Quote
06.373
615:665
LG: (.) hm byla ste někdy jako dítě na ňákém nepřístupném filmu?
LV: (..) ale já myslím že jo? že sem byla v tom excelzióru
((Excelsior)) když sem tam šla s paní Svobodovou a to (když) mě
vzaly mezi sebou,
LG: ((smích))
LV: no asi byly jako ee no to zřejmě byly ňáký takový ty filmy
mládeži nepřístupno, no a já sem byla v prostředku <a babky šly dvě
nebo tři sousedky> a šly kolem mě
LG: a to byly vrstevnice v- vaší mamin- maminky?
LV: no to ee možná byly vo něco jako starší,
LG: [jo, mhm]
LV: [ale] ee byli to lidi teda z domu teda, vám jako říkám, ta pa-
tu paní Svobodovou, no toto (ty) byly milovnice, <ty ee každej film
a všude>
LG: ((smích))
LV: a te- ona měla dceru, ta byla starší než já, potom měla taky ee
kloučka tak jak já a voni vám toho malýho kluka, von byl rok a voni
ho brali teda jako do kina, protože to chtěla ee vidět vobě dvě, no
tak. no
LG: a tak teda nebyl problém se s něma do toho kina dostat na ten
nepřístupný film
LV: (.) (to) já vím, že ee nebyl teda problém teda, oni byli rádi
asi že prodali vstupenku,
LG: ((smích))
LV: tak zřejmě, nebyl, no.
LG: byla ste někdy v kině bez zaplacení?
LV: ne.
LG: ne?
LV: ne.
LG: a hm věděla ste třeba o ňákých ee dětech nebo prostě o nějakých
svých kamarádech kteří do kina bez zaplacení chodili?
LV: m-m
06.373
1062:1070
LG: (..) a ee chodila ste na ňáký film vícekrát?
LV: ee když sem to ee platila ne, ale když <(byl) manžel potom>
LG: ((smích))
LV: <jako uvaděč, tak to sem za ním šla, že jo, a tak sem viděla
některý filmy několikrát> tam teda. ale jináč se to platilo tak teda
ne. to se šetřilo tenkrát, no (.) (to byl) trochu jinej život.
06.373
1177:1193
LG: a vy ste zmiňovala tu přestávku, že vás tam někdo [( )]
LV: [no] byl ano, přestávky tam byly, jedna i dvě tam byly, ano.
LG: a o té přestávce se dělalo co,
LV: nic, sedělo se.
LG: sedělo se
LV: sedělo se a čekalo se, možná že oni otevřeli třeba v tom
excelzioru ((Excelsior)) protože to šlo naproti Modré hvězdě ty ee
dveře, a tak to větrali a že se tam ňácí chlapi si šli zakouřit
LG: mhm
LV: ale my sme seděli teda jak přibiti,
05.372
1062:1070
LG: (..) a ee chodila ste na ňáký film vícekrát?
LV: ee když sem to ee platila ne, ale když <(byl) manžel potom>
LG: ((smích))
LV: <jako uvaděč, tak to sem za ním šla, že jo, a tak sem viděla
některý filmy několikrát> tam teda. ale jináč se to platilo tak teda
ne. to se šetřilo tenkrát, no (.) (to byl) trochu jinej život.
04.371
155:167
ale ee vite eště po kinu excelziór ((Excelsior))
mně asi ee mám ho proto v paměti, že můj tatínek měl obchod,
v Dominikánské ulici v domu pánů z Kunštátu, takže já ee uličku a
dům (v) Dominikánskou ulic- a to protože sem od dětství ma- moje
maminka pocházela e z malířské rodiny a
LG: mhm
LV: a jako mhm k umění tak měla jako blízko tady k těm ee starejm
věcem, a já sem chodila za tatínkem do obchodu a chodila sem kolem
toho excelzióru ((Excelsior)) kde tam byly ty plakáty, kde [sem se]
teda jako dívala <na ty plakáty, takže sem to měla> pořad nějak
v očích tady toto.
04.371
854:864
LG: (...) a jak ste získávala ty informace o těch filmech, které se
ee budou promítat (.) z novin
LV: z novin ano, ano, my sme vod- ee odebírali Lidovky Lidový noviny
LG: mhm
LV: a tam byl dycky jako program (.) no a (to- ) šeptandou,
tenkrát se víc nějak e e mluvilo, ee ste šla v domě, pozdravili se a
ně- nějak to bylo takový přátelštější, nebo něco, ee dneska tady
(...) lidi mají jiný teda jako úplně teda jako zájmy a a
03.370
743:753
LG: (..) hm jak ste si vybírala ten film, na který ste šla do kina
LV: (.) nijak, se hrál tam film m- měl název ee takovej vo lásce
nebo něco, no tak, se tam teda normálně, ale kd- mož- hrála tam ňáká
třeba e e ta herečka, jo, hraje jo tadle, Hana Vítová, nebo e e to
až potom šla Adina Mandlová a jako
LG: mhm
LV: jo? a ji- e (a ti tydle) tak de se na ni, že ee ne na ten film,
ale na tu ha- herečku teda, že?
03.370
866:876
LG: (...) a rozhodovalo jestli je ten film černobílý nebo barevný?
LV: no tenkrát ještě barevný nebyly, to byly až koncem ee války
myslím první, takže to byly černobílý tak to,
LG: mhm
LV: jako bylo, pak se to bralo pozvolna když byl barevnej ee to bylo
až po tom pětačtyřicátým roce, takže byl barevný von byl taky
dražší, ee (..) ee (t- teď) to je teda úplná samozřejmost, ale (to
taky) pozvolna teda jako (vyvíjelo) bych řekla.
03.370
922:929
LG: a upřednostňostňo- upřednostňovala ste němé filmy nebo zvukové?
LV: [zvukový]
LG: [zvukové]
LV: no jistě zvukový. rozčilovalo mě, protože (sem) vám říkám,
trochu blbě viděla, (že spíš) byly i ty tu- i ty titulky, že? no
03.370
1040:1060
LG: a které filmy ste měla ráda,
LV: (..) který?
LG: mhm
LV: ne. který co?
LG: které filmy ste ee měla ráda, jako komedie
LV: jo, (ale) no víte tak bych řekla, jak komedie(.) ale ee myslím
že v těch letech sem to moc nerozlišovala.
LG: jasně [mhm]
LV: [ne] to sem teda moc nerozlišovala teda.
LG: ee
LV: a když to bylo ňákej drama, tak vím, že nás to teda jako hm (ňák
probíralo) nešťastná láska a ee no.