Quote

LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět.

AU: jo, tak těch míst je dost, co sem bydlel. já sem se narodil v Šidbořicích, to je tam na jižní Moravě, no a byl- bylo mi šest roků, když sem začal chodit do školy, tak sme se přestěhovali do Brna. a bydleli sme v em Juliánově tehdy to se menovalo Juliánov, tam byl em byly Vinohrady, em Špačkova vila to byla tenkrát v tech Vinohradech. a tam bylo asi třiapadesát schodů, vždycky se muselo jít. ste zapomněla koupit kvasnice, tak znovu dolů <a znovu nahorů.> em potom sme se přestěhovali do Nezamyslové, tam sme měli domovnictví,

LČ: a to vám bylo kolik?

AU: em to mně bylo, no to sem chodil do školy.

LČ: hm

AU: no to sem chodil asi tak do, do třetí čtvrté třídy nebo tak.

LČ: hm

AU: protože vím, že sem ho- ha- hodně pamatuju si, že sem vodhraboval sníh. to byly haldy sněhu, že nebylo vidět přes silnici, tak sme to házeli z chodníku, že. no a tak sem chodil do školy na Táborské, anebo, no ještě Táborská taky a tam sou dvě školy, jo, nahoru, nahoře, kolem u (tratě) a potom tady dole, kde byla potom měšťanka aj. no a pak sme se přestěhovali, a to bylo po válce. za války sme ještě bydleli tam, na té Nezamyslové, a potom to domo- domovnictví sme pustili, tak dostali naši dostali em tady, jak je jak je ta Svitava, ten splav,

LČ: hm

AU: tak tady u Tkalcovské, tak tam se chodilo, a tam sme bydleli, no tam sem bydlel vlastně dlouhou dobu. až sem se voženil. až sem se voženil, tak sem dostal v Královopolské byt v Řečkovicích. no, a tam sme bydleli hromadu let, než, no, nevim už přesně kolik, než se nám narodil jako chlapec. napřed bylo děvče potom chlapec, a tak sme dostali byt, páč tam to bylo špatný, jo, pro děcka, takový tmavý a, no nevyhovovalo to podle mě. tak nám dali byt potom v Královopolské, přidělili nám tady v Lesné.

LČ: a em

AU: vlastně v Lesné, em v Bohunicích, v Bohunicích. no a tam su dosud, v těch Bohunicích.

LČ: a ženil ste se teda po válce.

AU: ženil sem se, ano, po válce. protože po válce sem šel na vojnu teprve. no, protože Němci nás na vojnu nebrali, že, takže po válce sem se voženil, a to už sem byl, no, to bylo kdy, někdy po čtyrycátým roce, v šestačtyrycátým roce sem přišel z vojny. ne. to bych vám, v šestačtyrycátým roce sem, já sem ďál ve Zbrojovce potom, za Německa, tak to bylo. já sem vyučenej jako natěrač a lakýrník, tak sem pracoval u ňáké firmy v Brně Skřivánek. a my sme dělali hodně státní práce, a tak já sem dostal potom předvolánku do Německa. jo, a ten můj mistr, jelikož ďál státní práce, tak mě vymodlil, jo, no a když to došlo podruhý, a tak já už sem potom říkal nezlobte se, já už pudu vod vás pryč, šel sem do zbrojovky, to sem dostal tam předvolání. v Zábrdovicích. protože já říkám Zbrojovka mně je milejší jako když mě vymodlíte a já znova dostanu do do Německa, že. no a tak sem přešel do té, do té, a tam sem ďál teda hlavně odpolední a nebo noční práce, protože přes den sem chodil, když bombardovali, tak sem si povidal, kdyby to sypali na Brno, tak sem chodil tam do (agátek), tam byla (térovna) pod letištěm, tak sem tam chodíval vždycky třeba si lehnout vedle, jo, no a tam sem se potom, tam sem se voženil. když sem dělal. no, no a...

LČ: a ty školy ste vystřídal před před válkou jak vlastně. nejdřív když ste bydleli v tom Juliánově, tak ste chodil do školy tam,

AU: to sem chodil, jo, do školy ano, počkejte to sem měl kamaráda na Kamenačkách, ale ta škola jestli byla na Kamenačkách nebo jak, buďto to byla Táborská, anebo roh Kamenaček. já už si přesně nepamatuju. tak, no ty školy, ty školy sem vystřídal dvě. to by- to bydlení to sem vystřídal myslím čtyry nebo pět, a do školy dvě. v té horní škole, tam v té jak přejíždí vlak přes Táborskou, tak tam sem chodil dříve, a pak sem přestoupil do měšťanky tady dolů.

LČ: hm kam přesně?

AU: no té, blízko té Životské ((Životského)) ulice jak se otáčí
elektrika, jak jede, jestli jestli to...

LČ: hm

AU: znáte trošku. u kapličky se tam říkalo. tam byla hospoda U Sládků, a byla tam kaplička. kříž s Ježíšem tam byl. tak tam byla škola. Nezamyslová, já sem byl na Nezamyslové, vedle byla ajmová, ((Eimova)) ta škola vlastně patřila do ajmové ((Eimova)). vchod, podle vchodu myslím. no, tam sem to vychodil. tři měšťanky, no a, to bylo před, ano, já sem vychodil školu myslím v osumatřicátým roku. protože si pamatuju, že chodily průvody lidí po ulicích v té (lidlové), ta politická situace, lidi křičeli dejte vládu Syrovému! dejte vládu Syrovému! to byl ňákej jednovokej takovej generál,

LČ: já vim.

AU: chodil s- jak Žižka, s jedno voko zavázaný. no a em sem se rozhodoval co bude, já sem porád chtěl být vobchodníkem. ((smích)) a i sem někdy chodil tam k jednomu vobchodníkovi vypo- vypomáhat trochu. no a jelikož sem měl přízeň, matčin bratr měl živnost, jako natěrač, tak jednou sme byli v Šidbořicích, a von mně povidal, Gusto, co budeš dělat? a já povidám no tak ještě nevim, ještě zatím nemám nic. a von mně povidal, nechceš ke mně? jako? s celým zavopatřením. tak sem tam byl, teď nevím jestli tři nebo čtyři roky, to už si nepamatuju, takový jednoduchý věci, a člověkovi se to vytrácí z hlavy. tak sem šel k němu, no, tam sem byl s celým zaopatřením, až sem se em vyučil prostě, tak sem přestoupil k té firmě Skřivánek,

LČ: ano.

AU: to bylo em Francouzská ulice nebo tak se to ňák menuje. no a tak, voni ďáli taky, my sme ďáli právě ty státní práce a všecko taky, že

LČ: hm

AU: nemocenské, a em no prostě všecko možný, no.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů.

AU: em moje matka byla v domácnosti, ta chodila po em po lidech drhnout parkety prát a takový, ta se udřela vlastně. a až z toho potom vonemocněla, no, a otec ten byl švec. ten pracoval u Batě. ale u Batě jako ne ve Zlíně, ale tady, jak je Baťův palác, jak ste říkala, na Kobližné, ta vysoká budova, jo, to tenkrát bylo Baťovo, voni to potom přestavěli až to, estli mu to, já nevim jakým způsobem to přešlo na Brno nebo čí to je. tak tam pracoval, no, ale výdělky teda, no, jak Baťovci. organizace tam byla dobrá u Bati, líbilo se mně, že Baťa rok co rok dycky, si myslím že to bylo na prvního května, pozval všecky svoje zaměstnance em vzal autobusy a navozil je do Zlína. tam to slavili, jo, a vím že otec dycky přijel, tak nám dovezl pomeranče, no a prostě dostali balíčky kdo měli jako děti. no, bylo to špatný, no, byla bída za první republiky. já sám sem poznal hladu dost, když to přirovnám k dnešku, tak žijeme dneska jako rokšíldi ((Rothschild)).

LČ: a měl ste sourozence?

AU: měl sem. měl sem dva bratry. měl sem tři, ale ten jeden zemřel hned tak brzo po narození, toho sem vůbec neznal. ti dva už taky umřeli, já su sám.

LČ: a byli starší nebo mladší.

AU: mladší.

LČ: mladší.

AU: oba byli, oba mladší. no, bohužel.

JV: [a navíc] v té v té válce když sme přišli do gymnázia, tak naši se
vůbec divili, že sem se tam dostala, protože ono to bylo tak (.) když
(.) Němci prostě musel ste mít buďto samý jedničky a nebo nebo ne a kdo
měl jednu nebo dvě dvojky, tak ze štvrté třídy šel dál do páté a kdo
měl ve štvrté samý jedničky, tak ho posunuli do hlavní školy, což byla
ta měšťanka na konečné v Řečkovicích, jo,

PS: mhm

JV: takže já sem udělala štyři obecný a jednu měšťanku a pak sem se
přihlásila do gymnázia a naši říkali ste- stejně se tam nedostane, jo,

ee
narozená devatenácet třicet jedna,

JV: třináctého první ((smích))

PS: a bydlela ste ee [v Řečkovicích eee]

JV: [v Řečkovicích]

PS: až do vašeho sňatku v roce padesát dva tři [nějak]

JV: [no] padesát dva, do konce roku padesát dva sem tam byla a

PS: na Bánskobystrické...

JV: na Bánskoby- no bylo to Jiřího z Poděbrad kdysi, pak to bylo ve
válce pod markrabstvím a pak to byla zase zpátky Jiřího z Poděbrad a
po- a potom to jako Bánskobystrická myslím už vod toho
šestaštyřicátýho.

PS: a měla ste dvě sestry mladší o hodně, [takže vlastně]

JV: [no o dvanáct] a o štrnáct let, jo a úplně tak už ony sou jinak
zaměřený na jiný hodnoty.

PS: mhm takže toho období do roku štyry- do roku štyřicet pět ee
vlastně to, že ste měla sourozence, nehrálo roli nebo [musela]

JV: [( )]

PS: ste potom na konci války ee hlídat [už jako?]

JV: [no to] sem byla trochu chůva,

JV: a když sem dost sem teda ty řeči tenkrát znala, ale nejsem žádnej
teda talent na jazyky, ale ta ruština nebyla težká, frančštinu, němčinu
sem taky dělala, i latinu a když je nutno nebo když potřebuju, tak se
domluvím,

JV: a prostě v tom když sem přišla do té krajské redakce Jihlava, tak
tak tam sem f nějakejch prádelnách a barvírnách a ještě v nějakým
podni- už vám neřeknu, ale byli do podniku po pracovní době sem chodila
učit ruštinu.

PS: eee ee váš tatínek tedy pracoval jako typograf a korektor ee
maminka byla v domácnosti nebo...

JV: maminka sice, vona neměla možnost studovat, protože byli dva starší
sourozenci, takže vona vyšla základní školu a byl to škoda, protože
byla docela bystrá ženská a mohla mohla něco udělat ale pracovala dycky
jako tovární dělnice, ale potom už byla aji dost nemocná, takže ee už
zůstala doma, když se narodily moje sestry.

PS: mhm [ale]

JV: [ale] když vám řeknu, když sem ve válce cho- začla chodit do
gymnázia, tak tak ona se se mnou učila ee vo de mě, jo,

PS: mhm

JV: takže mě zkoušela a začla se učit ee němčinu latinu francouzštinu,
drmolila to, ale prostě měla snahu se něco naučit, jo, takže to byla
docela [šikovná ženská]

PS: [mhm] takže ona pracovala jako dělnice d- do toho ro- do konce
války nebo ta- [do sklonku války]

JV: [ne ne ne] už ve válce ne

PS: [už ne ve válce]

JV: [protože] ta jedna sestra se narodila ve dvaačtyřicátém

PS: mhm

JV: takže tak už ne

PS: hm a potom ste dělala co eee [nebo]?

JV: [no] takže sté redakce sem pak teda taky vodešla, jo, [a pak už
sem]

PS: [jenom stačí jako]

JV: pak už sem byla v Brně v různejch podnicích víceméně takových jako
administrativní

PS: mhm

JV: technických a tak no sice sem do důchodu pak šla jako samostatnej
programátor za- zařazená ale (.) moc toho nevím nevím vůbec niž už to
to bylo prostě protože řed- ředitel podniku s oddělení programování
výtáhl, že mu odešla na mateřskou sekretářka a vytahl se si mě na
sekretariát a víceméně sem jeho kumpánům nalívala kafe vařila a já
nevím co a a potom si vy- vymyslel, že veškerý veškerý písemnosti co
tam máme dokumenty, že že přepíšu na počítač jo,

PS: mhm

JV: takže to tam sem se mu to byla votrava a to sem byla ráda, že už
sem šla do důchodu.

PS: takže vy ste šla na gymnázium a po gymnáziu...

JV: no

PS: nebo takhle jenom obecně stačí, jestli ste šla na vysokou vysokou
školu, [jestli ste měla vysokoškolské vzdělání nebo...]

JV: [no chtěla sem] chtěla sem na filozofickou, ale moje názory jako
soudruhům ne- nevyhovují,

PS: mhm

JV: tak sem po dvou měsících automaticky vylítla.

PS: jo

JV: ((smích)) <no takže> nerada ani na to [vzpomínám]

PS: [jasně]

JV: to byla taková nešťastná doba, jo, v tom padesátým roce na podzim
a...

PS: hmm a potom ste pracovala...

JV: já sem teda chtěla dělat ne jako filozofii, ale já sem já sem
chtěla dělat zeměpis tělocvik a něco takovýho spíš, jo

PS: mhm

JV: jakože sem hodně dělala do toho sportu a zeměpis a cestování mě
bavilo a tak to jenže to patřilo k filozofické fakultě, jo.

PS: mhm a pracovala ste ee jako co jestli se můžu zeptat jenom typ
povolání?

JV: to byl další průšvih, to já sem taky sem dost s- psávala no a tak
sem si sehnala místo v redakci,

PS: mhm

JV: v redakci Práce a tam sem vydržela rok <a vyletěla sem taky,
protože> v brněnské redakci by vám aji řekli ne na nějaký známý kdo tam
byl tehdy možná ty ména by vám řekly Standa Budín ((Stanislav Budín))

PS: no to znám no

JV: hmm a Sokol a Rydlo a tak ale seděla sem v kanceláři s hochem,
kterej byl tak starej jako já, no (.) pořád sem měla dojem, že že někdo
na mě donáší a on donášel až sem na to [přišla]

PS: a vy ste mluvila o tech kroužcích ruštiny, takže to ste [toho ste
se účastnila?]

JV: [tak to byla akce,] to byla akce, to byly ve fabrikách ve všech
[podnikách]

PS: [mhm]

JV: a ve fabrikách byly prostě takový akce, aby sme se učili ruštinu,
že a pak se z toho dělaly zkoušky, jé začnu gymplem byla akce Mládež
vede Brno

PS: ano to vím

JV: to bylo za (švindl)

JV: totiž otec byl naši byli v československé církvi ((Církev
československá husitská))

PS: aha

JV: otec byl matrikář, ta církev ve válce měla smysl,