Quote
07.374
383:395
a pamatuju si
no jako že byly školní jako výl- takový do kina.
LG: jo
JB: ale to organizoval dycky kněz, ten katecheta, se menoval kate-
menoval, no ten co nás učil ten kněz, no tak byl katecheta,
LG: mhm
JB: to byli který vyučovali děti ve škole, katechismus, že no, tak
sme byli na filmu golgota ((Golgota)) to byl italský film a to bylo
no vo ukřižování Krista, jo. ten film
07.374
414:423
LG: a byl pro vás ten film a to chození do kina...
JB: co?
LG: jestli byl pro vás ten film a to chození do kina v tom dětském
věku, jestli to pro vás bylo důležité, jako
JB: no tak to byla zábava, že ((smích)) no na nejaké vzdělávání, no
to, to se nedá říct, že aby to bylo. většinou to byly takový zábavný
filmy anebo anebo dobrodružný anebo [podobně že,]
07.374
451:454
ale to bylo
zkrátka takhle, no, nebyla televize no tak, e e třeba sme měli
dlouhou chvílu a já sem řekl hrají jo tam hrají jo v lí- v Lípě
((Lípa)) třeba takhle film poď do kina,
07.374
598:602
LG: [to neznám.] a teda i potom když ste se oženil ste navštěvoval
ty star- ty stejné kina, jo?
JB: jo no ty stejný v Brně no zkrátka ale nejvíc tady ty jak řikám
kde sme bydleli, no.
07.374
653:659
a jak řikám pro mě to byla
taková vzácnost tam jako kluk malej se dostat do toho kina prže
většinou ty filmy byly, to bylo všady to jedno to bylo mládeži do
třinácti let nepřístupný, podruhý do patnácti let a takhlé, tenkrát
to bylo dost přísný no takový, na to se dbalo to chodily jako takový
kontroly a když už se začalo hrát, tak aj svítili baterkou, jestli
tam nesedí náké špunt jak já.
07.374
763:768
tak sem chodil nejradši do těch
kin, co byly blízko, právě taky s manželkó, ale taky sme si vyjeli
někde, jak řikám tam do toho do toho Královýho Pole jak se to
menovalo velký kino panoramatický ((Jadran)), hráli tam tu velkó,
Velká země to byla taková, to hrají i teď v televizi, to kolikrát
hrají.
07.374
1074:1088
LG: a em bylo teda důležitější to kino, nebo ten film samotný? jako
[rozhodoval ste se]
JB: [no ten film.]
LG: takže ste když ste chtěl vidět [ňáký film...]
JB: [to kino to mě] ani tak nevadilo jaký bylo, no tak pokud tam
nebyly ty blechy náký no, to člověk dycky dotáhl nějakou blechu z
toho, no to se smějete
LG: [mně to připadá]
JB: [ale to byly blechárny], no vyloženě no, to sme přišli dom a už
sme honili blechy, no ((smích)).
06.373
353:372
LN: to sme měly s kamarádkama a chodily sme. oni hráli ve čtyři, v
šest a osm, tak my sme chodily tak na tu čtvrtou, nebo v létě i na
tu šestou, protože večer už sem musela být vlastně za světla doma,
takže to už sem nesměla chodit.
KH: hm. ?šla ste někdy?
LN: ?á sem večer nikam nesměla chodit?
KH: a šla ste někdy na obě ta představení, že byste šla ve čtyři a
pak hned to stihla v šest?
LN: ne, to nikdy. to sem musela si žádat o tu korunu, že ty rodiče,
to nebylo tak jednoduchý, abych si mohla chodit po svejch nějakejch
zálibách. musela sem vždycky poprosit, a to sem si musela zasloužit,
tu korunu.
KH: hm
LN: pomáhat nádobí, nebo tak něco dělat doma.
06.373
477:482
KH: ?to, to vůbec nevadí!? a můžu se třeba ještě zeptat, v kině,
měli ste ve zvyku třeba kupovat nějaký nápoje, nebo bonbony nebo
tak?
LN: to ne. nikdy. to sem neměla na to peníze. to vůbec, to
nepřicházelo v úvahu jako.
06.373
575:587
ale jinak to
bylo všechno černobílé ty filmy a jako. no a to taky sme museli
chodit na ty filmy. to bylo třeba Noční motýl, že. tam hrála Adina
((Adina Mandlová)) a Hana Vítová, a to bylo od osmnácti let! takže
on ten uvaděč to poznal. to kolikrát <nás vyhodil, že> sme se tam
tajně nějak tohle, ale to bylo do šestnácti a do osmnácti let
nepřístupné některý filmy. tak sme nemohli na ně ani jít.
KH: hm.
LN: dneska vidíte v televizi a ve filmu vůbec nepřichází, ale tam
stal pořadač, trhal lístky a zrovna vyhazoval, že. i když sem měla
lístek, tak mě tam nepustil