Quote
06.373
365:367
LČ: a jako chodili ste na večerní nebo odpolední představení, nebo kdy vlastně.
AU: no na večerní taky sme někdy se propašovali, ale už si nepamatuju na co, no ale spíš sme chodívali tak o čtyrech hodinách nebo jak kdy to bylo. k večeru, kdy se měla mládež, ovšem mládež přístup ale em na film aj, že, když byl ňáké vážné film, tak ste neměla vůbec přístup mládeži do osumnácti nebo do kolika zakázáno.
06.373
369:371
LČ: a snažili ste se to ňák třeba porušovat? tohle?
AU: no snažili sme se to někdy, třeba když přišlo to ze Švédska nebo co, to Mlčení nebo co to bylo, že, my sme si mysleli bůh ví co to bude, když dneska se na to podíváte, tak sou to <běžný> běžný scény ze života. nó tam když dneska bude něco zakázanýho, tak tím víc to láká. člověk si myslí, tam něco bude, co tam bude, co tam může být. a ste plný očekávání a dete z kina a řeknete si, taková kravina, stálo to za to? podle, vono záleží co, vo co člověk má zájem. já sem měl, já hlavně veselohry, to bylo moje, takže já abych se cpal někde speciálně na nějaký ty filmy pro dospělý, to mně bylo jedno. sem povidal až dorostu, tak stejně to budou hrát. tak nic mně neuteče. a ono opravdu mně nic neuteklo.
06.373
471:471
já sem si potom uvědomoval, že když sem byl trošku v řadě třeba patnáct, tak sem si bral na kraju. protože já sem měl přístup a kdykoliv sem mohl odejít. hned a nemusel sem se jako dohadovat s lidima. někomu to bylo nepříjemný, když ste se protlačovala. vony ty řady byly dost těsný, ty lidi museli vstávat, a když máte třikrát čtyřikrát během toho vstát, tak vás to otravuje, že.
05.372
960:990
LČ: tím projevem. a chodila byste třeba na filmy těchto svých herců
opakovaně?
LŠ: ano.
LČ: takže vy ste šla víckrát na jeden film.
LŠ: já už sem třeba když hraje nějakej film, tak už sem ho viděla
mockrát.
LČ: ale to je v televizi.
LŠ: to je v televizi, no.
LČ: ale v kině?
LŠ: aha v kině, do kina já nevím, esi bych teď už šla.
LČ: teď ne, ale tenkrát jestli jste chodila opakovaně?
LŠ: to ne.
LČ: tenkrát ste nechodila opakovaně.
LŠ: nechodila ne ne.
LČ: takže to pro vás nebylo zase tak důležité.
LŠ: ne ne ne to už sem šla zase na nového, na něco nového.
LČ: na nového.
05.372
1094:1108
LČ: takže co pro vás dělalo film dobrým filmem? tak abyste si řekla
že, to byl opravdu dobrý film.
LŠ: no
LČ: jaké znaky by film musel mít?
LŠ: no to by bývalo, že bych šla na to třeba ještě jednou na to.
LČ: ale před tím ste říkala...
LŠ: ale nešla sem. nešla sem.
LČ: ale takový film, o kterém byste si pak řekla, že byste ho ráda
viděla eště jednou by byl dobrým filmem.
05.372
1117:1119
LČ: mhm takže na žádný film víckrát ste nešla teda?
LŠ: ne ne.
05.372
441:443
LČ: a stalo se někdy, že byste šel třeba na ňáký film víckrát?
AU: jo, když to bylo pěkný, tak sme po čase šli zas.
04.371
617:619
LČ: a podle čeho ste si vybírali?
LŠ: no to byly velký plagáty všude.
04.371
872:901
LČ: a kde ste vůbec získávala ty informace kromě těch plakátů, ee
měla ste ještě nějaké jiné zdroje, kde ste se dozvídala o tom, co se
hraje?
LŠ: ne. to nebyly nikde že by jak dneska třeba v rádiu v televizi
že, a tak v televizi taky málo, ale...
LČ: takže žádný časopisy třeba.
LŠ: a tak po válce to bylo aj tak v rádiu víte?
LČ: mhm
LŠ: dělali reklamy na ty filmy. ale málo.
LČ: a třeba v tisku, v tisku nebo v časopisech to ste se takhle...
LŠ: bylo, v novinách bývaly taky, ano kina, tam to bylo.
LČ: a četla ste si to...
LŠ: i kino, divadlo bylo.
LČ: a četla ste si to v těch novinách nebo spíš ...
LŠ: ano, četla sem si to oboje ano ano.
LČ: v obojím tedy?
LŠ: v obojím. a já sem chodila aj na operety hodně,
04.371
1806:1818
LČ: jasně. a jak vy ste věděli, co oni tam zrovna hrají? oni měli
tam taky nějaké plakáty?
LŠ: ale nám to bylo jedno. ((smích))
LČ: jo, vy ste tam jenom tak šli, že zrovna...
LŠ: my sme tam jen tak šli a a voni tam měli napsaný, že dneska
zrovna jako představení.
LČ: mhm mhm
LŠ: filmový, no. na dveřích to bylo ( )