Quote

LG: a vybírala ste si třeba ty filmy podle podle země, ve které
vznikly?

RM: ne ne ne

LG: a k- kdyby ste měla říct, co pro vás e jaký film byl pro vás
jako dobrý, co ten film musel mít (.) aby vás zaujal?

RM: no buďto to ne- nesměla to být nějaká kravina, blbost

LG: mhm

RM: anebo na to člověk šel (.) protože věděl, že to je taková
volovina, které se člověk zařehtá (.) ale (.) aby to bylo (..) no
prostě se to musí líbit, že? (..) (když) máte takový ty filmy (..)
ty ang- am- jestli sou americký nebo anglický ja teď nevim (.) (jak)
(.) no americký (.) ten (.) co zemřel (.) ne gery kůpr ((Gary
Cooper)) ne (.) ten druhej ten fešák takovej (.) co hrál taky tu
Milionovou bankovku ((Milionová bankovka)) a Velká země (.) takovej
ten vysokej (.) gregory pek ((Gregory Peck)) jo

LG: [<jo gregory pek ((Gregory Peck)) mhm>]

RM: [jo jo jo] (.) takže (.) to byly vždycky hezký filmy (..) bylo
to takový zkreslený, že (.) vždycky zvítězilo to dobro (.) vždycky
se řeklo (.) no to nemůže skončit špatně přece ten nemůže umřít nebo
<tak nějak jo>? (.) a (.) a (.) (to) ešče dlouho se potom vykládalo
taky vždycky vo těch filmech jak je to (.) a teď do kina (teď)
nechodím vůbec, protože (.) je to zaprvé strašně drahý a a (.) de to
všecko (.) běží to všecko v televizi [potom]

LG: ee bylo pro vás důležité (.) kdo v tom filmu hrál?

RM: ne nebylo to důležitý

LG: a vy ste zmiňovala toho Vladimíra Ráže, měla ste eště oblíbené i
jiné herce?

RM: no tak všechny ty h- herečky pěkný

LG: mhm

RM: že (.) to až pozdějš že co (.) protože oni totiž ty (.) takový
ty dobrý český filmy aji ee v těch e co se dávají teďka jako

LG: mhm

RM: jako starej českej film (.) to zaniklo (.) po tom
osumaštyřicátým roce toto zaniklo (.) a byly jenom ty novodobý
takový ty (..) ty pokrokový podle nich jo jako ee co se e týkalo
jako toho vývoje tady e (...) nábor do do fabrik a takový to (.) to
potom bylo takový... a všecko jenom jako (.) na tu jednu strunu to
bylo (.) to nebylo jako (.) objektivní (.) to bylo ruský filmy a tak
(.) žádnej americkej žádnej anglickej neběžel (.) to až po dlouhých
letech když bylo to Ponrepa ((Ponrepo)) tam na té Husové (.) tak tam
pronikaly takový ty e i ty americký nějaký filmy a to bylo teda (.)
nabitý jenom proto že to byl (.) americkej nebo tak film (.) to se
tam člověk (.) dostával těžko, že (.) já si vzpomínám, že sem viděla
těch pět sulivanů ((Pět Sullivanů)) (.) ešče (.) dokud ešče běžely
ty filmy e (..) po té válce

LG: mhm

RM: a potom sem ho viděla znovu v tom Ponrepu ((Ponrepo)) (.) a
pamatovala sem si ho že viděla sem to (.) a stejně sem plakala <na
tom filmu> po několika letech (.) a (.) tak (.) no a oblíbený e se
nám líbili teda jako ty herečky a herci z těch (.) z těch
anglickejch a americkejch filmů (.) to se nám teda líbili (..) a to
byli (.) ty naši (..) to už bylo takový i když sme na tom rádi
chodili chodili sme rádi aj tady na tyto novodobý filmy (.) ale (.)
to bylo něco jinýho tam toto (..) já sem (.) já vůbec já dodnes (.)
mám ráda (.) filmy (.) e který sou (.) nevymyšlený a (.) zakládají
se na skutečnosti (.) a ty válečný filmy (.) to mám ráda (.) a (.) a
srovnávám to (..) tvrdím jedno (.) že když je historickej film (..)
i ať už je to z této války nebo z dřívějška (.) takže ty historický
filmy a hlavně válečný scény (.) ty ruský filmy byly lepší (.) tady
na toto (.) jo?

LG: mhm

RM: ale (..) ( ) že ty scény a to (.) takový ty válečný (.) byly
lepší tam udělaný než v těch anglickejch nebo americkejch (.) to
bylo takový (.) zkrásněný (.) ty jo takový takový (.) ne tak (.) ne
tak tvrdý (.) jo, ale to (.) sme si já říkala (.) že ta válka je
hrozná, takže tak to asi (.) bylo (.) jo?

LG: mhm (..) e a kromě těch válečných filmů a těch e filmů podle
pravdy, měla ste (.) eště nějaké oblíbené filmy (.) jako které ste
vyhledávala (.) víc než ty ostatní?

RM: no jistě jistě (.) když třeba (.) to sem viděla totiž (.) ve
Vídni (.) Jih proti severu (.) a pak sem ho viděla až po dlouhé době
(.) v televizi (.) takže třeba (..) ta vivien lej ((Vivien Leigh))
(.) anebo (.) red- e <jak on se menoval>?

LG: ( )

RM: e jak on se menoval co hrál toho re- reda bet- batlera? ((Rhett
Butler))

LG: <já si asi nevzpomenu>

RM: (fouskatej) <jo> (.) ježiš mariá (.) známé anglic- e americké
herec (...) já si teď teď nevzpomenu <jak von se menuje>?

LG: (jejda) <ale mě to bude taky štvát> že si nemůžu vzpomenout

RM: prosím?

LG: že mě to taky taky jako <že si nemůžu vzpomenout>

RM: no no no vidím ho vidím ho

LG: <jo (.) ja taky>

RM: a (.) <já mu pořád říkám red batler ((Rhett Butler)) protože on
ho hrál toho reda butlera> ((Rhett Butler)) <a on se menoval> (.)
jěšiš maria možná si vzpomenu za chvilku, ale teď ne (.) no (.) a
tak to (.) vím že ten film sem viděla (.) ve Vídni (.) a tak sem
toužila potom aby běžel tady a když potom ho dávali, napřed sme ho
sem ho viděla na vídeňské televizi (.) tak e (.) do toho filmu sem
se tak vžila (.) že když sem potom po letech četla tu knihu (.) tak
sem byla (..) zklamaná (.) ne napřed sem četla tu knihu (.) a když
sem potom viděla ten film, tak sem byla těma hercama některýma
zklamaná

LG: mhm

RM: protože sem si ho v- podle toho podle té knihy (.) představovala
toho člověka úplně jinačího (.) než ho představoval potom ten film
(.) tak (.) to sem říkala, ono je lepší napřed to vidět a potom [to
číst] než to napřed číst a potom vidět (.) ale to jenom sou takový e
(.) e u některejch, jo, že sem si říkala, no toho sem si
představovala úplně jinak (.) <jo a takže> (..) no anebo toho e (..)
Doktor Živágo ((Doktor Živago)) (.) tak to teda (.) sem byla taky s
tím úplně sem ho četla toho Živága (.) a potom teda sem ho viděla
(.) a tam mi vadilo to i když se mi ten film strašně líbil (.) a že
(.) to neskončilo, že to nebylo tak jak to bylo v té knize (.) že to
tam bylo takový trošku, jo?

LG: mhm

RM: takže ono (tady) (..) a já tady tyto knihy aj ráda čtu (.) no
(...) a nejhorší je na tom to, že si člověk na ten film vzpomene a
(.) nevzpomenete si na ten název toho filmu (.) třeba jak to byla ta
(.) ee jestli to byl deník nebo co jany ejrové ((Jana Eyrová)) nebo
nebo

LG: [(any f- (.) any frank?)] ((Anna Franková))

RM: [nebo tak nějak] jo jo (.) teď nevím přesně jak se to menovalo
(.) to taky takový já já mám ráda (.) aj ty historický filmy (..) já
sem byla zamilovaná do těch francouzskejch, kde hrál žán maré ((Jean
Marais)) on hrál vždycky takovýho (.) hrdiny, jo (.) tak a takový
filmy sem měla taky ráda hrozně (...) na slaďáka taky sem se šla
podívat, ale (.) tady tyto byly takový

LG: a proč teda ti herci byli vaši oblíbení nebo proč ste je [měla
ráda]?

RM: [prosím]?

LG: proč ste měla ráda ty herce které ste zmínila?

RM: za prvé (.) obyčejně měli (.) kladnou roli

LG: mhm

RM: a byli hezcí (.) jo?

LG: mhm

RM: tak z těch důvodů (..) a někdy někdy se člověku líbí (.) e aj
herec kterej není nějakej pěknej, ale už jenom tým svým podáním té
role, jo? (.) tak to jako (.) si člověk toho toho herce oblíbí

LG: (..) a chodila ste třeba na ty filmy, kde byl váš oblíbený herec
opakovaně?

RM: ano ano ano (.) sem šla aspoň pod- třeba podruhý na to

LG: mhm

RM: aby to člověk pořádně jako... protože vám ledasco unikne aji,
že? (.) a tak aby se to člověk (.) prožil tady ten film (..) no

..) a ty reklamy a to bylo myslím až (.) po té válce (..) a nevím
ani (.) kdy (.) jestli hned? (.) to už si vzpomínám z pozdějších dob
(.) že sem eště sme říkali takový blbý reklamy (.) pořád jo (.) jaký
o keksech a vo takový to (.) ale (..) nevím kdy to bylo

LG: mhm

RM: to to už bych kecala kdybych řekla že byly (.) ale ty týdeníky
teda byly (.) dlouho (.) že (.)

(tak) jako (.) a p- a protože to byla
vždycky (.) do toho kina jít (.) t- to byla vždycky událost taková,
že

LČ: a teďka se podiváme teda na to dětství úplně, když ste jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina.

AU: to si nevzpomínám.

LČ: anebo jaké jsou vůbec ty nejstarší vzpomínky na kino.

AU: no nejstarší vzpomínky na kino to byly kina em na Rokycanové, to se menovalo myslím Slávia ((Kino Slávia Židenice)). voni tomu říkali blechárna, protože tam chodili, nechci říct, ty přičmoudlíci, že, ale, anebo v Černovicích ((pravděpodobně Slovan)), ale to už si dneska nevzpomenu jak to kino se menovalo. prostě co byly ty kina nejbíž. já sem nemohl do drahého kina, že. takže za korunu, za dvě koruny nejvejš. to sme chodili někdy aj dokonce do první řady, tam se nám smáli, to sme museli polosedět a pololežet v tom sedadle, páč to sme blízko plachty, ne, ale, no jako děcka nám to bylo jedno, hlavně když sme to viděli.

LČ: a

AU: a jestli chcete ty filmy nějaký, jak ména nebo,

LČ: tak k tomu se asi dostaneme,

AU: jo.

LČ: a jak často v té době ste chodil jako dítě takhle kolem těch deseti let třeba.

AU: jak často?

LČ: hm

AU: no bylo to málo, řekněme jednou za měsíc, to už bych lhal, kdybych vám řekl přesně, protože už si, já už si moc věci nepamatuju. protože kolem toho se nemluví už, na to se nikdo neptá, tak se vám, tak vám to z té hlavy jako vyprchá.

LČ: a s kým ste v té době chodil.

AU: no, většinou sám. anebo jestli s kamarády, ale kam- kamarády sem měl, a to sme chodili, my sme chodili víc na na trampy jak se říkalo. do lesa na Říčky a tam, ty jeskyně sme tam prolízali a takový. to byl náš život vlastně, sem se tam bydlel jeden taky takovej, menoval se Štach, a tak von se snažil jako dělat vedoucího prostě v té partě kluků, ne, a tak poďte poďte do lesa. chodili sme na Macochu, na Říčky, prostě na Býčí skálu a takový. my sme byli, co se, co bylo volno tak hodně v lese. tam nás to táhlo.

LČ: a do toho kina ste teda chodil sám rači.

AU: no do toho kina em

LČ: ani se sourozenci teda nebo s...

AU: ne, no, ten mladší sourozenec ne, poslední co byl, ten už neměl jako vo ty kina, nebo vo tu společnost moju tak zájem. ale ten druhé, to někdy sme šli spolu ale už si to nepamatuju tak.

LČ: a chodili ste teda hlavně do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)),

AU: no to byly tak to bylo ano. ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)), a nebo potom tam bylo modernější kino, tam bylo dokonce ta podlaha šikmá taková, aby viděli aj z toho zadu, že, to bylo kino Hvězda. a to bylo potom za války vybombardovaný. tam padla, to dostalo přímej zásah bomby. no a nebo do těch Černovic ((pravděpodobně Slovan)). to byla ta kina bych řekl dosažitelný pro nás, pro děcka.

LČ: takže ste tam vlastně chodili, protože to bylo blízko.

AU: blízko. a tam do města, jako do skaly ((Scala)), nebo tak tam byly potom lístky dražší, tam ste nemohla za korunu.

LČ: hm

AU: tam byly myslím šest korun nejnižší lístky nebo tak.

LČ: em jaký byl názor rodičů na na film a na kina.

AU: no em jaký, no bych řekl normální, jim to bylo, oni se ani neptali poměrně, nebo nestarali se o to, prostě tehdy byly jinačí starosti, tehdy byly starosti abysme žili. aby aby se děcka mohly oblíknout, najest, že, to byla hlavní starost, no, a vo a vo a my děcka sme hodně lítaly po ulici, měly sme takovou volnost. takže třeba sem řekl já du do kina, nebo kdes byl, a byl sem v kině, a to. a co hráli, tak sme řekli třeba nějakej ten (Tom Mix) Můj přítel král ((neidentifikováno)), nebo něco, samý takový ty divočiny. nebo čapájev ((Čapaje)), to sme si mysleli bůh ví co je to za film, <že tam ležel za kulometem a chladil, chladil (chlazenit).> no jako děcka, to víte, sme mysleli bůh ví co to je.

LČ: a peníze ste dostával od rodičů na to?

AU: peníze nikdy vod rodičů myslím. ni- nepamatuju si ani jeden případ, že bych dostal vod rodičů peníze. voni neměli sami.

LČ: takže ste si ňák vydělával nebo?

AU: já sem si přivydělával, já už ani nevim. a já sem taky měl malý útraty, za co, že.

LČ: já sem myslela na to kino právě.

AU: jo na to kino? no to si pamatuju právě z toho když sem se učil, tak za tu korunu že sem dycky šel do kina, jo, ale takhle kde sem bral peníze, co sem si asi někde někde přivydělal. nebo já si pamatuju, když sme bydleli v té Nezamyslové, tak tam bydlela ňáká rodina, mám dojem, že se menovali Faltusovi. a ta paní byla hodná, ale už byla stará. a vona vždycky em jak mně říkala Ggustíku nebo jak, skočil bys mně tam nebo tam do obchodu nebo něco, a když ste jí prostě poslechli, vona mi dala ňáký ty halíře, že, třeba tu korunu, nebo já nevim jako, tenkrát. a tak sem získával prostě peníze.

LČ: jasně.

AU: že sem se snažil někomu něco udělat, a tak tak byly takový, no, já když dneska pošlete kluka, tak mu dáte bonbón nebo čokoládu nebo em

LČ: a třeba ve škole se o kině nebo o filmu ňák vyjadřovali?

AU: em ve škole ne, to si nepamatuju vůbec. akorát že sme byli em nabádaní, abysme se chovali slušně nebo tak, no ale to víte, jako kluci.

LČ: a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý nějak jako zlvášť?

AU: no, důležitý, řekl bych důležitý bylo to, že sme se bavili. bylo to lepší jak když sme lítali po ulici. že, dělali nějaký lotroviny.

LČ: a třeba v tisku, v tisku nebo v časopisech to ste se takhle...

LŠ: bylo, v novinách bývaly taky, ano kina, tam to bylo.

LČ: a četla ste si to...

LŠ: i kino, divadlo bylo.

LČ: a četla ste si to v těch novinách nebo spíš ...

LŠ: ano, četla sem si to oboje ano ano.

LČ: v obojím tedy?

LŠ: v obojím. a já sem chodila aj na operety hodně, do Reduty. já
jsem tam měla zaměstnanýho bratránka, on tam byl krejčí jako
divadelní, a ee tak von mně dával ty volný vstupenky.

LČ: aha, takže na operetu ste chodila, sama.

LŠ: na operetu sem chodila na všechny co existovaly.

LČ: a ty německé týdeníky, to přece teda byla ale propaganda, ne?

AU: byla to propaganda. my sme to tak brali jako propagandu. protože sme, sem vám to říkal zkrajů, sme se smáli tomu ustu- em přemístili sme se do předem připravených pozic, jo, no voni když prohrávali, tak si vykopali zákopy a ne- a nebo se stahovali, a měli předem připravený pozice. tak se přemístili. kdo tomu, kdo to nepochopil, tak si myslel, že zas třeba něco vyhráli nebo tak. bohužel, tehdy Němci měli velkou moc.

LČ: takže vy ste znali jakoby ty zprávy z fronty třeba z jako správně, a tak ty týdeníky...

AU: no, něco ste slyšela z rádia, protože se poslouchal Londýn, něco se vykládalo třeba buď v hospodě anebo někde, mezi lidima se to. a teďka to dáte dohromady a učiníte si sám ten.

LČ: no.

AU: a to z- to byla vina Anglie a Francie, tady že se k nám nepřidali hned. domluvili si tu ten Mnichov a tu schůzku tam, ten runciman ((Walter Runciman)) a daladiér ((Édouard Daladier)), a ti, z nich sme si dělali taky srandu, z deštníkem, a. bohužel, politika je taková.

LČ: a chodil ste v té době do kina méně nebo více, nebo stejně.

AU: ne, to bylo v té době, kdy sem chodil jako stejně do kina. ne teda často, ale jak se prostě vyskytla nějaká příležitost, že něco bude hrát zajímavýho, buď dobrodružný, jo, ale povidám, nelibily se mi Rodokapsy, jak sme mluvili vo té paní Široké, protože tam byly samý kovbojky. a kovboji mě moc netahli. mě tahly letecký filmy, jo, bitvy letecký a takový. to mám, no, nakonec se mně podařilo aj na vojně sem se k nim dostal, k letectvu. a to mě baví dodneška.

LČ: a v té době ste si chodil už na jiné filmy, ne už na ty veselohry? chodil ste na něco jiného za Německa?

AU: no moc, moc vážný tenkrát mě, mě to, sem moc nezajímal. já sem se o děvčata moc nezajímal, protože sem tancovat nechodil, měl sem rád teda muziku, to když někde sem šel třeba kolem hospody a voni tam hráli nebo něco, jak když v těch Židenicích tam byli nějací bratři brněnští, voni tam hráli dycky, alkazar ((Alcazar)), jo, vo Španělsku a takový, tak sem tam dycky postál třeba půl hodiny, poslouchal jak hrají. ale hudbu hudbu mám rád dodneška ale...

LČ: a na jaké filmy ste teda chodil za toho Německa.

AU: za to za to, no, to vám říkám ty veselohry.

LČ: pořád, jo?

AU: no všeli- jak byly samozřejmě za toho Německa mám dojem, že byly americký sem moc nechodily, to už si nedovedu představit jak jaké jak byl ten přesun těch filmů v té době politické. já sem se tak dvakrát vo politiku nezajímal vůbec nevím jak

LČ: jak se teda změnilo to chování diváků v kině, když ste říkal, že si nikdo nemohl nic dovolit.

AU: byli lidi, nemě- nesmělo se prostě povykovat. jinak bylo nebezpečí, že se kino zavře a li- lidi pudou dom. dělalo se třeba to, že si koupili kýchací prášek. koupili si lístek na balkoně, a během těch deníků votevřeli krabičku a sypali to dolů.

LČ: hm

AU: aby lidi kýchali a kýchali. prostě aby se ten, samozřejmě to někteří lidi rušilo, no ale, lepší je do ničeho se neplést, jo

LČ: a ten kýchací prášek jako po- aby lidi kýchali přes ten týdeník právě.

AU: no právě, to se dělalo, aby kýchali během toho týdeníku, že, aby se to rušilo. protože to bylo...

LČ: to byly provokace teda.

AU: to byla provokace taková.

LČ: ale to za to hrozily nějaké postihy, ne? nebo...

AU: no pokud by ho chytli tak ano. ale já nevim že by někoho takhle chytli, že by byla nějaká vostuda, že by se rožlo a třeba tamtoho vyvedeme.

LČ: a zpívali ste si třeba písničky z filmů? nebo...

AU: jo, to už si nepamatuju, ale asi že ano. asi že ano, páč jako kluci sme kolikrát zpívali.

LČ: ale ty reklamy v těch kinech, to byly jaké reklamy.

AU: no to bylo, podle mě to bylo měli ňáký diapozitivy skleněný nebo něco, to tam dali do aparátu nebo tam se to přehazovalo. třeba (palaba), nebo něco na baterky, jo, tam bylo něco, vám doporučovali různý zboží a takový. no a to trvalo chvilku a pak začal žurnál. a ten žurnál já si, ty žurnály si hodně pamatuju za Německa. jak německý vojsko vítězí, jak ustupují do předem připravených pozic. jo, to sme se vždycky smáli. ukazovali z války. a hlavně ze so- hlavně ze Sovětského svazu jak tam v tom bahně a v tom ty auta jezdí a von byl prostě čím víc se snažil projet, tím víc zapadal. a vojáci vod blata všecko jak to tam tlačili. no, to vám řeknu. utrpení. no ale kdo je tam zval.

LČ: a to ste chodil rád na ty týdeníky? nebo...

AU: ty týdeníky mě bavily, protože to byl třeba týdeník číslo ten, a to se, no některý neměly to kina všecky stejný, to si asi propůjčovávaly, a to trvalo tak myslím jestli deset minut, bylo to takové, prostě než se ti lidi uklidníjou a než se začne promítat hlavní film. tak to byl takovej a bylo to dobrý, to byly takový ukázky ze světa, jako bych řekl dneska Televizní noviny. jo, no Televizní noviny před rokem nebo před dvěma byly mnohem zajímavější. dneska je, nechci se k tomu vůbec vyjadřovat.

LČ: a krom toho týdeníku byly tam i třeba ňáké krátké filmy nebo?

AU: em nevim určitě, ale možná že tam bylo někdy, něco. ňáká ukázka z ňákého filmu nebo tak. ale to opravdu nemůžu stoprocentně říct.

LČ: a třeba přestávky byly? během představení?

AU: přestávky? myslím že nebyly. já si to- nevzpomněl, to nebylo jako v divadle. nebo když ste em nevim. to vám nedovedu říct, že by byla přestávka a pak se pokračovalo. to už bych lhal.

LČ: a em tak jak ste ještě zmínil ty, ty německé týdeníky, jak na to lidé reagovali, když to najednou teda ukazovalo vlastně tu, tu válku, jak se to [změnilo.]

AU: [jak reagovali.] no, jak lidi. mo- moc když to bylo za Německa, tak ste nemohla moc reagovat. musela ste přežít všecko prostě, no. když ste zareagovala, tak se mohlo stát, že vás vyvedli, a už ste se nevrátila. do kina.

LČ: byl ste...

AU: protože tady, no, vy ste mladá, vy ste neprožila válku, Německo. buďte šťastná. sem, stačilo, nechcu říct, ňákou poznámku, nějakou nevhodnou, někdo vás slyšel, udal vás a už ste jela. už ste se ztratila.

LČ: a byl ste někdy přítomný, že by někdo měl promítačku v domácnosti?

AU: no já sem, jo promítačku.

LČ: že by někdo promítal doma filmy v té době.

AU: to si nepamatuju.

LČ: hm

AU: to si nepamatuju. já sám sem potom měl, sem si promítal osmimilimetrový filmy, to už sem začal fotografovat a takový, ale že by někdo promítal, ne. nevím.

LČ: a když se teda zaměříme konkrétně na to Německo, tak jak vlastně na vás působily ty změny za protektorátu, když se začalo platit ty předpisy.

AU: cizí měny?

LČ: změny vůbec.

AU: jo změny.

LČ: změny za protektorátu. tak třeba ta jazyková otázka, že byly třeba titulky v němčině,

AU: učili nás němčině taky ve škole, z toho sme si dělali legraci, bohužel kdybych měl rozum co mám dneska, tak bych se byl učil. protože jak se říká, kolik řečí znáš, tolikrát si člověkem. a je to dobře, no vono v budoucnosti bude angličtina, vono voni říkali že bude pět řečí hlavních. anglicky, německy, španělsky a ještě ještě ňáký. asi pět řečí má být, no. ale chybu dělá ten, kdo se neučí. my sme si vždycky furt říkali, dej hlavu pod necky a naučíš se německy. jako hloupý děcka, no. dneska, dneska mám vnučky a byl bych rád, kdyby se učily tu angličtinu. protože je to budoucnost asi světa. než teda svět se zničí sám.

LČ: a v té době vám to nějak vadilo, že třeba ta němčina byla i v názvech na na nárožích, v reklamách, v titulcích,

AU: no, vadilo, vadilo nám to tím, že vám to nahánělo strach. když ste přišla a najednou vidíte bekantmachmund ((Bekanntmachung)) vyhláška, jo, tolik a tolik bylo popravenéch, tolik a tolik. to mi vadilo, já su dost citlivé tady na toto všecko. že by člověk měl být člověkem, a být jeden s druhém, ať je to Turek, Habešan nebo ten,

LČ: ani třeba potom za protektorátu, když ty týdeníky byly...

LŠ: no tak za protektorátu ukazovali jako válku, že, ty vojáky a tam
kde se válčilo a tak ukazovali že, nálety a to, no tak to se nedalo
nic dělat, no.