Quote

MB: né ne to ee můžu se zeptat jakoby ee jak by ste to vlastně
definovala, co pro vás teda byly ty hlouposti, tam byla ta tématika
jak už [ste o tom mluvila ty historické filmy]

LM: [tématika, téma- tématika, ano,] ale jak to bylo jak to mělo
ňáký takový buďto ten historický, anebo ee i e třeba to, jak byly
zfilmované byl erúer ((R.U.R.)), Čapkovy ((Karel Čapek)) věci ee že
Krakatit, ee Bílá nemoc a toto no to na nás všecko strašně strašně
působilo, že. je fakt, že to bylo černobílé, no ale ee obsah toho si
člověk, jednak sme to znali z literatury, pak sme si to dotvrdili
tím obrazem a tím filmem.

Neviděli jste Bobíka?> jo to bylo s tím
pejskem,

Neviděli jste Bobíka? no v tom už zase byl můj oblíbenej
Svatopluk Beneš, kterýho <sem miloval, v té době>.

LS: jo?

SM: no tak platonicky samozřejmě.

LS: ((smích)).

SM: takže em to sem viděla. myslím, že sem taky to viděla. a dokonce
ještě, já mám tu knížku.

LS: jo?

SM: jo jo. to totiž vycházelo v časopise Ahoj, to byl takovej dobrej
časopis, em sportovní mládežnickej em aj ty a tam najednou začal
vycházet na vystřihování tady tento román. [tak]

LS: [a to] bylo to bylo př- před rokem štyrycet pět? když to vycházelo?

SM: tak asi že ano, protože tam [nic]

LS: [jo?]

SM: závadnýho ee ani komunistickýho ani německýho nebylo, takže je to
docela možný, ano.

LS: hm

SM: já přemýšlím, jestli ho mám tady, nebo jestli ho mám na chatě. sem
ho možná dala na chatu.

JV: no jo. neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?))

MM: no, to byla legrace.

JV: byla to komedie.

MM: komedie, ano. ale to byla hezká komedie.

JV: ta vás neurážela nebo

MM: ta mně, ta mně nevadila. ne že by mně to uráželo, ta mně
nevadila.

LG: Neviděli jste Bobíka?

MK: to bylo tam ((mluví německy))

LG: mhm pak je tady ee Neviděli jste Bobíka?

MK: e e viš to bylo vo tym vo tym hraběti a gráf bobi grág bobi a
jak se menoval ten druhé ((neidentifikováno))

LG: to nevim

MK: tak se tak tak jo

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,