZ: ne, ne, tak to teda ne, to mě, to mě, já vím že tam v té Jaltě
((Jalta)) bylo, ale tam se byla párkrát, tam ne, tam moc sem nešla,
ale em jinak nemůžu říct, to, kdyby mě někdo pozval do kina, tak
<sem šla tam, to nevadilo.> to mně nevadilo.

SM: hm

LZ: pak byla ta v Alfa pasáži bylo to kino Alfa,

SM: hm

LZ: tak to ale taky moc tam mě to ne- nějak ne. do té skaly
((Scala)) sem ráda, anebo do toho Kapitolu ((Kapitol)) u divadla jak
je ten, tak tam bylo kino teda.

SM: hm

LZ: dneska taky je těch kin plno už zavřenejch, no.

tak potom když už sem byla větší, starší, no tak už to bylo
takový ňáký takový, no, tak to tam byl tehdá aj sme byli s manželem,
na tom, to lásko bože lásko ((pravděpodobně Léto)), co tam zpívala
ta Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)) tam hrála, no a takový,
Muzikantská Liduška, mám to tady napsaný. Muzikantská Liduška. takže
tam, tak to tam hrál na ty housle a na varhany manžel trošku tak
jako, tak to tak to vím že sme byli spolu už, potom sme byli na tom,
na tom Madla zpívá Evropě, to už sme spolu, no tak my už sme spolu
začali chodit em prakticky když nám bylo osmnáct myslím.

SM: hm

LZ: no, a to bylo, takže, takže to někdy do toho kina sme šli tak na
takový ty filmy, no, ale spíš to byly filmy takový jak sem říkala,
to Madla zpívá Evropě, Muzikantská Liduška, no potom už to, Krb bez
ohně, no takový ty zamilovaný filmy jako pro děvčata, no, to bylo
takový, no, když...

SM: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, čím ste se jako
řídila při tom výběru toho filmu.

LZ: no tak rozhodně byly plakáty, to se věše- věšely plakáty,
plakáty vždycky na celý em to byly, vždycky se vyvěsily plakáty,
takhle větší, a tam bylo skala ((Scala)), Kapitol, to, jo? Moskva,
to se tenkrát menovalo, takový ty, už jako, no potom za první
republiky ne, no ale Kapitol, Jalta em skala ((Scala)), a nevim ty,
ty, a tak to byly, a to se prostě, bylo to až do těch nejmenších,
jo, to byly Husovice, Židenice, ty nejmenší filmy, no tak sme se
dívali kde co hraje, tady hrají to, na, na Marxové ((Lido bio))
hrají, nebo v Radosti ((Radost)) to hrají, nebo v Husovicíh ((kina
Jas a Sibiř)) to hra-, prostě takhle tam sme vybírali. to byly
plakáty na každým prostě rohu nebo to, tak tam se to, dneska to tak
není, ale em spíš to teda bývalo, že byly vyvěšený plakáty, a to
vždycky bylo od kdy do kdy, tam se hraje to a to. tak věšelo se to
vždycky, prostě plakáty byly, no.

SM: hm

LZ: to se tak, jé tam hrají to a to, už jeden druhýmu se řeklo,
pudem do kina, nebo pudem se tam, tak to bylo, ale jinak...

SM: a kromě toho že třeba se vám špatně četly ty titulky, hrálo pro
vás ňákou roli v které zemi ten film třeba vznikl?

LZ: no tak to bych, to bych neřekla.

SM: hm

LZ: em-em to bych spíš řekla že bych, že mě to zajímalo, jak tam
žijí nebo jak tam, jak tam prostě, jaký prostředí je tam, nebo něco,
to už by mě víc (nadchlo), ale by mně to vadilo, já celkem zas dost,
dost ráda čtu, a dost teda em, a dost jako bych řekla rychle že to
přečtu, ty titulky. nebo si zbytek domyslím.

MB: takže dá dá se nějak říct ee jak často ste teda pak do toho kina
chodila zhruba.

LM: no tak potom potom až, tak to sem už potom začala eště
s děckama, když už e se svými dětmi em tak to sme chodili, protože
to sme bydleli s tom Králově Poli, tak to sme chodili do Jadranu
((Jadran)), v Jadranu z- znáte Královo Pole?, neznáte těžko, že

MB: trošku

LM: ale no no tak ee tak tam byl e kino Jadran, teďka sou tam myslím
ti, já nevím co tam em dolů to se šlo pod zem, ale je to v tom e
proti proti Husitské, vedle jak je (žouželka), jak je to v ní tak
tak ňáký, teď sou tam Vietnamci nebo já nevim ňáké hadry sou tam tam
sou všade hadry, že jo. tak e tak tam byl kino kino Jadran, dobrý.
potom dokonce, dokonce, jak se menoval ten ten film, létající klipr
((Létající Clipper)), říká vám to něco, ten název?

MB: ne

LM: to byl barevný film a oni to měli širokoúhlý, tak to byly
takové, lidi tam vykřikovali, protože byly mnohé záběry, že ste měla
dojem, že na vás jede teda, letí letadlo na vás přímo a tak- takhle
em tak no to no potom ani nevím, proč jak to bylo e z- bylo zrušené,
protože pak už sem se dá říct jako do kina moc nechodila. protože ee
čas, jednak sem byla zaměstnaná, jednak sem měla velkou rodinu ee
jednak se muselo šetřit a když tak se ch- tak sme měli ee
permanentky a (abonentky) na koncert a já do divadla.

no a potom už e se známostí a
s mužem. ((smích))

MB: mhm. pamatujete si třeba na ee první návštěvy kina po osvoze-
osvobození? jaká byla třeba atmosféra.

LM: no tak to víte že jo. euforie byla velká a že se všechno tak
jako volně ee rozběhlo. na čem sme byli, to si teda opravdu ne-
nepamatuju, protože em sem měla, potom sem měla ty děcka, tak to už
samozřejmě už na to čas čas nebyl, ale ne- nepamatuju se. to to si
nedovedu uvědomit nějak.

MB: mhm a nějak obecně, jakoby v těch kinech ee jestli to bylo nějak
znát, [nějaká ta změna]

LM: [ne], ne

MB: ne, mhm

LM: nevím, protože em sem se spíš poutala na ty, na to divadlo nebo
koncerty.

MB: mhm, jasně.

LM: které byly pořád plné. to nebylo, to bylo opravdu, divadlo bylo
nabité a stadion e em dřív byly, než se postavilo nové divadlo,
protože ty koncerty tam byly stále, na na jedničce, na Sokole Sokol
jedna ((Sokol I.)), na stadioně na na Kounicové, tak ee to bylo
plné. to byly přístavky plné, ono to mělo uličku uprostřed, ale
přístavky a plné a galerie a em prostě em bych řekla, že Brno,
hluboce kulturní, kulturní město.