Quote

LG: mhm a potom po válce z- e chodila ste z- znova do těch kin?

JK: jo

LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala chodit do kina?

JK: jaj tak to...

LG: to si nevzpomenete?

JK: ne to...

LG: mhm jo a vzpomenete si na první návštěvu kina po osvobození?
nebo jakoby když ste...

JK: to teda ne

LG: em-em, jo [(teď) tu mám mhm]

JK: [já ( )] já byla zavřená a ztratila sem rodiče, že? za války

LG: mhm

JK: tak takové věci mě [absolutně]

LG: [jo jasně]

JK: nezajímaly

JK: já vím jenom že prostě když když skončila válka

LG: mhm

JK: tak (.) část... já sem byla nemocná, já sem měla tuberkulózu

LG: mhm

JK: takže takové věci vlastně mě vůbec nezajímalo

LG: mhm

JK: vůbec ne

LG: jo [a]...

JK: [to] musíte vědět když to o čem co by mohlo zajímat mladého
člověka když když má těžkou tuberkulózu a a a tak co co by ho mohlo
zajímat?

LG: mhm (.) a ještě když se [teda]...

JK: [ten se] jedině zájem je výhradní zájem uzdravit se

LG: mhm

JK: pokud ee ho nezabili ty Němci, že?

AM: grotesky, a tak dále, ale to už jako, veškerý filmy sem viděla
až po válce.
LČ: ano. mhm
AM: cizí, všechny.
LČ: [a když]
AM: [a ee] sem chodily laviny filmů, ruských a amerických,
anglických, a to bylo, prostě (sme) e tady ste mohla jít taky jako,
ee kdyby byl čas tak (.) ale jednou v týdnu sem se vždycky snažila
po válce jít
LČ: mhm
AM: na film protože, ee jiný zdroje informací nebyly, tak velký,
jenom ty filmy, nebo divadlo, nebo (.) literatura, a e (..) to
nebylo, pro mě tak všecko jednoduché.
LČ: (je mi to jasné)
AM: protože já sem e (když ste se ptala) jestli už sem mohla něco
dělat takže to (sme si) jenom tak všecko představovali. (..)

z něčeho živit (tak tatínek dostal ) tak já sem, já sem to
všecko (.) dostala s- já. takže (.) bylo (.) pro mě bylo úžasný když
sem jednou v týdnu se dostala do biografu nebo sem šla na ňákou
přednášku, (.) [a nebo sem si]
LČ: [mhm jasně]
AM: něco přečetla, málo, ale o tatínka sem e e ze starýho brna, to
sme bydleli potom na hybešové, ráno sem vstávala ve čtyři hodiny (.)
do tramvaje mně lidi pomohli (.) e s tím vozíkem, a jeli sme tam, a
to trvalo tři roky, ee než tatínek dostal protézu, protože [bohužel]

(.) a tak já sem to vedla, tenkrát se zboží
muselo vozit, nosit, (.) všecko, všecko, od vaření, teď nám vrátili
zahradu, všecko nám vrátili, tam se muselo pracovat, (.) to (už)
samozřejmě nešlo všechno, no tak já (.) (sem nemohla nikam)
LČ: jasně.
AM: takže ale, (..) byl to ((pláče))
LČ: a
AM: (…) ((s pláčem)) vlastně sem zůstala s rodiči

LG: no teď mám už jenom jakoby poslední část těch otázek em které se
vztahují jakoby k tomu protektorátnímu období em jestli e si
vzpomíná- e nebo jakoby jestli si pamatujete kdy ste přestali
přestala chodit do kina? jakoby jaké byly třeba ty poslední návštěvy
před tím jestli si pamatujete na tu atmosféru [jak to bylo v Brně]?

JK: [no jistě tak] byla potom nastala [doba]

LG: [mhm]

JK: kdy Němci [nedovolili aby]

LG: [jo mhm]

JK: aby no- normálně člověk chodil (do) ( ) (ten se) spíš
nechal zavřít (.) to byla velmi velmi smutná a škaredá doba

LG: mhm

JK: kterou sem já prožila (.) nejenom já samozřejmě

LG: jo a em znala ste třeba někoho, kdo porušoval ten zákaz chození
do kin? nebo jak-

JK: to si nevzpomínám vzpomínám si jedině že sem (.) ž- že mě mám
měla sem nějaké známé a ti chtěli abych já měla z té doby aspoň něco
a tak mě v- vzali k sobě jako e jako učitelku a byla sem jako e
zahalená ( ) aby- abych aby se nevědělo jak vypadám ve [skutečnosti]

LG: [mhm]

JK: a (.) tak to se taky stalo že prostě ze strachu před těmi Němci
tak to člověk jako (.) chodil třeba do toho b- ale málokdy to už ta
doba potom přestala, to už se ne- nesmělo vůbec nic

LG: mhm (.) a em (.) asi s- vzpomenete si na poslední návštěvu kina
za protektorátu na kterém ste byla?

JK: tak to teda ne (.) [( )]

LG: [a em] no

JK: jedině říct že oni prostě ne- neumožnili a nedovolili [abychom]

LG: [mhm]

JK: odjeli do když sme byli zavřený, tak sme nemohli chodit do kina

LG: jo a když se ještě třeba vrátíme do té předválečné doby ee bylo
byla nějaká kina, která byla považována jakoby že sou česká, že tam
chodili spíš Češi? a pak nějaká kina kde chodili spíš Němci nebo
tak? jestli to bylo jakoby viditelné ten rozdíl?

JK: to opravdu to nevím

LG: mhm

JK: my sme byli tak zaujati tím vlastním životem, že potom e
návštěva biografu jestli s německými občany nebo nebo českými, to
prostě ne- nebylo zajímavé [vůbec]

no a
potom eště sme chodily na to výstaviště, (.) a to už rodiče nesměli
vědět že tam deme, protože to bylo všechno zakázaný, a maminka nám
řekla a tatínek (.) hlavně maminka, děti nechoďte nikam ať se
nedostaneme do neštěstí, většího než máme. (.) takže my sme tam
chodily jako na černo.
LČ: [tajně]
AM: [sme jenom] šly za dětma ale (.) ale šly sme do toho biografu
taky.
LČ: a ty peníze na to to ste [měly ee (vlastní)]
AM: [jo no tak] oni nám dali [kapesný]
LČ: [mhm] kapesný.
AM: samozřejmě. a to b- ee vstupné do toho <biografu stálo korunu>
LČ: a jak jak bylo
AM: a potom jednoho dne to skončilo, protože my sme si tam sedly a
zhas- e začal film, zhaslo se, začal film, najednou vstala jedna
paní velká fašistka, předstoupili k němcům, a vstala okamžitě
rožněte jsou tady židovský děti. (.) nebo děcka, jo? no a tak (.) ee
prostě ten ee uvaděč tam rožnul, a ona ukázala na nás. (.) a tenkrát
už se nosily hvězdy tak samozřejmě my sme je neměly, nevzaly si
hvězdy nebo sme si je schovaly, musely sme nosit hvězdy. no
samozřejmě my sme šly za dětma a šly sme do biografu tak sme je
neměly, že? ale stejně na nás ti fašisti čekali a kdoví jak to bylo
všecko. a ještě sme chodily do školy sem a tak dále, a u židů se
slaví ee teda volný den a ten svátek, v pátek večer začíná v sobotu
(.) je svátek, takže my sme měly školu v neděli.
LČ: mhm
AM: voni věděli že deme do školy tak na nás čekali a (.) a zuřili že
v neděli chodíme do školy že jako to jako bylo proti jejich mysli,
LČ: mhm
AM: oni nechodili vůbec, oni nebyli vůbec já myslím nevěřili v boha

LČ: a když ste teda chodily do školy v neděli, kdy ste chodily do
toho kina?
AM: (.) no [tak]
LČ: [nebo, jak to bylo]
AM: [to sme byly dopoledne]
LČ: [jo dopoledne]
AM: [v kině dopoledne]
LČ: [mhm] mhm takže potom, třeba.
AM: málo. no ale to už ee s- to už sme (.) e říkám, tak do toho kina
(.) ee sme chodily no tak eště e eště už se nosily hvězdy,
LČ: mhm
AM: ale to sme tam byly já vim, já dvakrát a za takových podmínek
sme byly vyho- vy- například vyhnaný z toho kina. tak ten řekl
poďte, no a šly sme, samozřejmě sme to doma neřekly, ale ee ty děti
to řekly doma a ty rodiče, to mamince řekly.
LČ: mhm
AM: ee a hm (.) maminka jenom říkala ať se to tatínek nedozví,
protože on by tam šel a to by byla ještě větší, to by bylo velký
neštěstí.
LČ: a třeba ve škole ste se o kinu ňák bavili? nebo
AM: o čem?
LČ: o o filmech, jako e že by se to zmiňovalo třeba učitelé nebo
[tak něco]
AM: [jako?]
LČ: jako při výuce třeba,
AM: no v občanské výchově, proč ne. všeobecný to bylo.