Quote

Rozhovor vedla Kristýna Haklová
Rozhovor přepsala Hana Vašátková
Datum a místo: 26. března, Brno

Rok narození: 1928, narátorka měla o 3 roky staršího bratra.

Povolání rodičů: Otec vrchní četník, matka v domácnosti.

Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila v Nové Bani na
Slovensku, pak se její rodina přestěhovala do Veverské Bítýšky,
poté, asi v roce 1938 se přestěhovali na ulici Mozolky (Žabovřesky),
kde bydleli dva roky, poté ulici Sirotčí (dnes hronova – Veveří).

Povolání narátorky: Mzdová účetní u stavebního podniku v Brně, poté
stejné povolání v Kopřivnici.

KH: tak už to nahráváme. a (.) tak dneska je šestadvacátého března.
jsme v Brně a budeme se ptát teda na vaše zkušenosti ohledně kina.
nejdřív bychom začali obecnýma otázkami. jak se tedy přesně
jmenujete a kdy ste se narodila.

LN: tak jmenuji se L. N., rozená Baumanová a narodila jsem
se čtyřiadvacátého října devátenácet dvacet osm.

KH: ee

LN: a narodila jsem se v Nové Bani na Slovensku. tam byl otec můj
jako vrchní četnický strážmistr, takže jsem se narodila na četnické
stanici.

KH: hm. no a kde ste bydlela tak zhruba do roku čtyřicet pět? [když
ste se]

LN: [a potom otec] prostě už se to na tom Slovensku začalo tak nějak
blížit prostě k tomu osamostatnění těch Slováků, že. a byla tam
taková divná prostě situace, tak otec si požádal o přeložení a
přeložili ho tady em k Brnu do Veverské Bítýšky...

KH: hm

LN: zase jako vrchního četnického strážmistra, takže tam jsem od
svých deseti měsíců vlastně prožila svoje krásné dětství.

KH: vy jste tam chodila i do školy?

LN: tam jsem chodila od první, do třetí třídy no a otec byl sokol,
náčelník Sokola ve Veverské Bítýšce, potom byl zakladatelem
pěveckého sboru Sokola ve ( ) Veverské Bítýšce, takže já jsem
začala chodit do Sokola od třech roků, otec mě bral sebou, takže
jsem tam byla jako doma.

KH: hm

LN: tak. prostě, cvičila jsem. vychovával nás otec jako lásce
vlasti, vlastenectví a měla jsem i bratra. ten se narodil, maminka
pochází z Hané, z Morkovic, takže i když byla jako s otcem na tom
Slovensku, tak k porodu jela k rodičům do Morkovic na Hané.
KH: hm

LN: takže i s bratrem, bratr taky chodil do Sokola.

KH: on byl starší nebo mladší než vy [váš bratr]?

LN: [bratr byl] o tři roky starší než já.

KH: hm. a co dělala vaše maminka?

LN: naše maminka neděla- byla postě v domácnosti. ona nemohla chodit
do práce, protože jako paní vrchní na četnické stanici tam měla
práce, dokonce jsme měli i služku, protože tam pořád...

KH: hm

LN: se něco dělo, chodili tam prostě z toho okresního města, ti
policisté a tak, takže pořád u nás někdo byl k obědu a takže maminka
byla celou dobu, co byla provdaná, než zemřela, doma v domácnosti.

KH: hm. a nepřestěhovali ste se pak do Brna?

LN: potom sme se přestěhovali, bratr chodil v té Veverské Bítýšce do
páté třídy a protože on, já jsem byla jako tělesně zdatnější mnohem
než ten bratr, protože prodělal spálu, takže ee pak začal chodit do
gymnázia tady v Brně v Žabovřeskách, no aby nemusel bratr dojíždět
každý den vzhledem k tomu, že teda nebyl tak tělesně zdatný, tak
jsme se přestěhovali sem, do Brna, napřed do Žabovřesk.

KH: hm

LN: a tady sme v těch Žabovřeskách bydleli asi ee na mosolkách
((Mozolky)) asi dva roky, protože jsme bydleli jako v podnájmu v
rodinném domku a ti byli, majitelé byli Němci a ee prostě, protože
se schylovalo už k tomu devětatřicátému roku, tak sme se tam nějak
necítili, protože sme měli strach z nich

KH: hm

LN: oni prostě byli kovaní, a takže a náš otec byl vlastenec a tak (
) strach a tak sme se přestěhovali do Brna na s- bývalá Sirotčí
ulice.

KH: hm

LN: teď je, teď se jmenuje Grohova

KH: hm

LN: ulice. a tam sme bydleli až (.) prostě asi do roku devatenácet
osmdesát devět nebo devadesát

KH: hm

LN: tam už jsem se, odtud jsem se provdala vlastně a tam jsme
bydleli teda na té Grohové.

KH: a jaké ste teda navštěvovala školy?

LN: já jsem chodila pět let do obecné třídy, částečně v těch
Žabovřeskách, na Horové a pak na e Kounicové tady v Brně, do páté
třídy.

KH: hm

LN: no a pak sem se, dělala jsem zkoušky do gymnázia, tehdy to bylo
osmileté gymnázium, městské, dívčí, reformní, reálné gymnázium v
Brně. bývalá Antonínská ulice, teď je to Jaselská

KH: hm

LN: a tam jsem maturovala, po těch osmi létech, až do roku čtyřicet
sedm, čili skoro celou válku a...

KH: a pak ste šla do zaměstnání?

LN: a pak sem, protože, pak sem musela jít do zaměstnání, protože
otec pak byl dán předčasně do penze, před začátkem druhé světové
války. jednak proto, že nedoslýchal a jako prostě policista to ee,
to nešlo, takže byl dán předčasně do penze a já jsem tedy ee prostě
chodila do toho gymnázia, jo. matka byla pořád v domácnosti a byla v
zaměstnání jenom v roce čtyřicet tři a čtyřicet čtyři, nebo, ano, ee
ve Zbrojovce, to musela jít do zaměstnání, to dostala předvolání z
pracovního úřadu a musela jít do Zbrojovky.

KH: hm

LN: jako pracovat manuelně

KH: a co ste dělala vy vlastně za povolání [po válce]?

LN: [já sem] po válce musela jít do zaměstnání, protože můj bratr
začal po válce, dokončil gymnázium, to bylo ve čtyřiačtyřicátém roce
a byl až do pětačtyřicátého roku musel být, to se jmenovalo v Brně
luftšutc ((Luftschutz)) nebo protiletecká obrana a tam on prostě byl
jako voják, ani nechodil domů spávat, tam dostával jídlo. no a
chodili prostě ti chlapci, když třeba byly velké nálety a v Brně
bylo potřeba odklízet jako ty trosky a to, tak ti chlapci tam museli
jako, to se jmenovalo luftšutc ((Luftschutz)) a tam oni museli teda
podle pokynu chodit do práce. no a po pětačtyřicátém roce nastoupil
na Právnickou fakultu v Brně, na práva, no a promoval v ee
osmačtyřicátém roce

KH: hm

LN: a to byla tragédie, protože nevím, co se stalo, ale odpromoval
jeden den a druhý den mu nedali prostě diplom do ruky, jako oni ho
nechali odpromovat a nedali mu diplom a řekli mu, že nemá kladný
poměr k lidově-socialistickému zřízení a že má přijít příští den na
fakultu a on se tam dostavil a dostal umístěnku tady v Brně do
Zbrojovky. musel manuelně pracovat, no a to jeho kamarádi, jeho
kolegové ze studií ho prostě označili tedy jako politicky
nespolehlivého a předali ten diplom ee tady na krajský výbor, eh,
Akční výbor Národní fronty nebo krajský výbor káesčé ((KSČ)), kde
měli rozhodnout, jestli on tedy ten diplom dostane nebo nedostane a
takže bratr se nervově zhroutil, otec taky a trvalo to pět měsíců,
to on se ani o to, nějak o ten diplom jako už neměl sílu se o to
nějak žádat, aby mu ho dali, no ale pak mu pomohli jeho kolegové
někteří, kteří nebyli ve straně nebo možná byli, nevím a on ten
diplom dostal, ale až po pěti měsících, čili on do té doby musel
chodit do té Zbrojovky, jo a, protože byl na tom nervově špatně, teď
ze začátku dělal samozřejmě zmetky, takže každý zmetek se mu
odpočítával ze mzdy, tak nosil domů třeba dvě stě nebo tři stovky,
otec byl v penzi, že. měl malou penzi, matka byla v domácnosti,
takže já jsem se domluvila s rodiči, já jsem měla jít studovat
farmacii, že, ten rok to odložíme a že půjdu do práce, než ten bratr
prostě dostuduje. jenomže, vlastně, to dopadlo tak, že sme byli na
tom, prostě já sem živila ten rok celou tu rodinu. našla jsem si
solidní práci, a takže jsem skoro všechny peníze dávala rodině,
protože bratr toho nosil málo a...

KH: hm

LN: tak.

KH: a vy ste potom šla zpátky do školy [nebo už ste zůstala v
zaměstnání?]

LN: pak už sem se nedostala. já už sem nemohla jít studovat, to bylo
v devětačtyřicátém roce a to už, my sme měli, jako buržoazní rodina
sme byli poznamenaní a vzhledem k tomu, že bratr vlastně měl nějaký
politický ten škraloup, že, tak sem prostě, padli sme na společenské
dno, byli sme odsouzení jako prostě [celá rodina].

KH: [a jaký] typ zaměstnání ste teda dělala?

LN: já jsem dělala úřednici jako v účtárně mzdovou, účetní a takže
sem prostě byla u stavebního podniku a eště osud se ke mně tak
zachoval, protože v Kopřivnici, tam sme stavěli pro Tatru továrnu,
nějakou halu a tam se stalo velké neštěstí, nějaká tragedie. tam ten
stavbyvedoucí, zástupce stavbyvedoucího a mzdová účetní jeli
služebním vozem někde na večeři a přejížděli přes trať jako a
nestihli to, to auto jim na té trati vypovědělo službu a narazil do
nich nákladní vlak. tak tři mrtví byli a já jsem ráno šla do práce a
v devět hodin dopoledne už jsem odjížděla, protože jsem byla
svobodná a někdo tam musel jít do té Kopřivnice, tak dva inženýr
Prudil, já a ještě jeden inženýr Jelen, mladý, já jsem vlastně byla
svobodná , ten inženýr Prudil neměl děti a ten inženýr jeden, Jelen,
taky mladý, ženatý, ale bezdětný, tak sme museli, přijeli k nám
autem a ten vedoucí řekl mamince, ať mně dá pár věcí a odjela sem do
té Kopřivnice. nevěděla jsem, kde budu bydlet, nic, takže sem
bydlela tam u ňákejch lidí, než mě sehnali jako podnájem a to sem
bydlela ve Zbraslavi, shodou okolností tam vedle domku, tam bydlel
Emil Zátopek. no a chodila sem do té Tatry, taky do mzdové účtárny
jako v tom stavebním podniku a tři kilometry každý den pěšky. ráno z
té Zbraslavi a večer, takže tak se mně změnil život, ztratila sem
všechny známé, že jo, v Kopřivnici, to bylo pohraničí, sem se
dostala do světa, který mně byl neznámý, že jo. tam byli dělníci,
cigáni, prostě, že jo, jak na stavbě. od rána do večera v práci a
žádný pohodlí, nic, no.

KH: ehm, a vy ste mi říkala, že ste chodila vlastně dřív pravidelně
do kina. můžu se zeptat, odkdy zhruba?

LN: chodila. to jak jsem byla v Brně, jak sem studovala gymnázium,
tak sem chodila skoro každou sobotu. to sem chodila, protože sme
bydleli na té Grohové a nejblíž to bylo jednak na ten Stadion, no
ale to bylo jako, tam by, to už sem tam pak nechodila. tam byly
dětské filmy, jo, ten Pepek námořník a Sněhurka a sedm trpaslíků,
takže to sem tam chodila, to vím, že vstupné stálo asi korunu nebo
tak. no a pak sem chodila hlavně do té jako Studio se to jmenovalo,
ten kino Art, no a tam už sem viděla, to bylo za války i německé
filmy marika rek, marika rek ((Marika Rökk)), všelijaký takový ty
ee, prostě už si to nepamatuju, ale krásný filmy to byly.

KH: no, a když si vemete jako dětskou zkušenost, když ste tak do
těch deseti let, jestli ste byla v kině nebo jestli si vzpomenete na
svou první návštěvu kina jako vůbec?

LN: no to si vzpomínám, to bylo, to sem seděla skoro v první řadě,
že, a přišla sem tam, já mám dojem, že to nebylo ani, ty lístky
nebyly ani očíslované, prostě to bylo podle té ceny, že. tak za tu
korunu, to byly ty nejlacinější, to byla první, druhá, třetí nebo
čtvrtá řada, podle toho, když sem přišla brzo, tak sem si sedla, že
jo, trošku dál, ale jinak to nebyly, to byla vstupenka, ale která
neměla ani číslo sedadla a tak, tam bylo hodně dětí, že jo, tak (
)

KH: a jak často ste jako dítě chodila?

LN: no to sem chodila tak, nejmíň tak jednou za týden a to bylo
obyčejně v sobotu, protože ve všední den sem ani nechodila. ale pak
v sobotu nebo v neděli to tam hráli pro ty děti.

KH: hm

LN: takže,

KH: a doprovázel vás někdo?

LN: no, to totiž že sme bydleli blízko toho Stadionu ((Stadion)),
takže sem chodila sama. to sem tam ještě shodou okolností na té
Kounicové hned skoro naproti Stadionu ((Stadion)) bydlela moje
sestřenice, takže sme chodily kolikrát spolu, takže maminka neměla
strach. to sem chodila, to bylo kousek, tak pět,

KH: hm

LN: deset minut do toho kina. jinak sem sama nikam nechodila, ale
tady na to dětské, to sem chodila sama.

KH: hm. a šli aspoň někdy s váma rodiče nebo bavili se s váma o těch
filmech?

LN: ne, to se ani, to já sem, o těch filmech, o té Sněhurce
((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince, ale o tom
Pepkovi námřom ((Pepek námořník)), tak ten tam dělal jenom samý jako
legrace, jo, ale tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem
vykládala mamince. to si živě pamatuju i dodneška jako. ale protože
já jsem, naši mně četli denně pohádky, takže já jsem tu Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) znala skoro nazpaměť, takže to, já
jsem dost mamince, potom když sem byla starší a chodila sem do
zaměstnání, tak sem prostě mamince i když sme chodily do divadla,
tak sem i mamince koupila lístek, tak to sme si spolu vždycky
vykládaly a do toho kina taky někdy, ale to se mnou pak už
nechodila, když sem chodila do gymnázia, to sem chodila s
kamarádkama do kina...

KH: hm, a teda když ste ještě jako děti, řešily se nějak filmy i ve
škole? buď se spolužákama nebo třeba učitelé?

LN: né, to ne to sme, o tom sme nikdy ve škole nijak, to si
nepamatuju, že bychom o tom ve škole někde vyp-, mluvila nebo
vyprávěla, ne.

KH: hm, a jako dítě teda byl pro vás ten film nějak důležitý?

LN: ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano, ale ten Pepek
((Pepek námořník)) to, to prostě sem brala jako legraci, jo? to sem
se tomu smála, nebo to, ale nijak to ve mně nezanechalo. já si to
živě takhle v paměti dovedu představit, ale to byly samý takový jako
legrace, takže to na mně nenechalo ve mně celkem žádný takový
pocity, ale ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano.

KH: hm

LN: protože mně jí bylo líto, že jo a takhle byla smutná taková a ti
trpaslíčci, tak to si...

KH: no a nějakej jinej film, kterej by vám takhle z toho dětskýho
věku utkvěl.

LN: tak to ne, to sem nechodila co do toho Studia ((Studio)), tak to
už sem chodila pak jako děvče a to už byly takový ty filmy, jako i
český, takový vážný a tak ?jako?

KH: no a když ste pak už vlastně chodila do toho gymnázia, když ste
byla starší, tak jak často ste chodila do kina?

LN: no tak to sem chodila taky tak jednou za čtrnáct dní nebo i za
týden do toho Studia ((Studio)).

KH: hm

LN: to sme měly s kamarádkama a chodily sme. oni hráli ve čtyři, v
šest a osm, tak my sme chodily tak na tu čtvrtou, nebo v létě i na
tu šestou, protože večer už sem musela být vlastně za světla doma,
takže to už sem nesměla chodit.

KH: hm. ?šla ste někdy?

LN: ?á sem večer nikam nesměla chodit?

KH: a šla ste někdy na obě ta představení, že byste šla ve čtyři a
pak hned to stihla v šest?

LN: ne, to nikdy. to sem musela si žádat o tu korunu, že ty rodiče,
to nebylo tak jednoduchý, abych si mohla chodit po svejch nějakejch
zálibách. musela sem vždycky poprosit, a to sem si musela zasloužit,
tu korunu.

KH: hm

LN: pomáhat nádobí, nebo tak něco dělat doma.

KH: hm. a do kterých kin ste teda chodila?

LN: tak já sem chodila, když sem byla jako tak v té,

KH: na tom gymnáziu.

LN: v prvním ročníku na tom gymnáziu, tak hodně sem chodila do toho
Artu ((Art)). no pak sem chodila třeba e do Lucerny ((Lucerna)), to
bylo tam na Horové, na Veveří. Bývala, já nevím, jak se to tam
jmenovalo, v té Lucerně ((Lucerna)). no a pak sem chodila, na tom
Stadionu ((Stadion)) ne, to tam nebylo. do toho Artu, potom do skaly
((Scala)) sem chodila, pak do Kapitolu ((Kapitol)), pak do Moravie
((Moravia)), to bylo na Cejlu. Moravia! no a... Lucerna, Moravia,
skala ((Scala)), Kapitol, Art, no a to je myslím tak všechno. to
bylo poblíž toho mýho, nejblíž tomu mému bydlišti, takže tam sem
jako chodila

KH: a měla ste svoje oblíbený kino? jako který byste z těch kin měla
radši?

LN: no, to nejradši sem měla to Studio, protože tam byli všichni
moji, tam chodili moji, moje spolužačky i moji spolužáci a kamarádi,
takže to sem měla nejraději. tam sem chodila vždycky s těmi
kamarádkami.

KH: jo. a bylo naopak v kině, teda pardon, v Brně kino, které ste
neměla ráda, nebo do kterýho ste nechodila?

LN: ne, tak to mně vůbec, to mně nepřipadlo vůbec.

KH: hm.

LN: já vím, že třeba ta Moravie ((Moravia)), tomu se říkalo
blechárna, jo, ?takže to bylo takový ošuntělý,? tak tam sem moc
třeba nechodila, ale říkalo se tomu blechárna, no.

KH: hm

LN: tak

KH: no a chodila ste tedy i podle toho, kdo s váma šel? nebo šli s
váma i někdy později rodiče nebo sourozenci, váš bratr?

LN: můj bratr ne, nikdy. s bratrem sem nikam nešla. bratr měl svoje
kamarády a my sme s bratrem se. chodili spolu jen, když sme byli
hodně malí. on mě vlastně hlídal, ano. i v té obecné, když sme někam
šli, tak sem šla s bratrem. ale potom on už se mnou nechtěl nikam.
on měl svoje kamarády a já jsem třeba by byla ráda, později, když
studoval, třeba, v té oktávě, já v septimě, on měl spoustu kamarádů,
ale nechtěl mě s nimi nikdy vzít, jako. i když mu třeba říkali
kamarádi, potom, jak už sem dorůstala, ať mě vezme s sebou, tak on
mě s sebou nikdy nevzal.

KH: hm, a s kým ste teda chodila do toho kina?

LN: já sem měla spoustu kamarádek. u nás pořád někdo byl, jednak za
tím bratrem kamarádi a jednak já sem měla ze třídy spolužaček, měla
sem dobrou kamarádku. to byla Jana Bezdíčková, ona později pak
dělala režisérku v pražském rozhlase. tak s tou sem chodila do
gymnázia celých těch osm roků. a pak sem měla ještě jednu kamarádku,
ta bydlela na bývalé Akademické, takže s těma. já sem měla spoustu
kamarádek, tak jedině s těma, ale s rodičema né. to maminka málo
chodila někam. to jenom potom, až už sem byla starší a vydělávala,
tak sem s ní chodila do divadla.

KH: hm, a potkávala ste v kině třeba i jiný známý? že byste tam
potkávala nějaký lidi pravidelně?

LN: ne, to já tam měla ty svoje oblíbený kamarády, jinak sem se
vůbec nezajímala o nějaký dospělý nebo to. to mě naprosto
nezajímalo.

KH: no, a s těma kamarádama cestou do kina nebo z kina, povídali ste
si o těch filmech?

LN: jo, určitě. takhle ňáký takový ty, když tam byli marika rek
((Marika Rökk)), nebo lída bárová ((Lída Baarová)) nebo Hana Vítová,
nebo ee ten ?jéžišmarjá, já už si nemůžu vzpomenout, prostě
krasavci? (.) já si nevzpomenu!

KH: no, to nevadí.

LN: lída bárová ((Lída Baarová)) a z těch mužů jo, ne oni se
nenavalí paní, nevíte? ??směje se a mluví na nějakou paní, ta
reaguje??

XX: já vás neposlouchám, já nevím, o čem mluvíte.

LN: ?z mužů, takhle.?

KH: ?tak to si nemusíte pamatovat?. paní říkala rodžr tailor ((Roger
Taylor)), že měla ráda třeba.

LN: no! jo, to teda. rita hejvort ((Rita Hayworth)) to byla herečka,
prostě americká, že jo. marika rek ((Marika Rökk)), to byla německá
jako, to byly muzikály teda krásný, výprava, jo a Korbelář ((Otomar
Korbelář)) a potom teď umřel, jéžišmarjá, to není ?možný?!

KH: hm

LN: ?nemám paměť, já sem si to mohla připravit!?

KH: ?to, to vůbec nevadí!? a můžu se třeba ještě zeptat, v kině,
měli ste ve zvyku třeba kupovat nějaký nápoje, nebo bonbony nebo
tak?

LN: to ne. nikdy. to sem neměla na to peníze. to vůbec, to
nepřicházelo v úvahu jako.

KH: no a bavili ste se třeba během přímo tý projekce toho filmu s
divákama nebo s těma kamarádkama?

LN: ne, to. až potom jak sme šly domů, tak to sme si vykládaly, ale
během toho kina sem se nebavila s nikým.

KH: no. a tleskali ste třeba? nebo nějakej jinej druh?

LN: ne, to nevím, že by se v kině. ne, to sem netleskala, nikdy.

KH: dobře. a jak ste si teda vybírala ten konkrétní film, na který
ste šla do kina?

LN: podle toho, co tam hráli. jakmile změnili program, že, tak sem
šla na to nový.

KH: hm

LN: podle programu, to, co bylo novýho, tak sme tam šli na ten film.

KH: a kde ste o tom získávala informace, vlastně o těch filmech?

LN: no, tam byly vyvěšený, tam sem prostě, tam byla předzahrádka a i
na tom plotě byly plakáty, že. nebo program kina tam byl vyvěšený
třeba na celý měsíc dopředu.

KH: hm.

LN: tak to už sem věděla, že za týden budou hrát to a to, takže [tam
sem se to dozvěděla].

KH: [a psala ste si to třeba někam?]

LN: nepsala. ne.

KH: hm. a kupovala ste si třeba tenkrát, jak vycházelo reví
((Revue)) nebo nějaký jiný filmový časopis?

LN: ne, to sem si, na to sme neměli peníze, ale to vím, že třeba
jedna moje kamarádka, škoda, že, já sem jí chtěla zavolat, ta si
kupovala to reví ((Revue)), že. to bylo Kino, to byly časopisy

KH: hm.

LN: nebo reví ((Revue)), jo. ta jedna moje kamarádka, ta se
jmenovala provdaná jako Šmídová, ona měla za manžela Šmída Alfu. on
hrál u Gustava Broma, takže ta dokonce, možná, že to má ještě teď,
ta sbírala prostě fotografie těch herců a protože ona potom si vzala
toho Šmída, hodně i jezdila s ním po těch koncertech, s Bromem,
takže ona má podepsaný fotografie, že, těch herců. to sbírala ty
fotografie taky.

KH: hm.

LN: tak to sme se dívali na ně a potom sem měla jednu kamarádku, k
té sem zase chodila. a ti měli jako gramofon, tak sme si pouštěly
takový desky jako, potom jak sem byla starší, tak

KH: hm.

LN: prostě ty šlágry. a takový ty písničky.

KH: jako z těch filmů?

LN: i z těch filmů, no. a to co vycházelo na těch deskách, tak sme
si tam pouštěly u ní.

KH: hm. a třeba bylo pro vás důležitý, kdo v tom filmu hraje? nebo
vybírala ste si podle toho ten film?

LN: nó, určitě. tak oni tam, to byli za té, to bylo potom už za té
války, tak to byli Adina Mandlová, Hana Vítová, Raoul Schránil, pak
Novotný ((pravděpodobně Antonín Novotný)), herec. potom Jiřina
Štěpničková, tak to byli moji oblíbení. ono to totiž za té války moc
těch

KH: hm.

LN: herců jako nebylo.

KH: a pamatujete si před válkou?

LN: a před válkou, to sem nechodila do těch kin. to sme bydleli
potom v té Bítýšce a tam bylo kino, jenomže to bylo pro dospělý. tam
se hrálo v sobotu a v neděli v sokolovně a tam pro děti, tam žádné
kina nebyly.

KH: no a pamatujete si třeba už barevný filmy? nebo černobílý,
barevný filmy, jak se tenkrát hrálo?

LN: no, ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) už byla barevná. a
ten Pepek námořník, ten taky už myslím byl barevný. ale jinak to
bylo všechno černobílé ty filmy a jako. no a to taky sme museli
chodit na ty filmy. to bylo třeba Noční motýl, že. tam hrála Adina
((Adina Mandlová)) a Hana Vítová, a to bylo od osmnácti let! takže
on ten uvaděč to poznal. to kolikrát <nás vyhodil, že> sme se tam
tajně nějak tohle, ale to bylo do šestnácti a do osmnácti let
nepřístupné některý filmy. tak sme nemohli na ně ani jít.

KH: hm.

LN: dneska vidíte v televizi a ve filmu vůbec nepřichází, ale tam
stal pořadač, trhal lístky a zrovna vyhazoval, že. i když sem měla
lístek, tak mě tam nepustil

KH: a pamatujete si ještě nějakej němej film?

LN: ne, to si nepamatuju. němý film žádný.

KH: pamatujete si, jestli ste to třeba rozlišovala, jestli ten film
byl českej, německej nebo americkej před tou válkou?

LN: no tak za té války tam byly titulky. to byly německé filmy, tak
to bylo s titulkama a já - teď si nemohu vzpomenout, ale možná že ty
české filmy měly zase německé titulky.

KH: hm.

LN: to už si nevzpomínám, ale ty německé filmy tam měly titulky,
dole české. a jestli ty české, teď si to nevzpomínám, jestli české
filmy měly dole německé filmy, ee titulky. to nevím, ale vím, že
třeba když byl týdeník, že, tak to třeba mluvil Němec a byly tam ty
české titulky. to bylo hodně těch titulek dole, to sem si musela
přečíst.

KH: jo.

LN: mám dojem, že to bylo, ty týdeníky byly německý, jako.

KH: v protektorátu potom už určitě jo.

LN: na protektoru, no.

KH: a pamatujete si ještě něco, z čeho by to představení bylo
složený, kromě toho týdeníku a filmů? nebo jestli tam byla
přestávka?

LN: no tak přestávka byla jenom, já už nevím, keré to byly filmy, to
bylo myslím tak už hodně později.

KH: hm.

LN: kde byly prostě oba dva díly, že, tak tam byla mezitím
přestávka. to byly dva díly, ale jinak to jelo prostě. to bylo tak
ty dvě hodiny, hodinu a půl a

KH: hm.

LN: bez přestávky.

KH: a které filmy ste teda měla ráda?

LN: já sem měla ráda hrozně s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)),
Hanou Vítovou, že, toho Nočního motýla. to sem viděla, když sem byla
na prázdninách, tam sem proklouzla, ještě mně nebylo osmnáct, ale
proklouzla sem tam do kina. jako tam můj strýc, jako, to <natáčel,
jo> nahoře, takže sem se tam dostala. no, to sem měla ráda všechny
ty známý filmy.

KH: a viděla ste nějakej film vícekrát?

LN: Nočního motýla ((Noční motýl)) sem viděla vícekrát. no, to sem,
ten se mně moc líbil. no a s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), to bylo
Panenství, myslím, sem viděla několikrát. ta Jiřina Štěpničková, to
byl Kříž u potoka, ne, to sem viděla jenom jednou. já už si to tak
nevzpomínám, ale vím, že s tou Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)),
jo, to sem viděla. jak hrála Adina Mandlová, tak sem šla.

KH: hm.

LN: to už si tak přesně nepamatuju, ale vím, že, a potom Dívka v
modrém, tam hrála myslím, Vlasta Matulová tu roli, takže ee na to
sem byla taky asi dvakrát

KH: hm.

LN: na té Dívce v modrém ((Dívka v modrém)).

KH: jo.

LN: no tak.

KH: no a co třeba jiný druhy zábavy, jaký ste měla ráda? jakoby
jestli ste třeba něčemu dávala přednost před tím kinem?

LN: tak já sem hodně sportovala, já sem chodila do Sokola. potom za
války teda Sokol byl zavřený. to jako, ale já jsem jako hodně
sportovala, takže potom my sme ve škole měli profesorku tělocviku,
jmenovala se Růžena (Bajnhauerová) a ona byla prostě přebornice v
republice v tomhle, e, ve vesl-, jako veslařka, takže ona nás brala
třeba... my sme potom už měli školu, některý školy byly
vybombardovaný, tak sme chodili třeba na odpolední vyučování. tak
ona ta naše profesorka nám řekla, ať jdeme ráno a chodili sme na
tohle, do Pisárek na Veslařský, jako do veslařského klubu. a tam sme
<hráli volejbal dopoledne, jo. a jezdili na lodičkách, a pak sem šla
zrovna>, ani sem neobědvala a šla sem zrovna do školy. <už sem byla
tak vyhublá, že jo!> nebylo co jést, byla bída( ).

KH: jo.

LN: no ale já jsem byla sportovně založená, no [pořád sme měli...]

KH: [no a...]

LN: no a tady v Brně, než začala válka, ale to možná bylo i za
války. tady na stadioně, tam byl Sokol, tam sem chodila do Sokola. i
potom po válce. a předtím tam to hřiště to bylo otevřené, my sme
jako děcka šly do Sokola, já sem třeba měla cvičení ve čtyři hodiny
a už ve dvě hodiny, my sme bydleli blízko, tak už sem tam šla na to
hřiště. a tam sme lítali po hřišti a hráli si a to bylo všechno
otevřený.

KH: hm.

LN: teď je to zabarikádovaný a samý mříže a takže...
KH: a poslouchala ste třeba rozhlas?

LN: ee, rozhlas, rádio, to poslouchala moje matka. ta měla rádio
puštěný celý den. ale já jsem se moc doma nezdržovala.

KH: jo.

LN: já jsem přišla ze školy a hodila sem kabelu a už sem šla někam
lítat ((smích))

KH: hm.

LN: takže...

KH: jo.

LN: naučila sem se, jo, to otec dbal na to. on vždycky říkal napřed
povinnosti a pak zábava, ale s kamarádkama, já nevím, pořád sme
chodili někde ven. a do Pisárek tam sme chodily, až na Myslivnu a
takže většinou sem někde byla. měly sme sraz a šly sme ven.

KH: jo. a třeba do divadla, nebo nečetla ste si?

LN: do divadla sem chodila ještě na Veveří. tam bylo jako národní
divadlo, tam ještě hrála Vlasta Chramostová, jo? tak sme tam chodili
na Veveří, do divadla. ale tam taky se hrálo jako divadlo pro děti,
takže tam, vidíte, tam jsem ještě chodila na tu Veveří do divadla na
pohádky.

KH: hm.

LN: ale pak tam bylo pro dospělé, třeba v sobotu odpoledne. tak tam
hráli nějaký ty kusy. už si tak nevzpomínám, ale vím, že tam hrála
ještě Vlasta Matulová, ta šla do Brna ee, do Prahy. a Vlasta
Chramostová tam hrála.

KH: hm.

LN: herečka, ta teď prostě už hraje v Národním divadle a už je, má
kolem osmdesáti. teď sem viděla v televizi její medajlonek
((medailonek)), její život, ale ona byla v Brně.

KH: hm.

KH: no a vy jste chodila vlastně do vícero kin, pamatujete si, jaký
mezi nimi byly rozdíly? vy ste mi říkala, jednomu kinu se říkalo
blechárna ( )

LN: no to bylo v té Moravii ((Moravia)), no. já si to tak
nevzpomínám. ono to bylo celkem takový dost obyčejný, ty kina nebyly
nijak zvlášť, já vím, že na tom Studiu ((Studio)), v tom Studiu
((Studio)) a to je prý tam dodnes, v tom Artu ((Art)). tam jsou, tam
byly nahoře jako lóže, že, a jinak ee já jsem si to jako děcko
opravdu, prostě sem to nijak nevnímala jako to zařízení. to bylo
takový prostý, že jo. ty tvrdý křesla, to se na to <rychle muselo
sednout, že jo>

KH: hm.

LN: jak vstal, tak to se prostě narovnalo a já jsem to nijak, to
zařízení mě vůbec jako, luxusnější, to taky byly dražší ty lístky,
potom ve skale ((Scala)), že. nebo v tom Kapitolu ((Kapitol)), tak
to byly takový už. to už sem chodila, když sem měla tak šestnáct,
sedmnáct let a dokonce už tam byli kluci, jo, kamarádi. tak sme šli
s těma klukama, kamarádama.

KH: hm

LN: to už bylo takový lepší, jo. tak to sem se ((smích))

KH: no, a nepamatujete si třeba, jakože nejenom v tom zařízení, ale
třeba jako atmosféru nebo jakoby skladbu toho programu? jako ta kina
jestli se nelišila?

LN: tak já nevím, mně to bylo takhle celkem jedno, no.

KH: hm.

LN: protože v tom Artu ((Art)) tam se hrály dost jako německé filmy.
no a potom, ale i česky. to já už si to, to už je přece jenom tak
sedmdesát, šedesát let! tak to už si tak nepamatuju, no.

KH: hm

LN: (.) já jsem to brala, jak tam podle toho programu a když sem
viděla, hraje tam, hraje tam Adina Mandlová, hraje tam. takže to
byli moje oblíbení herci a tak jsme šli jako to ( )

KH: a byla ste někdy přítomná, nebo neměli ste doma přímo
promítačku? takový to promítání v domácnostech?

LN: né, to sme neměli. ne, ne.

KH: ani nikdo ze známých, nevzpomenete si?

LN: ze známých to nevím. jak to byly takový dětský vlastně, ale to
nemám, to sem neměla kamarádku, která by měla třeba rodiče, že by
nám u nich doma promítali, ne, to ne. to potom, to už až sem měla
svoje děti, tak sme měli takovou malou a do toho se dávaly, to sme
dělali na stěně, takovou jako plachtu bílou, jo. a zatemnili, jim
promítali, ale to byly takový filmy, to se tam nastrčil, to můj muž
jim ( ). ale takhle sem neměla žádnou kamarádku nebo známý, u nich
doma, že by se promítaly, ne. to ne.

KH: hm.

LN: to jako

KH: a když třeba se vrátíme k protektorátu, pamatujete si, jak na
vás jakoby působily ty změny po tom roce třicet devět? kdy platily
ty jiný předpisy protektorátní.

LN: hrozně to na mě působilo. měla jsem strach. měla jsem strach z
Němců, protože můj otec pracoval prostě e v ilegalitě. on pomáhal,
můj otec, těm rodinám, co měly třeba zavřené otce nebo z rodiny
někdo. tak o ty rodiny, o ty děti se nikdo nestaral, oni neměly z
čeho žít, tak můj otec zas chodil po těch, prostě komu mohl
důvěřovat, tak každý dal trochu mouky, trochu cukru nebo peníze a
otec to nosil těm rodinám, těm lidem. ale za to byl teda jako
koncentrák, že jo. to se nesmělo. takže vím, že třeba naproti, jak
sme bydleli, tam byl obchod, koloniál. a ta rodina, ti ee ta rodina,
teda která měla ten obchod, tak ta právě taky pracovala v té
ilegalitě a otec tam chodil. ona mu vždycky dala, ta paní, balíček
nějaký, že. a vím, že nějak prostě toho jejího manžela asi v
třiačtyřicátém roce zatkli a on musel jít do koncentráku a tam
zahynul. a ona ten obchod vedla, přestože ten manžel byl zavřený a v
tom koncentráku, tak ona až do konce války, prostě, to tomu otci to
jídlo z toho obchodu dávala pro ty postižený, čili sama měla dvě
malé děti, sama se vystavovala tady tomu hroznému nebezpečí.

KH: hm.

LN: no a ta potom pomohla, protože vlastně sme byli politicky jako
nespolehliví a když toho mého bratra jako z toho, nedali mu ten
diplom, to byla teda úplná hrůza, že. jakým právem mu, že měl
všechny zkoušky a že si sama dovedete představit, jak je to, když
děláte, když k promocím. když rodiče ráno, matka šla k holičovi a
všichni se prostě těší celá rodina, která nás podporovala, že. a
večer hrůza! protože, tak sama, takže ta paní, tady ta, co otec
dělal. tak otec sám se snažil teda pomoct nějak tomu bratrovi, aby
ho očistili. tak ona dala prohlášení, že teda otec celou válku jako
podporoval ty rodiny a že pracoval v ilegalitě. protože nás chtěli
vystěhovat z toho bytu, kde sme bydleli. kde si tam, já nevím, otec
říkal, psal rodinnou kroniku a on tam, já jsem se na ní dívala, a on
tam píše otec, že celý týden nespali, že si je zavolali na bytový
úřad a že řekli otci, že ten byt potřebují pro ee prostě policajty
nový nebo pro policii a přesto že to nebyl služební byt, že. můj
otec byl taky četník, tak že se musíme vystěhovat, no. tak sme
dvakrát a otec prosil tehdy, já jsem byla těžce nemocná, tak otec
prosil, aby nás tam nechali aspoň do té doby, než já se uzdravím. no
a oni nám to prodloužili o měsíc a pak tedy otec donesl tady ten, to
potvrzení, tak nás nechali v tom bytě.

KH: hm.

LN: jinak sme se měli stěhovat někde u Brna do Olbramovic. to bylo
po Němcích, který byli odsunutí, tak. a otec se tam byl dívat a
říkal, to je hrozný, tam nejsou okna, to je vytlučený, barák, kterej
nikdo už nechce, tak. já nevím, co bysme si počali.

KH: hm. a během toho protektorátu vy ste stále chodila do toho kina?

LN: ano, do toho gymnázia. no ale bylo to hrozný. to otec mě prostě,
on, protože byl četník, tak on ještě měl prostě zbraň. tak my sme
měli, to mně řekla až matka, protože my sme nemohli topit v kamnech,
všici sme <mrzli, jo!> protože on tam dal do té roury tu zbraň jako.

KH: hm.

LN: no.

KH: a...

LN: to sem měla strach. a matčiny tři bratry šli do koncentráku.
takže, já vím, že ve dvanáct hodin jednou přiletěla k nám sestřenice
a říkala otcovi, protože on psal tu rodinnou kroniku a všecky ty
hrůzy to tam popisoval, jo. tak ona řekla, ať tu rodinnou kroniku
někde schová a otec, že zavřeli matčinýho bratra a jeho syna a ještě
jednoho bratra, takže může otec čekat, že by u nás taky dělali
prohlídku. tak otec to někde schoval, z té rodinné kroniky asi dva
roky vytrhal všechny listy a pak to dodatečně tam dopisoval.

KH: hm. a...

LN: měla jsem strach.

KH: a...

LN: protože oni mu napsali z úřadu, to tam je taky v té kronice,
celou takovej, prostě, že přesto že je jako penzionován, ale je
vedený jako četník, takže, ať si dá pozor. jakýkoliv prostě jeho
podnikání, které by se příčilo prostě těm, proti zákonům Říše, že si
musí uvědomit, že by byl postižen nejen on, ale celá jeho rodina a
tak, no.

KH: hm. a i v týhletý době teda vy ste chodila do gymnázia a chodila
ste i do kina?

LN: ano. to sem chodila. no tak, byli to kino, to byl (pořad), že,
to se nic nedělo, jenom ty hrůzy, že jo, to selhalo prostě, jo,
všechno. to byly ty týdeníky, to bylo, že jo, ten týdeník, to byla
samá sláva. Velkoněmecká Říše samý vyhrávání, jo, a samý marše, jak
vítězí na všech frontách, jo. to bylo v tom týdeníku.

KH: hm.

LN: a pak byl ten, no ( ).

KH: a chodila ste, řekla byste víc nebo míň do toho kina než před
tím protektorátem?

LN: no víc. za války to už sem prostě dospívala, že. tak to bylo...

KH: hm.

LN: to sem na ty dětské filmy, to sem chodila tak v sobotu, nebo
když mně rodiče dovolili. ale za toho protektorátu to sem, to
nakonec ta naše kineko- kinematografie, že jo. a ten film, to
prožívalo celkem, že jo. tam na tom barandově ((Barrandov)), tam se
natáčely, oni to sice tam měli obsazený Němci, ale točilo se tam
hodně německý filmy i naše, že tam byly. právě pro ně to bylo
výhodný, ten barandov ((Barrandov)) pro ty Němce, protože to bylo
nádherně, to ještě Havel jako otec bývalýho prezidenta, že jo. to
patřilo Havlovi, tomu Miloši Havlovi. takže tam se točilo ostošest,
jo. jenomže potom Adina Mandlová, Lída bárová ((Lída Baarová)), že
jo, ta točila i v Německu, takže potom Adina Mandlová, ta byla
zavřená, že. tu prostě poplivali jak naši lidi, že jo.

KH: hm.

LN: jak ju vedli do koncentr-, do toho vězení, tak na ni plivali
naši lidi a všechno ji sebrali, veškerý byty zabavili. a Lída barová
((Lída Baarová)) taky že jo, to...

KH: hm, a za toho protektorátu změnil se nějak výběr filmů, na který
ste chodila?

LN: no nezměnil, to. no to byly za to ty dětský, to byly vyloženě
dětský filmy no a to už bylo za války prostě filmy pro dospělý, že.
to byly filmy, na který sem mohla a na který sem nemohla, ale jinak.
postupně jak sem dospívala, tak to byly čím dál jako takový
vážnější, že. a měla, už jsem to jinak taky chápala.

KH: no a s tím blížícím se koncem války, změnilo se nějak jakoby to
chození do kina nebo chování těch diváků? třeba tady u těch
týdeníků?

LN: né, to už, oni ti Němci prostě si vyhráli, mysleli, že do konce
války, že tohle, že vyhrají, že jo.

KH: hm.

LN: tam to se nic nezměnilo. oni pořád s těma maršema a s tou slávou
a s tím vyřváváním. to bylo, to už oni sami museli vědět, že se to
blíží ke konci a to už sme my Češi, všeci věděli. a největší hrůza
byla, že to věděli, my sme prostě bydleli v domě, tam byl německý
majitel a byli jsme tam nájemníci jedině Češi, čili tam už potom ta
hrůza těch Němců byla vidět na těch, na tom majiteli toho domu. to
byl major německý, který šel do války, (musel jít), a padl tam. čili
té naší domácí padl manžel, čili vedle nás byli, jmenovali se
Prédlovi, ta paní byla vdova a měla tři syny a všichni tři syni jí
padli ve válce. ze začátku to byl takový rozdíl, jakmile Němci
začali vyhrávat, že, tak tam se pořádaly pitky až do rána a postupně
jaký, jak dostávala zprávy, že ti syni, jeden po druhým jí tam
zavře- umírali, že. tak ta hrůza se projevovala i na těch lidech, na
těch Němcích v tom domě.

KH: hm.

LN: a ona potom po válce, ta paní Prédlová, měla vlastně pět dětí,
tři syni ji padli ve válce a dvě dcery hned těsně po válce musely ty
dvě děvčata jít do Kounicových kolejí k, tam byli Rusi, že, a co s
nima tam dělali, ta jedna se vrátila, než byla odsunutá, nervově
zhroucená, ta druhá byla pohlavně nakažená. to nám říkala ta
sousedka. my sme s nimi celkem tu válku dobře vycházeli, s těmi
Němci, že jo. ale pak ta hrůza, ten dům, my sme tam zůstali jediní
Češi a všichni byli odsunuti. já si pamatuju na naši ulici se Němci,
jak byl ten den, kdy měli být odsunuti, tak se řadili od porodnice
až nahoru po Tivoli. A ta domácí, ta měla dvě děvčata, jedenáct a
dvanáct, Gerlinde a Doli se jmenovaly a ta paní s kufírkem a ty dvě
děvčata šly do Pohořelic a odsunuti. a dům zůstal prázdný, pak tam
přišel z Národního výboru, zapečetili a do měsíce byly obsazený ten,
ty byty, nějakýma úplně neznámýma dělníky ze Zbrojovky.

KH: hm. a vzpomínáte si na první návštěvy kina jakoby po tom
osvobození? když se začlo znova jakoby promítat i jiný filmy, jak
ste chodila?

LN: no to byly stejný, to nebyly žádný, že. ale pak už začaly prostě
takový ty komunistický prostě propaganda, jo. to byly ty prostě,
úderníci i změnily se taky ty týdeníky, že jo. to bylo, to už
otravovalo kde koho, to bylo z fabriky.

KH: hm.

LN: kolik se vytěžilo, kolik se udělalo, kolik se sklidilo obilí,
kolik prostě ee údernic a co za to dostali a to byly pak nový
týdeníky, no. ale ty filmy, to už potom, no, jako, na barandově
((Barrandov)) se vlastně točilo pořád. naši herci zůstávali, že,
stejní.

KH: a dokdy ste tak chodila do toho kina? kdy ste přestala chodit?

LN: no, já jsem nepřestala, já jsem s odstupem času vlastně chodila
do kina pořád. celý život.

KH: hm.

LN: i když sem se vdala, i s manželem sme chodili. ne tak často
třeba, ale jakmile byl nový film, tak to už sem, prostě, to patřilo,
prostě, ee společensky. divadlo a kino patřilo jako

KH: hm.

LN: ke společenskému životu. jako těch, té střední vrstvy brněnské,
no.

KH: hm. dobře. já tu mám, já tu mám seznam filmů, jestli si na
nějaký vzpomenete. je možný, že nějací, nějaké ste třeba neviděla.

LN: ano.

KH: ale to vůbec nevadí. tak na začátku tu máte, jestli si
pamatujete, Zpívajícího blouda ((Zpívající bloud)) [nebo Pražské
švadleny] ((Pražské švadlenky))

LN: [ne, to sem neviděla]. taky ne.

KH: možná je to moc starý. cé a ká polního maršálka ((C. a k. polní
maršálek))?

LN: cé ká polní maršálek, Burian, jo, Vlasta Burian.

KH: a chodila ste na Vlastu ((Vlasta Burian)) do kina?

LN: no, ano. vidíte, na toho sem si nevzpomněla, no. cé ká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no jistě. to potom i v
televizi.

KH: hm.

LN: vysílali. [to taky.]

KH: [no a pak máme dál] Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu.

LN: ne. to ne, to sem neviděla.

KH: to ne. [a To neznáte Hadimršku]

LN: [To neznáte Hadimršku] ano, zase Vlasta Burian. a tady [tohle
ne]

KH: [Kouzlo valčíku], ne.

LN: ne, to sem neznala.

KH: Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)).

LN: ano, to sem viděla.

KH: a pamatujete si třeba, kam ste na to šla? nebo s kým, nebo?

LN: jéžišmarjá [ne]

KH: [nebo ne úplně přesně kino]. vy ste tyhlety filmy teda viděla v
kině?

LN: v kině!

KH: [teda tenkrát]

LN: [v kině, ano.]

KH: a kvíka ((Quick)) ste viděla?

LN: ne, to sem neviděla. Pobočník [Jeho Výsosti] ((Pobočník Jeho
Výsosti))

KH: [Jeho Výsosti]

LN: to taky byl, myslím, Vlasta Burian, ne? nebo ne? to nevím. šest
žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to sem neviděla.

KH: Šest žen Jindřicha osmého ste tedy neviděla? [Zlatá Kateřina?]

LN: [taky sem neviděla]

KH: ( ). a Matu Hari ((Mata Hari)) ste viděla?

LN: Mata Hari, to sem viděla v televizi, ale v kině ne.

KH: hm. Cácorku? ((Cácorka))

LN: ne, taky ne.

KH: Moderní doba?

LN: to ne taky. Co to ee, to vůbec nevím.

KH: Moderní doba, myslím, čárlí šeplán ((Charlie Chaplin)), že to
byl.

LN: ne, tak toho sem... a [tři muži]

KH: [Tři muži ve sněhu]

LN: taky ne. Svět patří nám, Voskovec ((Jiří Voskovec)), ano, to sem
viděla.

KH: hm.

LN: Dobrá země ne.

KH: Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), tu ste nám říkala.

LN: ano, to sem viděla, no. Ducháček ((Ducháček to zařídí)) taky

KH: [Ducháček to zařídí]

LN: [no, sem viděla] no, Ducháček taky, sem viděla. tady ty Tři
děvčátka ((Tři děvčátka pokračují)) ne.

KH: Tři děvčátka, [U pokladny stál]

LN: [U pokladny stál] sem viděla, Vlasta Burian, ano. to sem viděla
[To byl český muzikant].

KH: [To byl český muzikant]

LN: jéžišmarjá, jak se jmenoval ten herec, to byl hezkej herec. to
bylo, hm, no, nevzpomenu si. ale viděla sem ho.

KH: hm.

LN: To byl český herec. [Město ztracených]

KH: [Město ztracených].

LN: sem neviděla.

KH: Operetu ((Opereta))?

LN: ne.

KH: Roztomilého člověka? ((Roztomilý člověk))

LN: nó, to byl, vidíte, na toho si nemůžu vzpomenout.

KH: no a já to taky viděla, já si taky nevzpomenu.

LN: to byl herec známej prostě milovník. Roztomilý člověk, ten to
[hrál s Adinou Mandlovou] ((Adina Mandlová))

KH: [nebyl to Oldřich Nový?]

LN: Oldřich Nový! vidíte, na toho sem si, blbe- Raoul Schránil a
potom ještě jeden známej herec, na to, Muži nestárnou, ano.

KH: pak máme Vídeňská krev

LN: ne. to sem neviděla.

KH: Muži nestárnou.

LN: nó. ano, Leraus ((Vladimír Leraus)) to hrál, Muži nestárnou,
ano, <hezký film>.

KH: a Dobrodružství barona Prášila?

LN: taky sem viděla Barona Prášila! ano, Vlasta Burian. ne-

KH: ano!

LN: Vlasta Burian, no. Tanečnici ((Tanečnice)) sem neviděla.

KH: La Palma? ((La Paloma))

LN: ne.

KH: Neviděli jste Bobíka?

LN: ne, nene.

KH: ( ). tak to je poslední dva filmy, Její oběť.

LN: ne

KH: a Sobota.

LN: ano, tu Sobotu ((Sobota)) sem taky neviděla. tak.

KH: no a vybavíte si ještě něco z tý doby před rokem čtyřicet pět k
tomu kinu? jako co byste chtěla říct?

LN: tak já ne-, nemám. to už bylo potom, my sme potom, jak byl ten
velký nálet v tom čtyřiačtyřicátém roce, toho dvacátého, nebo
jednadvacátého listopadu, tak my sme byli vybombardovaní. to bylo
hrůza, nám padla bomba. to byl skoro největší nálet na Brno, to
bylo, my sme, to si pamatuju, to bylo pondělí o půl, kolem jedenácté
hodiny začali v rozhlase houkat, to byla kukačka. a teď hlásili z
Vídně, prostě, über den Reichsgebiet befindet sich, anebo že se
blíží, a než to dopověděli, začali hučet a začal strašný nálet. a my
sme s bratrem byli, maminka právě byla ve fabrice, otec nebyl doma,
a my s bratrem, nevím, jak sme se tam dostali do toho sklepa. ale to
byla, to sem prožila hroznou hrůzu. nám omítka padala na hlavu,
dunělo, lítaly střepy a my sme vylezli ven po tom náletu, tak sme
měli rozbitej byt, záclony vlály venku, ani jedno okno a potom už
ten život byl. já nevím, jestli sem chodila už do toho kina, protože
jednak já už jsem měla strach, ani myslím večer sem nesměla nikam
chodit, protože to už, jednak bylo zatemnění, že. celou tu válku. a
rozbitý, my sme bydleli vlastně jenom v kuchyni, my sme čtyřčlenná
rodina spali a protože sme si okna za-, to nebylo sklo, otec někde
sehnal lepenku, takže ty okna zalepil, tak sme museli celý den
svítit vlastně. a to už, to byl takový život, já už si to
nevzpomínám, protože to byla jenom hrůza. a já už potom, protože sem
byla úplně nervově, po tom náletu úplně s nervama vlastně na hraně.
tak sme maminka, přijela teta a odvezla mě do toho, my už, vlastně
my sme měli taky vybombardovanou školu, tak my už sme neměli školu.
a já jsem potom byla, jak sme přestali chodit do školy, tak sem byla
volaná na pracovní úřad a musela sem chodit v šest hodin ráno, jako
sedmnáctiletý děvče, přijelo auto nějaký a musela sem chodit do
Modřic jako přebírat brambory, do té fabriky jako v Modřicích. to
byla Fruta, nebo já nevím co. každý den holínky a tam sme přebírali
ty brambory starý. to bylo na pásu a dělali sme šest hodin. od šesti
do šesti, no a já už sem potom onemocněla nějak, tak přijela ta teta
a donesla jsem si potvrzení od doktora, že to nemůžu vykonávat tu
práci. sem asi dostala stíny na plících, protože moje několik
kamarádek dostalo tuberu, my už sme byli tak vyhladovělí a takže ten
doktor mně dal potvrzení, že tam nemůžu chodit do té fabriky, tak
přijela teta a odvezla mě do Morkovic. a tam sem strávila, tam sem
byla až do konce války. u té tety, protože já sem byla úplně už na
pokraji, to bylo hrozný, po tom náletu a to už se ty nálety tak
stupňovaly, že věčně sem žila ve strachu, kdy to začne padat.

KH: hm.

LN: takže to já už si, ta doba, to už si pamatuju, že ta válka
skončila nějak, Brno bylo obsazeno v dubnu, že. a tam sem prožila
ten konec války, tam přijeli potom Maďaři, jako vojáci a Rumuni. no
a najednou se vyhlásilo, že je konec války a tak já sem se pak
vrátila do Brna. to sem šla pěšky, tam se, tam bylo hodně lidí z
Brna, jako rodin, na tom venkově, tak pak se domluvili a že, nějakej
<sedlák> nám dal koňa a já sem šla ve dvanáct hodin v noci pěšky až
kdesi ve Vyškovu, protože tam kolem Nezamyslic, tam byla prostě
dráha, vybombardovanej most, tak nejezdily vlaky. a přijela sem do
Brna a moje maminka spráskla ruce a říká, ježišmarjá. já sem o těch
rodičích nic nevěděla až do konce války, protože nešla pošta a nic.
a maminka říkala, proboha, co tady děláš? a já sem říkala mami, ty
nemáš radost? a ona říkala, dyť tady je plný barák Rusů a potom mě
ma-, otec zavřel do sklepa, tam sem deset dnů v noci spala, tam mně
udělal pelíšek, protože to bylo hrozný ještě.

KH: hm.

LN: co ti Rusi dělali tady. tady sem přišla Malinovskýho armáda a
sme měli prostě jako Brno to neštěstí, že sem přišla ta Malinovského
armáda a oni kradli, všecko nám, co ještě bylo, nám zůstalo, tak si
chodili a ve skříni si vzali, co se jim líbilo a otec řekl, tady
chodil k nám ten Ivan a pořád chtěl matku, prostě že půjde (zbavit,
gulat) a matka říkala, já ji nikam nepustím, ona je ještě mladá,
nikam nebude chodit a on vytáhl pistoli a řek, že matku zastřelí,
jo. tak otec řekl, nedá se nic dělat, musíš se někam uklidit, tak
sem prožila taky hrůzu. já sem z té války byla už pak úplně tohle.
pak začala, asi měsíc, jsme začali chodit do školy a to ti profesoři
ještě, z češtiny jako, že, protože sme hrozně zameškali té školy.

KH: hm.

LN: ten rok, v tom pětačtyřicátým, to bylo celkem k ničemu, že,
protože každou chvilku byl nálet, že. to sme, a my sme letěli do
toho, tady z té Jaselské vlastně jsme chodili do toho, do krytu až
do toho, pod Špilberk. nebo kde se dalo, že.

KH: hm.

LN: takže ta škola nestála za nic. tak potom češtinář a
francouzštinářka prostě měli špatný svědomí, že sme se nic
nenaučili, tak nám dávala dodatečný. takže sme byli třeba ve škole
až do čtyř hodin odpoledne. někteří profesoři měli takový jako, se
cítili, že by nám to měli vynahradit, no.

KH: hm.

LN: no a potom stejně začaly prázdniny a přišel k nám nějaký člověk,
a že musíme jít, tohle, že musíme jít na žňovou brigádu a zase
přijelo nákladní auto a odvezli mě do Pohořelic, jo? a tam už byli
na tom statku noví, tam prostě po odsunutých Němcích tam už byli
Češi. no a tak tam sme chodili na pole, okopávat řepu a brambory a
to a všechny skoro děvčata sme tam dostaly úplavici. protože v těch
Pohořelicích, tam byl ten sběrný tábor těch odsunutých Němců. a tam
spousta, ti místní lidi nám řekli, co tam žili, co tam zemřelo těch
Němců jako, protože měli úplavici, ti staří lidi. a oni tam byli
ubytovaní pod stanama, že jo. a my sme tam chodili na pole, chodili
sme se tam koupat tam do toho, tam byl takový prostě rybník. no a
skoro všechny děvčata sme dostaly úplavici. tak nás sebrali a jeli
jsme dom.

KH: hm.

LN: a tím to končilo.

KH: jo.

LN: prázdniny. takže to bylo těžký. děvče šestnáct, sedmnáct let a
prožila sem si, jo, a nikdo se vás na nic neptal tak, jako muset, že
jo, Němci. strach věčně z Němců, protože bombardovali, že a zavírali
koncentráky. běda jak by matka poslouchala rozhlas, jo, Volá Londýn
a to ještě Beneš ((Edvard Beneš)) jako v rozhlase a to se nesmělo,
že jo. takže matka si vzala otcův kožich a zakryla se i s tím
rádiem, jo a poslouchaly sme rozhlas a pořád já vždycky mami, prosím
tě, já mám strach a ona běž spát. no fakt, to bylo ze dne na den. a
nebylo jídlo, nebylo co jést, jak prostě končila ta válka, tak se
zavřely všechny obchody a co sme měli jést? nebyla mouka, nebyl
chleba, obchody zavřený, že a tak. no moje matka byla tak statečná,
tady na Veveří byl ee, byla německá, tam byly kasárna a tam byla
posádka německá a jak opustili tu, ty kasárna, tam byly snad sklady
ještě potravin. matka se vydala, vzala kabelu, na ulici se střílelo,
ona ze vchodu do vchodu, z té Tivoli až na tu Veveří a donesla mouku
a upekla doma ňaký chleba nebo něco. ještě co sme měli čočku, tak
udělala polívku, ale fakt asi čtrnáct dní obchody, všechno bylo
pozavíraný, že. protože šla fronta, ze všech stran se to blížilo k
Brnu a vojáci a takže obchody stažený rolety a...

KH: hm.

LN: já sem zažila hladu. hodně děvčat mých bylo nemocných. já sem
měla stíny na plicích a některý děvčata měly úplně otevřenou tuberu.
byla bída, hrozná. chleba, černý chleba, mazlavý a na to marmeláda z
mrkve a <celkem byla dobrá potom>, ještě med, jakési umělej med,
taky nebylo na chleba. náš otec vždycky, on říkal, no, musíš to jako
dětem, aby měly děti s bratrem, že. tak on večeřel chleba s tím
medem a černý kafe, meltu. melta, matka, mlíko nebylo, mlíko bylo na
příděl, to byla jedna šestnáctinka, teď matka vlastně byla jako v
domácnosti, tak to jako byla, jako ten nejnižší příděl. otec taky
důchod, nejnižší příděl, že. jenom pro ty děti, co vlastně měly, tak
to byla sedmnáct deka, já nevím, sedmnáct. náš otec v té kronice tam
má ještě jako přídavkový lístky. to bylo jedna šestnáctina litru
mléka, tak sme chodili pro mlíko s konvičkou jednou za týden,
protože to nestálo za to, tam čtvrt litru mlíka rozlívanýho, jo, do
té konvičky. tak to nebylo mlíko, nebyla <já sem se těšila, vždycky,
mami, až bude po válce, tak prosím tě, uděláš řízky, až to dotroubí,
budeme si chodit, jo, a vono nebylo vůbec nic> a po válce pak v
sedmačtyřicátým, osmačtyřicátým byla bída, to zas přišli komunisti.
a to se neurodilo a marš-. tehdy přišlo po válce ohromný, že, tohle,
jak byli ti, ta unra ((UNRRA)), pamatu-, ty balíčky tam byly ((mluví
na paní u vedlejšího stolu))

XY: [za dvacet korun, je to tak, takovýhle balíček, to byli vojáci]

LN: [za dvacet korun balíček, to měli jejich, no jejich žold, tam
byli ee ( ) no, sušenky výborný, no]

XY: [americký to fasovali ( ) teda sami, aby jako měli. a pro nás
to bylo, tam bylo kus čokolády, byly tam cigarety pro ně, konze-,
všecko v konzervách, sýr v konzervě, prostě bylo to úžasný, ( ), za
dvacet korun.]

LN: a najednou prostě Stalin, nebo Gottwald poslechl Stalina, jo. a
maršálův plán ((Marshallův plán)) konec. bída začala taková, že to
se nedalo vůbec...

XY: [jel sem do Moskvy jako ministr zahraničních vrací a vrátil sem,
ee věcí a vrátil sem se jako jejich ( ).]

LN: [no, no, ta unra ((UNRRA))] my sme si pochutnávali, to byly fakt
balíčky.

XY: a pak se ještě prodávala unra ((UNRRA)) jako samostatný věci a
tam se, já si nepamatuju na spoustu věcí, který sme tam dostali
koupit, ale jedna taková, takhle vysoká konzerva, úzká [tak asi to
bylo ( ) a to bylo já nevím, jaký to bylo maso, protože to bylo
napsaný jenom anglicky a já sem nerozuměla.]

LN: [no, paštika, no, šunka s vejci, hemenex, no. no]

XY: ale to bylo s rýží, se zeleninou a ňáký libový maso a moje máma,
která celkem byla výborná kuchařka, vždycky říkala, já nevím, jestli
je to králík, kuře nebo co to je, ale nemohla přijít na to, čím je
to ochucený, abychom si to třeba někdy udělali.

LN: [to bylo jak sekaná.]

XY: [to prostě nešlo, tak to bylo, to byla bezvadná konzerva.]

LN: [no, a ty sušenky. a všechno v konzervách, krásně, že jo.]

XY: [ano, všecko měli v konzervách.]

LN: [kakao, jéžišmarjá.]

XY: [no a na to když přišli sovětští vojáci.] já sem je vítala v
Táboře, kde sem bydlela na dnešní Mučednické ulici. tak přišli, že
jo, šestadvacátého nebo, to bylo osvobozený Brno, ale jestli jsme my
je zrovna vítali šestadvacátého, to nevím. [voni přijeli špinaví na
tancích a na to...]

LN: [no, hrozný]

XY: [špinaví ( ) a nabíza-, nabízeli nám chleba, protože, já sem se
později dověděla, že sovětský vojska dostaly příkaz, že nesmí na
našem území ani rabovat, ani nic dělat, přestože teda jako k čemu
docházelo a oni nám nabízeli chleba. no, vzali sme si ho, že byl
černej, to by nevadilo, ale ten byl tak tvrdej. a když sme to teda
těm vojákům se snažili říct, proč je to tak tvrdej chleba, že. tak
oni říkali, že už čtyři dni nemají kuchyň, která zůstala někde vzadu
a pro ně nevaří a oni nedostali vůbec nic do zálohy, tak když sme
potom viděli, co dostali američtí vojáci, tak nám z toho bylo
špatně. protože ti chlapi, kerý přijeli, jak se potom vykládalo a
věděli a zjistili sme vlastně, co to je, protože do té doby každej
jenom čekal, až Jozef Visárijovič ((Josif Vissarionovič)) přijde,
protože do té... je to tak nebo ne?]

LN: [ano, ano!]

XY: [protože veřejný informace nebyly a ty, který přišly potom, co
se vlastně děje. to bylo až mnohem a mnohem později. a tak sme si
říkali, jak ti vojáci vůbec to přežili, tu hrůzu. bylo to těžký a je
to těžký srovnání.

KH: [jo, tak to už asi nebudem nahrávat, to už není o kině.]

XY: [né, to nemusíte.]

Konec rozhovoru

Rozhovor vedl: Mgr. Pavel Skopal, Ph.D.
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo: 7. 12. 2009, v bytě pamětníka, Brno, Štefánikova
čtvrť

Bydliště do roku 1945: Francouzská ((Zábrdovice)), od roku 1931 v
Husovicích.
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec policista.
Povolání narátora: Gymnázium v Husovicích. Za války pracoval ve
fabrice v Líšni. Vystudoval vysokou školu. Povoláním byl učitel –
čtrnáct let na na Vídeňské, poté na husovickém gymnáziu.

NS: v tym kině bylo nějaký otočný jeviště nebo co (.) že buďto se
tam promítal [film nebo tam]...

RS: [vím to to teď] právě chcu říkat

NS: tak

PS: no a tak e [povídejte]

RS: [ee] na Cejlu ee kino který se menovalo později Bajkal a a [já]

NS: [( )]

RS: nevím jak ještě měnilo názvy tak to se menovalo původně
kinovarieté ((Kino-Varieté)) (.) protože tam nebyly normální lavice
tam byly židle (.) a na jedné straně bylo jeviště kde vystupovali
buďto artisti nebo kouzelníci nebo

PS: [aha]

RS: [podobní] a pak se votočila židle a bylo plátno a byl film a
filmy byly dycky zase takový ee buďto americký nebo anglický nebo já
nevím francouzský a tak dále e všelijaký ee v v americkejch filmech
byli ee protože to bylo odpoledne pro jako pro mlá- pro děcka tak
tam byly filmy kde účinkovalo na předměstí njů jorku ((New York))
někde daleko na předměstí účinkovala s- s- spousta takovejch
takovejch těch darebáčků jo e to byli kluci i holky černí i bílí e
tlustí neobratní štíhlí obratní a t- to byla taková skupina kde byli
všichni všechno (.) vybraní a ti tam měli takový dycky scény který
nás ohromně bavily jako veselohra protože voni třeba s- ee si
vytvořili že si udělají z e z desek auta jó a kolečka vod kočárků a
udělali takový závody a vyhráli to ti co si tam dali do toho motoru
pejska (.) psa a tady měli tyčku a na té tyčce měli párek

PS: <jo>

RS: a když ho dávali dál tak ten [pejsek] jel rychle a když ho
dávali blíž tak se zastavoval a tak podobně takže voni to vyhráli
protože měli toho psa a (pořád) to dávali daleko a ten pes jel jak
blázen a voni ti druzí tam měli všelijaký šlapání a takový věci a
tak dále (.) ale v tom varieté ((Kino-Varieté)) (na c- na) na tom
Cejlu to se menovalo Kino-Varieté tak (.) tam byl jeden takovej
případ na kterej já vzpomínám e (tak) celej život tam byl kouzelník
který (.) rozdával takový mince kde byla jeho podoba a méno a tak
dále a tak dále a že z- nechal zmizet slona (.) jo? (.) tak sme měli
židle k (temu) varieté teď tam najednou přiš- ( ) přitáhl slona ten
slon tam zůstal stát jo a von ukazoval von (mu) hejbal ( ) tím a jo
byl to normální živej slon (.) a najednou řekl no neřekl nic řek a
já toho slona nechám zmizet a zhaslo světlo byla absolutní tma
trvalo to snad pár vteřin nebo esi čtvrť minuty půl minuty já nevím
(to) tak nevodhadnu a slon byl pryč. no to to bylo to bylo něco
ohromnýho a von neřekl jako to dělal a co my nevíme esi tam pustil
(černou) zás- ee černou jako oponu eště před něho

PS: mhm

RS: protože von byl jako až ( ) na konci anebo jestli ho vyvedl e
rychle tam někde už to měl připravený a to já to nikdo my nevíme z
těch děcek ale vím že ty filmy pak když se e skončil tam byli taky
nejenom kouzelníci tam byli i ee jak se řekne komedianti jo dělali
na hrazdách padali na [hrazdách]

PS: [mhm]

RS: a tak dále na jednu ruku a a tak- takový všelijaký věci a pak se
teda promítalo a promítal se vždycky nějakej film většinou americkej
z řad tady těch děcek na předměstí

PS: mhm

RS: ale ti měli pokaždý jiný jiný jiný bych řekl jako motiv jednou
to byli jednou se rvali jednou válčili jednou závodili ale pořád to
byla ta skupina těch stejnejch tlustej tlustá chudej černej jo
šikmovokej prostě děcka z předměstí e z dalekýho předměstí njů jorku
((New York)) a to se tam [(tak)]...

PS: [to] byly dlouhý filmy ee hodinu a půl celovečerní anebo krátký
tady [(s tím)]... ?

RS: [to bylo] vodpoledne a bylo to ee e tady ty ty byly jako
normální to trvalo já (nevím) deset minut

PS: [mhm]

RS: [nebo] patnáct minut celá ta jejich kauza co se tam [dělo]

PS: [aha]

RS: a jak se rvali nebo jak se s- nervali a tak dále takže to byla e
to bylo pro nás jako pro to Kino-Varieté to byl tam sme se hnali
všichni tam bylo děcek dokonce tam byly aj některý maminky s těma m-
malejma děckama a tak dále

NS: a to ste šli do toho kina kvůli štvrthodinovýmu filmu nebo jich
dávali víc za sebou?

RS: to (tady) né tam byly e toto a eště třeba film Tom Mix kovboj

PS: aha

RS: Tom Mix to byl kovboj a to (už zase) ňáká jiná historka aby to
v- zaplnilo ten čas tak to byla ta groteska a pak byl obyčejně e e s
koněm a jednou to bylo ze psem ten pes měl nějaký méno to já už si
teď (nepamatuju) (.) já nevím jestli to bylo Rin Tin Tin nebo tak to
já už (teď) teď už nevím ale vím že to bylo ze psem jednou a jednou
to bylo e s s koň- koňama na ko- kovboji na koních a tak dále takže
to byla to bylo Kino-Varieté

PS: ( )

RS: to pak později se změnilo v kino jako (jedno jedno)

PS: aha

RS: jo? který s- pak mělo názvy různý

PS: Bajkal, [Radost, no]...

RS: [jako já] nevím ee jako třeba (na) na Marxové bylo kino který se
menovalo Lido bio

PS: (ano)

RS: jo? na Marxové (.) a na Marxové tam (sme zase) vlastně chodili
na dětský představení když sme byli malí a na Novej rok nám místo
vstupenek dávali vyšívané kapesníčky (.) na Nový rok místo vstupenek
sme dostali každej e vyšívanej kapesníček na Marxové ee

PS: mhm

RS: dnešní e (já nevím) jak se to (jmenuje)?

NS: za mě to byla Lípa teď [už to není nic]

RS: [Lípa]

PS: ano

RS: Lípa tak to už není nic tak to je

PS: [a]...

RS: [ee] to bylo na té e na té Marxově ulici e kino který tam pak
mělo mnoho názvů a bylo dlouho tam vydrželo (.) dlouho až pak po (.)
já (nevím) po (ňákej) ee epoše historické to bylo zrušený a pak tam
e byly zábavy (jenom) a tak dále my sme tam (mívali) sleziny jako
študáci jednou za rok sme se tam sešli a tam nás hostili a tak dále

PS:[a]...

RS: [takže] takový to to je vzpomínka na ten (můj) když sem bydlel
na Francouzské tak to bylo do Lido bia ((Lido bio)) velmi blízko a
do varieté ((Kino-Varieté)) taky to se šlo vokolo věznice

PS: mhm

RS: jo?

PS: a na ten Nový rok jak vám dávali ty kapesníčky to bylo jenom na
dětské představení neb-... ?

RS: co to?

PS: když vám dávali ty kapesníčky e ty vyšívané kapesníky [jak vám
dávali]

RS: [ty (vyšívané)] kapesníčky byly místo vstupenky

PS: ano a to bylo na dětské představení?

RS: a to dostal každej... e k- nevím to bylo jenom vyšívanej
kapesníček bez jakýhokoliv toho

PS: mhm

RS: udání nebo tak ale e (byly) tam e e kv- květeč- kvítečka a tak
dále a byl a byla tam já nevím eště eště tam bylo něco možná
napsanýho to si nevzpomínám

PS: a do kina Urania ste chodil? to bylo [na Cejlu]

RS: [do Uranie] ((Urania)) sem byl několikrát ale e tam nebylo pro
nás jako pro děcka e nic vhodnýho

PS: aha

RS: jo? tam chodili víc moje rodiče do Oranie ((Orania))

PS: mhm

RS: a menovalo se to e tenkrát Orania

PS: ano

RS: ne Uranie ((Urania)), Orania (.) tak vím že tam ee (.) byla jako
dosť velká frekvence ale pak později to přešlo ee v určité epoše já
zase nevím v kterém období to bylo kdy to přešlo na ty na děcka jo?
tam je jako dětský kino nebo dětský dětská zábava nebo voni to tam
mají aji v- vchod je aj z Cejlu

PS: mhm

RS: přes tu zá- přes ten dvůr takový tam aji z z Bratislavské

PS: a v tom varieté ((Kino-Varieté)) a v tom Lidu biu ((Lido bio))
byly e dětské představení (.) [jo]?

RS: [to] bylo dětský představení jenom [dětský představení]...

PS: [jenom dětský a to]...

RS: byla sem tam ňáká maminka když [měla]

PS: [mhm]

RS: moc malý děcko kerý se ch- chtěl chtěla dívat na ty šaškoviny
[všelijaký]

PS: [mhm]

RS: a tak dále

PS: a to bylo který den?

RS: to?

PS: v který den v [týdnu]... ?

RS: [v neděli]

PS: v neděli

RS: to bylo vždycky v neděli

PS: [odpo-]

RS: [vždycky] v neděli a (i Marxová) ((Lido bio)) byla taky jenom v
neděli pro nás teda jako pro ty děcka s těma ka- kapesníčkama tak to
bylo tam (.) a jinak ee e e bych jenom chtěl říct že v Husovicích na
hlavní ulici byly dvě kina Jas a [Sibiř]

PS: [mhm] ano

RS: Jas byl víc jako sokolský a Sibiř legionářský a ty dvě kina byly
od sebe vzdálený já nevím sto padesát metrů dvě (stě) na hlavní
ulici oba dva u tramvaje

PS: mhm

RS: zastávka u Sibiře ((Sibiř)) a zastávka u Jasu ((Jas)) a ee tyto
kina se domluvily na začátcích aby (jim) když bylo pršelo nebo padal
sníh a byla zima tak aby mohli přecházet z jednoho kina na druhý

PS: mhm

RS: mhm (tím byli) jako mladí jako ee třeba já ze svou e dívkou a
jiní a jiní e byli rádi že byli tady v kině a e byli americkej film
třeba a pak byl konec tak šli přes celou tu ulici do Jasu ((Jas)) a
tam (šli) zase na nějakej jinej film jo?

PS: mhm

RS: takže to bylo e udělaný proto že bylo pět hodin začátek a sedum
hodin začátek a druhej byl půl šesté a půl osmé

PS: mhm

RS: byly začátky a ty ee pozdější začátky byly v Jasu ((Jas)) u toho
sokolovny kdežto ty dřívější byly ee u těch legionářů ((Sibiř))

PS: mhm

RS: protože u toho Jasu ((Jas)) byla zrovna hospoda taky jó? a pak
tam byli hodně ee sokoli e bylo hodně moc sokolů kdekdo chodil do s
Sokola cvičit vod děcek až po dospělý chlapy a ženský když pak měli
průvod tak to byl průvod přes celou přes celý Husovice jó? to to
byla tenkrát taková éra kdy tady tyto ee organizace jako je Sokol
měly e velkou návštěvnost

PS: mhm

RS: ale my jako študáci sme nejvíc chodili na na e filmy freda
astera ((Fred Astaire)) a džindž rodžrsové ((Ginger Rogers)) to byli
stepaři nejlepší stepaři na světě ee ee fred aster ((Fred Astaire))
a džindž rodžrsová ((Ginger Rogers))

PS: a když říkáte jako studenti tak e to ste byl student kde? na
jaké škole?

RS: né my sme normá- e [normálně]

PS: [na měšťance] eště myslíte?

RS: my sme neměli jako myslíš co?

PS: vy říkáte že jako studenti ste chodili na astera ((Fred
Astaire)) a rodžrsovou ((Ginger Rogers))

RS: nó ano

PS: ale [myslím]...

RS: [ale] nejenom študenti všichni mladí lidi a všechni diváci aj to
aj tam chodili aj dospělí protože to bylo ee e to bylo šou který
nemělo obdoby nikde to bylo šou obrovský šou

NS: a v té době studovals co?

RS: no gymnázium

PS: mhm

RS: g- na gy- to sou už sem byl na gymplu tady toto a em měli sme
profesora jednoho a to byl češtinář a němčinář a von byl takovej
trochu ee extravagantní (.) přišel kdo z vás viděl film (...) jak
tam ten stroj krmí ty lidi jak se to menovalo? [počkej]...

PS: [Moderní] doba?

RS: co?

PS: Moderní doba?

RS: Moderní doba teď to hráli ee teď to hráli mám dojem opakovali to
bylo to v novinách že několik takovejch filmů bylo teď e v tomdle v
[tom]

NS: [(v Artu)]

RS: v kinařským filmu

PS: Art

RS: ee v tom kině

PS: Art no

RS: jo tam a takže to upozornili v novinách takže tam byla zase
návštěvnost a tam byl profesor kterej řekl kdo z vás viděl film ee
jak sem to řekl?

NS: Moderní doba

RS: Moderní doba (.) my nikdo (.) negramoti! my sme do neděle nebo
do soboty celá třída viděla Moderní dobu ((Moderní doba)) a pak sme
ju viděli ještě jednou a eště jednou protože to bylo to bylo šou
obrovský šou se šaplinem ((Charlie Chaplin)) (.) stroj (.) aby
ušetřili čas protože tam byl pás von utahoval pořád dvouma klíčama
matky to šlo a pořád utahoval no šaplin ((Charlie Chaplin)) to víš
von byl takovej šašek trochu a (.) teď aby ee ta s- ee to stahování
u oběda bylo co nejkratší tak byl takovej k- kulatej stůl a židličky
<(vokolo)> a to se po- potácelo a tady byla e přišla e polévka a
lžička dělala ((ukazuje)) jo? ta sama lžička to dělala a teď to
samozřejmě někomu teklo tak a tak a druhý jídlo bylo zase to
posunovalo bramboru maso a tak dále jenomže vono se to jednou
polámalo a začalo to jít strašně rychle e takže voni už měli narvaný
p- pusu tak tak šaplin ((Charlie Chaplin)) a přišel e zavolali
montéra a montér tady začal dole klečel a tam něco montoval a dával
navrch furt ty matky a von je dával e navrch a von je dával na ten
talíř a teď to říká teď to pustím jo? a teď to <pustil a> (to se)
šaplinovi ((Charlie Chaplin)) cpaly do do huby takový matky takže to
byly takový takový prostě komický e jak to že šaplin ((Charlie
Chaplin)) dovede a pak e tam byly že vo šel po ulici a uviděl ee
babu která měla kabát a na něm měla hranatý knoflíky a von s těma
dvouma klíčama utíkal za ní a vona šílela že tady je blázen nějakej
a von <f- f-> pořád křičel na ty vona to měla na prsách a na zadku
[no prostě to]

PS: [a to si pamatujete]... ?

RS: to byla to byla takový šou se šaplinem ((Charlie Chaplin))
Moderní doba ovšem ono to pak mělo eště e jako dohru že von šel a
teď šla demonstrace nějakejch myslím já nevím komunistů nebo
levičáků nebo něco šla a policajti tam stáli a a von chtěl jít proti
ale voni šli dům vod domu čili von musel jít s něma a byl v první
řadě, no on byl první zatčenej a takový...

PS: to si pamatujete eště z té školy anebo ste to viděl později
znovu?

RS: no z- ze školy sme šli

PS: a...

RS: ee profesor nás

PS: ano

RS: jako vyprovokoval abychom na ten film šli protože von v tom
viděl jako e i trochu tam té politiky protože šli ti levičáci a von
šel v první řadě a policajti ho hned zatkli e zatkli jich několik
ale mezi (nimi) taky teda toho šaplina ((Charlie Chaplin)) kterej s
tím neměl vůbec nic společnýho

PS: a ten učitel vám vo tom ještě něco vykládal bavili ste se ve
[škole]?

RS: [ne] ne ne ne

PS: ne

RS: to je to von nám řekl pak nám eště řekl jeden film

PS: mhm

RS: e (..) no na to si vzpomenu možná později ee protože e v ty e
filmy my sme vybírali hudební filmy džezový ((jazz)) filmy a s
dobréma hercama třeba e americký herec e v- va- volajs bíry
((Wallace Beery)) walace beery ((Wallace Beery)) se psalo a my sme e
e v novinách e v kinorevue byly dycky na stránce všechna jména
amerických herců s- foneticky takže tam bylo napsaný walace beery
((Wallace Beery)) vólajs bíry ((Wallace Beery))

PS: mhm

RS: nebo jan s- harlov ((Jean Harlow)) žín herlou ((Jean Harlow)) a
tak

PS: mhm

RS: to tam bylo a to bylo ohromná věc protože my sme pak de-
nevystupovali jako blbci a vystupovali sme jako by- bychom byli
Američani nebo Angličani takže to to byla pro nás taková e pomůcka
<která> (.) a ten e profesor von měl ještě víc takových von třeba aj
do divadla přišel a kdo z vás viděl vod Čapka ((Karel Čapek)) Bílou
nemoc ((Bílá nemoc)) nikdo do ne- do týdne sme viděli všichni Bílou
nemoc vod Čapka to byl už film kterej ee jako už e naznačoval ž- že
bude válka

PS: mhm

RS: jo? a teď tam teda e byl ňákej ten diktátor kterýho hrál
Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)) diktátora takovýho zlýho diktátora a
pak tam byl jeden e zase takovej s brýlama chudý a to byl lékař
((Galén)) jo a ten furt radil tomu diktátorovi aby nevedl válku že
sou mrtví a ranění a bezruký a bez- no a [prostě]...

PS: [a byli] ste někdy šli ste někdy se školou do kina?

RS: prosím?

PS: jestli ste šli někdy [se školou]

RS: [ne]

PS: to ne

RS: ne ne no e e když sme šli se školou to sme byli mladší v tercii
třeba a šli sme jednou do skaly ((Scala)) kde se hrál českej film
natočenej tady brněnskejma hercama menoval se (..) ee menoval se já
(nevím) jestli česká země

PS: mhm

RS: nebo tak něco na pohled Česká země na pohled
((neidentifikováno)) tak tak se menoval ten film a my sme tam šli a
začali promítat a jeden náš profesor najednou zařval hergot! toto je
promítání! nešetřte na študentech zastavte to a dejte tam normální
světlo to bylo takový temný voni šetřili vopravdu mysleli si že to
zbaštíme a ten profesor tam bouchl do tohodle rožnuli a za
chvilku... byla zpráva a za chvilku to šlo normálně světlý jako za
normálních okolností

PS: mhm

RS: to to byli e tá to byli to byl (takovej) jako ee (.) národní
film tade- tad- e tanec Slováků Slová- Slovenek e Čechů všelijakejch
ee čardášů a tak dále no a k- ovce tam byly a k- a kozy tam byly a
všecko možný bylo to kr- bylo to jako ee velice krásný ale pro nás
to bylo už jako pro ee študáky už to bylo takový jako moc poučný a

PS: mhm

RS: tak to sme (.) ten (..) a my sme pak chodili jako častěji do
kina a to byly dycky zas nějaký takový filmy který byly buďto e tam
byla em politika nebo válka nebo tak něco byly to takový jako dobrý
kvalitní filmy tak na to sme pak chodili to vobčas teda jednou
dvakrát za rok

PS: a vzpomínáte si že by e byly nějaké zvláštní zvláštní reklama na
filmy? e že by...

RS: prosím?

PS: byly nějaké zvláštní reklamy na filmy v těch dvacátých třicátých
letech? že by chodily nějaké e reklamní... ?

RS: nó tak [na školu]?

PS: [poutače] ne ne

RS: [ne]

PS: [v ulicích]

RS: u- venku byly reklamy plakáty plakáty když tam byla já nevím e
herečka žin herou ((Jean Harlow))

PS: mhm

RS: a to tak to byly plakáty ee z z z těch stepařů nebo když to bylo
něco válečnýho tak tam zase bylo něco válečnýho

PS: mhm

RS: pak tam byl jeden takovej film americkej drastickej e že jela
loď já nevím vodkuď jestli z Austrálie nebo kam a tam byli eee s-
na- nahoře na na té plošině byly samé takový živly e takový chudáci
a tak jo? a teď najednou (.) a tam se vezly sudy e z z z něčím já
nevím s čím e ale bylo těch sudů tam mnoho a jak byla bouřka a začla
se ta loď hýbat ty s- ty sudy se začaly kutálet na tu stranu pak
zase na tu stranu a přes ty lidi, jo?

PS: mhm

RS: to bylo e takový drastický a ukazovalo to prostě takovou tu ee
že když někdo veze e já (nevím) víno nebo něco že nemá na to aby to
bylo zajištěný přece ta loď vždycky se kolíbe a když to tam se
kutálelo přes ty černochy a to a

PS: mhm

RS: to byly takový drastický filmy taky ale toto n- nemělo ze školou
nic společnýho to sme chodili sami

PS: mhm a

RS: tady v jasu sme ee a v Sibiřu ((Sibiř)) sme viděli dycky filmy
který byly nějakým způsobem prostě takový jako zajímavý vý- takový
výstřední

PS: mhm

RS: sme si vybírali ale když byla zima tak sme šli na cokoliv (a
jenom) abychom byli v teple e s tou svou holkou s s nebo tak
rozumíš?

PS: mhm

RS: (jenom abychom) byli v teple v kině tak nás pak nezajímalo ani
moc jestli je to dobrý nebo špatný a

PS: mhm a vy ste se přestěhoval e sem e kdy? z té fr- z té
Francouzské...

NS: napřed do Husovic

PS: ste se přestěhoval do Husovic?

RS: já sem na té Francouzské byl do páté třídy obecné školy

PS: mhm

RS: a vod té páté třídy sme se stěhovali do Husovic do rodinnýho
domku který sme koupili teda koupili moje rodiče jo? na velký
splátky e který sem eště splácel já i s manželkou už budoucí protože
to bylo na dlouhý leta na málo peněz [jako]

PS: [mhm]

RS: aby se to splatilo takže sme pak v určité době najednou dostali
vyrozumění (.) aniž bychom to tušili že e je to splaceno

PS: mhm

RS: a že je to e že se to vymazává e z ňáké té e víš? e osobní že
tam máš dluhy nebo co tak (se to ten) dluh už padl

PS: mhm takže vy ste přestěhoval do Husovic e kolem roku devatenáct
set třicet [asi]?

RS: [do] rodinnýho domku který byl blízko Jasu ((Jas)) a Sibiřu
((Sibiř))

PS: to bylo tak devatenáct set třicet?

RS: to bylo ee devatenácet třicet jedna

PS: jedna

RS: devatenácet třicet jedna sme se sem stěhovali

PS: mhm a to byla doba e zhruba kdy začínal zvukový film vzpomínáte
si na první zvukový zvukové filmy?

RS: to já myslím že ty zvukový fi- já si tak e já si myslím že ty
zvukový filmy byly už tehdy to já nevím

PS: dvacet devět dvacet devět

RS: jo? no tak ty byly zvukový filmy (ale) tady byly eště jedna věc
taková která na kterou já vzpomínám že před každým filmem byl
takzvanej radiožurnál

PS: mhm

RS: kde ukazovali e (já nevím) Beneša a to to to ale jednou
ukazovali Hitlera jak řeční a jak se rozčiluje a jak mlátí rukama do
stolu a dupe že musí zničit toho trpaslíka Beneš, ten trpaslík Beneš
toho musím zabít ten musím ho zničit von se tam rozčiloval a tak a
t- to to s- si já to mně tak zůstalo v paměti že sem to pak když
byly nějaký takový řeči vokolo Beneša a tak tam sem to někde aj
napsal tam těm historikům co tak to kritizovali že von měl jít do
války a tak a že von věděl dobře že by to byl třeba rozbitá Praha jó
nebo tak (.) takže to si pamatuju jako že tady ty žurnály byly svým
způsobem zajímavý a poučný a šel po nás aj mráz víš když von tam

PS: mhm

RS: že toho trpaslíka Beneše

PS: a reagovali diváci nějak na [ty týdeníky? to ne]

RS: [ne ne ne ne] ne tam to nereagoval nikdo na to nereagoval
(poněvadž) každej to polykal jenom z Čechů a Němci když tam nějací
byli ale já si nepamatuju že by tady v Sibiřu ((Sibiř)) a v Jasu
((Jas)) byli Němci

PS: mhm

RS: německé film byly pěkný německý filmy který byly ať už
historický anebo legrační z vesel- vesel- d- e s těma s komediantama
nějakéma (těma) víš? teo Lingen ((Theo Lingen)) a hans móser ((Hans
Moser)) a to byly takový figurky malej han moser ((Hans Moser)) a
dlouhej Lingen a t- e měli to dycky velmi dobře jako e bych řekl
zrežírovaný že to byla dobrá veselohra

PS: mhm

RS: anebo sem viděl německej film kde byl jeden herec takovej
robustní hrozně robustní velkej a byl zamilovanej do nějaké ženy a
ta žena e ho pak opustila a vzala si hezkýho jako mladýho chlapa a
byla svatba a tady ten (.) golem (.) ten na té svatbě (když) se
tančilo (.) tak von tančil sám a tam byl visel to bylo to se
odehrávalo jako v Maďarsku

PS: mhm

RS: to se odehrávalo v Maďarsku a tam byl lustr dřevěnej obrovskej
lustr a von se natáhl a ten lustr vytrhl ze zdi a praskl s tím vo
zem to byla takový dr- takový dramatický ((snímek neidentifikován)),
který mně utkvělo dodneška (na) to vidím jako... bych to dovedl
nakreslit

PS: takže e v těch husovických kinech ((Jas, Sibiř)) si na německé
publikum nevzpomínáte? tam nebyli Němci [to byla česká čtvrť]

RS: [ne tam tam se hrály] německý filmy jako dobrý [veselohry]

PS: [mhm]

RS: a dobří he- komikové teo lingen ((Theo Lingen)) hans móser
((Hans Moser)) to byli [takoví]

PS: [mhm]

RS: šašci jeden malej jo? takovej jak Židáček a druhej vysokej zase
e blonďáček e takže to byli takový figurky e eště jich bylo víc ale
tady na ty dva si pa- vzpomínám dodneška teo lingen ((Theo Lingen))
a e hans móser ((Hans Moser))

PS: a v centru města byly nějaká kina německá kam by chodilo německé
publikum?

RS: já si nepamatuju já sem e nechodil do e třeba do centra to
záleží taky na čtvrti [která]

PS: [mhm mhm]

RS: to byla čtvrť ale tady většinou to byli (nebo) to začalo e já
nevím v e někde v e e na starým tam někde e jak se to menuje
Heršpice že a tam ty kina začaly na Dornychu bylo kino ((Edison)) e-
pak bylo kino jedno který se menovalo Excelsior a to bylo na
Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) e v tom jednom velkým baráku byl
Excelsior (.) a (.) jak sme jak ( ) manž- já sem měl tři ee
manželka měla dvě švice

PS: mhm

RS: a všechny tři byly e e zaměstnaný v pe- ee v peněžních ústavech
(poněvadž měly) ob- ob- ee obchodní školu ale pak až už e skončily
tak všechny tři byly v kině v Jasu ((Jas)) u pokladny e strejda
trhal lístky jo

PS: mhm

RS: ee e (Miluška) byla v Kapitolu ((Kapitol)) v pokladně a moje
paní byla v Ponrepu ((Ponrepo)) na Hybešce ((Hybešova)) jako vedoucí

PS: mhm

RS: a protože ten e vedoucí byl nemocnej a věděl že moje paní je e
lepší e vedoucí jak byl von tak von tam dycky přišel jednou za měsíc
jenom kvůli penězům dal jí výplatu a tak ale jinak tam nebyla vona
všechno řídila sama takže když třeba v tom Ponrepu ((Ponrepo)) e
byly filmy e velice různorodý velice různorodý a když tam byly filmy
který byly e kvalitní jako právě tady ten e fred astér ((Fred
Astaire)) a to (.) nebo san francisko ((San Francisco)) tam bylo
(zase) zemětřesení a bylo to takový dramatický takže tam sem
najednou vobvolal všechny moje kamoše aby ihned přišli že bude tam
fred astér ((Fred Astaire)) s džindžr rodžrsovou ((Ginger Rogers))
film já nevím jak se ten film menoval e c- já no nevím prostě takže
to ee mně pak děkovali jo čoveče to bylo e ten jeden dokonce byl
stepařem dycky se natřel na černo tady v sokolovně když byly čaje
tak se natřel načerno a e dal si světlý boty a stepoval tam jo? uměl
dobře stepovat takže ten na toho freda astera ((Fred Astaire)) šel
kdyby měl kdyby to hráli vo půlnoci tak přišel pak mně děkoval že
sem mu že zavolal protože já sem se s ním už leta neviděl a jenom
sem věděl že bydlí na Provazníkově ulici tak sem si v telefonním
seznamu to našel a

PS: mhm

RS: zavolal sem mu a byl šťastnej jak blecha

PS: a vaše paní v Ponrepu ((Ponrepo)) pracovala od kdy? [nebo v
kinech]?

RS: [ta] ta tam byla e kdy to kdy vona [tam byla]?

NS: [tak e] já sem to včera se snažila spočítat takže [maminka]...

RS: [já si] myslím že tam byla e v těch e letech já sem byl v gy- na
gymnáziu

NS: maminka [v těch kinech ee začala asi v třiašedesátým]

RS: [já sem byl na gymnáziu a měli sme já si myslím (měli) auto]
dodávku a já sem vozil všechny filmy na Vídeňskou tam byla půjčovna
těch filmů to bylo v suterénu to byly regále plný takovejch hnědejch
krabic jo po vždycky po třech nebo tak po třech je to asi to bylo
tych f- ty krabice a tam sem vždycky dával jednu krabici sem vracel
dostal sem potvrzení a e vypučil sem si a já sem tam měl jako taky
takový známý víte už za tu dobu a moje manželka ta tam už taky měla
jako vobšlápnutý že sme na do toho Ponrepa ((Ponrepo)) dostávali
kvalitní filmy víte i cizí i třeba americký nebo tady ty t- taneční
nebo já nevím ee prostě kvalitní filmy že bylo furt obsazený ale
když byl někdy (nevím) branej jako musel tam jít aj ruskej film tak
to manželka dycky tam šla do čekárny kde seděli u kamen takoví
chudáci staří starej fotr a stará baba a ne- nešli do kina voni tam
byli v teple jako

PS: mhm

RS: aby nemuseli doma topit tak vona je pozvala (.) a (.) pak když
to neměla těch potř- já nevím kolik bylo [potřeba]

NS: [dvacet] dvacet

RS: kolik?

NS: dvacet lidí muselo [být]

RS: [dvacet] lidí tak když neměla tak si je vymyslela těch dvacet
lidí dala a e brala z z vocuď kde bylo vyprodaný tak vzala [těch]

PS: [mhm]

RS: sedum vosum a dala to tam tam to nevadilo že to bylo vyprodaný
poněvadž to bylo to byl dobrej film a dala to tam takže vona to tak
e prostě to de a já sem tam v té půjčovně měl taky takový renomé
(protože) sem přivážel filmy i z Husovic (protože) sem měl to auto a
bydleli sme v Husovicích takže sem tam pořád vozil ty škatule a zase
bral druhý to byla taková ee ee moje oběť těm kinům že jo sem prostě
(s těma autama) e s tím autem e s tou dodávkou jezdil a [(
)]...

PS: [a vy] ste byl zaměstnaný [e]... ?

NS: [ne]

PS: ne j- [to bylo]...

NS: [von je] profe- von je [profesor]

RS: [j- já] sem [učil]

PS: [aha]

RS: takže já sem měl e vodpoledne volno nebo někdy ráno volno podle
toho to to ten rozvrh byl různej někdy byl nabitej to se nic nedalo
jenom vodpoledne ale vodpoledne to fungovalo tam se tam se do noci
pracovalo

PS: mhm

RS: tam na té Vídeňské to bylo vzadu dost daleko vzadu na levé
straně když se jelo směrem ee jako e Modřicům ((Modřice)) tak na
levé straně bylo e dolů sem sjel a tam bylo dole v suterénu obrovský
množství regálů a těch filmů a furt se tam lepilo neco e to na to to
to zase se šlo tam a to šlo tam a vlakem chodilo vlakem chodily
filmy taky do různejch kin který sou mimo jo

PS: mhm

RS: (já nevím) Adamov nebo (já nevím) Blansko a tak... takže co tam
rozváželi filmy ee to bylo ee tam byl ruch pořád v jednom kuse

PS: ale vy ste byl tedy profesor vy ste učil e [na gym-]... ?

RS: [já sem] učil tady v Husovicích e v hus- ee na Koněvce
((Koněvova)) na Vídeňské sem učil e tam sem učil štrnáct roků (.) a
pak přišel ten rok osumašedesát jo kde sem se tak trochu vyjádřil
hrubě jo takže sem byl přeloženej během asi štyrech dnů do Husovic
tady do gymnázia ale to mně nevadilo protože já sem sám absolvent
jako kluk

RS: sem absolvent husovskýho gymnázia

PS: mhm

RS: jo? já sem byl já sem vystudoval vod primy do oktávy husovský
gymnázium vite?

PS: mhm mhm

RS: to sem vystudoval a proto sem byl šťastnej že sem šel zase do
husovskýho ale do jinej budovy tady na Elgartovu a byl sem tam a
jezdil sem autem a tak sem pořád pom- ta jedna moje jedna moje (ta)
švagrová byla v pokladně v Kapitolu, víš kde [byl Kapitol]?

PS: [ano ano]

RS: jo? tak tam byla v pokladně a dokonce tam měla takovou bych řekl
(.) ilegální nejakou činnosť (.) vona měla dceru ve Švédsku

PS: mhm

RS: (..) dokonce dvě dcery měla ve Švédsku vdaný a děcka a jedna
měla trojčata a tak dále a tak dále ale (..) ona (..) sem jezdili ze
Švédska nějaký lidi jedna taková Češka nějaká prostě spisovatelka a
pracovala v ilegalitě ve Švédsku a přišla (.) a přišla k té mé
švagrové která bydlela na Soběšické a svěřila jí em něco (.)
písemnýho a že si pro to přijde k pokladně ee tady z ee (.) von tak
ráčkoval ten politik ma- moravské štvrť e moravské e teda ee ve s-
úřednické čtvrti e takovej br- Brňák nedávno měl vystoupení e já si
nemůžu vzpomenout von tak ráčkoval ((předvádí)) a měl debatu v
televizi vohledně e spisovatelů různých no tak ten přišel na určitý
jako e (.) gesto nebo co přišel kupovat lístky řekl jeden lístek
((klepe prstem do stolu)) a jenom udělal takhle a vona mu dala
lístek a to [dohromady]

PS: [mhm]

RS: a von měl noviny a t- jak to a pak měl za úkol to dodat do Prahy
herci (.) ten starej pán už dneska co má za manželku Ninu Divíškovou
má za manželku Ninu Divíškovou a je to starej pán ( ) hraje ve
všech ve všech ee seriálech takovej fósaté jo ((Jan Kačer))

NS: a eště žije?

RS: šeď- jak?

NS: eště žije?

RS: co?

NS: eště žije ten [herec]?

RS: [no] žije dyť furt [účinkuje]

NS: [nevím] koho myslíš

RS: furt účinkuje já nevím přesně jak se von menoval (.) no manželka
je Nina Divíšková t- to tu znám protože znám Divíška znal sem
Divíška a tak no nevím (.) je to

NS: to je jedno

RS: je to ee e prostě byl to zase ten pražskej herec byl jako v
[ilegální]

PS: [mhm]

RS: činnosti a tady tento měl za následek za úkol tam přijít (.) a
protože to bylo uvnitř v domě a měli tam pucák tak měl za úkol to
dát pod ten pucák nik- nezvonit nic

PS: mhm

RS: dát to pod ten pucák

PS: mhm

RS: a to už voni zase měli nějaký echo nebo to nebo to prohlíželi a
tak tam měli to a takže se to dostalo do správnejch rukou jak to
mělo... takže byla i taková spojka moja švagrová teda v tom Kapitolu
((Kapitol)) to dávala tomu (.) on ráčkuje ((ráčkuje)) takový

NS: nevím tati

PS: [to n- to]...

RS: [herec] tady e z Brna

PS: a z- za protektorátu se tedy změnilo se něco v kinech za
protektorátu?

RS: co?

PS: jestli se během protektorátu něco změnilo v kinech atmosféra e v
[kinech nebo v chování]?

RS: [jó tak já ti řeknu] že tady v protektorátu v tom kině to
nepoznals [pomalu]

PS: [mhm]

RS: akorát že bylo byly cizí filmy a byly německý filmy ale voni
byly německý filmy i za první republiky

PS: mhm

RS: velice dobrý veselohry nebo dramata

PS: mhm

RS: takže e lidem to tak nepřišlo pokud tam nebyla jako politika a
to nebyla v těch filmech politika tam byl film kterej byl německej
ale nebyla tam politika

PS: mhm

RS: politika byla jenom e v e v radiožurnálu

PS: mhm

RS: když byl e rozumíš žurnál tak tam vystupoval Hitler a gébls
((Joseph Goebbels)) a to a tak dále

PS: mhm

RS: ale pak byl film a ten film byl bez tady těchto šašků

PS: mhm (.) a a měl ste třeba kamarády ee židovského původu e
zaregistroval ste zákaz vlastně [vstupu Židů do kina? ne?]

RS: [to to vůbec nehrálo roli]

PS: já vím ale potom za protektorátu oni nesměli už na začátku
[protektorátu do kina]

RS: [no tak to je pravda] můj kamarád kterej tady byl předevčírem e
byl položidovskýho [původu]

PS: [mhm]

RS: jeho tatínek byl e v Lotyšsku e zastřelený tam učili ty Lotyše
střílet a dávali jim (.) to a voni t- z radostí protože voni měli e
e zlost z Rusů že je tam Rusové vobsazovali Sověti tak voni e
stříleli s ohromnou radostí toho Žida že byl ko- jako že byl
komunista

PS: mhm

RS: ale vono to nebylo pravda že by Židi byli komunisti a nežidi
byli víc komunisti to to není pravda no prostě stalo se to tak že
ten jeho tatínek tam byl zastřelenej a on e utekl s maminkou která
byla Tyrolačka ale bydlela tady celej život i až do smrti potom tak
s ním jela do Vídně a z Vídně se dostal do Itálie a v těch horách
byla ilegalita vojenská taková a tak s- tam von strávil celou válku
v těch horách pak se vrátil no a pak zase bylo všechno normální

PS: mhm

RS: ( ) že by tady u mě třeba pře- předevčírem byl tady u mě chodí
vo holi má krásný vlasy hustý prošedivělý hustý a má takovej ten
profil trochu mírně židovskej a je to hezkej chlap strašně a a
chytrej takže my se tak my sme poslední dva ve třídě on má devade-
on má ee bude mít teď devadesát a já budu mít teď devadesát takže my
sme j- poslední dva ve třídě

PS: a to byl spolužák [z - z- gymnázia]?

RS: [jako chlapi] z gymnázia

PS: aha a on bydlí teda teď kde?

NS: tady dole (v Černejch Polích)

PS: a mys- takže e on vlastně odešel v roce třicet devět nebo e kdy
odešel?

RS: třicet vo- vodešel později von vodešel podezdi ((přeřeknutí))
von to pořád chtěl nějak eee za- zavonačit že šel tady byl zvonař
Manoušek

PS: mhm

RS: ee na konečné stanici jak je reviza tak naproti byla firma e
dvacet let nebo pětadvacet let firma Manoušek ee Rudolf a byl z- z-
ee ze Soběšic

PS: mhm

RS: ta ten rod (.) tatínek syn taky ze Soběšic a on m- byl ee (..)
on byl prostě jako zvonař a von tam e naproti v těch barákách bydlel
tadyten Žid v těch městských domech

PS: mhm

RS: a (.) von tam šel jestli by ho mohl zaměstnat

PS: mhm

RS: že je z vyso- že mají po maturitě a že ee aby měl zaměstnání von
ho tam vzal a on tam dělal u zvonaře tam byla já nevím půl roku
jenomže pak pak sme dokonce udělali takovou věc že já su katolík von
není katolík ale měl (.) ee (.) šli sme na faru a tam mezi štyřma
očima (.) voni nějak mu tam napsali že byl já nevím pokřtěnej tehdy
a tehdy

PS: mhm

RS: byla to teda taková dost (vošajtných vět) ale von tomu moc
nevěřil protože kdyby ho gestapáci rafli tak je mu jedno jestli tam
má nebo nemá jo? takže von jel do toho Švýcar- do toho ee Itálie a
tam byl teda až do konce války [a pak]

PS: [mhm]

RS: se vrátil dom

PS: mhm

RS: a vykládali sme to ( ) jako k lepšímu že Rudolf jako já že
sem ho zavedl k farářovi todle a že von mu tam udělal s- jeho jako
ee víš? že že je pokřtěnej

PS: mhm

RS: jo? že je pokřtěnej [(nafilmoval)] to tam nějak já nevím minulé
rok nebo tak

PS: a vy ste [chodil]

RS: [no]

PS: do kostela a na faru e a s- bylo vzpomínáte si že by se někdy
třeba promítal film na faře? já sem slyšel že se někde na farách
občas promítaly filmy [to s-]...

RS: [jakej] film?

NS: na farách

PS: na farách

NS: na farách

PS: nepromítal nikdy farář?

RS: ne

PS: to ne?

RS: ne ne ne ne ne ne to si nepamatuju to ne to si vůbec nepamatuju
vůbec to neexi- [to se ne]

PS: [mhm mhm]

RS: to za to e to nevím to by musel být [někde]

PS: [mhm]

RS: jenom někde ale [to]

PS: [mhm]

RS: nebylo nikde

PS: a vy ste chodil do kostela v neděli nebo e [častěji]?

RS: [co to]?

PS: e jak často ste chodil do kostela?

RS: já sem chodil [do kostela]

PS: [jako kluk]

RS: s maminkou dokuď byla maminka tak sme chodili pravidelně na
devátou protože... sme.... mši tam sloužil náš profesor ee
římskokatolického náboženství jo? a e on byl velice kulturní my když
sme šli na opery tak von tam dycky chodil eště s jednou profesorkou
promedoval a my sme ho zdravili on byl doktor jako eee měl titul
doktora byl velice e velice takovej ne (.) necírkevní

PS: mhm

RS: on chodil na ty opery jako každej jinej a chodil se švábovou
která dělala latinu a chodil s tou babou krásnou po- tak tak tak aby
j- chodili vokolo a jenom sme se (klaněli) poněvadž my sme nikdy
nezdravili slovem

PS: mhm

RS: my sme se zdravili jenom pokloněním hlavy

PS: [a]...

RS: [všude] ve škole na ulici nebo v kostele to je jedno farář nás
dokonce sezdával mě a manželku tady naproti taky ( ) a manžela
t- e znám několik lidí který von nás sezdával jako profesor Matyáš
se menoval a byl to takovej jako byl tak e málo jako bych řekl
pobožnej že nám chodili do náboženství studenti keří měli někde
trávit volnou hodinu protože nebyli římskokatolíci ale voni chodili
k nám do toho náboženství protože on dovedl tak nějak kouzelně
vypravovat všechno možný a všechno tak ne nezbožně jak bych řekl že
tam sedávali studenti kteří byli bez bez bez náboženství úplně víš?
jako neznabozi

PS: [a vy-]

RS: [posedávali] tam

PS: mhm a vyjadřoval se někdy ten pan farář ke kinům?

RS: prosím?

PS: e ten pan farář

RS: no

PS: mluvil někdy o kinech? vyjadřoval se ke kinům nebo [k filmu]?

RS: [ne] ne ne ne náš profesor třídní nás dycky e řekl kdo z vás
viděl ee toho šaplina ((Charlie Chaplin) [tu]

PS: [jo]

RS: tu Moderní dobu ((Moderní doba))?

PS: mhm

RS: nikdo (.) to sem si mohl myslet negramoti a do soboty sme viděli
všichni Moderní dobu ((Moderní doba)) celá třída

PS: ale farář e v kostele se nemluvilo o [kinech nezakazoval vám
nějaké filmy nebo tak? mhm]

RS: [ne ne ne to byl češtinář] co nám [tady toto]

PS: [mhm mhm]

RS: ee [vždycky řekl nebo kdo byl] v divadle na Čapkově ((Karel
Čapek)) Matce ((Matka))? nikdo nez- no negramoti to je jasný tak sme
zase taky do týdne byli v brněnským divadle kde hráli Čapkovu Matku
která posílá všechny tři syny do války a všechni jí tam padnou že?

PS: mhm a vzpomínáte si kdy ste byl poprvé v kině?

RS: to (poprvé) v kině sem byl myslím na v Lido bio na Marxové kde
sem dostal ten kapesníček

PS: aha (.) takže na nový rok?

RS: to bylo na nový rok

PS: mhm

RS: a pak už sem tam chodil jako častěji (.) a pak už sme tam
chodili e už jenom jako hotoví maturanti když sme byli po deseti
letech po dvaceti letech tak tam byla restaurace a tam sme to tam v
té na té Marxové ee vždycky voslavovali

PS: [a vzpomínáte]...

RS: [jedli pili]

PS: vzpomínáte si na čem ste byl tehdy jako dítě poprvé?

RS: kde?

PS: když ste byl poprvé, vzpomínáte si na čem?

NS: [na jakým]...

RS: [na film]?

PS: na film

RS: ne

PS: to ne [a je]-...

RS: [to si] nevzpomínám

PS: a jak často ste chodil jako dítě?

RS: často velmi často (protože) sme měli kina u huby

PS: mhm

RS: Jas a Sibiř

PS: mhm

RS: to bylo u huby a byla tam samá e Amerika e samý francouzský aj
německý filmy ale tenkrát eště jako absolutně bez bez Hitlera
poněvadž ještě byl rok devětaosumatřicet devětatřicet to nebylo jako
ještě vůbec akutní nebyla eště ani válka

PS: mhm (.) a jak ste vybírali filmy?

RS: ty filmy?

PS: chodili ste na všechno nebo ste [vybírali]...

RS: [né] (jenom) sme vybírali filmy da- nechodili sme na všechno
nechodili sme na všechno vybírali sme filmy ale když bylo třeba (.)
jak sem řekl sme chodili s tou mou manželkou jako s holkou

PS: mhm

RS: bylo nám osumnáct a mně devatenáct let nebo sedumnáct let (.)
tak sme šli do jednoho kina a pak do druhýho kina ať tam hráli co
tam hráli

PS: mhm a do kterých kin ste to chodili to ste chodili v těch
Husovicích?

RS: to bylo v Husovicích poněvadž sme tam bydleli

PS: mhm

RS: blízko my sme bydleli ona i já sme bydleli blízko kina Jas a
Sibiř byl vo zastávku dál jenom vo krátkou zastávku

PS: a kam ste kupovali vstupenky? měli ste svoje oblíbená e místa
sedadla (.) v tom kině? kupovali ste třeba na balkon byly tam
balkony?

RS: ne ne ne my sme byli dycky dole

PS: dole vždycky?

RS: dycky sme byli dole

NS: balkony tam byly a [ty spodní sedadla]...

RS: [ale kdyžtak] sme e chodili sme teda hodně dozadu to musím říct

PS: mhm

NS: ty spodní sedadla byly rozdělený e e cenově

PS: mhm

NS: od první do páté řady dvě koruny vod páté asi do štrnácté tři
koruny a poslední řady plus balkon štyři koruny

PS: mhm

RS: nejlacnější [vstupenky měly kina]

NS: [pokud tam byl]...

RS: v Židenicích

PS: mhm

RS: [jak se menovaly ty kina ( ) tam byly tři kina]

NS: [pokuď tam byl takzvanej předfilm krátkej film (tak)] byl
příplatek korunu

RS: a ty byly nejlacinější

NS: já si pamatuju v Židenicích jenom Světozor

RS: Světozor pak [byl]

PS: [Sport]

RS: Hvězda a pak byl eště jeden ((Orient))

PS: e

RS: a chodili tam naš- e do kina e vod mé manželky tatínek a maminka
kteří byli velký e š- e spořilci tak voni šli e pěšky do Židenic

PS: mhm

RS: a tam šli za korunu do kina

PS: mhm mhm

RS: koruna byla vpředu jim to nevadilo dědovi babičce taky ne tak
(šli) a my sme měli dycky v tu dobu doma volno dyž nebyli rodiče
když byli voni šli do toho do těch Židenic vono je to dost daleko a
pak zase da- daleko takže to zabralo tři hodiny a to nám [sta-]...

PS: [takže] šli pěšky (.) [šli pěšky]?

RS: [pěšky]

PS: mhm

RS: můj děda kterej byl celej život parketářem

PS: mhm

RS: tak von chodil na různý teda ee

NS: tati to nebyl tvůj děda to byl tvůj tchán [maminčin tatínek]

RS: [no to byl můj tchán] no tak my sme mu říkali děda tak ten
chodil třeba do Heršpic pěšky

PS: mhm

RS: von dycky říkal jó vona ta šalina nejela a než jela já už sem
byl na Cejlu a z Cejlu už pak je to kousek do těch Heršpic a nosil
pilu ruksak tamty to škrabadlo na na parkety já nevím co ještě
všechno tam měl pilu měl dycky na ní obal aby e nekoho neškrábl ve
městě třeba

PS: [a]...

RS: [a] šel vždycky pěšky a říkal co to je takové kósek? moji rodiče
bydleli (.) tady někde já nevím jak se nad Hádama tam nějaká ta
vesnice

NS: Ochoz

RS: Ochoz a vozili na zelnej trh každej den vozejk eee hliněný
hliněný e džbánky voni to tam doma dělali sušili a von to tam vozil
prodali pak šel do hospody tam to prožral a zase šel zpátky dom a
zase dělali další anebo taky vozili tam někdy ovoce když bylo e jako
tak na Zelnej trh tam to prodávali

PS: a vaši rodiče dělali co?

RS: to- prosím?

PS: vaši rodiče...

NS: oni strašně brzo [zemřeli]

RS: [můj] otec byl u policie

PS: aha

RS: ee e jako e tenkrát byla jenom jedna policie státní... helmy ty
kovový takový to lemování e límeček navrch tady měl bílej šátek aby
si nezamazal tu uniformu vod krku a (..) napřed byl na strážnici na
Francouzské tam byla strážnice těch strážnic bylo (.) šestaštyrycet
a všechny byly (.) tak tak tak tak ((ukazuje)) roztroušený a tam
dycky byla ee jeden s psacím strojem když bylo ňáký přišel zavedli
tam nějakýho gaunera nebo neco tak psací stroj a pak tam byla ee
tyčka kroužky závěs tam byly dvě postele záchod umývadlo a tak dále
takže oni měli tři hodiny (.) pochůzku odtud potud odtud potud
((ukazuje)) můj otec dělal od Cejlu Francouzskou ulici až po Koliště
tenkrát nebyla (.) ta e rozdělená na dvě části protože ta tramvaj
tam nikdy nejezdila to bylo zas- zastavěný tam měli právě tu
strážnici kde dneska jezdí tramvaj vod dětské nemocnice dolů

PS: mhm

RS: tak tak (..) a za ty tři hodiny museli dycky ještě podívat se do
hospody jenom udělal ((předvádí)) nic tak šel dál nic většinou bylo
nic ale kdyby něco bylo tak pane inspektore pojďte se tady mám
jednoho nemůžu ho dostat ven

PS: mhm

RS: vožralej

PS: a do kina nemusel chodit na takové... do kina chodil i do kina
na takové kontroly?

RS: naš- naši chodili do kina...

PS: já myslím jako jako policista jako jako policista [jestli chodil
na ňáké... četník? nechodil]

RS: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne]

NS: ale [za mě za mě teda chodili policajti]

RS: [jenom chodili] do baru tam byl Maxim bar na Francouzské

PS: mhm

RS: a chodili do restaurací všech

PS: mhm

RS: aby jo tam přišli a tam ukázal tak vypadl ven většinou [teda]

PS: [mhm]

RS: bylo tak ale někdy ((klepe prstem do stolu))

PS: mhm

RS: tak mu zatočil takhle ručičkou za zádama a vedl ho po špičkách
až na strážnicu tam ho trochu zpacifikovali a tak

PS: a maminka byla v domácnosti?

RS: eh?

PS: maminka byla v domácnosti [nebo pracovala]?

RS: [maminka byla] v domácnosti

PS: mhm a vyjadřovali se nějak ke kinu? říkali vám na co můžete a na
co nemůžete jít třeba do kina?

RS: e to ee

PS: [e]...

NS: [zakazovali] ti vaši nějakej film nebo nějaký představení?

RS: em oni nechodili vůbec do kina (.) oni nechodili do kina možná
ně- když byli ještě na [Francouzské]

PS: [mhm]

RS: tak že chodili na tu Marxovu ((Lido bio)) nebo do ee do e do
Varieté ((Kino-Varieté)) teda tam na na Cejl to možná chodili ale
pak až sme se nastěhovali do Husovic tak už nechodili do kina nikdy

PS: mhm

NS: tati a v tom časopise kinorevý ((Kinorevue)) tam byly nějaký
upoutávky jako co budou e kerý filmy se chystají kerý filmy přijdou
[do kina? aby vám]

RS: [ten časopis kinorevý ((Kinorevue))]

NS: řekli vo co de v tom filmu nebo tak jak je teď reklama ne
nějakej film tak bylo tam dopředu jako abys [věděl]... ?

RS:[kinoreví ((Kinorevue))] měl vždycky na první stránce nějakýho
herce nebo herečku nebo pár a pak tam byli e na na první stránce e
jak se vyslovuje (.) ten e americkej herec jak se vyslovuje
anglickej herec jak se vyslovuje ten ten německej a (teď) tam
vždycky (bylo) napsaný jak to je a foneticky

PS: mhm

RS: jak se to vyslovuje jo? takže tam bylo třeba [(já nevím)]...

NS: [tati to] už sme slyšeli a byly tam nějaký upoutávky na filmy?

RS: ne [tam byly jenom]

NS: [který přijdou]...

RS: r- recep- ee teda ee e redakce těch [filmů]

PS: [mhm]

RS: co hrají jo? tak to tam bylo jako no- novej film a hned po něm
byla nějaká tam e jako informace stránka fotka herec herečka

PS: mhm

RS: jo?

PS: a s kým ste chodil do kina? chodil ste sám nebo s kamarády?

RS: ee já sem chodil jenom s s mou nastávající a pak s manželkou
teda anebo sám když sem tam byl když vona byla vedoucí tak sem tam
seděl někdy sem šel s ní dom a někdy sem když byl dobrej film tak
sem tam [zůstal]

PS: [mhm] a [jakou]...

RS: [to vona] mně řekla

PS: mhm

RS: zůstaň tady to je dobrej film tak sem tam zůstal

PS: a ještě předtím jako kluk když vám bylo těch deset patnáct let
chodil ste sám nebo [s kamarády]?

RS: [ne ne]

NS: jako děcko chodils s kým do kina? sám? na té Marxové ((Lido
bio))

RS: e e šli sme děcka e bylo nás e já nevím třeba pět

PS: mhm

RS: sme šli děcka (.) dohromady takove chumel na Cejl do toho
Varieté ((Kino-Varieté)) anebo do teho na tu Marxovu ((Lido bio))

PS: mhm

RS: to byly jenom ty dvě kina kam my sme chodili jako děcka to sme
šli taková smečka dycky

PS: mhm

RS: a zase (taková) smečka sme šli zase zpátky dom

PS: mhm

RS: protože sme bydleli všichni na Francouzské ulici jenomže ee v
těch domech na té Francouzské e ste mohl jest z té země (.) tam byla
paní e domácí ne domácí domovnice ((opravuje se))

PS: mhm

RS: domácí měl restauraci v v (chodbě) a domovnice byla e metr ta
měla furt pometlo u dveří a jak někde bylo jenom cokoliv jó takový
to písek nebo nějaká cigareta špaček tak už do kýbla všecko tam bylo
na tom dvoře bylo jako v pokoji

PS: a s těmi kamarády když ste šli do kina s kamarády bavili ste se
o těch filmech potom? hráli ste si třeba na postavy z toho filmu?

RS: ne

PS: ne?

RS: ne to sme jenom bylo bylo to dobrý my sme řekli [tak]

PS: [mhm]

RS: ta byla ta byla dobrá ta byla dobrá ta hrála výborně a von hrál
taky výborně ten pár to to to bylo... to sme tak něco takovýho řekli
ale jinak sme to nerozebírali [nikdy]

PS: [mhm mhm]

RS: (ale) když sme šli do kina tak sme e jako už předem viděli co na
co deme jo? protože em bylo (.) to (.) všechno taky v novinách a v
časopisech takže to sme věděli kam deme anebo nás tam profesor
poslal řekl vy negramoti vy ste neviděli Moderní dobu ((Moderní
doba))? nebo tak a a tak nás dycky poslal na něco na nejenom na
Moderní dobu

PS: jo

RS: na víc filmů

PS: a zkoušel ste někdy jít na nepřístupný film?

RS: co to?

PS: chodil ste někdy na nepřístupné filmy? mládeži nepřístupné?

RS: no jako mladej kluk?

PS: no

RS: né

PS: ne

RS: ne to nás to nás jaksi nelákalo a možná že by nás tam ani
nepustili jak nemáte ten věk nějaké takže to my sme vůbec s tím sme
ani nepočítali až už sme byli já nevím na gymnáziu tak to už pak
bylo jedno to už nikdo se n- vás ne- nedíval a

PS: mhm

RS: a tam sme měli teda profesora kterej nás posílal na různý

PS: mhm

RS: filmy a nadával nám do negramotů že sme je ještě neviděli

NS: a když ti bylo deset jedenáct let tak tě nelákalo jít na nějakej
film kterej byl vod patnácti?

RS: nevím to nevím to tenkrát nebylo tak přísný

NS: tak za mě jo já si pamatuju v Husovicích když tam teta trhala
lístky jak ty holky husovický se malovaly a načesávaly aby vypadaly
starší

RS: no to je [možný (jenomže) to byla]

NS: [aby se do toho kina dostaly]

RS: už jiná doba kdežto já sem byl v jiné době kdy se toto nedělalo
(.) to se tenkrát nedělalo (.) tam nanejvýš mohlo být že by nějakej
kluk ch- z chudobné rodiny že by tam nějak jenom se snažil
proklouznout

PS: mhm

RS: a sednout si do kina to to bych spíš protože sme tam měli já sem
měl k- ee takovýho ee taky se menoval Ruda a byl z rodiny
notorickýho alkoholika kterej je bil, my sme přes ten dvůr to
slyšeli a viděli a mlátil a mluvil sprostě a tak (.) takže maminka
moja vždycky řekla běž dat Rudovi tvůj kabát a tvůj tvou čepicu a e
tvoje boty protože von von voni byli strašní chudáci

PS: mhm

RS: měl švicu hrozně krásnou babu a ta se učila u Tomana cukrářkou a
jednou sme tam e (byla) ňáká svatba tady u nás nebo co a já sem tam
šel pro dortu autem a teď sem to dostal v krabici a v- a do auta a
jel sem sem tady tady (byla) mecheche (.) a voni mě poslali navrch
že ta dorta je eště nahoře a tam byla tady ta (.) ta (.) Ella se
menovala Ella tam byla Ella se tam vyučila a já sem ju poznal
protože i když byla už starší tak byla pořád stejně hezká a to a já
sem jí řekl (.) vy ste měla bratra kterej se menoval Ruda a já sem
se menoval Ruda a byl sem naproti jó tak váš tatínek byl policajt jo
a už to tak co... pak mně to dala tu k- tu no (.) a my sme tam
chodili (jednou) sem tam chodil s jednou s jednou maminkou která
emigrovala ale jezdila sem často autem do Brna byla na tom z- jako
závislá na tom Brně takže sem jezdila často sama a dycky mně dala
vědět protože já sem učil její dceru a ee nějak vona byla nějak z té
rodiny Švábovi kteří měli ale tři kina eee tam Excelsior a já nevím
co ee Richard Šváb

PS: mhm

RS: von chodil se mnou do do školy a vona řekla jo jo to to já sem
ju poznal hned a vona řekla e vy ste mě poznal já sem poznala taky
hned vás když ste mě poznal vy a dala mně (teda) dortu a a ee
popřála mně aby svatebčani byli šťastní a ( )...

NS: ten Šváb ((Richard Šváb)) bydlel na e...

RS: na Francouzské von bydlel na Francouzské e a chodil se mnou pět
let do obecné školy na Vranovskou e jedna až pět

PS: mhm

RS: ale pak (.) když...

NS: a nebydlel potom na Hybešově jak je [Ponrepo]?

RS: [když e] když měla moja manželka to kino Ponrepo tak celá
Švábova rodina který měli kdysi jakési Excelsior a já nevím jaké
eště měli tři kina který postupně zanikaly jak se přestavovalo (.)
tak ona (..) oni bydleli vš- všichni nad Ponrepem v tom poschodí

PS: mhm

RS: bydlela celá rodina v jednom bytě bydleli staří dědeček babička
tady bydleli už pak ti mladí s děckama a tak dále a bydlel... a ten
r- ten ee Richard co chodil se mnou do školy chodil dolů do bufetu
do Ponre- do (.) do Ponrepy jo? e chodil kupovat cigarety

PS: mhm a oni se [o- o-]...

RS: [dycky] seděl tam v teplákách koupil cigarety se mnou poplkal jo
dlouho sme plkali a pak zase v- v- vykouřili tam jednu cigaretu pak
si vzal další cigarety a šel navrch

PS: a...

RS: a já sem šel do kina

PS: oni všichni odešli?

RS: eh?

PS: emigrovali? ta rodina?

RS: ne ne ne zůstali tady

PS: zůstali tady

RS: voni byli to byli Češi to byli Češi lépe řečeno von byl takovej
ten jejich tatínek byl jako Čechoněmec

PS: mhm (takže) to bylo [psáno německy]... ?

RS: [ale byli české] e e národnosti

PS: mhm

RS: všichni všichni byli jako Čechoslováci

PS: mhm

RS: hlášení

NS: a psali se česky Šváb?

RS: co?

NS: česky se to psalo Šváb?

RS: š- česky se psalo Šváb

PS: mhm

PS: jo ne sch Šváb česky

PS: a zůstal tam někdo z nich ještě žije někdo z té rodiny nevíte?

NS: někdo z té rodiny ještě žije nevíš?

RS: ne to nevím

PS: mhm

RS: to absolutně nevím to bylo v době kdy moje paní tam byla vedoucí
a von tam chodil

PS: mhm

RS: a von už byl e von byl přesně tak starej jako já

PS: mhm

RS: čili on by musel mít devadesát

PS: mhm

RS: a von tam určitě už nebydlí

PS: mhm [a te-]...

RS: [to (vím)] protože já (už) sem se tam s ním stýkal na začátku a
pak už sem ho tam nikdy neviděl

PS: mhm a [ten (váš)]... ?

RS: [neměl] sem to štěstí no třeba

PS: a ten váš spolužák e k- jeho tatínek byl alkoholik jak ste říkal
ten Ruda ee tak ten chodil do kina bez placení? vy ste říkal že ste
měl spolužáka Rudu e...

NS: ne spolužáka to byl v baráku

PS: v baráku aha e v domě ten Ruda jeho [tatínek]...

NS: [ten Ruda] cos mu dával ten kabát a ty boty

RS: ten tó

NS: chodil taky do kina nebo na to neměl?

RS: to ne to sem ho nikdy neviděl v kině

PS: mhm

RS: nikdy

PS: mhm

RS: von chodil se mnou jenom do mateřské školy a moje maminka
vždycky řekla prosím tě von tam ten tata vožralej je bije všechny a
vyhazuje z baráku a řve na celý kolo (.) zavolej ho k nám a dej mu
tady toto

PS: mhm

RS: a vona a von si to voblík a von byl [šťastnej]

PS: [mhm]

RS: jak blecha i když mu to třeba bylo velký trochu nebo (měl)
dlouhý a mu to nevadilo chodil v tym pak i do (.) myslím do školy
někam chodil já nevím kam chodil do školy ale viděl sem ho na ulici
že chodí v tom mým kabátě a v té mé čepici (.) to byla taková
kšiltovka s takovejma vohnutejma na zimu

PS: a chodil ste i do kin v centru města?

RS: výjimečně

PS: mhm

RS: výjimečně (.) v centru města když byl třeba ten šaplin ((Charlie
Chaplin)) v Moderně ((Moderna)) tak sme šli do Moderny ((Moderna))
na toho šaplina ((Charlie Chaplin))

PS: mhm

RS: když nás tam profesor vyhnal (.) jo? že sme negramoti a dyž byl
ještě ňákej film tak sme taky byli třeba v Kapitolu ((Kapitol)) ale
teď vám řeknu že s- kde sme byli ve skale ((Scala)) (.) ve skale
((Scala)) sme byli jednou s manželkou na noční promítání

PS: aha

RS: začalo se ve dvanáct a končilo se vo půl třetí (.) a tam byli
originál americký záběry z inváze když in- když jeli ty sta parníků
a tisíce letadel a p-

PS: mhm

RS: p- parašutistů s mraky jo? a teď voni n- nemohli jet těma loďama
až na-... takže voni šli všichni takhle ve vodě a teď tam byli ti
žurnalisti co to fotili a a ee ti tam pobíhali furt s kamerou a oni
měli takový lana ty k- ty vojáci a jak byl e pláž a tady byla taková
stěna

PS: mhm

RS: a navrchu byly německý pevnosti (.) takový nízký von to roztočil
a hodil (hodili) to navrch a zase ten ty tři kotvy se tam tak někde
zapíchly a von po tým laně vylezl navrch vytáhl hacjakéj ten to
vokýnko bum bum někdy se jim to podařilo někdy se jim to nepodařilo
někdy voni e je zmerčili a začali střílet a třeba je zastřelili aji
padlo jich tam m- taky mraky těch Američanů padli a když voni pak
padali tím padákem tak dá se říct přes devadesát procent přišlo na
zem vostatní viseli na věži na stromě a neměli možnost se dostat
pryč voni si to pak uřezali a slízali bez padáku dolů po st- po
stromě nebo

PS: a kdy ste to viděl ten film?

RS: skala ((Scala))

PS: ale kdy?

RS: kdy? no bylo to za za ee

NS: podle mě to bylo tak [kolem]...

RS: [za] komunistů

NS: osumašedesátýho

PS: mhm

RS: ale to bylo výjimečně a bylo to jenom v noci ale bylo to dvakrát

PS: mhm

RS: jednou a pak za (nějakej) rok podruhý zase ale my sme to viděli
teda jednou s manželkou byli sme tam do půl třetí do rána

PS: mhm

RS: a bylo to strašný byli sme úplně rozechvění protože voni tam
umírali po po stovkách ty ti vojáci američtí

NS: (já) si myslím že to bylo v osumašedesátým [když byla taková
volnější]

RS: [voni stříleli po nich]

PS: mhm

NS: [volnější doba]

RS: [když šli v té vodě] a tak někteří prošli a někteří neprošli tak
to tam leželo na písku e bylo to bylo to drastický ale tam když pak
těm Němcům házeli do těch vokýnek těch pevností ty ty bomby jo? ty
granáty tak tó to bylo něco voni vždycky ti ten to kotvu vyhodili
vyšplhali navrch a šli k prvnímu tomu hodili (ji) tam a tam byla
druhá tak tam šel druhej zase taky tam hodil a to vždycky džuchlo a
tam ti ti e zahynuli ti chlapi co tam byli

PS: mhm

RS: ti vojáci

PS: [a vy-]...

RS: [němečtí]

PS: vy ste se oženil v kterém roce?

RS: e v kterým roce?

NS: čtyřicet šest ale chodili s maminkou vod roku třicet šest

RS: kdy?

NS: v štyřicátým šestým

RS: já sem se ee

NS: oni protože byly zavřený vysoký školy [tak]

RS: [ženil]

NS: von potom po válce ještě dodělával vysokou školu

PS: mhm

NS: tak to vodkládali

RS: ( )

NS: a pak teprve se brali

PS: mhm

RS: kdy?

NS: v šestaštyrycátým

RS: jo jo jo v šestaštyrycátým po válce hned totiž já sem s
manželkou chodil devět let

PS: mhm

RS: jenom kvůli tomu že sme čekali až bude konec války protože já
sem za války byl v líšeňské fabrice vod úřadu práce ee e jako
vysokoškolák sme byli e lifrovaní do té fabriky která byla úplně
nová velmi moderní dá se říct e nebo dozvěděli sme se že to je
nejmoderní německá továrna vůbec a stroje který ještě nikdy nikde
nebyly ty ee soustruhy vrtačky lap- lapovačky brusky a tak dále v v
té hale to klapalo tam byli ee nejenom e jako študáci ale byli tam i
ee ee jiní který byli na jinejch školách třeba na průmyslovce nebo
tak tak byli tam a dokonce dostali funkci dostali modrej plášť a
chodili vod mašiny k mašině a dávali jim takový ty ee změny

NS: musíme se bavit o kinech

RS: jo jo jo to je pravda

NS: ((smích))

PS: a měl ste nějaké oblíbené kino?

RS: Jas a Sibiř

PS: Jas a Sibiř byly oblíbený?

RS: Jas a Sibiř tam sme byli nejčastěji [nejvíckrát]

NS: [no a] potom to Ponrepo když tam dávali ty starý filmy ne?

RS: no tak Ponrepo tam sem byl tam sem b- ee byl a většinou sme jeli
dom ale když tam hráli nějakej trhák a to bylo dycky jednou za čas
tak to sem tam zůstal

PS: mhm

RS: a podle toho když to bylo stepovací jako muzikální tak sem to
eště ee telefonoval mém spolužákům

PS: a bylo v Brně kino kam ste nechodil? které ste neměl rád?

RS: em ne [ne]

PS: [ne]?

RS: to s- to to sem to sem nikdy vo tym nějak nepřemýšlel ale nikdy
sem nikam nešel většinou sem když sem šel tak sem šel do skaly
((Scala)) nebo do Alfy ((Alfa)) na nějaký jako premiéru nebo (ňákej)
trhák tak to sem šel jednou z- z- za onoho času

PS: mhm

RS: do takových velkých kin v Brně ale jinak tady přišlo všechno (.)
postupem času přišly všechny filmy sem buďto do Jasu ((Jas)) nebo do
Sibiřu ((Sibiř)) takže to bylo naše takový takový eldorado a jenom
sme šli do toho skaly ((Scala)) když sme tam šli v noci anebo e sme
tam e v Alfě ((Alfa)) byli v Kapitolu ((Kapitol)) sme taky byli
někdy na nějakým filmu

NS: ty filmy da- [dali napřed do centra do těch kin]

RS: [ale výjimečně] zcela výjimečně

PS: mhm mhm

NS: a až se vodehrály v centru protože těch kopií nebylo tolik aby
to mohli hrát ve všech kinech naráz tak až se to vodehrálo v centru
v tom v té Družbě ((Družba)) nebo v té skale ((Scala)) tak pak to
dostaly ty okrajový kina

PS: mhm mhm

NS: jo takže komu se nechtělo tak si počkal [chvilku a]

PS: [jasně]

RS: ty Švábovi měli [Excelsior]

PS: [Excelsior]

RS: na Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) Atlantik Komárov u mostu

PS: mhm

RS: a Edison Dornych

PS: mhm (.) e když ste chodil tady do kina anebo ještě na té
Francouzské potkával ste tam svoje známé? bavil ste potkal ste tam
někoho známého bavil ste se s někým takto... ?

RS: em-em

PS: ne? nestávalo se to?

RS: ne to to je vždycky takový víte [lidí]

PS: [mhm]

RS: milión a tam (ste [nepotkávali)]

NS: [ale no tak] v těch Husovicích sme se znali všichni ne?

RS: no tady sme se znali všichni

PS: mhm

RS: tady

PS: mhm

RS: tady sme se zdravili všichni v Husovicích v Jasu ((Jas)) i nebo
v s- s- v Sibiřu ((Sibiř)) to sme se zdravili jo (protože) tam byli
e sokoli ee ze Sokola

PS: mhm

RS: a i ee ze školy a bůhví odkuď z ulice a tam sme se zdravili s
těma klukama

NS: no a jak sem vám říkala do toho telefonu tak vlastně na té
Dukelské mezi těma dvouma kinama to byla taková jakoby promenáda kde
teda e každej šel do toho kina

PS: mhm

NS: vo hodinu vo dvě dřív

PS: mhm

NS: a prostě se chodilo po té Dukelské a zastavovali sme se a bavili
sme se nebo sme seděli u Jasu ((Jas)) na té zídce

PS: mhm

NS: a vykládalo se takže my sme se tam znali všichni navzájem

PS: mhm

NS: ee tenkrát nebyl problém s cigánama i když v Husovicích jich
bylo vždycky hodně ale tenkrát s něma nebyly problémy že takže sme
všichni navzájem

PS: mhm

NS: jako komunikovali spolužáci starší mladší

PS: toto je zajímavý ale toto je až teda tak ty šedesátý na padesátý
šedesátý

NS: jo jo

PS: já bych zatím ještě zůstal

NS: dobře

PS: do toho roku štyřicet pět ee vzpomínáte si že byste jako kluk si
kupoval nějaké občerstvení v kině? e nějakou [sodovku nebo to ne]?

RS: [ne ne] ne

NS: ani bonbóny?

RS: ani bonbony

NS: a to nebylo tam ty bufety takový?

RS: byly možná to já ani nevím ale jako kluk si to nepamatuju to
bylo až tady v Jasu ((Jas)) byla prodejna a v Sibiřu ((Sibiř))? (.)
to ani nevím čoveče jestli tam něco bylo

NS: ne e

RS: nebylo [tam v Sibiřu ((Sibiř)) nebylo nic]?

NS: [ne v Sibiřu ((Sibiř)) ne]

RS: (jenom) jenom v Jasu ((Jas)) bylo

NS: mhm

RS: ale v Sibiřu ((Sibiř)) nebylo nic to si pamatuju to byl
legionářskej e film a voni byli takoví spormajstři

PS: mhm

RS: (takže) tam neměli žádnou

PS: mhm

NS: tam nebyly ani prostory na to

RS: jenom pokladní tam byla

PS: mhm

RS: a tady byla pokladní naša př- příbuzná v Jasu ((Jas)) a ee trhal
lístky taky příbuznej a já nevím co všecko že jo to bylo c- celý
rodinný klany

PS: mhm

RS: tady byly u nás v tady v tom Jasu ((Jas))

NS: moje maminka [byla]...

RS: [v Sibiřu] ne ale v [Jasu]

NS: [moje] maminka byla v doma [s nama jako s dvouma dcerama]

RS: [v Jasu aj náš soused] tady tam jeden ee (občas) trhal lístky
[starej děda]

NS: [a její] sestra tam e...

RS: trhal lístky u u u dveří

NS: prodávala v té kase v Jasu

RS: (protože) už tam nebyl ( ) umřel

NS: pak musela jet do lázní

PS: mhm

NS: a maminku tam dala jako na zástup (protože) vedoucí nemohl
nikoho sehnat tak aby měl obsazený místo kasírky no a jemu maminka
se zalíbila jemu že byla šikovná jí se zalíbila práce v kině a tím
to začalo

PS: mhm (.) a to bylo kdy v kterém roce když tam šla poprvé?

NS: asi ve dvaašedesátým

PS: mhm

NS: tati a za tebe kdyžs byl děcko už bylo nějaký letní kino nebo to
bylo až za mě?

RS: né letní kina nebyly e e tady vidíte ten e [film o kterým]

PS: [mhm ano]

RS: se tam píšete že to byl ee soňa heny ((Sonja Henie))

PS: mhm

RS: to byla krasobruslařka tam nebyly vůbec [lyže ani (jednou)]

NS: [von vám to tady škrtl jo]?

PS: <jo jo jo>

RS: ani sníh tam nebyl tam bylo (jenom) umělé tam byl led vypadalo
to jak kdyby to (.) nebyl sníh jenom led v jezírku a vona tam večer
mezi těma stromama jezdila po tým... (.) to byla královna světa jako
lyžařka teda jako bruslař- krasobruslařka (.) aj v Praze na na le-
na zimním e tam tančila a a předváděla ty svoje kumšty

PS: mhm (.) vzpomínáte si že byste viděl e nebo kdy ste viděl poprvé
barevné filmy?

PS: (...) nebo bylo to pro vás vůbec důležité když se objevily
barevné filmy?

RS: (...) barevnej film

NS: to je těžký to se těžko

PS: mhm tak jestli si [nevzpomínáte]...

RS: [ten sem] viděl určitě ve městě někde

PS: mhm

RS: to nebylo ani v Jasu ((Jas)) ani v Sibiřu ((Sibiř)) první
barevnej film byl myslím že v Kapitolu ((Kapitol)) sme byli na první
barevný film o už nevím ale co to bylo

PS: mhm (.) tak to nevadí pokud si nevzpomínáte a ee rozhodoval ste
se někdy podle toho e z jaké země ten film pochází?

RS: ((asi kroutí hlavou))

PS: to ne?

RS: vůbec ne

PS: mhm

RS: vůbec ne protože Němci měli stejně dobrý [filmy]

PS: [mhm]

RS: jako Francouzi nebo Angličani, Američani teda vedli ti měli
nejvíc těch filmů ať už to byly ze začátku kovbojky

PS: mhm

RS: takzvaný pro mládež když sme chodili ještě jako mladí tak byly
furt kovbojky Tom Mix a jak se menovali a hari gari ((Harry Carey))
a tak dále to byli ee kovboj hari gari ((Harry Carey)) a Tom Mix to
si pamatuju ty dvě jména ostatní už ne a to se pro- projížděli na
koních a honili se a lasem (jo) a tó a tak dále

PS: a šel ste na nějaké filmy víckrát?

RS: áno

PS: na-

RS: áno (.) viděl sem někte- několik filmů sem viděl víckrát když
byly zvlášť dobrý třeba hlavně ty taneční

PS: mhm

RS: f- filmy s fredem asterem ((Fred Astaire)) a s rodžrskovou
((Ginger Rogers)) tak to sem viděl víckrát (.) ale viděl sem víckrát
i eee ee s jedním psem (.) to byl ňákej zase doják

PS: mhm

RS: doják víte pes vlčák ale to už nevím jak se menovalo (.) jestli
se menoval Rin Tin Tin nebo (tak) to já už nevím ale e vím že e sem
byl na tom filmu dvakrát protože ten byl tak- takovej doják to byl
jo?

PS: mhm

RS: a (tak) manželka chtěla vidět ještě jednou a... vona byla víc na
zvířata než já

PS: mhm (.) a jaký film byl pro vás dobrý film? co dělalo film
dobrým pro vás? jaké filmy se vám líbily?

RS: herci režizér

PS: mhm

RS: to bylo hlavní režizér a herci... my sme měli štěstí na dobrý
režizéry v českých filmech dobrý režizéry některý nedávno ještě byl
jeden kterýmu už bylo já nevím (ale myslím) devadesát a ještě mluvil
v televizi a měl manželku hrozně mladou ale to nebyla manželka to
byla taková jeho vona vo něm mluvila jako vona ho tak jenom ee (.)
(vona) ho vopatrovala

PS: to [byl Vávra ((Otakar Vávra)) asi ne]?

RS: [nebyla to manželka] Vávra ((Otakar Vávra)) jo ale myslím že to
nebyla

PS: [mhm]

RS: [jeho] manželka já nevím jistě (.) Vávra ((Otakar Vávra))

PS: a takže už jako kluk e ste vybíral i podle režisérů třeba?

RS: ne

PS: to ne

RS: ne

PS: podle herců?

RS: sme tenkrát neznali ty režizéry nás zajímali herci

PS: mhm

RS: ať už to byli e angličtí herci nebo angli- a- a- američtí nebo
francouzští nebo němečtí (.) německejch sme znali hodně těch herců
komiků tam byli hodně komikové a pak teda (.) Carův kurýr to byl můj
film který sem viděl ee já nevím kolikrát a musel sem být e jako
mladší to sem ještě myslím nebyl ani na gymplu Carův kurýr který na
koni jel přes Sibiř a tak a to a ten drama- samý drama tam bylo a
ten kůň a to a a no to byly bylo to takový prostě napínavý z- ve
všech

PS: mhm

RS: s- směrech to bylo napínavý a ten Carův kurýr byl takovej dr-
dramatickej film

PS: mhm

RS: a vždycky tam (bylo) špetnutý taky trochu (toho) humoru aby se
to jako odlehčení nějaký jo?

PS: a stalo se vám e vzpomínáte si že byste někdy ee viděl promítání
v domácnosti? promítal někdo měl někdo promítačku?

RS: ne

PS: ne

RS: no tak to byly jedině filmy to z televize

PS: jo (.) a jakou jinou e jako kluk jakou jinou zábavu ste měl
kromě kina? ee chodil ste jako kluk jednak do kina a co jiného e
[jak ste trávil volný čas]?

RS: [ne ne ne] ne ne my sme byli eee děc- děcká banda

PS: mhm

RS: byla v tom činžáku kde sem bydlel tam byly děcka ee židovský
německý český

PS: mhm

RS: a všichni mluvili česky a furt sme blbnuli něco když bylo pěkně
byli sme na dvoře

PS: mhm

RS: ee když byly hrušky tak sme vylezli na strom a trhali hrušky a
donesli to mamince aby nám udělala knedle e s hruškama a s prézama
jo se s e

PS: mhm

RS: s houskou strouhanou a anebo když pršelo (tak) sme seděli na
schodech a hráli sme na n- na obchod a na takový věci jako jako
děcka teda

PS: mhm

RS: to si pamatuju a když sem jednou jel tramvají a uviděl sem tam
tu jednu malou holku která vypadala úplně stejně jenom že byla (.)
už při těle a tak sem v tramvaji udělal jenom takhle a vona řekla
dovolte pane? a já říkám Věro to su já Ruda jo to seš ty já tě už
poznávám <jak sem řekl kdo su tak už mě poznala> ale jinak mě
nevěděla myslela si že su ňákej drzé

PS: ee do kina ste chodili e v tu neděli na to dětské a i u- i během
týdne? [nebo]

RS: [ne]

PS: jenom na to dětské?

RS: jenom v neděli

PS: jenom v neděli

RS: když sme byli malí teda

PS: mhm mhm

RS: ale tady sme chodili kdykoliv

PS: jo

RS: kdykoliv se nám to hodilo a a kdykoliv se nám to líbilo

PS: a potom s paní ste chodil do kina a co jiného přicházelo v
úvahu? do kina a šli ste i někam jinam? na zábavu nebo do divadla?

RS: no pravda tady byl svatoboj tam sme chodili tancovat

PS: mhm

RS: v Sokole byly čaje

PS: mhm

RS: tam byl jeden e kterýho sem pozval do Ponrepa na s- na freda
astera ((Fred Astaire)) von měl cilindr byl načerněnej jenom pysky
měl červený a dovedl nádherně stepovat v Sokole v sále na těch
parketách

PS: mhm a to bylo kdy?

RS: co?

PS: kdy to bylo? kdy [asi]?

RS: [no] kdy to bylo? tak e co já vím e v še- e v roce my sme se
stěhovali bylo šestačtyřicáté rok že (.) em tak nějak já nevím s-
sedumačtyřicet vosumačtyřicet ( ) to byly [(tak)]

PS: [mhm]

RS: čaje čaje v sokolovně a tam h- h- hráli z našich řad....

NS: tati a nebylo to za první republiky?

RS: né za první republiky z našich řad tam hráli dva naši pak
pozdější příbuzní Bezděkové jeden hrál na trubku a druhej hrál na
(.) saxofon

PS: mhm

RS: jeden na trubku druhej na saxofon a měli svůj orchestr hráli
třeba když sme byli jako na vysoké škole a byl e takzvaný ee ( )
průvod městem šel e ( ) zemědělská škola házela hnůj na zem a a ta
škola to a to a pak všechno šlo do Lužánek a v Lužánkách byla taková
taková stříška venku a tam ten orchestr těch Bezděků hrál to byli e
bratři Bezděkové ti tam hráli a měli s sebou teda těch asi sedm
muzikantů a my sme tam tancovali až do noci pak sme leželi na zemi
na dekách

PS: mhm

RS: to to bylo to bylo takzvaný majáles

PS: ano

RS: tomu se říkalo majáles vysokoškoláci po po Brně

PS: a ještě se zeptám [na k-]...

RS: [ale] to už to už je dávno a dávno minulý

PS: když ko- skončila válka e vzpomínáte si kdy ste na konci války
šli poprvé do kina? na jaké představení a jaká byla atmosféra v tom
kině?

RS: to si nevzpomínám (.) my sme za války byli mimo Brno

PS: mhm

RS: my sme byli v Adamově u příbuznejch (ale) jinak to si
nevzpomínám že (bych) po válce sme se vrátili teda ee že sme se
vrátili že bychom na čem bychom byli

PS: mhm

RS: to si nevzpomínám

PS: mhm

RS: možná že tenkrát ee nás to pomalu ani moc nezajímalo (protože)
to byla ta (zvednutá) hladina jo taková ta ta válečná a to a tam
mrtví a tam ranění a tam rozbitý a

PS: mhm

RS: vím že na Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) to bylo hrozně
bombardovaný že tam ten dům na rohu co byl řezník a naproti je ten
magistrát nebo co tak teď je z toho hotel (.) tak ten dům eště před
pár lety (.) eště než přišel ten já (nevím) kdo to byl Španěl nebo
kdo to dělá ten hotel eště než přišel von tak ten dům byl vodshora
dole vod ruskejch bomb e e v omítce e e Američani měli bomby do
hloubky a to zbořilo dům [třeba]

PS: [mhm]

RS: jo? a šlo to až do podze- do podzemí kdežto Rusáci měli e takový
bomby takzvaný kraválbomby a ty dělaly po všech omítkách takový
hluboký e jako trychtýřový díry (.) tady naši sousedi (.) vod toho
to bylo aj tady když byla ta ty e Rusové bombardovali tak tady naši
soudsedi jak mají tyčky a tyčku a plot tak ta jedna tyčka byla tady
celá tady půlka tady štvrtka tady prolítla na boku tady prolítla na
boku a stála ta tyčka stála ale byla tak propíchaná tak prostě von
těch ee střepin e ruskejch bomb ty byly takový jako eee dělaly hodně
škody ale nedělaly ee mrtví taky byli ale málo kdežto při těch ee
velkejch bombách americkejch tak tam dycky bylo trochu víc těch
mrtvejch

PS: mhm dobře já vám moc děkuju už je už sme na konci jenom vás
poprosím tady je seznam filmů e na které se hodně chodilo e ve
třicátých letech kdybyste se na to podíval jestli si vzpomenete [že
byste]

RS: [dobře]

PS: na tom byl a že by vám to [že by ty filmy]

RS: [a to je tady] toto?

PS: ne ne ne e tady sou e seznamy e filmů které ste možná viděl a
kdyby některý z vás ee byl pro vás tehdy důležitý

RS: tady to ta jak je ta jednička?

PS: ano singin fůl ((Singing Fool)) to byl Zpívající bloud to byl
zvukový film americký e potom

RS: cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem viděl to
bylo e e s mejma rodičama sem tam byl

PS: mhm

RS: tajně mě tam propasovali

PS: aha no to je zajímavý takže vy [ste]...

NS: [př-] před chvilou tvrdil že nechodil

RS: to byl ee e e tendle Vlasta Burian

PS: ano ano

RS: myslím tam byl

PS: a p- jaktože tajně?

RS: eh?

PS: jak- proč tajně?

RS: no protože sem byl děcko

PS: mhm

RS: rodiče tam byli se mnou z Francouzské a ee mě e nepustili takže
sem tam celý dvě hodiny byl se šatnářkama a voni pak přišli a
šatnářce poděkovali a já sem zase šel to si pamatuju film sem
neviděl

PS: mhm

RS: ale pak sem ho viděl později když už sem byl starší tak ten film
sem viděl cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) to byl
totiž e film kterej myslím nebyl eště mluvenej nevím to jistě (..) v
tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce v třičtvrtečním taktu)) to sem
neviděl (..) To neznáte hamrdišku ham- ee hradi- Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) to sem viděl

NS: Kouzlo valčíku americký film

RS: né to sem neviděl (.) lelíček ve službách šerloka holmesa
((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) sem viděl

NS: to je brzo na ňho ještě (ten) třicátej rok

PS: mhm

NS: to sou dospělácký filmy a

PS: mhm

RS: Pobočník Jeho Výsosti Martin Frič sem viděl Šest žen Jindřicha
osmýho ((Šest žen Jindřicha VIII.)) sem viděl

PS: už tehdy v těch třicátých [letech]?

RS: [Zlatá] Kateřina ((Zlatá Kateřina)) sem neviděl (.) franc
((Csibi, der Fratz)) mach nejfld ((Max Neufeld)) (taky) neviděl Mata
Hari sem viděl

PS: mhm

RS: jéžišmaria [to bylo]...

NS: [tati a] bylo to tenkrát v [tom roce třicet pět]?

PS: [toto určitě jo no]

NS: anebo [až potom]

RS: [né později] později později

NS: [v Ponrepu ((Ponrepo)) jo protože]...

RS: [Mata Hari né] Mata v Ponrepu ((Ponrepo)) to hráli aj v
normálních kinech eště takový šlágry Mata Hari tam hrála myslím že
ee tadlek ee g- [greta garbóvá] ((Greta Garbo))

PS: [Greta Garbo] (.) a to byl pro vás důležitý film? to si
pamatujete dobře jo?

RS: ten Mata Hari byl velice kouzelnej film

PS: mhm

RS: ňákej zvláštní e z takovýho toho orientu, Moderní doba

PS: mhm

RS: to sem viděl několikrát toho šaplina ((Charlie Chaplin))
šestatřicet to sem viděl několikrát možná eště aji aji po válce když
to někde hráli c- nebo v televizi možná Tři muži ve sněhu (..) to si
nepamatuju

PS: ( ) tady toto

RS: Svět patří nám viděl iks krát Voskovec Werich ((Jiří Voskovec a
Jan Werich)) Dobrá země e viděl sem to bylo to byl jako e velmi
velmi kvalitní film uměleckej Sněhurka sedm trpaslíků sem viděl
Ducháček to zařídí sem viděl, Tři děvčata pokračují neviděl, U
pokladny stál viděl, To byl český muzikant viděl, místo ztracených
((Město ztracených))

NS: město město ((Město ztracených))

RS: Město ztracených neviděl, Opereta vili forst ((Willi Forst))
neviděl Roztomilý člověk viděl, Vídeňská krev (.) to si nepamatuju
Muži nestárnou sem viděl (.) třiaštyřicet dobročinství s- Prášila
((Münchhausen - Dobrodružství barona Prášila)) ne

PS: ne? bar-...

RS: to sem neviděl já sem toto nemám pro to jako

PS: mhm

RS: ee em náchylnost (..) e (...) La Paloma to byl film myslím že
německej nebo jakej

PS: mhm

RS: nebo italskej a ten sem viděl ten byl nádhernej to byl hudební
film (...) Sobota

PS: a to je všechno?

RS: neviděl

PS: ee moc děkuju (.) jenom se ještě zeptám e na toho ( ) na toho
vašeho na toho vašeho známého e který tady bydlí e na ulici ste
říkali

NS: toho Žida

PS: toho Žida myslíte že by bylo možné ho požádat o rozhovor? to by
bylo pro nás hodně hodně zajímavé protože těch židovských e
pamětníků je strašně málo myslíte že by bylo možné třeba až až k vám
zajde tak se ho zeptat jestli

NS: no oni [voní chodí]

RS: [co to]?

NS: sem chodí jednou dvakrát do roka

PS: mhm

RS: [( )]

NS: [to] já bych mu já bych mu [ee]

RS: [napsat]?

NS: zkusila zavolat jestli jestli by vás přijal doma

PS: [mhm mhm]

NS: [to je tady pod] na konečné (ta) boční ulice

PS: mhm to bych byl moc rád

NS: (že) vás tam pošlu a jo?

PS: [to by bylo skvělé]

NS: [nebo jestli] mu můžu dát jeho jestli vám můžu dát jeho číslo a
že byste si aby věděl vo ko- vo co vo co de když mu budete volat a
už byste si termín domluvili sami

PS: no

NS: jo? já vím že děda tady na něho má pevnou linku takže já mu můžu
zavolat ještě sem vám tady chtěla ukázat nebo to už vám děda
ukazoval tu knížečku z roku třicet sedum?

PS: ne e aha

NS: tak tam sou ty kina [(někdy) založený]

RS: [tam sou kina] všechny

PS: aha

RS: ee je jich šestatřicet [šestatřicet]

PS: [mhm]

RS: kin tady

PS: mhm

RS: a na druhé straně

PS: no to je zajímavý my teda máme seznam kin my máme ty dobový kina
ale je fakt že tady sou přesné adresy a to by mohlo být teda pro nás
užitečný

RS: a to si voddělejte tady ten papír

PS: víte co já tady mám já tady mám ee fotoaparát tak já bych si
udělal fotografii těch stránek

NS: jasně

RS: to už sou zase jiný

PS: mhm

RS: ee věci

PS: (ne) možná by něco bylo ještě pro nás třeba a- no tak [toto toto
je zajímavý]

RS: [tam je všecko tam sou] banky [záložny]

PS: [to je] výborný

RS: kterých bylo nespočet

PS: co to je za... ?

RS: to bylo tolik bank a tolik záložen

NS: [( ) já taky vo tym vůbec nevím já taky to dneska vidím poprvé
(.) tu knížku]

RS: [v repu- teda v Brně že sem to nad tím žasl] úplně

PS: to je výborný protože tady sou i e vlastně trasy já to zastavím

konec rozhovoru
1

Rozhovor vedla: Mgr. Lucie Česálková, Ph.D.
Rozhovor přepsala: Eva Horová
Datum a místo: 15.10.2009, Brno (DD Podpěrova)

Rok narození: 1920. Sourozenci: Bratr narozen 1922.

Bydliště do roku 1945: Kabátníkova ulice.

Povolání rodičů: Otec mistr montér v První brněnské strojírně,
jezdil za prací i do zahraničí. Matka nejdříve uklízela, poté
v domácnosti.

Povolání narátora: Měšťanka na Kotlářské. Od roku 1935 se v Černých
Polích učila na švadlenu, kde poté jako švadlena i pracovala. Stejné
povolání pak vykonávala v Oděvní tvorbě (ta se později přejmenovala
na Oděvnictví města Brna).

Za války se narátorka vdala a měla prvního syna.

LČ: tak dobrý den,

LŠ: dobrý den.

LČ: já bych si s vámi na začátek nejprve zrekapitulovala, ověřila
vaše osobní údaje, abysme měli zaznamenáno vlastně s kým hovoříme.
takže já bych se vás nejprve zeptala na vaše jméno,

LŠ: ano. L. Š.

LČ: na rok vašeho narození,

LŠ: aj j jako de- em

LČ: [můžete to říct] celé,

LŠ: [jenom rok.]

LČ: jinak stačí rok.

LŠ: devatenáctýho devátý, dvacet. devatenáct dvacet.

LČ: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět,

LŠ: v Brně tady, na Kabátníkově ulici.

LČ: na Kabátníkově ulici. a do jaké školy jste do té doby, vlastně
do roku čtyřicet pět, chodila?

LŠ: no já sem chodila na Kotlářskou,

LČ: ano?

LŠ: aj do štvrté měšťanky, jako a pak sem chtěla jít na obchodní
akademiu, jenže byla už jsem přihlášena ale, manžel ee manžel
tatinek mně zemřel, víte, tak maminka by to bývala neutahla sama,
ještě jsem měla bratra, tak sem se šla učit na švadlenu.

LČ: a to bylo kde? v Brně,

LŠ: ano v Brně, tady v Černých Polích u nějakýho ha- Hanákovi se
měli oni měli tu Krkonošskou tržnici na Lidické ulici vedle ee jak
je pasáž tam [víte?]

LČ: [mhm].

LŠ: tam nahoře kavárna bývala, to v té pasáži

LČ: a to ste [začala]

LŠ: [a hned] těsně vedle bylo měli obchod, potom měli ještě obchod
filiálky v Bratislavě a a v Krkonoších, tam měli hotel Morava, tak
tam u nich sem se vyučila.

LČ: a to bylo v jakém roce, když ste začala s s učením?

LŠ: dva roky sem se tam uči- ne...

LČ: a [je]

LŠ: [já] já špatně trochu slyším,

LČ: aha

LŠ: já jsem měla mozkovou mrtvici.

LČ: ne v pořádku. ee v jakém roce jste začala chodit do učení?

LŠ: jó no no tak hned [jak sem vyšla]

LČ: [kolik vám] bylo?

LŠ: no tak bylo mně patnáct roků.

LČ: mhm.

LŠ: ano

LČ: takže v tom pětatřicátém ste začala chodit do učení.

LŠ: ano. ano ano.

LČ: a do to a dva roky ste teda ď- chodila na [tohlecto učení],

LŠ: [ano], dva roky byla tehdy učební doba, já jsem se vyučila jako
na pánský prádlo, u nich.

LČ: a potom jste dělala co, po těch dvou letech?

LŠ: pořád sem šila.

LČ: šila ste u nich ste, nebo...

LŠ: no u nich, ale potom jako to že zrušilo (.) a (.) tak potom jsem
(.) pořád sem šila no tak (.) nejdýl sem napřed bylo Oděvní tvorba,
byla, tam jsem šila a potom se to zase změnilo Oděvnictví města
Brna,

LČ: mhm.

LŠ: no tak jsem tam byla třicet roků.

LČ: takže už od toho roku třicet sedum ste začala šít,

LŠ: ano.

LČ: pro tu, Oděvní tvorbu, hnedka nebo...

LŠ: ne třicet sedum eště né, to sem byla pořád u těch [Hanáků,
víte?]

LČ: [ano.] takže do války ste byla u těch Hanáků?

LŠ: ano a ve válce sem měla sem se vdávala už,

LČ: ano.

LŠ: to mně bylo třiadvacet roků dvaadvacet a v třiadvaceti rokách
roku jsem měla chlapečka,

LČ: takže ste..

LŠ: jsem byla doma jako.

LČ: mhm.

LŠ: ano.

LČ: ano.

LŠ: ano.

LČ: á jaké bylo povolání vašich rodičů, před válkou a v době [války]

LŠ: [maminka] byla em v domácnosti jako, vona mě pak vopatrovala
děti že a, a předtím chodila uklízet, no tatinek, já jsem měla
tatínka, ten byl mědíkovec první brněnské ((První brněnská
strojírna)) jako montér a on jezdil do zahraničí, byl tam mistr a
jezdil do zahraničí tam stavěli cukrovary,

LČ: mhm.

LŠ: takže on byl v celé Evropě víte?

LČ: mhm.

LŠ: jo takže byl málo doma pořád a maminka tehdy brala přes skoro
tři sta korun týdně, víte co to bylo peněz, když kilo hovězího masa
stálo devět korun, že tak že sme se měli dobře, jenže on už potom
zemřel, mu bylo devětatřicet roků, měl rakovinu.

LČ: a měla ste sourozence?

LŠ: ano, bratra.

LČ: bratra staršího, nebo kdy se narodil on

LŠ: bratr se narodil ve dvaadvacátém roce [my sme byli]

LČ: [takže byl mladší?]

LŠ: jenom o šestnáct měsíců [od]

LČ: [mhm.]

LŠ: od sebe mladší. no a ten ten ten dělal zase ve Šmeralových
závodách závodech byl elektrikář a taky tam dělal mistra, pak vedl
učně, no dělal tam taky vod pětaštyrycátýho roku, tam dělal až do
důchodu, no a potom (.) měl takovou smolu že, zajela ho elektrika.

LČ: aha.

LŠ: tady na v Řečkovicích na konečné, no.

LČ: a vy sama ste až do důchodu teda byla švadlenou?

LŠ: ano.

LČ: ano.

LŠ: já mám štyrycet roků odpracovaný.

LČ: mhm. a kdy ste přestala pravidelně chodit do kina? zhruba.

LŠ: no tak pravidelně em já sem chodila opravdu pravidelně e aj ve
válce v protektorátě, že, no a pořád sem chodila nakon- já jsem
potom eště ten první chlapeček mně ve válce zemřel, vona nebyla von
dostal takovej silnej průjem a nebyla rýže, nebylo nebyla ani nebyl
čaj ani nic no tak tenkrát to mělo strašně moc tech kojenců, tak
zemřel a já jsem potom, to víte, chtěla sem zase hned druhý (.) tak
sem měla v pětaštyrycátém roce, se mně narodil, zase chlapec, ten za
mnou teda chodí tady sem a je moc hodnej a už je taky v důchodě a
eště mám jednoho potom o osum roků byl mladší jak ten Ivan, ten se
narodil v třiapadesátým a ten Ivan v pětaštyrycátým, těsně, no tak
to si eště pamatuju, že sem byla s v kině s s manželem a hráli Ona
brání vlast, ruskej film v Jaltě ((Jalta)), víte, v [tý pasáži tam],

LČ: [mhm ano.]

LŠ: Alfa pasáži, a že už sem tam dostala porodní bolesti, jenže
tenkrát to eště nejezdily elektriky, ne- nebylo osvětlení, no a tak
sme přišli z toho kina dom eště, no potom sem musela jít pěšky, já
jsem ho rodila tady v Královým Poli teďka je tam plastika,

LČ: mhm.

LŠ: tak tam byla taková soukromá, víte, jako porodnica, no tak
léčebna na ženský choroby taky, nějakej doktor Kučera tam byl a tak
já jsem k němu chodila, no a tak potom sem tam aj rodila, no a tak
až tam pěšky...

((zazvoní zvonek))

LŠ: promiňte

((nahrávka přerušena))

LŠ: do kina? no, tak já sem potom chodila aj tak, my sme chodili, my
sme m chodili do kina pořád. pořád jak byly nějakej film pěknej a
pořád, my sme byli kinaři aj ten první manžel a já taky. já sem byla
zvyklá chodit do kina pořád.

LČ: takže až třeba v [důchodu?]

LŠ: [protože] sem měla u sebe maminku,

LČ: mhm

LŠ: no a tak tak vona mně ty děti vopatrovala a já sem chodila pořád
do kina ((smích)).

LČ: a teďka teďka už ale nechodíte, takže...

LŠ: <teďka už nechodím.>

LČ: takže až od důchodu, nebo nebo kdy ste přestala teda?

LŠ: no ne aj v důchodě sem chodila eště, jó,

LČ: takže to je [poslední (dobou)].

LŠ: [ale] tady už teďka né, no.

LČ: jasně, jasně. ee no a teďka bychom se vlastně vrátily úplně do
toho vašeho největšího dětství, připomněli bysme si vlastně vaši
vůbec dětskou zkušenost kolem třeba deseti let, když ste začala
třeba chodit do kina, ee vzpomínala vzpomněla byste si na svoji
první návštěvu kina? kdy jste byla v kině poprvé?

LŠ: no poprvé, no to už to bylo hned jak zač- eště aj byl němej
film, když sme chodili, my sme bydleli na té Kabátníkově, a tam byly
ee spíš kasárny,

LČ: mhm

LŠ: víte? jak jak potom tam byla ta továrna, že,

LČ: ano

LŠ: tak před tím tam byly kasárny. no a tak tam se hrálo, to byl
němej film a voni tam hráli vojáci,

LČ: aha, [takže v těch kasárnách měli?]

LŠ: [<víte> takovej doprovod], eště němej film, ano tam za padesát
halířů <sme> em chodili, no to taky každej film sem tam chodila. to
eště hrála any ondráková ((Anny Ondráková)), víte a ty starý herci,

LČ: a tam ste vlastně začala chodit do kina?

LŠ: ano, ano, ano.

LČ: do těch kasáren.

LŠ: ano, ano to mně bylo, to sem byla eště do školy chodila.

LČ: a kolik vám teda bylo zhruba? [(kolik) myslíte?]

LŠ: [deset] roků.

LČ: deset roků tak. a jak často ste tam v té době chodila?

LŠ: jak hráli, tak vždycky přes den nebo byly filmy, tak sme chodili
tak.

LČ: a s kým ste tam chodila?

LŠ: s kamarádkama.

LČ: ze školy?

LŠ: no ze školy, aj z domu a z ulice a tak sme se tam spíš byli ty
lidi takový víc jako spolu, víte jak jsou než jak je to dneska.

LČ: takže třeba s jinými lidmi, třeba s rodiči nebo s s bratrem ste
nechodila?

LŠ: s bratrem taky ano.

LČ: [on chodil s vámi,]

LŠ: [s bratrem] sem chodila často ano ano, my sme byli jak dvojčata
skoro, no, pořád sem s ním chodila, ano pořád do kina no potom, v
protektorátě taky tak, že.

LČ: a třeba když ste šla s těma kamarádkami a když ste šla s se s
bratrem, lišilo se na který film byste šli, nebo do kterého kina?

LŠ: no tak sme si mohli vybrat, to bylo strašně moc kin tady v Brně.
byly takový, říkali sme jim blechárny, malinký kine- kina třeba
elektro ((Elektra)) na Šumavské na tym rohu dole, dole tak to byl ee
tenkrát se to jmenovalo Nová ulice.

LČ: a mě zajímá, jestli třeba s tím bratrem byste šla na jiný film
do jiného kina než s těmi kamarádkami, nebo byste šla nebo jestli to
bylo jedno.

LŠ: mně to bylo jedno [jo].

LČ: [vám] to bylo jedno. [to ste]

LŠ: [my sme] spíš hráli hezký filmy.

LČ: a která kina ste v té době teda navštěvovala v těch do v těch
zhruba deseti letech? chodila ste i jinam, než jenom do těch
kasáren?

LŠ: no ano. tak to sme chodili taky do té elektory ((Elektra)),
anebo do...

((zvoní zvonek))

LŠ: jéžišmarjá. toto je dneska tady (hrozný).

((nahrávka přerušena))

LŠ: ( ) chodila že?

LČ: ano

LŠ: no tak, to bylo třeba na Lidické taky bylo ten kino to k- kino
dops ((Dopz))

LČ: ano

LŠ: jo, potom potom sme chodili ee třeba do tej Jalty ((Jalta)) taky
tam, víte? do Jalty, jak je jak je Dominikánský [náměstí],

LČ: [ano]

LŠ: a tak taky v té pasáži, to [bylo]

LČ: [a to] ste chodili takhle i když ste byli malí? v té době ste
chodili do tolika kin.

LŠ: [nó tak]

LČ: [když vám bylo těch deset třeba.]

LŠ: tak zase s těma kamarádkama jo.

LČ: jo.

LŠ: vono to nebylo tak drahý, že.

LČ: a jak ste tam chodi- jak jak ste se tam dopravovali?

LŠ: pěšky.

LČ: pěšky ste chodili.

LŠ: no pěšky.

LČ: takže do tolik velké spektrum kin ste vlastně navštěvovali
poměrně, [už v tak malém věku]

LŠ: [jo] já sem byla hrozná kinařka, víte.

LČ: mhm

LŠ: jo

LČ: a jaký byl názor rodičů na film? a na na kino vůbec?

LŠ: no tak tatínek nebyl, maminka byla sama a maminka ne nebyla
<kinařka>.

LČ: ale nezakazovala vám to?

LŠ: ne ne ne vůbec ne, tak já ona viděla, že de nás víc vždycky a že
dem do kina, no tak.

LČ: takže ste peníze dostávala od rodi- od maminky? na kino.

LŠ: to já už potom sem si vždycky ušetřila něco. vod (tetiček) a tak
jsem dostala,

LČ: když ste dostávala dárky, tak z toho.

LŠ: od maminky <ne>.

LČ: takže vám maminka na kino nedávala?

LŠ: em-em ((míněno ne))

LČ: ne? a znamenalo to že by vás teda chtěla nějak odrazovat? od
toho, abyste...

LŠ: ne vůbec ne, ne ne vůbec ne, já sem jí to potom vykládala jak to
hráli a, a to a vona byla ráda. ale do kina nešla.

LČ: aha a třeba jaký byl postoj školy? ke kinu. bavili ste se o tom
ve třídě [s učiteli?]

LŠ: [ve škole] vůbec ne.

LČ: ve škole ne?

LŠ: vůbec ne. ne.

LČ: a v té době, když ste byla takhle malá, byl pro vás film
důležitý nějakým způsobem?

LŠ: zajímavý. jo.

LČ: jako dítě. a jak se to třeba projevovalo ve vašem chování nebo
byly tam nějaké vlivy na to jak jste...

LŠ: no já myslím, že to bylo dobrý tak na to, víte, že by to dneska
bylo lepší než ty střílání a střílení a vraždy a takový, že to bylo
vopravdu takový filmy ee taková takovou slušnost se víte, se tam
projevovala,

LČ: a myslíte si, že vás to jako [děti ovlivňovalo nějak?]

LŠ: [já si myslím že]. ano

LČ: určitě. a ee třeba ve vašich nějakých zvycích nebo hrách, se ten
ty zážitky z filmu odra- odrážely třeba? povídali ste si o filmech
(potom)?

LŠ: ano, povídaly sme si s děvčatama o tym vykládaly a a to jaký
měla šaty a to a jak s jak všecko bylo, opravdu, mělo to i výchovný
takový (.) prostředek. [na tu mládež].

LČ: [a měly ste i] nějakou snahu potom ty herečky napodobovat?
nebo...

LŠ: a to ne.

LČ: ne?

LŠ: to ne. ale tu sem měla ráda, tu radši, to víte tak všecko.

LČ: a třeba písničky filmové [ste si zpívali?]

LŠ: [ano písničky], to vždycky byl doprovod písničky, nějaká taková
nová, pak se to zpívalo a.

LČ: a jak ste si ty písničky pamatovali?

LŠ: no to sme si pamatovali.

LČ: přímo z toho kina?

LŠ: no.

LČ: anebo ste třeba měli...

LŠ: měli sme taky gramofon takovej starej taky víte tak...

LČ: a to se dalo pouštět si nějaké písničky...

LŠ: nedalo se to pouštět to, ale voni vycházely ty plotny a bylo tam
vždycky napsané, že je to z toho a z toho filmu.

LČ: a to ste si kupovala?

LŠ: ne, já sem to měla vod jedné paní [staré vypůjčený],

LČ: [aha]

LŠ: a vždycky když nějaká ta plotna vyšla tak, tak sem si to
koupila. já už sem potom, no říkám, já sem měla ty tety. ty na na
Starém Brně měli povoznictví, ta jedna, voni rozváželi u kupčích,
Kupčík se to jmenovalo, ta firma jedna, tam voni bydleli, na dvoře
byly takový tam byli ty koně tam měli stáje a rozváželi mlíko do
obchodů, víte, ty konvy jak se spíš rozvážely a to.

LČ: mhm. a od nich ste dostávala nějaké [kapesné].

LŠ: [a já sem] jich zase tetě chodila pomáhat, vona pekla si chleba
a to, tak sem tam aj u ní nejdřív spávala a chodila jsem jí pomáhat
a tak, a tak a potom sme šly za tema koňama a tak sme tam trochu
taky udělaly pořádek, [tak vona...]

LČ: [a tak ste] za to dostala peníze.

LŠ: a vona mně dala třeba aj deset korun, to bylo hodně. ((smích))

LČ: a tím pádem ty desky ste si teda kupovala nebo půjčovala od té
paní, jak ste říkala?

LŠ: no tak, vona ještě nebyla tá paní tak stará, vona si taky nějaký
ty desky kupovala, jo, a dycky mně to půjčila, třeba jenom na sobotu
a na nedělu, víte, tenkrát ten gramofon.

LČ: jasně.

LŠ: ((smích))

LČ: a teďka bysme se vlastně podívaly na další okruh vlastně otázek.
tady mě bude zajímat spíš kde, s kým a kdy ste do kina chodila a
zeptala bych se, když už vám bylo trochu víc než těch deset roků,
tak kdy, jak často jste chodila do kina, bylo to třeba už častěji
nebo...

LŠ: no taky sem chodila často do kina. sem byla starší už potom,
těch patnáct roků nebo tak, víc eště, tak pořád do kina.

LČ: a ee když ste potom začala chodit na to do toho učení třeba?

LŠ: ano

LČ: to ste říkala, že bylo v pětatřicátém,

LŠ: ano

LČ: tak ste chodila častěji nebo...

LŠ: jo no to eště častějš.

LČ: eště častěji [když...]

LŠ: [mm] to už sem si vyšila nějakou korunu, víte tak,

LČ: mhm když ste [měla víc peněz], tak už ste chodila

LŠ: tak sem chodila často.

LČ: a potom když po těch dalších dvou letech, když už vám bylo těch
sedumnáct a začala jste pracovat, tak tam se to změnilo eště nějak?

LŠ: ne, pořád sem do toho kina chodila.

LČ: tam ste nene- neřekla byste, že se to nějak změnilo?

LŠ: ne, vůbec.

LČ: dobře. a která kina ste navštěvovala tehdy? bylo to stejné nebo
se to nějak změnilo?

LŠ: třeba do Kapitoly ((Kapitol)), já nevím jestli pořád se jmenuje
Kapitol kino?

LČ: no ono už ani neexistuje

LŠ: to tam naproti starýho divadla tam

LČ: to už neexistuje ale...

LŠ: už je to tam zavřený?

LČ: ano

LŠ: jé, no vidíte, tam sem,

LČ: ale vím kde myslíte.

LŠ: tam se tam sme hodně chodili, no potom do toho dopsu ((Dopz))
jak bylo, tam, ten- tenkrát se to jmenovalo Nová, ta ulice Nová,
teďka Lidická, že? nó a potom do takovejch jak sme říkali blecháren
do té Elektry ((Elektra)) nebo sme šli do Lucerny ((Lucerna)) do
Žabovřesk, byla Lucerna.

LČ: a podle čeho ste si vybírali?

LŠ: no to byly velký plagáty všude.

LČ: takže podle filmu nebo podle kina?

LŠ: prosim?

LČ: vybírali ste si [podle kina] nebo podle filmu?

LŠ: [ano, ano] podle filmu

LČ: mhm

LŠ: no. taky ee spíš ty americký film byly ty kovbojky, to ten gary
kúpr ((Gary Cooper)) a ty, tak to sme taky hodně chodili, že, na ty,
kovbojky,

LČ: takže pro vás bylo důležité ne to jaké kino to hraje, ale který
film.

LŠ: ne, kde hrál se film.

LČ: mhm

LŠ: tak sme si vybrali.

LČ: a řekla byste, že třeba některá kina hrála některé filmy, určitě
to je...

LŠ: no tak český filmy, to taky byly pěkný filmy, tak to sme taky na
každej českej film sem chodila.

LČ: a měla ste nějaké kino mezi těmi co jmenujete, které by bylo
vaše oblíbené? nějak zvlášť?

LŠ: no tak...

LČ: (vy) ste ho...

LŠ: já sem si tady poznamenala ty kina, ee, to mám tady, no tak tady
bylo hrozně moc kin tady v Brně.

LČ: ale mě zajímá, jestli měla nějaké radši než než ostatní.

LŠ: no tak radši, no tak když bratr řekl pudeme do toho, nebo v
Královým Poli bylo Oko, teď to byla Moravia, že a teď to zrušili.
anebo sme chodili do Besedního domu ((Besední dům)), to sme z té
Kabátníkové šli pěšky, a to sme měli kósek, že, to nebylo daleko.
tak tak tam se to jmenovalo Jadran.

LČ: ano ale takže nějaké oblíbené zvlášť jste neměla.

LŠ: ale jo, do toho Jadranu ((Jadran)) sem chodila ráda, aj do toho
Oka ((Oko)).

LČ: takže do těch...

LŠ: takže tady v tom Královým Poli jo

LČ: a co se vám na něm na nich vlastně líbilo teda, proč ste tam
chodila [tak ráda]?

LŠ: [no tak vono] to tady nebylo tak drahý jako ve městě, víte taky.

LČ: takže ta cena hrála roli nebo...

LŠ: no ale když se nám ten film líbil, tak sme šli

LČ: mhm. a našla byste třeba nějaké kino, které byste ráda neměla?

LŠ: ne to ne.

LČ: neměla ste třeba ně-

LŠ: vůbec ne.

LČ: a chodila ste třeba do různých kin podle toho, s kým ste chodila
do kina? že by...

LŠ: a no tak když potom sem se vdala v tym protektorátě ee tak, tak
manžel taky byl kinař. a když, tak to von...

LČ: a spolu ste chodili do kterých kin?

LŠ: no tak to víc do takovejch lepších

LČ: jo? takže s manželem ste chodili třeba v centru víc.

LŠ: jo, v centru.

LČ: a s bratrem a kamarádkami, ste chodila do jiných kin?

LŠ: no tak to už bratr se voženil, a tak to už zas sem tak moc
nechodila, kamarádky už byly taky vdaný někerý.

LČ: takže tam už se to potom změnilo, když ste se vdala, tak už ste
chodila víc s manželem, a předtím s těmi kamarádkami.

LŠ: ano ano.

LČ: a jak ste se v tom kině třeba chovali, měli ste ve zvyku třeba
jíst nebo pít v kině?

LŠ: ne ne, to nikdy. no tak někdy manžel koupil bonbóny nějaké, ale
jinak nic, tam se nejedlo.

LČ: a bonbóny ste si kupovali?

LŠ: no to von koupil vždycky nějaký.

LČ: před kinem nebo jak se to...

LŠ: před kinem, tam byl bufet takovej skoro v každým kině takovej
malej bufet, prodávali tam něco na pití a nějaký ty curklata.

LČ: a lidé si to kupovali?

LŠ: ano, hodně.

LČ: takže v tom kinosále to vypadalo tak, že ty lidé si jako
mohli...

LŠ: eště spíš tak šustili těma papírkama, to tak se lidi se některý
rozčilovali, víte

LČ: a jaká byla ta nabídka těch nápojů a cukrovinek?

LŠ: no

LČ: co to vlastně bylo?

LŠ: bylo toho tam dost, víte, a tak tak byla tam taková obyčejně
nějaká sle- děvčica nebo tak, jo,

LČ: mhm

LŠ: aj kolikrát byla fronta před tím.

LČ: a to byly nějaké limonády?

LŠ: jo ty sodovky jak se říkalo eště to se tak za zaklaply.

LČ: a to ste museli

LŠ: nalili to do skleniček a nebo do těch, co se zahazujou, víte, do
tech umělejch.

LČ: do kelímků. a to bylo možné si vzít do kinosálu? přímo?

LŠ: no to bylo až až v tom a že tam nemohl nikdo bez lístka, víte?
jako to trhali ty lístky tam,

LČ: mhm, takže vy ste s tím občerstvením mohli do kinosálu?

LŠ: ne to ne, dovnitř ne to se nesmělo.

LČ: jenom s těmi sladkostmi. s pitím ne.

LŠ: ne. s pitím ne.

LČ: mhm, a bavili ste se třeba s nějak s diváky během projekce s
ostatními?

LŠ: nebavili sme se.

LČ: bavili se lidé v kině?

LŠ: ne, to sme s jako v tom vevnitř?

LČ: v kinosále.

LŠ: v kinosále, em tak jako o tech filmech nebo tak?

LČ: no zajímá mě, jestli při projekci při promítání ste si povídali.

LŠ: ne, to sme se nebavili.

LČ: ale o přestávce třeba potom,

LŠ: no tak přestávka, to bylo tak chvilku. tenkrát ještě chodili tak
víte s tema šplíchačkama,

LČ: tam osvěžovali vzduch?

LŠ: osvěžovali vzduch, jo.

LČ: o přestávce.

LŠ: o přestávce.

LČ: a to byly nějaké speciální zaměstnankyně nebo kdo to dělal?

LŠ: to byly zaměstnankyně tam, jo, asi, třeba uklízečka nebo tak
víte? tak si to ještě vzala mimo.

LČ: a to byly nějaké jako parfémy nebo?
LŠ: jo, takovej parfem nějakej

LČ: tam osvěž-

LŠ: jo jo jo

LČ: a vzpomněla byste si, že byste nějak hlasitě reagovali na
promítaný film?

LŠ: ne, vůbec ne. to nikdy neexistovalo. ne.

LČ: ani třeba jako hlasitý smích, tak to asi...

LŠ: ne to neexistovalo. ne.

LČ: a vzpomněla byste si, jestli se třeba tleskalo? v kině po
představení.

LŠ: ne, netleskalo. ne ne ne.

LČ: netleskalo. a potkávala ste v kině třeba známé? často.

LŠ: no tak málo.

LČ: málo.

LŠ: málo.

LČ: a když ste potom šli z kina chod- když ste chodila s manželem,
povídali ste si potom o tom filmu?

LŠ: ano tak sme si potom přemítali, ano pro promluvili, bavili sme
se o tom. jo.

LČ: dobře. teď bych se vás zeptala, jak ste si vlastně vůbec
vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina. podle čeho?

LŠ: no tak sme se podívali, protože všude byly vylepený, že ty ty
třeba na plotech nebo na tech svíc svítil ee jak svítilo ty, ty
světla, tak na tom to bylo, všude to bylo vylepený, no tak sme si
vybrali.

LČ: a to byly plakáty na konkrétní filmy, nebo to byl jako souhrn
souhrn kin.

LŠ: no to bylo jako na všechny na všechny kina tady

LČ: mhm

LŠ: v Brně jako vylepený a měnilo se to myslím každej týden.

LČ: ano a jak ste si teda vybrala film podle podle čeho?

LŠ: no tak vybrala sem si třeba hrála Greta Garbo, že, no tak tu sem
měla ráda a a nebo marlene ditricha ((Marlene Dietrich)) a tak tak
sme si to vybrali podle taky podle herců, a voni spíš opravdu pěkný
filmy.

LČ: a kde ste vůbec získávala ty informace kromě těch plakátů, ee
měla ste ještě nějaké jiné zdroje, kde ste se dozvídala o tom, co se
hraje?

LŠ: ne. to nebyly nikde že by jak dneska třeba v rádiu v televizi
že, a tak v televizi taky málo, ale...

LČ: takže žádný časopisy třeba.

LŠ: a tak po válce to bylo aj tak v rádiu víte?

LČ: mhm

LŠ: dělali reklamy na ty filmy. ale málo.

LČ: a třeba v tisku, v tisku nebo v časopisech to ste se takhle...

LŠ: bylo, v novinách bývaly taky, ano kina, tam to bylo.

LČ: a četla ste si to...

LŠ: i kino, divadlo bylo.

LČ: a četla ste si to v těch novinách nebo spíš ...

LŠ: ano, četla sem si to oboje ano ano.

LČ: v obojím tedy?

LŠ: v obojím. a já sem chodila aj na operety hodně, do Reduty. já
jsem tam měla zaměstnanýho bratránka, on tam byl krejčí jako
divadelní, a ee tak von mně dával ty volný vstupenky.

LČ: aha, takže na operetu ste chodila, sama.

LŠ: na operetu sem chodila na všechny co existovaly.

LČ: a bylo vlastně pro vás tedy důležité, kdo ve filmu hrál, když
ste si vybírala?

LŠ: jo. byla byla, já sem taky měla...

LČ: a měla ste taky nějaké oblíbené herce nebo herečky?

LŠ: no měla sem měla.

LČ: které to byly?

LŠ: no tak z českých sem měla ráda Štěpničkovou ((Jiřina
Štěpničková)), Medřickou ((Dana Medřická)), a no včil to (sem si
)

LČ: v tom období před válkou hlavně teda.

LŠ: ano, před válkou.

LČ: nebo za protektorátu.

LŠ: Glázrovou ((Marie Glázrová)) sem taky že to taky, ferbasku
((Věra Ferbasová)), že, to taky Mandlovou ((Adina Mandlová)), no aj
Hermanova ((Ljuba Hermanová)) Vítova ((Hana Vítová)), ta any
ondráková ((Anny Ondráková)) eště tenkrát hrála taky a Matulová
((Vlasta Matulová)) potom, to už bylo tak po válce víc hrála

LČ: [a na které]

LŠ: [a bárovu] ((Lída Baarová)) sem taky měla ráda bárovu ((Lída
Baarová)).

LČ: a vzpomínáte si na některé konkrétní filmy s těmi s těmihle
herečkami?

LŠ: jo tak tak s bárovou ((Lída Baarová)) třeba Ohnivé léto s
Benešem ((Svatopluk Beneš)) hrála, no tak to si to eště všechno
pamatuju, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ta hrála tak spíš takovou tu
podivočenou. no...

LČ: a proč se vám tyhle filmy zrovna líbily nebo čím vás zaujaly? že
že si je takhle pamatujete.

LŠ: no tak to byli to byli dobří herci, Beneš ((Svatopluk Beneš)) to
byl taky dobré herec a bárová ((Lída Baarová)), tak to byla naša
myslím nejlepší herečka a nejhezčí, že.

LČ: a čím se teda lišila od ostatních teda, že byla tak tak skvělá?

LŠ: no tak aj zjevem, aj tak víte

LČ: tím projevem. a chodila byste třeba na filmy těchto svých herců
opakovaně?

LŠ: ano.

LČ: takže vy ste šla víckrát na jeden film.

LŠ: já už sem třeba když hraje nějakej film, tak už sem ho viděla
mockrát.

LČ: ale to je v televizi.

LŠ: to je v televizi, no.

LČ: ale v kině?

LŠ: aha v kině, do kina já nevím, esi bych teď už šla.

LČ: teď ne, ale tenkrát jestli jste chodila opakovaně?

LŠ: to ne.

LČ: tenkrát ste nechodila opakovaně.

LŠ: nechodila ne ne.

LČ: takže to pro vás nebylo zase tak důležité.

LŠ: ne ne ne to už sem šla zase na nového, na něco nového.

LČ: na nového.

LŠ: mhm

LČ: a bylo pro vás důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný?

LŠ: ne, to ne, já sem barevný ani nepamatovala. ne.

LČ: a ty potom jak ste třeba vnímala tu změnu z němého na zvukový
film?

LŠ: no tak to sme vítali, že.

LČ: v té době, když ste si třeba mohla vybrat, jestli je ten film
zvukový nebo němý,

LŠ: no

LČ: jak ste si to vybírala?

LŠ: no tak to sme si zase vybírali, víte jak je to drahý. to ještě
sem byla malá, že.

LČ: takže ty projekce těch němých filmů byly levnější?

LŠ: no němej byl levnější, jo. to k tomu hrála nějaká taková hudba,
víte,

LČ: a orchestr nebo...

LŠ: ne ne ne tak to bylo já nevím co to tenkrát bylo.

LČ: pouštěli z desky teda nebo.

LŠ: takový nějaký desky jo jo pouštěli.

LČ: mhm

LŠ: no

LČ: ale takže v té době, když se to měnilo na ten zvuk, tak jak jste
to preferovala němý nebo zvukový film?

LŠ: na to sem radši šla na ten zvukovej.

LČ: šla ste na zvukový i když to bylo dražší teda?

LŠ: no i když to bylo dražší, tak to už sem nějaký peníze byly víc
a...

LČ: a bylo pro vás důležité, z jaké země byl ten film, jestli byl
český, německý,

LŠ: ne. ne ne ne, měla sem ráda německý filmy ( ) víte
třeba když hrála jo tak to sem měla taky ráda německý filmy, aj
americký, protože to byly dobrý tenkrát americký filmy, dneska je to
samá střílečka vražda tak to, tak já to já tak neberu.

LČ: a na jaké americké filmy ste teda chodila v té době?

LŠ: tak třeba grata garba, garbo ((Greta Garbo)) když hrála třeba,
že, ta hrála hezky a d- no tak hodně sem měla těch herců ráda.

LČ: a jiné americké filmy byste si vzpomněla? kromě těch s Garbo
((Greta Garbo))?

LŠ: s Gretou Garbo?

LČ: ne, jiné americké, jaké žánry třeba, když ne ty střílečky.
kovbojky přeci tenkrát také byly.

LŠ: no byly, ale bylo to málo to byly ty kovbojský filmy takový
víte,

LČ: a na ty ste chodila?

LŠ: taky.

LČ: taky, ale...

LŠ: (.) sem měla ráda gary kúpr ((Gary Cooper)) se mně líbil a...

LČ: mhm

LŠ: a tak to sme chodili, no.

LČ: takže pro vás nebylo důležité z které té země.

LŠ: ne, vůbec ne, vůbec ne aj na ruský filmy sem chodila na ty
válečný po válce, Ona brání vlast a takový víte co byly ((smích))

LČ: a které filmy ste měla rád- ste měla ráda, v tom smyslu žánru,
jestli se vám víc tedy líbily ty kovbojky, nebo komedie,

LŠ: ne ne, já jsem měla radši takový, takovej, jak bych to řekla,
romantickej, romantickej že třeba Byl lásky čas s Gretou Garbo
((Greta Garbo)) nebo nebo takový filmy, anebo psychologický takový,
víte?

LČ: mhm

LŠ: aj drama.

LČ: takže co pro vás dělalo film dobrým filmem? tak abyste si řekla
že, to byl opravdu dobrý film.

LŠ: no

LČ: jaké znaky by film musel mít?

LŠ: no to by bývalo, že bych šla na to třeba ještě jednou na to.

LČ: ale před tím ste říkala...

LŠ: ale nešla sem. nešla sem.

LČ: ale takový film, o kterém byste si pak řekla, že byste ho ráda
viděla eště jednou by byl dobrým filmem.

LŠ: no to byly dobrý filmy, tak s tou Greta Garbo, tak to bych
uvítala aj teď eště.

LČ: mhm

LŠ: ale to už nedávají.

LČ: mhm takže na žádný film víckrát ste nešla teda?

LŠ: ne ne.

LČ: a jaké jiné druhy zábavy ste v té době měla ráda?

LŠ: tancovala sem hodně.

LČ: a do té operety ste chodila, to ste zmiňovala.

LŠ: a do na ty operetky, no tak někdy sem šla aj na operu. když mně
dal lístek na tu operu, tak sem taky měla ráda.

LČ: eště nějaké další koníčky? v té době, co ste...

LŠ: no tak sme chodili na na tancovačku.

LČ: a to se nějak spojovalo s kinem?

LŠ: ne ne to nemělo co dělat s kinem.

LČ: a že byste třeba ee dávala těm jiným zábavám přednost, před tím
kinem nebo jak to vlastně bylo.

LŠ: ne ne, já sem měla nejradši kino.

LČ: nejradši kino.

LŠ: ano kino.

LČ: a to už to šlo stranou všechno ostatní.

LŠ: to až maminka se někdy zlobila ((smích)).

LČ: a em kdyby ste si měla vzpomenout, teďka bych se vás zeptala
vůbec na kina? v Brně, jaké byly mezi nima rozdíly? vnímala ste
nějaké rozdíly mezi brněnskými...

LŠ: no tak některý ty kina byly lepší, že, ty sedadla a všecko bylo
lepší, tam no tak.

LČ: a to byla která?

LŠ: to bylo třeba to Kapitol, nebo tá Jalta, nebo v Besedním domě
((Besední dům)) v Královým Poli, že, taky. tam to bylo lepší no a...

LČ: ale to znamenalo, lišilo se to v interiéru teda?

LŠ: jo, to bylo větší taky takový vzdušnější byly tam aj lóže no na
to sme do toho sme nechodili, ale bylo to takový reprezentačnější,
ty, ty kina.

LČ: a ta...

LŠ: některý.

LČ: a ta ostatní ta vypadala jak?

LŠ: no tak ty ostatní, to třeba ujížděly ty židle, víte, v těch
malých kinách, aj bylo eště jedno na Lidické, Moravia, se to
menovalo na rohu tam, na rohu to bylo Smetanova teď je a ta Nová,
tak tam bylo takový kino malinký takový, tak to sme taky někdy
chodívali, ale to tam byla fakt taková blechárna, sme jim říkali.

LČ: a z těhlectěch menších kin, která eště ste navštěvovala?

LŠ: no potom do té Elektory ((Elektra)) tam na tom rohu té Šumavské
tam sme taky hodně chodili.

LČ: a tahlecta kina byla jakoby interiérem nějak ošklivější nebo?

LŠ: neby- nebylo to, mně to nepřipadalo, Lucerna taky bylo hezký
kino v Žabovřeskách tam,

LČ: ale bylo to menší.

LŠ: ale bylo to menší, ale to nevadilo nám,

LČ: mhm

LŠ: my sme to tak nebrali tenkrát.

LČ: takže vám to nevadilo při výběru?

LŠ: mně to vůbec nevadilo ne ne ne.

LČ: mhm a z čeho se skládal program projekce? vlastně celý ten
program toho představení asi měl nějaké časti, kromě toho hlavního
filmu.

LŠ: no bylo ty události, byly že taky.

LČ: týdeníky?

LŠ: týdeníky, před jako filmem.

LČ: a kromě toho ještě nějaké jiné věci, co by se tam pouštěly?

LŠ: ne nebyly ty reklamy ani nic takovýho.

LČ: reklamy nebyly?

LŠ: ne nebyly. ne ne.

LČ: ani třeba krátké filmy?

LŠ: před filmem před tím hlavním? ne nebylo nic.

LČ: ne, nepamatujete si.

LŠ: jenom ten týdeník.

LČ: a přestávky se dělaly?

LŠ: přestávka byla, jo, jedna.

LČ: a jak dlouho trvala a co se vlastně odehrávalo při té přestávce?

LŠ: no nic, to sme tam tak seděli a tř- někdy se jim přetrhl film
taky, že jo.

LČ: to si pamatujete takovou událost, že se přetrhl film?

LŠ: no kolikrát.

LČ: a co se jak to vlastně vypadalo.

LŠ: nic, zhaslo to, a tak sme museli počkat, no.

LČ: ale neděly se nějak...

LŠ: ne, nic se nedělo.

LČ: že by takže ani

LŠ: ne ne ne vůbec.

LČ: a o té přestávce ste tedy zůstali sedět na místech, nebo ste
chodili...

LŠ: ne ne, na místech se sedělo.

LČ: nechodili se z místa.

LŠ: nechodilo se.

LČ: mhm

LŠ: ne.

LČ: a měla ste třeba ty týdeníky ráda?

LŠ: a jo a ne a jo taky to byly taky ze světa události byly a
všecko.

LČ: takže vás to bavilo?

LŠ: jo, mě to bavilo, mně to nevadilo, to bylo dobry.

LČ: ani třeba potom za protektorátu, když ty týdeníky byly...

LŠ: no tak za protektorátu ukazovali jako válku, že, ty vojáky a tam
kde se válčilo a tak ukazovali že, nálety a to, no tak to se nedalo
nic dělat, no.

LČ: a byla ste někdy přítomna, k tomu se můžem pak eště vrátit, k
těm týdeníkům za protektorátu, ale teď by mě ještě zajímalo, jestli
ste se někdy zúčastnila promítání filmu v domácnosti, že by někdo
měl promítačku?

LŠ: ne, to sem se nezúčastnila.

LČ: ne nepamatujete si, že by někdo měl promítačku.

LŠ: to nikdo neměl můj známej.

LČ: a já bych teďka bysme se vlastně zaměřili více na ten
protektorát, teďka by se vás zeptal tady kolega, ee co jak se třeba
změnila vaše zkušenost, de nám o to, že abyste si trošku uvědomila,
jestli ste vnímala tu situaci jinak, vlastně za protektorátu než
předtím.

LŠ: no víte, tak to už tak takový ty film, to bylo hodně českejch
filmů. to bylo hodně českejch filmů se hrálo a hodně německejch.
německejch.

LJ: a bylo v těch českých filmem i třeba německé titulky? nebo se to
kombinovalo?

LŠ: ty americký filmy už jaksi nebyly.

LJ: mhm

LŠ: ne

LJ: a vy teda zaregistrovala ste nějaký větší nárůst

LŠ: a ty tu- ruský taky ne.

LJ: větší nárůst těch německých filmů?

LŠ: bylo to, ano, ano.

LJ: a bylo to nějaký český program nebo české titulky u těch
německejch?

LŠ: voni měli taky hezký filmy ty Němci, no.

LJ: mhm a spíš ta jazyková stránka toho filmu, že to bylo jenom
německy? pro německé obyvatele a vy ste teda musela...

LŠ: no, voni no voni dávali titulky český, to sme museli si číst.

LJ: a v českých filmech? bylo něco?

LŠ: ne českej film byl českej film, jo.

LJ: v českých byly jenom české.

LŠ: jo.

LJ: a chodila ste víc nebo míň v tom protektorátu?

LŠ: ne, chodili sme pořád stejně ((smích)).

LJ: a d- zapůsobilo to na vás, že byste si třeba vybírala míň ty s
válečnou tématikou nebo víc?

LŠ: my sme se aj na to rádi dívali, víte, co se děje jak se a to tak

LJ: takže to na vás nijak zvlášť nezapůsobilo, že byste si najednou
vybírala víc komedie v té době?

LŠ: ne komedie já nemám moc ráda ((smích)).

LJ: a ke konci války, byla ste pořád kinařka?

LŠ: jo, pořád jo.

LJ: nějak zvlášť vás to neomezovalo.

LČ: ta situace vás vůbec v chození kina nijak neovlivnila?

LŠ: ech, já špatně slyším.

LJ: chodila ste pořád stejně často do kina i ve válku i ve válce.

LŠ: často pořád kino jsem pořád milovala.

LČ: takže se vůbec se nezměnila ta četnost?

LŠ: ne ne.

LČ: ne.

LJ: a za toho protektorátu v těch kinech, změnilo se nějak chování
těch diváků? že by třeba skandovali u těch některých filmech nebo

LŠ: ne ne ne.

LJ: pořád stejně.

LŠ: pořád to, já myslím, že spíš byli ty mladí a všecko, já nechcu
nejsou všichni stejní, že, ale přece to bylo inačí.

LJ: mhm

LČ: že byli pokornější nebo tišší a ...

LŠ: no

LJ: říkala ste, že ste si brali bonbóny do kina, i za toho
protektorátu byl takový přístup?

LŠ: to nebylo k dostání už bonbóny.

LJ: mhm

LŠ: to to sme na příděl brali je jenom to co vám bylo takové sladké
jako med to bylo, a bonbóny, já nevím že bysme brali na lístky.

LČ: ale když teda ste měli jako větší nouzi, tak to neznamenalo, že
byste si míň užívali, toho kina teda.

LŠ: peněz sme měli dost za protektorátu,

LČ: mhm

LŠ: no peníze byly, protože byla taky práca, že, tak

LJ: a změnila ste nějak...

LŠ: a já sem šila pořád doma, třeba ze starýho sem ušila, jela sem s
tým na venkov, zase pro nějakej mak nebo nebo sem tam dostala sádla
nebo.

LČ: takže ste měla dost peněz a nemohla ste si...

LŠ: peněz jo, bylo dost, ale nebylo zase <zboží, víte>, to bylo
horší.

LJ: mhm a když ste teda...

LŠ: ale do kina sme chodili furt ((smích)).

LČ: a v té době ste měli také jiné druhy zábavy? krom toho kina?

LŠ: ne, to nebylo nic. to bylo zatemnění večer, nesmělo se tančit,
že, brzo se zavíraly ty restaurace a všecko, protože, byla tma.

LČ: ale to kino zůstalo teda?

LŠ: ale kino bylo.

LJ: a změnily se nějak vaše návyky, jako s kým ste chodila do toho
kina za protektorátu?

LŠ: no tak já sem chodila s bratrem, no, tak potom sem začala chodit
s manželem, za protektorátu sme se vzali, to bylo ve dvaaštyrycátým
roku sem se vdávala.

LJ: a když ste teda měla dost peněz, zvala ste někdy někoho do kina?
ste někoho pozvala...

LŠ: jo, chodili sme do kina pořád.

LJ: že byste někoho vzala sebou a zaplatila za něj.

LŠ: ale jo, jo, kolikrát sem zaplatila. já jsem měla kamarádku taky,
bydlela naproti mně, byli to Židi, víte, a tak ty na tom dost
špatně. ale vona měla hvězdu nosila, já sem s ňou chodila. byla to
má kamarádka předtím tak sem ju neopustila až do té doby než ju teda
celou rodinu zebrali do koncentráku. a nevrátila se.

LČ: a spolu ste chodily tedy i do kina?

LŠ: chodily sme spolu hodně do kina.

LČ: a na jaké filmy spolu ste chodily s touhle kamarádkou?

LŠ: no co hráli, vona uměla německy taky že tak.

LČ: a jí to nevadilo chodit na německé filmy?

LŠ: no nevadilo jí to, no. potom aj bylo tam vstup Židům zakázán do
kin.

LČ: mhm. a to už ste pak nemohla.

LŠ: to už sme pak nechodily, protože byly aj ty nálety a to.

LJ: když ste říkala, že už žádná jiná zábava nebyla, všimla ste si
že by narostla návštěvnost kin třeba, že víc lidí chodilo do toho
kina?

LŠ: já si myslím, že jo, no no nebylo nic, nebyla televiza, že. to
já myslím, že to hodně udělala ta televiza, že se málo chodí do kina
teď.

LJ: vzpomínáte si na první návštěvu kina po osvobození? a jaké to
bylo v tom kině?

LŠ: na první, když sem šla poprvní do kina?

LČ: ne po osvobození.

LŠ: aha po osvobození, no to hráli většinou ty ruský filmy.

LČ: o a vůbec ste to takovou tu atmosféru po osvobození, třeba kolem
toho května jaká byla.

LŠ: no jak začly hrát kina, byly pořád plný.

LJ: a jak to vypadalo v tom kině? pořád všichni tiše a...

LŠ: jo jo .

LČ: tam se ta atmosféra se nezměnila? v té době kolem osvobození.

LŠ: nezměnila. nezměnila no. potom já sem začly zas chodit víc ty
filmy zas americké na ty ruské už málokdo chodil, že.

LJ: a když už ste [teda...]

LŠ: [no ale] to za dlouho, to to já pamatuje že po té válce taky
bylo hodně českejch filmů, a na to chodilo hodně lidí.

LJ: a nešlo vás víc do kina, když už ste byla vdaná? že byste šli s
manželem a ještě ste vzali nějaký pár.

LŠ: my sme chodili, protože já sem měla u sebe maminku a hlídala
děti, tak my sme chodili do kina furt.

LJ: i celá rodina?

LŠ: ne celá rodina, <jenom já s manželem>.

LČ: ve dvojici?

LŠ: maminka hlídala děti.

LČ: a chodili ste ve dvojici, nebo i s nějakými jinými páry třeba?

LŠ: chodili hodně pár- párků, víte voni si dali rande a šli do kina.

LČ: a vy že byste vzali ještě nějaké přátele k sobě.

LŠ: ano, chodili ještě, my sme měli ještě potom chatu na Mečkově,

LČ: mhm

LŠ: manžel byl jako modelář, t- sa vyučenej byl teda stolař, a dělal
modelářa potom v ve Šmeralovejch závodech potom po válce to, no
postavil postavili sme chatu na Mečkově, a tak to sme si dali třeba
sraz, na nedělu večer, že pudem do kina všeci, ty chataři tam
v okolí.

LČ: mhm. a to ste si vybírali jaké filmy, nebo to záleželo to nějak?

LŠ: to jak vybrali <voni>, já sem šla na všecko.

LČ: takže vám to bylo jedno nebo.

LŠ: mně to bylo jedno.

LČ: a byly to nějaké jiné typy filmů...

LŠ: a říkám, byly to většinou český,

LČ: většinou český.

LŠ: moc českejch filmů bylo. novejch hodně.

LČ: a s manželem ste třeba chodila na jiné filmy než s kamarádkama?

LŠ: ne ne ne mu to taky bylo jedno, já sem to <obyčejně vybírala> a
koupila sem lístky dopředu, abysme dostali, protože to bylo furt
vyprodaný.

LČ: museli ste si teda dřív kupovat?

LŠ: aj dopředu sme chodili, ano.

LČ: do předprodeje.

LŠ: ano.

LJ: a bylo taky rezervace míst, nebo ste si v kině sedli kam ste
chtěli?

LŠ: to nebylo. rezervace ne, ale hodně si lidi kupovali dopředu
lístky.

LČ: takže byla taková pásma?

LŠ: jo jo.

LČ: rozdělený v tom sále.

LŠ: hodně chodili lidi do kina, já říkám ta televiza to udělala.

LJ: a stupňovaly se nějak ceny lístků v kině? třeba vepředu byly
levnější nebo třeba.

LŠ: no tak, jak už se nedostali tak museli dopředu, no.

LJ: a cena se nelišila?

LČ: jak se lišila cena lístků?

LŠ: no cena se řešila, ano, cena to byly levnější vpředu, no.

LČ: mhm

LŠ: no lístky. to bylo podle řad, no, třeba vo korunu nebo vo dvě

LJ: a třeba měla ste nějakou oblíbenou řadu v kině?

LŠ: já sem víc radši chodila dozadu nebo tak, do středu,

LČ: mhm

LŠ: ale dopředu <ne>.

LČ: a tak my teďka nakonec bychom vám ukázali vlastně seznam filmů,
které v té době byly v podstatě největšími hity, by se dalo říct,

LŠ: mhm

LČ: a ee mě by zajímalo, jestli si na některé z nich vzpomenete,
když se na ně podíváte a jestli vás jestli si něco vybavíte u nich.

LŠ: kam sem dala brejle. tady. (.) no Pražské švadlenky lída bárová
((Lída Baarová)) ((smích)) jo polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)) Burián ((Vlasta Burian)), Hadimrška ((To neznáte
Hadimršku)) Burián, Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)) zase Burian, Pobočník Jeho Výsosti, Pobočník Jeho Výsosti
Burián, že? šest žen jindřicha páté šesté osmého ((Šest žen
Jindřicha VIII.)), tam hrál Werich ((Jan Werich)) mně se zdá, že?
jo? Zlatá Kateřina, to nevím, Mata Hari, Mata Hari, jo, to sem
viděla Mata Hari, Mata Hari, nehrála tam tá ehm Greta Garbo, no,
Cácorka to nevím, to byl myslím slovenskej film nebyl? ne? Tři muži
ve sněhu, to byl českej, Svět paří nám, českej. Dobrá zem ((Dobrá
země)), Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)),
Ducháček to zařídí, Burian, U pokladny stál, Burian, Tři děvčátka
pokračují to nevím, To byl český muzikant kolberář ((Otomar
Korbelář)) a Zita Kabátova, Město ztracených, Opereta, Roztomilý
člověk, Nový ((Oldřich Nový)), Vídeňská krev, Vídeňská krev, to je
mně taky povědomý, Muži nestárnou, jo, za úsměv jediný má krásná
paní tam zpíval Pivec ((Jan Pivec)) ((smích)) Muži nestárnou, tam
hrála, tam hrála, počkejte kerá tam hrála, Zita Kabátova.

LČ: a vzpomněla byste si na nějaký ten film konkrétně, třeba kde ste
ho viděla,

LŠ: já sem viděla všecky, ale už si nemůžu vzpomnět, kdo tam hrál,
La Paloma, Neviděli jste Bobíka? to bylo česky. Sobota českej film,
když já si nemůžu vzpomnět, víte, na ty herce, kteří tam hráli.

LČ: ale třeba nějakou vzpomínku konkrétní z kina? to byste neměla?
že byste věděla třeba kde ste to viděla nebo.

LŠ: jo tak toto, já sem viděla všecky ty filmy, no ale říkám, nemůžu
už si tak vzpomnět. dyť mně už táhne na devadesát roků.

LČ: anebo s kým ste na nich byla třeba?

LŠ: jo tak to sem byla vždycky s nějakým ((smích)) sem měla rande,
tak sme šli do kina že, em

LČ: a tak vzpomněla byste si ještě na něco, o čem sme do teď
nemluvili? co by vás na nějakou konkrétní vzpomínku z kina třeba ee
ohledně toho přetrhávání pásu nebo cokoli.

LŠ: ale nic to nás tak ne ne nevadilo, víte, to sme brali jak
samozřejmost. tak vono to nebylo pokaždý, že, to nebylo pokaždý. ale
(.) byly to hezký filmy všecko.

LČ: [a ty zážitky...]

LŠ: [a měla sem] taky ráda Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)),
strašně. ta hrála, víte, třeba víte Kříž u potoka, nebo to byl
hezkej film a teď už to vůbec neopakujou a Maryšu no Maryšu
((Maryša)) taky málo kdy.

LČ: vás tedy zajímala tahlecta dramata hlavně, taková vážná tvorba
se mi zdá.

LŠ: ty vážný, jak sem brala?

LČ: no jmenujete je hodně, tak si myslím, že to byly vaše oblíbené
filmy.

LŠ: ano.

LČ: a co vás na nich tak přitahovalo?

LŠ: mě to přitahovalo ee na ty filmy ty herci zaprvé, tak Buriana
((Vlasta Burian)) sem taky měla ráda, že.

LČ: ale to zas byly komedie spíš zase že, vy ste říkala že...

LŠ: no to byly, ale ale komedie vod různejch herců, víte, ale mu to
sedlo no, von to uměl, že.

LŠ: takže jeho komedie ste vnímala jinak?

LŠ: ano jinak než, já nevím kdo to tady hrál tak ty komedie, nemůžu
si vzpomnět teď.

LČ: a v čem byly ty filmy jiné?

LŠ: já nevím, no. von to uměl jinak podat všecko víte ((smích)). von
v těch komediách byl svůj, no.

LJ: a můžu se zeptat, jestli ste se s někým předháněla, kdo dřív
nějaký film viděl? jestli ste měli nějakou rivalitu.

LŠ: to ne. to ne, to ne.

LČ: tak já bych vám asi poděkovala za ten rozhovor. ste moc hodná.

LŠ: ((smích)) <není zač.> esi s ...

Konec rozhovoru

Rozhovor s L. Š. - telefonický dodatek

Rozhovor vedla: Mgr. Lucie Česálková, Ph.D.
Rozhovor přepsala: Eva Horová
Datum a místo: 19.10.2009, Brno

LČ: mě by zajímalo ještě jednou, vy ste mluvila o kasárenském kině,
o tom, že ste tam chodila vlastně na začátku. já sem se chtěla znovu
zeptat, kde přesně to bylo?

LŠ: ( ) to je hrnčíř- souměrná s Hrnčířskou.

LČ: aha

LŠ: víte?

LČ: vím no.

LŠ: to je Hrnčířská a druhá je kabá- u Hrnčířské musíte vystoupit,
protože to je jako, a dete kousek a hned zase ta souměrná ulic na
horu je Kabátníkova.

LČ: a to bylo v nějakém běžném domě v zástavbě teda?

LŠ: ne ne ne. z toho potom byla ta Zbrojovka.

LČ: aha, takže to bylo ve Zbrojovce.

LŠ: ano, to byla taková Zbrojovka tam, jo.

LČ: a ta místnost samotná, kde probíhala ta představení, ta vypadala
jak?

LŠ: no, to bylo němý tam ještě, víte, tam hrála ta vojenská hudba
tak byl tak nějakej muzikant tam a to bylo němý.

LČ: ano, a ta místnost? ve které se to [promít-]

LŠ: [to tam měli] nějaký takový udělaný to kino tak myslím aj sál to
potom byl, nebo tak něco víte?

LČ: a byly tam sedadla... prosím?

LŠ: bylo to dost veliký.

LČ: velký? a byla tam sedadla běžná, nebo jenom židle?

LŠ: ne, tam byly jenom takový židle ((smích)).

LČ: a to teda pořádali ti vojáci?

LŠ: ano ano. ano, to bylo jako pro ty vojáky, no ale tak my sme tam
tak taky šli, no.

LČ: takže tam mohli vojáci i běžná veřejnost?

LŠ: no málo tam chodili to né, ne toto taky chodili někteří lidi,
ale málo.

LČ: a jakto že vy ste tam tedy chodili, když ...

LŠ: no tak děcka pustili, no.

LČ: aha, jako jenom děti vás tam pustili.

LŠ: za padesát halířů ((smích)).

LČ: aha. aha. a ti vojáci tam byli přítomní na těch představeních?

LŠ: ti vojáci tam hodně chodili, to bylo plný vždycky.

LČ: a ta představení, vlastně jak vypadal, co bylo na programu?

LŠ: na programu, ale Ondráková ((Anny Ondráková)) eště hrála víte ty
herci, německý, no.

LČ: a nějaké vojenské filmy, to tam nepromítali?

LŠ: ne ne ne ne.

LČ: ne.

LŠ: vůbec ne.

LČ: a třeba nějaká jiná představení krom toho filmu to tam nebývalo,
nějaká...

LŠ: já nevím, jestli tam měli něco potom eště ti vojáci jinýho, ale
to taky nebylo každej den to kino.

LČ: jasně. a jak vy ste věděli, co oni tam zrovna hrají? oni měli
tam taky nějaké plakáty?

LŠ: ale nám to bylo jedno. ((smích))

LČ: jo, vy ste tam jenom tak šli, že zrovna...

LŠ: my sme tam jen tak šli a a voni tam měli napsaný, že dneska
zrovna jako představení.

LČ: mhm mhm

LŠ: filmový, no. na dveřích to bylo ( )

LČ: takže to spíš byl nějakej jejich jakoby kulturní sál, kde
promítali filmy.

LŠ: ano ano

LČ: jo.

LŠ: ano ( ) měli tu Zbrojovku, a vojáků tam nebili tož že?

LČ: mhm

LŠ: ale, nějakej čas po válce to bylo.

LČ: jo, dobře, tak to mně <stačí>. děkuju mockrát. [měj-]

LŠ: [už je to] všechno?

LČ: jo. mějte se pěkně, děkuju moc.

LŠ: taky

LČ: nashledanou.

LŠ: nashle.

Konec rozhovoru