Quote

Displaying 1 - 10 of 17

Eva (1928) 0.0 3:1652
Whole interview

Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsala: Radomír D. Kokeš
Datum a místo: XXX, Brno

Rok narození: 1928

Bydliště do roku 1945: Tivoli (dnes Jiráskova – Veveří), roku 1938
se přestěhovala do Králova Pole.

Povolání rodičů: Otec živnostník – majitel obchodu, ve kterém
pracovala i matka narátorky.

Povolání narátora: Od roku 1946 narátorka nastoupila do práce.
Pracovala v pojišťovně, v Lidových novinách, na rektorátě UJEP,
v Domě pionýrů a mládeže v Lužánkách a Magistrátu města Brna. Vždy
pracovala v účtárně.

LS: ( ) to budeme nahrávat. takže první, co bych se vás zeptal, je
takové ověření jenom vašich osobních údajů. co se týče té školy, do
které ste chodila. (.) mám tady napsáno obecná škola Kounicova
ulice.

ES: ano.

LS: a to bylo v letech devatenáct set třicet-

ES: třicet čtyři.

LS: devatenáct set-

ES: až třicet osm

LS: až třicet osm

ES: a potom sem chodila do Králova Pole,

LS: no

ES: a to bylo,

LS: a to bylo v letech?

ES: no v těch třicet osm.

LS: třicet osm až asi zřejmě čtyřicet.

ES: a potom sem chodila do gymnázia,

LS: hm.

ES: v Králově Poli,

LS: hm.

ES: do roku čtyřiačtyřicet.

LS: do roku devatenáct set čtyřicet čtyři. (.) a ještě tady mám
napsáno, (.) asi pan Skopal, když s váma telefonoval. Kotlářská
ulice, dva roky.

ES: to sem chodila na obchodní školu na Kotlářskou.

LS: takže to byly ještě potom další dva roky?

ES: dva roky obchodní škola při Obchodní akademii.

LS: hm. (.) a potom? potom už ste nastoupila do zaměstnání?

ES: ano.

LS: a kde ste pracovala?

ES: pracovala sem (...) v pojišťovně.

LS: hm.

ES: potom sem pracovala v Lidových novinách. potom sem pracovala
tady na rektorátě.

LS: a co ste tam dělala?

ES: všude sem byla v účtárně.

LS: hm. to úplně stačí. teď bych se zeptal, jaký byl povolání vašich
rodičů před tím rokem devatenáct set čtyřicet pět.

ES: živnostník. můj tatínek byl živnostník. měl obchod s kl-
s koloniálním zbožím.

LS: hm. a maminka?

ES: maminka samozřejmě byla v obchodě též.

LS: takže pracovala v rodinném, rodinném obchodě?

ES: ano. a začínali (.) začínali tady, na Zelném trhu.

LS: na Zelném trhu. hm. a měla ste nějaké sourozence?

ES: ne, kdepak.

LS: hm. (.) a vaše povolání už ste říkala vlastně, že potom ste
nastoupila jako účetní?

ES: ano, a nakonec sem skončila v Domě pionýrů v Lužánkách jako
ekonomka, jako hospodářka. (.) a do důchodu sem šla z Magistrátu
města Brna.

LS: hm. a ještě bych si ověřil. tady je něco, že vy ste zpočátku
v těch třicátých letech bydlela v [Tivoli]-

ES: ano.

LS: to bylo do roku?

ES: [(je dnešní)] Jiráskova, myslím-

LS: ano.

ES: nemýlím-li se.

LS: hm.

ES: Tivoli třicet sedm ((Tivoli 37)), a tam sme bydleli do toho roku
osmatřicátého roku-

LS: hm.

ES: než prostě přišli, protože tam byla veškerá, veškeré
obyvatelstvo německé.

LS: hm.

ES: a my sme byli Češi. takže otec viděl, že by to velice špatně
dopadlo, takže v tom osmatřicátém roce to prodal ten obchod a
přestěhovali sme se do Králova Pole.

LS: do Králova Pole. (.) takže to úplně stačí na začátek. to sme
projeli úplně bezvadně. (.) a teď už teda přejdeme k těm otázkám-

ES: ano.

LS: které se týkají kina do roku devatenáct set čtyřicet pět. první
okruh těch otázek se týká vaší dětské zkušenosti divačky. to znamená
od do zhruba deseti let, (.) když ste ukončila ňákou tu obecnou
školu. takže ta první otázka je, jestli si vzpomínáte na svou první
návštěvu kina.

ES: to bylo na Stadioně ((Stadion)).

LS: hm.

ES: z Kounicově sme šli v první třídě. a byl to film o Ja- o
Kozinovi ((Psohlavci)).

LS: o Kozinovi to byl film.

ES: o Kozinovi. a tím pádem jak se tam objevil ten duch, tak já sem
okamžitě vyskočila, chtěla sem si sednout, jenomže sedadlo sklaplo a
já si sedla na zem. ((smích)) takže to byl-

LS: a to byl český film?

ES: to byl český film.

LS: hm.

ES: to byl můj první zážitek tedy velký.

LS: a rok ste říkala?

ES: musel to být v roce devatenáct set třicet čtyři.

LS: devatenáct set třicet čtyři. a s kým ste tam byla?

ES: ze školou.

LS: se školou ste tam byla.

ES: měli sme v první třídě pana učitele Petříka.

LS: hm. dobře, a teď je tady otázka, jak často ste jako dítě, to
znamená do těch deseti let, do ukončení té obecné školy, chodila do
kina?

ES: protože sem měla (.) hodně příbuzenstva-

LS: hm.

ES: tak sem se vždycky s někým svezla. tak sem už říkala, že sem tak
jednou týdně chodila. protože tenkrát ty ceny byly velmi přijatelné
(.) aa (.) takže sem tak jednou týdně chodila s příbuznými.
s bratránkem, sem měla po o moře bratranců

LS: hm.

ES: a s tetičkama do kina Excelsior, to bylo na Šilingrově náměstí.
potom sme chodili do Moderny ((Moderna)), ta to bylo na
Dominikánském náměstí.

LS: hm.

ES: a proti nádraží bylo kino Čas, tam ste mohl

LS: hm

ES: přijít a odejít, když ste chtěl. (..) totéž kino bylo na Náměstí
Svobody. dneska je tam řeznictví. tak mezitím řeznictvím a tím
rohem.

LS: hm, hm.

ES: tak tam bylo taky takové kino. (..) a (...) samozřejmě, že sem
chodila také do toho kina, až sme se přestěhovali.

LS: až ste se přestěhovali.

ES: tak tam do toho Besedního domu ((Besední dům)).

LS: hm. a to bylo?

ES: to bylo kino Union.

LS: hm.

ES: to byly jako nepravidelné návštěvy (.) dá se říci, týdně.

LS: takže jednou týdně ste říkala?

ES: jednou týdně.

LS: a s příbuznými většinou?

ES: do toho v tom Králově Poli sem chodila hodně s mým otcem.

LS: hm.

ES: protože moje maminka byla velice nemocná. dva roky byla upoutána
na lůžko než odešla (.) do věčných lovišť. takže já sem dělala
partnerku mýmu tatínkovi.

LS: a sama ste nechodila třeba do kina?

ES: ne, nikdy ne.

LS: vždycky s doprovodem?

ES: vždycky s doprovodem. ano.

LS: dobře. takže ty kina, které ste navštěvovala, to už ste vlastně
říkala, do těch deseti let. proč zrovna tady tyhle kina, která ste
zmiňovala? vy ste zmiňovala Excelsior. tuším, že ki-

ES: protože tam chodila se mnou moje teta. do toho Excelsioru
((Excelsior)).

LS: hm. konkrétně do toho Excelsioru ((Excelsior))?

ES: ano, ano. a do Moderny ((Moderna)).

LS: hm.

ES: a do Moderny ((Moderna)).

LS: hm.

ES: samozřejmě, že sme byli taky v Alfě ((Alfa)) v kině. a v [dobsu]
((Dopz)).

LS: do těch deseti let?

ES: do těch deseti let. ano. (.) to sem ty brněnský kina
navštěvovala s mými příbuznými.

LS: hm. a proč zrovna tady do těch kin? proč ste si nevybírala
nějaká jiná?

ES: já sem si nemohla vybírat. já sem musela souhlasit s tím-

LS: aha.

ES: kdo mně zaplatil vstupenku.

LS: jasně. takže vy ste vlastně se musela přizpůsobit tomu?

ES: ano. přizp- tomu-

LS: kdo šel s vámi do toho kina?

ES: tomu mýmu doprovodu, ano.

LS: tak to je celkem, to je celkem logický. a když byste měla říct,
jaký byl názor vašich rodičů na kino?

ES: no, můj otec ten byl velice jako nadšen filmem.

LS: hm.

ES: a hlavně tedy ho (..) zajímaly filmy cizí.

LS: hm.

ES: protože on byl na ročním pobytu v Americe, takže ho zajímaly ty
americké filmy.

LS: hm.

ES: [ta]kové ty západní, dá se říct.

LS: hm. takže ste se nikdy třeba nesetkala s ňákým odsudkem ze
strany vašich rodičů?

ES: ne, nikdy ne. ne. (..) moje maminka, ta do kina nechodila. jak
sem vám řekla, ta byla velice nemocná. takže s maminkou sem- ale
s tatínkem sem chodila každý týden.

LS: takže ten vztah vlastně vaší rodiny k tomu kinu byl velice
kladný?

ES: kladný, ano.

LS: pokud to chápu dobře.

ES: ano, ano.

LS: hm. takže můžeme další otázku. zmiňovala ste taky vlastně, že ta
vaše první návštěva byla se školou v tom kině.

ES: ano.

LS: a když byste měla říct vlastně totéž, ale jaký byl postoj školy
k filmu nebo ke kinu obecně?

ES: tak oni vybírali kina, která- teda filmy, které měly určitou
souvislost s výukou.

LS: hm.

ES: takže, jak sem říkala, to bylo něco z dějepisu o tom Lomikarovi
((Psohlavci)). a potom si pamatuju, že to byl nějaký film (..)
z ruské přírody. že to byl ee film, ve kterém ee sme navštívili
takovou ruskou opuštěnou vesnici. jestli to byly chatrče. prostě tam
byla nějaká choroba, která ee to obyvatelstvo vymítila, takže ee,

LS: hm.

ES: na malého diváka bylo velice ee takové (...) smutné,

LS: depresivní

ES: depresivní pohled na ty mrtvoly. no to byly už kostry, to nebyly
mrtvoly.

LS: mhm

ES: takže to byl druhý takový zážitek z té školy.

LS: a jak často ste chodili s tou školou do toho kina na
představení?

ES: tak na té Kounicové sme chodili často.

LS: často?

ES: ovšem v Králově Poli už potom sem ne- ne, nikdy nešla do
biografu.

LS: a hovořili ste potom třeba v rámci výuky ještě o těch filmech,
které ste viděli?

ES: ano, samozřejmě, ano.

LS: jo? (.) takže vlastně, když byste to měla shrnout. jak se
učitelé vyjadřovali k těm filmům nebo jaký byl jejich postoj ke kinu
obecně?

ES: no postoj byl takový, že hlavně chtěli od dneš- od dětí získat
jejich zážitky a jejich prostě připomínky k tomu filmu. oni sami se
nevyjadřovali,

LS: hm.

ES: ti učitelé. hlavně je zajímalo, co na to říkaly děti.

LS: váš názor?

ES: ano.

LS: hm. takže můžeme k další otázce. otázka zní, jestli byl film pro
vás v tom dětském věku do deseti let důležitý. a pokud ano, tak
proč. a jak se projevovalo ve vašem chování, hrách nebo rozhovorech
s vašimi kamarády.

ES: tak (...) to víte, takový desetiletá holčička, ta začne
vystřihovat z různých časopisů filmové hvězdy, začne si je lepit do
sešitu ee. a mm (.) to víte, viděla sem moře českých filmů s Věrou
Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)),
s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)), ale také třeba sss tím Robertem
Tajlorem ((Robert Taylor)), to byl americkej takovej představitel.
takže (..) to byly (.) různé, různé druhy filmů. ovšem, ty české
filmy se mi líbily nejvíc, protože to bylo z prostředí, které mi
bylo známé, že?

LS: hm. a byl teda pro vás důležitý ten film tady v tomhle raném
věku?

ES: ano.

LS: ano?

ES: byl. hlavně, jak se má člověk chovat ve společnosti, že ano? to
už sem viděla u těch filmových hvězd, že (..) vždycky když se de do
nějaké veřejné místnosti, takže musí jít muž napřed, žena za ním,
takže já sem tím byla jako poučená hodně.

LS: hm.

ES: třebas při stolování. to sem všechno odkoukala.

LS: takže tohle všechno mělo na váš vliv.

ES: vliv na mou výchovu.

LS: třeba v těch rozhovorech s vašimi přáteli a nebo v hrách, jestli
ste ňák třeba napodobovali.

ES: samozřejmě ((smích)) takový takový desetiletý děvčátko ee má
snahu se stát jako snem, aby byla filmovou hvězdou, takže.

LS: to určitě

ES: doma sem neměla příležitost, ale u té mé tety, co sem s ní
chodila do toho Excelsior, tak tam sem měla k dispozici boty
s podpatkama a různý takový šátky, tak sem se předváděla před
zrcadlem. to je jako u desetiletýho děvčátka nic neobvyklého.

LS: takže ste třeba vlastně si třeba hrála na herečku nebo?

ES: ano, ano.

LS: dobře, takže ten vlastně ten první okruh otázek máme za sebou.
teďka je tady druhý okruh, který se týká diváckých návyků. to
znamená kdy, kde a s kým ste navštěvovala to kino. takže první
otázka zní. teď už tedy sme se vlastně přesunuli od toho dětského
věku.

ES: do dalších.

LS: od těch deseti let do toho roku devatenáct set čtyřicet pět.

ES: ano.

LS: když ste navštěvovala ty další školy. takže se vás zeptám, jak
často ste chodila do kina v tom období právě potom už, co vám bylo
těch deset let, dál do toho roku devatenáct set čtyřicet pět. zase.
když byste měla řádově říct, kolikrát týdně nebo měsíčně?

ES: pravidelně jednou týdně. buďto v sobotu nebo v neděli. to bylo
v neděli jako pravidelné s tím tatínkem.

LS: takže se to nezměnilo vlastně?

ES: nezměnilo se.

LS: bylo to zase jednou týdně?

ES: jednou týdně.

LS: a čili potom vlastně, vy ste říkala, že ste se přestěhovali
v tom roce třicet osm.

ES: osum. do toho Králova Pole.

LS: do toho Králova Pole.

ES: tak.

LS: a ani poté, co ste se přestěhovali, se to nezměnilo, ta četnost
návštěvy?

ES: ne, ne.

LS: zase to bylo

ES: ano.

LS: jedenkrát týdně?

ES: jenom právě, když sme bydleli nad Tivoli, tak sem chodila
s bratranci, s tetou,

LS: hm.

ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým
tatínkem.

LS: hm.

ES: a ten mě bral všude s sebou. to víte, že to bylo někdy mládeži
nepřístupný, takže sem u pokladny, když sem procházela, tak sem si
stoupla na špičky,

LS: ((smích))

ES: snažila sem se teda vypadat co nej nejdospěleji.

LS: a tatínek vám to toleroval, jo? ((smích))

ES: tatínek mně to- samo, protože on byl rád, že sem s ním. že
nemusel jít sám.

LS: tak to bylo určitě super, teda.

ES: no. ((smích))

LS: no. (..) a teď tady mám zase otázku. to už sme se vlastně o tom
zmiňovali. která kina ste navštěvovala. vy ste říkala, že ste určitá
kina navštěvovala do těch deseti let, když ste bydleli v tom Tivoli.

ES: ano.

LS: mohli bysme si to teda ještě shrnout, která kina to byla?

ES: takže to bylo (...) Moderna, Alfa, Excelsior, kino Čas,

LS: a po těch deseti letech, když ste přeskočila tu hranici?

ES: když sme přišli do toho Králova Pole, tak tam bylo

LS: ano?

ES: Besední dům a Orion ((pravděpodobně Union)).

LS: čili tam už se to změnilo. a potom už do těch, která ste
navštěvovala dřív?

ES: dřív, už to nebylo akcept- (.) -ovatelné, protože bych musela
buďto jet elektrikou, nebo jít pěšky.

LS: jasně. takže ste změnila-

ES: takže sem-

LS: změnila kina z toho důvodu. mhm. (..) a měla ste v tom věku
potom od těch deseti let dál své oblíbené kino, které ste
navštěvovala úplně nejraději?

ES: tak (...) myslím, že to byl ten Union.

LS: a co se vám na něm tak líbilo?

ES: že sem tam mohla tu paní pokladní vždycky obalamutit. ((smích))

LS: a třeba, když byste měla říct, co se týče třeba toho interiéru
toho kina nebo přístupu personálu k tomu, tak i z tohodle důvodu
třeba se vám to líbilo nebo?

ES: tak.

LS: zkuste to nějak rozvést.

ES: ty kina byly velice skromné.

LS: mhm.

ES: Besední dům, který byl ovšem ee lepší jako mm jako zařízený tak
(..) moderněji, kdežto (.) kino Union, to bylo opravdu pro takový
chudáčky. vstupné tenkrát, to víte, to bylo od koruny do čtyř
padesáti.

LS: hm, hm. aa takže vlastně to zůstávalo potom tím vaším oblíbeným
kinem, když ste se přestěhovali do té Krpole ((Královo Pole)).

ES: ano, do Krpole ((Královo Pole)), tak ten Union.

LS: a předtím, když ste bydleli ještě v tom Tivoli, tak tam bylo
které vaše nejoblíbenější? z toho kruhu, co ste zmiňovala?

ES: tak myslím, že to bylo (...) Alfa.

LS: a proč Alfa zrovna?

ES: protože tam byla pasáž, byly tam výlohy a ee taky člověka ten
upoutal ten interiér.

LS: a co se vám líbilo v tom interiéru? pamatujete si třeba na
nějaké detaily z toho interiéru, z toho kina?

ES: tam byly myslím i balkony.

LS: hm.

ES: takže (...) v málokterém kině byly ty balkóny, takže to člověka
jako to děcko, to upoutá, ten balkon.

LS: takže to vás zaujalo?

ES: ano.

LS: to je takový váš vjem, co si pamatujete? a když byste měla říct
naopak, jestli v Brně bylo nějaké kino, které ste neměla vyloženě
ráda? kam ste nechodila ráda?

ES: no (...) to nemohu říct, protože ee některá ki- kina sem vůbec
neznala. třebas v Žabovřeskách.

LS: hm.

ES: nebo v Židenicích, tam byly také dvě dva biografy, které dneska
už-

LS: bylo jich spousta.

ES: po nich není ani památka. (.) takže (...), to vám opravdu nemohu
říct, že- pro mě bylo to vždycky, když sem šla do kina, tak to bylo
nadšení. i když ten film třebas nestál za nic, že ano. tak pro to
děcko to mělo vždycky, dítě si vždycky našlo v tom kinu nějaký plus.

LS: hm.

ES: i když třeba,

LS: hm.

ES: to nestálo za nic.

LS: tak a teď je tady otázka. zase jak ste zmiňovala ten soubor těch
kin, tak jestli ste chodila do těch různých kin podle toho, jestli
ste šla sám, s rodiči, sourozenci, kamarády, přítelem.

ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými.

LS: hm.

ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem.

LS: hm.

ES: ale s mm (...) s přítelem nebo s přítelem sem chodila, až sem
byla dospělá.

LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do
jiného kina?

ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli
zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek.

LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky
stejně tak?

ES: ano.

LS: jo? hm. tak a teď je tady otázka, jak ste se v tom kině chovala.
to znamená, jestli ste třeba měla ve zvyku konzumovat jídlo nebo
pití.

ES: vůbec nikdy ne.

LS: hm.

ES: jenomže když to byly katastrofální okamžiky, tak sem zavřela
oči. ((smích))

LS: ((smích)) jo, jo.

ES: když se někdo topil nebo někdo někoho vraždil, nebo když tam
byla nějaká rvačka, tak S. vždycky zavřela oči.

LS: ((smích)) a třeba, když byste ještě měla říct, jestli ste nějak
živě reagovali, v průběhu toho představení na ten film třeba hlasitě
nebo ste se bavili.

ES: no tak to víte, že když se tam objevil ten duch, takže kino
jako, to bylo zřejmé, že děcka jako vzdychaly nebo (..) vyjekly.

LS: dobře. a teď tady mám otázku, jestli ste v tom kině potkávala
své známé.

ES: ano.

LS: hm. a hovořili ste spolu v tom kině nebo cestou z toho kina?

ES: cestou z toho kina.

LS: mhm. a o čem ste hovořili?

ES: no o tom filmu.

LS: o tom filmu.

ES: o tom filmu, samozřejmě. jak se to líbilo. (...) jaká byla
spokojenost.

LS: takže se vám opravdu často stávalo, že ste v tom kině potkávala?

ES: známé, ano. spolužačky nebo spolužáky.

LS: takže i třeba s tatínkem když ste šla z toho kina, tak?

ES: tak sem se pozdravila prostě se známýma a zůstala sem chvilenku.
ne dlouho, ale chvilečku, protože tatínek mi to toleroval.

LS: a i s tatínkem ste potom hovořila o tom, co v tom kině bylo?

ES: ano, ano, ano. to vždycky byla debata.

LS: dobře, takže teď už přecházíme zase k té další části, což je
vlastně filmy a jejich výběr. (.) teď tady je otázka první. jak ste
si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina?

ES: jak sem vám říkala, já sem si nemohla vybírat. já sem musela se
podřídit tomu, kdo mně zaplatil vstupenku a kdo mě s sebou vzal.

LS: hm, hm. takže ste?

ES: takže sem nemohla prostě projevit, třeba se jí, mně se straně
líbila Hana Vítová, filmy s Hanou Vítovou, to sem nemohla. musela
sem jít na ten film, kterej mně byl prostě ne doporučen.

LS: musela ste se-

ES: podřídit.

LS: vždycky podřídit. hm. to nevadí, když teďka vlastně teda bychom
se zeptali tak. kde získávali informace o filmech ti, kteří vás tam
doprovázeli? dovedla byste to říct?

ES: tak já myslím, že většinou ti bratranci už byli starší.

LS: ehm.

ES: takže oni brali třebas ten časopis. tenkrát, já nevím, jak se
to, kinoreví ((Kinorevue)).

LS: no, to byl časopis, [ho znám].

ES: takže asi si to vybírali už podle těch informací těch kritiků.

LS: hm. a vy sama ste říkala třeba, že ste měla ráda Hanu Vítovou
((Hana Vítová)) a české herce. a kde vy ste získávala informace o
těch filmech, které se promítaly.

ES: no ee (...) dostávaly se mně časopisy. moje maminka brala
Moravanku ((Moravanka)) a někdy koupila Hvězdu ((Hvězda)). a tam na
těch zadních stranách byly prostě fotografie těch filmových herců a
taky reportáže, nebo třebas i popis děje, že?

LS: hm.

ES: takže když sem si přečetla. na to bych se ráda podívala, že jo?
((smích))

LS: takže z časopisů. a ještě třeba z nějakých jiných zdrojů ste
získávala ty informace?

ES: samozřejmě taky ve škole spolužáci, když byli na ňákém filmu,
tak se rozpovídali a říkali to bylo dobrý, to se mi líbilo, kdybys
na to mohla jít, tak se di podívat.

LS: jasně. teď je tady otázka, jestli bylo při výběru filmů
důležité, kdo v tom filmu hrál. (..) vy ste vlastně říkala, že ste
se vždycky podřizovala tomu, na co vás vzali rodiče.

ES: víte, já se musím zmínit o tom.

LS: povídejte.

ES: za protektorátu bylo hodně německých filmů.

LS: hm.

ES: takže tam (...) hlavně teda mně jako dítěti imponovali třebas
marika rek ((Marika Rökk)) to byla zpěvačka a tanečnice.

LS: no.

ES: takže to sem byla celá pryč, že? nebo si hrozně dobře pamatuji
film (Ich klage an). to byl film, který popisoval o manželech, oba
dva byli lékaři, a ta jedna žena dostala prostě ee nemoc, dneska se
tomu říká, prostě ochrnovala.

LS: hm.

ES: a nakonec ten manžel prostě, když už byl konec v blízkosti,

LS: hm.

ES: tak aby jí to usnadnil, tak jí dal prostě lék,

LS: hm.

ES: že ji uspal, no. a končilo to tím, že se ocitl před soudem. ale
nekončilo to rozsudkem. nechalo se to na divácích, aby oni řekli.

LS: hm. a ten se vám líbil, ten film?

ES: byl to, byl to velice psychologickej film.

LS: a jaké filmy ste vy vůbec měla ráda jako divačka?

ES: tak, jak říkám, tenkrát za toho (.) Hitlera, tady byl známý hans
rýman ((Heinz Rühmann)), jestli vám to slovo něco říká.

LS: hm.

ES: takže sem-

LS: to byl hodně populární herec.

ES: ano. takže sem velice ráda viděla hanse rýmana ((Heinz
Rühmann)). a potom sem viděla velice ráda paula herbigra ((Paul
Hörbiger)). a ten měl bratra ( ). toho sem taky měla ráda, protože
ten vždycky hrál v nějakým filmu, kde se v horách lezlo. a to byla
moje slabá stránka, protože já miluji hory.

LS: aha, aha.

ES: takže-

LS: a co se vám líbilo tady na těch hercích, které zmiňujete teďka?

ES: že hráli velice přirozeně.

ES: jo?

LS: takže ste ocenila spíš způsob jejich projevu?

ES: viděla sem ten rozdíl projevu mezi českým filmem a německým
filmem.

LS: a jaký byl podle vás rozdíl?

ES: no tak český film mně byl rozhodně bližší.

LS: hm.

ES: bližší.

LS: ale zase sem se přiučila něco u těch německých filmů.

ES: hm.

LS: kterých bylo tedy ehm více než těch českých.

ES: hm, hm. když byste měla ještě říct třeba ty vaše oblíbené herce
nebo herečky, které ste zmiňovala, tak vzpomínáte si třeba na nějaké
konkrétní filmy s těmi herci?

LS: no jistě, Jiří Dohnal.

ES: vaše oblíbené, povídejte. ((smích))

LS: Jiří Dohnal a (...) no tak Hana Vítová, Adina Mandlová, eh (...)
Boháč ((Ladislav Boháč)), Saša Rašilov.

ES: hm.

LS: Eman Fiala. (...) to byly velice známé filmy, které dovedly
člověka upoutat.

ES: a čím vás zaujali právě tihle herci? čím se třeba lišili od
ostatních pro vás?

LS: tak třeba ten Saša Rašilov, ten dovedl prostě vnést takový, (..)
takový humor, který nezapadá do nějakejch takovejch prostejch těch,
ten byl tak jako, dovedl to vždycky podat ten svůj film takovým
způsobem, že ste se nemohl urazit.

ES: hm, hm. a co herečky třeba?

LS: Lída bárová ((Lída Baarová)), Dívka v modrém.

ES: to se vám líbilo? Dívka v modrém?

LS: jo, bylo to pěkný.

ES: jo? ((smích))

LS: Lída bárová ((Lída Baarová)) se mně velice líbila. a potom její
sestra. Zork-

ES: Zorka Janů.

LS: to byla velice dobrá herečka.

ES: ovšem, člověk potom byl ovlivněn tím, že ta herečka prostě začla
jako v těch německých filmech. no a člověk cítil tak jako. to víte,
my sme byli jinak vychovávaní k tomu vlastenectví, takže když ona
začla hrát v německých filmech, nebo začala mít poměr s němec-
s Němcem, takže člověk jako už tu (.) sympatii ztratí.

LS: ta popularita klesla.

ES: ano.

LS: hm. a stávalo se vám třeba, že byste na ty filmy tady těch
vašich oblíbených herců chodila víckrát?

ES: tak z finančních důvodů se to nemohlo stat. ale kdybych mohla,
tak jistě bych šla na některý filmy vícekrát.

LS: hm, hm. a zase se zeptám. třeba jestli ste ňák chtěla je
napodobovat ty herce nebo? (...) ne?

ES: ne.

LS: nebo třeba v těch filmech byly písničky. že jo? tam byla spousta
písniček.

ES: ano, ano, ano.

LS: tady v těch starých filmech.

ES: ano, ano.

LS: zpívala ste si potom ty písničky?

ES: no samozřejmě.

LS: jo?

ES: ano, ano. i ty německý. a to sem taky. víte. ( ) děvče sem
chodila se učit hrát na klavír, takže sem jako v těch, v té pubertě,
těch třináct čtrnáct, strávila u toho klavíru a samozřejmě, že sem
to zpívala.

LS: a třeba na deskách? kupovala ste si ty písničky?

ES: měli sme gramofon.

LS: měli ste gramofon?

ES: ( ) večery, nebyl televizor, takže se pouštěly gramofonový
desky. to se hrály karty. žolíka. takže sme, můj tatínek teda, ty
desky.

LS: takže třeba ty filmové písničky na deskách?

ES: ano, ano.

LS: ste si kupovali. mhm. a bylo pro vás důležité, jestli byl ten
film černobílý, nebo barevný, tady v tom období?

ES: no tak za mého dětství byl jedině černobílý.

LS: černobílý. už vlastně třeba tam barevné se objevovaly. třeba
Sněhurka a sedm trpaslíků byly barevné filmy. takže vy ste se s tím
barevným příliš nesetkala.

ES: nesetkala, ne.

LS: nesetkala, dobře. němý, nebo zvukový?

ES: tak já sem němý nezažila, ale můj manžel-

LS: hm.

ES: chodil se svojí babičkou, ee, to bylo kino někde na Starém Brně,
a protože ona chuděra byla analfabetka, tak si brala mého manžela,
kterej jí četl titulky.

LS: aha, takže v tom kině se promítaly ty němé filmy?

ES: němé filmy s titulkama a můj muž té babičce ty titulky četl.
ovšem od diváků byl okřikován, že? a nebylo to vítaný.

LS: a to bylo až po válce ale, zřejmě.

ES: ne, to bylo za první republiky.

LS: a kdy vy, kdy ste se vdala, to sem se zapomněl zeptat.

ES: v roce devatenáct set padesát sem se vdávala.

LS: v roce devatenáct set padesát?

ES: ano.

LS: aha, tak to ste vlastně nebyli manželé a on svoji matku vodil do
kina-

ES: ne matku, babičku. jako chlapec. jako desetiletý děcko.
((smích))

LS: jo. já sem to špatně pochopil, už to chápu. (...) a to kino, kde
to bylo, asi si nevzpomenete, co to bylo za kino.

ES: no (...) na Hybešove ulici.

LS: počkejte, já tady mám seznam těch kin, tak třeba se dopátráme
toho. Hybešova ulice říkáte?

ES: ano.

LS: já si to tady zkusím dát do vyhledávače. (...) Hybešova (...)
Hybešova tady mám kino Grand.

ES: ano.

LS: bylo to kino Grand? takže tam v těch třicátých letech zřejmě
ještě běžely němé filmy.

ES: ano. dá se říct, že to bylo ještě před tím třicátým rokem,
protože můj muž je o devět roků starší jako já.

LS: hm, dobře. teď tady mám otázku. vlastně už sme taky o tom
mluvili. český, německý film a tak dále. jestli pro vás bylo
důležité, v které zemi ten film vznikl.

ES: ano. samozřejmě. když to byl italský film, tak to pro mě zase
bylo něco jiného, jako třebas rakouský film nebo německý film.

LS: a preferovala ste nějakou tu národnost? z hlediska těch filmů?

ES: rakouskou.

LS: rakouský film ste měla-

ES: ráda, ano.

LS: takže úplně nejradši ste měla rakouské filmy?

ES: ne, to nemohu, nejradši sem měla český. ale na druhým místě byly
rakouský filmy.

LS: dobře. takže ste vlastně nebyla vyhraněná, že byste chodila
vyloženě třeba jenom na rakouský a český film?

ES: ne. chodila sem prostě, jaká byla příležitost. za toho
protektorátu nebylo moc možností.

LS: hm.

ES: to byl buďto český film, nebo německý film, nebo sem tam ten
italský.

LS: tam už se zúžil ten repertoár těch kin.

ES: to- to-

LS: hm.

ES: až teprv po tom pětačtyřicátém roce byly tady ti francouzské
filmy, potom mně teda se líbily anglický detektivky. to už potom sem
si mohla vybrat. to zaplatím sama. jenže to vás už nezajímá.

LS: teď by mě zajímalo, které filmy ste měla ráda a které ne. co pro
vás dělalo film dobrým filmem.

ES: tak kde zvítězilo dobro. (...) tak třebas ee (...) i teďka jsou
ty filmy, kde třebas on má masku a teďka hájí to dobro, tu čest a
nakonec zvítězí. tak vždycky film, ve kterým zvítězilo dobro.

LS: takže to pro vás bylo zásadní?

ES: tak.

LS: to byl pro vás dobrý film?

ES: ano.

LS: aby to mělo šťastný konec.

ES: ano, ano.

LS: dobře. a to sem už se vlastně ptal, jestli ste šla na nějaký
film víckrát. to ste-

ES: bohužel ne.

LS: říkala. hm. a teď je tady otázka, jaké jiné druhy zábav ste měla
ráda kromě kina. tady v tom období do roku čtyřicet pět.

ES: tak ee měla sem lyže, takže sem lyžovala. měla sem brusle,
chodila sem bruslit na stadion. a (...) chodila sem cvičit do
Sokola.

LS: hm.

ES: potom sem chodila do rytmiky k paní Hladké. (...) a hrozně sem
měla ráda turistiku.

LS: hm.

ES: kde když jako se to povedlo, tak sme jeli do těch, na to
Slovensko, do těch Tater.

LS: mhm.

ES: a ty hory.

LS: a dávala ste přednost tady těm jiným zábavám, co ste jmenovala,
před kinem?

ES: myslím, že ne. že kino bylo Alfa.

LS: kino bylo dycky.

ES: na prvním místě.

LS: vždycky na prvním místě. dobře. teď sme už zase už dalšího
rozdílu, dalšího oddílu, pardon. a to sou kina a filmová
představení. a vlastně už sme se toho taky dotkli na začátku, když
sme se bavili, do kterých těch kin ste chodila, už ste to trošku
zmiňovala. jaké byly rozdíly v těch místních kinech?

ES: samozřejmě, že střed Brna byl (...) obsazen kinama, který byly
prostě ee úplně něco jako na předměstí.

LS: hm.

ES: tam byly třebas ty sedadla už (...) měkká, že? tam byly na
předměstí tvrdý. dřevěný. a mm (...) byl taky rozdíl v tom, že když
ste vešel, tak byl prostě bufé. mohl si tam koupit nějaký ten
bonbón. bylo to luxusnější.

LS: hm.

ES: v tom středu města ty biografy byly rozhodně luxusnější.

LS: mhm. a co třeba přístup toho personálu k zaměstnancům, když
byste zase porovnala v těch kinech. byly tam taky rozdíly?

ES: no- (...) to nemohu říct, že by byly rozdíly, protože já jako
dítě, že, sem byla ráda, že sem vplula, že mě nevzali za míl- za
límec a neřekli mně ven.

LS: hm. a tady tyhle vlastnosti, co ste zmínila, to znamená ten
interiér, měkké sedačky. hrálo to roli při tom, jaké kino ste si
vybírali?

ES: no, já myslím, že ten, kdo kupoval ty lístky, tak (...) musel se
řídit podle finančních možností.

LS: hm.

ES: když měl, tak samozřejmě se šlo do kina, kde hrál se film, i
když to bylo v tom dražším kině. jako v tom (...),

LS: čili hrály roli spíš finance a ne to, jak,

ES: finance, vždycky.

LS: hm, dobře. teď tady mám otázku, pokud byste si vzpomněla, z čeho
se obvykle skládal program projekce. jak představení začínalo, co se
dělo o přestávce třeba.

ES: tak zaprvý, dycky byl týdeník. ten týdeník byl velice zajímavý,
protože se člověk dověděl něco.

LS: hm.

ES: a (...) po týdeníku byla pauza chvilečku, ale většinou nebyly
přestávky.

LS: nebyly přestávky?

ES: většinou filmy šly v jednom tahu.

LS: setkala ste se s tím, že by tam byla hudba, v tom kině?

ES: reprodukovaná hudba byla.

LS: reprodukovaná hudba?

ES: ano.

LS: a měla ste to ráda, tady ty doprovodné programy?

ES: (...) tak (..) když to byla hudba, která mně vyhovovalo, já sem
vždycky měla ráda džez ((jazz)), tak sem nikdy proti tomu nebyla.

LS: hm.

ES: takovou dechovku, to už sem si mohla odpustit. ((smích))

LS: ((smích)) co třeba reklamy? diapozitivy nebo krátké reklamní
snímky? to se tam objevovalo?

ES: objevovalo, ano.

LS: objevovalo?

ES: objevovalo.

LS: a bavilo vás sledovat třeba tady tyhle doprovodné k tomu
hlavnímu programu?

ES: ne. je- kromě týdeníků mě to nezajímalo.

LS: nezajímalo?

ES: ne.

LS: dobře. byla ste někdy tady v tom období do toho roku čtyřicet
pět přítomná promítání filmů v domácnosti? že by doma měl někdo
promítačku?

ES: nikdy ne.

LS: ne, to se vám nestalo. dobře. takže můžeme k dalšímu oddílu, a
to je protektorát.

ES: no.

LS: tady se vás zeptám, jak na vás zapůsobily ty změny po roce
třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy. konkrétně
v těch kinech, že jo? protože i v těch kinech byly nějaké změny.

ES: ano.

LS: jak to na vás působilo celkově?

ES: no (...) člověk k tomu měl strašnej odpor.

LS: hm.

ES: ke všemu, co Němci prostě zavedli, tak byl, byl. i když sme to
nemohli dat nějak zjevně najevo, ale ee ta výchova už v té základní,
základní škole nám dala tolik, že sme ten protektorát velice těžko
nesli.

LS: hm, hm.

ES: ale zase byly ty filmy.

LS: hm.

ES: tak člověk musel na ten německej jít, že, když-

LS: teď myslím třeba i vlastně v tom kině, mhm, tam byly otázky
jazyka, že jo? ee, třeba povinná němčina v těch titulcích musela
být.

ES: tak nakonec, víte, (..) já, protože můj tatínek byl živnostník.

LS: mhm.

ES: a jak sem vám na začátku řekla, že to byla německá čtvrt, že tam
bylo většinou jako obyvatelstvo německé (.), hlavně židovské. a to
židovské nepromluvilo česky. takže já sem uměla německy. mě totiž
dali třebas o prázdninách do Svitav, do kláštera k sestřičkám, kde
žádná sestřička neuměla slovo česky. takže- já sem ovládala němčinu.
takže mě, já sem nemusela číst titulky, já sem rozuměla.

LS: jasně. a třeba vypozorovala ste nějaké změny v chování diváků
v tom kině? po tom roce třicet devět? změnilo se nějak chování
diváků v kině?

ES: na českých filmech diváci se projevovali, kdež-

LS: a jak se projevovali třeba?

ES: ee smáli se, když byla nějaká vtipná scéna. ale (..) hrobový
ticho za protektorátu. nedali vůbec najevo, jestli se jim to líbí,
nebo nelíbí, prostě-

LS: i u těch českých filmů, myslíte?

ES: i u čes- prostě byl, byl klid a pokoj, protože každej se bál.

LS: aha, takže lidi měla strach projev-

ES: strach dávat, ano, svoje pocity najevo. ano.

LS: hm. teď se zeptám, jestli ste v tom protektorátu chodila do kina
víc, nebo míň než dřív. (...) stejně?

ES: stejně, myslím, stejně.

LS: stejně? hm. a změnil se nějak ten výběr filmů, na které ste
chodila v tom protektorátu, oproti tomu předchozímu období?

ES: tak to víte, že sme navštěvovali víc český film.

LS: jo? a proč ste navštěvovali víc český film?

ES: protože ee citově sme jako k tomu byli mm blíže.

LS: mhm.

ES: a když teda sme se doslechli, že třebas je to ee závažný v tom
německým, tak sme šli na ten německej film.

LS: mhm.

ES: dyž byla kritika jako třebas, jak sem vám říkala. to si dodnes
pamatuju, to (Ich klage an). a potom tedy sem teda měla ráda tu
Mariku Rek ((Marika Rökk)), protože to byla druhá Ljuba Hermanová
v německým vydání.

LS: aha, takže na její filmy ste chodila ráda?

ES: ano.

LS: hm, dobře.

ES: a teď se. když se přesuneme na konec toho protektorátu, jestli
ste zase vypozorovala, že by se s blížícím koncem války měnilo
chování diváků v tom kině. měnily se nějak ty divácké, to divácké
chování s blížícím se koncem války? zpozorovala ste něco?

LS: no tak ee bylo, ee, já myslím, podle mého, že sme věděli, že to
Němci prohrají, tak ke konci války už sme teda ty německý filmy
úplně ignorovali.

ES: hm. co třeba týdeníky, ten dokumentární materiál, když ste tam
viděli?

LS: tak sme se tomu museli smát, protože to bylo všechno
inscenovaný. to nebylo. když sme viděli, že ee v tom Rusku ta armáda
byla obklíčená. totiž můj tatínek, ten poslouchal Anglii.

ES: hm.

LS: to víte, to tenkrát se nesmělo, ale poslouchala se. takže sme
byli informovaní, jak to v Rusku dopadá. takže když ukazovali, jak
vítězí, tak sme se tomu mohli jedině usmívat.

ES: hm, dobře. a teď tady mám poslední otázku z tohoto oddílu.
jestli si vzpomínáte na první návštěvy kina těsně po osvobození a
případně jaká byla jejich atmosféra?

LS: (...) tak po osvobození. (...) to myslím bylo velké nadšení, že
se k nám dostaly filmy cizí. francouzský, anglický.

ES: hm.

LS: to pro nás jako, ee, bylo velké uspokojení.

ES: ehm. (...) dobře. ještě chcete doplnit něco?

LS: ne.

ES: ne? tak, a teď je tady úplně poslední záležitost. my tady máme
vlastně seznam filmů z těch třicátých a čtyřicátých let, které byly
úplně nejpopulárnější. když byste si měla projít tady ten seznam
filmů, ještě je to na druhé stránce, označila některé, které ste
viděla, které se vám líbily, jak si na ně vzpomínáte, proč se vám
líbily, jakékoli vzpomínky v podstatě?

LS: tak.

ES: zkuste se zamyslet, podívat.

LS: třeba cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem
viděla až teď, to sem neviděla.

ES: hm.

LS: ani ten, ani ten. Dvě- ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ne.
To neznáte Hadimršku, to ano.

ES: to ste viděla v té době?

LS: ano.

ES: šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)).

LS: to ste taky viděla?

ES: ano.

LS: to se vám líbilo?

ES: moc. možná, že sem viděla i toho Pobočníka ((Pobočník Jeho
Výsosti)), ale už si to nedovedu-

LS: už si nevybavujete moc. hm.

ES: Svět patří nám.

LS: hm.

ES: Sněhurka a sedm trpaslíků, Ducháček to zařídí.

LS: a z toho-

ES: U pokladny stál, to byl ten český muzikant ((To byl český
muzikant)). (...) Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou.
(...)

LS: hm. a když ste-

ES: Uličnice, La Paloma. to sem všechno viděla.

LS: a je mezi tím třeba nějaký film, který byl váš oblíbený?
v tomhle seznamu? našla ste tam nějaké své oblíbené filmy?

ES: ono ten Roztomilý člověk. to byl Oldřich Nový, přeci.

LS: mhm.

ES: a U pokladny stál, to byl Vlasta Burian.

LS: a proč se vám líbily tady tyhle filmy zrovna? Roztomilý člověk,
U pokladny stál?

ES: protože ten Oldřich Nový tam podával takový výkon, že (...) ee
to zasloužilo obdiv.

LS: mhm.

ES: bylo to třebas naivní, byl to naivní, ale v těch letech člověk
byl taky naivní, že?

LS: hm, určitě.

ES: dneska třebas bych odešla rozčarovaná.

LS: tak, a tady ještě se můžete podívat. tady je vlastně k tomu
obrazový materiál. můžete si projít k tomu obrázky a plakáty, jestli
se vám třeba vybaví nějaká vzpomínka.

ES: tak toto je Anny Ondrak, nemýlím-li se.

LS: já se přiznám, že zrovna tady tenhle obrázek nevím ani,
z kterého je filmu. ale vypadá jako Anny Ondráková.

ES: to je Anny Ondrak, ano.

LS: hm.

ES: třeba v českým filmů hrál-

((do místnosti vstoupí jiná osoba a odehrává se dialog nesouvisející
s rozhovorem.))

LS: povídejte.

ES: tohle je myslím Hugo gás ((Hugo Haas)).

LS: to je Hugo hás ((Hugo Haas)). to jsou myslím Tři muži ve sněhu.

ES: Chaplin ((Charlie Chaplin)). Nedošinská ((Antonie Nedošinská)).
Marl[a]n, Adina Mandlová, Vlasta Burian.

LS: tohle si myslím, že ste říkala, že ste viděla. Ducháček to
zařídí?

ES: ano, ano. U pokladny stál.

LS: jak vzpomínáte na Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)).

ES: to bylo kouzelný.

LS: jo?

ES: ( ) pro nás to bylo opravdu kouzelný.

LS: to byl právě barevný film, ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), že?

ES: není to z toho Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), tady
toto?

LS: tohle je Šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), no.

ES: toto nevím, kdo je.

LS: to já se přiznám, že teda taky. (...) tohle je z filmu Sobota.
to už je vlastně ten konec protektorátu devatenáct set čtyřicet
čtyři. to byl myslím že poslední film Adiny Mandlové ((Adina
Mandlová)) tady v Čechách.

(...)

ES: toto byl německej film, nemýlím-li se. toho herce taky sem
znala, ale už si méno nepamatuji.

LS: to nevadí. co vás napadne, když ty obrázky si tak prohlížíte?

ES: to mně připomíná moje mládí. ((smích)) které je-

LS: to určitě. (...) tohle jsou srdce v tříčtvrtečním taktu ((Dvě
srdce v tříčtvrtečním taktu)).

ES: ten zpíval. ten zpíval La Palomo, on měl takovej extra spešl
hlas, ten Hans [Albrcht] ((Hans Albrecht)). (...) takže že toho
Hanse [Albrechta] sem taky znala. taky sem viděla ho v několika
filmech.

LS: hm.

((do místnosti vejde Pavla Švédová a nese občerstvení))

PŠ: Lukáši, taky vodu?

LS: prosím?

PŠ: taky vodu?

LS: ne, děkuju.

ES: děkuju vám. děkuji vám. děkuji.

PŠ: nashledanou.

((PŠ odchází.))

ES: toho Hanse [Albrechta] ((Hans Albrecht)) ( ), ten byl
výbornej, krásně zpíval. a tito dva. to je mózr ((Hans Moser)).

LS: hm.

ES: a ten ještě hrál. když se podíváte v televizi na Vídeň, tak
některé ty filmy ještě s ním.

LS: a tohle je kdo? Jára Kohout?

ES: kdepak, to je Němec. to je Němec jako. ten hrál v mnoha. víte,
takový pošuk. jo, takový-

LS: komediální role.

ES: ano. (...) Muži nestárnou.

LS: to se vám líbilo?

ES: to bylo velice. ((smích)) začal s babičkou a skončil s vnučkou.

LS: ano.

ES: on byl tady ten Oldřich Nový dlouhá léta v operetě, v brněnské.

LS: to já vím, no. (...) viděla ste ho naživo někdy?

ES: věříte, že ano?

LS: jo?

ES: můj tatínek miloval strašně cirkusy

LS: hm.

ES: kromě teda kina. a byli sme, tady byl nějakej německej cirkus a
(...), a jak byl biletář, my sme prošli tím biletářem, já sem se
otočila a ten Oldřich Nový tam byl s dcerou.

LS: jo?

ES: jo. takže sem ho jedenkrát jedinkrát viděla v originále.

((prochází fotografie))

ES: no jo.

LS: Svět patří nám. jak vzpomínáte na tenhle film?

ES: byl výbornej. a dokonce v Brně (..) ti dva tady hráli. a my sme
s manželem byli.

LS: v souvislosti s tím filmem tady byli?

ES: ne, v souvislosti s filmem ne, ale vystupovali tady po- já vás
myslím zdržuji, že?

LS: ne, vůbec, vůbec ne. povídejte.

ES: Greta Garbo, to byla herečka.

LS: tu ste taky měla ráda?

ES: taky sem ji měla ráda, ano. (...) a toto je Korbelář. (..)
viděla sem To byl český muzikant.

LS: hm.

((prochází fotografie))

ES: škoda, že skončil tak šp- uboze.

LS: hm.

ES: Nedošinská, Korbelář, Lída Baarová. (...) to byl buďto Hašler,
nebo Lamač.

LS: nebo Martin Frič, možná.

ES: jo.

LS: Zpívající bloud, to byl. viděla ste to, ten film?

ES: ne.

LS: to byl jeden z prvních vůbec zvukových filmů.

ES: to sem myslím ještě do kina nechodila. ((smích))

LS: to ste byla asi ještě moc malá.

ES: Dobrá země.

LS: Dobrá země, hm. to ste taky viděla?

ES: hm. tak vám děkuji.

LS: to je úplně všechno, my sme to vyčerpali. já se zeptám ještě,
sama byste chtěla ještě cokoliv doplnit, co byste chtěla říct ke
svým zážitkům v kinech do roku devatenáct set čtyřicet pět v Brně?
(...) cokoli co tady ještě nezažilo, co byste chtěla sama ještě
doplnit nebo říct, budeme hrozně rádi.

ES: já bych chtěla jenom říct, že sme byli vděční za každý český
film, který byl za toho protektorátu promítaný.

LS. hm.

ES. protože pro nás, jak sem už jednou z-zmínila, byl nej-
nejbližší. (..) protože každý národ má určitý prostě způsob jednání,
jiný způsob humoru.

LS: určitě, no.

ES: takže český film nám byl nejbližší. (...) nevím, jestli vám to,
co sem vám řekla, k něčemu bude.

LS: určitě. to je právě to, o co my se snažíme, co sháníme. vaše
vzpomínky, vaše subjektivní dojmy.

ES: tak na vaše zdraví.

LS. na vaše zdraví. (...) takže už nic nechcete doplnit, nebo?

ES: ne.

LS: takže já už to vypnu.

Konec rozhovoru

Marie (1928) 0.0 3:1168
Whole interview

Rozhovor vedl: Luděk Havel
Rozhovor přepsal: Kateřina Maťátková a Luděk Havel
Datum a místo: 5. 5. 2009, byt MB, Pompova ulice, Brno-Komárov

Rok narození: 1928, sourozenci: bratr mladší o pět let.

Bydliště do roku 1945: Otevřená (dnes Burešova – Veveří).

Povolání rodičů: Otec zřízenec u Dopravního podniku, matka v domácnosti.

Povolání narátora: V dětství navštěvovala školu na ulici Terezie Novákové. Pracovala jako
administrativní pracovnice na úřadě.

LH: výborně, tak už je to v pořádku. takže já začnu tím, jak sem vám
říkal. vy ste tedy Marie B. [je to tak?]

MB: [ano.]

LH: ee narodila ste se v roce?

MB: devatenácet dvacet osum.

LH: osum, á kde ste tedy bydlela do roku čtyřicet pět?

MB: no bydleli sme, ee když sem se narodila, tak sme bydleli na té
Otevřené ulici, to je naproti Lužánkám.

LH: ehm.

MB: (...) a v děvětatřicatém roce ee rodiče koupili v Řečkovicích
domek, a tak sme bydleli tam.

LH: ehm, hm. (..) a kam ste chodila do roku čtyrycet pět do školy?

MB: to sem chodila v Řečkovicích.

LH: v Řečkovicích. (..) ee vzpomenete si, kde to bylo, na které
ulici třeba?

MB: no, no na Terezii Novákový myslím, že to bylo, na konečné jako
ee (.) jak jak byla jako ta konečná za-...

LH: ehm.

MB: stanice, tam byla taková smyčka a u toho byla škola, menovalo se
to Masarykova.

LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?

MB: tatínek byl zřízenec u Dopravního podniku a matka byla v
domácnosti.

LH: ehm. měla ste sourozence? bratra, sestru?

MB: nó bratr mně zemřel. jako měla sem bratra, ale zemřel na
rakovinu a byl taky jakó ee zaměstnanej v tom Dopravním podniku,
jako inženýr byl.

LH: ehm. a bratr byl starší, nebo mladší, než vy?

MB: mm bratr byl o pět roků mladší.

LH: pět roků mladší. á ee jakého vzdělání ste dosáhla?

MB: já sem chodila na obchodní školu.

LH: tady v Brně?

MB: v Brně, no.

LH: hm. a poté, když ste vychodila školu, jaké bylo vaše povolání?

MB: no v administrativě jsem pracovala.

LH: takže úřednice na ňákém [úřadě?]

MB: [ano.]

LH: á kdy pro vás skončilo takové to pravidelné chodě- chození do
kina, kdy ste přestala chodit ňák častěji do kina, vzpomenete si,
kdy to bylo?

MB: mm no tak my sme potom ee chodili jako pořád, pak sem se vdala,
měla sem děti a tak jako sme neměli možnost někde chodit, a tak sme
chodili právě do kina.

LH: tím myslím třeba i po té válce mm jestli třeba, do kolika let
eště ste chodila nějak pravidelněji do kina?

MB: no hlavně až potom, až sem měla děti.

LH: ehm.

MB: předtim sem chodila taky, ale jenom tak jako ee nepra-, no
vlastně taky asi pravidelně, ale to bylo kino, jako takový v
Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) víte ještě se tam (točilo)
takhle promítal...

LH: [hm.]

MB: [tam] z- jako kamarádi moji třeba, a (..) takže tam sem taky
chodila, no ale já nevim přesně už jak často, ale tam sme chodili
potom pravidelně dvakrát v týdnu.

LH: ehm. a to, takže to nebylo ňáké pravidelné kino, když ste
říkala, že tam mm ňácí kamarádi promítali, nebo...

MB: no, no bylo, ale bylo to v sokolovně, bylo...

LH: [hm.]

MB: [to] takový eště em prostě byla přestávka mezi tím, že, nebo se
jim to někdy strhalo. ((smích))

LH: ehm. á kdy ste bylo asi tak úplně naposledy v kině?

MB: [na- na-]

LH: [já nevím jestli] třeba před deseti lety, nebo naposledy třeba,
já nevím...

MB: no naposledy sem byla, je to asi rok, nebo (.) tak nějak ná tech
e Vratné láhve.

LH: ehm. ale nějak pravidelněji už tedy nechodíte do kina?

MB: no tak já nemůžu teď chodit.

LH: jasně.

MB: jinak jako ee jako tady je klub důchodců a tak ee voni někdy t-
chodí do kina.

LH: ehm. tak teď se vás budu ptát na otázky, které sou mm, které se
budou týkat do období do ukončení vaší obecné školy ee vzpomenete si
na svůj úplně první návštěvu kina? kdy ste úplně poprvé byla v kině?

MB: to si nevzpomenu.

LH: nevzpomene- a jaká je vaše [úplně nejstarší...]

MB: [em to-...]

LH: vzpomínka na kino?

MB: mm no tak já j- e jedině na to kino v těch Řečkovicích ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), na tó ee tó takový, kdy teda tam byla
přestávka, kdy s- kdy kdy to se promítal tam někdo takhle, že,
nebylo to nějaký, odborný, nebo tak, ale ale vobčas se to strhalo
aj. ((smích))

LH: ((smích)) a nevzpo- nevzpomenete si třeba v jakém roce to bylo,
n- nebo na taková ta úplně první vzpomínka, na kterou si vzpomenete
na kino mm, co se vám třeba ňák zapsalo do paměti?

MB: mm no tak to mohlo být tak ee jako za té války tak ve štyrycátým
roce možná, nebo aj tak předtím.

LH: ehm, takže nějak třeba předtím rokem devatenáct set čtyřicet...

MB: [ano.]

LH: [ste] by- byla ste v kině [ňák, nebo...]

MB: [ano, ano.]

LH: ale přesněji si tedy nevzpomenete si.

MB: ne, přesně nevím.

LH: nevadí, nevadí emm jak často ste jako dítě, zhruba do těch svých
deseti let, to jest do ukončení té obecné školy, jak často ste
chodila do kina?

MB: no to vůbec nevím, to s- sem spíš chodila jako do divadla ee na
(.) kašpárka a na (.) takový e bylo tady kašpárek (ferína) a
kašpárek, nevím jak ten se menoval, tak to spíš tam.

LH: takže do těch deseti let ňák častěji ste do kina [nechodila?]

MB: [ne,] ne.

LH: ehm. a pokud ste v tomto období šla do kina, šla ste spíš sama,
nebo třeba s rodiči, nebo s kamarády?

MB: mm nó tak, te- tehdá to bylo ještě nepřístupný, tehdá mně ještě
nebylo tolik roků, tak vždycky sem musela z- jít ee s rodiči...

LH: ehm.

MB: nebo prostě s někým starším.

LH: jasně, a do těch svých deseti let, takže v podstatě to máme tak
zhruba do doby d- do začátku války, ee která kino ste navštěvovala v
té době, když ste šla do kina, do kterého to bylo?

MB: nó to v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), ale to
bylo ee kino jako takový v sokolovně, víte...

LH: [ehm.]

MB: [se] tam promítalo.

LH: á jaký, nebo proč to bylo právě toto kino, bylo to tím, že bylo
nejblíž to kino?

MB: ano.

LH: á jak se mm jak se vyjadřovali třeba vaši rodiče ó kině, jak h-
jestli se jim ee jestli chodili sami do kina, nebo jestli vás
podporovali v chození do kina?

MB: no tak jo, ale oni sami moc nechodili do kina.

LH: ehm, takže k- vás ňák v tom neomezovali, nebo...

MB: [né, né.]

LH: [nevím jak] to říct. ne? á ee jaký byl postoj, nebo jak se
chovali třeba učitelé ve škole, mluvili třeba o filmech, o kinech,
říkali vám třeba, že v tom kině něco hrají a podobně?

MB: em-em.

LH: vůbec? ták á v- vy ste říkala, že moc do kina nechodila v tu
dobu, takže ee dá se říct, že ten, to kino vás v tu dobu do těch
deseti let ňák pro vás nebylo důležité, že ste ňák mm častěji
nechodila do kina...

MB: ne.

LH: ňák se to neprojevovalo třeba, že byste [se s kamarády
bavili...]

MB: [to né, no tak,] tó eh potom jako ee už ee jak sme byli větší,
tak ano, to eště em jenomže to bylo ee tehdá m- myslím do patnácti
let dokonce nepřístupný.

LH: mhm mhm. tady už to mám tá Tělocvičná jednota Sokol v
Řečkovicích v podstatě v tělocvičně tam [to kino.] ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

MB: [no, no.]

LH: mhm. á ták můžeme se ee posunout emm o trošku dál, já se tady
podívám. em, když ste skončila mm když ste skončila chodit dó s-
skončila ste docházku do obecné školy, začala ste chodit častěji do
kina třeba, když vám bylo víc jak třeba těch deset let?

MB: ne to (to stejný).

LH: á, já to tady rychle proběhnu. (...) á v té době ste stále
chodila do těch Řečkovic do toho kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)),
nebo...

MB: nó (pak) stále.

LH: ehm, ehm a jinak kromě těch Řečkovic, kromě té sokolovny ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), měla ste třeba nějaké jiné oblíbené kino,
třeba v Brně, ve městě?

MB: no ee to sem jinam nechodila tehdá.

LH: a kdyby ste si vzpomněla...

MB: protože to se muselo dojíždět zase, že.

LH: ehm.

MB: a tehdá jako em to bylo s- jako ee po pětačtyrycátém roce vůbec
ee ani elektriky nez- nejezdily, to sem chodila i do p- práce pěšky.

LH: ehm, ehm. já teď spíš mluvím ee teď spíš mluvím o tom období ee
ještě vlastně během války, vlastně od začátku války, do konce války,
jestli třeba v průběhu války [ste chodila do kina?]

MB: [no tak to sme] chodili, jo.

LH: ehm, a mm stále to byly ty Řečkovice? ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

MB: no.

LH: á co se vám, nebo co se vám líbilo třeba na tomto kině, co co si
co si pamatujete z toho kina, nebo proč em jestli vám něco uvízlo v
paměti z toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích))?

MB: no to už, to už ani moc ne.

LH: ták ee, takže stále ty ty Řečkovice, em takže nedá se říct, že
by em ss, dá se v podstatě říct, že to kino v těch Řečkovicích
((Kino Sokol v Řečkovicích)) ste navštěvovala hlavně kvůli tomu, že
bylo, že bylo blízko, že ste nemusela dojíždět [nikam nikam dopra-
...]

MB: [no blízko a chodili] tam jako o spolužáci a a všichni i jako...

LH: ehm. á bylo třeba v této době, nebo třeba i později ee v Brně
nějaké kino, kam ste nechodila, které vám třeba to kino se nelíbilo,
nebo...

MB: nó tak ee ee já sem tak ee kromě těch Řečkovic nikam jako
nechodila.

LH: ehm, ehm.

MB: nebo ani sem <nesměla chodit.>

LH: jasně. no a v té době, jak vy ste se obvykle v tom kině chovala?
em jestli třeba v tom kině v té sokolovně, jestli se třeba j- jedlo
něco v průběhu promítání?

MB: ne, ne.

LH: ne. a nebo třeba bavili ste se s kamarády o...

MB: [no to ano.]

LH: [v t- nebo] myslím v kině třeba.

MB: no to ano.

LH: bavili ste se kon- ee...

MB: hlavně při týdeníku. ((smích))

LH: ((smích))

MB: <když tam byli, jako pochodovali třeba ti němečtí vojáci, tak to
sme se bavili.>

LH: takže spíš, že vás to nebavilo, nebo, že vás to nezajímalo,
nebo...

MB: ne spíš sme si dělali takovou legraci, (.) <aby to nikdo
neviděl.>

LH: ((smích)) takže sté při v průběhu toho týdeníku ňák to
komentovali a pak třeba potom, při tom [filmu po tom týdeníku?]

MB: [ne, no tak potichu] ((smích)) <a všechno,> protože voni
pochodovali v jako tak tím způsobem, že mo- tak ee vysoko...

LH: [hm.]

MB: [dávali] nohy, že, a to to pro nás bylo výsměšný.

LH: á při filmu samotném ee reagovali třeba diváci hlasitě nějak na
film, třeba tleskalo se, [nebo...]

MB: [ne, v té] v té době ne.

LH: v té době ne. á potkávala ste v kině své známé, své kamarády?

MB: ano, to sme chodili většinou vi- víc nás.

LH: ehm. a mluvili ste pak spolu třeba o tom filmu, když ste šli z
kina?

MB: no to sme museli zas už být doma, tak... ((smích))

LH: [takže...]

MB: [<to sme] neměli čas.>

LH: a pak třeba ve škole, nebo nějak probírali ste třeba ty filmy,
na [kterých ste byli?]

MB: [no tak to] ano.

LH: á mm projevovalo se to nějak třeba mm v ňákých, nevím, jestli
třeba soutěžích, jestli ste, nebo jestli ste se mm dohadovali o tom,
kdo viděl kolik filmů, nebo...

MB: ne, ne.

LH: ták, teď se můžeme ee teď se zeptám přímo na ňáké konkrétní
filmy. ee vybírali ste ee vybírala ste si ňáké konkrétní filmy, na
které ste šla do kina? jestli [ste měla ňáké oblíbené?]

MB: [no my sme] ee my sme chodili pravidelně teda v dvakrát v týdně,
takže eh ta, to se měnilo ee dvakrát v týdnu se měnil tam film.

LH: ehm.

MB: tak potom to ee jako sme chodili pravidelně už.

LH: takže to nebylo spíš o tom, že byste si vybrala ňáký film, na
který pudete, ale jakmile byl nový film, tak [ste]...

MB: [no.]

LH: tak ste šla do kina. á ee získávala ste v té době informace o
filmech třeba z plakátů, nebo z novin, nebo...

MB: ano.

LH: a kde, kde?

((něco padá))

LH: je, pardón. kde hlavně to bylo tedy?

MB: no ó tehdá sem odebírala to kinoreví ((Kinorevue)) myslim se to
menovalo.

LH: ehm.

MB: tak nějak v tom (..) a potom jako bylo dost jako ee psaný ee
psáno o těch filmech, nebo o hercích, nebo byly fotky herců, že, tak
te- tak z tohoto.

LH: takže z toho časopisu kinoreví ((Kinorevue)) á em díky tomu ste
ss- si vybírala ňáký film, na který ste šla, nebo spíš to bylo pořád
o tom, že ste prav- byla pravidelnou návštěvnicí [toho]...

MB: [ano.]

LH: toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)). á mm bylo
pro vás ee při výběru filmu důležité, nebo r- šla ste třeba radši na
film, když tam hrál nějaký váš oblíbený herec, nebo měla ste [nějaké
oblíbené herce?]

MB: [no to víte, že ano.] ((smích))

LH: kteří to byli třeba?

MB: no tak třeba naproti nám bydlel, nebo bydlel, mm měl maminku mm
Gustav Nezval, a vedle nás by- bydlel (Eda) Cupák ((Eduard Cupák)).

LH: (...) [a vy ste...]

MB: [ten ovšem] hrál až později.

LH: ehm.

MB: ten chodil ještě do školy tech v té době ee ale v jako mm on
chodil taky d- do Řečkovic do školy, kde tady vždycky něco
recitoval, nebo prostě už měl odmala takový (.) takové zájem.

LH: ehm. á vy ste se nějak třeba znali třeba s těmi Nezvalovými,
nebo s těmi...

MB: no s tou maminkou ano. protože ona a bydlela v takovým malým
domku a měla, ee neměla tam vodu, bylo vedle jako n- na chodníku byl
hydrant, tak chodila tam jako pro pro vodu a prostě se tam bavila ee
s těma em sousedama a tak, prostě byla ee o svym synovi, že tak
jako.

LH: hm, takže dá se říct, že vy ste chodila vlastně ná ee na filmy,
kde hrál em vlastně váš soused, by se dalo říct, nebo že [ste se na
něj...]

MB: [no taky taky] nó.

LH: a kdybyste si měla vzpomenout třeba na ňákou oblíbenou herečku z
té doby?

((ticho 13 vteřin))

MB: no tu tu Zitu Kabátovů ((Zita Kabátová)). (...) pak Adina
Mandlová byla. (...) možná si ještě vzpomenu. ((smích))

LH: dobře, tak jenom mm mě teď napadlo, když ste menovala tyhle ee
tyhle herce, ee čím vás zaujali, čím byli třeba jiní než ostatní,
nebo proč ste je měla třeba radši něž ty než ty ostatní?

MB: no tak tře- třeba ten Gustav Nezval mm von ee chodil tam do
lesa, tak sme ho potkávali a on byl tak byl teda velice hezkej
člověk a měl ee měl krásný tmavý oči. (..) tó jako ee my sme proti
němu byli eště ee mm o hodně mladší, no ale byli sme nadšeni, když
sme ho potkali. ((smích))

LH: ((smích)) takže to v podstatě i vás lákalo do toho kina, že ste
mohla vidět třeba jak ste říkala [ty jeho tmavé oči tam a...]

MB: [no tak (.) taky], no.

LH: ehm. a co třeba ty herečky? čím vás zaujaly ty herečky?

MB: no nevím, oni byly už ee v té době velice známý ty herečky, že a
počkejte, já si nevzpomenu na další, (.) možná za chvíli.

LH: a mm chodila ste na ňáký film ee třeba opakovaně s některým z
těchto herců?

MB: no chodila sem. (..) to to byla myslim mm Maskovaná milenka, v
které hrál ten Gustav Nezval. (..) (ale) pak... (...) jestli je hr-
teď nevim, jestli je hrál v Divé Báře ((Divá Bára)), ale to nevím už
určitě. (...)

LH: ehm. (.) á vy ste tedy třeba šla na některý film s Gustavem
Nezvalem ((Gustav Nezval)) se podívat ještě jednou, nebo spíš ste
chodila...

MB: prosim?

LH: jestli ste šla třeba se podívat ještě jednou na ňáký ten film,
nebo...

MB: nó určitě.

LH: a vzpomenete si na nějaký konkrétní film třeba?

MB: no to byla ta Maskovaná milenka, ale to sem na tom byla víckrát,
ale teď nevim v kterým, (..) to už je trošku dlouho na mě. ((smích))

LH: ee bylo pro vás důležité v té době, jestli šlo o film černobílý,
nebo barevný, nebo vzpomínáte si třeba na ňáký barevný film tady z
této doby?

MB: no tak to nebyl ještě b- barevný film.

LH: ehm. a v té době, když sme tady u těch technických věcí, ee bylo
ňák pro vás důležité, nebo viděla ste v té době e ňáký film němý (.)
ještě?

MB: nó něco sem viděla, ale to bylo spíš takový politickýho něco, to
nevim jak se menovalo. (..) no m- mám dojem, že to bylo ee ze
šaplinem ((Charlie Chaplin)) něco.

LH: ehm. (...) takže spíš ňáké ty mm němé grotesky [myslíte.]

MB: [no, no, no.]

LH: [ehm.] a hrálo pro vás ňákou roli, ve které zemi daný film
vznikl? jestli to byl film český, nebó americký, nebo německý?

MB: no tak spíš, spíš se mně é spíš se mně líbily český filmy...

LH: [ehm.]

MB: [protože] ee ee jako s těma titulkama to bylo takový aj mm
prostě ne- nebylo možný tak sledovat ten film, když tam byly
titulky, tak přece jenom to bylo mm vel- když ste chcel titulky
přečíst všechny, tak potom jako ó s- nebylo, nebylo to ono.

LH: ehm, ehm. já se velice omlouvám, na chviličku.

LH: poďme.

MB: oni si chcou hrát myslim.

LH: tak já se omlouvám za to přerušení, (.) ee poďme se vrátit k těm
filmům, vy ste říkala, že hlavně ty české filmy ste [si vybírala.]

MB: [no o rozhodně] radši.

LH: ehm. ee kt-...

MB: ono tehdá se ani tolik cich- cizích filmů nehrálo.

LH: a které filmy ste měla, které filmy ste měla ráda a které ne?
(...) to je možná taková trošku zvláštní otázka, spíš jestli radši
ste chodila třeba na komedie, nebo radši na nějaká [zami-]

MB: [ne, radši] na nějaký romantický, nebo takový film.

LH: ehm. takže spíš ste hledala v tom filmu takovou tu romantiku.

MB: [no.]

LH: [ňáké] takové to... ták vy ste už říkala, že ste na některý film
šla vícekrát, ee že to byla tuším ta Maskovaná milenka?

MB: ehm.

LH: jestli se nepletu, á jaké druhy jiné zábavy ste měla ráda? vy
ste už zmiňovala divadlo, že ste chodila do divadla, co pro vás bylo
důležitější, spíš to divadlo, nebo to kino?

MB: no tak to kino bylo i jako přijatelnější v- ve všem.

LH: ehm.

MB: protože ee jednak z s do kina sme museli dojíždět, že á musela
už s ee být taková příprava a oblečení všechno, tak radši teda to
kino bylo takový mm [hned.]

LH: [hm.] tak ee já se tady teď podívám na ta kina, i když mm
uvidíme co s tím uděláme, vy ste říkala, že hlavně ste chodili do
těch Řečkovic ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee...

MB: no potom potom už sme chodili i do Králova Pole, protože to už
se tam pak aj zrušilo, myslim, po válce a (..)...

LH: [takže do konce...]

MB: [pak tam byly] ještě kruhy a em takový věci všechno, že jako v
tělocvičně.

LH: ehm. takže do konce té války to byly hlavně ty Řečkovice...

MB [no.]

LH: [a až] teprve...

MB: [no.]

LH: [po] válce to Královo Pole. ee vzpomenete si, jak to tam třeba
vypadalo, vy ste říkala kruhy, že tam byly, á takže v té tělocvičně
byly třeba židle, nebo jak se tam, jak to tam [vypadalo?]

MB: [židle, židle.]

LH: [židle] tam byly, ehm.

MB: no tak jako sklápěcí takový, ale em dřevěný židle.

LH: a ty tam ňák přinesli a pak třeba po představení zase [odnesli?]

MB: [mám dojem], že to vej- vyklízeli zase.

LH: ehm. em bylo ňák poznat, že to je třeba, že to je sokolské kino?
třeba jestli uvaděči, nebo někdo tam třeba chodil v sokolské
uniformě?

MB: ne, ne, ne, ne.

LH: ne, vůbec. ee z čeho se v té době skládal program projekce? vy
už ste zmiňovala, že ste se bavili hlavně mm při těch týdenících,
jak to tam vlastně vypadalo? vy ste přišla do kina, zhaslo se, co se
co co nejprve promítali, jak to vypadalo to [promítání?]

MB: [no býval] tam em jako krátký film nějaký nějaký takový k- jako
kreslený spíš, pak byl týdeník a pak byl zase ještě k- jeden krátký
film a pak teprv byl film...

LH: ehm.

MB: pak byla přestávka (..)

LH: a po přestávce?

MB: prosím?

LH: po přestávce [následovalo...]

MB: [mm byl] film, no.

LH: ehm. á měla sté zájem o ty mm o ty doprovodné části programu,
bavilo vás koukat třeba na ty [krátké filmy?]

MB: [ano, ano.]

LH: em které vás bavily a proč, nebo čím vás bavily?

MB: no myslíte ty ty takový ty krátký filmy?

LH: ehm, ehm.

MB: nó, em to bylo takové, já nevim (..) prostě za- zábavný no ne-
nebo em legrační aj. (...)

LH: taková zvláštní otázka, byla ste někdy přítomna ee promítání
filmů v domácnosti? jestli třeba někdo z vašich známých kamarádů měl
doma projektor, že by promítal třeba doma?

MB: ne, ne, akorát sme bydleli jako v těch Řečkovicích, tam ten
promítal jako zn- (.) zn- ne spolužák, ale jako asi ó třídu chodil
výš a tak n- nás tam někdy jako [pozval.]

LH: [ehm.] ale to bylo v té sokolovně?

MB: v té sokolovně, ale z- zvlášť tam ee měla byla místnost, že, na
to.

LH: takže teď mluvíte o tom kině, kam ste chodila, kde se promítalo,
že tam promítal někdo z vašich známých, rozumím rozumím [tomu
dobře?]

MB: [no, ano,] ano.

LH: (..) ták ee teď se tady mám takové téma to je ta doba
protektorátu. ee vy už ste hodně z toho řekla, ale ještě to tedy
zopakujeme. ee jak na vás působily změny po roce devatenáct set
třicet devět, kdy začaly platit protektorátní předpisy ee bylo třeba
mm ňák cítit, že třeba do některého kina chodí spíše Češi, do
některého spíš Němci, nebo tam u vás v těch [Řečkovicích se to
ňák...]

MB: [ne, tam tam] nechodili Němci, ee Němci tam chodili jenom Češi.

LH: ehm, a chodila ste do kina více nebo méně než dříve, během
protektorátu?

MB: (..) no řekla bych, že (.) žé že jako že to bylo stejný, protože
nakonec jiný zábavy nebyly.

LH: ehm, a v té době změnil se nějak ee výběr filmů, na které ste
chodila, jestli ste třeba víc začala chodit na komedie, nebo spíš na
ňáké jiné filmy?

MB: mm no tak já moc ee komedie nemam ráda.

LH: takže hlavně pořád ty ty...

MB: [ano.]

LH: [ty] romantické filmy. (..) em změnilo se nějak chování diváků v
kině s blížícím se koncem války, bylo to ňák cítit v tom kině na
těch divácích?

MB: (.) no em já myslím, že jo, že spíš jako když když tam ne- ee
něco bylo, ňákej ten pochod tech Němců, tak že, žé jako spíš se tomu
usmívali, nebo smáli.

LH: ehm. takže bylo to třeba i nahlas slyšet ňák ty reakce těch
lidí?

MB: no, později potom ano.

LH: ehm.

MB: to pokud byla válka, tak ne, protože to se každej bál.

LH: á vzpomenete si na svojí úplně první návštěvu po osvobození naší
republiky?

MB: ano, to byl nějakej povídkovej film, ale jak se menoval, já
névim. (.) hrála tam Brejchová ((Jana Brejchová)) a bylo to hm
prostě ó tom jak (.) em jak se seznámila s ňákym tym ruským vojákem
a ee jako domluvili se potom, jenom že ee měla napsanou adresu na
tabuli v v tom (.) v ve škole a přišel tam někdo a smazal to, takže
ona potom nevěděla jako tu adresu.

LH: ehm. (..) a to bylo tedy těsně těsně ňák po osvobození tento
[film ste viděla?]

MB: [no, to bylo] po osvo- osvo-...

LH: á změnila se třeba nějak atmosféra toho em ta atmosféra v tom
kině, chovali se diváci jinak, bylo to znát?

MB: no určitě.

LH: a jak se to třeba projevovalo?

MB: nó ch- byli všichni <spokojenější.>

LH: jasně. [tak já, pardon...]

MB: [hlavně teda hlavně] teda, tam bylo dost ee po po té válce tam
bylo eště te- dost ruských vojáků á tam se em mm pořádaly dycky tam
takový ee nějaký zábavy a tam teda t- to bylo hodně eh jako
navštěvovaný a hodně jako veselý.

LH: ehm. takže...

MB: [prostě...]

LH: [potom] potom představení třeba ňák tam ještě ňáká veselice,
nebo i při tom představení myslíte takhle?

MB: ne tom bylo venku. (..)

LH: ehm. (.) takže em třeba v průběhu představení už venku byla ňáká
ňáká oslava, nebo ja- to říct, nebo spíš potom filmu?

MB: mm no spíš předtím, nebo i potým to bylo dost často tam.

LH: ehm.

MB: to bylo i mimo ee jako ee když sé byl film aj mimo film.

LH: tak já tady mám seznam filmů, ee nevím jestli to, d- doufám, že
to přečtete, ee je to seznam, které byly promítány v českých kinech
v letech ee devatenáct set třicet až do roku devatenáct set čtyrycet
pět, takže pro vás v podstatě zhruba a tady od toho roku začne ee
začneme dole em můžete se na to podívat a zkusit označit mezi nimi
filmy, na které ste třeba chodila, nebo které byly vaše oblíbené
filmy?

MB: no (tady) ten film si pama- to je e ten ee cé ká polní maršálek
((C. a k. polní maršálek)), to si pamatuji, že bylo pak tý dvě srdce
((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ne, tam ee bylo jinak, to
nebylo štvrt taktu, to znáte Hadimršku ((To neznáte Hadimršku)), to
taky...
LH: (...) vzpomenete si, proč se vám třeba ty- zrovna tyto filmy
líbily?

MB: no tak to to tam hrál Burian ((Vlasta Burian)), v tom cé kamu
polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), myslím, (.) hm, To
neznáte Hadimršku, taky sem viděla, levíček ve službách šerko-
šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), taky, (.)
Pobočník Jeho Výsosti, taky, Šešt že- žen Jindřicha osmého ((Šest
žen Jindřicha VIII.)), to taky...

LH: (...) vzpomenete si, jestli ste třeba tady ee jak sou v seznamu
z těch filmů viděla některý častěji, vícekrát?

MB: no tak em To neznáte Hadimršku, to sem viděla víckrát. (...)
Pobočník Jeho Výsosti, to taky vim, že tam je, e šes je Šest žen
Jindřicha [osmého...] ((Šest žen Jindřicha VIII.))

LH: [ehm.]

MB: to taky.

LH: teď myslím, jako jestli ste na ně šla do toho kina třeba víckrát
na tyto filmy?

MB: (...) no to nevim, ale tady ke ee vlastně To neznáte Hadimršku,
to bylo potom už e už v televizi.

LH: ehm.

MB: á (..) ten levíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to
taky bylo v televizi, (..) ten Pobočník Jeho Výsosti bylo taky v
televizi, Šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to bylo
taky v televizi.

LH: tak nám spíš de o to, jestli v té době do roku čtyrycet pět ste
třeba na některý z těhle filmů šla třeba dvakrát, třikrát, čtyrykrát
do kina (...) nebo jestli [ňák...]

MB: [to] Svět patří nám, to sem byla tam víckrát. (...)

LH: a byl pro vás [ně-...]

MB: [Ducháček] to za- e zařídí ((Ducháček to zařídí)) taky, Sněhurka
a sedm trpaslíků taky, (..) U pokladny stál, to taky, (.) To byl
český muzikant, to sem byla na tom dokonce víckrát, (...) tady ten
Roztomilý člověk, to taky myslim sem byla víckrát, to Muži
nestárnou, to sem byla několikrát.

LH: proč zrovna na tomhle filmu několikrát?

MB: prosím?

LH: proč zrovna na tomto filmu ste byla několikrát?

MB: ee no ten se mně líbil.

LH: a vzpomenete si proč, jestli to bylo třeba em díky hercům,
nebo...?

MB: no i ee ano i i herco, i ten námět byl takovej dobrej.

LH: (...) a máte některý z těch filmů spojený třeba s ňákou
konkrétní vzpomínkou, že ste třeba s někým šla do kina na ňáký ten
film, nebo... (..) jestli pro vás n- ňáký z těch filmů něco znamenal
víc než třeba ty ostatní filmy?

MB: no tak to eště sem nebyla stará ((smích)).

((ticho 15 vteřin))

LH: tak jestli k těm filmům si nevzpomenete už, tak já ve své
[podstatě sme se... ano.]

MB: [Neviděli jste Bobíka?], to taky.

LH: (..) ták děkuji ee v podstatě už sme se dostali na konec, já se
snad ještě na závěr zeptám, jestli byste chtěla dodat něcó o čem sme
dosud ee nehovořili, třeba ňákou vzpomínku na ňáké kino, na ňáký
film, nebo na něco ve spojitosti tady s tím? (...)

MB: no tak ee pak eh jako sem ech se mně hrozně líbil jeden film,
ale to byl nějaký cizí a menoval se... (...) Pastorální symfonie, na
tom sem byla taky víckrát a ten se mně hrozně líbil.

LH: co vás na tomto filmu (.) zaujalo, že ste na něj šla častěji,
nebo víckrát tedy?

MB: nó ten se mně líbil (.) to bylo o takové jako dívce, která byla
slepá a která em našel ten pastor a pak vlastně se eh ju nechal
operovat, aby viděla a zamiloval s- von ju miloval a ee i ten jeho
syn ju miloval a tak takový to tak asi to bylo.

LH: takže spíš to bylo kvůli tomu, že to byl zamilovaný film...

MB: [no taky.]

LH: [s takovýmhle] příběhem.

MB: no.

LH: dobře, a ještě na něco si vzpomenete třeba s těmi s těmi kiny,
nebo?

((ticho 20 vteřin))

MB: no tak to Muži nestárnou se mně taky líbilo, ta tam sem byla
taky víckrát, to hrál Nový ((Oldřich Nový)) tam.

LH: ehm. (...) tak já myslím, že to můžeme uzavřít, já vám tedy moc
děkuji.

Konec rozhovoru

1

Emilie (1922) 0.0 3:2578
Whole interview

Rozhovor vedla: Lucie Roušová
Rozhovor přepsal: Tomáš Mlčoch
Datum a místo: 21. 4. 2009, pracovna 5, Ústav filmu a audiovizuální
kultury FF MU, Brno

Rok narození: 1922
Bydliště do roku 1945: Narodila se v Dolních Kounicích, poté žila
v Německých Bránicích (dnes Nové Bránice). Když bylo narátorce 13
let, přestěhovala se do Brna do Medlánek.
Povolání: Narátorka dosáhla středoškolského vzdělání. Pracovala
v Královopolské, z čehož se později stal Chepos, kde zůstala do
důchodu.
Povolání rodičů: otec dělník, matka v domácnosti
Sourozenci: žádní

LR: nabízím a <nikdo bohužel nechce>. tak, tak se do toho můžeme
dát.

EF: vy se mě budete ptát, já [budu odpovídat], že?

LR: [já se vás]... přesně tak.

EF: ((směje se))

LR: no, nejdřív ee se vás chci zeptat, to ani nesouvisí s tou
kinematografií, s těmi kiny, ale jenom abychom měli právě na-
nahrané nějaký ty údaje ee v- vaše méno a tak dále.

EF: ano, ano. Emílie F.

LR: mhm a kdy ste se narodila? [rok?]

EF: [devatenáct] set dvacet dva.

LR: ahá, [opravdu]?

EF: [ano], ((směje se)) to je, co?

LR: to mi nikdo neřekl, kdy ste se narodila.

EF: ((směje se)) pamětník.

LR: mhm, tak přesně to potřebujeme.

LR: ee dále by mě zajímalo, jaké bylo povolání vašich rodičů do toho
roku devatenáct set čtyřicet pět.

EF: no rodiče moji byli staří, ale em ee pracovali v jézédé ((JZD)),
maminka. a otec, ten u dopravních podniků jako dělník. pracoval.

LR: a maminka pracovala?

EF: maminka, v jézédé ((JZD)). jo, počkejte, to ještě byla
v domácnosti.

LR: mhm.

EF: a byla totálně nasazená taky, že. ta pracovala v nějakym v té
závodě, tam jak se de do České, já nevim, jak se to menuje.

N1: Manoušek.

EF: Manoušek, jo, u firmy Manoušek pracovala. no a potom po roce
čtyřicet pět v jézédé ((JZD)).

LR: mhm, dobře. ee dále by mě zajímalo, jestli ste měla bratra nebo
sestru?

EF: ne. nic, nikoho.

LR: mhm a potom jakého vzdělání ste dosáhla? jenom stručně.

EF: středoškolského. [vzdělání].

LR: [mhm.]

EF: no a ehm pracovala sem ehm taky kde sem pracovala?

LR: to mě zajímá taky, jenom opravdu [stručně].

EF: [nó], napřed v Královopolské a pak se z toho utvořil Chepos a
z toho Cheposu sem šla do důchodu.

LR: mhm, dobře. a poslední otázka z tohoto okruhu. kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina?

EF: nó, em pravidelné navštěvování, to...

N1: před deseti lety.

EF: před, no em po roce osmdesát devět by se řeklo, protože to se
začalo byt pro nás finančně, jó a neúnosné. a taky se mi přestaly
líbit filmy. moc do toho cpali politiku. á potom ee ty filmy měly
příliš mnoho postelových takových těch scén a em zkrátka a dobře a
hodně se střílelo a všechno a to ee absolutně teda nevyhovovalo,
takže sme úplně přestali chodit do kina.

LR: mhm, dobře, děkuju. ee takže teď už se přesuneme k [tomu,] co
nás opravdu zajímá.

EF: [ano].

LR: k tomu navštěvování kina ee ve vašem dětství ee teď by mě
zajímalo ee ještě sem se chtěla zeptat, kdy ste navštěvovala tu
obecnou školu?

EF: já sem ji navštěvovala, jó to bylo, původně se menovaly Německé
Bránice, ale pak se přemenovali na Nové Bránice po roce čtyřicet
pět. tam sem měla e tu em obecnou [školu tam. na venkově].

LR: [mhm, navštěvovala ste] jí asi od roku?

EF: prosim?

LR: kdy? v jakých letech ste ji navštěvovala?

EF: ehm.

N1: (když ti bylo) šest roků.

EF: když mně bylo šest roků. no tak to znamená před <osmdesáti
lety>, ((směje se)) [to je (hrozný)].

LR: [mhm, (takže)] devatenáct set dvacet osm (asi to bylo)?

EF: ((směje se)) devatenáct set dvacet dva, no tak bez bez těch
techto, no tak před osmdesáti lety, osmdesát dva.

LR: mhm, takže devatenáct set dvacet osm. a pak se chodilo do obecné
pět let?

EF: no, do obecné ano, pět let. pak sem chodila do
měšťanky kounické, tam do Kounic ((Dolní Kounice)) a mhm em pak sme
se přestě- ve třinácti letech sme se přestěhovali tady sem do Brna.

LR: mhm.

EF: a tady sem pak pokračovala.

LR: a v Brně ste (bydleli kde)?

EF: a pak byla válka.

LR: mhm a v Brně ste bydleli kde přesně?

EF: bydleli? v [Medlánkách].

LR: [mhm], Medlánkách.

EF: to sme byli vybombam- [vybombardovaní dokonce].

LR: [mhm, to sem], to sem slyšela. a teď už opravdu teda k tomu
kinu. jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina?

EF: první moje návštěva kina mně byly čtyři roky, protože to sme
bydleli eště, bydleli ještě na venkově. a ( ) já sem se
narodila původně v Kounicích ((Dolní Kounice)). to bylo malé
městečko, že, a to byly ty pojízdné kina. no a moji rodiče, protože
na to kino chtěli jít, že, to byl zázrak, když něco takového přišlo
za první republiky. no tak mě vzali na záda holt a já šla s nima,
takže... a byly to němé filmy tehdy, že. tak já si akorát pamatuju,
maminka mně potom řikala, první ten film se menoval Sklenice vody. a
to vím, že takovej hézkej s fouskama, že podal takové hezké ženě
sklenici vody, ale o co šlo, to teda sem nevěděla, ale tu Sklenici
vody, ta se mně zafixovala nějak do paměti. tak to byl můj první
film.

LR: dobře a vzpomínáte si teda na to cestovní kino, aspoň třeba na
ty návštěvy, co (vlastně) probíhalo?

EF: no, cestovní kino, to přijelo do městečka a tam si prostě
udělali ten ( ), že mhm všelijak no a mhm byli sme tam pod
stanem, někdy i bez stanu, že ale voni pak měli i stan později,
protože abysme nezmokli, kdyby pršelo, že. no. tak se tam všechno
vybalilo, židle tam byly poskládaný, my děcka někdy sme seděli na
pytlech na zemi, ((směje se)) (vite,) zvrácený úplně hlavy, tam nás
rodiče dali, ale mhm to nás brali s sebou, protože neměli nás kam
dát, že, a chtěli to vidět, no mhm takovej zázrak velikej, že. no a
(bylo) to němý, jo, bylo to takový poskakování všelijaký. no ale
bylo to kino.

LR: mhm.

EF: tak to asi tak. to je taková vzpomínka.

LR: ee a jak často ste jako dítě do svých těch deseti let v té době,
kdy ste chodila do té občanky ee chodila do kina? jak často?

EF: no, to jedině, to sem já jako soukromě nechodila, jedině když
škola prostě něco takovou ňákou pohádku za odměnu, že sme byli třeba
hodní, jo, tak prostě nás vyvedla do toho kina, to byla ňáká snad
pohádka, ale to mně nějak neutkvělo ani v paměti, páč toho bylo tak
málinko, že to to ani... už taky to, že sme se do těch Kounic
((Dolní Kounice)) museli jít, tam potom bylo kino ((kino Sokol)),
normální, tam udělali z bývalé hospody jako nějaký sál takový malý a
dali tam ty židle, takže pak už tam bylo kino, že, a em tak to bylo,
že sme bydleli v těch Bránicích ((Německé Bránice – dnes Nové
Bránice)), vono to bylo přes půl hodiny ee cesty pěšky, tak pro nás
děcka, jo, mhm taky nás uhlídat, jak se říká, dřív uhlídáte pytel
blech ((směje se)), jak nás děcka, takže mhm to si ani nevzpomínám
mhm na čem sme byli, to ani si nevzpomínám.

LR: mhm.

EF: to bylo tak vopravdu málinko.

LR: dobře. a takže vy ste chodila, jak ste řekla za odměnu jako od
školy do kina, že vás ( ).

EF: no ano, no to sme byli moc všichni, ne já, ale všichni, sme byli
moc hodní, když nás tam prostě jako mhm ten pan učitel zavedl, že, a
škola za nás zaplatila, protože to byly vstupné korunu, že, no tak
za nás zaplatili tu korunu a ještě byla sleva na padesát haléřů,
takže ee jako to škola nám to takhle, ale to bylo velice málo.

LR: takže v tom případě ten názor učitelů školy na kino byl kladný?
nebo?

EF: no byl. dá se říct byl. ale ee prostě poměry, které tehdy byly
vůbec na tom venkově a všechno jim neumožňovaly, aby ee prostě to
bylo častějš. určitě by nás tam zavedli častějš, protože zas
přednáška třeba o přírodě nebo já nevim o čemkoliv, vždycky když je
ještě doplněná, že o- obrazově, no tak není nic ideálnějšího, že.
určitě by to byli udělali, ale mhm ee prostě mhm tak nějak to nešlo,
no.

LR: a o těch filmech ste se bavili pak i v té škole s panem učitelem
nějak?

EF: prosim?

LR: ee o těch [filmech, co] ste viděli v tom kině, [jestli ste se
pak bavili ve škole]?

EF: [ano]. [no ano, ano to se probíralo], protože jeho zajímalo, jak
sme dávali pozor, jestli sme tam nešťouchali. tak ho zajímalo
((směje se)), takže sme si pak o tom vyprávěli, že jak a ehm ee
ptali sme se taky, když nám bylo něco nejasného a tak. Jistě, to sme
probírali. to byla událost veliká. pro nás. mhm.

LR: a v tomto období ste teda ste tedy chodila do školy s tim panem
učitelem nebo resp- s tou třídou a s rodiči...

EF: ano.

LR: a ještě s někým jiným?

EF: ne.

LR: ne.

EF: ne.

LR: v té době občanské školy, dobře. a to kino, navštěvovala ste
tedy ta cestovní kina, jak ste řikala a pak ještě to kino ((kino
Sokol)) ee v těch Kounicích? ((Dolní Kounice))

EF: ano, no (tam).

LR: a to se, pamatujete si, jak se jmenovalo?

EF: jo. mám dojem, že Sokol.

LR: mhm.

EF: protože to byla taková ehm taková cvičebna jako hm tělocvična
nějaká, protože se tam cvičívalo, a pak se tam daly židle, jo, a...
mám trojklaný nerv a mě zlobí ((směje se)). takže ee se tam prostě
nastrkaly židle na tu sobotu neděli. myslím, že v týdnu se nehrálo.
ne, jenom sobota, neděle. a takže tak to tam bylo a mám dojem, že to
byl Sokol. Sokol.

LR: a která e nebo jak často se hrálo o tom víkendu. vy ste řikala
sobota, neděle a [jestli se hrálo jedno představení] nebo...

EF: [no odpoledne, odpoledne] se hrálo tak pro děcka jako takový
ňáký ta pohádka a večer potom v sobotu večer, v neděli odpoledne pro
děcka a večer pro dospělé.

LR: a takže tam to fungovalo tak, že se tam vlastně ty židle jenom
nanosily, [že to jako nefungovalo ( )].

EF: [ano, nanosily a pak se odnosily], ano, ano.

LR: aha a ty židle, ty už tam byly, když ste přišli?

EF: nó, to [už tam] bylo, nó, to už tam bylo.

LR: [(jo, to už)], ((směje se)) (to už bylo připravený).

EF: ee to už tam bylo ano. to, to dělali obyčejně nějací chlapci,
víte, ještě školou povinní. tak tam chodili pomáhat a narovnali to
tam a zas to potom vodrovnali, no. to byly takový akce.

LR: a mezi místními o to byl zájem?

EF: no jistě, to víte že jo. dyť to bylo em to byla jediná kultura
zanešená, že, plus nějaké to divadlo, který se tam ochotnický hrálo,
to taky teda byl, bylo mhm když tam přijelo nějaké pojízdné divadlo,
tak to pro nás taky bylo ohromný zážitek, že. ta kultura tam.

LR: a vy ste řikala, že teda to byl nejspíš ten Sokol a ee mě by
zajímalo,

EF: tam byl Orel taky, ale orli, ti neměli takovýhle, ti cvičili, to
ani nevím kde, ti neměli možnost mít samostat- Sokol jo, ten měl.
ten byl bohatší, bych řekla. tak měl jako samostatnou em tu na
cvičení tu.

LR: mhm a když tam byl teda ten Sokol nejspíš, tak ee ovlivňovalo to
nějak to představení, [to promítání]?

EF: [ne, ne], ne, ne, absolutně. né. to bylo jedno.

LR: ( ) to bylo jedno.

EF: hlavně když ste seděla a koukala na film ((směje se)).

LR: dobře. a jiná kina už ste nenavštěvovala?

EF: ta v mládí ne.

LR: mhm.

EF: až potom v Brně, když mně bylo těch třináct, čtrnáct, patnáct.
tak pak už v Brně.

LR: a jaký byl názor rodičů na film a na kino?

EF: no tak ti byli rádi, že taky někam vyšli, protože práce od
nevidim do nevidim. jak to bývalo na venkově, že, a takže pro ně to
bylo zážitek, když se do toho kina, oni nechodili pravidelně nebo
něco, to byla náhoda, když se dostali, když práce to dovolovala, že.
takže tak asi.

LR: a vás podporovali nebo odrazovali od chození do kina?

EF: né, mě podporovali, co se týče, mě podporovali. teda ale jó,
jaksi bez námitek jakýchkoli, ne, když to jenom trochu šlo, tak
řikám tatínek mě vzal na záda a a prostě ((směje se)) nějak sme tu
cestu <absolvovali> ((směje se)).

LR: byl pro vás v tomto věku, v tomto dětském věku, film důležitý?

EF: (.) no tak důležitý em em řekla bych, (.) em takový zvláštní a
vzácný. tak bych to řekla. pro nás venkovany tehdy. [vzácný a
zvláštní].

LR: [mhm] a, mhm a promítalo se v tom vašem chování? třeba jesi ste
si s kamarádkami, [kamarády hráli]? ( ).

EF: [no, no jé] dělali sme filmový hvězdy, dávali sme na sebe nějaký
šály a (.) to zlobí, (.) [šály].

LR: [nepomůže vám voda] nebo?

EF: em to, (.) nepo- to nepomůže. a já sem si vzala ty kapky a mě to
zlobí (..) vzali sme si nějaký ty šály a nějaký prostě sme se módili
všelijak, jo, a dělali sme, že máme kožešiny a já nevím co, no. a
byli sme filmový hvězdy. tak asi, no.

LR: mhm, pamatujete si třeba, která z těch hvězd byla vaše oblíbená,
na kterou ste si hrála?

EF: tehdy (...), jéžišmarja, (..) no tak v té době to byla myslim
rita hajvortová ((Rita Hayworth)) (..)

N1: ( ).

EF: prosim?

N1: čeplin ((Charlie Chaplin)) byl napřed, ne?

EF: no, čeplin ((Charlie Chaplin)) jistě. to byli ale ti staří
takoví. em em em, ježišmankote, v té době, v té tobě, viš? (.) to už
potom bylo pozdějc. ale jo, čeplin ((Charlie Chaplin)) ano, protože
čeplin ((Charlie Chaplin)) ten hrál ještě v těch em em kde se
nemluvilo.

LR: mhm, (těch němých filmech).

EF: ano, tak tam hrál on. ano tak to byl taky starej herec. koho
ještě, kdo kdo tehdy, (.) té době, (.) Anny Ondráková, Anny
Ondráková.

N1: ( ).

EF: no ale ta byla potom pozdějc trošku, no ale, eště em tu sem eště
já zažila, (..) ta zpívala, tančila, ale ta už potom nebyla v němém
filmu, ale ta už byla v tom ozvučeném, (..) em to už je moc dávno. (
).

LR: (to nevadí), tak se můžeme přesunout dál, abychom po- pokročili.
ee teď už se přesuneme do toho ee do toho období té měšťanky.

EF: ano.

LR: to znamená ten třicátý třetí, pokud dobře počítám a ty [další
roky].

EF: ano. [ano, ano].

LR: ee jak často ste chodila do kina v tomto období? to znamená od
těch vašich jedenácti [do] patnácti.

EF: [tak] to vám řeknu přesně, protože v Řečkovicích tam bylo kino a
taky Sokol ((kino Sokola v Řečkovicích)), tam se cvičilo a pak se
tam na sobotu, neděli se taky daly ty židle, a protože sme tam
s kamarádkou Zdenou Vaškovou, sme chodily spolu. my sme tam měly dva
kamarády, kteří ty židle tam nanášeli a vždycky, když se zhaslo, tak
nám tam přistrčili dvě židle a my sme tam byly zadarmo. dneska už to
můžu říct, že (jo), (že sme...), takže sme chodívaly pravidelně do
kina, buď v sobotu anebo v neděli. v neděli, když sme měly
domluvený, my sme řikaly trampovat, jo, když sme měly domluvený
ňákou vycházku ven někde, tak sme tam šly v sobotu večer, jo. a
jinak sme chodily v neděli, ale pravidelně. vopravdu to sem teda
znala filmů. no ale vzpomínat si na nějaký ty, no, na něco si
vzpomenu. ale já sem si tady taky něco napsala, safra, abych
nezapomněla. no, (.) tak s-, pak sem chodi-, pak sem chodila ještě
do Králova Pole. v Králově Poli, tam byl film, tam bylo kino Besední
dům a kino Union, pozdějc kino Oko. tak do Beseďáku ((Besední dům))
tam sme chodívaly, tam to stálo myslim dvě koruny nebo co, tak
nějak. no a e tam už to bylo kvalitnější, to už nebylo jen takový,
v tech Řečkovicích, tam už sem tam to tak zabrnělo, zavrnkalo nebo
co ledasjak, ale v Králově Poli to už bylo kvalitnější. no tam už
sem si pak užívala... chcete (vědět,) nějaký herce filmový?

LR: určitě.

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček, ale, co
měly filmy takovou přednost ňákou. každý film měl v sobě, ee teda e
provázelo ho taková melodie ňáké pisničky. to byl tehdy takový hit,
by se dneska řeklo. ta pisnička, tu tam některý ten herec nebo
herečka zazpívali, jo, a každej film a lidi si to zpívali potom, jo.
eště když ee eště někdy, když sme ve městě, když se kupovala ňák
vstupenku, tak oni vám k tomu dávali takovejhle letáček, jo,
s fotografií těch hlavních rolí a tam byl text té písně, která
provázela ten film. čili my sme, to byly jednoduchý nápěvy jenom,
jo, čili my sme prostě už si to zpívali, když ta písnička byla
pětkrát zazpívaná během filmu, tak já už sem jí uměla, že. takže asi
tak to bylo. to byla takováto jako se mně tak líbilo, že to bylo,
nó, to byly Dohnal ((Jiří Dohnal)) a Vítová ((Hana Vítová)),
Sextánka i Hana Vítová, Sextánka, Rolf Wanka, to byl krásnej e em
původně Němec, ale mluvil česky, tady to byl, to byl jé, to byl taky
můj taky ten... Věra Ferbasová. no Ferbasovou. já sem byla takový
trošku divoč- divočejší dítě, takže Ferbasová ((Věra Ferbasová)), to
byl můj vzor, poněvač ta teda, to byl takovej e em tekovej em
nezmar. no, Ideál septimy Gustav Nezval ten bydlel v Řečkovicích
dokonce a když bývala ee sokolovna, jó, byla ee ta byla přeměněná
v sál, kde byly šibřinky, kde se tančilo a plesovalo. víte to bylo
všecko jeden sál a tam se to měnilo. tak on když tam přišel, no tak
já nevim, to bylo úplně, děvčata byly úplně unesený, když von jako
s někerou tančil, tak málem se ani nekoupala po tym dotyku. takže to
byl, to byl Ideál septimy. Vdavky Nanynky Kulichovy, nó, to byla, eh
to byla Hanka Vítová ((Hana Vítová)) e eh Antonie Nedošinská, Pištěk
((Theodor Pištěk)), jo to byli takoví e eh dva e eh, to bylo dueto,
který vždycky hrálo maminku, tatínka, pokaždý nějak. no a teď se
v té rodině něco odehrávalo. (..) Přítelkyně pana ministra, Adina
Mandlová, to dokonce se dávalo už ned- eh teď jako po roce osmdesát
devět, se to mám dojem dávalo Přítelkyně pana ministra. no lída
bárová ((Lída Baarová)) Dívka v modrém, Oldřich Nový, lída bárová
((Lída Baarová)) natočila strašně moc všelijakých filmů. no viděla
sem jich hodně, ale paměť, (.) jó, to bych potřebovala na to víte
nějakej čas, abych si na to nějak na všecko vzpomněla, ale aspoň tak
zhruba. (..), lída bárová ((Lída Baarová)), (...) Madla zpívá
Evropě, zdeňka solanová ((Zdenka Sulanová)), ta krásně zpívala, to
děvče nádherně zpívalo a Ladislav Boháč, ten tam dělal ňákého
profesora nebo co, jo, tak to bylo taky moc hezký. Mravnost nade
vše, nó, tak to byl hugo has ((Hugo Haas)), Světla Svozilová. Světla
Svozilová, to byl takovej typ herečky, em eh která vždycky hrála
nějakou takovou potrhlou trochu anebo e em uhádanou anebo em em já
nevim no em takovou, anebo takovou uťáplou. to byl takovej typ
herečky. Otomar Korbelář, vrasta, Vlasta Fabiánová, Helena Bušová,
to byly taky em prostě takový, světla. no a potom, to už byly
mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)), americká herečka, Byl lásky
čas. Děvče ze zlatého západu, (.) ta zpívala nádherně, to t- to to
byl požitek uplně. a eh to byl ten Byl lásky čas, to bylo jako s-
stará herečka taková, která vzpomíná eh zpěvačka, která vzpomíná,
čili v tom filmu zazněly různé úryvky oper.

LR: mhm.

EF: to bylo moc pěkný teda. kvalitní, to teda, že z toho člověk něco
měl, že to nebyla taková em nějaká taková ta červená knihovna, jak
sme říkali. pak deana derbinová ((Deanna Durbin)) no to byla švédská
z- ta zpívala nádherně byla moc hezoučká, to bylo takový hezký dítě.
marika réková ((Marika Rökk)) to byla rakouská. ta tančila, zpívala
e em to byl taky takový divoch. teď z mužů klárk gejbl ((Clark
Gable)) a nelson edy ((Nelson Eddy)), ten nádherně zpíval a bylo to
dycky dueto s tou mekdonaldovou ((Jeanette MacDonald)), ti s- hodně
hráli spolu. širlej templejová ((Shirley Temple)) no to už vůbec a
mohla bych menovat do nekonečna.

LR: vzpomínáte si na nějaké (ty) konkrétní filmy? třeba jestli ste
na něm byla v kině a (přímo) nějaký zážitek s [těmi herci]?

EF: [no], to teda man- mám zážitek, na tom Byl lásky čas mně bylo
právě šestnáct roků. a já sem šla do toho kina do Králova Pole do
Beseďáku ((Besední dům)), vedle mě seděl... sama. měla sem
k narozeninám takový kabátek, takový do fialova károvaný, sem se
hrozně nesla a vedle mě seděli dva vojáci, jenže toto, ten film byl
tak trošku smutnej takto, já bréčela, voni mě utěšovali ti vojáci,
ale slečno, dyť neplačte, dyť to je jenom kino. mně to nepomohlo já
sem bréčela a bréčela. na to teda si <vzpomínám>, že to byl film,
když mně bylo šestnáct roků, no.

LR: dobře. a v té době, když ste chodila do té měšťanky, to znamená
těch jedenáct až patnáct let, to ste řikala, že ste chodila do toho
Oka ((kino Oko)) nebo Union, [( ) taky ještě, potom]...

EF: [Union ano, taky ale to zřídka kdy].

LR: mhm. potom do toho Sokola ((kino Sokol)), tam ste chodila teda
opravdu hodně pravidelně, jak ste řikala.

EF: no.

LR: potom do toho Besedního domu [a ještě] ste chodila někam v této
době?

EF: [ano]. no, em em, to byla výjímka, výjimka, když hrál ve městě
prostě ňáký hráli film, kterej jako výhledově se nedostal do toho
Králova Pole.

LR: mhm.

EF: jo, tak to a chtěla sem ho vidět, tak to výmečně. na kterym my
sme tam... já už ani nevim, na kterym takovym sme tam byli. (.), to
si už nepamatuju. ale byly to někdy...

LR: takže výmečně?

EF: výmečně, opravdu výmečně. tam to taky stálo dost peněz a penízky
nebyly.

LR: měla ste svoje oblíbené kino v této době?

EF: no tak ten Besední dům, to bylo takový, nó.

LR: co se vám na něm [líbilo]? proč ste tam chodila?

EF: [nó]. Besední dům se i vyklidil, vite, zase židle pryč a tam se
tančilo, byly tam plesy, takže vono to všecko bylo takové
víceúčelové.

LR: mhm. a byl nějaký důvod, proč ste chodila zrovna... nebo proč
byl, proč bylo oblíbené zrovna to kino, ten Besední dům?

EF: no, jednak bylo blízko.

N1: vysoký, prostornější.

EF: prostornější, ano, ano. bylo vysoký, nebylo to takový em takový
malý jenom a udušený, jo? už to bylo vopravdu a bylo to ty židle už
nebyly (rovno), ale bylo to...

N1: až pozdějš.

EF: až pozdějš.

N1: (napřed) bylo vpředu jenom. Besední dům ten sál byl vpředu a pak
v té aj dole [( )].

EF: [aha] a potom to předali dolů, jo, jo, jo, jo. vidiš to já sem
(se)...

N1: ( ).

EF: jó, to sme pak chodili dólu a tam to bylo teprve tak ee eh po-
postupně.

N1: tam bylo pak široký plátno už.

EF: mhm.

N1: to (už až) teď.

EF: mhm.

LR: eh

N1: teplá voda by ti nepomohla na ten zub? teplá voda?

EF: mhm mhm, [ne], ne, ne, ne.

LR: [čaj]?

EF: no nic, nějak to doděláme.

LR: no, pokud vás to opravdu bolí, tak (si) můžeme přerušit a...

EF: ale [né, né].

LR: [( )].

EF: to budem pokračovat.

LR: dobře tak bylo naopak v Brně kino, které ste neměla ráda? kam
byste vůbec nešla?

EF: to se nedá říct.

LR: mhm.

EF: nebyl důvod, nebyl důvod.

N1: ta blechárna.

EF: prosim?

N1: ta blechárna.

EF: a... no tam sem nechodila, ale jak se to menovalo ale?

N1: (eh).

LR: to bylo, nebylo to kino Studio? nebo...

EF: Studio? já nevim, jak se to menovalo. řikalo se tomu blechár...
jó, na té eh, jak se jede na Koliště, že tam eh.

N1: ne, ne, ne.

EF: Elektra.

N1: ne.

EF: ne-e? (...).

N1: jak jezdila do, jak se řikalo do ( ) na tym
rohu tam, tam byla ta blechárna. teďka tam prodávaj hadry. to už je,
to kino je dávno zrušený. takový uzoučký dlouhý, blechárna se tomu
řikalo.

EF: á, jo, jo, ale jak se to menovalo proboha, to nevim. no tak,
[tam sem] nechodila zásadně.

LR: [to nevadí].

EF: řikalo se tomu blechárna. tak sme tam, tam sme [nechodili].

LR: dobře. a chodila ste do různých podle toho, jestli ste šla sama,
s rodiči, s [kamarády]?

EF: [ne eh], já sem chodila s kamarádkou. my sme byly takový jakoby
dvojčata spolu se Zdenou, jo, tak všude sme chodily spolu, když eh
do té války em jo, tak když sme byly jako mladý holky, čtrnáct,
patnáct, šestnáct, sedmnáct, jo, tak to sme chodily všude spolu jak
svázaný. žádná neměla kluka žádného, no tak sme prostě chodily
spolu. tak asi no.

LR: dobře, dále by mě zajímalo to chování v kině. jestli ste měla ve
zvyku v kině konzumovat nápoje...

EF: ne, nikdy! a neměla sem to ráda, když tam někdo šustil. ale ono
se tehdy chodilo totiž mezi prodávat dycky mezi těma, tak chodili
prodávat nějaký ty bonbóny anebo něco, a to potom se kolikrát
vozývalo to šustění a já sem to neměla r- nikdy sem si ani sem na to
neměla peníze, já sem byla velice chudá, musela sem si moc šetřit,
(dřív) sem si ušetřila na kino, takže ehm e neměla sem to ráda,
nikdy sem to nekonzumovala.

LR: a oni chodili ee před představením?

N1: v přestávce.

LR: [v přestávce]?

EF: [v přestávce], ano.

LR: aha.

EF: byla jedna přestávka vždycky a v té chodili.

LR: mhm a (prodávalo se to)?

EF: ano a prodávali.

N1: a stříkali voňavku mezi lidi.

EF: jo a jo, stříkali voňavku ( ), mezi lidi. ano, voňavý,
ano parfém. musíš mně dycky napovědět něco. jo, stříkali voňavku,
máš pravdu. a měli takovej před sebou koš takovej, jo, jo, a tam ste
si mohla vybrat ňáký ty cukrlátka jo a a prostě bonbónky a
(všelijaký takový) cukrlátka.

LR: a bavila ste se během ehm projekce filmu [s ostatními diváky]?

EF: [ne]! kdepak.

LR: mhm.

EF: já koukala, kdepak. já sem, protože já sem to totiž hltala
vždycky a v pondělí jsme mívali ve škole vaření a v poledne byla
hodina volno. a já jim ten film děvčatům vykládala. my sme měly,
mohly jít dom na tu hodinu třeba na oběd a my sme nešly, protože
děvčata řikaly, ne, ne, budeš nám vykládat, cos včera viděla. no a
já strášný, já sem to vždycky všecko, já sem to uměla vykládat, no.

LR: mhm.

EF: [tak asi].

LR: [takže] vy ste byla ve třídě vlastně známá, že chodíte do kina?
[třeba] [ostatní spolužačky nechodily tak často]?

EF: [jo, jo]. [ne, ne], ne, ne, ne. no protože do školy eh tam do
Řečkovic tam chodily děvčata, který byly třeba z Jehnic, z Ivanovic,
ty to měly daleko moc, že, a všechno, takže em nás, co sme tak mohly
chodit, bylo málo.

LR: mhm. ee reagovala ste vy nebo jiní diváci hlasitě na ten
promítaný film? potlesk? smích?

EF: potlesk ne, no ale smích samozřejmě, když bylo dobře, smích né,
ale mhm jinak nic.

N1: smích a ( ).

EF: jedině smíchem.

N1: smíchem, no.

EF: smíchem.

LR: mhm. a po filmu nebo během něho se e potlesk ozýval?

EF: ne.

LR: ani po filmu?

EF: ne, nikdy, ne, to nebylo zvykem.

LR: dobře. eh a v kině ste, potkávala ste své známé?

EF: nó, potkávali sme se tam, no jistě.

LR: mhm. a po- ee poté, co ste šli třeba společně domů, bavili ste
se eště o tom [filmu]?

EF: [ano], no tak eh em to až sme vyšli ven, tak podle toho, odkuď
kdo byl, že? když náhodou já sem byla z Medlánek s tou Zdenou, takže
když někdo byl náhodou taky z Medlánek, no tak sme šli společně domů
a když někdo nebyl z Medlánek a eh ehm eh a potkali sme se tam, tak
sme si (pokafrali) trošičku a pak sme šli teprve domů, že.

LR: ee teď by mě zajímalo, jak ste si vybírala konkrétní film, na
který ste šla do kina?

EF: no, já sem si moc vybírat nemohla, protože sem chodila do těch
Řečkovic ((Kino Sokola v Řečkovicích)) každý týden, takže mně to
bylo jedno, co hráli, hlavně, když sem byla v kině, ale ehm e jako,
že by se mi všechno líbilo, to se nedalo říct, jo, páč to bylo mhm
vopravdu taková červená knihovna, ale vite eh e vž- v té eh e době
takový eh e ono všecko vždycky dobře dopadlo, vždycky to dobro
zvítězilo nad tím zlem. a to bylo to důležité. ať to byla slátaninka
nevim jaká románková, ale toto vždycky a co teda tam nebyly takový
ty scény postelový. to né, to nebylo, bylo to takovej eh film
akorát, že se tam políbili, to bylo všechno, jo a bylo to takový
líbivý bych řekla. líbivé filmy takový no to se nemohl hledat žádná
ňáká... (...) no, (.).

LR: dobře. a vy ste řikala, že teda výmečně ste chodila do toho
centra, do těch kin, tak ee co vás na těch filmech zaujalo, nebo jak
ste si vybírala tyhle filmy?

EF: eh no tak tam už kdybych si tak vzpomněla. tam už mě jako
zajímal nějaký hodnotnější film, prostě e tam o něco šlo. buď to
bylo z přírody, anebo ehm e nebo ehm e ehm e tam prostě tam už o
něco šlo. nedá- eh jinak bych to nedokázala vyjádřit. tak tam sem
obětovala i tu korunu nějakou, že jo.

N1: nebo známej herec nebo herečka.

EF: anebo známý herec a herečka, ano. kterej ano ten film, řikám,
nebyl plánovanej do toho Králova Pole, proto sem tam šla a (bych-)
ano, za herečkou taky a za hercem.

LR: mhm, dobře. ee kde ste získávala informace o těch filmech?

EF: (..), jédamane, kde sme to získávali? no v Králově Poli to bylo
jednoduché, poněvač tam byly plakáty dycky, jo, na celý měsíc třeba.
no a eh e ve městě vlastně taky. každé kino mělo svůj velký plakát,
kde to bylo vždycky napsaný, kdo hraje, jak a eh e co se hraje.
takže sme si mohli vybrat.

N1: a (ten) týdeník. a při tým týdeníku byla reklama (
) a filmu.

LR: mhm.

EF: a tak, jo. jo, ano, ano, týdeník byl. ano, vždycky. a tom i
vždycky inzerovali, ano.

LR: mhm, dobře a ee vy už ste teda mluvila samozřejmě o těch všech
hercích a ee že pro vás někteří byli oblíbení.

EF: no, oblíbení.

LR: takže měla ste opravdu své nejoblíbenější?

EF: no, ideály, že takový no. pokaždý jiný, že, a když bylo špatně,
tak sme (vo ně) plakali, no a takže, když zas ne, tak sme se
radovali, no tak asi. ((směje se)), to byly ty šestnáctiletý dušičky
takový, no, ještě nezkažený ((směje se)).

LR: a vy už jste mluvila tedy ee o té Ferbasové ((Věra Ferbasová)),
že jo. takže ta byla asi vaše [nejoblíbenější].

EF: [no], to byl můj úplně idol.

LR: mhm.

EF: jednak ona byla hezká, hezká, ale to bylo takové žihadlo
doslova, jo. pu- ano, hodně, ((směje se)) manžel mně ukazuje, ano ta
dovedla teda pusou mlet [nepředstavitelně]. jo, ale ona vždycky tam
hrála ňákou takovou kamarádku aj ve škole, jó, když byla ta
Sextánka, tak tam hrála takovou kamarádku a vždycky takového
diblíka, kde zpívala nějakou pisničku takovou, jo. já sem hned uměla
tu pisničku. my sextánky sami na to dbáme, naše třída ustavuje
vzory, to ještě do dneška si pamatuju. ale ta byla taková moje bych
řekla i, i nejmilejší. skoro bych řekla. Ferbaska ((Věra
Ferbasová)).

LR: a chodila ste na její filmy nebo na některé jiné filmy těch
vašich oblíbených herců opakovaně? že ste si vyhlídla třeba, že
dávají znova ten film, tak...

EF: ne, opakovně ne. zas říkám, hrály roli peníze.

LR: mhm.

EF: ráda bych, ale nešlo to.

LR: dobře. a bylo pro vás důležité, jestli šlo o film černobílý nebo
barevný, těch [barevných samozřejmě] bylo...

EF: [barevný], barevný tehdy nebyly. to byly všecko černobílé.

LR: mhm, třeba ňáké grotesky takové ty ee americké tuším ty
dysnyjovky ((Disney)).

EF: no, v- to, no jo, to už potom bylo americké filmy pak už, jo.
jo, máte pravdu, ano tam... to bylo.

LR: mhm. a bylo... když už teda hráli ten barevný, tak šla ste
opravdu jako na něj, že to byla atrakce nebo ( ).

EF: ehm no tak, ehm, že to bylo odpoledne e někdy se nedalo jít
večer, třeba že to bylo odpoledne, no a byla to taková, takový
pohádky, takové pohádkové to bylo. ehm, to byl...

N1: to byl ňáký německý film barevný první, já vám nevim, jak se to
menovalo a na to se ( ) chodilo, že to byl první barevnej německej
film. a my sme neměli u nás vyrobené barevné.

LR: mhm, u nás ne. (.) a v té době teda ještě kdy ještě se promítaly
ty němé filmy, bylo pro vás důležité, nebo vybírala ste si podle
toho, zda šlo film němý nebo zvukový? (.) bylo to pro vás nějak
rozhodující v té době, kdy byl ten přechod vlastně?

EF: no, rozhodující to bylo, protože ono ten mluvený přece to bylo
lepší, že. ten němý, tam se muselo em tam se musely ty titulky
sledovat a někdy šly tak rychle, že to ani nestačilo a ehm a uniklo
vám to, co se tam děje s- že jo, ehm. prostě ste se musela
soustředit na to eh eh to na ty eh titulky a to nebylo dobrý. to je
samozřejmý, že potom ten mluvený film, že to bylo uplně něco jinýho.

LR: a vy ( ) samozřejmě nějak nakousla, které filmy ste měla ráda,
a které ne, respektive co dělalo film tím dobrým filmem?

EF: no ehm e, tak e řikám jako e film, když sem šla domů a byla ve
mně pohoda, těm sem dávala přednost. neměla sem ráda ňáký takový,
kde se střílelo a kde eh prostě to bylo takové eh eh, vite, člověk
byl rozčilený a nakonec tam zastřelili třeba někoho, kdo si to
nezasloužil a to sem neměla ráda, páč to mě em nějak jako to, to
nebylo moje.

LR: mhm, dobře. a jaké jiné druhé, druhy zábavy ste měla ráda?

EF: zábavy? no tak ráda sem chodila tančit na studentské čaje.
studentské čaje byly eh na Stadioně o páté, jo, manžel mně ukazuje,
já vím, jo. ča- o- od pěti do sedmi anebo na Besedním domě ((Besední
dům)). řikám [tam] taky se tančilo.

LR: [mhm].

EF: takže tam taky a tam byl vstup myslim, ale korunu nebo co, takže
eh to sme taky s kamarádkou taky tam chodily, jo. no ale eh e to
bylo krásný eh to chlapci byli hezky oblečení a přišli ke stolu,
klonili se, smim prosit, slečno? že. pak vás zavedli ke stolu,
podrželi židli ( ), to byli kluci, (že,) a my holky mladý. a takhle
se chovali na studentských čajech.

LR: mhm.

EF: bylo to pěkný. ráda na to vzpomínám.

LR: a dávala ste přednost tanci před kinem nebo jiným... ?

EF: ne, to bylo, to bylo oboje ( ) ano, to i to ehm sem měla ráda.

LR: mhm, dobře. e jaké, no vlastně vy už ste o tom , vy už ste o tom
mluvila, jaké byly rozdíly v těch místních kinech? (...) třeba v tom
sále nebo...

EF: no, tak jistě, to vite, že rozdíl byl, které kino bylo eh jako
už natrvalo a jiné kde se sklízely ty vždycky ty židle a to všecko.
to byl velký rozdíl, že, no ale. (.) tak, [mhm, mhm]...

N1: [jestli mohu], tak Besední dům měl akusticky lépe vybaven
natrvalo.

EF: ano.

N1: kdežto v těch Řečkovicích ((Kino Sokola v Sečkovicích)) tam...

EF: no ano jistě, tam to bylo všecko [provizorní, (že). i
v Řečkovicích]

LR: [mhm ( )].

EF: třeba, kdežto v tom Králově Poli už to mělo tu akustiku a
všecko, čili tam už z toho byl větší požitek, že.

LR: mhm.

EF: ano ale když v Řečkovicích dávali třeba zoro, tajems- tajemný
mstitel ((Zorro mstitel)) no tak to stačilo klidně, jo. někdy i to
dávali, že. ale to byly takový filmy takový (abych řekla víc)
úpadkový. to jsme šli proto, že jsme to měli zadarmo.

LR: e z čeho se skládal obvykle program projekce? jak představení
začínalo a co se dělo po přestávce?

EF: tak ehm eh to bylo zezačátku mám dojem, že byly zprávy, ne, ne?
nebo co bylo? (..)

N1: s- s- snížilo se osvětlení a šly diapozitivy a reklama.

EF: a tak. reklama šla napřed?

N1: jo, pak se zhaslo uplně, šel týdeník...

EF: eh týdeník se to menovalo, ano, ano, ano.

N1: pak někdy [po tom] týdeníku krátká přestávka,

EF: [týdeník].

N1: přišli další lidé a teď šel film.

EF: mhm tak, tak. a mezi pak ten film měl přestávku taky.

LR: mhm.

N1: ale jenom [při začátcích], později už ne.

EF:[chvílečka]. později už ne, ano. později už se film, to už pak
šlo napořád, ale zezačátku to měl právě přestávku a tam se prodávaly
ty cukrlata.

LR: mhm.

N1: ta přestávka asi musela být, že museli, technikou nestačili. tam
nebyli třeba d- e dva, dva promítací stroje nebo, jo, jak teď sou,
jo. jeden začne a druhý na to navá- a byl jeden a ten musel vyměnit
kotouč (a to byla) přestávka. z technických důvodů.

LR: mhm a můžu se zeptat, (vy ste) taky ee z Brna jako původně?

N1: no [jistě].

LR: [(jestli ste navštěvoval kina)]?

EF: [narodil se] v Medlánkách, ano.

LR: jo?

N1: (no).

LR: takže kdybyste měl zájem, tak bych určitě měla zájem nebo
některý z mých kolegů, že bychom mohli udělat taky rozhovor?

N1: se mnou?

LR: no. no nás zajímá právě ee (teď) ste samozřejmě tady a se o tom
taky...

N1: no mohli byste, co by ne.

LR: takže se pak třeba můžeme domluvit?

N1: (mhm).

LR: dobře, protože prostě samozřejmě jiné sou vzpomínky vaší paní
[(a jiné sou) vzpomínky vaše], takže...

EF: [no jistě, jistě]. manžel měl jiný, no.

LR: dobře, tak se potom můžeme domluvit.

EF: co bysme stude- pro studenty neudělali.

LR: ((směje se)). ee a takže ty reklamy ten týdeník, měla ste ee o
ty doprovodné části programu zájem? chodila ste na ně? nebo ste šla
až na ten hlavní film?

EF: né, j- všecko sem absolvovala.

LR: mhm.

EF: od á až do zet to bylo slušné. né, když se rozsvítilo trošku,
tak abych honem sedala tam do lavic, to ne.

LR: mhm, dobře. a ještě taková spíš možná, uvidíme, jestli ste to
zažila, spíš možná taková kuriozita, jesi ste někdy byla přítomna
promítání filmu v domácnosti? v té době do roku devatenáct set
čtyřicet pět.

EF: ne.

LR: ne.

EF: ne, ne, ne.

LR: dobře. no a teď už sme téměř u konce, to je téma protektorát.

EF: hm.

LR: jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet pět, kdy
začaly platit ty protektorátní předpisy v kinech?

EF: no...

N1: že to bylo dvojjazyčné.

EF: ano, to bylo všecko dvojjazy- ano, e dvojjazyčné e. prostě pokud
neuměl někdo německy, že. sme se ve škole učili němčinu, takže eh to
bylo dvojjazyčné, no. em ty filmy no...

LR: působilo to na vás nějak ta dvojjazyčnost?

EF: no jó, to hm. (..) tak ty filmy některý taky nebyly špatný, no
tak obsahově, no ale jinak, to vite, no.

N1: v týdenících byla válka.

EF: no vz- vz- vztahovalo se to ideově už někam a ehm to bylo
špatný. a my, když sme vokolo sebe viděli ve válce, jak v Kouničkách
((Kounicovy koleje)) střílí, že eh se střílí naši študenti anebo
lidi v koncentrácích a všecko, takže už sme vůči těm filmům em em
měli určité zaujetí, že. to se nedá nic dělat. už to nebylo vono,
no. ale výbírali sme si. někdo jako, řikám, někdy ňákej film jako na
to sme mohli jít, jo. ale tak, jinak to vadilo.

N1: ( ) když byl hudební film.

EF: prosim?

N1: když byl [hudební film].

EF: [hudební film], ano. když byl hudební film, to bylo, to bylo
výborný.

LR: mhm.

N1: tam tančila ta rita [( )].

EF: [e rita] hajvortová ((Rita Hayworth)), no, no, no. marlen
ditrichová ((Marlene Ditrichová)) zpívala pěkně jo, tak to potom
dávali, ale. tak to šlo. jo, už už kvůli těm herečkám taky, páč to
byly vynikající herečky, že. a pak sme s- se dozvěděli, že vlastně
ta marlena ditrichová ((Marlene Ditrichová)) pak pracovala proti
Německu, přestože je z Německa pocházela, že a všechno, no tak tím
nám byla ještě víc sympatická, vona pak byla na... takže ehm asi tak
ta ideovost, ta už to poznamenala a to už nebylo ono.

LR: a v této době, v tom období protektorátu, chodila ste do jakých
kin?

EF: no do toho samýho v [králově... áno to samý jako] v Králově Poli

LR: [( ) mhm].

EF: anebo v těch [Řečkovicích], ((Kino Sokola v Řečkovicích)) jo.

LR: [mhm].

EF: tak to samý.

LR: mhm.

EF: nikde jinde.

N1: oni české filmy se i v protektorátu vyráběly.

LR: mhm.

N1: ale musely mít dole titulky německy.

EF: hm hm.

LR: a chodila ste do kina více nebo méně než dříve v tom období
protektorátu?

EF: no, řekla bych i trošku méně. méně. my sme potom raději volili
vždycky, protože sme museli pracovat v aj sobotu všechno, jo. tak
sme měli jen tu neděli odpoledne no tu chvílu volno, tak sme raději
volili ven do přírody. a to už byly party takový, že už sme měli
udělaný a takže sme volili raděj už potom přírodu, ( ) ven trošku.

LR: mhm, dobře. ee na tuto otázku už ste nejspíše odpověděla, ale
jenom kdybyste chtěla doplnit, jestli se změnil výběr filmů, na
které ste chodila a proč?

EF: teďka jako jo? ne?

LR: [ne, ne, ne, po tom roce]... po tom protektorátu.

EF: [ne, tehdy, tehdy]. no, změnil, změnil? změnil. poněvač místo
těch romantických takových, který sem řikala jako, já nevim, že,
těch romantických. tak se to zaměnilo prostě za jinej žánr takovej
už, to už, prostě to bylo jiný. já si momentálně nemůžu vzpomenout
v ně- v za Německa, na ktere- kterej film mě třeba by bejval nějak
trošku zaujal aspoň, nevzpomenu si.

LR: mhm, to nevadí, záleží spíš na tom, záleží spí-, záleží spíš na
tom, že ste teda opravdu si [vybírala trošku jiné].

EF: no. [ano, ano, ano].

LR: mhm. ee jak se vaše chození do kina a chování ostatních diváků
měnilo s blížícím se koncem války? jestli tam byli nějaké...

EF: (...)

N1: když byl týdeník a už se chýlilo ke konci, tak už se řikalo, a
už dostávaj na frak.

EF: aha, [jo, jo].

N1: [už utíkají].

EF: při týdeníku, tys mně ano připomněl při týde-, ano, při
týdeníku. tam už jako se někerý věci braly dvojsmyslně.

LR: mhm.

EF: a e a už se na to dělaly nějaký ty poznámky. ano, tak, při tom
týdeníku.

LR: dobře.

N1: protože voni Němci hlásili, my sme nastoupili do nových pozic,
no a my už sme řikali, (ty už) vedou.

EF: n- no, ano, ano.

N1: už dostávaj na frak.

LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich
atmosféru?

EF: ano. po osvobození jsem byla na sovětském filmu Bylo jedno
děvčátko. byl to nádhernej film, strášně smutnej, strašně smutnej.
to byla holčička, která přišla o rodiče o všechny a s babičkou
prostě cho- v tech mrazech a to všecko tak chodila pro vodu tam
kamsi a všechno, prostě ten život takovej eh e ve válce jak. ti Rusi
prožívali ten život ve válce. byl to krásnej film, ale strašně
smutnej a ta holčička hrála jak nejlepší snad hérečka. to sem
neviděla, to dítě, jak ta teda odvedla tu práci. to bylo. a ta
babička její. moc sem se tam naplakala, jo, ale to byl můj první
film a dodneška si ho pamatuju.

LR: mhm.

EF: jak to bylo krutý. v té válce.

LR: a pamatujete si teda po tom osvobození na přímo, změnily se
nějak reakce nebo chování těch diváků v těch kinech? [bylo to ňáké
jiné oproti té válce]?

EF: [no tehdy hned] po roce čtyřicet pět my sme chodili taky na
Stadion, že. na Stadioně dávali příro- jako v v v přírodě dávali
filmy. kde se ee kde byly reakce bylo nabito, tam byl to byl nabitej
stadion a bylo to taky něco jako z války a když prostě jako vítězili
Rusové, anebo já nevim, tak se tleskalo. to se tleskalo. tehdy bylo
velký...

N1: ( ).

EF: velký eh e eh, ano, takovej víte. prostě to bylo radost, že už
je po válce a všechno, prostě sme se radovali ze života.

LR: mhm.

EF: vopravdu. sem chodila na všecky možný brigády, všechno, protože
eh to už už byla válka pryč. a tak to bylo i na ty v tech kinech,
tam se reagovalo opravdu tleskáním, jo, když eh e byl ňákej úspěch,
jo. tam šlo, ty vojáci měli úspěch ňákej. takže to se tleskávalo.

LR: mhm, dobře. a ještě tady mám poslední věc. si musim... takový
seznam filmů, který se právě promítal v té době. (něco) byste si
mohla pamatovat. (takže) jenom třeba právě jesi si, (když si) to
přečtěte, jestli si třeba vzpomenete, který z nich byl váš oblíbený,
nebo na kterém z nich ste byla...

EF: jé, céká polní maršálek ((C. k. polní maršálek)). no jisťé, to
byl eh e eh to byl ten... To neznáte hadi- Hadimršku ((To neznáte
Hadimršku)), viděla. Pobočník jeho výsosti, ano, viděla. Zlatá
Kateřina, ne, to jsem neviděla. Mata Hari, jo, to byl krásnej film.
Mata Hari, to byl nádhernej film. Moderní doba, Tři muži ve sněhu,
ne, neviděla. Svět patří nám, viděla. Dobrá země, neviděla. Sněhurka
a sedm trpaslíků, je, to bylo nádherný. to bylo e to bylo ehm v k-
kreslený film. Ducháček to zařídí, viděla. Tři děvčátka pokračují,
to nevim co to je. U pokladny stál, viděla. To byl český muzikant,
ano s s Korbelářem ((Otomar Korbelář)), ten hrál Kmocha ((František
Kmoch)), viděla. Město ztracených, neviděla. Opereta (.), to nevim.
Roztomilý člověk, viděla. Vídeňská krev (.), Vídeňská krev...

N1: viděla, taky.

EF: myslim, že jo, viděla. viděla. Muži nestárnou, no jistě, to sem
viděla. Dobrodružství barona Prášila, no jistě, ano. Tanečnici
((Tanečnice)) viděla s Glázrovou, Marie Glázrová. La Paloma... (.)
Neviděli jste Bobíka?, viděla, ano. Její oběť, neviděla. Sobotu
((Sobota)) sem viděla.

LR: mhm a když ste si to četla, nevybavila ste si ňákou vzpomínku,
třeba z kina nebo...

EF: (..) z kina? (..) ne. kino probíhalo, nic s s se nedělo. nic.
akorát když to byl dobrej film, ňákej legrační, tak se to všecko
hurónsky... já sem se teda tak strašně smála, že sem nakazila všecky
vokolo, protože to bylo někdy opravdu...

LR: mhm, dobře, [(tak jo, děkuju vám)].

EF: [tak asi] ((směje se)).

LR: tak já myslim, že ještě teda naposled vám samozřejmě musim dát
šanci, jestli byste ještě chtěla něco dodat, o čem sme dosud
nehovořili, třeba ňáká vaše výrazná vzpomínka nebo cokoli.

EF: nic si nevzpomínám už. akorát, že sem byla mladá a byly to
krásný léta. mhm. když byla ta válka, tak sme si ( ) my mladí prostě
našli, že jo, kousíček aspoň toho českýho.

LR: mhm.

EF: asi tak. no nevím, jinak, ňáký. bych ňáký události ňáká, že by
se něco. Akorát, že někdy sme museli z kina ven, že se bom-
bombardovalo, byly si- ty sirény, že a muselo se jít do krytu.
akorát, to někdy ehm, (že) to člověka postihlo, ale jinak.

LR: to ste přímo zažila i?

EF: prosim?

LR: to bylo časté?

EF: nó, tak jo, no, ale zrovna sme nemuseli být v kině, třeba sme
byli někde jinde.

LR: mhm, mhm.

EF: ale v tom kině třeba nás to někdy taky em

LR: taky dostihlo.

EF: chytlo no.

LR: mhm, dobře.

EF: takže tak. to je všechno?

LR: tak sme u konce.

EF: ano?

LR: já si to tady...

konec rozhovoru

Jarmila 2 (1926) 0.0 3:1429
Whole interview

Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal: Michal Večeřa a Jana Volková
Datum a místo:

Rok narození: 1926, sourozenci: Dva bratři narození v letech 1922 a
1925. Jedna sestra narozená 1924.

Bydliště do roku 1945: Ulice Nová (dnes Lidická - Veveří).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti; otec zubař, ale brzy zemřel,
pamětnice pravděpodobně vyrůstala bez otce.

Povolání narátora: Za války totálně nasazená v Adamově. Po válce
pracovala jako administrativní pracovnice v advokátní kanceláři na
Rooseveltově ulici, poté v kanceláři v Královopolské, dále v
Juranových závodech v Heršpicích, kde byla nejprve ve mzdovém
oddělení, poté v odbytu. Následně pracovala v „byťáku“, kde dělala
financování a plánování a odtud odešla do důchodu. Pak ještě osm let
pracovala jako uklizečka v Železničním stavitelství.

JG: (prosim).

JS: tak vám děkuju. (..) a já bych teda ee paní g.
((G.)) ještě ee zrekapituloval nějaké takové ty em
základní údaje. vy ste vlastně se narodila v roce devatenáct set
dvacet sedum, ste řikala.

JG: dvacet šest.

JV: dvacet šest. (dobře).

JG: devatenáctýho [jedenáctý].

JV: [dvacet šest]. áá bydlela ste na ulici Lidická.

JG: to se menovalo Nová.

JV: mhm.

JG: štyři do pětaštyřicátého roku a pak se to menovalo Lidická. a
bydlela sem padesát let, potom si ten rozhodli, ten dům vzali a
zbourali ho, a postavili

JV: [mhm]

JG: [tam,] teda, co to řikám, tam je nějaká banka nebo něco. já vám
ani nevim, co tam teď je.

JV: ee do [roku št-]

JG: [ano] a...

JV: štyřicet pět ste bydlela

JG: pořád na té...

JV: pořád na té Lidické.

JG: pořád na [té Lidické].

JV: [nepřeruš( )].

JG: no to až ee to ježišmarna. (...) no mně bylo padesát, no tak do
sedm- šestasedumdesátýho roku sem tam bydlela.

JV: a vlastně vy ste chodila do občanky, pak předpokládám do
měšťanky, že?

JG: no, já sem chodila ee na základku na Rejdiště, to bylo tam jak
je teď Janáčkovo [divadlo].

JV: [mhm].

JG: to zbourali. potom sem šla na gymnázium. udělala sem štyry roky.
pak em sem chtěla jít na obchodní. dělala sem zkoušku. tu sme
udělali, ale nevzali nám a nabídli nám, že můžeme chodit do německé,
tak sme nechodili nikam a byla sem totálně nasazená. v Adamově, což
na mě byl úplná hrůza, protože tenkrát ty haly, to byl samé řemen a
to ((nesrozumitelně drmolí)) sem uplně šílela. sem říkala, tady
přídu vo ruce, vo všechno, jo. no a tam sem byla až do dubna
pětaštyrycet.

JV: mhm.

JG: sem chtěla jet, a maminka říká, nikam už nepojedeš, dyť tady už
to duní ze všech stran, tak... nevim kolikátýho teda sem tam byla
naposled, to teda nevim. ale zažila sem tam.

JV: mhm.

JG: kdy tam byly nasazený baletky z Národního divadla [tady]. ale do
třech neděl [zmizely].

JV: [mhm].

JG: tak nevím, no tak je tam [buďto]

JV: [(kam s-)]

JG: do kontrol poskládaly, [anebo]

JV: [s-]

JG: si to nějak vydobyly. ale já sem makala u mašiny normálně jak
každý jiný.

JV: mhm. a to vám bylo teda sedumnáct let, osumnáct let, když ste
nastoupila? [ne, to vám bylo... (jo, jo, jo)].

JG: [no, no, no, tak] mohlo mně být tak nějak sedumnáct, no.

JV: mhm.

JG: no a potom sem ee p- (přiži-) po pětaštyřicátým, že. tak protože
tatínek mně zemřel,

JV: mhm.

JG: mně nebylo šestnáct. tak se... sem musela jít hnedka dělat, tak
sem dělala a zaráz sem chodila do obchodní školy Bednářové. to bylo
myslím na dva roky. a pak teda zas po letech sem šla normálně na tu
(.) co (byly) ty ee... no na Pionýrské do té školy a tam sem to
dělala zase vod první třídy

JV: [mhm].

JG: [a] vodmaturovala.

JV: ste si do- [do- dodělávala to vzdělání]?

JG: [(prosim)? no já sem totiž měla postup v práci, ale tam už bych
dál nemohla, když nemam školy. protože ta soukromá, to se tak bralo,
i když se tam chodilo denně, [jo].

JV: [mhm].

JG: ne že by to bylo nějaký to, jen to tak, ale pořád se to bralo
jako takovej kurz, [jo],

JV: [a]

JG: ne jako státní [škola].

JV: [takže] vaše nejvyšší vzdělání je vlastně střední škola s
maturitou.

JG: no, [t- obchodní škola s maturitou, no to pět roků se tam
chodilo].

JV: [co ste si dodělala, mhm, co ste si dodělala po střední škole ee
po válce]

JG: no to sme chodili třikrát týdně. to byl hezkej [fofr taky
někdy].

JV: [a vlastně teda] po tý válce ste nastoupila do ee opět do závodu
nebo do fabriky, ste říkala.

JG: ne.

JV: [ne]

JG: [hnedka] sem nastoupila to ee eh jak sem chodila do gymnázia,
tak moje spolužačka, její tatínek byl advokát.

JV: mhm.

JG: tak sem (.) ee nastoupila k němu. to bylo na růsveltově
((Roosveltova)), zrovna naproti soudu. tak sem měla takový ty běhy
nahoru, dolu. a vlastně sem tam psala na stroji a psaly se žaloby. a
toto bylo prostě potřeba jako [administrativa, no. no].

JV: [administrativní pracovnice. mhm].

JG: jenže velmi mizerně <placený>. nehledě, že musely být teda ee
víte, takový ty přestávky v [poledne].

JV: [mhm].

JG: takže to ste tam vlastně byl dycky až do těch šesti, poněvadž,
on byl sice ten její tatínek moc hodnej, ale von většinou pracoval
až odpoledne a ráno sem hezky běhala po všech doktorech, který byli
kolem, aby ho honem zastoupili u soudu, protože pan doktor zaspal
třeba, že. [tak to byl fofr].

JV: [a tam ste byla jak dlouho]?

JG: no... nevim, já sem vod... jak no vidíte, to sem měla vzít s
sebou životopis, to já už zas [nevim ouplně].

JV: [ne, ne, to je zas... jenom jestli tak zhruba si pamatujete. (
). mhm].

JG: [ale, ale em em šla sem odtamaď pryč], protože platili sice
málo, no. a šla sem a dělala sem v Králupolské ((Královopolská)) v
kanceláři ee v... to bylo takové shánění materiálu. tenkrát se
rozbíhala velice v Kralupolské ((Královopolská)) ta [chemie].

JV: [mhm].

JG: [te- ten ](oděv), tak ee různý takový to ee objednávání. jo,
toho materiálu, hned pod sebou. my sme to měli tak jak na kuřích
nožkách dycky ta kancelář. to bylo tak pro pět lidí a a dole byl
hnedka sklad a vod tama se to lifrovalo do tý výrobny. pak sem
čekala rodinu.

JV: mhm.

JG: takže ee na po- měla sem mateřskou, že, tak tím sem s
Kralupolskou ((Královopolská)) skončila. byla sem chvilku doma, ale
ne moc dlouho. [a]...

JV: [to] bylo kolem je e kolik vám bylo, když ste čekala.

JG: asi šestadvacet. a šla sem, šla sem ee do Juranových závodů v
Heršpicích, tam sem dělala ve mzdovce a pak sem tam dělala odbyt.
odbyt a sklady. a vodtamaď sem vodešla, sem měla potíže s dcerou, s
učením, tak sme potřebovala něco v Brně.

JV: mhm.

JG: jo, tak protože než já sem dojela z těch Heršpic, všecko. tak
sem dělala v byťáku, kde sem skončila do důchodu. a tam sem dělala
ee financování, plánování (.) to sem dělala tam sama, pak sem měla
nějakou pokladnu pod sebou, daně akorát a... a pak... a vodešla sem
do důchodu, jak sem měla jít, poněvadž pořád sem si říkala, že mě do
něčeho navezou a já nestranička, že teda bych ležela <první.> a šla
sem normálně uklízet do Železničního stavitelství osum, osum a půl
roku. pak mně zemřel manžel, tak sem toho potom nechala, poněvadž
(j-) byla velká výhoda, dyž ste dělali v Železničním stavitelství,
že nejen já sem měla volnou jízdenku, ale aj on, takže sme rádi jako
tak rajzovali.

JV: [jasně].

JG: a dyž zemřel, tak sem to... přestala sem pracovat už vůbec, no.
[tak]...

JV: [ee povolání] vašich rodičů teď teda se ještě [vrátím].

JG: [tatínek] byl zubař.

JV: mhm.

JG: a maminka... no my sme byly štyry děcka, babička pět.

JV: mhm.

JG: teta u nás byla. šest. takž měla co dělat. až potom už ee sme
byli jako velcí, tak dělala administrativu, protože vona měla [to
lyceum].

JV: [maminka]. mhm.

JG: no.

JV: takže se o vás starala... byla jako žena v domácnosti.

JG: no, no, no, [no].

JV: [a vy] ste teda měla, řikáte, tři sourozence? dohromady ste byli
[čtyři]?

JG: [ano], ano. jeden zemřel...

JV: mhm.

JG: ten dělal (asi) vysokou školu tady ee tu zemědělskou, ale
krátkou dobu.

JV: bratr?

JG: ten zemřel brzo, [no].

JV: [mhm], mhm.

JG: a ti ostatní žijí, sestra, ta v Bohunicích taky. to je
[pětaosm(desát)]

JV: [mhm].

JG: já sem byla nejmladší.

JV: mhm.

JG: to je pětaosmdesát let, chodí (furt) vo berlích, takže má co
dělat. a bratr, ten chudák dostal tuberu, když m-... měl totiž tak
jel na motorce.

JV: mhm.

JG: a měl úraz a on dělal v tom svazarmu ((SVAZARM)), víte, a jezdil
na těch motorkách, co na nich dělali tu celou pyramidu.

JV: mhm.

JG: vždycky jak tak stáli, jo? no a taky, potřeboval na to peníze,
tak ee jezdil ee jezdili v tom svazarmu ((SVAZARM)) tak, že jako
učili jezdit, [jo].

JV: [mhm].

JG: pak teda se zkoušky dělaly u někoho jinýho. no a on jednu
děvčicu, kterou učil jezdit, tak protože tenkrát nebyly motorky se
dvěma...

JV: (místy).

JG: ee řiditkama, jo? čili [on musel]

JV: [mhm].

JG: přes ní. on sice dlouhej [byl].

JV: [mhm].

JG: taky jo? no a nabourali se a on narazil na můstek, který byl na
rovnej silnici, ale pod

JV: mhm.

JG: tim prostě tekla voda t- a tam byl se... a on do toho narazil a
nějak si přimáčkl plíce.

JV: mhm.

JG: a při tom léčení a to nakonec přišli na to, že má tuberu a...
ale žije. [no a je o dost starší. ano?]

JV: [můžu se vás zeptat] na ty ee roky, (kdy) se narodili?

JG: kdo?

JV: ee vaši sourozenci.

JG: všichni tady v Brně na té Lidické.

JV: ale ee v jakých letech ee rok narození.

JG: tak počkejte. bráška je myslim dvaadvacet.

JV: [mhm].

JG: [sestra] štyryadvacet, bratr pětadvacet a já šestadvacet.

JV: takže vy ste nejmladší.

JG: ano [prosim].

JV: [mhm].

JG: já sem byla (nejmladší) a (dycky) chudák, víte.

JV: a kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. vzpomenete
si, kdy ste už pak nechodila? bylo... nebo... mhm

JG: kdy sem [přestala]?

JV: [mhm]. nebo spíš takhle, do kdy jste chodila pravidelně. do
jakého roku. třeba jednou [týdně].

JG: [já vám] něco řeknu. já sem ee bláznivě chodila do kina, dyž sem
byla fakt mladá. tak těch třináct, čtrnáct.

JV: mhm.

JG: protože tenkrát byla jedna herečka, ta se menovala marika rek
((Marika Rökk)). byla jako Němka, ale myslim už aj podle jména, že
to byla Maďarka a já sem byla ochotná kterýkoliv kino navštívit, kde
sem zjitila, že vona hraje, jo? a tím vám řeknu, že sem se dostala
do jednoho kina.

JV: mhm.

JG: který dnes ani neexistuje a málokdo o něm ví. a to byl na
Šilingrovym náměstí.

JV: mhm.

JG: myslim, že se to menovalo Excelsior, ale já vám nevim jistě.

JV: ee ano, jmenovalo se [to kino Excelsior].

JG: [no, no, no]. a tam sem zažila úplnou hrůzu. to kino bylo o
trošku větší jak ta Morávka ((pravděpodobně Moravia)).

JV: mhm.

JG: to nebylo velký. vycházelo se do Dominikánské ulice.

JV: mhm, [mhm].

JG: [jo]? tam jak sou ty sloupy. já si totiž myslim, že tenkrát
to... eště tam nebyl vůbec podchod. že udělali potom právě, že
zrušili to kino, jo? no, a já sem vám tak... a to bylo vyloženě
německý kino.

JV: mhm.

JG: ale co mě je, [(sem si říkala...)]

JV: [i před válkou]?

JG: né. sem v-... za druhé světové války.

JV: za protektorátu.

JG: za [protektorátu].

JV: [mhm].

JG: já sem vám tam šla, protože ona hrála. teď vám byl žurnál,
poněvadž tenkrát se hrál vždycky žurnál. teď se vám tam objevil
Hitler.

JV: mhm.

JG: a teď si představte, že ty lidi všichni vstali a zvedli ruku. a
teď já sem seděla a teď sem si řikala a teď mě vyrazí. fakt sem měla
uplnej strach, neměla sem z toho kina vůbec lízt. už sem tam nikdy
nešla. to sem nevěděla, že to je vyloženě německý [kino].

JV: [nevěděla].

JG: ne, nevěděla. ale bylo t-...

JV: takže to na vás zapůsobilo [dost otřesně].

JG: [no, no.. protože] už všelijaký ty zprávy [šly, že]?

JV: [mhm, mhm].

JG: voni když se do- dostali dohromady, tak voni byli jak na hlavu.

JV: a to byl začátek války. nevzpomenete si, kdy to mohlo být?

JG: no tak, to mohl být takovej čtyrycátej [jednačtyrycátej rok].

JV: [jednačtyr-, mhm, mhm].

JG: protože náš tatínek zemřel ve dvaačtyřicátým.

JV: mhm.

JG: no, a to, to už to ne, to bylo předtim.

JV: předtim.

JG: a to byl takový víte, ty, voni ty... to bylo zajímavý, my jako
děcka jsme chodili plavat, jo?

JV: mhm.

JG: tak to sme kamarádili, všichni. oni měli svůj německej klub, my
sme měli čépéká ((ČPK)) nebo k- kávées ((KVS)) bylo [ty dvě český,
jo].

JV: [mhm, mhm].

JG: dohromady. a v tu ránu, jak se vám tady toto stalo, vobsadili,
tak to jak kdybysme nebyli.

JV: mhm.

JG: no, dyť uplně jo, no. to je.

JV: ee ještě se vrátim k tomu dětství.

JG: ano.

JV: vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina nebo na nejstarší
vzpomínku, kdy jste byla poprvé?

JG: tak...

JV: jako malá holčička?

JG: tak to fakt vám nevim. já nevim. no rozhodně sem, až sem mohla
chodit sama, protože bych neměla s kym.

JV: mhm.

JG: zaprvé maminka neměla čas a starší sourozenci, ty byli na
školách, když mě museli tahat s sebou, jo.

JV: takže s rodiči ste do kina nechodila?

JG: ne, určitě ne.

JV: vůbec.

JG: ne, to si nevzpomínám. ani, ani do divadla. ne.

JV: ee mhm.

JG: to eště potom sem měla ee jednu teda vzdálenou tetu a ta zase,
ta byla výborná. to od osmi [roků]

JV: [mhm].

JG: si pamatuju, už to sme chodili do divadla na Veveří a chodilo se
z Veveří, to byl zvláštní vchod a to bylo moře [stupínků].

JV: [mhm]

JG: a tím ste se dostal do prostoru, kde byl na stání.

JV: mhm.

JG: tam nebyl balkon, ale tam bylo na stání. a to bylo výhodný,
protože bylo to ohraničený dřevem, takže... a to byly takový
stupínky. jo, takže, aby všichni jako viděli.

JV: mhm.

JG: a to se chodilo málo do divadla na to stání.

JV: mhm.

JG: protože já sem vlastně do divadla večer nesměla chodit, když sem
chodila do [školy].

JV. [jasně].

JG: takže my sme měli s sebou dycky noviny a když byla přestávka,
tak sme si sedly, (aby na nás nebylo vidět.)

JG: a tam teda ee to byla taková vopravdu ee výborná ta, (že my) kde
který divadlo, tedy pokud to bylo na Veveří.

JV: mhm.

JG: tak sme prolezli, že na mě nebylo vidět. a ona zase byla ráda,
že nemusí chodit sama. že ona [byla (více...)]

JV: [teta], teta.

JG: teta.

JV: mhm.

JG: no vona jako ee se tady vyučila švadlena a pak si dělala takovej
malej salon, že, [tak v celou tu dobu]

JV: [ale ty sourozenci]. vy ste říkala, že řik-... že spíš vám
připadlo, že by byli naštvaní, kdyby s vámi museli chodit, že se
[jim nechtělo chodit s váma do kina].

JG: [víte co, já sem...]. no jistěže ne, my sme totiž sme měli jednu
výhodu.

JV: mhm.

JG: v té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) totiž dělal ten uvaděč,
byl... bydlel u nás v domě, my sme tam chodili zadarmo. ale měli sme
přikázaný, že sme museli obsadit první řadu.

JV mhm.

JG: protože tam [jako nikdy kontrola].

JV: [tam nechodilo moc lidí].

JG: tam to byly ty nejlevnější lístky,

JV: jasně.

JG: to stálo ale kačku [dvacet]

JV: [mhm].

JG: [prosim] vás. a do s- do toho sme taky chodili hodně. ale to se
myslim menovalo stud- Studio a pořád se jmenuje na Cihlářské.

JV: myslíte ee

JG: [mělo to tam s-...]

JV: [já vim], že tam bylo Jugendkino. ale to možná se [přejmenovalo]

JG: [no to] bude vono.

JV: ee mhm Studio říkate, na Cihlářské... to sem tady měl.

JG: teď si nemůžu vzpomenout, co to bylo za...

JV: no, ee jo, tak na Cihlářské devatenáct bylo Jugendkino - Kino
pro mládež.

JG: no, tak [to se začlo jmenovat...]

JV: [a pře- přejmenovalo] se v roce třicet šest na Studio.

JG: no, no.

JV: takže todle říkáte úplně správně, tak to bylo. a tam ste teda
chodila taky?

JG: tam [taky].

JV: [taky].

JG: no, tam hodně.

JV: takže Morávka ((pravděpodobně Moravia)), Studio, pak ste říkala,
že na [té]

JG: [Metro. (medl-)]

JV: [ná Lidické] byly dvě kina ((Bio Moravia a Bio Metro)).

JG: víte, co sme zažili v tom Metru ((Metro))? když bylo po
osvobození, tak to rarita, to [víte].

JV: [mhm].

JG: dneska se člověk tomu zasměje.

JV: [povídejte].

JG: [když ste] si koupil lístek,

JV: mhm.

JG: tak ste dostal brejličky. papírový brejličky. jedno bylo okýnko
zelený a jedno bylo červený, a když ste se díval, tak to nebyl jako
filmy v jednom rázu, to byly takhle ukázky.

JV: [mhm].

JG: [tak]. třeba jako vyšplíchl sifon, a to prostě jako plasticky,
nebo já nevim, jak by se to řeklo správně, jak kdyby to na vás
[chrstlo].

JV: [vystoupilo].

JG: to vám lidi úplně u-

JV: ((smích))

JG: uskakovali, no taková legrácka. no tak to tak člověk si vzpomene
na takový blbosti, no.

JV: no ale my se k těm kinům ještě dostaneme v zápětí. ještě teda
teď sem se chtěl trochu pohybovat v tady tom období do těch deseti
let, než ste ukončila obecnou školu, to ste v tomto, v této době,
než vám bylo, než ste teda ukončila školu, tak ty vzpomínky máte na
to chození do kina? protože to ste byla relativně ještě mladá, že,
holka, takže nevím, jestli vás pouštěli, ale přesto sem se chtěl
zeptat, jestli hm ste v tomhle věku už třeba chodila sama, nebo ste
to em jaké máte vzpomínky na to chození do kina? ještě ( )

JG: to ne, to třeba aj ten uvaděč zavolal, hrajeme to a to, a už sme
mazali. víte, tak ňák více vám držely ty em mladý děcka ňák k sobě.

JV: hm

JG: dívejte, něco vám řeknu. taková sranda.

JV: hm

JG: znáte lázně na Rašínové. to strašně staré lázně.

JV: hm

JG: a tam byl jako plavčík ňáký pan (Krystén). ten už tenkrát měl
myslím šedesát. hubenej takovej, takovej, jo,

JV: hm

JG: ohromnej člověk. v neděli ráno sme vylítli z baráku, to nás
vylítlo šest, protože tam byli ještě,

JV: jo

JG: po cestě se přidávali, a my už sme stáli u lázní. připraveni.
přišel pan (Krysten), vodevřel, von nás znal, a von byl fakt
ohromnej člověk. než stačil rozsvítit všude, tak my už všichni byli
ve vodě.

JV: ((smích))

JG: protože my už sme měli plavky doma voblečený.

JV: jasně.

JG: a to to bylo, no to se, ne, to sou takový vzpomínky em ee a to
sme nebyli nikdo že by měl peníze, i když ten můj tatínek byl třeba
zubař, ale byl velmi brzo jako dostal rakovinu, jo, taky vám řeknu,
von byl v (norovi) z pěti dětí,

JV: hm

JG: a jeho tatínek vodjel do Ameriky za prací, dostal tuberkulózu,
hned ho poslali zpátky, že, a von že se dobře učil, a fakt si
řeknete tak jak to někdy je psaný, že ten farář a ten učitel, když
ten kluk se učil, von se dostal sem potom do semináře, jo, no a a
vystudoval nakonec medicínu. ale to jídlo a todle,

JV: nebylo to asi úplně [(zdravé)].

JG: [no a tak] měl teda rakovinu jícnu, a tak právě brzo zemřel, že.
takže u nás taky nebyly ňák taky peníze, u těch druhých taky ne, a a
přesto to drželo aj [dneska ještě,]

JV: [ste drželi pospolu.]

JG: pořád jako.

JV: stýkáte se spolu pořád třeba ještě?

JG: no jenže moc jich zmizelo už.

JV: a tak mohla byste třeba odhadnout, jak často ste chodila,
kolikrát týdně? jednou, dvakrát, do těch deseti let, v tom dětství,
nepamatujete?

JG: ((smích)) já fakt nevím. jakmile se křiklo, že se někam může
jít, tak už sme mazali.

JV: ale z toho tak usuzuju, že ste chodila poměrně často.

JG: no často teda. [to určitě.]

JV: [že to pro vás] nebyl svátek, [zase že byste]

JG: [určitě, no, no]

JV: šla do kina jednou za rok, [to asi ne.]

JG: [a ještě] mám jednu dobrou vzpomínku, to byste nevěřil, když to
bylo za Německa, jo, a chodila sem na tu mariku rek ((Marika Rökk)),

JV: hm

JG: tak když byl ten film, tak ste přišel do takové dobré nálady,
jo? a teď vylezete ven, a všude tma,

JV: hm

JG: že, bylo zatemnění, neviděl ste vůbec na cestu, jo, takový vám
najednou takovej šok do té, do té tmy a všechno, jo, tak to na
člověka hrozně blbě působilo. a když vám bylo osvobození, tak to už
mně bylo devatenáct, a to už se člověk, to už hodně se vědělo, že
teda ty koncentráky a to, tak člověk byl strašně zvědavej, a zase
sem šla do kina, šla sem na takový ty hrůzy,

JV: hm

JG: a vyjdu ven a najednou klid a pohoda, jo. ((smích))

JV: že to [ste měla jako naopak přesně. ((smích))]

JG: [víte, zas úplně tak, no, no to to sou] takové zajímavé, no, to
sou...

JV: vzpomněla byste si ještě tady em em v tom dětství do těch deseti
let, jaká kina ste navštěvovala všechna? mluvili sme o tom Studiu
((Studio)), mluvili sme o [Morávce,] ((pravděpodobně Moravia))

JG: [to tam bylo to] Oko nebo jak se menovalo,

JV: hm

JG: dost se chodilo taky do té Jalty ((Jalta)), [že, když byla,]

JV: [do Jalty ((Jalta)), hm, hm]

JG: nebo do toho Jadranu. Jadran myslím. ne v Krpoli ((Královo
Pole)),

JV: ano,

JG: na tom tak ňák se to menovalo.

JV: a takže to ((smích))

JG: to víte, to bylo okolí, jo,

JV: ste navštěvovala hodně kin. a chodila ste třeba do em jak je na
náměstí Svobody? teď em tam taky bylo kino ((Central)). tam ste
nechodila.

JG: no jo, ale to bylo to, to byla takovej strašně úzký. ne, tam sem
teda nechodila.

JV: Central. [a teda em Úderka pak tam byla.]

JG: [ne, ne, ne, ale do, ne, ne, Úderka,] ta byla na tom, na mali-
dole, u nádraží, ne? to bylo Čas, jednu dobu se to menovalo Čas. a
myslím si, že se menoval i Úderka. že to na náměstí Svobody?

JV: do Kapitolu ((Kapitol))?

JG: no tak Kapitol jo, to je tady dole na tom, no tak tam
samozřejmě, to jako,

JV: v dětství, ne?

JG: pokud byly peníze a nebo tam byl někdo známej, že sme se
dostali.

JV: takže vy ste, vy ste...

JG: skala ((Scala)) byla, ta ta má pořád stejné méno, že?

JV: pořád. jako jediná vlastně. nebo Lucerna ještě taky, ale.

JG: poslouchejte, vy ste dlouhej, vy hrajete košíkovou?

JV: jak ste na to přišla. no em tak [ne, ne sportovně]

JG: [ne, řeknu jednu] zajímavost. víte jak je vchod do skaly
((Scala)),

JV: hm

JG: dete po schodech [dolu, že]

JV: [vim, no.]

JG: ale hned vedle je další vchod, a tam dete po schodech nahoru.
hned těsně vedle sebe sou ty vchody.

JV: no je to možné, to...

JG: když ste vylezl navrch, tam byla šatna, a tam bylo divadlo. tam
bylo hlediště, hrál tam kašpárek Turek, malý hlediště. a to vám chci
jenom říct, že když zabrali Sokol Brno jedna a udělali z toho
lazaret, tak v tom dopsu ((Dopz)) se hrávala košíková. vy si
nemůžete představit, když to není udělaný jako tělocvična, co to
bylo prachů. a hrát se chtělo. tam když ste votevřel dveře, tak ste
viděl, že se tam hejbou lidi, že tam běhaj, nikoho ste nepoznal.

JV: hm

JG: co tam bylo prachů. to jenom tak pro pro tudle. ale no, tak (
)

JV: můžu se zeptat, proč právě ty kina, která ste zmínila, proč ste
tam chodila? bylo to z ňákého důvodu? měla ste k nim ňáký speciální
vztah? líbilo se vám to kino? nebo vám to bylo jedno [a spíš ste
chodila]

JG: [no akorát to] Metro bylo dobrý, jo? když se objevila skala
((Scala))

JV: hm

JG: to si pamatuju, když sme tam šli poprvé, tak to byl luxus, že
jo.

JV: hm

JG: to mělo balkón, a tak, kdežto ty kina byly malý. ale většinou
sme věděli, nebo sme tam měli ňákýho uvaděče známýho, že se nemuselo
platit.

JV: takže vám to bylo jedno, kam ste šla, když to tak řeknu. vy ste
spíš šla

JG: no, jakmile byla možnost,

JV: hm

JG: tak sme, kam byste jinam chtěl chodit. potom nakonec divadla
zavřeli vůbec, že.

JV: a jaký byl váš em nebo názor vašich rodičů na kino. podporovali
vás v tom, nebo se na to dívali přes prsty, říkali, co [s tím
máte...]

JG: [naše maminka] dycky říkala večer, to sem ráda, že ste všichni
doma,

JV: hm

JG: nevědě- vona nemohla nás uhlídy- uhlídat. jo,

JV: ale věděli, že ste chodila do kina.

JG: jo, to jo. a věděli taky, znali to, toho uvadě- ten co tam byl
tím uvaděčem, páč bydlel v tom domě,

JV: soused

JG: a věděli, že je to solidní človíček, to neexistovaly takový
věci, co teď se dějí, [že]

JV: [ale tak] vy ste chodila i do jiných kin, že jo. nejenom tam,
kde byl ten pan uvaděč, ale i do těch ostatních.

JG: no říkám, když hrála někde marika rek ((Marika Rökk)), tak mně
to bylo jedno.

JV: ((smích)) takže ale nevadilo jim to.

JG: ne.

JV: že ste chodila do kina.

JG: nevadilo jim to. a myslím nás to vůbec nepokazilo. nikoho.

JV: a třeba vzpomenete si, jak se k tomu vyjadřovala škola? nebo
učitelé?

JG: jo to vo takových věcech sme nemluvili.

JV: ne, ne.

JG: a potom em byla jiná doba. já vždycky řikám, když se nadává
dneska třeba na mladý,

JV: hm

JG: já řikám, my že sme byli hodní, to bylo vyvolaný tou dobou.

JV: hm

JG: my třeba sme sem chodila tady na to klasický gymnázium, že, tak
tam toho řiditele, pro toho přišlo Gestapo, zavřeli ho, že. a těm
profesorům, tam byl třeba profesor Hájek, který ste viděl, že peněz
má, to oblečení, že teda má všelijaký, no ale toho sme si
považovali, páč on psal do Lidových novin, a tak, to byl, jo?
rozumíte.

JV: rozumím.

JG: vopravdu teda ta úcta vopravdu k těm profesorům a všechno i na
té střední škole byla mnohem větší.

JV: věřim.

JG: nebo já já nevim, v životě by mě nenapadlo doma na některýho
kantora třeba mít nějaký...

JV: hm

JG: no to by naši řekli, no tak asi sis to zasloužila a nebavili by
se se mnou, že. to vopravdu teda. řikám, bylo to dobou taky že sme
byli mnohem hodnější, protože [nikdo nevěděl, co se]

JV: [měli ste respekt.]

JG: no dyť můj strejda třeba byl za hajdrchiády ((heydrichiáda)) byl
zastřelenej.

JV: hm

JG: bylo mu třiatřicet. co to je třiatřicet.

JV: a on, on em byl čím?

JG: on měl normálně průmyslovku, tu si udělal v Pardubicích, a pak
přešel sem, tady se oženil, no a naši em prostě mu domluvili, a měl
v tom domě u nás obchod s látkama,

JV: hm

JG: a ta jeho paní v dvoře šila, jo, jedno dítko měli, jedno čekali,
to já vám ani nevěřím, to to Češi udělali tady toto, že kolikrát
udávali.

JV: hm hm

JG: nebyl, já si myslím, že u něho nebyl důvod.

JV: hm

JG: protože celou dobu nikdo je nesledoval a nic,

JV: hm

JG: čili nebyl v ňákým odboji, ale prostě to byla ta hajdrichiáda
((heydrichiáda)), no a vona, když to zjistila, tak tam utíkala a
ptala se, může mu něco donést nebo co, a voni řekli jó. tak vona tam
za týden utíkala, donesla mu tam věci, přišla domů a už tam měla byl
vlastně hned druhý den zastřelený. to byla prostě momentální ta, a
to em i na tých děckách, na všechno mělo vliv, jo, že fakt sme si
myslím byli proto jako takoví hodnější, jo? to si nikdo neuměl, co
to je třiatřicet roků, že,

JV: hm

JG: to si... no a potom ty dvě děti, zůstala už pořád sama, a...

JV: myslíte že, nebo vzpomínáte si, byl pro vás ten film třeba
tenkrát důležitý? hráli ste si třeba, jestli jestli ten film třeba
jakoby jak [zážitek]

JG: [povznesl?]

JV: jestli se třeba odra- odrazil i jako do vašeho dalšího života,
třeba i do dětských her, jestli ste si třeba hráli na nějaké
postavy, které ste viděli [ve filmu, nebo to, napodobovali ste
herečky,]

JG: [no tak to ne]

JV: zpívali ste písničky z filmů,

JG: tak, možná tak jo, že se třeba zpívaly ty písničky,

JV: hm

JG: ale musíte vzít taky, že v té době, když tady bylo, že, ty
Němci, tak [moc jich to]

JV: [já sem myslel ještě do těch] deseti let.

JG: a jo, jako ještě dřív.

JV: no, no, no.

JG: tak to pro mě víc znamenal ten Kašpárek Turek v tom <dopsu>
((Dopz)).

JV: jo

JG: ten byl výbornej,

JV: hm

JG: to em nebyl em kašpárek, jak si člověk jako představoval,

JV: hm

JG: na něj si musel zvyknout, páč von nebyl žádnej malej štíhlej, to
byl pán, já bych řekla že rozhodně mu bylo ke štyřicítce, takovej
festovnější, ale em i ty jeho hry a to bylo tak poučný jako, jo, že
naši byli rádi že tam chodim, že. a eště, víte kam sem chodila do
divadla? tomu nebudete věřit. přes jeden dům od nás byl ten klášter,
jo?

JV: hm

JG: tam chodily děvčata, která potom šly do služby.

JV: hm

JG: tady k někomu.

JV: hm

JG: a tam prostě se naučily, jak se ke které práci stavět. a ty
každou neděli pro děti hrály ňákou hru. normálně se natáhla šňůra,
daly se prostěradla, že,

JV: hm

JG: a hrály se. a to bylo, na to sem taky jako už aj že byla ráda
vzpomínala,

JV: hm

JG: páč to bylo tak na úrovni, tak jako

JV: takže

JG: ee víte, ten námět, jo, nebylo to nic tak...

JV: takže vy ste navštěvovala i divadelní představení

JG: no

JV: kromě filmů,

JG: no

JV: chodila ste em i za zábavou jako další, nebylo to jenom, že
byste vyloženě chodila na filmy, na filmy, na filmy.

JG: né

JV: ale měla ste to pestřejší, ten [kulturní život.]

JG: [dík] em že sem měla takovou dobrou tetičku,

JV: hm

JG: takže sem všechny tady ty herce z dřívějška jako znala.

JV: a třeba s kamarády? mě napadlo. mluvili ste o filmech, třeba
který ste viděli se spolužáky z obecné školy nebo z měšťanky.

JG: tak to teda ee, to už nevim.

JV: ne.

JG: třeba jo, ale nevim. [to nevim teď.]

JV: [dobře, takže] my bychom se teda posunuli trošku dál,

JG: no,

JV: vlastně do období po skončení obecné školy, to znamená em od
těch deseti let, do konce roku čtyřicet pět, což by [teda]

JG: [no]

JV: ve vašem případě bylo od roku devatenácet třicet šest, do roku
devatenácet čtyřicet pět, že,

JG: no

JV: vy ste v roce třicet šest vám bylo deset let,

JG: no.

JV: mhm v té době em změnilo se něco poté? nebo em třeba vy ste
vlastně se vdala kdy? vy ste se vdala až po válce.

JG: v jednapadesátým.

JV: v jednapadesátým. a em stále ste bydlela v Brně, takže ani
nešlo, ani nedošlo k ňákému přestěhování,

JG: ne, já sem pořád bydlela aj v tom stejným domě sme tam sehnali
takovej menší byt,

JV: hm

JG: tak sem bydlela tam, a em pak em sem to ňák [vyměnila s našima,
kteří měli větší,]

JV: [jo jo jo, já se se ptal do roku čtyřicet pět.]

JG: když maminka zemřela, že, a em-em.

JV: takže tady v těch letech třicet šest až čtyřicet pět ste chodila
em jak často? to už vzpomněla byste si, třeba už konkrétně? taky ne.

JG: to bych [vykládala ňáký (ty...)]

JV: [řádově, jednou týdně, jednou] za dva týdny, [nemáte vůbec
představu?]

JG: [né, to vůbec.]

JV: ne.

JG: to se chodilo podle toho, co už se dávalo za filmy, že, em celý
to vlastně začalo takové to uvolnění po tom pětaštyrycátém roce, že,
to už potom taky hodně sem chodívala em do Mahenovy,

JV: hm

JG: do Mahenova divadla, protože [zase]

JV: [po roce] čtyřicet pět.

JG: po roce čtyřicet pět.

JV: jo, já sem myslel do roku [čtyřicet pět].

JG: [já sem si] aha

JV: ne em

JG: za deset korun ste mohl klidně tam na galerce, když ste dal, tak
ste mohl, a nemusela sem shánět lístky, prostě sem šla ze zaměstnání
a šup do divadla, jo,

JV: jo

JG: to bylo dobrý, a to bylo až po pětačtyrycátým, protože

JV: jasně

JG: vlastně ty divadla byly zavřený. v té době. proto taky ty
baletky tak nastoupily, ke konci,

JV: hm

JG: ale to už bylo opravdu ke konci tam, no.

JV: paní g. ((G.)) em vlastně po té vaší
svatbě, změnily se nějak ty vaše em divácké návyky, chodila ste
třeba už mnohem méně častěji do kina, do divadla. a teďka spíše zase
[zaměřím na to kino.]

JG: [bych řekla, že víc,] no, víc do divadla.

JV: do divadla. takže do toho kina ste už [přestávala chodit, jo, to
(byla ste)]

JG: [nó, tam už jako, zaprvé em] nebylo toho času,

JV: hm

JG: a když teda si člověk došel, tak, tak do toho divadla, no.

JV: a [tenkrát, no]

JG: [a zvlášť když] votevřeli pak aj to Janáčkovo ((Janáčkovo
divadlo)) eště, že,

JV: po tom roce třicet šest, do toho roku čtyřicet pět, abysme to
měli vymezené,

JG: no,

JV: došlo k ňáké změně eeem před tím rokem třicet šest, předtím, než
vám bylo deset let, nebo ty kina, do kterých ste chodila tenkrát,
tak ste do nich chodila i pak, ne em ne nebo nedošlo k ňáké závažné
změně.

JG: em já si myslím, že ee tedy do roku třicet šest, pokud byla
možnost, anebo naši šli a náhodou mě vzali sebou,

JV: hm hm

JG: jako sourozenci, tak sem šla taky. ((smích)) prostě,

JV: no

JG: em se tím vyplnil volný čas, bych řekla, že, ale to už si
nevzpomínám, [to je to]

JV: [takže asi k žádné] změně nedošlo. chodila ste do těch kin jako
předtím.

JG: no.

JV: jo, hm. a měla [ste třeba ňáké svoje jedno oblíbené kino?]

JG: [to už se taky em] vybíralo, né, tak ani ne, kino to už potom
se, když bylo po pětaštyrycátým se vybíralo podle filmů. ale jinak
tady, co byly tak jako nejblíž, jo, když to bylo dřív.

JV: takže ste chodila do kin v okruhu vašeho bydliště.

JG: ano.

JV: a <třeba bylo> nějaký kino, který naopak který ste vopravdu
neměla ráda? který na vás působilo strašně špatně, nebo depresivně.
ne ne ne, nevzpomínáte si.

JG: ne. tam potom dělali z toho kina Metra ((Metro)), uďáli vlastně
divadlo, protože byla Reduta vybombardovaná, že, tak Reduta, ti em
zpěváci všichni přešli na tu Lidickou, a tam hráli, že, no pak pak z
toho udělali divadlo Mrštíků, a teď je to teda Městský divadlo.

JV: a pak jak už ste teda byla starší, kolem těch jedenácti,
dvanácti, třinácti let,

JG: vy mně dete moc do svědomí, když já si nepamatuju ((smích))

JV: tak to už si nepamatujete, mně šlo mně šlo spíš o to, jestli ste
tenkrát chodila em už třeba jakoby s kamarády, nebo s kamarádkami,
nebo jestli ste se v tom kině nějak seznamovali, em jestli [se, jak
se ten]

JG: [to ani né,] to sme se prostě domluvili kvůli ňákýmu filmu, a
šlo se na to, co se,

JV: hm

JG: co se nám jako zdálo.

JV: a spíš ste teda chodila [s kamarády než se sourozenci.]

JG: [to víte, že taky byly] různý německý filmy, který sem nasadili,
provokativní, a já nevim, to tak to už prostě už se nechodilo, to už
se vybíralo, který, řikám, tak s tou marikou rek ((Marika Rökk))
ňáký takový tydle, ty. bylo to dosti izolované všechno,

JV: hm

JG: víte? už vod toho em za té svě- za druhé světové i za těch
komunistů taky, že. se nechodilo na všechno,

JV: jasně.

JG: to nemělo cenu. to by [(to by z toho, že]

JV: [no tak,] to je <pochopitel->

JG: ale nedá em ne zas že by nebyly dobré filmy, taky, byly, ale
vopravdu se muselo vybírat,

JV: vybírat.

JG: že,

JV: hm

JG: to zas...

JV: a když se už chodila třeba za toho protek- nebo ještě teda těsně
před tím protektorátem, tak to ste chodila většinou s kamarády, nebo
ste už šla i sama třeba večer do kina. nebo odpoledne.

JG: no odpoledne,

JV: odpoledne.

JG: sem chodila.

JV: sama.

JG: večer ne. nó, to sama, nebo s em kamarádů všude bylo, s
kamarády, že sme šli třeba [dvě a tak,]

JV: [třeba s rodiči]

JG: tak to ne, to vůbec ne,

JV: hm

JG: protože zaprvé tatínek chodil pozdě domů,

JV: a maminka měla...

JG: a ta měla tolik lidí na starost, že to nepřicházelo v to...

JV: sourozenci [taky nechtěli.]

JG: [to by si] netroufli, já sem byla,

JV: hm

JG: a taky nebylo ani těch peněz, tak ste dostal pětikorunu, a

JV: a sourozenci teda taky nechtěli asi chodit s vámi.

JG: víte, jakmile už em s oni byli starší, tak oni měli svoje
kamoše, a já vám řeknu,

JV: vlastní partu lidí, takže moc [vám už...]

JG: [to tam nedávejte,] ale já vám řeknu třeba, em se mělo bruslit,
já celá šťastná, že sem dostala kolečkový brusle, že jo, na kličku,
že jo, ne kolečkový, na kličku.

JV: jasně.

JG: normální brusle.

JV: normální.

JG: šlo se do Lužánek, to se všude tam bruslilo, a no a naši mě
museli vzít sebou, a v tu ránu, jak sme tam přišli, tak voni frrr a
teď já tam zůstala, sem si to neuměla přidělat. a přišla sem na to,
že je nutný začít brečet,

JV: ((smích))

JG: se mě někdo všiml, a tak mně tu na tu kličku přiďál, jinak sem
si nezajezdila, víte? tak to vám chci říct, že potom už em jo, ti
kluci drželi víc s klukama tam, [ta že ta sestra]

JV: [holky s holkama]

JG: no ta byla starší, že ale už už, no.

JV: hm

JG: no a já se proto říkám, že su nejhodnější tady, mě nevychovávali
jen rodiče, ale ještě sourozenci, víte?

JV: tak to ste měla pěkné, no a třeba teď, když si vzpomenete, vy
ste se dívali na film, bavili ste se třeba během tý projekce, nebo
vzpomenete si [na reakci,] na reakce diváků?

JG: [tak to né.]

JV: jestli třeba nadšený ňáký em [ohlas nebo smích,]

JG: [to si akorát vzpomínám,] když v tom Metru [Metro] dávali takový
to plastický,

JV: hm

JG: no tak to teda byl řev, jo.

JV: s těma brýlema.

JG: protože oni, ano, oni s em dávali takové opravdu věci, že už po
vás jak když někdo skočí, že. em počkejte, jak se to menovalo vo
těch dinosaurech nebo něco, co natočili, to bylo taky takovým
způsobem udělané, ale to už se žádný brýle nenosily.

JV: počkejte, kdy myslíte.

JG: no em

JV: nemyslíte [Jurský park?]

JG: [vo tom,] nó. [nó, no, no]

JV: [jo a tak to sou devadesátá léta.]

JG: a to právě chcu říct, tak to bylo něco takovýho, když ste měl ty
brýle nasazený, jo, [no, tak něco.]

JV: [že to na vás působilo,] že, [že sta vstoupila do děje.]

JG: [jo, že už de de na tebe, ano.]

JV: hm

JG: tak ta reakce těch ostatních návštěvníků [byla hlasitá.]

JV: [a pamatujete si,] co konkrétně ste tam viděla na tom plátně?
ste říkala [ňáký (jakoby)]

JG: [no to byl ten] sifon

JV: sifon.

JG: to normálně se jako bavili, a že si dávají sifon, a jednoho to
votočil a prskl to jako na nás, jo?

JV: hm

JG: no tak to všechno, a to všecko byly takový, buďto že jelo auto v
klidu a najednou se dvě srazily, a najednou ste je viděl nad sebou,
jo, to je tak, jo, a já už přesně si tak [na ty brýle si vzpomínám,
to byly úryvky]

JV: [protože to je spíš kratší, kratší em úryvky.]

JG: vyloženě úryvky tady na na tu legrácku, no.

JV: ale jako za sebou, bylo to jako v jednom filmu, ale kraťoučký,

JG: jo, jo, takové epizody.

JV: jakej to byl rok, po po válce ste říkala?

JG: no, to bylo po válce.

JV: po válce.

JG: to bylo určitě po válce.

JV: tak těsně, nebo, nevíte.

JG: to já kdepak.

JV: a třeba tenkrát ta před tou válkou, během války, em ee daly se
koupit třeba i jídlo sebou em konzumovat, nebo pít nápoje během
představení.

JG: né, ne. to ještě vzpomínám, chodili zase em s s tou vůní, víte,
jak vyšplichovali.

JV: že

JG: sme seděli, jo, tak jako aby změnili vzduch, páč to,

JV: jo

JG: co takový malý kino,

JV: hm

JG: dyť to bylo raz dva vydýchaný, že. tak to ste viděl jak šel, tak
jako když stříkáte stromky, a takovým způsobem, no.

JV: a to se ďálo třeba po em každém představení? nebo před
představením, nebo během [přestávky?]

JG: [né, během,] během během té em

JV: [během projekce]

JG: [tak asi v polovině] toho.

JV: jo.

JG: no. protože em přestávka nebývala tak ani.

JV: vzpomenete si na tu vůni třeba, co vám to [evokovalo?]

JG: [no, taková jako] lesní,

JV: lesní.

JG: něco takovýho. no ale to bylo raz dva pryč.

JV: hm

JG: to jenom jak sedlo na ty lidi, tak to byl konec.

JV: a potkávala ste třeba v kině své známé? kamarády? nebo sloužilo
to kino jako místo, kde ste se setkávali?

JG: tak to ani né, to né. to ne. (.) no. tak hotovo.

JV: <né>, ještě chvilinku.

JG: no až tady z toho zmetku budete dávat něco [dohromady, tak.]

JV: [ne ne ne, to] není problém. ale teď sem se chtěl dostat spíše k
těm filmům. k jejich výběru a k tomu, jak vlastně na vás působily,
em vy ste si teda vybírala film především co se týče toho dětství,
tak tam ste se zaměřovala na tu mariku rek ((Marika Rökk)).

JG: no, marika rek ((Marika Rökk)).

JV: rek ((Marika Rökk)). a to teda bylo ještě před válkou. nebo...

JG: ne, to bylo za druhé [světové.]

JV: [za druhé] světové války.

JG: no.

JV: hm

JG: to právě takové filmy, oni potom pouštěli i těm vojákům na
frontě, když šli, jo, aby prostě jim zlepšili náladu,

JV: hm

JG: protože to bylo takovýho psího ( ) ((smích))

JV: (hopsino psino).

JG: ((smích)) <no ne, tak> to máte tak jako když sou operety, jo,
tak takovýho něco, no. a teď se vžijte do toho, ti vojáci špinaví
vod blata všechno,

JV: hm

JG: teď aspoň chvilku vidí něco jinýho,

JV: jasně.

JG: jako to

JV: a a před tou válkou ste si vybírala filmy

JG: před válkou sem z toho neměla vůbec rozum.

JV: tak to vám bylo ještě takových čtrnáct let, že, eště v roce
třicet devět.

JG: třináct.

JV: třináct let.

JG: mně bylo.

JV: a

JG: já si, víte, já si pamatuju takový blbosti jako patnáctýho
března, to si vždycky vzpomenu, jak projížděli tady po Nové
nákladním autem, zastavili, vyskočili dva vojáci,

JV: hm

JG: vytáhli takovej ten normální koš proutěnej, jak býval na prádlo,

JV: hm

JG: do obchodu, najednou letěli honem zpátky, plnej margarínu.

JV: hm

JG: to byly takový kostky tenkrát, jo. to měli plný. šup to na to a
jeli dál. páč to ( ) to oni potom posílali domů, tam už byl
tenkrát byl velký hlad, kdežto u nás to ještě na lístky nebylo.

JV: patnáctého.

JG: na lístky to začlo až když byli tady Němci, že.

JV: patnáctého března, to

JG: no

JV: jaký rok ale?

JG: no to byl třicet devět.

JV: třicet devět, mhm.

JG: páč třicet osum na podzim to začínalo, že, s tím obsazením
Sudet, a tak, že, a toho patnáctýho března už teda jeli sem.

JV: takže vlastně vy když ste byla mladší, tak ste ňák úplně neměla
ty preference jakoby jasné, až na tu mariku ((Marika Rökk)), ale to
teda už [byla válka,]

JG: [eeem]

JV: to ste spíš

JG: no

JV: chodila, když ste věděla, že někde je ňáký film, třeba
[(zdarma), nebo že ten pan promítač, že vás tam...]

JG: [jasně, a bez bez toho, sem, no]

JV: takže ne [moc ste si jako nevybírala.]

JG: [vobyčejný děcko.]

JV: hm

JG: jo.

JV: a třeba takže ani pro vás vlastně tím pádem nebylo důležité, kde
to kino je, em kde ten film se hraje, v jakém kině, spíš to bylo vo
tom, kam [šlo jít.]

JG: [no ta to] tak úplně ne,

JV: ne?

JG: poněvač to (doleši ty) bylo (už to bylo) v Morávce
((pravděpodobně Moravia)), protože sme ani tu kačku dvacet
neplatili.

JV: jo, to bylo pouze v tý Morávce ((pravděpodobně Moravia)).

JG: ((smích))

JV: tam ste měli zdarma přístup.

JG: protože tam byl ten

JV: uvaděč.

JG: uvaděč. ((smích)) jo.

JV: a a á

JG: takže tam sme věděli, že můžeme kdykoliv. páč on totiž jiný
uvaděč tam neexistoval, jenom ten jeden.

JV: hm

JG: takže kdykoliv tam člověk jako přišel, tak měl volný vstup.

JV: a později, jak ste začala získávat rozum, ale ještě před rokem
čtyřicet pět em to znamená za toho protektorátu, to vám bylo kolem
těch patnácti, šestnácti let, že, tak to ste si už asi vybírala víc,
to už...

JG: no tak jistě, ale potom taky už ste měl jiný,

JV: hm

JG: em chodili sme plavat, aj aj sme závodili, a už už se dělal ten
sport, jo

JV: hm

JG: už se hrála košíková [a tak, jo]

JV: [měli ste víc aktivit.]

JG: takže, no tak to

JV: takže ste chodili na výlety třeba,

JG: no, no

JV: nebo taneční zábavy, chodila ste

JG: vůbec ne.

JV: ne, vůbec?

JG: žádný taneční, za druhé světové nebyly povolený žádný, a my sme
měli akorát to, že sme hráli taky házenou, to bylo, tenkrát se hrála
házená,

JV: hm

JG: když bylo letní období, a když byla zima, hrála se košíková.
dneska se to hraje pořád, že. a my když sme jeli třeba na na
házenou, tak to po pětaštyrycátým roce,

JV: hm

JG: anebo aj předtím, tak sme jeli třeba z Královopolské na
náklaďáku, a to se musela dát plachta, aby nás nebylo vidět, páč to
bylo zakázaný, že,

JV: hm

JG: a tam když se skončil zápas, tak bylo domluvený, a ve stodole,
byl gramofon na ručičku,

JV: hm

JG: a tam se třeba chviličku tancovalo, a už zase se em nasedlo a
jelo se domů.

JV: jasně.

JG: a taky bylo ohromná legrace tohleto.

JV: takže těch těch aktivit [a koníčků bylo mnohem víc, už mhm]

JG: [tam už tam už potom] jak začly tady ty, tak už zdaleka tak, to
když bylo něco vopravdu pěknýho,

JV: hm

JG: tak se šlo, ale ne na všechno, a taky em taky si všelijak se
dodělávala škola, nebyly ty peníze.

JV: a když ste si teda už vybírala, tak třeba podle novinových
článků, nebo ňákých [recenzí? programů,]

JG: [ne, většinou podle toho,] že už na tom někdo byl [a říkal.]

JV: [už na tom byl.] a měli ste referenci nějakou, jo.

JG: no. tak já už du, ne?

JV: em

JG: ještě? ((smích))

JV: ještě chvilinku. ((smích)) nebo už [ste unavená?]

JG: [tak dobře,] ne, ne, ne, nejsu unavená, vůbec ne, to ne.

JV: já myslím, že ještě...

JG: ale já už sem si řekla, že už sme pověděli všecko.

JV: ono je to taková struktura,

JG: jo,

JV: a my sme tak trošku skákali, [ale to nevadí,]

JG: [jo, takže vám]

JV: já sem vás nechtěl přerušovat, protože ono je lepší em dát tomu
člověku volný prostor, protože si vzpomene častokrát na věci, na
které by si pak ani nemusel vzpomenout, takže rozhodně sem vás
nechtěl nějak usekávat, naopak mě zajímalo, co co vás napadne třeba.

JG: hm

JV: samotnou. a kromě té mariky ((Marika Rökk)), měla ste ještě
nějaké oblíbené herce, herečky? nevzpomenete si?

JG: tak většinou tady taková ta tendence, protože to, co povolili
Němci,

JV: hm

JG: na to se nedalo dívat.

JV: ne

JG: to ne, ne, no tak to byly samý boje,

JV: [a co Burian? ((Vlasta Burian))]

JG: [a nezapomeňte,] že oni, no tak Buriana ((Vlasta Burian)), to
je, to viděli sme, jo, to, to jako jo, to em von byl opravdu dobrej,
na svou dobu, to, dneska už je to takový hodně naivní, ale přesto
jako byl teda dobrý, jo, no tak to zná člověk všechny takhle ty
filmy.

JV: a bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film je barevný nebo
černobílý?

JG: tak to byly většinou [černobílý.]

JV: [většinou černobílý.] a kolorované [třeba]

JG: [to tady] nebylo.

JV: [třeba Sněhurka? ((Sněhurka a sedm trpaslíků))]

JG: [to akorát tam] s těma. prosim?

JV: pamatujete si na Sněhurku? ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

JG: no ale to bylo už po válce, když sem přišla Sněhurka ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)).

JV: právě že mně tady jedna paní říkala, že už ji viděla před
válkou. kolorovanou.

JG: já si myslím, že žádný filmy sem nechodily bez barvy, [to
všechno začalo až potom.]

JV: [ona byla, ona byla] černobíle, ale byla kolorovaná, to nebylo
[barevný jakoby film, ale dodatečně,]

JG: [aha jo, jako takle, jo tak to nevim.]

JV: to nepamatujete si

JG: jo, to si ne-

JV: třeba jedna paní mi říkala,

JG: [jo, jo]

JV: [konkrétně paní] Holubová, že na to má strašně silnou vzpomínku,

JG: aha

JV: že ten film se ji úplně vepsal do paměti, a to mohlo být někdy
kolem roku třeba třicet čtyry, třicet pět.

JG: no tak to ne, to já si

JV: nemáte, ale to jakoby více lidí, více pamětníků mi říkalo, že
tento film je pro ně takový, [opravdu v tom dětství, že si ho
pamatují strašně silně, takže mě zajímalo, jestli vy máte takovou
zkušenost taky.]

JG: [jako že to bylo mezi prvníma to barevný, jo? já sem ho viděla]
taky, ale nevim, že by byl teda barevný. tak ne, nevzpomínám si.

JV: a viděla ste ho teda až po válce.

JG: no tak to už dovikolikátá nahrávka to byla, že

JV: hm hm

JG: to víte že určité filmy jak Babička,

JV: jasně

JG: že, to už se ďála dvakrát, a tam jistě taky, no

JV: a bylo pro vás třeba důležitý, jestli ten film byl zvukový nebo
němý?

JG: no tak já nepamatuju,

JV: [nepamatujete jiný filmy.]

JG: [jiný filmy.] to když tak ukazovali z toho jenom ukázky, ale že
bych byla vyloženě na němém filmu sem nebyla, ne. to ne.

JV: a vybírala ste si pak třeba film i podle toho, v jaké zemi
vznikl? jestli byl britský, francouzský, americký, český,

JG: ale to sem nechodilo. když byla druhá světová [válka, tak to sem
nechodilo.]

JV: [ale před druhou světovou] válkou ještě.

JG: no tak to.

JV: rok třicet osum, třicet devět.

JG: no, to. možný je, <že sem ňákej viděla,>

JV: hm

JG: fakt nevím.

JV: jasně.

JG: to nemá smysl,

JV: rozumim, hm.

JG: něco říkat. to ne.

JV: vzpomenete si třeba, který film ste viděla a fakt ste ho neměla
ráda? a který se vám nelíbil?

JG: no tak neměla sem moc ráda takový ty bojůvky, abych řekla.

JV: německé filmy? spíš.

JG: když to em-em.

JV: přišlo vám to třeba jako příliš propagandistické, nebo násilné,

JG: no násilný, víte,

JV: hm

JG: takový jako děcko nemá k tomu pochopení.

JV: hm

JG: dneska třeba ty děcka sou jiný, protože je ta televize a vidí to
třeba často, a můžou si to tak všelijak pouštět, ale em

JV: a naopak třeba který filmy ste měla opravdu ráda? který se vám
líbil? nebo s- že pro vás [znamenal]

JG: [já vám] vážně nevim.

JV: ne.

JG: nevzpomenu si.

JV: nevzpomenete si na ňáký konkrétní třeba jeden, který by vám fakt
v paměti tak...

JG: ne, no tak em určitě v paměti mně zůstaly, pokud to byl film a
byla to pohádka.

JV: hm

JG: to určitě, jo.

JV: takže ňákou [pohádku si pamatujete?]

JG: [no, a takhle to] ano, ale...

JV: a šla ste třeba na ňáký filmy víckrát?

JG: no na tu mariku rek ((Marika Rökk)) určitě.

JV: na tu mariku ((Marika Rökk)), jo? ((smích))

JG: sem ju viděla v tom kině, pak sem šla tam, tam sem viděla to
stejný,

JV: ale jednalo se pořád o jeden film.

JG: o jeden film. ano.

JV: ((smích))

JG: ona byla fakt výborná,

JV: hm

JG: a potom taky byly ty filmy s ní dělaný tak jako dost jako i
legračně, jo?

JV: hm

JG: že ste, jo, že to bylo takový vzdušnější, ne pořád takový...

JV: paní gešvinderová ((Geschwinderová)), vzpomenete si třeba na
ňáké rozdíly v těch místních kinech, kam ste chodila? nebo ty kina
vám připadaly velmi podobné, co se týče třeba interiéru, nebo [toho
foajé ((foyer))]

JG: [no tak určitě,] takový Metro,

JV: hm

JG: to vo deset procent lepší jak jak ta Morávka ((pravděpodobně
Moravia)), nebo

JV: hm

JG: tak tak, já bych řekla, Morávka ((pravděpodobně Moravia)) byla
nejhorší.

JV: Morávka ((pravděpodobně Moravia)) jo, jo.

JG: pak ten ekcelsior ((Excelsior)), ten tam měl vo ňáký sedadlo
víc, a je taky temný kino,

JV: hm

JG: nic to toto, pak Oko a Studio, to už byly takový prostor a tak,
že, Metro taky, no a nejlepší tenkrát teda byla skala ((Scala)),

JV: skala ((Scala))

JG: a myslím Kapitol.

JV: Kapitol.

JG: ty, ty byly takový [bych řekla]

JV: [co Jalta třeba.]

JG: prosím?

JV: Jalta.

JG: no tak abych vám řekla pravdu, já už si moc nevzpomínám jak to
vevnitř bylo.

JV: na tu Jaltu [Jalta] si moc nepamatujete.

JG: ne. byla sem tam, a aj dokonce bych řekla třeba před dvaceti
lety, ale to už vám splývá.

JV: hm

JG: Alfa, jo, [teď ta Jalta, Jadran,] jo,

JV: [no, to bylo toho hodně.]

JG: no tak to už em ta Alfa taky sem ju neměla moc ráda,

JV: ne?

JG: páč to tam taky se šlo tak jako dolů,

JV: hm

JG: kamsi, jo?

JV: já vim, no.

JG: kdežto ta skala ((Scala)), ta ta měla ještě měla aj ten balkon,
to bylo pěkný tam, no.

JV: třeba vzpomenete si na přístup zaměstnanců, jestli k vám chovali
třeba nějak v tý skale ((Scala))

JG: em (nemůžu říct)

JV: ne jinak než třeba v tý Morávce ((pravděpodobně Moravia))? a
hrály, no, chtěla ste něco říct?

JG: né, no em my sme k té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) měli i
takový přístup už tím, že tam byl zn- ten známý uvaděč, a tak von...

JV: ale měla ste to kino evidentně teda ráda, nebo měla ste k němu
[takový vztah, vy teda ste říkala, že interiér moc úplně]

JG: [jó, nó,] ne, tak to mně nevadilo, protože v tu ránu se začlo
hrát a bylo to.

JV: a bylo to zadarmo.

JG: jo a už už nikoho nevnímal kolem, jo.

JV: ((smích))

JG: já vždycky říkám, že divadlo i kino,

JV: hm

JG: pokud pořád vnímáte lidi kolem sebe, tak za moc asi nestojí. že
vás nemohlo tak upoutat, jo, že páč když vás upoutá, ta vnímáte to,
a nevíte vůbec jestli si sou tam ňácí sousedi nebo nejsou, je vám to
jedno.

JV: ((smích))

JG: a i v divadle.

JV: prostě že ste úplně do toho [děje ponořená,]

JG: [no jasně.]

JV: [a nevnímáte lidi.] hm

JG: já chodim aj teď hodně do divadla,

JV: jo?

JG: hlavně teda chodím do toho Městského ((Městské divadlo)),

JV: aha

JG: že, teď pořád, teď sem byla na těch Bídnících, a teď bude ta
Evita, že, em to na to člověk tam šel rád, protože ti mladí herci,
to <voni to až přeháněj tou pohyblivostí> někdy.

JV: myslíte teď Mrštíci. u Mrštíků ((Divadlo bratří Mrštíků)).

JG: jo.

JV: divadlo.

JG: to sou ty muzikály, jo? v té činohře, tam právě vám řeknu, že
když sem byla tak zvyklá na tu Veveří, a Mahenka ((Mahelovo
divadlo)), že mně ne- neuteklo nic, tak vám řeknu, že vám su z té
činohry v Městským ((Městské divadlo)) zklamaná dost.

JV: hm

JG: tam je ten Černín ((Zdeněk Černín)), tak ten si tedy zásadně
ňáký takový věci em jakože třeba Junák ((Zdeněk Junák)) musí ten
nahej chudák vstávat z vany, nebo teď zrovna teda, zrovna poslední,
co měli,

JV: hm

JG: em Kočka na té střeše ((Kočka na rozpálené plechové střeše)),

JV: hm

JG: tak tam <taky teda>, jo, já to přejdu, já se tomu zasměju nebo
něco,

JV: jasně

JG: ale zas specielně on, dokonce jednou sám co si režíroval a sám
co tam tak tak jako prošel, von to vždycky tak sešeří, já nevim, von
si asi myslí, že diváky získává, no ale (de dělat), no a pak tam
byla režizérka Burešová ((Hana Burešová)), a ta vám zase em ee já si
vždycky říkám, že někdy dokáží i kus pokazit. tam byli ti Tři
mušketýři,

JV: hm

JG: a vona je dá v tom oblečení jak byli, pak najednou v moderním,

JV: hm

JG: pak do toho zaplete ještě děcka, který tam hrají kdesi na
pavlači,

JV: hm

JG: a vždycky když tam dohodila ty děcka, tak jak kdyby se to
divadlo zastavilo.

JV: hm

JG: víte? ten,

JV: rozumim.

JG: úplně ste z toho děje vypadlo. to sou takový zajímavý. no tak to
ale stojí to dost peněz.

JV: hm

JG: to sem říkala a i tam jednomu chlapíkovi, který tam navštěvuje
dost divadla,

JV: hm

JG: já sem řekla, proč jako, já nevim jestli je sám režizér v ňákým
divadle nebo něco, ale je vidět, že tam vždycky s těma h- em
pohlavárama tam [vykládá,]

JV: [jak vypadá?]

JG: šedovlasej.

JV: a má brýle?

JG: myslím že jo.

JV: je zarostlý trochu?

JG: jo.

JV: to je možná Vít Záhorský, to je můj středoškolský profesor a je
[divadelní kritik.]

JG: [víte pro-] jo, to by tak mohlo být.

JV: ((smích))

JG: mně vám vadí to, že tam Mahenova činohra neudělá ty
předpremiéry.

JV: hm

JG: dyť i na tom získají hodně peněz, důchodci by chodili, ale tady
de hlavně o to, že je to odpoledne.

JV: hm

JG: lidi už potom, teda pro mě je taky, když už jedu teda [kamsi
ještě, jo, no, my když dem na ten] muzikál,

JV: [jasně, já tomu rozumim, je to pro vás příjemnější než chodit
večer, hm]

JG: von začíná ve dvě. a oni končí o pěti, o š- to je dobrý.

JV: já vím, já [sem tam taky byl.]

JG: [ale když začnou] o šesti,

JV: hm

JG: no tak to už je pozdě. a tam dřív byl klub činoherníků
((Činoherní klub)),

JV: hm

JG: a em mohlo se, byla to předpremiéra a bylo to v Mahence
((mahelovo divadlo)),a najednou to zarazili. já nevim, já si myslím,
že to divadlo měli hodně obsazený, že by taky tím vydělávali peníze.

JV: je to možné.

JG: nevím proč, proč teda oni nemůžou, když tady na druhé straně to
může. já nevim, kde má ten Moša ((Stanislav Moša))

JV: ((smích)) ( )

JG: ňáký dobrý známý, že [teda mohl] postavit divadlo,

JV: [to možná, no]

JG: a všechno,

JV: hm

JG: ale je fakt, že ve výběru herců a tak von musí být dobrej.

JV: vyhovuje vám.

JG: von má vopravdu teda,

JV: ste spokojená.

JG: to má, má to cosi do sebe, no.

JV: pojďme se ještě <vrátit trošku zpátky>,

JG: jo?

JV: sme se teď trošku odběhli někam jinam,

JG: no (štěci) byli dřív, když hráli činohry úplně senzační, to tak,
no, povídejte, ať vám to

JV: chtěl sem se zeptat, em když tenkrát vlastně ste byla na té
projekci, vzpomněla byste si, z čeho se to představení skládalo, kdy
začínalo, co se dělo o přestávce, em

JG: ne, no to bývalo tak, že byl dycky eem žurnál,

JV: aha

JG: to byla jedna věc,

JV: hm

JG: někdy i před žurnálem byly ještě [reklamy, ale ty reklamy,]

JV: [týdeník myslíte? týdeník?]

JG: týdeník, no.

JV: hm

JG: předtím bývaly někdy reklamy,

JV: hm

JG: ale to reklamy byly takový, že oni měli takový ty barevný
sklíčka se dávaly.

JV: diapozitivy.

JG: no, a em to em prostě tam ne- se nic nepohybovalo.

JV: hm hm

JG: to prostě jenom [za od no, no.]

JV: [statický obraz.]

JG: a někde, když byl týdeník, tak po týdeníku dávali. pak byla
přestávka,

JV: hm

JG: pak se začal film a konec.

JV: a byl třeba krátký film? předfilm ňáký ještě? před tím hlavním
filmem? ne ne ne.

JG: si nevzpomínám.

JV: anebo ňáká třeba živá vystoupení, hudební doprovod,

JG: ne, ne

JV: nepamatujete.

JG: ne, ne, ne, ne.

JV: a třeba reklamní ukázky z jiných filmů? foršpan takzvaný.

JG: tak to teda ne.

JV: ne, nepamatujete si.

JG: a já si myslím, že vopravdu [nebyly.]

JV: [nezažila ste.]

JG: ne.

JV: hm

JG: ne.

JV: a zajímala vás tahle doprovodná část toho programu, nebo už ste
to jenom chtěla mít za sebou a aby ten byl ten hlavní film třeba [s
tou marikou ((Marika Rökk))]

JG: [no jistě,] to by (kdepak ty,)

JV: nezajímalo vás to.

JG: no protože když byli Němci,

JV: hm

JG: tak to byly úryvky z fronty, že.

JV: jasně.

JG: a když bylo po pětaštyrycátým, tak to pořád byla ta práce,

JV: hm

JG: a budování [socialismu, a to]

JV: [a předtím, před válkou?]

JG: to já nevim.

JV: to už nepamatujete.

JG: určitě týdeník byl,

JV: hm

JG: protože i dneska em když ten pan Čáslavský ((Karel Čáslavský))
dává, jo

JV: hm, hm

JG: tak vidíte, že to, to sou vlastně týdeníky,

JV: hm

JG: co von dává, že.

JV: jasně.

JG: že kdyby nebylo, kdyby to dnes neukázali, tak já sem ani
neviděla, jak vypadá Kramář ((Karel Kramář)), a takový ty elity,

JV: hm

JG: který vlastně ten stát budovaly, že. no, to

JV: a třeba ještě sem si tak vzpomněl, nebyla ste někdy na promítání
filmu v domácnosti? třeba u ňákého vašeho kamaráda? nevíte, že měl
někdo doma promítačku? projektor?

JG: my sme byli tak

JV: to ne vy, ale třeba ňáký váš bohatší kamarád.

JG: ne, ne.

JV: [rodiče jeho.]

JG: [ne, ne, ne.]

JV: neměli.

JG: ne.

JV: hm

JG: akorát vim, že byla velká sláva v baráku, když první měli
televizor,

JV: hm

JG: a to měli takovej ten, takovej ten malinkej, a tady bylo rádio
takový. tak to nastoupil celej barák, <a šel se dívat.>

JV: <jo>

JG: ((smích))

JV: to bylo tak v jakým roce?

JG: no to byl vopravdu první,

JV: hm

JG: protože ten jejich mládenec byl inženýr tady kolem ňákejch
[televizorů]

JV: [po válce] teda už.

JG: no jistě, no, no. to mohlo být, já nevim, kolem toho
čtyryapadesát,

JV: hm

JG: nebo možná později, jak to nevim.

JV: ještě bych se vrátil na chvilinku k tomu rektorátu, em
<protektorátu>,

JG: jo.

JV: pardon.

JG: no,

JV: em jak na vás působily ty změny po roce třicet devět? em když
začaly platit protektorátní předpisy, že, takže spousta věcí se
změnila,

JG: hm

JV: a jak to na vás zapůsobilo, ta atmosféra.

JG: no mizerně,

JV: hm

JG: mizerně zapůsobila, protože em to vopravdu, a hlavně ty
hospodyňky, dyť já sem byla děcko, prosim vás, vám tam vystřihli
něco, a a najednou ste zjistili, že ste měl nárok na dvacet deka
sádla, a že už teda, pokud si nevystačíte,

JV: hm

JG: tak už teda nikde nic neseženete, že.

JV: a třeba [co se týče]

JG: [to už]

JV: co se týče teď vlastně tý změny, že byly povinné titulky německé
u filmů, že jo,

JG: ((smích)

JV: názvy reklam, [že to bylo v němčině,]

JG: [<prosim vás, povíte> mně], dyť já vím ve škole,

JV: hm

JG: černou tuž a redispero,

JV: hm

JG: a černé ruce, že

JV: hm hm

JG: to hlásila, museli sme to mít začerněný, jak kdybysme četli tam
bůh ví co. a vono tam dohromady nic nebylo.

JV: jasně.

JG: to určitě, to, já vám řikám, že em že nenadávám nikdy na mladý,
protože řikám em su přesvědčená, že sem byla mnohem hodnější, ale já
sem byla hodnější, protože byla taková doba.

JV: hm

JG: a člověk se bál, aby něco nezavinil, aby to třeba rodiče
neodnesli.

JV: rozumim.

JG: zvlášť, když ten náš strýc potom byl zastřelen, že.

JV: to je jasné. jak ste říkala ty německý [týdeníky, no]

JG: [jak ste] potkal někoho v černým kabátě a černým klobouku, jo,
takový ten jako pršiplášť ňákej lesklej, tak už se člověk rači
klidil, že.

JV: to chápu, no.

JG: dyť to,

JV: [a vz- vzpomene-]

JG: [a ani my sme] nebyli moc hodní jeden na druhýho v tom, protože
hodně se ví, že udávali Češi, že. a doma pořád, že musíš,
nevykládat, být potichu, nevykládat. no, ale je to pravda, jinak to
nešlo. a doufejme, že už se nikdy nic takovýho nevrátí.

JV: a za druhý světový války, jak se třeba změnilo to vaše chození
do kina, chodila ste em [méně častěji?]

JG: [to sem zase] chodila stejně.

JV: chodila ste stejně.

JG: protože já jenom tady do těch,

JV: hm

JG: a to většinou, a vždycky tak kačka se sehnala, [(zas to stálo
málo)]

JV: [takže žádnej zásadní rozdíl] tam nebyl třeba.

JG: tam jako ani, ani řikám ne, ale, ale em věděla sem, že,

JV: hm

JG: anebo sme věděli aj od toho, co u nás bydlel, řekl na to běžte,
to je dobrý, to se bude, tak sme šli.

JV: [na doporučení.]

JG: [i když to byl,] i když to byl německej film,

JV: hm

JG: ale rozhodně ne ňáký zfanatizovaný filmy.

JV: a třeba vzpomenete si, už se blížil konec války, rok čtyrycet
pět, květen, osvobození, em změnilo se nějak em to chování? tady v
tý době, jako vlastně už už ste jako věděli, že fronta se blíží, že
jo, takže jestli ste už jako vůbec nechodili, [nebo ste se báli,]

JG: [no tak,] to se už nechodilo,

JV: ne

JG: protože byl vopravdu strach,

JV: hm

JG: páč to ste z dálky slyšel,

JV: hm

JG: já si vzpomínám, že sme se sestrou sme hrávaly házenou za Krpole
((Královo Pole)), a to bylo v dubnu,

JV: hm

JG: a měl se hrát zápas, a my sme zdrhly z domu.

JV: hm

JG: my sme to mamince neřekly, protože vona by nás nepustila, a do
toho Krpole ((Královo Pole)) sme jely, to ještě jela elektrika, jo,
a dojely sme tam, a to mě- s někým sme měly hrát, kterej měl přijet
do Brna, a nepřijeli.

JV: nepřijeli.

JG: no a tam přišel ten náš vedoucí a když nás tam viděl, tak řiká,
ježiš marná, jak to že vás rodiče pustili, a potom nás ňák přes
kohosi rozváželi domů, abysme nejely elektrikou a ničím, a...

JV: rozumím.

JG: sme stály u hřiště, a, a to duní, to nemáte zdání, [no, to se
ozývá.]

JV: [a vzpomenete si na] ňákou třeba vaši první návštěvu ee po ee
konci války? po osvobození? ta [atmosféra dobová.]

JG: [tak si vzpo- říkám,] já si vzpomínám akorát na to Metro. do
toho kina Metra [tam na tu, jo]

JV: [a spíš mně de o tu] atmosféru doby, jestli...

JG: jó, no tak po tom ja- jak se to rozjelo, ale to taky nebylo
hned.

JV: hm pozvolna.

JG: no.

JV: jo.

JG: to jako em

JV: já bych vám teď dal seznam filmů, a

JG: co sem viděla, co sem neviděla?

JV: jestli byste třeba em moh- ee mohla se k nim vyjádřit, jestli si
na ně konkrétně vzpomínáte, třeba kdy ste ee na tom filmu byla, nebo
s kým ste ten film viděla, proč se vám ten lin- film líbil,

JG: mhm

JV: a je to teda, je to teda do toho roku čtyrycet pět, jo, zase.

JG: aha no tak to teda nevim.

JV: jestli ste ten film viděla třeba vícekrát,

JG: em no tak

JV: jenom si projděte ten název, já vám

JG: pučte mně ňákou, já vám tady udělám tečku nebo křížek, nebo to

JV: jo, udělejte si, určitě.

JG: tady ten, no Roztomilý člověk, to (jasně),

JV: ty filmy sou seřazené podle roku em tady ten je z roku dvacet
devět, už si asi nepamatujete, to už si asi nepamatujete, to ste asi
nemohla vidět, když ste, vám byly tři roky, ale, podivej- udělejte
si ty vaše poznámky určitě, jestli vám ty názvy přijdou povědomé,

JG: To neznáte Hadimršku, toto taky. sl- jo, Lelíček ((Lelíček ve
službách Sherlocka Holmese)), ten jo, ten qik ((Quick)), to nevím,
Pobočník jeho Výsosti, (.) to nevím těch Šest žen Jindřicha osmého
((Šest žen Jindřicha VIII.)), si zřejmě si myslím, jestli sem to
neviděla,

JV: hm

JG: v divadle, víte?

JV: hm [jasně]

JG: [Mata Hari,] to je jasný, Svět patří nám, Sněhurka ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)). Ducháček to zařídí, to nevím, to, To byl český
muzikant.

JV: mhm

JG: nevim. možná, víte něco i z třeba s to, ale prostě si
nevzpomínám. ko- Kouzlo valčíku, to kdyby viděl kousek, tak si hned
vzpomene,

JV: hm

JG: ale takle jako ee

JV: a třeba teď ee [vzpomenete si,]

JG: [nevim, no.]

JV: který z nich byl váš oblíbený? před tím rokem čtyřicet pět, když
ste ten film viděla v kině?

JG: no tak Sněhurka a sedum trpasliků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
bez debat.

JV: hm a tu ste říkala, že ste

JG: To byl český muzikant, to bylo taky výborný, že, tady toto je
všechno,

JV: hm

JG: myslím aj tu Operetu ((Opereta)) se mně zdá, že už (vim) o čem
to bylo. ale toto, to sou takový komedie takový

JV: hm

JG: no, Muži nestárnou, to se mně líbilo proto, páč,

JV: hm

JG: ty lázně v Hradci Králové sem znala, tam bylo to vlnobití,

JV: hm

JG: že sem tam byla na prázdninách jednou, tak to jako jo, ale, no
ta La Paloma, to plete člověka, páč to bylo aj píseň, že,

JV: hm

JG: vo tom, no. ( ) no cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)), no to, to sou, To neznáte Hadimš- ((To neznáte
Hadimršku)), to je všechno Burian ((Vlasta Burian)), no

JV: hm

JG: to Pobočník jeho Výsosti, to je taky jeho, ta Mata Hari, ta byla
pěkná, to je fakt,

JV: jo, vzpomínáte si na to víc,

JG: no

JV: jo.

JG: no Svět patří nám, to Voskovec, Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich))

JV: a viděla ste třeba ňáký film vícekrát tady z těchto?

JG: no to je možný.

JV: jo.

JG: jo.

JV: a už nevíte který, [nevzpomenete si.]

JG: [no U pokladny stál.] to sme viděli víckrát.

JV: hm

JG: jo, to sme tam, jo, to jako em u nemužu říct u jednoho nebo to,

JV: hm

JG: no, To byl český muzikant, to (bylo) taky pěkný, no.

JV: [ale znamenalo]

JG: [to Roztomilý] člověk ((Roztomilý člověk)), vono je to dobrý,

JV: hm

JG: ale vono je to taková em

JV: Roztomilý člověk.

JG: jo, nic z toho, no, no.

JV: hm a třeba

JG: Vídeňská krev, to bylo aj opereta. nevim.

JV: nevíte.

JG: to už nevím jistotně, jestli sem to viděla ten film,

JV: hm

JG: jo?

JV: hm

JG: to už jako, to nechcu,

JV: a ňáký třeba ten film má pro vás zvláštní, nebo specifický ňáký
ee ňáký [význam, znamenal pro vás něco víc.]

JG: [hm tak já sem dost ee tak] to věřím tady třeba ten em To byl
český muzikant, jo,

JV: hm

JG: mně se takový líbí, nebo o- že je to ten Kmoch ((František
Kmoch)),

JV: hm

JG: a tak, jo, to nebo cokoliv vod toho Jiráska ((Alois Jirásek)),
nebo vod toho (Smetany) ((Bedřich Smetana)), to mě táhne aj dneska,
jo, páč to se stále člověk dovídá em ee věci třeba, který přehlídl,
když třeba jednou dete na to,

JV: hm

JG: tak si určitý věci nevšimne, a pak ano, jo, em vůbec ty ee třeba
s tím Štěpánkem, Zdeňkem Štěpánkem ((Zdeněk Štěpánek)), že. no to
přece, to byl ohromnej člověk,

JV: hm

JG: a ohromný herec, a ty historický filmy s ním, to to bylo přece
ohromný.

JV: hm

JG: ty tam ani nemáte. to je zajímavý [jestli von byl asi možná]
pozdějš, jo, no.

JV: [to je jenom takový výběr, určitý.]

JV: a už si třeba nevzpomenete, kde ste který film viděla, v jakém
kině?

JG: ((smích))

JV: to asi po vás bych chtěl hodně, že. ((smích))

JG: <to teda vůbec ne, no.>

JV: hm

JG: no, tak já už du, ne?

JV: já myslím, že bych vám poděkoval,

JG: jo, [nemáte zač, tady máte tužtičku, ať se vám to]

JV: [byla ste ee výborná, děkuju] vám, že ste si vyšetřila čas,

JG: ale jo, tak.

JV: a že to pro vás neznamenalo ztrátu času.

JG: <né, to vůbec> ne.

Konec rozhovoru

Jarmila (1925) 0.0 3:2408
Whole interview

Rozhovor vedla: Mgr. Lucie Česálková, Ph.D., Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Bc. Blažena Stránská
Datum a místo:

Rok narození: 1925, sourozenci: sestra narození v roce 1930, bratr
narozený za protektorátu.

Bydliště do roku 1945: Cacovická (Husovice).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec topič na dráze.

Povolání narátora: Obecnou školu narátorka navštěvovala na
Cacovické, pak gymnázium v Husovicích na Vranovské a poté obchodní
na Kotlářské, kterou dokončila v roce 1945 a začala pracovat
v pojišťovně. Po mateřské pracovala na magistrátu.

LČ: tak dobrý den, já bych se vás zeptala nejprve na jméno,

JH: Jarmila H.

LČ: rok na- vašeho narození,

JH: desátého devátý dvacet pět.

LČ: a kde jste bydlela do roku čtyřicet pět, vlastně kde jste se
narodila a potom do [roku de-]

JH: [bydlela] sem v Husovicích na Soběšické ulici.

LČ: celou tu dobu nezměnilo se to?

JH: ne.

LČ: mhm

JH: narodila sem se na Cacovické ve dvou letech naši museli
spravovat takové ubohé byt a tam sme žili až do pětaštyřicátýho roku

LČ: a tam se to pak se to změnilo [po tom pětaštyřicátým)]?

JH: [ne pak potom] my sme hledali lepší byt, protože to byl ubohej
byt a potom Němci jak odešli, tak bylo plno bytů, tak je přidělovali
lidem, jo, takže ee dík strýcovi, který byl přišel z koncentráku,
tak ten nám vymohl ten nové byt.

LČ: [mhm]

JH: [a] šli sme do Černých Polí.

LČ: a vlastně ee jaké školy ste do toho roku čtyřicet pět
navštěvovala? [kde a jaké to byly]?

JH: [obchodní no a] všechny chcete?

LČ: no všechny

JH: no tak v Husovicích obecnou, tam byla nová škola na Cacovické
úplně nová v první republice a eště s- tam fungovala i stará, ta
eště pamatovala Habsburky.

LČ: mhm

JH: jo, tak ta ee tam sme chodili myslim do pát- ee do třetí tam to
vite, to se nedá srovnat s dnešníma školama, to se vůbec nedá
srovnat, tam sme měli ve třídě ee na na kabáty takhle věšáky, jo, to
nebylo to pohodlí co je dneska (.) a ani sme se nemuseli přezouvat,
vite, nic (.) no a tak ee tam sme byli do třetí třídy a do štvrté a
do páté sme chodili do té nové školy potom a ta už teda byla pěkná,
ta už teda ee bylo vidět, že je nová a už sme tam měli i terasu, o
přestávce sme se mohli projít po terase o přestávkách, no a potom
teda sem šla na gymnázium v Husovicích ee tam ee taky všechno je
předělaný tady v Brně ee v Husovicích nový gymnázium taky v první
republice bylo tam (.) na Vranovské (.) a teď pak tam byla za
komunistů chemická škola (.) střední průmyslová no a tam ee od z
kvarty sem odešla na obchodní akademii (.) na Kotlářskou první
státní obchodní akademie ((I. státní obchodní akademie Karla Fišary
Kotlářská)), teď tam taky je s- když jedu kolem tam je všelijakých
názvů, co tam je škol, ale původně to bylo jenom pro obchodní
akademii.

LČ: a ee takže vaše vzdělání je...

JH: střední.

LČ: střední, dokončila ste tu obchodní [akademii].

JH: [ano].

LČ: a pak už ste nepokračovala. a v jakém roce ste dokončila tu
akademii?

JH: v pětačtyřicátém.

LČ: mhm

JH: nám zavřeli školy, jo, za Němců a potom nám udělali zrychlený
ročník maturitní.

LČ: aha

JH: vy vy nevíte vo ničem dneska, tenkrát zavřeli, neptali se, dali
do zbrojního průmyslu a dělali sme šrófky.

LČ: a ee jak ste vlastně, co ste potom dělala, jaké bylo vaše
zaměstnání?

JH: byla s- nastoupila sem hned po maturitě do pojišťovny.

LČ: a změnila ste zaměstnání ee jako během života? [nebo st-]...

JH: [no jo], no jistě, narodí se syn, narodil se mně, tak pak zase
ste na mateřské, zase se hledalo zaměstnání, no nakonec sem skončila
na magistrátě.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů, tam za vlastně za té první
republiky?

JH: mam- ee tenkrát byly ženy (.) v domácnosti, tak maminka
nepracovala a tatínek byl zaměstnaný jako topič na dráze (.) jezdil
s lokomotivou na dráze.

LČ: a sourozence ste měla?

JH: mám (.) sestru.

LČ: (sestru) a v- je mladší nebo starší [než ( )]

JH: [mladší] o pět roků.

LČ: mhm takže se narodila v třicátém [roce].

JH: [v] třicátém roce a v protektorátě se nám narodil eště mamince
chlapeček, bylo jí osmatřicet.

LČ: mhm

JH: ten potom umřel v pětatřiceti letech.

LČ: mhm a kdy ste vlastně přestala chodit pravidelně do kina? vůbec
obecně.

JH: do kina? až (.) hm když sem chtěla vidět nějakej film, tak sem
se utrhla a letěla sem do kina, no ((smích)) <když sem to chtěla
vidět.> protože ee sem se zajímala o kulturu vždycky a a chtěla sem
mět taky ten rozhled trochu, no a tak když sem přišel nějakej <za
komunistů dobré film, tak sem utikala do kina,> no teď už ne ve
stáří, teď já sem chodila i do divadla hodně, jo, protože sem
bydlela v Králově Poli jako vdaná, a tam to je blízko, sednete na
jedničku a ste v divadle, jo, takže to jako já sem ráda chodila do
kina, taky sem si něco pamatuju, ale to vy vás už nezajímá přece.

LČ: to potom už ne, (ale) mně spíš šlo o to, jestli až teď ve stáří
ste přestala teda chodit do kina?

JH: ano ano [ano ano]

LČ: [jinak vlastně] ste ste snažila celý [život].

JH: [ano] můžu říct, že tak kolem té sedumdesátky.

LČ: mhm

JH: mně už je štyřiaosmudesát, že.

LČ: a teď bychom se teda vrátily úplně do ee vašeho největšího
dětství, kdy vám bylo třeba kolem desíti, a tak ee jestli byste si
vzpomněla, kdy ste vůbec poprvé byla v kině, kolik vám bylo let, kde
ste, kde ste byla?

JH: jak chcete po starých ženských tady toto, aby si pamatovaly, v
kolik letech, to bysme si musely psát deník, jo, vod těch deseti
let, abysme věděli, jé, to není možný toto si pamatovat, kdepak.

LČ: a tak kam ste chodila do jakého kina úplně [(jakoby)]

JH: [do Jasu ((Jas))] a do Sibiře ((Sibiř)) v Husovicích (.) tam byl
Jas a Sibiř a říkám vám, v neděli za korunu, jo, vykládala sem to
onehdy mé dceři, tam bylo předsálí takový než začlo, než nás
pustili, jedno děcko vedle druhýho že by nepropadlo jabko, tam ti
první udělali vlny a už sme se všichni kývali, jo? až teprve
votevřeli, tak hurá na ty sedadla (pak) si každej mohl sednout kam
chtěl.

LČ: a to bylo v obou těch kinech takhle ste se chovali [jak v Jasu
((Jas)) tak v té Sibiři ((Sibiř))]?

JH: [jo jo tak ano ano], tak to bylo to bylo do té ee než přišel
teda Hitler, jo, ne- v té první republice, jo, to dětství no
dětství, dětství je tak deset, no potom už zase už sou slečny v těch
patnácti šestnácti, že, to už sme chodily zase na jiný kina, už na
ty ee pro dospělý skoro, že.

LČ: tak to k tomu taky přijdeme určitě ee a jak často teda chodila
ste jenom v tu neděli nebo i ee častěji?

JH: jenom v neděli, protože ee tenkrát nebylo peněz, jo.

LČ: mhm

JH: u těch lidí nebylo peněz a taky ee zase ti co peníze měli, tak
zase dbali na vychování těch svých dětí a nepouštěli je na všechno.

LČ: a to znamená, že vaše rodiče ee to brali jako ee špatně, že
chodíte do kina nebo?

JH: ne nebrali, nebrali, nebylo peněz.

LČ: [mhm]

JH: [my] sme byli rádi, že nám dali korunu a abysme mohli jít na do
dětský na toho lauera hardyho ((Laurel a Hardy)) [no]

LČ: [a] chodila ste e s- teda se sestrou když [říká- že]

JH: [ne], sestra ne, to je o pět roků je mladší to...

LČ: ajo vlastně.

JH: to kdepak, to ne.

LČ: [takže s kým ste tam chodila]?

JH: [té bylo pět a mně bylo deset], no prosím?

LČ: a s kým ste chodila teda?

JH: třeba sama (.) klidně, já si nepamatuju, že bych musela jako s
někým chodit.

LČ: ale potkávala ste se tam [třeba s kamarády ( )]

JH: [no jistě], dětí bylo tam kolem dokola plno dětí, že, a já vám
říkám, nebyly peníze, tenkrát se za korunu koupily štyři pět rohlíků
(..) takže když vám maminka dala na na kino, tak počítala.

LČ: a kt- chodi- chodila ste teda do toho Jasu ((Jas)) a do té
Sibiře ((Sibiř)), [(ste říkala)].

JH: [do toho Sibiře]. jinak né do města, to to bylo daleko prosím
vás, myslíte, že by nám dali na tramvaj? tramvaj stála (ale) korunu
padesát do města a to né, se chodilo pěšky hodně [do města].

LČ: [a to ste měla] nejbližší tyhlencty dvě?

JH: ty dvě, ty byly v Husovicích.

LČ: a jaká mezi jaký mezi nima byl třeba rozdíl?

JH: no Jas, ten byl u Sokola, jestli ho pořídili sokoli, to já
nevím, prostě ten byl vedle Sokola husovickýho a Sibiř, to byl novej
nový kino postavený.

LČ: a měla ste jedno z nich třeba raději nebo jak jak ste to vnímala
[( )]?

JH: [no] radši sem chodila do Jasu ((Jas)), nevím, mně to bylo blíž
<totiž>

LČ: bylo to blíž a vypadalo to tam třeba i jinak nebo?

JH: ne, stejně, stejně, to byla ee řada dřevěných ee sedadel, co se
sklápí, jo, a v prostředku byla ulička, no a bylo to dost velký teda
(.) bylo to dost velký, no tak v tom předsálí takovým jak vám říkám,
že sme tam čekávali <až nás pustí>, tak tam byly pokladny, že, to
bylo stejný jak tam tak tam.

LČ: a vzpomínáte si třeba na to na zaměstnance v těch kinech, jak se
k vám chovali třeba co tam všechno bylo za [za lidi]?

JH: [ale jó], pěkně se chovali, no k děckám ee to vite ee nesmělo se
lumpačit jak dneska <he kdepak> (.) tenkrát byly slušnější děti než
dneska.

LČ: a prodávaly se tam třeba nějaké občerstvení nebo?

JH: hm [ne myslím že ani ne.]

LČ: [nebo nevíte ( )]

JH: ne nevím, to si nepamatuju anebo trochu já nevím.

LČ: a ee vzpomněla byste si jaký teda byl obecně názor vašich rodičů
na film a na kina?

JH: á tatínek chodil rád do hospody <než do kina, to já vám to
řeknu.> jo a maminka, ta šla málokdy do kina a když šla, tak šla
jednou na buriána ((Vlasta Burian)) do toho Sibiře ((Sibiř)) na
Dvanáct křesel, <to si pamatuju jako dneska> a to mně bylo myslím
dvanáct roků a a přišla a povidá, to byla blbina <mně říká, já sem
toho Buriana ((Vlasta Burian)) měla ráda> jako celkem, jo, i když
pozděj teda. a ona řekne, to byla blbina, no.

LČ: takže je to zas tak nezajímalo [ale ( )]

JH: [ne], maminka odebírala časopis Hvězdu

LČ: mhm

JH: tenkrát vycházela Hvězda (místo) dneska je Vlasta, ale tenkrát
(ale) bylo to zajímavý a tam sem si vystřihovala jako děcko plno
herců krásnejch, jo, protože mě to zajímalo, lepila sem si to,
(podívejte), teď su stará (a) <lepím to taky> a nevím proč, pak to
chytnu a hodím to do kontejneru.

LČ: takže ste si vystřihovala svoje oblíbené [herce]?

JH: [ano] ano ano a co teda za mýho dětství hrozně byla oblíbená
šerlej templenová ((Shirley Temple)), [jo],

LČ: [mhm]

JH: to vám něco říká?

LČ: [ano]

LG: [mhm]

JH: byla tady velvyslankyní, že, a ona byla tak krásná, ona měla
tady někde ee v těch mám její podobiznu, jo a ona měla krásný takový
vlásky, že? z- znáte to

LG: mhm

JH: no a taková živá no a tak to byla naše ee to byl náš miláček
šelrej templeno- ee templejová ((Shirley Temple)), no

LČ: a vy ste třeba měla tendenci se nějak podobně jako ona chovat
nebo zdobit nebo?

JH: ne ne ne ne ne ne ne [(to nepři-)]

LČ: [jenom] ste si ji ráda [vystřihovala].

JH: [ne ne ne] ne vona byla taková ee hrozně na tom plátně teda ee v
tom filmu poutala hrozně (.) poutala pozornost.

LČ: a řekla byste, že třeba ee ovlivňoval film nějakým způsobem to,
jak ste se jako děti třeba chovaly nebo jak ste si hrály [nebo o čem
ste si po-]...?

JH: [víte co ovlivňovalo]? do dospívání vás ovlivňovalo, že ste
snila vo krásným životě <já vám to řeknu, protože> když hrála třeba
Lída bárová ((Lída Baarová)) a hrála Mandlová ((Adina Mandlová)), to
bylo z krásný interiéry k- kde se to odehrávalo, no tak to děcko
sní, že tak jednou třeba se taky bude mít no (.) asi tak to přidává
takovýho optimismu do života jo? [a]

LČ: [takže] takovou fantazii vlastně.

JH: fantazii, jo, a takový přání jako, ale my sme užívali dětství
hodně jinak přírodu, [jo].

LČ: [mhm]

JH: jo, my sme se sebrali, třeba nás tam bylo hodně dětí v tom domě
kde já sem byla a my sme se sebrali a ee řikám, do kina se tak
nechodilo a zvlášť někdo vůbec nechodil do kina, (oni) na to ty lidi
neměli, řikám vám, koruna třeba pro někoho byla dost (.) (no) to
bylo těžký a tak my sme prožívali přírodu, my sme se sebrali a šli
sme k vodě plavat, jo, v Husovicích teče, tam teď je to všechno tam
jinačí, bylo to hezčí, bylo tam víc te příro- všude, vite že su
Brňačka a znám to všude, to se nedá srovnat vůbec [( )]

LČ: [a ve] škole se třeba vyjadřovali k o filmu nebo o tom, jestli
[se chodí ( )]

JH: [ne ne,] o filmech se nemluvilo.

LČ: ne?

JH: ne.

LČ: dobře a ee teďka vlastně bysme se podívali ee vlastně na to, jak
ste chodila (.) už trošku starší, ne úplně jako to nejmenší dítě,
když ste si třeba už začala chodit na tu obchodní akademii, to přece
jenom bylo v centru, ne?

JH: no (.) bylo no, začli sme chodit do tanečních, tam si namluvíte
nějakýho kluka, jo, a chodíte do kina, protože v protektorátě
nesměly být zábavy, němečtí vojáci umílali umírali na frontě, takže
nesměli sme se bavit nijak, všechny zábavy zakázaný, takže bylo pro
nás jenom kino (.) jenom kino a taneční a ty taneční, to vite, to je
vod podzimka do [toho]

LČ: [mhm]

JH: kousek chvílu a tak to bylo naše tančení a to nám teda Němci
povolili ee byl tam mistr e e Burian vedl a potom mistr Kadlec, jo,
no a tak to byla naše zábava.

LČ: a když vám teda bylo těch patnáct, chodila ste třeba častěji,
když ee do kina nebo pořád stejně?

JH: patnáct, jo, to už sem chodila víc a to si pamatuju ee to ještě
sem nechodila ( ) chodila na obchodní akademii? myslím v šestnácti
až, [no].

LČ: [no tak] to nevadí [(tak prostě)]

JH: [to je jedno], tak v té době jo tak do toho si pamatuju že v tom
Sibiři ((Sibiř)) tam sem párkrát byla a tam ee nám sem posílali
německý filmy hodně, jo, a ty český, co teda znáte asi, ne ty starý
český filmy, [že]?

LČ: [mhm]

LG: mhm

JH: no to já tam všechno mám a ee tak hodně německý filmy sem
chodily, takže v těch německých filmech z těch hereček to sem měla
ráda to taky (mi) bylo myslím <tak patnáct, šestnáct> let tu mariku
rekovu ((Marika Rökk))

LČ: mhm

JH: která teda to byla vysoká blondýna, že, hezká z- měla štíhlý
nohy stepovala krásně a a zpívala, to byl ee to byly filmy její
takový ee muzikální, jo, ty filmy (.) tu sem teda měla hrozně ráda
(ještě) si pamatuju ee zpívala ich brauche kaine milionen ich
brauche kaine luxusvagn ich brauche nor musik musik musik <to
zpívala>

LG: <((smích))>

JH: ((smích)) to si [pamatuju].

LČ: [a] a jak často ste teda chodila, když ste chodila [trošku
častějc?]

JH: [no často taky ne,] (vono) nebylo peněz, já vám řikám, (.) to
nebylo jako dneska, dneska si může sto osumdesát korun lístek,
šmarja, já vám řeknu, hrozný.

LČ: a takže chodila ste pořád do té Sibiře ((Sibiř)) a do toho Jasu
((Jas)) [nebo která kina]?

JH: [jo ( ) tam] a potom až sem začla chodit, (jo), na obchodní
akademii.

LČ: mhm

JH: no tak chodila sem na obchodní (akademii) a tam sem taky mohla
jít ne když sem byla z Husovic sem se neodstěhovala a to už potom
v pětačtyřicátým, to mluvím o protektorátě, (protože) v
pětaštyřicátým už sme se stěhovali do Černých Polí.

LČ: mhm

JH: jo a tam sem ee no vlastně už sem šla do zaměstnání potom.

LČ: a v tom městě ste chodila teda do jakých kin, [když byste (si
vzpomněla)? (.) (za pro-) no]

JH: [za protektorátu budu mluvit, jo,] já si to moc nepamatuju ee za
protektorátu na náměstí Svobody byl hřízek ee hříbek takovej
kulatej, jo, takovej ochoz.

LČ: mhm

JH: tam dole byly záchody <a teď tam si tam> sme si dávali rande
s klukama, holky s klukama, jo, na tým hříbku, no a šlo se do kina
no a naproti ee já nevím jestli tam bylo už to kino naproti, bylo
kino za protektorátu naproti tomu hříbku co vám tam je teď já do
města chodím hrozně málo, ono se to mění a co tam bylo za kino jak
se menovalo? já sem myslela že Čas [( ) (.) naproti]

LČ: [ne ne to ne tam byl Central, ne]?

JH: Centrál, jo?

LČ: potom to byla Úderka.

JH: Úderka říkal- s- ale Úderka byla, to komunisti přece to [nem-]

LČ: [ale] to jen přejmenovali.

JH: nó právě a předtím to byl teda?

LČ: Central.

JH: centrum? tak tam sme chodili a prosím vás na Dominikánským
náměstí, co tam bylo za kino? to si nemůžu vzpomnět, tam bylo [kino]

LČ: [Moderna]?

JH: Družba, ne?

LČ: druž-

JH: a co bylo předtím za v první republice místo Družby?

LČ: no Moderna ne se to menovalo?

JH: no já si to nepamatuju, (ale) tam sme chodili taky tak dolů, to
bylo, tam to je přece byl za tenkrát nově dům s- postavenej ee v
první republice pak byl Kapitol, že, tam sme chodili do Kapitolu,
tam myslím teď taky nehrají, že, a a v Alfě ((Alfa)).

LČ: mhm a měla ste některá z těch kin třeba oblíbená? nebo lišil se
váš vlastně [postoj k těm kinům]?

JH: [nám to bylo jedno,] my sme šli na ki- my sme šli na film, nám
bylo jedno, co kerý kino, dívali sme se na program a podle programu
sme vybírali [kino].

LČ: [mhm] a třeba to kdyby když ste šla do kin s s přáteli nebo
jenom s přítelem nebo s kamarádem, lišilo se, kam byste si to kam
byste šla jak ste si jestli ste si vybírali třeba j- jakože je to
[lepší kino]?

JH: [( )] né, podle programu

LČ: podle programu mhm

JH: podle programu sme si vybírali co nás zajímalo.

LČ: a e měla ste třeba ee ve zvyku si do do kina nosit nějaké
občerstvení, jestli ste jedli na na [při programu nebo]

JH: [ne ne]

LČ: vůbec.

JH: ne ne

LČ: a byla možnost si třeba u kina něco koupit takhle?

JH: no tak už tam začínaly být takový ty všelijaký ty vafle a nevím
co <cukr- já si to nepamatuju.>

LČ: mhm

JH: to s- to chcete po mně moc

LČ: ale vy ste si to nekupovala ( )

JH: ne ne ne.

LČ: a třeba že byste se bavili při promítání mezi sebou [jako
diváci]

JH: [to neexistovalo], ne.

LČ: ne?

JH: akorát že vás kluk chytl za ruku no ((smích))

LČ: a že byste třeba nějak se hlasitě reagovali na na ten promítaný
film? kromě třeba smíchu nebo

JH: ne

LČ: ne? (nemyslíte) a že by lidé třeba tleskali [při filmu nebo po
něm]?

JH: [ne ne ne]

LČ: také si nevzpomenete.

JH: ne ne, to se každej ovládal nepamatuju

LČ: a potkávala ste v kině třeba svoje známé, že byste se potom
bavili o filmu ee když ste šli z kina anebo při při setkání v té v
tom předsálí?

JH: nevím to si nepamatuju.

LČ: to si nevzpomínáte (.) no a teď ee vlastně bychom se bychom se
zaměřili třeba i ee na na ty filmy, na které ste chodili jak ste si
vlastně vybírala teda film, na který ste šla?

JH: aby tam byli (.) herci který známí [herci]

LČ: [mhm]

JH: ať už byl cizí nebo náš (.) jo poutali nás dost herci (.)
očekávali sme teda no jistě očekávali sme i obsah toho filmu a ee
ale herci a to se od někoho kdo už na tom filmu byl tak vždycky vám
řekl, ne? o čem to je, co to bude, pamatuju si třeba s Gretou Garbo
((Greta Garbo)) ee Královnu Kristýnu, no [to je] historické film,
že, (.) no a eště si pamatuju s tó marikó rekovó ((Marika Rökk)) ten
film ( ) úplně to bylo na horách kdesi tam, dyť to bylo, to byla
zábava pro nás s tou marikó rekovó ((Marika Rökk)) (to) mladej
člověk má rád pohyb, když vona stepovala, jo, a a zpívala krásně, no
(to) byl požitek, no tak a co eště a pak potom eště jedna herečka,
jestli vona byla Švédka ((Zarah Leader)) nebo byla z holyvůdu
((Hollywood))? ee vite, oni napřed sem chodily americký filmy, ale
potom jak Amerika vstoupila do války, tak už nechodily (.) sem ty
filmy (..) a hodně německých a našich filmů (.) bylo rakouských a no
Rakušáci už byli taky pod [Němcema tenkrát]

LČ: [takže] pro vás byl nejdůležitější ten film, na který ste šla
[ani ne to kino]?

JH: [ten film]

LČ: do kterého ste šla?

JH: ne to ne (.) to ne.

LČ: a kde ste se dozvídala o tom, co se bude hrát?

JH: od spolužaček třeba (.) no jako tak vy myslíte? no to bylo
vyvěšený, to byly takový plagáty někdy namalovaný veliký, jo (.) to
nebylo tak jako (.) v novinách nebo jak teď to je to nebylo

LČ: a ty plakáty měla každé kino nebo to byly nějak dohromadné
[plakáty]?

JH: [ne ne každý] si dělalo svoje plagáty a a tak třeba to tam bylo
že od do bude se hrát to a to, no.

LČ: takže u každého kina to bylo ne jen [ne na ňákém centrálním
(prostě)].

JH: [u k- jo] ne já nevím jak ve městě já si pamatuju jenom ty
Husovice, ale jak to bylo ve městě, to já si [nepamatuju].

LČ: [a jak] to tam měli v té Sibiři ((Sibiř)) v tom Jasu ((Jas))
[jak to tam vypadalo]?

JH: [no to nad tým vchodem] tam takové velké plag- jak vidíte tady
tu garnýž, jo,

LČ: mhm

JH: tak takové velké plagát a ta- teď tam bylo ně- někdo to asi
maloval a název a od do no

LČ: mhm a to bylo stejné jak v té Sibiři ((Sibiř)) [tak v té v tom
Jasu ((Jas))]?

JH: [tam v tom Jasu taky], ano.

LČ: mhm

JH: a jak už to bylo ve městě, to už si nepamatuju, jestli taky byly
ty plagáty? možná že byly tam jak vy řikáte, že se to menovalo
[centra]

LČ: [Centrál]

JH: centrála?

LČ: Central.

JH: Centrál? já vím že tam hned sme šli do kina vod toho hříbka

LČ: a takže ste se to dozvídala od spolužaček, od kamarádek s kerýma
[ste pak chodila]?

JH: [ano to vite ve škole] se plká, tak si řeknem jedna druhé,
jestli, jak to je a že se to líbilo nebo nelíbilo, no.

LČ: a chodila ste teda se spolužačkami v té době?

JH: ne, my sme byly na obchodní akademii z celýho Brna, to se
nedalo.

LČ: mhm

JH: vite, to byl Královo Pole, a tam a z- tohle to to byla jediná
škola a ob- obchodní akademie tady, takže...

LČ: a jak ste nebo s kým s ste teda jako s tou partou ste tam
chodila a co to bylo vlastně teda za [( )]

JH: [s partou] sem nechodila, protože [(v protektorá-)]

LČ: [(vy) ste] říkala, že ste si dali sraz u hříbku, tak [s kým ste
si tam dávala]

JH: [no s klukem.]

LČ: (jo) s klukem.

JH: se spolužákem.

LČ: mhm

LH: byl z druhé třídy sice, ale [(už) ( )]

LČ: [a] s tím ste se domlouvala na to jak...

JH: vidíte, kdyby byl na světě, tak ho můžu [zavolat] a zeptat se na
kina a von už je po smrti tolik lidí už je po smrti t- z mé ee
generace tolik (..) no a tak co eště chcete vědět?

LČ: a s ním ste teda chodila ňák pravidelně ( )

JH: no v neděli většinou v neděli, protože soboty se ještě dělávalo
a byla škola.

LČ: a jak ste se domlouvali na co teda půjdete nebo?

JH: hm

LČ: [kdo to vybíral]?

JH: [někdo to navrhl] a druhej souhlasil, tak (asi tak) je to

LČ: a em bylo třeba em teda vy ste říkala, že pro vás bylo docela
důležité, kdo v kdo ve filmu hrál a čím teda se ty herečky, o
kterých ste mluvila, lišily od ostatních, že pro vás byly
[zajímavější]?

JH: [že] hrály často, byly známý, no, a líbily se nám, no (.) já a
to si nepamatujete už tak po těch letech.

LČ: a z těch českých třeba?

JH: z těch českých? no prim hrála bárová ((Lída Baarová)), ta utekla
potom k ufě ((UFA)) do Německa, jo, takže tam s tím géblsem
((Goebbels)) začla si, tak ta byla vodepsaná tady ee v Česku úplně a
potom adyna mandlová ((Adina Mandlová)), Věra Ferbasová taky byla
výborná, Věra Ferbasová, no vite, vony ee to byste je nepoznala jak
vony ve stáří vypadaly, třeba adyna mandlová ((Adina Mandlová)) ne,
ta byla furt pěkná s- já tady mám celou knížku vo adyně mandlové
((Adina Mandlová)), jo, ale ee třeba ta Věra Ferbasová, ta se
změnila (.) ve stáří taky hrála už teď ee za komunistů v nějakým tom
filmu nebo dokonce už za tohoto režimu, já nevím, ale ee někerý
zůstaly pěkný, no.

LČ: a vzpomněla byste si, jestli ste v té době viděla ňáký barevný
film a jak to na vás vlastně působilo, [(jestli)]?

JH: [v té době] nebyly barevný filmy.

LČ: ale tak některé [už byly].

JH: [nebyly]. nebyly, nepovídejte, nebyly, dyť nebyly ani po válce
nebyly ještě (.) tady.

LG: jako v těch Husovicích?

JH: jistě a ne vůbec v Brně nebyly, (dyť) je nevyráběli, dělali
černobílý (..) já nevím, první film ee barevnej esi byl v
jednapadesátým? nebo eště pozdějš? já nevím.

LČ: a jak ee vlastně ste třeba vnímala ee nást- nastoupení zvuku, že
filmy byly zvukové ee vy ste zažila nějaké projekce, které by byly
eště [(v němém filmu)]?

JH: [nó jo, to byly] s tým šaplinem ((Charlie Chaplin)) a to sme
byly eště děcka úplně malý a začal ten začal brzo zvuk.

LČ: mhm

JH: ten potom začal myslim (v) takovým, (já nevím), osmadvacátým (.)
roce?

LČ: takže zažila ste ale nějaké ještě němé [(projekce)]?

JH: [ale] dyť v osmadvaceti mně bylo prosim vás tři roky.

LČ: (tři roky)

JH: ježišmarja, sem nemohla [chodit do kina].

LČ: [ale tak některá kina] třeba ještě nebyla.

JH: ne ne ne.

LČ: takže ste nezažila

JH: ne, to záleží t- jaký film koupili jaký kou- jaký voni půjčili
film to kino (.) v osumadvacátým roce, no, tak v třicátým taky mohli
vypučit němé, já nevím (.) hm

LČ: [a]

JH: [ja] si pamatuju, že nevim jestli byl němej film ten Kid s tím
šaplinem ((Charlie Chaplin))

LG: mhm

JH: znáte to ten Kid? a ee Světla [velkoměsta] ((Světla velkoměsta))

LČ: [velkoměsta]

JH: nebo jako jo no (..) (no) všechno to mám vyčtený tady z těch
časopisů taky.

LČ: a ee hrálo pro vás roli to, v jaké zemi ten film vznikl, jestli
ste dělala rozdíl mezi českým německým [nebo americkým]?

JH: [ani né] v té době (je) vám to jedno, hlavně že že se tam něco
děje, co vás zajímá.

LČ: a ee co co pro vás bylo dobrý film, jaké vlastně ee rysy nebo ee
jaké aspekty [musel ten film mít]?

JH: [no říkám, nejvíc] se mně líbívaly ta marika reková ((Marika
Rökk)) ty ee prostě ty muzikální filmy, no byly, no potom až přišel
Hitler, tak ee (jéžiš) to bylo hrozný, tak před kinem ee jakýmkoliv
filmem, jo, tak vám dali šmarja, jak se to menovalo? vítězíme na
všech frontách [Evropy].

LČ: [týdeníky]

JH: v ježismarja, [jak se to]

LČ: [týdeníky]

JH: týdeníky, [márjapano].

LČ: [žurnál]

JH: furt sme vítězili, tam tam tam a všechno německy, jo a potom
teprve česky ane- všimnite si na těch starých filmech, jak sou
německý názvy a zase český tak to sou z protektorátu.

LG: mhm

LČ: tak k tomu se ještě určitě vrátíme a co se týče třeba témat nebo
námětů, jaké filmy se vám líbily? nebo žánrů, jestli se vám líbily
víc veselohry nebo milostná é zápletky [nebo]

JH: [tak] když ste mladá, tak co se vám može líbit, no. muže se vám
libít zamilovaný, no tak co, když je člověk mladej (.) a až je
starej, tak už vás to nebaví.

LČ: a chodila ste na nějaký film třeba víckrát? že byste se rozhodla
jít eště jednou na to, co už ste jednou viděla?

JH: hm asi ne (.) tenkrát ne (..) teď bych mohla vidět víckrát
ledasco v televizi.

LČ: a je jaké jiné třeba koníčky ste měla krom toho, že ste chodila
do [kina]?

JH: [čtení] (.) knihy

LČ: [a]

JH: [knihy] milovala sem knihy a celé život, podívejte se, sem se
vrhla na historii.

LČ: a třeba divadla nebo tancování,

JH: no to tancování to sem tancovala ráda, jo, ale jenomže když máte
rodinu a máte děti, tak vás na to tancování moc nezbyde čas ani
peníze.

LČ: ale v té době vlastně

JH: (když) svobodná, když sem byla?

LČ: no

JH: no tak sem vám řekla, sme nesměli tancovat, no nic nebylo, jenom
taneční a taneční s- se platily, že, a byly krátký, jenom no [(sme
se těšili)]

LČ: [takže to kino pro vás] bylo vlastně [(jediná zábava.)]

JH: [jediná zábava,] jediná

LČ: a co třeba rozhlas nebo rádio, poslouchali ste doma, nebo měli
ste doma [( )]?

LH: [jo] tam Hitler a géring ((Göring)) řvali tam vždycky (..) a náš
tatinek třiskl jednou do rádia, když to maminka nezavřela. nový
rádio, vite, ee to každé nemohl mět (ne) ty rádia byly drahý a
tenkrát von tam řval ten Hitler nebo co, a von ji říká, zavři to,
zavři to, já to poslouchat nebudu. a jestli to překládali? jak mohl
rozumět, když neuměl německy? já to nechápu dneska a von šel a
třiskl do toho.

LG: možná jenom když slyšel ten jeho hlas.

LČ: jeho hlas, no.

LG: [(nebo tu němčinu)]

JH: [jéžišmarja], von šel, do toho třiskl, a tam byly šprušle takový
přes to, no a v- von Telefunken, no vidite.

LČ: takže ste si většinou četla a to kino bylo spíš vlastně dalším
rozptýlením, nebo co ste vlastně jinak se jak ste se jinak bavila?

JH: no tak ee já vám řikám ee kino kino už bylo víc tak jako jinak
se žilo, to se nedá vykládat dneska. dneska je všeho a pf se uplně
už za toho ee za těch komunistů bylo plno kin a plno filmů.
všelijakých, i když ruskejch třeba, ale sem tam sem pustili taky
nějaké dobré film hm tak já nevím, co bych vám ještě řekla.

LČ: když se vrátíme k těm kinům eště, vy ste menovala, že ste v-
byla v Centrálu ((Central)) a v Moderně ((Moderna)) tam na tom
Dominikánském ((Dominikánské náměstí))

JH: no to je byla Moderna.

LČ: no no anebo v Kapitolu ((Kapitol)) a v Alfě ((Alfa)), vnímala
ste třeba nějaké rozdíly v interiéru?

JH: ne

LČ: že by tam by-

JH: ne

LČ: nebo jak to bylo vybavené [ta kina]?

JH: [ne ne] ne ne ne

LČ: a jak vlastně třeba vypadala ta kina v tom ce- ee a liši- nebo
se určitě se ale lišila od těch ee vlastně [Husovických]

JH: [no tak] bylo to z kopečka, ale to všechny kina byly tak z
kopečka trochu, aby ty vzadu viděli.

LČ: [a co]

JH: [byly] dražší aj ty kina ve středu města (.) to vím určitě, byly
dražší.

LČ: a co se týče třeba těch sedaček, tak ty byly jiný než (.) v těch
Husovicích?

JH: to si nepamatuju.

LČ: [nepamatujete si]

JH: [to sou] detaily úplný.

LČ: [a]

JH: [si] nepamatuju.

LČ: ee dobře a potom z čeho se z čeho se vlastně skládal program.
kromě toho hlavního filmu tam byly eště nějaké jiné?

JH: nebyly nic, týdeník byl ten jak vítězijó ee nacisti na všech
frontách Evropy, jo, to tam bylo to véčko takový a a už to šlo a
furt se chlubili, kolik potopili ee lodí, kolik potopili ee letadel
ods- tohleto všechno sme museli a to trvalo kolikrát tak dlouho a
teprve začal film.

LČ: a byla nějaká přestávka třeba?

JH: hm myslím jo.

LČ: [a co se dělalo]?

JH: [no tak byla] přestávka myslim po tým, já nevím.

LČ: ee a co se dělalo o té přestávce, nevíte?

JH: no tak šli na (záchod) lidi [asi]

LČ: [mhm]

JH: ((smích)) nebo esi já nevím co dělali, [já už si to
nepamatuju]

LČ: [mhm mhm] a měla ste teda zájem o ty týdeníky? to vy ste se tak
vyjadřovala, jako kdyby vás to nebavilo?

JH: no koho to mohlo bavit? (jestli) ty nacisti tam ee sou v Africe
a jestli tam vítězijó a esi sou v Rusku a vítězijó, anebo kolik
potopili Angličanům lodí, no koho to mohlo zajímat? tady byl trend u
Čechů ee my sme (je) neměli rádi (.) no.

LČ: a že by se lidé třeba chovali nějak provoka- ee provokovali při
[těch (týdenících)]

JH: [nemohli] se provokovat, (hned) by je zavřeli (.) gestapo bylo
hned po ruce (.) tenkrát se poslouchal akorát doma ee rozhlas Moskva
nebo Londýn se poslouchal, a to bydleli třeba hned vedle Němci a
musela ste mět strach, aby vás neudali (.) to vy nevíte nic dneska.

LČ: a třeba že byste se ee ocitla někdy při tom, že by někdo
promítal filmy v domácnosti, že by někdo měl promítačku vlastní?

JH: ne takový sem [neměla].

LČ: [to ste ( )]

JH: známý

LČ: hm [dobře tak]

JH: [to byl přepych]

LČ: a teď už se zaměříme jenom na ten protektorát tř- vyloženě
prostě na to období.

LG: tak já bych se vás chtěla zeptat ee jak na vás vlastně působily
ty roce potom ee změny po tom roce třicet devět, když začaly platit
ty protektorátní pravidla?

JH: hm rok třicet devět, no hrozně (.) pro všechny sem chodila na
gymnázium vod Maloměřic ee padal sníh, byl únor, to si pamatuju jako
dneska, poletoval sníh, hrčely motorky a Němci obsazovali tam (.)
přijeli z té strany a ee měli sme (.) hodinu náboženství, profesoři
byli skleslí všichni (.) smutní, to tak působilo na lidi hrozně tady
toto, ten příchod těch Němců a (..) měli sme ee hodinu náboženství a
ten tak krásně mluvil, on byl profesor teologie taky em hrozná doba.

LG: a byla některá ta kina, hlavně teda asi v tom centru, německá a
některá česká? ee jakože spíš do těch některých chodili Němci? a...

JH: to bylo rozdělený, podivejte se, podurčenci němečtí, nechcu říct
čeští, jo, kteří tady bylo všechno na lístky, jo, abysme vůbec
neumřeli hladem. když vám řeknu, že sme dostali půllitrovej hrníček
a takhle sádla na celý na štyři lidi na celé měsíc, jo.

LČ: mhm

JH: na celé měsíc se rozdávaly lístky, to se nedá- to nejsou hezký
vzpomínky. možná na venkově, jestli tady kapnete na někoho
z venkova, tak se měli lepší, ale tady ve městě, já když sem ee
nosila svačinu do do školy, (tak) sem záviděla děckám, že měli
namazaný chleba se sádlem (.) protože nám dávali ta- umělý umělý med
nám dávali a (nevím) co to bylo za sajrajt (.) a marme- a ten
chleba, hrozné, to byl hrozné chleba (.) [co sme jedli].

LČ: [a když] když ste teda v tom období toho protektorátu
navštěvovala ty kina, tak ee byla tam povinná němčina v titulcích u
těch promítaných filmů?

JH: titulky?

LČ: no.

JH: mně se zdá že jo.

LČ: a em ee na těch plakátech byly třeba německé [názvy]?

JH: [no] musely být, [ano].

LČ: [musely]?

JH: ano

LČ: a em jestli ste vnímala nějak zákaz ee vstupu těch židovských
obyvatel do těch kin?

JH: em em jich bylo málo potom s těma hvězdama (.) moc málo jich
bylo, voni to lifrovali hezky rychle do těch koncentráků, brali jim
byty a vyháněli je z pěknejch bytů a (.) hm škoda mluvit.

LČ: a jak na vás působila ta němčina v tom v tom kině?

JH: tak oni nás němčinu učili vod třetí obecné, jo?

LČ: mhm

JH: to byl povinnej jazyk a a za protektorátu úplně teda ee v
posledním roce, ještě než nám školu zavřeli, ee tak už sme nám učili
aji vzorečky matematický německy, tak co chcete, a když vás vyvolal,
tak abysme to říkali německy. vy myslíte, že z toho ty profesoři
měli radost? vůbec ne (.) to byla povinnost.

LČ: takže v tom kině ste to ani tak nevnímala, že tam je němčina
[(jako, jo)]?

JH: [ne ne] ne

LČ: a bylo třeba na těch ostatních lidech vidět, že jim to vadí?

JH: to sem si nevšímala.

LČ: no a v tom protektorátu [(chodi-)]...

JH: [kdo chodil] do školy, tak ee se tu němčinu učil (.) hm a kdo
nechodil, no třeba moje rodiče vůbec neuměli německy (.) hm

LČ: chodila ste v té době do kina víc nebo míň než předtím?

JH: no ee v protektorátě víc, protože když vyrostete z děcka, tak ee
s- rozhodně chodíte víc, protože taky to děcko ty rodiče víc
hlídají, ne? nemůže se courat někde (.) aspoň jinak, já vám řikám,
byla jiná výchova než teď.

LG: a te- v té době ste si pořád ty filmy vybírala podle těch
hereček nebo už...

JH: no tak jistě to upoutalo to člověka (.) víte? já si na jiný
herečky nepamatuju, já si pamatuju z německých hereček tu rekovů
((Marika Rökk)) potom paulu veseli ((Paula Wessely)) si pamatuju
potom ee (.) magda šnajderová ((Magda Schneider)) to byla matka té
romy šnajderové ((Romy Schneider)), jo? tak ta hrávala a zarach
leandr ((Zarah Leander)) ta taky občas zpív- no a marlene dítrich
((Marlene Dietrich)) dokuď ee se nenaštval ee na ňu Hitler, tak jo
tak Marlen ta taky.

LČ: a to ste měla také rády tydlecty [filmy]?

JH: [jo] tyto [co vám]

LČ: [to vám] nevadilo, že sou německý?

JH: ne, nevadilo, ne.

LČ: a em [bylo]

JH: [to byly], vite to byly z holyvůdu ((Hollywood)) už tady tyto
většinou, ale myslím ta šnajderová ((Magda Schneider)) né, ta byla
myslím z Rakouska ta ee magda šnajderová ((Magda Schneider)) ta byla
to byla rakouská, ta taky ta marika reková ((Marika Rökk)) to nebyly
v holyvodu ((Hollywood)), ta už byla v holyvůdu ((Hollywood)) ta
(..) marlen dítrichová ((Marlene Dietrich)) a zarach leandrová
((Zarah Leander)) myslím už taky byla v holyvůdu ((Hollywood)),
nevím, (ona) byla myslím původem Švédka.

LČ: a v ee teda v té době toho protektorátu bylo vidět, že se ti
diváci v těch kinech chovali jinak (.) na tom promítání?

JH: ne.

LČ: tak e jako...

JH: (jak) se měli chovat, co měli chodit, když dete do kina, musite
sedět, aby nevrzalo sedadlo a a musite sledovat děj, tak jak jak
chovat?

LČ: a když tam třeba promítali ty týdeníky a když se tam [objevil]

JH: [no] muselo být ticho, každej se bál.

LČ: a když se objevil Hitler, muselo se třeba hajlovat?

JH: né [ne]

LČ: [ne]?

JH: ne ne ne ne ne ne, akorát si vzpomínám, to sem mně, kolik mně
mohlo být roků v té době? po Moravským náměstí šli Hitlerjugend,
bubnovali na bubny, jo, a (.) to vám tak člověku, to ste se skoro
bála (.) jak vy říkáte vo tom zdvihování (těch, protože) tady bylo
plno Němců ee v Brně, jo.

LČ: mhm

JH: a oni nosili tady to eště ten placek, tady na klopě je měli,
takže ste poznala, že je to henlajnovec ((henleinovec)) nějaké a a
furt zdvihali ruce jak šla, jo, furt, jéžišmarja. takže když ste se
náhodou voctla, tak skoro byl v člověku strach, aby vám někdo
nenadal, že ste tu ruku nezdvihla (.) kdepak, řeknu vám jeden můj
příběh (.) esi trošku můžu vodbočit.

LČ: tak

JH: čekala sem na kluka v Pisárkách na konečné, jo? Čekám, čekám no
co v neděli? byl protektorát a teď (.) tam furt chodím chodím a
chodil tam německej voják, jo? (.) a (.) v- říká si co ta slečna
myslím tady furt ee jako čeká nebo co tady chodí? (já) čekala sem
dost dlouho a von mě oslovil, jo? a já sem si chtěla ověřit svou
němčinu, jak dalece, protože ee řikám, ono moji rodiče vůbec (nic)
co sme se naučili ve škole, jo?

LG: mhm

JH: a učíte se to vod tech osmi devíti roků ze- že (.) a v
protektorátě to do nás hučeli furt furt a tak sem se s ním začla
bavit, abych si to trochu ověřila, jo? a (.) šli sme kousek tam ee
potom za Pisárky, jak se de k myslivně jenom kousínek, no a bavili
sme se (.) a dobře sme se bavili a teď deme zpátky a já mu říkám, já
si vás nebudu všímat v tramvaji (.) protože by to pro mě byla hanba
takhle sem mu řekla a tak to bylo (.) abyste to věděla, já sem
nepohrdala tým člověkem, ale tom, že to byl německé voják a tak sme
byli vychováváni (..) bojoval za dojčland ((Deutschland)) (.) a von
řekl že je Rakušák, taky že jich, že se jim to nelíbí, no co mají
dělat? co měli dělat? chlapci (.) byl tady v lazaretě a tam z teho
gymnázia kde sem chodila tak udělali lazaret v protektorátě.

LČ: a ten strach teda byl cítit i v kinech, jako že by se třeba lidé
ňák víc báli s ostatními mluvit nebo [ee]?

JH: [a] v kinech se nemůžete bavit.

LČ: ale při jako né při projekci, ale předtím třeba.

JH: né, akorát ee sme nechápali to jejich vé ((V jako vítězství))
furt vítězijó na všech frontách Evropy, jo? to vé ((V jako
vítězství)), to bylo pro nás ee neskutečný (.) a Němci tomu věřili
(.) a my né Češi.

LG: takže vy ste vy ste vlastně chodila do těch českých film- ee
českých kin v tom centru, takže vy ste tam [ee]

JH: [tady] německý nebyly, [byly možná, (nevím)]

LČ: [a (vy)] a ste říkala, že že bylo v Brně celkem hodně Němců, tak
ti chodili kam?

JH: hm tak co já, vím dyť (to) byli Češi, ne? původně.

LČ: hm

JH: to byli čeští Němci če- če- (český) jak bych vám to řekla
podurčenci. přišel Hitler a všichni se hrnuli, dostali daleko víc
lístků, daleko víc potravin (..) a naši Češi podurčení někerý děcka
chodily do deseti let ee do do českých škol a najednó začly chodit
do německých škol a neuměly blafnout německy (..) no těch no byla
doba hrozná.

LG: no a když se potom blížil ten konec války, měnilo se to chování
těch diváků v tom kině?

JH: (..) [no]

LČ: [když] třeba začali prohrávat Němci [nebo]

JH: [ne] (.) ne v kině, když dete do kina, musíte sledovat děj a co
by? to se potom mluví, vykládá někde doma nebo s někým nebo s těma
spolužačkama, copak, já si to pamatuju? neměnilo (.) ten strach byl
v lidech hrozné (.) ste nemohla věřit sousedovi.

LG: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození?

JH: no (..) ( ) brzo se nehrálo, protože bylo všechno roztřískaný
(.) em (.) já sem zažila nálet na Cejlu, co vám mám povídat (.) (to)
bylo hrozný dennodenně se bombardovalo a letěly ee hlásili z Vídně,
že letijou a každé den byly sirény s- é ten konec byl hrozné (..)
spolužák, které chodil s nama do tanečních, (.) bylo mu dvacet, na
Křenové na to doplatil, padla tam bomba a v posledních dnech (.) a
bylo po něm.

LČ: a ee tak vlastně na závěr bysme se zeptali asi na některé filmy,
jestli si vzpomenete na některé z těch, co sou napsaný tady na tom
seznamu a jestli byste věděla třeba, kde ste je kde ste je viděla s
kým a [podobně]

JH: [(kde sou ty)] kde já sem si položila ty brýle?

LČ: [tady sou eště ( )]

JH: [až tam kdybyste] byla tak hodná, ano, děkuji (...) To neznáte
Hadimršku, no

LČ: [a vybaví se vám u těch]

JH: [Lelíček ve službách] šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese))

LČ: a co se vám u těch filmů vybaví vlastně?

JH: Burian ((Vlasta Burian)) (.) Pobočník Jeho Výsosti, Šest žen
Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to sem neviděla myslím, nebo
viděla a nepamatuju (.) Mata Hari, no tu tam mám tu Mata Hari, když
ju budete chtět, tak vám ju dám (.) všechno vykládání o ní, hrála
tam taky ta Greta Garbo tam hrála (..) Tři muži ve sněhu, no to
jistě, to je tady náš film (..) Svět patří nám, to je vérich ((Jan
Werich)) (.) Sněhurka a sedm trpaslíků, dyzny ((Disney)) chudá-
Ducháček to zařídí, to je ee (..) Burian ((Vlasta Burian)) (.) U
pokladny stál, Burian ((Vlasta Burian)) (.) To byl český muzikant
tam (.) to je Kmoch ((František kmoch)) (..) Roztomilý člověk,
Oldřich Nový, Vídeňská krev, no to je taky byl krásné film, ta
Vídeňská krev, jéžíš, ale kdo tam hrál, to už si nepamatuju (.)
Vídeňská krev kdo tam hrál, vite to? nevite, to byl moc hezké film,
rakouské (.) Muži nestárnou, tam hrál ten (.) Pivec, Pivec ((Jan
Pivec)), Dobrodružství barona Prášila, tam hrál myslím ten (.)
tanečnice grá- Glázrová ((Marie Glázrová)) tam hrála. (.) Neviděli
jste Bobíka? Zdeňka Baldová ( ) já si pamatuju dost tady z toho a
to mám všechno tam.

LČ: a ta Vídeňská krev, to byl německý film?

JH: no rakouský spíš to byl německé rakouské tenkrát Rakušáci byli
taky pod (.) Němcama.

LČ: a vám se teda líbily hodně ty ee muzikální filmy nebo (s
muzikou)?

JH: muzikální, no muzikální, to vite

LČ: a zpívala ste si třeba pisničky?

JH: [no no]

LČ: [z těch filmů]?

JH: no zpívala, ale teď to jak sem vám to německy zpívala, eště bych
tu melodii chytla, ale já já si nepamatuju, jak se menoval ten film
s tou marikou rekovou ((Marika Rökk)), mně se to hrozně líbilo,
myslím, že sem na tom byla víckrát, na tomto filmu.

LČ: a jak ste vlastně s- jak ste si pamatovala ty texty?

JH: no tak když něco slyšíte víckrát, tak anebo umíte trochu to ně-
tu němčinu, vite co je to ich brauche kaine milionen ich brauche
kaine luxusvagn, řiká vám to něco? (.) neřiká?

LČ: no jako co to znamená?

JH: [řiká]?

LČ: [no] tak to to vim, no.

JH: řiká? no tak vidíte nor musik musik musik no zpívá, no.

LČ: a vy ste to teda slyšela v kině a potom [se to]

JH: [v kině]

LČ: hrálo eště v rádiu nebo [kde ste to slyšela víckrát]?

JH: [ne, v tym kině] v tym kině furt v tym kině a to se tam
vopakovalo víckrát, [no]

LČ: [mhm]

JH: a když ste mladá a líbí se vám to, tak se vám to zalíbí, no to
si pamatuju tady toto.

LČ: a chtěla byste třeba dodat eště něco, co sme k čemu sme se
nedostali z těch vzpomínek na kino, třeba na to jak ste chodila

((klepání na dveře))

LČ: [s tím chlapcem]?

JH: [(někdo sem jde)]

konec rozhovoru

1

Zofie (1925) 0.0 3:2196
Whole interview

Rozhovor vedl Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal Jan Trnka
Datum a místo: 4. 3. 2009, Brno

Rok narození: 1925

Bydliště do roku 1945: Údolní (Staré Brno). V srpnu 1939 se
narátorka přestěhovala do Otrokovic.

Povolání: Narátorka v 15 letech odešla pracovat do Otrokovic do
Baťových továren, tam začínala jako textilní přadlena a končila na
pozici mzdové účetní, když se v roce 1952 stěhovala zpět do Brna.
V Brně pak opět pracovala v textilu, v roce 1954 změnila povolání a
nastoupila do výzkumném ústavu textilního na Václavské ulici, poté
přešla k poštám a vykonávala povolání administrativní pracovnice.

Povolání rodičů: otec zřízenec, matka v domácnosti
Sourozenci: 4 – 2 bratři, 2 sestry, všichni strašní, nejstarší: nar.
1918, bratr

JV: takže dneska, je čtvrtého března dva tisíce osm

XX: devět

ŽH: devět

JV: ee devět ((smích))

JV: tak dobře to začíná. á máme tady paní Žofii H.

ŽH: [ano]

JV: [naro]zenou v roce ee [dvacet pět]

ŽH: [dvacet pět]

JV: ee vy ste vlastně, v Brně chodila na ee měšťanku

ŽH: na měšťanku.

JV: a v patnácti letech ste

ŽH: sem odešla

JV: odešla do Zlína.

ŽH: do Zlína.

JV: odešla ste do Zlína, s rodiči ste se přestě[hovali]

ŽH: [ne, sama sem]

JV: [sama ste]

ŽH: došla do firmy Baťa [pracovat].

JV: [k Baťovi] pracovat. to právě já sem nevěděl, takže [sem]
ŽH: [ano]

JV: to potřeboval teď si upřesnit na začátek. á, vlastně em vaši
rodiče byli zaměstnáni [v čem?]

ŽH: [tatínek] byl zřízencem na Lékařské fakultě.

JV: mhm a maminka?

ŽH: maminka byla v domácnosti, [nás bylo]

JV: [v domácnosti]

ŽH: pět dětí.

JV: takže ste měla eště štyry sourozence.

ŽH: sourozence.

JV: a vy ste byla nejstarší nebo

ŽH: nejmladší.

JV: nejmladší. a jak, v jakém ste byli em rozpětí časovém od sebe?
[věkovém?]

ŽH: [nejstarší] bratr byl o dvanáct roků starší

JV: mhm

ŽH: a po dvou nebo po štyřech letech byli další sourozenci.

JV: á to byli teda, nejstarší byl bratr pak ee

ŽH: pak byl druhý bratr

JV: mhm
ŽH: pak byla sestra, další sestra a pak já.

JV: takže (.) dvě sestry a dva bratři se [dá tak]

ŽH: [oni byli] tři, tři kluci, jenomže ten třetí umřel hned po
porodu.

JV: mhm. dobře á vy ste teda vlastně ee dosáhla ee vzdělání

ŽH: jenom os- osm tříd

JV: [osm tříd]

ŽH: [a u Bati]

JV: [mhm]

ŽH: [sem] si dělala tříletou ee

ŽH: Baťovu školu práce,

JV: mhm

ŽH: která mně pak byla uznána jako střední odborné vzdělání.

JV: to ste dělala po večerech.

ŽH: po večerech, my sme osm roků

JV: mhm

ŽH: e-e osm hodin pracovali a tři hodiny večer sme měli vyučování.

JV: á, vlastně potom ste pracovala ee dále u toho Bati ještě, nebo
em

ŽH: v roce padesát dva sem se vdala a,
JV: mhm

ŽH: protože tam nebyly byty, tak sem se přestěhovala zase sem do
Brna [s manželem].

JV: [do Brna] mhm a teda em když si projdeme ee to vaše zaměstnání,
tak jaká jaká povolání ste vystřídala, nebo co [všechno ste]

ŽH: [vyučila] sem se tam textilní em přadlenou a em zvyšovala sem si
tam kvalifikaci a končila sem jako mzdová účetní, každý dva roky sem
měla postup, tam to bylo ohromný, protože oni si všímali, jak kdo je
zdatnej a přičinlivej a vopravdu, já sem, mně bylo šestnáct roků a
já sem měla takovou mzdu, jako můj tatínek, státní zaměstnanec, tady
v Brně.

JV: á em vlastně pak ste se vrátila do Brna [v roce]

ŽH: [do Brna]

JV: padesát dva, ste říkala

ŽH: ano

JV: á pracovala ste em ee v podobném em sektoru nebo ee

ŽH: začala sem taky, ano zase sem šla do textilu

JV: mhm

ŽH: a potom sem asi em jo s- zase sem pó několika, asi po dvou
letech sem šla na výzkumný ústav textilní na Václavskou a pak sem
přišla k poštám jako administrativní pracovnice a tam sem pracovala
až do důchodu.

JV: do důchodu. dobře. takže sme z toho teď prošli <(jen)> máme to,
máme to všechno pěkně uspořádané. ee vlastně em můžete říct, kdy ste
začala chodit do kina? [( )]
ŽH: [do kina, no tak snad v těch]

JV: [v kolika letech]

ŽH: třiná- třinácti letech sem ee sem chodila do té, do toho kina
Jalta, sme říkali, že se to menuje alf- Alfa [Jalta]

JV: [(alf-)] v Alfa pasáži myslíte, [nebo]

ŽH: [ano] v Alfa pasáži Jalta, je to tam na, pod Novou radnicí [ta
pasáž]

XX: [(no mo- Moderna bývalá)]

JV: [ano to je myslím že jo], v té pasáži Jalta

ŽH: no

XX: [bývalá Moderna]

JV: [ta pasáž je] jak je vlastně

ŽH: no alf- v Alfě ((Alfa)) ne, tam v té pasáži Jalta, to sem měla
kousek domů. vím, že sme chodily se sestrou a měly sme legitimace a
byly sme, ale řikám, to trvalo tak půl roku, protože já sem vlastně
em v těch patnácti vodešla do toho ee v v srpnu třicet devět sem
odešla do Zlína.

JV: á em [do]

ŽH: [tak]že těch brněnskejch kin sem moc nenavštěvovala.

JV: do kolika let ste chodila tak pravidelně do kina, vzpomenete
si?

ŽH: no v tom v tady v Brně už bohužel ne, jedině tam

JV: a em

ŽH: v tom Zlíně, tam sme chodili (.) jednou týdně určitě

JV: určitě a po [návratu]

ŽH: [totiž ve]

JV: do Brna

ŽH: ve Zlíně já sem ee [byla]

XX: [( )]

ŽH: v Otrokovicích [přesnějc řečeno]

JV: [mhm mhm]

ŽH: to je dvanáct kilometrů od Zlína a je to taky ee Baťův ee to byl
em Baťovy továrny. tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce
padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad
až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym

JV: mhm

ŽH: sem tam do kina na tom sta- na Starém Brně bylo jedno kino, na
Hybešové ulici bylo kino ((Mír)), kde sem taky byla

XX: na Starém Brně tomu říkali blechárna ((smích))

ŽH: no ano na Starém Brně tomu říkali blechárna (.) ale to už sem
moc do kin n- nechodila.

JV: takže vlastně jak em po tom roce šedesát dva ste ještě občas
zašla, ale pak už teda

ŽH: to nebylo pravidelně

JV: mhm mhm mhm, a to bylo, protože ste teda byla vytížená ee
v domácnosti, nebo že ste se musela starat o dítě a

ŽH: ano

JV: hm (..) dobře (.) tak em my sme teda teď em skončili tady ten
obecný úvod a přešli bysme ee k prvnímu okruhu otázek, který vlastně
em se snaží zmapovat ee dětskou zkušenost. to znamená teda asi do
toho věku třeba deseti patnácti let, takové ty e rané vzpomínky
opravdu, á em vzpomenete si na vaši první návštěvu kina?

ŽH: no to možná byla zrovna ta šerlej templejová ((Shirley Temple))
a ee (.) jinak ee sme chodili do toho divadla na Veveří. na
kašpárka, v neděli.

JV: ee že tam byly projekce v tom ee divadle [myslím]

ŽH: [v divad]le nebyly proj[ekce]

JV: [ne, ne, ne]

ŽH: to bylo divadlo

JV: mhm

ŽH: ale do toho kina právě já moc vzpomínek nemám než na tu ee na tu
Jaltu ((Jalta)), v tom mládí.

JV: mhm

ŽH: takže bohužel k tomu Brnu, vám toho moc (těch)

JV: do těch deseti let ste chodila? ee

ŽH: určitě né, prot[ože]

JV: [ne]

ŽH: rodiče, s náma, neměli čas chodit, no a sama, v deseti letech,
nevzpomínám si.

JV: jo, takže takže do do ukončení té obecné školy ste ne, příliš
často nechodila, nebo nepamatujete [si na ňákou]

ŽH: [ne nepamatuju se]

JV: vzpomínku, mhm. e a říkala ste, že rodiče teda měli hodně práce
a neměli teda e vlastně čas

ŽH: no, tatínek te- tan ten byl zatíženej od rána do večera, jako
zřízenec na té fakultě.

JV: á em co vaši vaši sourozenci em vy říkala ste, že ste byla
nejmladší

ŽH: no sourozenci, nevzpomenu si, že bych mohla říct. hráli
ochotnický divadlo, tady taky na blízko vás, Nový domov na
falknštajnerové ((Falkensteiner)) ulici to bylo hodně známý divadlo,
tehdy, ale o kině bych si nevzpomněla, že by chodili do kina. že sme
chodili na výlety, pěší túry ale o kině bych vám toho o nich moc
nemohla říct, nevzpomínám si.

JV: á em dobře a takže s- říkala ste, že ste nejčastěji navštěvovala
Jaltu ((Jalta))

ŽH: Jaltu ((Jalta)), ale potom, teď si vzpomínám, po tom
dvaapadesátém roce, když už ee sem měla i to dítě, tak sestra
bydlela na Hybešové, tak sme občas ho dali a na Hybešové ulici bylo
taky kino Mír myslím, že se menovalo, dneska je to

XX: dneska tam je nějakej podnik.

ŽH: ee Ponrepo nebo co je tam něj[akého]

XX: [né] dnes to už néni

ŽH: né

XX: dneska tam je ňákej podnik, to už neni kino.

ŽH: to neni kino, ano, je to ňáká ka- já nevim co to je za podnik
Ponrepo. co [tam se]

JV: [(tam se)]

ŽH: pořádají výstavy taky ňáká, ale já sem dovnitř nevešla nikdy,
tak tam sme taky chodili [potom]

JV: [tam ste taky] chodili. do toho roku třicet devět, než ste
odešla ee do Zlína [(ste teda)] ee ještě chodila někam jinam?
vzpomenete si kromě tý Jalty ((Jalta))? [ne]

ŽH: [rozh]odně ne.

JV: ne ne ne mhm. a ta Jalta teda em že těch kin tady bylo
samozřejmě víc, že, takže ta Jalta, proč ste si vybrala právě tu
Jaltu, nebo měla [ste k tomu ňáký specifický, (to kino)]

ŽH: [že sem to měla blízko domů a mohly sme] tam chodit samy

JV: samy

ŽH: samy se sestrou

JV: mhm

ŽH: ano

JV: bez doprovodu rodičů

ŽH: bez doprovodu [rodičů, to už se měla na těch]

JV: [em dospělé, dospělýho, člověka]

ŽH: třináct a sestra patnáct, takže sme chodily spolu.

JV: (.) á ee jaký byl váš em názor vašich rodičů na chození do kina
nebo na kino obecně, jak jak se od k tomu stavěli, co na to [říkali]

ŽH: [moji rodiče] byli náboženský, hlavně maminka, založený a em že
by je nějak, [(rozhodně) nechodili] do kina

JV: takže em

ŽH: a

JV: šlo to spíš tak mimo ně [nějak]

ŽH: [mimo ně] ano

JV: mhm

ŽH: neomezovali nás, ale

JV: neodrazovali vás.

ŽH: neodrazovali, protože to sme nechodili na ňáký zakázaný <filmy,
že jo>.

JV: jasně a na na druhou stranu asi vás tam ani ňák nehnali příliš

ŽH: ne ne ne [určitě ne]

JV: [že by říkali], tady [máš]

ŽH: [ne]

JV: pět korun [(běž)]

ŽH: [no to] právě nás asi financoval nejstarší bratr

JV: jo

ŽH: kterej už pracoval, protože si pamatuju, že mi v neděli dával
stříbrnou pětikorunu

JV: mhm

ŽH: anebo na té Lékařské fakultě sou kurty a my sme si tam sbíráním
míčků taky vy- vysbírali ňákou tu pětikorunu.

JV: tak jo, takže rodiče vám moc ee na zábavu nebo na kino teda
ne[dávali peníze].

ŽH: [nedávali pení]ze.

JV: em a vlastně vy ste teda chodila v tom období do školy, že, do
na obecnou školu

ŽH: ano, (jenom tu)

JV: á em třeba jaký byl [postoj] školy jako instituce? chození
chození dětí nebo žáků ee do do kina

ŽH: vůbec si nevzpomínám, že bych [na todle téma]

JV: [nemáte vzpomínky, ne]

ŽH: s náma někdy někdo hovořil.

JV: a třeba učitelé nikdy jako

ŽH: my sme do kina nechodili tak jak dneska chodí školy do kin a do
divadel.

JV: a jestli třeba [učitelé]

ŽH: [společně]

JV: ve výuce [ve výuce]

ŽH: [ne, nevzpomínám si, že by nás ňák]

JV: [se nějak nevyjádřili jako ee]

ŽH: ne

JV: na co to chodíte dneska

ŽH: no

JV: nebo představte si, co to dneska hrají,

ŽH: ne, [opravdu]

JV: [nechoďte <tam>]

ŽH: nevzpomínám si, ani v té měšťanské škole potom, že by se něco,
že by nás ňák se dotazovali nebo posílali někam nebo doporučovali
něco, na to si vůbec nevzpomínám.

JV: em vlastně co to pro vás em v tomhle raném nebo mladém věku ee
dětském znamenalo, kino.

ŽH: protože sem obdivovala tu male- malou širlejku ((Shirley
Temple)), jak vona byla em čiperná, zpívala, stepovala, tancovala.

JV: takže vy ste vlastně byla její velká fanynka.

ŽH: ano byla to pro mě zábava a přitom sem ji obdivovala, no.

JV: takže ste si vybírala filmy em především em [podle toho]

ŽH: [s dětskou] tematikou jedině

JV: jestli tam hrála širly ((Shirley Temple))

ŽH: no

JV: nebo em

ŽH: ano

JV: ne.

XX: ta právě dělala, v os- osem- koncem osmdesátých a začátkem
devadesátých americkou velvyslankyni u nás. ((smích))

JV: (vim) vo tom. diplomatka.

XX: eště říkala, že díky sportovní vobuvi, když byla na Václaváku
((Václavské náměstí)) a byly tam zátahy, takže přeskakovala ty
<překážky>. ((smích))

JV: a em třeba vzpomenete si, jestli ste se o tom bavili
s kamarádkami s kamarádami em jestli jestli oni taky chodili.

ŽH: tenkrát v mládí určitě ne, potom v té době ee v těch, to už já
nevím, jestli vás to zajímá ty léta potom

JV: určitě, to to se k tomu vztahuje, takže určitě

ŽH: po těch

JV: povídejte

ŽH: v tom šedesátým roce, když už sme chodili tady na tu, si
vzpomínám, sem si vzpomněla teda na tu Hybešovu ulici do toho kina
Mír, myslím že se to menovalo, tak to už potom sme chodili výhradně
na český filmy, já sem

JV: mhm

ŽH: e vzpomínám si, že byly hudební filmy d- Durbinová ((Deanna
Durbin)) nebo já nevim, jak se menovaly, právě ta kamarádka, ta bude
sdílnější k tomu (.) ale na český, výhradně na český filmy sme
chodili.

JV: ale jestli třeba em víte, když ste chodila na ty dětské filmy,
které em svojí tématikou zaměřením a ňákým tim stylem em by měly
nebo em em jak bych to řekl, měly by evokovat ňáké ee fantasie, nebo
sou zaměřené na to na to na toho dětského diváka, na tu jeho duši,
tak jestli ste třeba em napodobovali ty herce [nebo hráli ste ňáké
hry]

ŽH: [ne to ne]

JV: nebo něco

ŽH: jó hráli sme si tam na té fakultě mezi těma dětma, páč tam bylo
rodin spoustu těch zřízenců, tak sme hrávali si tam divadlo, ale ee
vzpomínám si, že zřejmě v ňákým tom týdeníku sem uviděla právě, ze
Zlína první máj, kde byli ti Zlíňáci v těch stejnokrojích, já nevim,
jestli ste o tom slyšel, že ty první máje oni měli krásný kroje a to
mě tak zaujalo, že sem si napsala žádost do toho Zlína o přijetí a
taky sem se tam dostala, protože se dělávaly psychotechnický
zkoušky,

JV: mhm

ŽH: který trvaly dva dny a hned tak každej se tam nedostal.

JV: hm

ŽH: takže pro mě to bylo a možná že tady ten film, no říkám, no ten
film mě podpořil, že sem to viděla v tom Zlíně a ta širlej templ
((Shirley Temple)) že že žila takovej no, já sem jí to nezáviděla, i
když sem byla z chudobné rodiny, ale tam sme viděli ten přepych a
to, ale to sem mě nijak neovlivnilo.

JV: takový ideální svět byl to pro vás.

ŽH: jo.

JV: pěkný no (.) a dobře. (.) a em ta vaše kamarádka ee jak ee ta
bohužel dneska nemohla přijít, ee ona taky jako em byla ee v v klubu
nebo taky byla obdivovatelka širly templové ((Shirley Temple))

ŽH: [to ne to ne]

JV: [ne ne]

ŽH: ty my sme se tehdy neznaly

JV: jo

ŽH: my se známe deset let, teď na stáří.

JV: mhm

ŽH: ale ona e-e vám zřejmě, bude moct víc povědět, protože ona
chodila, říká dvakrát týdně chodila do kina.

JV: a vlastně ten klub ee em fungoval na jakém principu, že byste se

ŽH: my sme měli ňáký la- legitimace a [mám dojem,]

JV: [kartičky]

ŽH: že sme na ty její ((Shirley Temple))filmy měli slevy, že sme
platili tři koruny jenom vstupný, místo pěti.

JV: místo obvyklých pěti korun.

ŽH: ano.

JV: hm. á em ňá- ňáké ňáké třeba stanovy nebo požadavky na členy
něco [takového]

ŽH: [ne, vůbec nic]

JV: [ne ne nemáte v paměti]

ŽH: [ne ne ne ne]

JV: vůbec. ee a setkávali ste se s těmi ostatními? členy? nebo znala
ste je

ŽH: ne vůbec

JV: neviděla [ste je nikdy mhm]

ŽH: [ne, my se sestrou] jenom a

JV: mhm mhm takže to bylo spíš takové anonymní, [že tam vlastně]

ŽH: [ano, ne]

JV: jako ste byla sice v klubu, ale neznala ste [už]

ŽH: [ano]

JV: ty další členy. á em ještě vlastně, jak ste se do toho klubu
dostala, to ste někde četla třeba v novinách? nebo nebo [(v )]

ŽH: [to už si,] to vám si nevzpomenu už

JV: ne ne ne

ŽH: možná že při tom prvním představení

JV: mhm

ŽH: že tam ňáká agitace byla, [ale nemůžu si]

JV: [v tom kině]

ŽH: vzpomenout.

JV: v Jaltě ((Jalta)) přímo, že by tam někdo [(třeba byl)]

ŽH: [určitě vím, že] sme měli takovou ňákou knížečku s její
fotografií, ale na víc ňáký detajly ((detaily)) (.) si nevzpomínám.

JV: dobře. takže bysme trošku přešli dál ee tady to dětství bysme
asi uzavřeli em (.) á vy ste tedy vlastně skončila obecnou školu a
pak ste na základě toho filmu pravděpodobně

ŽH: ano určitě to bylo

JV: em byla zaujatá em tím Zlínem

ŽH: tím systémem ano tím Zlínem

JV: v tom filmu, který ste viděla em ste říkala, tam byli lidé
v krojích

ŽH: to byl ňákej žurnál

JV: ňáký žurnál

ŽH: a byl tam, první máj ve Zlíně a oni dělali on e my sme nosili
stejnokroje, já i když sem chodila do školy

JV: mhm

ŽH: tak sme měli museli mít stejnokroje, nosit stejnokroje, kde sme
měli taky primky, první ročník, druhej, třetí.

JV: a v tom filmu teda byl zobrazen ee ten Baťův Zlín i po tý
stránce ee i po té stránce technologické, nebo co se týče em té
průmyslové výroby

ŽH: jistě tam bylo něco taky částečně o tom.

JV: to vás třeba taky [zaujalo]

ŽH: [to mě taky] zaujalo [poněvadž sem věděla], že sou tam dobré
výdělky.

JV: mhm

XX: to byly největší výdělky, Baťa a Zbrojovka.

JV: hm

XX: ty měly po po po válce měly (popředí) za první republiky měly
přes dva tisíce.

ŽH: opravdu, můj tatínek měl tisíc dvě stě korun a já sem je měla
v těch šestnácti letech.

JV: takže ste na sebe byla asi pyšná [a předpokládám]

ŽH: [pyšná určitě]

JV: že oni oni na vás taky rodiče

ŽH: rodiče taky, no, protože em my sme museli být dostatečně
vyzbrojený prádlem než sme tam šli

JV: mhm

ŽH: takže to stálo rodiče taky dost peněz, tak mě tatínek
upozorňoval, rozmysli si to, ne aby ses za štrnáct dní vrátila. mně
nevadil, tam byl takovej vojenskej dril trošku

JV: mhm

ŽH: uklízeli sme si sami, a že osm hodin pracovat a pak jít do školy
jako patnáctiletá, vono to bylo náročný, ale my sme tam dělali ze
za- začátku lehkou práci, že nás to tak neunavovalo.

JV: ste se zaučovali nebo

ŽH: ale zaučovali, jistě, no.

JV: ste bydlela někde tam v [byla ňáká ubytovna]

ŽH: [v internátě] sme měli

JV: internát

ŽH: ano, internáty (.) dvoulůžkové pokoje dvoulůžkový dvou e he
jedno e em na takové ty vojenské postele nad sebou

JV: palandy

ŽH: palandy ty palandy, ano bylo nás tam asi osm deset.

JV: a teď je tady eště ee em se trochu vrátím zpátky em vlastně em
od těch deseti let ee to znamená, což ste co ste vychodila ee školu
ee to byl teda rok třicet pět, takže od toho roku třicet pět do toho
roku třicet devět než ste odešla, tady v tom mezičase ty štyři roky
ee em změnilo se to nějak, ty vaše návyky třeba po té po té obecné
škole, co se týče [chození, chození do kina ano ano ano ano]

ŽH: [myslíte chození do kina teď si vzpomínám,] eště než sem odešla
do toho Zlína, že sem viděla ten e disnejův ((Disney)) sedm
trpaslíků

JV: [Sněhurku a sedm trpaslíků]

ŽH: [na to sem taky] Sněhurku a sedm tro- trpaslíků, na to sem
nemohla zapomenout, to se mi taky krásn- strašně moc líbilo. a nebo
byl em to byly filmy s tim Pepkem ňákým námořníkem [takový kreslený]

JV: [Pepek námořník mhm]

ŽH: filmy, tak to taky eště sem navštěvovala několikrát, no ale

JV: a ty byly asi kratší ty ee ty byly asi před tím samotným
[celovečerním filmem]

XX: [(před hlavním)]

ŽH: [to je teď je] to možný, že jo, já už [si nevzpomínám]

XX: [to byl miky maus ((Mickey Mouse)), Kačer Donald]

ŽH: [jedině ta] s- e trpaslí- ty těch sedm trpaslíků, [to byl
celovečerní]

XX: [to byl celovečerní]

ŽH: film, ale jinak to možná byly krá-

JV: to vám teda utkvělo hod- [úplně]

ŽH: [strašně,] no

JV: silně v paměti tady

ŽH: ano

JV: ten snímek mhm

ŽH: to bylo nádherný.

JV: já si dokonce myslim, že to ee říkala podobně i ta vaše ee em
[kamarádka z klubu]

ŽH: [tam v tom klubu někde?] ano

JV: že ta zkušenost

ŽH: no

JV: že ta zkušenost byla podobná s tímhle filmem

ŽH: ano

JV: v tom dětství, že všichni na to vzpomínají velmi barvitě

ŽH: ano

JV: a že to pro ně byl vlastně taky zážitek.

ŽH: to byl krásnej film.

XX: no a pěkná hudba, písničky. to byl hudební film taky jako

JV: taky na to vzpomínáte, pamatujete si

XX: no

JV: hm. a teda e ta četnost toho chození do kina tak odhadem, kdyby
ste měla em říct od od těch deseti let, do toho odchodu do Zlína em

ŽH: jednou týdně

JV: [jednou týdně]

ŽH: [rozhodně rozhodně ne víc]

JV: [mhm mhm mhm]

ŽH: protože sem na to neměla prostředky.

JV: á takže vlastně i i i tady v tomto čase, tu dobu třicet devět
pořád tam byla ta Jalta ee em nevzpomonete si, [že byste]

ŽH: [no tydle ty] filmy nebyly v Jaltě ((Jalta)), to vám si
nevzpomenu, kde to bylo ty

JV: nebyly v Jaltě

ŽH: ten ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to nebylo
v Jaltě, to bylo někde jinde, ale já si rozhodně nevzpomenu kde,
[kde sem to viděla].

JV: [ee já bych vám] mohl ((smích)) napovědět

ŽH: <jo>

JV: protože já tady mám ty názvy těch dobových kin á em ee

ŽH: [to bylo pěkný kino ta Jalta]

JV: [bylo tam bylo na sv-] na náměstí Svobody bylo kino centrál
((Central))

XX: centrál ((Central)) ano, za války Ufa ((Ufa-Central))

ŽH: jo to, nebyl to kino Čas?

XX: ne [ten byl u nádraží]

ŽH: [nebo to se menovala] (Candra?)

XX: ten byl u nádraží

ŽH: jo tam sem potom chodila se svým ee dítětem, <no a to byly>
takový em nekonečný filmy.

XX: neustálej provoz

ŽH: tam se mohlo přijít kdy chtělo a vodejít [kdy chtělo]

XX: [za za] války se to menovalo OP, one pauze ((Ohne Pause))
((smích))

ŽH: tak to nevím, to nemůžu říct, to sem, ale jo [tak tam sem taky
taky chodila]

XX: [a tam to bylo mám dojem někde]

ŽH: na to náměstí Svobody [teď si] ((Úderka))

XX: [ňáké do]

ŽH: uvědomuju.

JV: e před tím rokem třicet devět ještě

ŽH: to bylo ještě před tím třicet devět

JV: jo

ŽH: asi

JV: mhm

ŽH: určitě.

JV: em bylo em na Cihlářské e vlastně jak je dneska kino Art, tak
bylo [jurdge-] ((Jugendkino))

XX: [Studio]

JV: jurdgent ((Jugendkino)) kino tenkrát

ŽH: tam ne

JV: nevzpomínáte si

ŽH: já ne určitě, tam sem nechodila

JV: to už možná bylo [trošku z vašeho dosahu]

ŽH: [to bylo dost daleko] do bydliště

JV: á

ŽH: a rodiče s náma rozhodně nechodili, neměli čas [na to]

JV: [vy ste] vlastně bydlela tenkrát

ŽH: na Údolní.

JV: na Údolní že ste říkala mhm.

ŽH: roh Úv[ozu] ((Úvoz))

JV: [a na], no, na ulici ee Kounicově mě napadá, bylo kino Stadion

XX: Stadion ano.

JV: ne nevz[pomínáte si].

ŽH: [taky ne].

XX: ten po osmaštyrycátým zabral rozhlas.

JV: hm a tedy ee to kino Centrál ((Central)) můžete potvrdit, že ste
tam občas byla.

ŽH: ano.

JV: jo, vzpomněla ste si. tak ono to vlastně bylo kousek, [že]

ŽH: [ano]

JV: od té od té pasáže Jalta je to pár [kroků].

ŽH: [ano]

JV: a em takže ee vlastně ste žádné jakoby oblíbené kino em

ŽH: ne

JV: které by vám nějak em vás ňák zaujalo neměla, protože ste
chodila [vyloženě]

ŽH: [v tej Jaltě ((Jalta))] mám dojem, že tam i dopoledne, nevím,
jestli to bylo už před tím rokem třicet devět

JV: hm

ŽH: pak tam byl i dopoledne ee Strýček Jedlička, ale to už myslím
bylo až v v pozdějších letech,

JV: mhm

ŽH: že tam byla taková představení dopoledne pro děti. ale
nevzpomínám si, v kterým to bylo roce, to bylo stále v té Jaltě
((Jalta))

XX: to to muselo být po až po válce, protože Strýček Jedlička hrál
Madla zpívá Evropě

ŽH: možná no

XX: a to bylo to bylo ňák ve štyrycátým roce [natočené]

ŽH: [to já už si]

XX: a to byl ještě malej kluk.

ŽH: moc nevzpomínám, no.

JV: hm a občas ste tam teda asi zašla ee ste říkala se sestrou

ŽH: se sestrou jedině, protože rodiče s náma absolutně ne-
[nechodili]

JV: [a s bratry] ne

ŽH: ne a sourozenci ne, ty už, to už byli starší a pracovali a
sestra chodila do školy starší, ta nejstarší a

JV: [a ee]

ŽH: [z z]

JV: ňáká kamarádka třeba ze školy nebo

ŽH: ze školy sem měla kamarádky, ale ee do kina sme spolu nechodily,
ne, určitě ne.

JV: (.) em

ŽH: já sem věděla, že vám toho m- moc [neřeknu o těch kinech]

JV: [ne ne ne to] ee todle určitě nás ee zajímalo, vše- všechno nás
zajímá, tady není jako špatná odpověď <(tady)> důležitá je, ňáká
odpověď, dozvědět se aspoň jakoukoliv informaci ee to, jestli ste
chodila s rodiči nebo s kamarádkami, to zas em to to to není špatně
nebo dobře, pro nás je to zajímavé, to i to. dobře takže ee třeba
eště k tomu chození do kina a em návštěvě těch diva- e filmových
představení, vzpomenete si, jak ste, když ste teda byla po většinou
se sestrou v kině, jak ste se chovaly? komentovaly ste to třeba nebo
ee pily ste u toho nápoje ee

ŽH: ne, [nekupovaly sme si tak ne nikdy žádné sladkosti nebo]

JV: [ne ne ne, nekoupily ste si něco sladkého třeba nebo ne]

ŽH: jak se ee ne, to si nevzpomínám.

JV: a bavily ste se třeba s ňákými jinými diváky, nebo že tam bylo
něco vtipného, tak jestli ste to nějak okomentovaly [(s dalšími
dětmi)]

ŽH: [nevzpomínám si,] že bychom vedly ňáký hovory, rozhodně ne, my
sme byly opravdu celej život, já sem byla

JV: hm

ŽH: ee ňák ee docela sme si vystačili jako rodina.

JV: hm

ŽH: měla sem ve škole kamarádky a, ale že bychom chodily... chodily
sme cvičit, pravidelně. ale jinak po zábavách.

JV: hm

ŽH: v sobotu a v neděli se nám věnovali rodiče, ani ne tak v sobotu,
jako v neděli. to sme chodili s rodičema.

JV: a vzpomenete si třeba ee em když ste byly na tom dětském, na té
dětské projekci, na tom představení, jak jak reagovaly ostatní děti,
jako byl byly to třeba hlasité reakce nebo [nebo jako]

ŽH: [no určitě]

JV: <zlobily> nebo prostě smály se nahlas nebo [mluvily nahlas]

ŽH: [určitě] určitě, o mluvení ne ale s- smích a dokonce třeba i
tleskot při při při

JV: takže hlasitá reakce tam byla ee

ŽH: určitě

JV: z publika mhm. a vzpomenete si, jestli ste třeba potkala někdy
své známé bezděčně, na to, že byste se teda domluvili třeba ňáké
spolužáky, jestli [taky občas ee]

ŽH: [v tom v tom kině]

JV: v tom věku, no v tom kině.

ŽH: určitě ne

JV: ne

ŽH: nevzpomínám si.

JV: nepotkali ste se.

ŽH: my sme byli zafixovaný tak na sebe.

JV: hm, ale j- já sem myslel, že s- jako ne, že by ste se
domlouvali, že ste říkala, že ste v- vopravdu chodily s tou
sestřičkou, tak jestli ste třeba potkaly náhodou čistě někoho, [ne
ne ne ne]

ŽH: [nevzpomínám si,] ne

JV: takže ste šly do kina ee

ŽH: a zase [z kina]

JV: [na film] a zase ste šly zpátky.

ŽH: a zas sme šly domů.

JV: nezdržovaly ste se tam [ňák nebo ne- nekonverzovaly]

ŽH: [ne ne ne]

JV: (.) tak ee, teď přejdeme k takové části, další em tady mě bude
zajímat, no zajímá nás vlastně ee proč ste si vybírala filmy ee film
konkrétní ee u vás tam ta preference byla jasná, tam hrála hlavní
roli [ta vaše]

ŽH: [ta širlej ((Shirley Temple))]

JV: oblíbená herečka širly templová ((Shirley Temple)). em ále em
určitě ste chodila i na filmy, kdy nehrála širly templová ((Shirley
Temple)), protože těch filmů [běželo hodně]

ŽH: [řikám ano,] ale to bylo až v té pozdější době

JV: hm

ŽH: třeba v tom Zlíně, a to sem si vybírala české filmy naše,
nedušínskou ((Antonie Nedošinská))

JV: české filmy.

ŽH: Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), ty známý herce.

JV: a před tim rokem třicet devět, ještě od těch deseti do těch
štrnácti patnácti let třeba em ste si vybírala ňák jako spe- ee měla
ste

ŽH: já si vůbec [nevzpomínám, že bych ňák moc chodila právě]

JV: [ňáký ( nepamatujete si) hm hm]

ŽH: to mě zaujalo, že vy máte jenom takovej ňákej úsek ee pro vás je
důležitej a já sem vlastně v tom období moc do toho kina nechodila,
protože v tom Zlíně, pokud sem chodila do té školy, tak na to nebyl
čas

JV: mhm

ŽH: jedině v n- v [sobotu] anebo v neděli.

JV: a třeba em jak ste získávala informace o jednotlivých
představeních, nebo o konkrétních filmech.

ŽH: to byly ee reklamní plakáty tak jako přímo na tom kině, kolem
kterýho sem stále chodila.

JV: kolem Jalty ((Jalta)) myslíte teď.

ŽH: no.

JV: a třeba v novinách nebo v časopisech

ŽH: ne to [n u já si ani si]

JV: [ne ne ne ne]

ŽH: nevzpomínám, jestli by se u nás braly ňáký noviny

JV: mhm

ŽH: v tý době.

JV: takže spíš v těch veřejných prostor, kde byly [ňáký plakáty
vyvěšený]

ŽH: [ano, kde byly plakáty] tak jako to je dnes.

JV: mhm, a tam teda pravděpodobně ee ta informační hodnota em byla
daná jenom tim obr[ázkem, názvem ee]

ŽH: [obrázkem ano] a těmi herci, [kdo tam hraje]

JV: [herci a zemí] původu, že jo

ŽH: ano

JV: tam vy ste vlastně nevěděla jakoby nic víc, protože [tam]

ŽH: [ne]

JV: žádný text nebyl, nebo ňáká anotace nebo synopse, o [čem e to se
tam]

ŽH: [ne, zrovna moc toho tam] nebylo, ano.

JV: hm, takže ste spíš dá se říct, <chodila> [naslepo, pokud by]

ŽH: [na ty herce, naslepo]

JV: ste neznala ty konkrétní herce.

ŽH: ano.

JV: a kromě tý širly templové ((Shirley Temple)) měla ste ještě ňáké
další třeba oblíbence?

ŽH: tehdy v mládí právě ne.

JV: ne ne eště ne. ňáké další dětské herce, protože ta širly
templová ((Shirley Temple)) byla taková asi fakt nejvýraznější.

ŽH: vono to tehdy bylo nějak takový bum, to to bylo

JV: hm

ŽH: a řikám, že tady netrvalo dlouho, protože ee em sme asi nesměli
chodit do kina nebo nemohli nebo nebyly dětský filmy specielně
dětský, a v tý době, no když ta širlej ((Shirley Temple)) se
promítala, tak a to údobí nebylo tak velký, protože já sem hned šla
do toho Zlína, jak sem s- skončila školu.

JV: že teď mluvíme tady vo těch letech třicet pět třicet šest asi.
(.) mhm (.) a vzpomenula byste si takle z hlavy třeba na ňáký
konkrétní filmy s tou širly templovou ((Shirley Temple)), který ee
vám se třeba [zapsaly do paměti]

ŽH: [j- já právě názvy] si vůbec nev[zpomínám]

JV: [ne ne]

ŽH: to bohužel

JV: hm

ŽH: a ňáký doklady vo tom, já sem o všechno na konci války přišla

JV: mhm

ŽH: mně zůstalo to, co sem měla na sobě, já sem byla, já sem se ze
Zlína přestěhovala k rodičům na vesnici tady u Brna,

JV: mhm

ŽH: konkrétně Šitbořice se to menovalo a četla sem pak v knize,
poslední pevnost před Brnem dobyta. v těch Šitbořicích to byly kopce
před Brnem

JV: mhm

ŽH: kde se dostřelovalo až sem

JV: mhm

ŽH: tam se štyřikrát měnili Němci, Rusové, Němci, my sme o všechno
přišli

JV: hm

ŽH: oni ee zapalovali domy, my sme byli týden ve sklepích vo hladu,
a opravdu, já sem do Zlína, já sem si všechno dovezla ze Zlína a
jela sem tam v tom, co sem měla na sobě, já sem neměla naprosto nic
a rodiče vykradenej byt a vyhořelej a

JV: takže ňáké materiální vzpomínky e-e

ŽH: nemám nic, žádný doklady, [já sem]

JV: [všechno]

ŽH: o všechno [přišla, oni to naházeli do]

JV: [všechno ste ztratila hm]

ŽH: studně nebo n- na hnojiště.

JV: hm hm

ŽH: určitě sem měla ňáký fotografie a tu legitimaci a to všechno,
ale já sem neměla naprosto nic.

JV: a a když ste třeba teď šla kolem toho kina Jalta, viděla ste tam
ten plakát, tak ee vlastně em ten film ste si vybrala em podle třeba
i země původu? nebo

ŽH: to ne [tehdy tehdy asi]

JV: [ne ne ne ne] upřednostňovala ste [třeba]

ŽH: [ne]

JV: ňákou

ŽH: ne ne ne [rozhodně ne]

JV: [ne ne] nebo nebo toho podle toho, jestli byl barevný nebo
černobílý to

ŽH: zro- vůbec vám neřeknu, věříte, jestli byl barevný nebo
černobílý

JV: němý zvukový ne ((smích))

ŽH: ne ((smích)), doma sme měli rádio, to se poslouchalo pořád, ale
ee vo těch filmech, zřejmě byly černobílý, já si nevz- ačkoliv ta
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla barevná

JV: ta byla barevná

ŽH: ta byla barevná, to si vzpomínám

XX: ( ) ta byla kolorovaná

ŽH: kolorovaná

XX: ještě neměli barevnej film. ((smích))

JV: ano ano ((smích)) a eště třeba na ňáký jiný barevný film?
protože ty barevný [filmy ( )]

ŽH: [v té době rozhodně ne]

JV: ne ne ne ne

ŽH: asi to byly černobílý filmy. nevzpomínám si.

JV: ( ) já (myslim) kolorované hlavně opravdu. ((smích)) třeba ee
šla ste na ňáký film, vzpomínáte si jako víckrát za sebou, dvakrát
třeba? [ne ne ne]

ŽH: [ne, to rozhodně ne]

JV: vždycky jenom

ŽH: říkám, [to my sme byli omezení]

JV: [(určitě) jednou]

ŽH: fi- financí, [protože]

JV: [to chápu]

ŽH: ee nás bylo pět, mzdy nebyly velký a ee naši stavěli,
v maminčině rodišti, odkud se odstěhovali sem do Brna na fakultu,
tak tam stavěli, takže

JV: po tom roce

ŽH: šetřili a stavělo se.

JV: po tom roce třicet devět, jak ste byla ve Zlíně, tam už vlastně
ste si polepšila, ste říkala, měla [ste]

ŽH: [určitě]

JV: stejný plat jako váš otec, á tam ste třeba už jakoby [chodila?
víckrát? no]

ŽH: [tam s- tam s- chodila do kina ano]

JV: a chodila ste třeba i častěji, [nebo teda ee em]

ŽH: [no jenom jenom] jednou týdně, protože když byla škola, tak s na
to absolutně nezbyl čas, a to se dělávalo i v sobotu

JV: takže už to jakoby ta situace se změnila, že prostředky ste teď
měla, [ale neměla ste zase čas].

ŽH: [měla, ale] ne zase, zas nebyl čas a a vybírala sem si výhradně
české filmy. výhradně ne, protože si vzpomínám, že byly ňáký ty
hudební filmy

JV: mhm

ŽH: soňa hemin ((Sonja Henie)) bruslení a ta diane durbinová
((Deanna Durbin)) nebo jak se menovala, já to ne- nevím [už sem]

XX: [a za války] marika rik ((Marika Rökk))

ŽH: marika reková ((Marika Rökk)), no

XX: Žena mých snů

ŽH: to byly filmy, tak to ano, tam už sem chodila určitě jednou
týdně.

JV: mhm a třeba šla ste i v to už teda v tom Zlíně i víckrát na
jeden film, kterej se vám velmi líbil, [ne ne ne ne]

ŽH: [to ne to ne], tak zase sem zaujatá nebyla.

JV: (.) em a taková otázka em jestli si vůbec jako vzpomenete, co
vlastně tenkrát v tomhle věku raném pro vás ee znamenalo, pro vás
znamenal dobrý film ee em jestli můžete to ňák tak popsat

ŽH: určitě si vzpomínám, že byly filmy, Svědomí se to menovalo

JV: mhm

ŽH: jak e to byl náš český film, ale já už tu paměť mi taky
vynechává, em to to vím, že mě to dlouho, ee em sem měla v paměti,
že on on vlastně jeho hryzalo svědomí, protože tam v tom filmu
[zabil dítě]

XX: [ne, ten byl natočenej v devěta] devětašedesát- devětaštyrycátým
tak.

JV: mhm

ŽH: je to možný, no. že [zabil dítě a]

XX: [po (osnácté-), zabil dítě]

ŽH: tajil to, protože byl někde s milenkou na záletech, tak to mně
utkvělo, no. tehdy už potom v té době, když sem byla starší, tak mě
ovlivňovaly filmy a chodila sem taky ee na to, co by mě asi
zajímalo, podle těch herců, a i podle národnosti, jak tady pán
vzpomínal na tu mariku rekovou ((Marika Rökk)) nebo tak, tak to už
jo.

JV: takže vás tam em zaujalo em na těch filmech em

ŽH: děj

JV: to téma

ŽH: ano téma

JV: mhm (.) a co se týče týče třeba žánru, tak e-e spíš jakoby ňáký
dramata nebo r- e romance ee nebo spíš jako hudební ee filmy,
komedie, [veselohry]

ŽH: [hudební] a komedie, a i tady ta tragedie, řikám, no to různě.

JV: takže ste nebyla třeba em vyloženě ňak em zaměřená na [jeden
žánr]

ŽH: [na ňákej] určitej ne

JV: ne ne ne spíš to bylo o tom tématu

ŽH: ano všeobecně. do dne- dodnes nemusím vidět americký filmy

JV: mhm

ŽH: e takový ty drsný, ňáký

JV: akční

ŽH: akční

JV: krvavý

ŽH: krvavý

JV: to moje babička taky ne, no.

ŽH: po desáté hodině absolutně už na cizí film se nedívám, to už se
nehodí.

JV: a ještě třeba v vlastně v té době ste říkala, že ste chodila i
do divadla občas ee na toho [kašpárka]

ŽH: [ano]

JV: na to divadelní loutkové představení, bylo to loutkové
představení?

ŽH: bylo bylo bylo to

XX: tam byl ten kašpárek

ŽH: ale kašpárek byl živej

XX: (mertenc ne)

ŽH: (toma) my sme vzpomínali myslím já už nevím dokonce i hegr
((Karel Höger)), hrával tam kašpárka, ale já ho osobně neviděla.

JV: karel hégr ((Karel Höger))

ŽH: karel hégr ((Karel Höger))

JV: mhm mhm

ŽH: na to na té Veveří.

JV: a ještě teda ňáké ty další druhy zábavy, jak ste se vlastně
třeba bavila, když ste byla em v tom věku

ŽH: v tom Zlíně v tom Zlíně ee potom ee jezdili tam ee teda v těch
Otrokovicích, jezdila tam ee, zpěváci tady z brněnské opery

JV: mhm

ŽH: nebo si pamatuju Alexandrovci ve Zlíně, to byl [to byla]

JV: [(to byli)]

ŽH: senzace

JV: jo

ŽH: Alexandrovci, to bylo něco, no ee Gustav Brom, Zlín.

JV: takže

ŽH: protože to je

JV: povídejte, já sem vás nechtěl přerušit, jestli ste něco chtěla
říct

ŽH: že to bylo, no různě no em na koncerty, s mým chlapcem, to byl
ee kterej pak se stal mým manželem, on hrál na hudební nástroje,
hrál v kapele takže, zpívat sme jezdili se svazákama, bohužel v té
době sme museli být taky tak, ale že sme ee milovali zpěv a zpívali
sme, tak sme s těma souborama jezdili taky

JV: že ste ee em cejtim z toho, že ste byla hodně na tu hudbu
zaměřená .

ŽH: ano.

JV: á e ještě teda před tím Zlínem em když ste byla em malá, tak ee
ten čas ste trávila třeba jak, hrá- hráli ste si venku s ostatními
ee [dětmi]

ŽH: [hráli sme] tenis

JV: hm

ŽH: tam byly kurty na fakultě

JV: mhm

ŽH: ee bruslili sme, plavat sme chodili, [cvičit]

JV: [(ee rozhlas)], poslouchala ste třeba rozhlas?

ŽH: ee rozhlas ee no ani moc né, protože až jedině když, možná
večer, když rodiče ho měli puštěné, ale přes den, my sme se tam
vyžili, ta fakulta, to sou vlastně t- k- ty štyři ulice a uvnitř sme
měli úžasnou zábavu.

JV: takže ste sportovali a ee

ŽH: sportovali sme.

JV: hm hm. á třeba ňáké em pěší výlety nebo turistika

ŽH: určitě

JV: ee chodili ste

ŽH: sme [chodili tehdy do]

JV: [na procházku (na túry)]

ŽH: Orla poněvač říkám, rodiče byli, Orel byl na Starym Brně u
kostela pak to byla sokolovna, dnes je to znovu orlovna, my sme od
štyřech let, vím, že sem chodila

JV: cvičit.

ŽH: cvičit. no a nebo sme ee v neděli neni nepatří to do tohodle
ale, po kostele sme šli ná ee celodenní výlety.

JV: v neděli.

ŽH: v neděli.

JV: hm

ŽH: (.) na pěší výlety

JV: a taneční zábavy, to teda už e asi [když ste byla starší]

ŽH: [t- já sem byla jednou,] než sem do toho Zlína jela, tak sem
jednou jedinkrát byla [tady na]

JV: [v Brně]

ŽH: taneční zábavě v Brně

JV: a pak ste chodila [(tři sestry, jo)]

ŽH: [a pak už sme] tam chodili do tanečních a (.) a ten Brom
((Gustav Brno)) tam jezdil a já nevím k- Vlach ((Karel Vlach)), to
byly (.) známé orchestry, tak když tam přijely, tak hrávaly i
v neděli k obědu. v restauraci.

JV: jako živá hudba.

ŽH: živá hudba.

JV: hm hm hm. takže ste třeba upřednostnila, nebo neměla ste problém
upřednostnit ee i jiný druh zábavy před kinem ee.

ŽH: určitě. koncerty a divadla

JV: mhm

ŽH: ee toho sem vždycky využívala, [pokud to tam bylo]

JV: [ne nebylo to pro] vás teda to kino rozhodně n- nejdůleži[tější
(jako) v té škále]

ŽH: [ne nebylo to to kino] ne, zábavy.

JV: (...) tady je em teď vlastně už ee zase přejdeme trošičku dál ee
k předposlední části, ee která se týká kin a těch představení jako
takových. em, otázka je, jaké byly rozdíly v místních kinech, ale
((smích)) jelikož ste mi řekla, že ste vlastně chodila do tý Jalty
((Jalta)) nejvíc e a mo- vobčas ste asi byla em na tom náměstí
Svobody ((Úderka)), tak asi mi nemůžete ee teď ee říct, jak se
různá kina od sebe lišila.

ŽH: no ta Jalta byla honosnější, líp vybavená něž ee

JV: ale když teda se zaměříme jen na tu Jaltu ((Jalta)), tak ee em
jak to na vás teda působilo, bylo to [ňáký]

ŽH: [mohu]tnější a a řikám, ta- takový prostornější a líp lep- líp
vybavený než takový te ty kina tady na Hybešové ((kino Mír)) nebo ee
na ty e-e jak se e-e na tom Starym Brně ještě, j- jak se to tam
menovalo to kino vy ste vzpomínal, tak to byly [takový]

XX: [(meteo- ((míněno Meteor)), no)]

ŽH: jenom ž- jenom židle a víc nic. kdežto ta Jalta, tam se
odehrávaly zřejmě i jiná představení nějaká, buď em divadla, protože
tam bylo jeviště velký, kdežto v těhlentěch malých kinech, tam byla
jenom ta to plátno a víc nic, já si nevzpomínám že byl, a bylo to
taky cenově potom dostupný

JV: mhm

ŽH: Jalta byla d- dražší rozhodně, tak jak dneska sou ty kina různě
[cenově přístupný]

JV: [takže jal- Jalta] v té době bylo takové jakoby kino em už

ŽH: lepší trošku

JV: lepší

ŽH: ano rozhodně

JV: hm. [a co třeba, povídejte]

ŽH: [aspoň mně tak připadalo]

JV: ee přístup zaměstnanců em vzpomenete si, uvad[ěči (uvaděčky)]

ŽH: [uvaděči] uvaděči tam byli, ale

JV: pokladní

ŽH: my sme byli odjakživa ukáznění, dobře vychovaný [rodinou, takže
sme]

JV: [takže ste neměli problém]

ŽH: nevybočovali z nějak, nebyli sme divoký ani n- neukázněný.

JV: a třeba vzpomněla byste si, jestli tam n- někoho museli
umravňovat nebo

ŽH: určitě ne, já ne

JV. ne ne ne

ŽH: já nemám takový vzpomínky.

JV: em á takže takže to nebylo tak, že by ee vlastně ste tu Jaltu
((Jalta)) preferovala kvůli tomu interiéru, ale bylo to opravdu
jenom kvůli [té dostupnosti]

ŽH: [jenom kvůli té] širlej ((Shirley Temple)) ano a kvůli tomu, že
sem to měla blízko

JV: mhm

ŽH: a no že sem mohla chodit sama. že sme mohly chodit samy se
sestrou

JV: že jinam by vás třeba nepustili o samotě, kdybyste musely ee k-
kdybyste chtěly do jiného kina asi

ŽH: no ani sn- n- ne nepustili, no

JV: že by to třeba [už bylo dál]

ŽH: [my sme ani]

JV: ee z ruky, že byste musely ee delší dobu e [cestovat]

ŽH: [prostě] to Staré Brno a em a Úvoz a a ta Jalta, to nebylo, to
byl takovej okruh

JV: hm

ŽH: nejbližší nám, tak snad kvůli té dostupnosti

JV: mhm

ŽH: že sme tam došly pěšky, nemusely sme jet tramvají

JV: takže neměla ste potřebu třeba jako vyzkoušet ňáké ee

ŽH: jiné [kino určitě ne, netoužila sem po tom, nelákalo mě to, no]

JV: [cizí kino jako nelákalo vás to ne ne, byla ste spokojená]
s tím, se širly ((Shirley Temple)).

ŽH: ano.

JV: mě právě zajímalo, jestli tu širly ((Shirley Temple)) hráli
třeba i v jiných kinech tak [(a tak pravděpodobně )]

ŽH: [to nevím, to si nevzpomenu]

JV: aha. to teda nemůžu to takle určitě jakoby sme to podle programu
mohli identifikovat [v kerým kině]

ŽH: [nevzpomenu si]

JV: ale já takle

ŽH: no

JV: taky vám to nemůžu říct.

XX: před válkou nevim, ale po válce dali třebas jen v jednom kině,
pak ho dali do druhýho kina a

JV: hm hm hm to určitě, no. em a ee ten samotný ee program té
projekce ee probíhal vlastně ee em vy ste říkala, že si pamatujete
na toho e Kačera Donalda ((Kačer Donald)) nebo em [ná- ee Pepka
námořníka ((Pepek námořník)) ee]

ŽH: [to možná byly před tim něco, já už nevim, jestli to byly]

JV: nepamatujete si, jak to bylo strukturovaný nebo jakej byl ten
harmonogram, jestli ee s- před tím byl ňákej em em em jak se mu
týdeník říká, že jo, nebo ňáký [reportáže]

ŽH: [ano] by- byly ty týdeníky

JV: mhm, mhm

ŽH: takže nevím, jestli todle nebylo, ale myslím, že ee toho Pepka
námořníka ((Pepek námořník)) a to že sem viděla právě v těch kinech
kde, na tom náměstí Svobody ((Úderka)), kde hráli ee jako
nepřetržitě, že jo, to se ee tam hráli několik krátkých filmů

JV: ano tam bylo takové cy- takový cyklus

ŽH: takový cyklus a lidé přicházeli a odcházeli, pak bylo eště u
nádraží takový kino Čas, to bylo něco podobnýho, ale tam sem chodila
až potom se svým dítětem.

JV: mhm. do těch ostatních kin teď právě si sem si uvědomil, že když
sme zmínili ten interiér a vy ste mi říkala, že Jalta byla taková
honosná, kdežto ty ostatní kina už třeba ne, byly obyčejnější
ošuntělejší, tak ee to vlastně ee tady ta vaše zkušenost se vztahuje
až ee po tom Zlínu? [až potom, co ste byla starší, ještě k tomu
dětskýmu věku.]

ŽH: [ne ne i i předtím, protože sem ee] rozhodně taky byla i
předtím, ale nevzpomenu si na čem,

JV: hm

ŽH: na té ee já nevím na kte- na tom Starym Brně, to kino to
blechárna, jak ste říkal [na které to bylo?]

XX: [(Meteor) nebyl to Meteor?]

ŽH: na které to bylo ulici si nevzpomenete?

XX: to bylo někde tam směrem k [(výstavišti)]

ŽH: [to bylo] Hlinky nebo tam někde.

XX: tam někde. to poměrně brzo zbourali, po osmaštyrycátým.

ŽH: ano. buď to bylo v Hlinkách, Hlinky se to myslim menovalo
((ulice Hlinky – kino Meteor)).

JV: já tady bohužel <teda nemám> [ulice]

ŽH: [protože já s-]

JV: ale, mně se to tady nevytisklo em takže já sem teď takový jako
bezradný, ale mohl bych vám přečíst [názvy]

ŽH: [kino] Mír (nom-)

JV: ee bylo kino Grand Bio, které pak vlastně změnilo název na
Orient, ale ono už pak nefungovalo, totiž to je to.

XX: tak to ani neznám.

ŽH: taky.

JV: kino ee kino Grand

XX: počkat Grand v Husovicích

JV: Grand [kino Grand]

XX: [v Husovicích] nebylo

ŽH: vy tam nemáte ulice u toho, ne, [no]

JV: [ee no] todle ale todle sou kina ee určitě který [byla ve]

ŽH: [ve středu mě-]

JV: středu, i když já teď čtu kočovná, takže kino Grand vlastně bylo
od roku třicet devět do roku štyrycet pět ee kino Urania e Oránia
((Orania)), to je ee [(rok třicet)]

XX: [na Bratislavské]

JV: no je to možné, no. a teď ty stálá kina. tak bylo Brněnské
varieté, které pak mělo eště i název České varieté.

ŽH: (to bylo kino, to ne)

JV: ee nebo Bajkal, nebo Rádio ((Radio))

ŽH: [ahá no]

XX: [Bajkal jo]. (roajal) ((The Royal Bio Co.)) na Cejlu.

JV: rojal ((The Royal Bio Co.)) byl, nebo taky elit elit ((Elite)).

XX: to neznám.

JV: kino Kapitol

ŽH: [Kapitol ten je]

JV: [Kapitol jo]

ŽH: dodnes asi, ne?

XX: ne, ten [už zrušili].

ŽH: [no tak von] e von se nějak [menu- menuje nebo není ale]

JV: [už, teď už není tam, teď už tam (kino ne, ale)] ňáký klub.

ŽH: to mě ano.

XX: zrušili.

JV: á takže tam ste třeba byla? vzpomínáte si, nebo ne ne [( )]

ŽH: [v té době, v tom] mládí asi ne.

JV: em Brněnské biografické divadlo, nebo Edison také

XX: Edison, ten byl

JV: nebo viktórie ((Viktoria))

XX: na Dornychu, jo viktória ((Viktoria)) a ten v listopadovým
bombardování byl rozbořenej.

JV: hm

XX: v štyryaštyrycátým.

JV: vy si paní ee nepamatujete.

ŽH: e-e

JV: bio amerika ((Bio American)), ee kino Urania, nebo Uranie,
Starobrněnské kino ((pozdější název: Grand, Meteor))

ŽH: to je vono, to bude to Starobrněnské kino.

JV: Starobrněnské kino.

ŽH: no

JV: e to mělo totiž tenhle název ee mezi lety dvacet šest a dvacet
sedm a později se menovalo Grand,

ŽH: jo tak to ne, to [to to mi nic neříká]

JV: [do roku třicet pět] a pak se menovalo od roku štyrycet jedna
Meteor.

XX: Meteor, no, to sem říkal.

JV: takže jestli je to ta blechárna?

XX: ano

ŽH: tak to je možný [to je možný]

JV: [(jo) myslíte]

ŽH: vono. já si právě už nevzpomínám.

JV: že ty názvy se často docela měnily, jo¨

ŽH: mhm

JV: právě že em né každý rok, ale někdy teda i každý rok se ten
název změnil, skoro, ee pak bylo kino Vitagraf, které mělo eště i
název ilusion ((Illusion)) a (nektar) a nebo Květen, no. ee pak byly
nový biografy, nové bio, ee cinema sinema elektrik ((Cinema
Elektrique)) nebo Union

ŽH: ee ee

JV: Grand Bio Austria, nebo Bio Sibiř, dvacátá léta

ŽH: to bylo taky na okraji někde ta Sibiř.

XX: Sibiř, ten, ta byla v Husovicích.

JV: no teď už se dostáváme na periférii poněkud. em kino Aladin to
vlastně je Lucerna, že jo.

ŽH: Lucerna

XX: to je v Žabinách ((Žabovřesky)), pak byly v Židenicích dva kino
grafy Sport a ten druhej si nevzpomenu.

ŽH: taky

XX: v Komárově byl Atlantik

ŽH: ano a ve Slatině je [taky kino bylo ve Slatině ale]

JV: [ee sem to tady měl]

ŽH: to sem byla až po válce.

JV: v Komárově bylo Elektrické divadlo v Komárově, nebo taky
Komárovské kino, nebo taky Lidové kino v Komárově, ale to teda bylo
do roku devatenáct set osmnáct nebo devatenáct tak možná zaniklo,
takže to už

XX: ne, to já sem eště na něm byl eště

JV: pamatujete si

XX: před (mostem), menovalo se to Atlantik a ten zrušili nebo
zbořili, já nevím, jestli se stavěli potom no, (ty to)

JV: kino Republika mám taky (třeba)

XX: potom v tom to bylo

JV: Elektra,

XX: Elektra bylo v tom [Králově Poli v Králově Poli Besední dům]

JV: [(sem jenom chtěl evokovat, jestli by vám pomohlo ňák)]

ŽH: [ne ne ne ne ne ne]

XX: Morávia ((Moravia)) ta byla tady na začátku Lidické hned po levé
straně

ŽH: Staré Brno nebo ta

JV: ne ne

ŽH: tam ty dvě

JV: em a teda

ŽH: Jalta

JV: v té ee dobře a ta, říkáte, že ste si vlastně ee že si
pamatujete, že byly třeba ošoupanější ty kina em teď nechme názvy
stranou, to není tak důležité em tam vlastně ste se dostala ee jak?
protože ste říkala, že vlastně ste neměla potřebu jako chodit do
jiných kin ee která, ty nezná- ani eště mimo teda tu Jaltu ((Jalta))
a to náměstí Svobody ((Úderka))

ŽH: asi mně někdo řekl, že se tam něco hraje em co bych mohla
[zhlédnout]

JV: [jo takže už]

ŽH: c- co nebylo nepřístup- [nepřístupný]

JV: [to byly ty vaše divá]cké návyky byly poměrně takové jakoby
jasné, že jo,

ŽH: no

JV: nebo vy ste vlastně k tomu měla em poměrně vyhraněné, na tu
[Jaltu ((Jalta)) omezené].

ŽH: [ano já sem] já sem

JV: takže mě zajímalo jako jestli třeba si vzpomenete, jak ste se
dostala do jinýho kina, úplně, jestli vám ňáký kamarád třeba
doporučil, tam mají zajímavý film, nebo jestli to bylo třeba ee
z vaší vlastní zvědavosti, že ste si řekla, tak a teď zkusím

ŽH: ne kvůli kinu ne, ale kvůli filmu [určitě sem tam šla]

JV: [takže spíš kvůli filmu] hm hm

ŽH: s- ee spíš kvůli filmu.

JV: a ještě teda k té Jaltě ((Jalta)), kde ste chodila nejčastěji
v té době ee v těch třicátých letech, ee tam teda si nevybavíte,
jestli em byl- la před kinem ňáká ukázka, ňáký krátký film, já nevim
ňáký ee

XX: byly reklamy

JV: reklamy

XX: reklamy

JV: [no už to]

XX: [pak byl] týdeník, pak byl krátké film a pak byl vlastní film. a
když sem začaly chodit americký filmy, od še- koncem
šestaštyrycátýho, tak dávali eště ukázky z následujícího filmu.

JV: mhm, a v té Jaltě ((Jalta)) to bylo taky tak, paní H., [ne
ne nemůžete si vzpomenout hm hm]

ŽH: [to si už nevzpomenu, to už si nevzpomenu].

JV: třeba jestli byly přestávky

ŽH: ne, určitě ne.

JV: ne ne ne ne

ŽH: ty přestávky byly, když se byly ňuká, no oni právě v těch
některých kinech

JV: hm

ŽH: neměli dvě aparatury, aby to navazovalo, tak to přestávka byla,
že se musely měnit ňáký

JV: pamatujete se

ŽH: to si pamatuju, ale při tej širly tempelovej ((Shirley Temple))
si to nepamatuju, že by to bylo. tam asi v té Jaltě ((Jalta)) měli
ee dvě reprodukce, že to hned navazovalo. ž- dvě ee aparatury,
[protože to se]

XX: [promítačky (tam otočili)]

ŽH: nějak že ty ee vo-

JV: ano ano

ŽH: si pam[atuju jak to]

XX: [promítačky]

ŽH: vozili ty kotouče

JV: tam to je, že tam vlastně jakoby je to přichystáno [a běží to a
a hned to přeskočí]

ŽH: [byly a hned hned]

JV: takže to nemusí člověk ee

ŽH: ano

JV: ručně [vyměnit].

ŽH: [přetáčet] ano nebo vyměňovat tak nějak.

JV: je to několik že ee kotoučů [na ten]

ŽH: [ano]

JV: jeden film takže tam vlastně [(se musí hm hm)]

ŽH: [na to si vzpomínám,] že byly někdy př- ale při kterejch
filmech, to už nevim, no ro- jistě [to bylo v té]

JV: [ale v Jaltě ((Jalta)) to nebylo]

ŽH: v starší době.

JV: hm

ŽH: při té (širly) ((Shirley Temple)) si nevzpomínám, určitě ne,
přestávka žádná by nějak

JV: reklama? ňáká při představení

ŽH: to ee to vůbec si nevzpomínám,

JV: a třeba byly živé vystoupení, hudební doprovod?

ŽH: to určitě ne

JV: ne

ŽH: já ne

JV: ne ne ne

ŽH: já už to nepamatuju.

XX: bývalo u němých filmů.

JV: ale právě třeba ee jestli ste ještě ee v tom třicátém roce
nebyla na ňákém němém filmu ee

ŽH: nebyla, [já sem]

JV: [s hudebním] doprovodem, [že by to právě bylo bylo ee před (
) kde ňáký ( ) hm hm]

ŽH: [já určitě ne, já určitě ne, já si to pa- po- pamatuju jenom
z doslechu nebo ee] z filmu nebo z televize možná, ale ee já sem u-
určitě nebyla [přítomná ně- němýho]

JV: [že u- už němý film nepamatujete ne ne]

ŽH: filmu ne.

JV: tak ono totiž ee na tom přelomu ee let dvacet devět, třicet,
třicet jedna, už právě ee nastoupil ten zvukový film, což je právě
ten věk, kdy vám bylo kolem těch pěti šesti let, takže ee [vlastně
ste asi]

ŽH: [no to sem d- do kina nechodila]

JV: začala tenkrát teprve

ŽH: no

JV: nebo později

ŽH: no

JV: ještě ee em do kina chodit, takže ste si tohle ani nemohla [ee
e]

ŽH: [možná že] moji sourozenci chodili, ale nevzpomenu si, že by nám
něco takovýho vyprávěli.

JV: hm dobře. em a ještě otázka právě docela důležitá ee em byla ste
někdy přítomna ee tomu ee že byste byli v něčí domácnosti a
účastnili se em domácí projekce?

ŽH: určitě ne

JV: že by měl někdo projektor z rodičů,

ŽH: ne

JV: třeba

ŽH: ne

JV: z vašich kamarádů,

ŽH: určitě ne.

JV: ani ste jako neslyšela třeba o někom, že by měl ze školy
[(ňákou)],

ŽH: [ne]

JV: jeho rodiče.

ŽH: taky ne. (..) pamatuju si, že byly i ty rádia bylo o- omezený,
to byly krystalky a já nevim co, ňák se to taky ee ručně <vyráběl>
někdo si, ale my sme měli rádio, to si pamatuju, vodjakživa doma,
ale, filmy, že by nám někdo promítal, to určitě ne.

JV: a v tom rádiu třeba byly ňáké dětské ee cykly, nebo pořady na
pokračování

ŽH: já s- já sem si pamatuju, že se četlo z knih

JV: mhm

ŽH: nebo divadelní hry

JV: hm

ŽH: byly ale

JV: a pro děti třeba zaměřené ňáké pohádky nebo něco takového

ŽH: pravděpodobně určitě jo, že se, že

JV: hm

ŽH: se vysílaly ňáký takový pořady, pro děti.

XX: v rádiu dávali ten to strejček měl (hobla) a

ŽH: jo no no [(Křópal) ano ano]

XX: [a (te- ten) strejček (Křópal) ((Stréček Matěj Křópal
z Břochovan)) a měl a měl (hobla) jo]

ŽH: toho si taky pamatuju. ale filmy rozhodně ne, to sem se k tomu
nedostala v soukromý v domácnostech.

JV: a teď teda už vlastně se dostáváme k závěrečné, k závěrečné
části, a to je právě protektorát, to je období po roku třicet devět,
kdy začaly ee platit ee protektorátní předpisy a právě vy ste v tu
dobu zrovna se dostala do Zlín, a že ste říkala. takže i ten Zlín
vlastně nás teď jako ee zajímá em jak se třeba vlastně ty ee změny
projevily em em můžete říct, že třeba byly vyloženě kina n- německá,
která hrála, hrály německé filmy?

ŽH: taky se hrály [německý filmy]

JV: [jo jo jo]

ŽH: ani nevím, jestli to bylo s titulkama nebo v překladech

XX: to byly všechny ti- titulky. dabing začal až v někdy
v šedesátých letech.

ŽH: tak to si nevzpomenu.

JV: a německé týdeníky?

ŽH: určitě

JV: hm

ŽH: vítězíme, to bylo pořád.

JV: za celou válku.

ŽH: za celou válku, no.

JV: od roku

XX: hm

ŽH: od roku třicet, no jo.

JV: takže tohle vlastně vy v tom z- z- Zlíně, vy ste, [pamatujete
mhm]

ŽH: [všechno prožívala,] ano, jo, to pamatuju.

JV: a když ste em přijela ste asi občas domů, že ee do Brna, [za
rodiči]

ŽH: [jezdila sem] domů, no

JV: a takže během vál- ale to ste pravděpodobně neměla čas zajít do
kina to, [když ste byla v Brně zrovna].

ŽH: [to sem to sem nechodila]. no já sem totiž do Brna jezdila do do
roku štyrycet dva

JV: hm

ŽH: než zavřeli vysoký školy

JV: mhm

ŽH: to tatínek šel do důchodu

JV: mhm

ŽH: a vodstěhovali se na vesnici

JV: ano

ŽH: takže sem pak jezdila tam, vod roku štyrycet dva. a pamatuju si,
to byly krušný doby tady v Brně v tom devětatřicátým roce

JV: mhm

ŽH: než nás zabrali, to si pamatuju.

JV: (..) nějak konkrétně, můžete to třeba rozvést? co vám tak jako
vytane na mysli.

ŽH: to sem byla ee to sme bydleli na té fakultě a na ulici Tvrdého,

JV: hm

ŽH: sou tam dneska koleje a tam byli Němci a ty házeli kameny nám na
fakultu přes zeď na té ulici Tvrdého, tam je ee em no nebylo to nic
[příjemnýho]

JV: [myslíte jako] Němci, kteří tady žili před válkou.

ŽH: ty kteří tady žili a bydli- byli byli na té na těch kolejích on-
tam tam museli bydlet na těch kolejích

JV: mhm

ŽH: s Němci, studenti.

JV: studenti.

ŽH: protože (.) nás vobtěžovali a, přesně si pamatuju den, když,
devátýho byl- bylo to devátýho? nebo kolikátýho března, poletoval
sníh a ráno hlásili, že nás okupujou a, nebylo to příjemný.

JV: a v tom Zlíně ste to prožívala j- e ee jakým způsobem, tam měla
ste [jako přátelé]

ŽH: [tam sme]

JV: nebo ee kamarádky, nebo spolupracovnice, kde asi ste pracovali u
Bati. tak jestli se teda ňáké přátelství tam vytvořilo a vy vlastně
[ste společně ( )]

ŽH: [já sem měla] kamarádky z celé republiky z Čech,

JV: mhm

ŽH: ze Slovenska, z z jižní Moravy,

JV: na kolejích všechno.

ŽH: (on přijímal) ano na těch na těch internátech

JV: internátech

ŽH: on přijímal z celý republiky

JV: hm

ŽH: ty zaměstnance a tam em, jo my sme vlastně měli ee v továrnách
byli Němci, kteří nás hlídali, kteří tam chodili

JV: mhm

ŽH: po továrnách a dělali sme i v noci, noční směny

JV: mhm, a takže byla tam třeba ňáká ta jako užší skupinka va-
vašich ee přítelkyň nebo kamarádek nebo kamarádů, se kterými byste
trávila pak i následně i ten volný čas a [chodili]

ŽH: [určitě]

JV: i za tou zábavou nebo do toho kina

ŽH: určitě

JV: hm

ŽH: tam bylo velký kamarádství, protože ee tři, říkám, tři roky sme
chodili do školy, to sme byli na internátech, pak sme byli na
svobodárnách, tak jako dneska sou koleje, tak to byly svobodárny a
tam bylo velký přátelství mezi náma.

JV: a ee chodila ste do kina třeba ee už e v tom Zlíně sama nebo ee

ŽH: ne to sme [chodili s kamarádkama]

JV: [chodili ste společ]ně mhm

ŽH: společně

JV: mhm, a chodila ste míň nebo víc nebo [zase jednou týdně, více
více určitě, jo jo jo].

ŽH: [víc víc určitě určitě víc].

JV: takže vy ste [říkala,]

ŽH: [(když)] sem dodělala tu školu

JV: takže třeba dvakrát týdně?

ŽH: určitě

JV: jo

ŽH: to sme mohli, peníze sme na to měli.

JV: ale když ste teda ještě studovala vlastně tu školu v tom Zlíně
při ee zaměstnání, tak to byly ty tři roky, to znamená do roku
třice- e štyrycet dva? ste ee

ŽH: štyřicet dva, třicet devět

JV: ještě měla ten režim takovej em poměrně omezenej, nebo ten čas
ee [ste měla],

ŽH: [čas no] no

JV: omezenej tim vašim studiem, no. em a ten výběr filmů třeba se
nějak změnil po po tom roce třicet devět v tom Zlíně už

ŽH: ne ne já to zas řikám, zas ty v- český filmy a nebo ty hudební,

JV: hm

ŽH: a divadla, co tam jezdily zájezdy, protože em ty Otrokovice sou,
já sem byla v těch Otrokovicích, to je dvanáct kilometrů vod Zlína,
tam to nebylo tak em stálý divadlo tam nebylo

JV: mhm

ŽH: jako j- bylo v tom em Zlíně a je, takže sem navštěvovala em
všechny kulturní podniky, který se tam, který tam přijely.

JV: hm. ee měnilo se nějak e vaše chování ee cho- e ch- a vlastně
chození do kina a divácké chování ee s ee s tím, jak se blížil konec
války? ovlivňovalo to nějak třeba nebo, [ne ne ne]

ŽH: [ne nes- ne ne] nevim, nevzpomínám si, že by mě něco,

JV: hm

ŽH: ovlivnilo, v té době akorát byly ty německý ee žurnály před tím

JV: propagandistické

ŽH: propagandistický jo, vítězili Němci všude, to bylo to s-

JV: ale jestli třeba [ta doba]

ŽH: [ale jinak]

JV: jak začínala být už taková ee dramatická, jestli třeba ee

ŽH: ani ty filmy tam zřejmě ee em nedávaly něco, co by

JV: hm

XX: (k tomu bych chtěl) podotknout, že Němci měli civilní filmy,
vůbec žádná propaganda, žádná válka, nic, to bylo, děj se mohl
odehrát v jakýmkoliv městě v jakýkoliv době.

JV: mhm. ale já sem to myslel tak ee jestli třeba jak už vopravdu em
přicházely ty dny a týdny ee před osvobozením, jestli em vlastně ta
atmosféra se určitě taky měnila, že

ŽH: rozhodně, my sme [sledovali]

JV: [takže]

ŽH: ee zprávy

JV: mhm

ŽH: a jakmile se fronta blížila ee k nám sem, tak ee klidně nám
řekli, v továrně, kdo chcete, můžete odejít domů.

JV: mhm

ŽH: takže až byli někde tady na tom em blížili se ke Slovensku, tak
ee sem jela domů za rodičema.

JV: takže na kulturu v v v té době [u- už asi moc čas nebyl, na to
už ste jako]

ŽH: [no v té době už nebyl], to už nebylo asi

JV: vy ste ještě teda stále byla ee jakoby ve Zlíně

ŽH: ano

JV: ste ještě pracovala, tak to už ste em za tou kulturou (třeba)
ani nechodili, nebo že ta doba byla napjatá

ŽH: určitě zatemnění a,

JV: hm hm

ŽH: nálety

JV: a hrálo se vůbec ee [hrálo se ještě]

ŽH: [hrálo se,] hrálo se.

JV: (..) a em po osvobození? vzpomenete si, teď vlastně, že jo, byla
euforie ee lidi byli šťastní a slavili. tak jak tady v tomhle ee
časovém úseku [ste vy vlastně]

ŽH: [vůbec sme,] vůbec sme to ne- nebyli, snad se ani nehrálo kina

XX: nešel proud nešel proud.

ŽH: a nebo nešel proud, [nebo já vim, že já vim, že]

XX: [nešel proud a tramvaje nejezdily]

ŽH: sem byla dlouho doma

JV: mhm

ŽH: a můj ee mládenec byl z Čech, tak ten si pro mě pěšky a a vlakem
a jak to šlo pro mě přišel, poněvač já sem už se nehodlala vrátit do
toho, já sem chtěla zůstat v Brně.

JV: a taky ste zůstala, vlastně ste říkala

ŽH: ne ne ne, já sem

JV: ne ne to už bylo padesát dva

ŽH: až až do roku padesát dva sem byla ve Zlíně. tím, že on pro mě
přišel, no tak sem se vrátila, protože on tam ee studoval,

JV: hm

ŽH: taky u Bati pracoval a studoval, dělal si tam i vyšší
průmyslovku, takže sem se tam zase vrátila kvůli němu a zůstali sme
tam až do toho dvaapadesátýho roku.

JV: takže vlastně v tom ee v tom Brně ste pobyla jak dlouho zhruba?
po tý válce nebo...

ŽH: tak možná tři měsíce.

JV: tři měsíce. em (.) to ste bydleli někde, jo, že ste říkala, že
ste [(přišla)]

ŽH: [ne to už] sem bydlela od dvaaštyrycátýho roku sem bydlela ee u
rodičů v těch Šitbořicích

JV: mhm mhm mhm, a ee jak ste říkala, že ste o právě o všechno
přišli, tak ee

ŽH: tam v těch Šitbořicích

JV: no no no

ŽH: to je tři- třicet kilometrů od Brna.

JV: takže ty tři měsíce ste strávila v Šitbořicích,

ŽH: v těch Šitbořicích.

JV: v Šitbořicích. a to ste, tedy třeba do toho kina občas i zajela,
nebo to vůbec asi ne

ŽH: vůbec ne vůbec ne, tam ani kino nebylo a to to sem ch- jezdila
domů když tak jednou za štrnáct dní, a to sem, <to se chodilo pěšky>
nejely autobusy, tam se jezdilo do Sokolnic a ze Sokolnic dvanáct
kilometrů pěšky,

JV: hm

ŽH: já sem šla jeden den dvanáct kilometrů domů a druhej den dvanáct
kilometrů na ee na vlak zase.

JV: hm. takže pak asi zase až v tom [Zlíně]

ŽH: [ne, ta kul]tura nebyla, to bylo nějak, já nevím, hodně dlouho
myslím, [(se bylo)]

JV: [vzpomenete si,] jak to dlouho trvalo tady to období ee nebo ee
na to ee ňáký vaše první představení opravdu filmové po

ŽH: po po válce

JV: po válce?

ŽH: ňáký zvláštní ee vzpomínky nemám na to, [nevím ne ne ne ne ne]

JV: [ňáká atmosféra specifická em] něco

ŽH: nemůžu si vzpomenout. (..) to si n- skutečně nevzpomínám.

JV: ale každopádně to byl teda Zlín určitě, protože už ste [tam]

ŽH: [ano]

JV: po těch třech měsících zase nastoupila a

ŽH: ano, já řikám Zlín a oni byly Otrokovice ((smích)), to je
(součást), jo

JV: jo jo jo, dobře, takže já mys[lím, že]

ŽH: [tímto]

JV. asi bych [vám poděkoval, em]

ŽH: [to skončilo], no

JV: myslím si, že to bylo přínosné, doufám že

ŽH: já

konec rozhovoru

Svatava (1924) 0.0 3:2211
Whole interview

Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsal: Jan Trnka
Datum a místo: 14. 10. 2009, bydliště pamětnice, Brno

Rok narození : 1924, bez sourozenců.

Bydliště do roku 1945: Do roku 1942 v Černovicích, v bytě
v psychiatrické léčebny, poté na ulici Štolcova (Nové Černovice).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v psychiatrické
léčebně jako hospodářský účetní.

Povolání narátora: Za války dokončila gymnázium a začala pracovat
v drogerii, kde byla do roku 1947, poté pracovala jako korespondentka
na policejním ředitelství (pravděpodobně na Benešově ulici), poté od
roku 1956 až do důchodu v Královopolské jako hospodářská úřednice.

LS: takže sem e dobře na to. tak už by nám to teda se teď mělo spustit.
takže už nahráváme. takže prvně, jak sem říkal, tak si zrekapitulujeme
ty vaše osobní údaje, já bych vás poprosil jenom o méno, rok narození a
bydliště do roku devatenáct set čtyřicet pět.

SM: aha. (.) no my sme se zrovna za války stěhovali. to znamená [do
roku a řeknu vám]

LS: [e to znamená, ještěl]

SM: do roku štyrycet dva.

LS: no no.

SM: to sme se stěhovali.

LS: a předtím ste bydlela?

SM: předtím sem bydlela e v Černovicích je dneska psychiatrická
léčebna, ano,

LS: mhm

SM: můj otec tam byl zaměstnaný a měli sme tam byt. jako ee tatínek
jako zaměstnanec, ano, čili vod svýho narození až do roku štyřicet dva
e sme bydleli v Černovicích v psychiatrické léčebně, ano ((smích))

LS: a po tom roce štyřicet dva?

SM: a po štyřicet dva sme se přestěhovali to z- na kousíček jenom vod
tud, v Nových Černovicích,

LS: mhm

SM: e na Štolcové ulici. to bylo od roku štyřicet dva.

LS: mhm

SM: no a e to sem tam sem bydlela, no až do ee než než sem se vdávala.
sem se pak vdávala, tak to sme se pak em otec tady koupil tento dům a
em tak sme se stěhovali sem, ale to bylo e v roce padesát jedna. to už
vás asi nezají[má, ta doba, takže nic.]

LS: [ne ne ne to už je po našem]

SM: takže ee to necháme tak, že,

LS: dobře.

SM: em v té psychiatrické léčebně sem bydlela do roku, od narození do
roku štyřicet tři.

LS: mhm, mhm ee dobře, eště bych se vás zeptal, jaké ste navštěvovala
školy do toho roku devatenáct set čtyřicet [(pět)]

SM: [no] e vobecnou a eee v když mně bylo jedenáct, dvanáct, jedenáct
roků, to znamená třicet pět, sem začala chodit do gymnázia em na na
Jarošovu ((třída Kpt. Jaroše)), to bylo klasický gymnázium,

LS: mhm

SM: tehdy se to menovalo. tak tam.

LS: mhm

SM: v tom roce e štyřicet tři, no já to musím podle těch [roků]

LS: [jo jo]

SM: (honem) páč si to takhle už nepamatuju, že, em takže dvacet čtyři a
jedenáct je třicet pět, teda

LS: ano.

SM: tak

LS: ano.

SM: tak.

LS: mhm

SM: takže do toho pětatřicátýho em sem chodila e do školy ee do obecné,

LS: mhm

SM: v těch Černovicích, kde sme tedy bydleli. no a vod toho
pětatřicátýho sem začala chodit na to gymnázium.

LS: a to gymnázium ste dokončila v kolikátém roce?

SM: štyrycet tři.

LS: štyřicet tři a potom ste?

SM: e potom sem maturovala a šla sem, to byla válka,

LS: no.

SM: tak to se vůbec nešlo. tak sem šla prodávat do drogerie jedné.

LS: mhm

SM: tam byli známí vod mojich rodičů a takžé tam sem jako ee potom byla
do těch, do toho, od toho třiaš- ne tři a e ano třiaštyrycátýho.
třiaštyrycátýho, za dva roky byl bylo po válce na to v pětačtyřicátým,
že.

LS: mhm mhm. eště bych se vás teda zeptal, jaké bylo povolání vaši
rodičů, stačí jenom opravdu [říct, čím]

SM: [no tatínek] úředníkem byl tam v tom em v té psychiatrické léčebně.
on tam byl jako takovej správce ee měl na starosti prostě různý věci no
e em jako, protože tam by- by-, to je vlastně velká nemocnice, že,

LS: mhm

SM: em takže eee měl na starosti povlečení a a taky jídlo a prostě
takový hospodářský správce bych tomu řekla, [tak to asi byl].

LS: [á paní mam]inka?

SM: ta byla doma. [ta ta]

LS: [ta byla doma].

SM: nešla nikam.

LS: á měla ste sourozence?

SM: neměla.

LS: mhm

SM: ne, byla sem sama.

LS: ee takže to už sme vlastně říkali, vaše nejvyšší vzdělání, kterého
ste dosáhla, bylo?

SM: ta maturita v tom třiaštyrycátým roce.

LS: mhm á vaše povolání teda ste říkala, že ste pracovala v té drogerii
a

SM: no tak ee se mně tam nakonec líbilo ((smích))

LS: ((smích))

SM: ale em myslím, že sem tam zůstala eště asi dva roky potom, no a
potom mě kamarádka em zlákala na policejní ředitelství. to bylo taková
to byla ohromná budova, dneska se vedle ee em počkejte policejní
ředitelství bylo hm hm hm jak se to tam <já nevim (já sem) tu ulici
už>, jak se tehdy menovala, to nevím a dneska je to Edvarda Beneše
((Benešova)) myslím. no tak prostě tam. tam sem teda začínala a tam sem
byla až do, než sem se vdala.

LS: mhm

SM: pak sem em měla dítě, takže sem zůstala doma á (..) no to už potom
em

LS: a potom ještě když byste měla zrekapitulovat, co ste vlastně dělala
jenom za povolání než ste odešla do důchodu?

SM: no tak to sem byla pětadvacet roků u jedné firmy a byl, vlastně sem
nastupovala u Královopolské,

LS: mhm hm

SM: jak technická úřednice,

LS: mhm

SM: no technická ne, raději em prostě byl to, byl to odbyt, takže to
byla, to byla zase hospodářská

LS: jasně.

SM: funkce vlastně, že, no a tam sem byla od roku, jó, kdypak to bylo,
kolik to bylo,

LS: to nemusíte přesně [přesně říkat]

SM: [no počkejte] e mé moji mojí dcerce byly dva roky, narodila se
padesát štyři, tak padesát šest, od šestapadesátýho až do ((smích))
<když sem šla do důchodu>. sem tam byla až do důchodu, čili em vím, že
sem odcházela, sem říkala, že pětadvacet roků tam su,

LS: mhm

SM: takže tak to nějak bylo asi.

LS: to nevadí, [to nemusíme přesně, to úplně stačí].

SM: [no tak to to, to] snad už tak bude stačit.

LS: tak a teď bych se zeptal už teda ke kinu, kdy pro vás skončila
pravidelná návštěva kina?

SM: kdy pro mě končila?

LS: kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. to znamená asi
zhruba do jakého roku ste pravidelně chodila do kina?

SM: no já vám to řeknu takhle, když sem bydlela v těch Černovicích,

LS: mhm

SM: tak sem tam byla v Sokole, to byl Sokol Brno čtyři ((Sokol Brno
IV.)) a e tam bylo kino, který bylo sokolský á

LS: a jak se menovalo to kino?

SM: ávia ((Avia)).

LS: mhm

SM: (sem si to taji sem si) to napsala, páč sem si na to vzpomněla, pak
se to menovalo Slovan a dneska je to myslím úplně zrušený a [vůbec to
jako kino není].

LS: [no no no]

SM: no tak tam a e tam byl tatínek mojí kamarádky tam byl ředitelem v
tom kině, takže em e my sme tam takhle em dvě holky dycky nás tam nějak
propašovali a a to bych ale nechtěla, aby tady z toho ((smích))

LS: ((smích))

SM: <ježiši> né propašovali e spíš bylo spíš bych řekla, že em ee tam
vždycky bylo p- takzvaný předvádění,

LS: aha.

SM: když oni ee koupili nebo já nevim jak to bylo e prostě přišel novej
film do distribuce, tak asi ty jed- jednotlivý kina něják dostaly
přidělený

LS: aha.

SM: a em dycky prvně si to promítl ten ředitel s ňákým tým personálem,
kterej k tomu patřil, že á em byla takzvaná promítačka. no takže od
této doby a až teda až až sem začala jezdit do gymnázia do města už to
už sem nezůstala v Černovicích, že takže em to sem teda, no ale pak to
e pak sem se přesunula teda už ee em do městských kin,

LS: mhm

SM: některých,

LS: mhm

SM: ovšem taky zase sem ještě pořád zůstávala věrná tomu domácímu,
protože ee pokud sem byla, to mně bylo tehdy jedenáct roků, tak určitě
ee sem nesměla si jet třeba večer někam do kina, že do města, ačkoliv
oni byly i odpolední představení ve štyři hodiny bývaly. no ale em no
tak už vod těch patnácti roků asi pravděpodobně, že sme dycky se ňáký
holky domluvily a ee jely sme do ňákýho kina, protože tam dávali hezký
český filmy, že em herce sme samozřejmě všecky znaly ((smích)), sbíraly
sme fotografie jejich, já sem měla velký <album> třeba že, kde sem si
dávala všecky ty fotografie těch e nových herců objevivších se a aj
samozřejmě v té době byly americký filmy ještě, že,

LS: mhm mhm

SM: takže taková šerly temple ((Shirley Temple)) tak ta to s- to bylo
uplně em pro nás něco, že, bylo to ještě taky děcko, my sme taky ještě
v tych letech byly takový prostě em bláznivý holky, no <takže> ee
takhle, tak sme chodily e na filmy hlavně teda na český

LS: mhm

SM: a teda ty americký, protože vím, že potom třeba e byly ještě pokud
se to smělo ještě promítat, že, tak bylo, sem přišlo plno i rakouských
filmů, to byla tehdy marika rek ((Marika Rökk)),

LS: hm

SM: ee známá tanečnice a zpěvačka a herečka a s kterou bylo taky mnoho
filmů natočených, takže sme pak chodily i na toto. to se nám dycky
hrozně líbilo. no a tak tak to em no tak to nějak pokračovalo asi em až
do doby, kdy sem teda už teda byla dospělá a už mně nebylo těch
vosmnáct devaten- to už sem byla vlastně, sem končila ee

LS: no no.

SM: (gymnázium), že. takže ee pak sem, počkej tak jak to bylo potom že
sem? e po té maturitě (.) (tři)aštyrycet, jak to bylo, protože k- ta
kamarádka mě zlákala na to policejní ředitelství, kde vona už dělala,

LS: mhm

SM: vona tam někoho měla, ale to bylo úplně něco jinýho než dneska, to
bylo jako, prostě dostat se na policejní ředitelství, to byla teda
taková otázka prestiže aj.

LS: no no.

SM: vím, že sem tam tehdy musela dělat zkoušku z psaní na strojem, e
který sem teda moc z gymnázia jako nevovládala, ale protože sem to
věděla, co mě bude čekat, tak vim, že sem si pořídila domů stroj a
klepala sem prostě [a snažila]

LS: [trénovala].

SM: sem se, abych tam tu přijímací zkoušku udělala. takže sem byla
přijata a e od té doby sem tam byla několik roků jako teda e jako em no
korespondentka bych řekla, no asi tak, no.

LS: a když byste teda měla říct, kdy ste teda přestala chodit
pravidelně do toho kina? kdy to asi tak zhruba bylo?

SM: e no e to sem asi nikdy nepřestala.

LS: nikdy ste nepřestala.

SM: já já su pořád ((smích))

LS: ((smích))

SM: <(jaksi) fil- filmová fanouš- fanoušek, teda fanynka> ee no em no
určitě sem potom em sem em byla e z- sem z toho odešla odtuď z toho
policejního ředitelství a e dostala sem se do té Královopolské,

LS: mhm

SM: to zase em bylo teda vlastně e em no pravděpodobně přičiněním mýho
manžela, kterej tam byl zaměstnanej a sme se tehdy poznali, a tak em aj
tak nějak sem si řekla, že budeme v jednom tom, já sem se teda vdávala
až později, ale ee em to sme chodívali už a to dycky už nás byla taková
parta [kluci, holky, že]

LS: [mhm mhm mhm]

SM: á tak většinou em ty filmy, kluci možná chodili eště na ňáký takový
ty ee kovbojky ((cowboy))

LS: mhm

SM: a em t- tehdy dávali ty pravý americký, že, tak to tedy tehdy jako,
no my holky ne, ale ee řikám em oblíbená byla nataša golová ((Nataša
Gollová)) herečka, [která, že]

LS: [no jistě].

SM: sme specielně chodily na její filmy, jak sme se dověděly někde bude
[film s] natašou golovou ((Nataša Gollová)), tak hned se na to chodilo
a em takže em já sem no a když sem se pak vdala, no tak no jak se mně
narodila dcera, tak samozřejmě pak už to [nešlo]

LS: [to je jasný].

SM: tak řekněme do těchto roků, no

LS: mhm

SM: až až se mně narodila dcera, tak ale pořád teda sem dodneška
zůstala <fanynkou a> a když em se tady dávaly z- už je to teda všecko
zopakovaný, ale opakovali všecky ty český filmy, ty starý, že

LS: filmy pro [pamětníky mhm]

SM: [tak sem si] po- ano filmy pro pamětníky, tak sem se vždycky na to
nezapomněla dívat, abych si todleto všecko osvěžila ((smích)).

LS: dobře takže,

SM: no.

LS: e vrátíme se úplně jakoby na začátek a já se vás zeptám e tohle
vlastně teď ty otázky se týkají do deseti let, to znamená než ste
ukončila tu obecnou školu.

SM: ano.

LS: a jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina?

SM: no ale to bylo to kino Avia, kam sme chodily jako ty sokolky e á em
kde teda e sme jako nemusely platit, že,

LS: mhm

SM: a jak sem vám to takhle řekla a e á (.) e no e pokud sem bydlela
v Černovicích, no ale to už sem vlastně ne dyť já už sem začala jezdit
do města, do toho gymplu, takže em

LS: tohle se týká úplně té vaší jakoby nejstarší [vzpomínky]

SM: [nejstarší].

LS: na kino.

SM: aha.

LS: takže jestli máte vopravdu, jestli si vzpomínáte na svojí nejstarší
zkušenost z toho brněnského kina.

SM: no tak to je to kino ávia ((Avia)) určitě. moje domácí kino. na na
té ulici dokonce sem bydlela, že, potom jak sme se museli vystěhovat to
to to to bylo tehdy sme museli, otec ee prostě všeci čeští zaměstnanci,
to bylo za války, v tom třiaštyrycátým roce a všichni čeští
zaměstnanci, kteří tam bydleli, tak museli ty em byty uvolnit pro
německý zaměstnance. takže e no naštěstí sme zrovna na té ulici, co
vedla k tomu em ústavu, tak ee s tatínek našel byt, tam tehdy to bylo,
právě na to vzpomínala sem už kolikrát, že ee prostě von jednoho
krásnýho dne přišel a říká, budeme se muset stěhovat, já sem to em si
na to pamatuju z (mam-) protože já sem byla sama jediná, čili to dycky
byla rodina, to sme byli my tři, že, takže vim, že jednou přišel a s
takovou smutnou zprávou, že se budeme muset odtud stěhovat a páč s tim
byly velký výhody samozřejmě že byl jako byt skoro zadarmo a a a k tomu
zahrada veliká tam, která patřila a takhle. no e takže em si na to dost
pamatuju a á že von eště říkal, tak to budu muset tady někde okolo, aby
sme nemuseli daleko teda, aby to on neměl do práce, páč maminka
nedělala, takže jedině on, že by to aby neměl daleko no a vim, že se
vrátil a že říká, tak e už mám dvoupokojovej byt e zamluvenej a zrovna
na té ulici, co vede k tomu ústavu, takže em to bylo v tom
třiaštyrycátým, no tak to mně bylo de- de- deva- devatenáct. (ve)
štyryadvacátým sem se narodila a to bylo ano štyři- tak devatenáct roků
mně bylo tehdy. no tak to už sem teda em měla z toho všeho rozum, že,

LS: no.

SM: to vim, že sme se tam stěhovali, no a eee tam sem teda chodila z
kraje pořád do toho do toho kina ávia ((Avia)) teda ovšem e potom
později až už sem se zase, měla sem kamarádky na gymplu, tak to už sme
se zase tam domlouvaly, to byly děvčata z celýho Brna, že, takže to sme
se domlouvaly na brněnský městský kino teda ňáký, no tak sme, vím, že
sme hodn- hodně chodily do kina Alfa, do Moderny, Moderna je dneska ee
em ten pověstnej, jak se tomu říká? je to ten palá- ten palác e em,
počkejte c- t- tam bylo kino done- donedávna. jakpak se menuje? nebo
menovalo? já tady mám vlastně [jenom ty sta- starý názvy]

LS: [počkejte, já tady mám seznam]

SM: no

LS: seznam kin

SM: e jal- Jalta [se to menovalo]

LS: [kino Jalta].

SM: za za Rusů teda.

LS: mhm

SM: a myslím, že dodneška se tomu říká Palác Jalta a že je vokolo toho
velký velkej šruml, protože ee em se to em nějak ee mělo rušit a á em
ty úřady tam a potom zase se tam chtěly nastěhovat nazpátek, no kino
Jalta, to bylo jako myslím že poslední název než se to tam rušilo,
protože von ten ten dům totiž ňák hrozně chátral,

LS: mhm

SM: říkali, že se tam nemůže dál provozovat, že, aby se to jednou
nespa- aby to někoho na někoho nespadlo a takhle takže, ale ta pasáž
Jalta tam byla dlouho. vím, že tam byl, byla prodejna Tuzexu á takže
sme se tam dycky chodili dívat, co tam mají, no.

LS: dobře. já se vás zeptám eště jak často ste jako dítě do těch svých
deseti let chodila do kina?

SM: e nó em to se [nedá říct jak]

LS: [(kdybyste to měla)]

SM: často. ehm když byla příležitost. protože jako dítě e em sem neměla
svojí svoje peníze, že

LS: mhm

SM: e čili ee sme jako využívali toho, že sme se tam někdy dostali
takhle prostě bez placení.

LS: a když byste měla tak odhadnout zhruba třeba kolikrát týdně nebo
měsíčně?

SM: nó to bylo e to nebylo zas tak ee řekněme dvakrát do měsíce.

LS: mhm dobře.

SM: asi tak.

LS: a s kým ste tedy chodila do těch deseti let do kina?

SM: em nó to byly ty kamarádky tam z těch Černovic a ta jedna, co má to
toho tatínka, co měla <tím řiditelem tam v tom kině>.

LS: a třeba e s rodiči ste do kina nechodila?

SM: e nó chodila. můj tatínek, ten byl teda em dost jako takhle, pokud
se týká vůbec kultury. hudebně byl na- založeném, takže sme určitě
chodili, jenomže já už to asi dneska nerozeznám, kdy sem byla s
rodičema a kdy sem

LS: jasně.

SM: byla tam, poňač já sem dvakrát do měsíce mohla dycky na něco tam se
jít podívat, takže, no ale e em počkejte, jak bych to řekla? vím,
pamatuju si určitě, když se objevila e objevil film Sněhurka a sedm
trpaslíků, [americkej film]

LS: [ano ano].

SM: ano.

LS: ((smích))

SM: tak to vím, že sme sli šli s rodičema a dokonce si pamatuju, že to
uváděli někde na Dornychu v [ňákým kině, co tam bylo]

LS: [ano ano ano].

SM: na za kino to už nevim, ale tam byla premiéra toho filmu a tam, to
si na na to pamatuju, že to byl jeden z prvních filmů teda. ee ne tak
pardon to ne, protože, to už sem předtím chodila tam do té do té ávie
((Avia)), ale to sem jako šla s rodičema,

LS: mhm

SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em ale nebyla to jediná em
potom ((smích)) byl takzvanej strejček Křópal ((stréček Matěj Křópal
z Břochovan)) to vám, jestli ste to už neslyšel od někte[ré pamětnice]

LS: [ne ne ne ne ne]

SM: ne?

LS: ne.

SM: to (ty) se e to byli dva herci brněnskýho divadla, menovali se
Šindler valneti- byli to bratři, Valentýn ((Valentýn Šindler)) a a
Josef Šindler

LS: mhm mhm

SM: a e ti e hráli v brněnským divadle a hráli komický postavy strejčka
Křópala a jeho e jeho synovce.

LS: mhm

SM: ale pak se dokonce aj vobjevila tetička Křópalová a e to bylo hodně
ee to vysílalo rádio tehdy tehdy nebyla televize, tak si pamatuju, že
když to mělo být, tak tatínek už to věděl a všichni tři sme si lehli do
postele, protože byly sluchátka na uši a poslóchali sme to všichni tři,
každý měl svoje sluchátka a toto sme poslouchali a ono to pak bylo
nějak zfilmovaný

LS: aha.

SM: a objevilo se to, ve filmu

LS: no.

((rozhovor krátce přerušen jinými osobami))

SM: e no eh je počkejte tak to sem řekla že e že e

LS: že to bylo zfilmováno [ste skončila]

SM: [že to bylo] zfilmováno a tak to sme zase šli celá rodina, páč
tatínek to strašně obdivoval, no. ((smích))

LS: mhm hm hm

SM: na takový e naši chodili pravděpodobně taky někdy, protože e vím,
že ehm jak už sem potom byla em starší, ale tak v našem domě bydlela
taková starší paní, která když bylo potřeba přišla k nám a byla tam
jako se mnou, abych tam nebyla jako sama, takže rodiče chodívali,
tatínek hodně do divadla chodil,

LS: mhm

SM: to taky měl rád em na no tak hlavně aby jak řekla operety.

LS: mhm

SM: tedy té v té době to byl takovej hlavní tenhle no.

LS: jasně.

SM: von von sice em ee hrál na housle a a pak ee mně koupil klavír
proto abych ho já doprovázela zase a no prostě takhle von byl na e na
hudbu teda dost byl dobře, byl tak založený, že sem to aj já po něm tak
trochu podědila, takže jako e si na to vzpomínám dycky v dobrým, no.

LS: a můžu se teda zeptat, jaký byl váš názor rodičů na film?

SM: em no. (..) tak ee počkejte, myslíte už vůbec?

LS: celkově.

SM: ne v to těch dětských letech?

LS: no mluvíme pořád o těch dětských letech, takže se můžete

SM: aha.

LS: vyjádřit k tomu, ale

SM: no tak ale myslím, že e v té době e em se nedá říct, že by em když
sme vodněkud přišli z toho filmu některýho, tak (.) pak teda si
vzpomínám, že byl film otec Kondelík a ženich

LS: [ano].

SM: [Vej]vara ((Otec Kondelík a ženich Vejvara))

LS: ano.

SM: to byl Pištěk ((Theodor Pištěk)), že a

LS: ano.

SM: ten jeho z- zeť byl, ale počkejte Jiří Dohnal, Jiří Dohnal, jo to
byl další, teda tehdy herec v té době. no, takže na tom sme byli taky.
to už sem jako asi em nebyla nej- úplně děcko nejmenší

LS: mhm

SM: ale

LS: no.

SM: vím, že to sem s nima na tom taky byla a a že hrozně obdivoval pani
nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) hrozně no a teda Pištěka ((Theodor
Pištěk)) jako teda ty dvě hlavní postavy, který tam byly. ale jinak
teda jez- když chodili a určitě chodili, protože ee em my sme tam
bydleli v tom ústavě, jak říkám, to byl velkej dům tříposchoďovej, kde
bydlelo asi vosm nebo deset partají, takže naši se kamarádili tam s
těma a když tak někam šli třeba společně, že si šli sednout, to já vím
aj třeba někdy jako do kina a potom si šli do vinárny na to vínečko
nějaký a a to sem jako byla s tou paní, sem si pravě na to vzpomněla,
na to už sem taky tro- za- trochu zapomněla. nó e takže em chodívali
takhle ven, no. ovšem ne nijak často, protože maminka nebyla
zaměstnaná, byl jenom jeden plat, že,

LS: mhm

SM: takže to zase nebylo, aby si mohli dovolit nějaký takový velký
výskoky, no, ale tak vím, že že třeba věděli vo tom, že já chodím do
toho kina, no ale protože zas to byl e pan ředitel, kterej s tatín- s
tan- tatínek byl v Sokole taky, aj ňákým funkcionářem tam byl, takže em
se tam stýkali, znali se, takže věděli kam chodím, [tak jako]

LS: [jasně].

SM: em mně to dovolovali, no.

LS: a eště bych se zeptal, jaký byl vlastně do těch deseti let postoj
školy k filmům? to znamená, jestli se učitelé třeba vyjadřovali ke
kinům a jak?

SM: ne, vůbec si nepamatuju, že by se o tom ve škole mluvilo, [ne].

LS: [hm], mhm. a vy ste teda zmiňovala, že ste chodila do kina ávia
((Avia)) do těch deseti let a [ještě]

SM: [ano]

LS: do některého dalšího kina, ste chodila?

SM: no zrovna teď sem si vzpomněla, že tam v tom ee v těch, ale ee do
těch deseti roků ne rozhodně, jedině s těma rodičema na tu Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)). ovšem nevím em

LS: a ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) se promítala kde?

SM: no já říkám, [jeli sme na Dornych]

LS: [to ste říkala na (tom) Dornychu]

SM: na Dornych, [ale jaký tam bylo]

LS: [na tom Dornychu].

SM: kino, to si vůbec už nepamatuju.

LS: počkejte, já se můžu zkusit tady podívat,

SM: no

LS: podle ulice, že bychom to dohledali.

SM: (...) protože to zřejmě

LS: em, kino Edison? Edison?

SM: ano. [ano ano].

LS: [kino edizon ((Edison))]. tam [bylo kino edizon ((Edison))].

SM: [bylo to kino ed-]. tak tam tam teda, ale pak teda si vzpomínám, že
em rodiče občas taky chodili do té ávie ((Avia)).

LS: taky.

SM: protože to měli kousek že na naší ulici to bylo, takže chodívali
tam.

LS: dobře. teď bych se ještě zeptal na otázku, jestli v tomhle dětském
věku byl pro vás film důležitý? a pokud ano tak proč a jak se to
projevovalo třeba ve vašem chování, zvycích e rozhovorech s kamarády a
tak dále. takže byl pro vás důležitý film v tomto dětském věku?

SM: em no tak e ((smích)) to se nedá říct, jestli důležitý, ale e
rozhodně sme se bavívali,

LS: mhm

SM: o tom obsahu toho filmu. a na hlavně teda na o výkonech herečky,
protože dříve sme ještě na na tych mužský role sme tak nebyly zvědavý
jako na tu třeba tu golovou nataš- ((Nataša Gollová)), ačkoliv nataša
golová ((Nataša Gollová)) nebyla v úplně dětským věku, ta ještě tehdy
nežila, ale byla Hana Vítová, Zita Kabátová em šajnflugová ((Olga
Scheinpflugová)) em kdo ještě, (mě) ta c- co zemřela ta a ta byla
hodně, to byla zpěvačka, to byla taková šansoniérová zpěvačka a zemřela
asi tak před deseti lety.

LS: před deseti lety?

SM: a eště eště do posledních, zemřela asi v pětavosmdesáti letech,
byla velice agilní, ee předváděla třeba svoje všelijaký roznožky em
[baletní a takhle]

LS: [ahá, to byla ta] Ljuba Hermanová

SM: správně. [Ljuba Hermanová]. ((smích))

LS: [Ljuba Hermanová]. ((smích))

SM: <vy to znáte lepší než já>.

LS: <to určitě ne>.

SM: <protože já, mně už ta paměť tak nes- neslouží, no>. ((smích))

LS: ((smích))

SM: ano, tak ee em ta taky a ona dříve ona nehrávala vždycky takový
role teda e co vlastně ona byla ve skutečnosti skutečně taková spíš
varietní umělkyně, ale em e hrávala i ve f- ve filmech em takový co
bych řekla normální role. ale tak se nám dycky líbívala, že je taková
šikovná, že

LS: ((smích))

SM: dobře cvičí, t[ančí]

LS: [ano].

SM: a to se nám jako líbilo no. ((smích))

LS: takže třeba napodobovala ste nějaké herečky v jejich oblečení nebo
[chování, účesu]?

SM: [no to vůbec né] ne

LS: ne.

SM: to se vůbec nedá říct, protože já sem byla dost přísně
vychováva[ná]

LS: [ano] ano.

SM: takže em taky vím, že em maminka byla velice šetrná ((smích))
takže, aby mě nějak tak chtěla zpovykat, jak se říká ne ne to teda. ona
mně šila šaty ještě já nevim do kolika roků, sama, protože ona zase
měla em na to takovou školu, tu světlou a takže ((smích)) teda ne, to
ne, to si myslím, že ee že to na moje oblíkání ani si myslím, že
chování, na moje chování, že to taky nem- nemělo vliv.

LS: a ta vaše znalost těch filmů, když ste na ně chodili, byla nějak
důležitá v těch rozhovorech s e s vašimi kamarády?

SM: no tak dycky sme znali názvy těch filmů, znali sme postupně em ména
herců hereček tam, který se nám teda až dodneška zachovali, pokud ty
herci ještě teda teď v této době někdy hráli, že em takže em to já
dodneška sem vo nich dost věděla a ee dokonce teď si vzpomínám, že e
sem ani ne já, ale měla sem sestřenici ee kteří teda na tom byli
finančně dobře oproti naší rodině a ee vím, že ona em rodiče jí platili
kinoreví ((Kinorevue)).

LS: ano ano.

SM: kinorevué ((Kinorevue)) ano.

LS: mhm

SM: takže my my sme tomu říkali Kinoréva ((smích))

LS: ((smích))

SM: a ona vždycky když si to přečetla a prohlídla, tak mně to dala.
čili já sem měla tako[vý štosy]

LS: [aha aha].

SM: kinoreví ((Kinorevue)), kde sem dlouho jako listovala a věděla sem
a tam dokonce se objevily adresy herců, tak vím, že sem jednou em Rolf
Wanka, to esli víte, kdo to byl?

LS: ano.

SM: to byl rakouský herec

LS: no.

SM: ale von se vobjevoval pořád v českých filmech.

LS: mhm

SM: on uměl perfektně česky, že, čili hrával a dodneška, před rokem sem
viděla, myslím sem vám to už asi řekla, ne, před rokem se objevil na v
té, ani ne před rokem, to eště míň, se objevil najednou film, který
vůbec sem z toho mládí neznala.

LS: no vidíte.

SM: ale jenže já (.) a opravdu sem si uvědomila, jakou jakou ten film
udělal ohromnej skok

LS: mhm

SM: z e ten rakouskej třeba ano, páč ten sme zase neviděli, za války to
nesmělo, za komunistů, e tady rakouský filmy žádný nebyly, čili já sem
ho dlouho neviděla, snad jenom opakování, jestli bylo ňákýho toho
starýho filmu z té první republiky, ale toto se objevilo jako to byl
nový film ale em hrála tam eště s nim Hana Vítová, čili em nebyl to tak
novej, protože vona zemřela tak deset, patnáct roků už to je. no, takže
a ta tam byla s ním jako jeho partnerka a em byl to e film e který už e
měl úplně jiný téma, víte, už to nebylo jenom to zamilování a e jenom
takový ty em povrchní věci, ale em ona byla propuštěná ze zaměstnání a
nemohla dostat nový nový zaměstnání a nějak potom pomocí toho herce
tedy, který tam měl ňákou roli někde, takže em se pak nakonec dostala
někam a e pr- a me- menovalo se to, mělo to takovej dobrej název, že
třeba jestli se vám už někdo vo tom nezmínil, kterej prostě em jako
vobsahoval to, že ee jakoby ženy em e že byla v takové situaci, ona
dost dlouho nebyla zaměstnaná, takže se jí dařilo špatně a takhle a em
rozhodně to b- v tom názvu byl dvou dvouslovní a byly to ženy, ale

LS: Výdělečné ženy? nebyly to Výdělečné ženy?

SM: možná že ano.

LS: to se mi vybavuje název jako takového filmu

SM: ano.

LS: Výdělečné ženy, ale nejsem si [jistej, jestli (sto pro-)]

SM: [ale on se obje]vil řikám určitě poprvé se u nás objevil [takhle]

LS: [mhm mhm mhm mhm]

SM: [rok to slabě] bude. že sem byla, jak sem uviděla e v televizi em
mám taky program, že, tak sem uviděla, že tam hraje <Rolf Wanka jako
první,> tam byl jako na prvním místě a Hana Vítová, no tak hned sem si
řekla, no to je pro mě, takže to sem si určitě ten čas našla, abych se
na to dívala a že se mi to moc líbilo, že to bylo už úplně jinýho rázu
než to, co sem viděla za svých dětských a mladých let.

LS: dobře, takže teď už můžeme přejít k tomu druhému okruhu otázek,
který se už týká toho období po skončení obecné školy, to znamená [od]

SM: [né].

LS: těch deseti let dál. takže se vás znova zeptám, jak často ste
chodila v tomto období do kina, po tom skončení obecné školy?

SM: no tak asi moc často ne, protože to sem dělala ten gympl a e rodiče
teda samozřejmě dbali na to, abych se učila a prospívala. ((smích))

LS: jasně hm.

SM: takže, ňáký moc velký chození nebylo, ale občas určitě jo. do
města, to sme se řikám domlouvaly už zase, to sem měla další kamarádky
z toho gympla, takže jako em tam vod tuď, no.

LS: tak zkušte zase odhadnout, kolikrát třeba za měsíc to [asi mohlo
být].

SM: [em nó] <možná jednou> ((smích))

LS: jednou za měsíc mhm.

SM: už taky, protože kvůli finanční situaci, protože em říkám, tatínek
em nás živil sám, maminka nebyla nikdy zaměstnaná, takže ona totiž
dělala a vona vím, že e že em zrovna naproti nám jak sme bydleli pak na
té ulici Štolcové naproti u toho ústavu e tak naproti byla poradna pro
matky a děti á em tam chodila pani doktorka pravidelně a jednou se tam
objevila cedule, jestli by někdo neměl zájem tam té pani doktorce
pomahat.

LS: mhm

SM: jako taková sice maminka nebyla sestra, nic, ale prostě se nějak
zřejmě e asi už sem byla tehdy tak odrostlá, že e tó že mě neboc-
nepotřebovala nějak už vychovávat, takže ee se tam na to přihlásila,
bylo to ovšem bezplatný. vím, že za to pak dostala ňákou odměnu a ňáký
vyznamenání kdesi potom bylo e že to že byla jako sociální pracovnice
ju teda em

LS: jasně.

SM: jako nazvali, no. takže em ovšem říkám, bylo to bezplatný, čili
pořád jako to bylo, sme byli rodina živená jenom tatínkovým příjmem,
takže, on byl státní zaměstnanec, [čili nic moc to nebylo, že].

LS: [mhm mhm mhm]. a změnilo se to teda potom, když ste nastoupila po
tom gymnáziu do zaměstnání? že byste chodila častěji?

SM: ee

LS: do toho [kina]?

SM: [ano] ano. to sem byla ty dva roky v té drogerii a e pak sem b- jak
to bylo? já sem byla, na na tom policejním ředitelství

LS: to už bylo po válce ale, že? na tom policejním ředitelství.

SM: to bylo po válce, ano.

LS tak to už nás [vlastně ani nezajímá].

SM: [když ne] když to v té drogerii sem byla za války.

LS: ano ano hm hm.

SM: to to bylo jako utečení, protože já sem byla štyřiadvacátej ročník

LS: mhm

SM: a ten byl takzvaně prodanej Moravcem ((Emanuel Moravec)), to byl
náš ministr kultury zaprodanej Němcům ee kterej se jednoho krásnýho dne
řekl, že jako aby aby dokázal svou ee Němcům ee em svou sympatii, tak
řekl, že všechny děti český, narozený v roku čtyřiadvacet, si můžou
Němci prostě vzít do svýho registru nějakýho a budou posláni na práci
do Německa,

LS: mhm

SM: což ovšem za války bombardování a tak dál, že, tak nebylo nic moc,
no takže em sem jako em se em to zase tatínek zřejmě měl, no protože on
byl v tom ústavě a tam bylo hodně lékařů a prostě takových nějakých ee
lidí vlivných třeba e nějak ne teda, no ale takže měli hodně známých a
tak a ti právě ee tatínkovi doporučili, aby mě tam dal do té drogerie,
že to je takový jako schování se

LS: jasně.

SM: a já sem měla trochu ruku takovou pochroumanou, takže em jako se z
toho udělal, dostala sem velký vysvědčení lékařský a e ten majitel té
drogerie to všecko zařizoval na pracovním úřadě á prostě sem byla
osvobozená nakonec. takže sem do toho Německa nemusela, no takže.

LS: tak to bylo štěstí.

SM: tam sem byla, to bylo teda pro mě velký štěstí a tam sem byla jako
z takové jako em vděčnosti až do konce války em no tak pochopitelně,
páč sem měla strach, že, se někde jinde objevit, no.

LS: takže a říkala ste, že ste chodila víc, když ste nastou[pila do
toho zaměstnání].

SM: [ano, to sem už] si vydělávala, tam sem byla <placená už>, takže to
sem chodívala do kina víc, no ale tak em zas to bylo tak že em že pořád
sme měly kontakty s těma kamarádkama á (.) to sme prostě kde kde dávali
ňákej dobrej film, kterej se nám zdálo, pravděpodobně to byly jenom ee
český, no ale e voni už em e v té době dělali Němci em i Rakušani,
hlavně Rakušani e docela takový dobrý filmy hlavně e hlavně ty
muzikály, to tomu se dneska se tomu říká muzikál, ale tehdy to byly
filmy, kde byla prostě jedna herečka nebo herec jako zpěvák nebo e ta
marika rek ((Marika Rökk)), že jako

LS: mhm hm

SM: em tanečnice a z toho byly a dokonce už tehdy barevný filmy to
byly.

LS: ano.

SM: čili to bylo pro nás teda úplně něco nového, že a naši, teda Češi,
to samozřejmě nemohli takového něco dělat, takže em vim, že sme chodili
hodně na ty rakouský filmy.

LS: a proč ste chodili zrovna na ty rakouské filmy?

SM: e no protože sme uměli německy.

LS: aha aha.

SM: my sme měli povinnou němčinu.

LS: mhm. a to znamená že ty filmy byly bez titulků? na které ste
chodili.

SM: e no né ale byly namluvený.

LS: aha.

SM: jo to nebo né. to asi t- to to [to bych vám]

LS: [jako myslíte] dabing, že by měly?

SM: e no.

LS: český dabing?

SM: to [asi těžko].

LS: [ne ne].

SM: to sem asi řekla blbost, ne, protože já sem prošla tolikama érama

LS: jasně jasně.

SM: že ((smích))

LS: ((smích))

SM: <já už přesně nevím jak to teda> em

LS: nevadí.

SM: protože jednak to bylo za první republiky, pak to byl německá
okupace, ano,

LS: ano.

SM: pak to byla komunistická opuka- okupace štyry sta štyrycet roků,
čili

LS: mhm

SM: em sme toho prožili tolik, že toto to sem řekla asi blbost teda,
ale ale vím, že em že třeba em určitě e i když tam em byly ty titulky
(.) tak třeba ona tam bylo hodně písní, který potom za- strašně
zpopulárněly, to sem si aj kupovala noty a na klavír sem si hrávala ty
e ty písně hlavní, páč ty vopravdu říkám, jako dneska když se ňákej em
ujme že a pořád se to všady č- že jo (člověk) to zpívá, slyší teda, tak
e to bylo taky tam a e ty písně ona zpívala v němčině jenom

LS: mhm

SM: a ty noty se taky dostaly koupit v němčině. no ale protože my sme
měli tu výhodu, že sme měli povinnou tu němčinu, rodiče na to moje
hrozně dbali, já sem chodila do několika hodin a

LS: mhm mhm

SM: dokonce se zorganizoval na škole takovej kroužek e že se n- me
nechodili k j- jednim německým manželům, to bylo za Německa teda na na
něme- ne němčinu a tam sme se teda nejvíc naučili, páč to bylo formou
hry, tam e ta pani nás tam posadila do dětskýho pokoje, dala nám k
dispozici hračky po svých dětech a tam sme si hráli prostě v němčině,
no, takže to jako dost dost jako nám napomohlo, no. takže proto asi to
bylo no. já ( )

LS: a když byste teda měla říct, kolikrát asi ste chodila do toho kina,
když ste nastoupila do té práce, třeba zase za měsíc, kolikrát to bylo?

SM: no tak e (.) možná jednou nebo dvakrát, za týden. ne za mě-

LS: za týden? dokonce. [za týden]

SM: [počkejte]

LS: nebo za [měsíc]?

SM: [počkejte] ne ne ne to to asi ne, protože jak říkám, měla sem
rodiče pořád, který i když sem už byla jako zaměstnaná, tak em pořád
sem s nima žila, že a byla sem prostě vychovaná v jejich duchu. ne
takže to asi sem em řekla blbost. takže tak (.) no ale ale skoro bych
řekla že e každej týden, tehdy soboty nebyly, ale v neděli.

LS: mhm

SM: ano ano a to je docela možný, páč si teď vzpomínám že em my sme
bydleli v tom ústavě teda kde byly telefony jako úřední a em měla sem
tu jednu kamarádku, která se potom e přestěhovala em do Pisárek a vím,
že s tou sme a ti měli telefon zavedenej, takže em sem si dycky z toho
úředního telefonu v tom ústavě e tam šla zatelefonovat, abych se s ní
domluvila, ano a s tou sem pak dost chodívala, no.

LS: a která kina ste teda navštěvovala? [(v) těch]

SM: [no jak řík-]

LS: deseti letech. když vám bylo už těch deset let a více. tak která
kina to byla?

SM: no tak to em určitě, to je jak sem vám to už jednou řekla. Moderna,
to byla teda Jalta teda po to pozdější, že. Kapitol (..) Alfa, Kapitol,
no ve vnitřním městě, do skaly ((Scala)) sme taky hodně chodili, ale to
se menovala

LS: dops ((Dopz)).

SM: dops. dops ((Dopz)), ano správně. ano.

LS: a potom když ste e nastoupila do toho zaměstnání, došlo k nějaké
změně, v tom výběru těch kin, kam ste chodila?

SM: (.) e no tak ve výběru kin ne, možná ve výběru filmů, ale e v-
pořád to bylo pro mě nejblíž dosažitelný,

LS: mhm

SM: e protože e sem pořád bydlela em do toho (.) padesátýho roku asi em
v těch Červnovicích, čili odtuď to bylo dost jako e týž k dosažení, že,
e když člověk se chtěl dostat do města, no ale tak e sem teda většinou,
to říkám, hlavně tady ty čtyři kina, to byly.

LS: jo.

SM: tam sme si dycky, a to sme si museli lístky v předprodeji, protožé
ee přijít tam před začátkem kina, to bylo, zvlášť u takových těch
známých filmů, ty třeba ty

SM: český em co byly ty český tyhle em mně zvoní telefon [promiňte,
no].

LS: [jo jo jo].

((odchází))

(..)

SM: no už né? ((vzdálený hlas))

(..)

((vrací se))

SM: (no tam někdo zazvoní a)

LS: tak už nic?

SM: že já já bych vám měla udělat [tu kávu už tady sedíme a]

LS: [né ne ne ne ne ne ne ne] to je dobrý, fakt [ne ne ne ne ne]

SM: [vopravdu né?]

LS: já sem snídal předtím, takže já sem m- měl [kávu doma].

SM: [(ne- nejste zvyklí)]

((bouchnutí dveří))

SM: ste ještě na to mladý na to [<na takový to kafování>]

LS: [((smích))]

SM: <to je pravda>. můžu vědět kolik je vám roků?

LS: dvacet šest.

SM: nó.

LS: ((smích))

SM: ale vypa[dá to]

LS: [nevy]padám na to, že?

SM: né ((smích))

LS: ((smích))

SM: <fakt ne ne že bych chtěla nějak lichotit, ale sem si myslela, že
ste na začátku>,

LS: já vypadám pořád na patnáct.

SM: e těch studijí, jo.

LS: tak a teď bych se vás zeptal, jestli z těch kin, co ste měl-
menovala ste měla úplně ňáké svoje nejoblíbenější kino a co se vám na
něm líbilo?

SM: (...) no (..) (si) tam, právě si to představuju, jak to tam asi
tehdy vypadalo,

LS: no.

SM: no rozhodně ne tak jako dneska, když sou vyčalouněný všecky tyhle,
to byly <dřevěný sedadla, který klaply, když člověk se zvedl, že>
((smích))

LS: mhm hm

SM: <tak že>. nó tak já nevím, ale já si myslím, že to nebylo kinem,
ale že to bylo filmem. že prostě když v tom některým fi- em kině dávali
film, kterej sme chtěli vidět ee říkám, to byly většinou ty em no tak

LS: mhm

SM: český aj rakouský, že německý teda, tak eee sme šli do kina do toho
k- kde to dávali právě. no.

LS: mhm. a bylo naopak v krně e v Brně teda některé kino, které ste
vyloženě neměla ráda? kam byste nikdy nešla? do kterého ste nechodila
zásadně?

SM: em no tak to byly ňáký možná předměstský, ale na opačné straně než
sem já bydlela, že,

LS: mhm

SM: takže sem ani je neznala třeba jak vypadaly, jenom sem podle názvu
toho kina že se to objevovalo na plakátech většinou, že, to byl dycky
hromadný, no vlastně dneska je to taky hromadný plakát na všecky kina
takže em tam sme si dycky vybírali podle toho, takže e ne podle kin,
ale podle filmu, kterej tam dávali.

LS: podle filmů, které hráli. a chodila ste do těch různých kin podle
toho, jestli ste šla sama e nebo právě s rodiči nebo s kamarády?

SM: e sama sem nikdy nešla,

LS: mhm

SM: buďto sem teda někdy s těma rodiči, alé jinak dycky s kamarádkama
nějakýma. z kraje s kamarádkama a potom teda až zase s kamarádama, ale
to už sem potom byla dospělá, tak to už

LS: hm

SM: bylo zase jiný.

LS: tak a teď bych se vás zeptal, jak ste se v tom kině chovala
obvykle?

SM: no.

LS: jako divačka. jak ste se chovala v kině tenkrát?

SM: jako jestli sem ňáký projevovala ee

LS: třeba.

SM: emoce

LS: třeba.

SM: a takhle nad [dějem toho]

LS: [nó no no].

SM: filmu?

LS: třeba.

SM: ((smích))

LS: na co si vzpomenete. cokoliv.

SM: no tak když to bylo něco e no tak ale to em ee když to bylo něco e
veselýho, což většinou to byly ty veselohry

LS: mhm

SM: český, že, no tak sem samozřejmě s tím prožívala taky tu radost a
smály sme se, zvlášť když sme byly s kamarádkama ještě e tak tima em ne
úplně odrostlejma, myslím si e no tak bylo to v tom gymplu už teda to
už člověk byl potom, že ((smích)) dospělej aj a už se musel chovat
taky, protože e teda ee tam taky nám na nás dbali teda, na naše takový
vychování, my sme měli takový kantory teda to bylo klasický gymnázium a
e latina, řečtina a em němčina samozřejmě pořád, že e no ale měli sme
ohromnýho třídního, na toho moc em m- moc ale to to vlastně vod ale že
který prostě em dbal i na to, aby sme se i tam teda jako chovali, čili
čili to em ňák bylo, no ale tak em když bylo něco v tom kině veselýho
em v tom filmu, tak sme se zasmály, zařehtaly sme se, česky řečeno, ano
jako takový děvčata mladý ještě, no.

LS: já sem myslel třeba i jestli se tam

SM: a

LS: jedlo jídlo ee nebo e jestli po skončení

SM: v tom kině?

LS: byl potlesk a

SM: né tak to určitě né.

LS: ne?

SM: no to byl na dvě hodiny, to nebylo potřeba. možná že e že em ňáký
takový oplatek nebo kousek čokolády, to snad ano, ale né abychom jedli
v kině, to teda já sem nezažila.

LS: mhm mhm

SM: to ne.

LS: á potkávala ste v kině svoje známé?

SM: ano ano, to sme se často potkávali. pak sme se třeba zase e em
domluvili zase s dalšíma s někým, koho sem dlouho neviděla a hned sme
se domluvili zase em že půjdeme někam a nebo ňáký další film až bude a
nebo že e když se o tom dovím, že bude em někde hra, protože my sme
museli vopravdu si jít stoupnout do fronty k pokladně

LS: mhm

SM: na ty lístky. protože to tehdy z- zajímavý, že to že byl takovej
zájem, no protože nebyla televize, [to bylo ono no].

LS: [asi přesně tak, no] no.

SM: takže bylo hlavně kino no kde člověk teda, rádio a kino.

LS: á mluvili ste potom třeba i když ste šli z toho kina spolu, jestli
ste o těch filmech spolu mluvili?

SM: ano ano určitě určitě.

LS: mhm á chodila ste jako dítě na nepřístupné filmy taky?

SM: ne.

LS: ne?

SM: ne to ne teda. ((smích))

LS: ((smích))

SM: nes- ani sem se nesnažila. já sem prostě e byla tak vychovaná, že e
že to né. ((smích)) no protože by mě tam klidně mohl někdo vidět a
třeba donést rodičům a to by pak nestálo za to, to sem věděla.

LS: a chodila ste do kina bez placení? vy ste teda zmiňovala vlastně že
ste měla tu kamarádku, která měla tatínka

SM: ano.

LS: a jinak potom třeba později ještě? e dostala ste se někdy bez
placení [do kina]?

SM: [ne, tak] pokud se týká toho kina ávia ((Avia)), tak to bylo tak e
ten tatínek tam byl ředitelem asi štyři roky

LS: mhm hm

SM: to bylo tak to to dětství moje eště, ano. no ne dětství, jak už sem
začala chodit do školy, do obecné, že, tak po po ano po dobu trvání té
obecné e školy, ale potom on už tam nebyl tím ředitelem, čili už se to
nedalo e no nic méně ee známý sem tam měla, páč to bylo sokolský kino,
já sem byla v Sokole, takžé sem se tam znala i s těma zaměstnancema, no
takže možná že někdy se to stalo, ale abych to dělala pravidelně, to
né.

LS: to né.

SM: to ne.

LS: hm. a můžu se zeptat, jestli ste chodila do kostela?

SM: ano.

LS: v té době.

SM: ano.

LS: á jak často [to]

SM: [já]

LS: bylo asi?

SM: e no tak to je tak, já sem bydlela v tom ústavě

LS: mhm

SM: aspoň to svoje mládí, že, do toho třiaštyrycátýho a tam byla kaple.
a v té kapli ka- se každou neděli ee dopoledne sloužila mše.

LS: mhm

SM: čili a já sem měla v domě n- nad náma bydlel, to byl nadřízený mýho
tatínka, ňáký pan ředitel á ee ten nemě- měl už od dospělýho syna
odrostlýho, který nebyl doma, čili on neměl děti a von si ňák tak
prostě em dycky když sme se někde potkali, tak se mě vyptával co gympl
a takhle, jak de študijum, pač von taky měl ten gympl, že a takže em
eee ten prostě si navykl, že každou neděli před devátou hodinou u nás
zazvonil.

LS: mhm

SM: a (zlatuško), já už du do kostela, poď. a šla sem s ním a rodiče to
podporovali em takže já sem byla ráda, protože my sme museli třeba na
gymplu, tam to přesně sledovali, tam sme měli e náboženství vyučování a
e on byl to ňákej farář od svatýho Jakuba ((kostel sv. Jakuba)), to
bylo, protože to bylo ve vnitřním městě, že, to to ten gyn- ten gympl a
e ten přesně sledoval návštěvu kostela. to tehdy tak bylo. a e chtěl
prostě, aby všichni chodili k tomu Jakubovi ((kostel sv. Jakuba)), aby
von <měl možnost to kontrolovat> jestli nelžou,

SM: když řeknou že že byli v kostele. jenomže já sem mu hned z kraje
vysvětlila mou situaci, že teda bydlíme tam a

LS: jasně.

SM: a že prostě [chodím tam každou neděli]

LS: [no no no no]

SM: a takže von mě jako mě nechal na pokoji, bych řekla. takže já sem
vopravdu chodila dost.

LS: a mě by zajímalo, jestli se třeba někdy stalo, že by vám ta
návštěva kostela zabránila v tom jít do kina?

SM: né to né to bylo v neděli dopoledne.

LS: a nebo že byste šla do kina místo do kostela.

SM: ne ne to rozhodně ne.

LS: mhm. á

SM: no j- já sem potom abych vám řekla pravdu ee em ten pan ee ředitel
potom šel do důchodu dřív než tatínek, čili se odstěhoval a já už sem
takový to pravidelný a potom sme se už potom přišli ti Němci a a
myslím, že tam ty bohoslužby byly dokonce zrušený

LS: hm

SM: za německýho teda režimu a em takže já sem už to tak e prostě em
tak pravidelně chtěla sem říct nepřeháněla, ale no to [nemůžu],

LS: [jasně].

SM: ale takhle prostě ee zůstalo mně to samozřejmě z toho mládí, ale
ale pak už sem to tak moc teda

LS: hm hm

SM: em neopakovala, abych chodila třeba každou neděli ee

LS: jasně.

SM: do jinýho kostela, poňač já sem taky tam em v těch Černovicích, co
my sme bydleli em tam kromě té kaple vokolo žádnej kostel nic nebylo
že, čili bych to měla dost daleko, musela bych někam, tam se totiž když
já sem se chtěla dostat do města, tak sem musela projít celou tou em
Charbulovou ulicí, ta dodneška se teda menuje Charbulova a em ta
končila až na Olomoucké, to byla dlouhá ulice a tam byla první zastávka
tramvaje. čili já sem musela takové skoro <štvrt hodiny jít pěšky> [po
té]

LS: [( )]

SM: Charbulové než sem došla na Olomouckou a sedla na tramvaj a jela do
města. čili ee sem zase to tak nechtěla přehánět, no takže sem to
prostě asi už tak potom. to sem rozhodně, ale že bych ee spojovala
kostel a teda nebo místo toho do kina to ne teda

LS: to ne.

SM: protože to [to ani nešlo].

LS: [takže pře]dpokládám, že to byla Římskokatolická církev, ke které
ste se hlásila?

SM: ano.

LS: a jestli, by mě ještě zajímalo, jestli vaše vyznání něják
ovlivňovalo i to e jak často ste chodila a na jaké filmy do toho kina.

SM: aha. no e tak e (.) jak bych vám to řekla? v té době, vy myslíte
takový ee filmy mládeži nepřístupný

LS: třeba.

SM: třeba kvůli ňákým sexo- se[xu a takhle, jo]?.

LS: [třeba hm ]hm.

SM: e no <já ani nevim jak bych> se k tomu vopravdu vyjádřila, protože
e em nevím, počkejte, jak to mohl, no tak e pravděpodobně když sme se
dívali na takový ty rakouský nebo americký filmy, no tak tam určitě sme
se vo tom sexu něco dověděli, to teda určitě. no takže em počkejte, ale
jak zněla otázka? e jak

LS: e jestli to vaše vyznání ovlivňovalo to, jak často ste chodila na
na jaké filmy ste chodila?

SM: aha. nó nemůžu říct, že bych si vybírala firmy filmy e kde teda
toho sexu bylo hodně nebo víc, to rozhodně né, já sem vopravdu em
hleděla na ten děj hlavně, no ale jak, říkám, vono se to opravdu
postupně e víc a víc objevovalo ale hlavně v těch zahraničních filmech,
který teda tady byly pořád k mání, že. [i když]

LS: [jistě no].

SM: i když teda, to už později. no a takže e em né rozhodně né e že
bych ee nějak byla ovlivněná e tou církví, ono abych řekla pravdu čím
sem byla starší a dospělejší, tak ee sem em to teda em ňák se
odkláněla, ne odkláněla, to nemůžu, já v- věřím a takhle, ale chodění
do kostela třeba em sem si řekla, no zvlášť když sem to měla tam tak
daleko že a tak tak spíš když sem byla v tom městě, že sem třeba se
zastavila v tom kostele

LS: mhm

SM: na tu štvrt hodinku a tak ale ale jinak jinak teda né. á tak to asi
nějak n- nesouviselo (...) nesouviselo, že bych s- vyhledávala třeba
řekněme filmy, kde bylo hodně sexu ee a [jestli to]

LS: [jasně].

SM: mně nevadilo to moje vyznání,

LS: mhm

SM: ne tak toto to né, protože říkám, čím sem byla dospělejší, tak tím
sem se od toho jako víc odkláněla tady od toho.

LS: a ještě bych se zeptal, jestli si vzpomínáte, že by se třeba někdy
promítaly filmy přímo na faře.

SM: aha tak to nevím.

LS: nevíte.

SM: protože em faru, já sem tam nikde neměla v okolí,

LS: mhm

SM: takže to teda nevím.

LS: dobře, takže teď můžeme přejít už k té třetí sekci, která se týká
filmů a jejich výběru a jako první otázku bych se vás zeptal, jak ste
si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? podle čeho ste si
ho vybírala?

SM: no tak ee obyčejně n- někde e třeba e tu kinoreví ((Kinorevue)) sem
e teda em sem se k ní dostala, čili, potom sem si ju myslím kupovala
sama, až sem byla ee no né teda často, že bych zrovna každou, ale když
mě tam zaujal třeba fotka ňákýho známýho herce a tam se člověk dost
dověděl aj o obsahu filmů, tak možná že to bylo i toto em a (.) e no
potom teda em (.) možná takový filmy potom em no to v tom
třiaštyrycátým právě přemýšlím, jak to bylo s tou maturitou, ta byla
ještě teda (.) za Němců. no ba no v pětaštyrycátým byl konec války, <já
už to> ((smích)) <pomalu> přestávám si takhle sledovat. ee no em

LS: takže ste řík[ala]

SM: [ono]

LS: ten časopis, že ste vlastně teda [z toho časopisu]

SM: [ten časopis, ano] kde sem teda ano a

LS: a dál třeba ňáké, kde ste získávala informace o těch filmech?

SM: (.) no tak em když si člověk š- šle k tomu kinu a tam byly ty
obrázky a takhle, tak si to trošičku projel, takže podle toho sem si
mohla udělat představu asi jakej ten děj tam je.

LS: mhm

SM: no jinak teda.

LS: a em to už sme vlastně naťukli, vy ste zmiňovala ty svoje oblíbené
herce a filmy, takže se vás zeptám, jestli při tom výběru bylo pro vás
důležité, kdo v tom filmu hrál?

SM: hrál, ano.

LS: to bylo pro vás

SM: rozhodně

LS: důležité.

SM: ano.

LS: takže e jestli můžete říct ňáké svoje oblíbené herce nebo herečky,
na které ste do toho kina chodila teda pravidelně?

SM: no <tak to byla nataša golová ((Nataša Gollová))>. já už mluvím teď
tady ty, protože třeba pokud eště sme sem i chodily filmy té šerly
templové ((Shirley Temple)), tak to sem na to chodila na každej film.
to se...

LS: a proč se vám líbila zrovna širly templová ((Shirley Temple))?

SM: em no tak to bylo ((smích)) takový za prvé krásný dítě to bylo, teď
samozřejmě chodívala vždycky oblečená, hlavně převlíkala se všecky
svoje tyhle tam měla, no to bylo spíš takovýho něco marnivýho, ženskýho
asi pravděpodobně v tom. ale von v tom dycky ňákej děj byl, vono to
nebylo kor tak teda e že ona někdy aj se dostala do ňáké třeba špatné
společnosti, že pro ní hrozilo ňáký já nevim eee potom vím, že aj (.)
počkejte jak ( ) musím na to tak moct teda zase já sem, říkám
((smích)) kdybych tady tak, kdybych nebyla no to se totiž stalo tím, my
sme přestavovali, z půdy se dělal eště jeden pokoj nahoře a všecko co
tam bylo, tak muselo ven

LS: mhm mhm

SM: a já sem tehdy na to tak ňák moc sem se nestarala, ani sem si
neuvědomila, co tam všecko z toho mládí mám, páč to se dělalo, když se
narodil e narodil mu- můj druhej vnuk e takže em byli bylo nás tady
zase víc vo jednoho, tak se musel ten pokoj tam přistavovat a em tehdy
už teda e sem na to tak nehleděla, jestli tam mně zmizne něco z mýho
mládí takovýho, no tehdy sem měla jiný starosti, byli tady byla tady
dcera a její rodina, byli tady ti vnuci, že, takže který já sem spolu

vychovávala, protože dcera chodila pak do zaměstnání, já sem tady s
nima zůstala sama, čili e sem s- e je jako vychovávala, no chodila sem
s nima ven a tak dál. takže už prostě sem na to tak nedbala a tím se
stalo, že až po čase sem si uvědomila, že tam sem měla to a to, tam
byla velká krabice, kde sem měla fil- e fo- fotky teda aj programy kin
sem si skovávala

LS: to je škoda.

SM: no bohužel bohužel to všecko přišlo přišlo teda pryč. no takže em
ta otázka byla jak? teď ta poslední.

LS: e z- mluvíme vlastně o těch vašich oblíbených hercích a

SM: [aha]

LS: [(kde)] si na ně vzpomí[náte]

SM: [aha] takže ste se ptal, proč ta šerly ((Shirley Temple)). no tak
nevím, no. to bylo to byl americkej způsob života tam to bylo pro nás
něco úplně jiného, že,

LS: mhm

SM: takže asi proto, no.

LS: mhm. a z těch dalších herců třeba? zmiňovala ste natašu golovou
((Nataša Gollová)), proč zrovna naš- nataša golová ((Nataša Gollová))
[se vám líbila?]

SM: [e Natašu e Na]tašu? no protože ((smích)) em se tolikrát opakovaly
ty její filmy, že, Eva tropí hlouposti a a em co ještě? já už si to
nepamatuju, jak se to všecko menovalo, ty její filmy, ale em né řekla
sem asi tu Natašu ((Nataša Gollová)), jenomže Nataša, ta nebyla za mýho
mládí.

LS: nebyla?

SM: (.) to já právě, [kdybych tak věděla, kdy ty]

LS: [nataša golová ((Nataša Gollová)) to byly] ty filmy Kristián, Eva
tropí hlouposti, Ho[tel]

SM: [ano]

LS: Modrá hvězda ((Hotel Modrá hvězda))

SM: aha

LS: to sou štyrycátý, třicátý léta.

SM: jo, takže aha

LS: no.

SM: takže vona tehdy začínala.

LS: tehdy vlastně začínala, [no, no].

SM: [vona tehdy začí]nala, ano, takže to potom, tak potom ano. pak
teda, možná že po té ee šerly ((Shirley Temple)), že vona jako em jako
byla další, vona jí byla tak trošku podobná, to byla taky taková ještě
d- dítě a a vona teda taky měla takový ty role bláznivý ze z kr[aje,
že],

LS: [no no].

SM: takže ((smích)) pravděpodobně asi proto, no, ale em myslím, já sem
měla i dalších teda, počkejte, já tady nemám brejle na čtení.

((jde pro brýle))

(...)

((vrací se))

SM: sem si tady vypsala honem, abych protože to si takhle člověk ná e
na todle okamžitě nevzpomene, ale jó, Věra Ferbasová. a ta byla
současně, myslím že s ní, možná o trošku dřív.

LS: mhm

SM: než než nataša golová ((Nataša Gollová)).

LS: mhm

SM: no čili ta, mám ju tady na prvním místě <napsanou>. takže to
znamená, že ta opravdu,

LS: takže ta byla nejoblíbenější vaše?

SM: no asi ano. tak to tam udělejte, tak napište. no je to em no nataša
golová ((Nataša Gollová)) lída bárová ((Lída Baarová)) em Hana Vítová,
Vlasta Matulová, to všecko, Zita Kabátová, no pak Dana Medřická, ta už
byla později, Zorka Janů, to byla sestra lídy bárové ((Lída Baarová))
no potom Vlasta Fabianová, ale ta už hrávala takový, to byl už zase
úplně jinej druh filmu, kde hrávala Vlasta Fabianová a měla sem ju
velice ráda teda. to sem taky ráda chodila na její filmy. Jiřina
Štěpničková, ta potom trošku přestala, ale e tak to bylo asi ono. tady
mně ještě, to mně diktovala ta em kamarádka. no ale dá se říct teda ta
Věra Ferbasová, nataša golová ((Nataša Gollová)) em vlastu maturovou
((Valsta Matulová)) sem měla taky moc ráda, a to bylo z toho důvodu, že
byla Brněnka,

LS: mhm

SM: takže to bylo takový, takovej patritickej tendle. no Zita Kabátová,
ta v tom filmu muži nes- Muži nestárnou?

LS: Muži nestárnou.

SM: no tam hrála ty trojrole vlastně, že,

LS: no no no.

SM: takže tam sem ju taky strašně obdivovala. dodneška vona ee eště
žije teda, [že],

LS: [ano] ano.

SM: sice vypadá úplně jinak než tehdy. tehdy to byla moc hezká ženská.
no em tak bohužel leta dou, vona je starší asi jak já,

LS: hm

SM: pravděpodobně. ee no tak Vlasta Fabiánová, Pešek ((Ladislav Pešek))
(byl) Hrušinský ((Rudolf Hrušinský st.)) Štěpničková ((Jiřina
Štěpničková)). (to) to tady ještě mám některý filmy. no Falešná
kočička, to byla teda Věra Ferbasová, že, no Dívka v modrém byla e lída
bárová ((Lída Baarová)), Muži nestárnou, to teda byla ta em Zita
Kabátová, Eva tropí hlouposti tady mám taky napsa- napsáno, tak to je
Nataša ((Nataša Gollová)), no takže to asi tak e bylo.

LS: a proč zrovna tyhle filmy, proč si vzpomínáte zrovna na tyhle
filmy? čím vás tak zaujaly?

SM: ((smích))

LS: ((smích))

SM: no tak to herectví nataši golové ((Nataša Gollová)) i řekněme té
Věry Ferbasové ((Věra Ferbasová)), to sem byla tehdy ještě hodně mladá
a e prostě em mě zaujmuly no že e že em dovedly e předvést takový role,
ovšem tehdy sem to em spíš sem se bavila u toho dobře,

LS: hm

SM: takže to asi bylo, že sem to nedovedla vodhadnout ty hodnoty těch
filmů

LS: jasně.

SM: to ty přišly až později, no to sem si až uvědomovala teda potom
později samozřejmě. no takže tak asi ty, to bylo (..) co to tady je. no
potom, no tak to byl, to byly zase jiný druhy hugo hás ((Hugo Haas))
taky když začal hrát, tak to ten taky mě dost zaujal,

LS: mhm

SM: a em bohužel až teda do toho roku když m- (než) musel vodejet, že,

LS: hm hm.

SM: musel o-. to sem litovala teda, protože toho sem měla taky ráda v
těch filmech. on teda em vopravdu, to byl pan herec, no to to dovedu
vodhadnout dneska, tehdy sem to ještě ne em protože oni ho obsazovali
do takovejch rolí toho ňákýho zamilovanýho vždycky, který měl ňákou
ženu, nebo o ni usiloval a a nemohl ju dostat a pak teda ju dostal a
pak to nedopadlo dobře, no prostě e takový ňáký děje to byly, který e
který z- zrovna člověk jak říkám, to sem tehdy nedovedla tak ocenit, no
ale, protože sem si vybírala většinou filmy podle, tehdy v té době
podle herců em tak e že em někdy to byl film aj kterej třeba za moc
nestál, ale to už dneska nedovedu vodhadnout a ani mě ani mě takovej
ňákej nenapadá (..) em že bych si byla řekla tehdy, no toto je teda
kravina, jak sem si e dycky říkávala ((smích)). sama sobě ((smích)). no
takže to vám v t- v tomto vám [teda]

LS: [to ne]vadí.

SM: (neřeknu).

LS: můžeme jít klidně k další otázce,

SM: ano.

LS: zeptal bych se, jestli pro vás bylo důležité, jestli ten film byl
černobílý nebo barevný?

SM: em no, jakmile začaly barevný fi- aha počkejte, ale ee em vím, že
třeba ty rakouský filmy

LS: mhm

SM: jak sem zmiňovala tu mariku rekovou ((Marika Rökk)), ty byly všecky
barevný a em v v ale u- zase když sem potom šla na normální film, tak
byl černobílej, takže sem si musela e jako em uvědomit, že to je jenom
mimořádný, no a taky dycky byl hodně drahej, ty vstupenky byly na to,
že, páč to byl barevnej film,

LS: na ten barevný film [byly]

SM: [na ten]

LS: dražší [vstupenky].

SM: [byly dražší] vstupenky, určitě ano. takže e tehdy em ale přesto
sem teda na něj si ty peníze obětovala a jak sem slyšela, že je nějakej
barevnej film tady z venku, tak sme na to určitě šli.

LS: takže to byla pro vás taková velká atrakce?

SM: velká atrakce tak, ano.

LS: mhm

SM: bych řekla. protože co jinýho neexistovalo barovný barevnýho
takhle, že. aj americký filmy tehdy byly barevný už některý, ale em
myslím, že ty americký k nám nechodily zrovna ňáký hodnotný filmy jak
sem aspoň e později, no pokud to nebyly teda ňáká, ale jo tak mohly to
být ee (..) třeba em ty filmy těch e no ale to nebyly ale byly byly to
americký filmy em em myslím co tam hrála ta herečka norská, Norka.
velice se proslavila v Americe hlavně. a moc

LS: ta krasobruslařka myslíte, ne?

SM: e-e ne ne ne.

LS: ne ne ne ne ne.

SM: ne ne né.

LS: jo tak to nevím.

SM: a víte, že [vona]

LS: [gréta] garbo ((Greta Garbo))?

SM: e né, [to taky ne].

LS: [to byla] Švédka.

SM: to byla Švédka, ale em teď zrovna e kdy to bylo? potom hrála
šepoty, výkřiky ((Šepoty a výkřiky)) v tem v tom filmu. v tom a to byl
totiž e Bergman ((Ingmar Bergman)) byl režizér a ona byla jeho manželka
[a jak se]

LS: [to byla] liv ulmanová ((Liv Ullmann)).

SM: liv uvlanová ((Liv Ullmann)), ano, liv ulmanová ((Liv Ullmann)). no
tak ti aj při- ty byly barevný. ty filmy byly barevný a to sme teda na
ně velice jako chodili. ona byla teda výborná. to se nám strašně tam
líbilo a ona myslím že aj, pak sem si to později, já mám dokonce její
ňákou takovou životopisnou knížku, sem se dočetla, že ona si vybírala,
no ona měla manžela režizéra, čili ten to zařídil, že aby nedostávala
ňáký brakový filmy. em takže to vopravdu co vona tam a vím, že sem
viděla asi všecky filmy s ní a nebylo jich málo. ona tehdy

LS: ale to už bylo potom v pozděj[ším]

SM: [ale]

LS: období, že jo.

SM: to já nedovedu vodhadnout, kdy to bylo.

LS: to určitě, protože ona potom hrála až v šedesátých sedmdesátých
letech liv ulmanová ((Liv Ullmann)).

SM: aha.

LS: takže to už bylo asi pozdější [období, hm].

SM: [to už bylo] pozdější. tak to už bylo,

LS: nevadí.

SM: to bylo za komunistů teda, no. no a [tak].

LS: [tak] a teď bych se zeptal ee jestli pro vás hrálo roli to, v jaké
ten film vznikl? na který ste šla do kina.

SM: v jaké?

LS: v jaké zemi vznikl ten film.

SM: v jaké zemi.

LS: jestli to pro vás hrálo roli.

SM: e no já von, já si myslím, že celý to moje mládí velkej výběr em ne
ž- nebyl, protože to ovlivňovali nejprve Němci, pak komunisti.

LS: mhm

SM: takže to co sem dovolilo, oni dovolili aby sem přišlo, tak to se
promítalo.

LS: (..) mhm dobře á e teď bych se zeptal, které filmy ste měla ráda a
které ne. to znamená, co pro vás osobně dělalo film dobrým filmem?

SM: hm. no, já bych to řekla tak, neměla sem ráda tragický filmy.

LS: mhm

SM: (..) ty ostatní celkem jo, ale em prostě vím, že mně to nějak em
dělalo zle doc- docela a že sem aj někdy, když tam byly takový ňáký
scény, tak sem zavírala oči a takhle, já sem na to dost byla, no
prostě, já to vím, byla sem jedináček vychovávaná teda e rodičema v
určitým <stylu, takže> e to asi byl následek toho taky.

LS: mhm

SM: že když sem o tom dopředu věděla, že v tom filmu sou takovýdle ňáký
scény, tak sem raději na něj nešla. což teda, dneska už to vím, no.
((smích))

LS: ((smích)) a stávalo se třeba, že byste na ňáký film šla víckrát? do
toho kina?

SM: asi ano.

LS: a které filmy třeba to byly? nebo vzpomenete si?

SM: ((smích)) no, na tu na té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
sem byla ještě dvakrát potom z e kromě těch rodičů z kraje.

LS: mhm

SM: (.) no (...) možná možná na některé ano. na Vlastu Buriana ((Vlasta
Burian)), ale to už bylo později, Katakomby, ty už byly potom e

LS: to bylo myslím že taky rok štyřicet dva? nebo tak ně[jak].

SM: [jo?]

LS: určitě, no.

SM: no tak na tom na tom sem byla teda taky ((smích))

LS: taky [víckrát].

SM: [dvakrát], ano. taky víckrát. ale

LS: a stávalo se to pravidelně, že byste chodila?

SM: ne [ne]

LS: [ne].

SM: ne to se nestávalo pravidelně, to už muselo být.

LS: (.) a teď bych se zeptal je- jestli ste měla i jiné druhy zábavy,
které vy ste měla ráda tehdy kromě kina?

SM: (..) no, tak e em ten em když sem byla v tom Sokole,

LS: mhm

SM: tak tam vedle toho kina bylo velký hřiště, kde se bruslilo, celou
zimu. takže sme chodili bruslit a tam dokonce sem mohla aj v osm večer
eště a to bylo s hudbou a tam s- tam sme aj tancovali valčíky a to se
tancovalo na ledě, víte, dneska když sem to řekla jednou před
<(vnukama), ten prósím tě, a jak ste tam tancovali na na bruslích>, já
řikám, to bys byl překvapenej. valčík a tango

LS: mhm

SM: to sem uměla úplně perfektně. to to se tehdy dělávalo, no. no tak
to to sme jako tam na tom Sokole, potom ee v tom Sokole dost bylo
všelijakých aktivit e e pokud teda to bylo dovoleno, protože e em Němci
teda ty to nedovolili to nebylo určitě za Německa,

LS: mhm

SM: páč ten Sokol nebyl za Německa, tak ee to bylo až za komunistů, no
tak komunisti em takový ňáký sem tam e ty em třeba sokolský ňáký plesy
nebo takový ty tancovačky, abych řekla, no tak to voni dovolovali e
takžé to sme a to obyčejně se nacvičoval tam ňáká ta polonéza nebo to
zahájení toho plesu, tak to tady toto. to už sem chodila do tanečních
samozřejmě předtím, že, takže em taneční v gymplu to bylo celkem takový
dost, jo. jenomže nám je zarazili ně- Němci? e né Němci, komunisti (.)
ne-e když byl popravenej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) popravenej
zabitej,

LS: hm

SM: zabitej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) takže e to bylo asi v té
době, že byly zakázaný

LS: no

SM: takovýdle akce teda. no takže to sme museli (..) ee teda, no a
jinak teda e sem lyžovala,

LS: mhm

SM: ho- dost teda a v tom podniku sme měli chatu v Jeseníkách a em
dokonce bylo možno aj ňáký poukaz eróháckej ((ROH)) dostat, že, tak to
sme em s mým manželem, prvním teda, já sem byla dvakrát vdaná, tak s
prvním manželem sme jezdili na každej tendle, kde k jak bylo možno em
tak sme jezdili lyžovat, no a em takže to bylo v zimě. to bruslení to
to pak přestalo, jak začalo to lyžování no a manžel se vobjevil tady že
to už sem potom sem se vdala aj, takže takže em to zase bylo jinačí. no
v v letě sme začali jezdit na poukazy eróhá ((ROH)) do Bulharska k moři
a takhle, takže celkem, [manžel si pořídil motorku, takže sme]

LS: [to už bylo zas to už bylo zase potom později, že]

SM: jezdívali na motorce, ano.

LS: a mě by zajímalo, ještě když se vrátíme před ten rok devatenáct set
čtyřicet pět, jestli tady těm aktivitám, o kterém ste říkala, to
znamená ten Sokol, jestli ste jim dávala přednost před tím kinem?

SM: no tak abych řekla pravdu em to filmu ani nijak nemusela, protože
to se dalo všecko skloubit.

LS: dalo se.

SM: to se dalo skloubit, určitě určitě. protože to nacvičování třeba na
ňáký ty em zahájení tam těch plesů a toho, to bylo večer vždycky, že no
e do kina ee sem chodívala nejpozději na šestou, to sem ani sama
nechtěla, páč sem měla dalekou cestu domů, že, takže em em to sem takže
celkem né, nemusela sem nějak e dávat jednomu přednost před druhým. to
sem mohla všecko najednou.

LS: mhm dobře. teď tady máme další oddíl, který se týká teda už těch
brněnských kin a filmových představení. a zeptal bych se vás, jestli si
vzpomínáte, jaké byly e rozdíly v těch místních kinech? cokoliv si
vzpomenete.

SM: no to vybavení určitě. protože vím, že některý kina měly jakoby
lóže,

LS: mhm

SM: vzadu,

LS: mhm

SM: to bylo dycky tak nějak oddělený, že. a to bylo u- určitě to měl
kino Kapitol, kino skala ((Scala)) a ta Alfa? (.) no možná že i ta Alfa
to měla,

LS: mhm

SM: to si úplně pamatuju, tam to bylo takhle dokulata všechno. (.) a
Kapitol, Kapitol ten to měl ten měl e nahoře balkóny jako a to bylo
považováno za, tam se platilo víc, takže to bylo považováno za takový
to to vybavení lepší, no a jinak em co sem tady tyto štyři menovala,
kam sem vlastně nejvíc chodívala, tak všady bylo ňáký bifé, tam kde se
prodávaly cukrovinky nějaký a nebo aj zmrzlina v letě em a takže to
vybavení no e em některý kino nemělo šatnu třeba <a ale> to bylo
zrovna, ale počkejte, ale vlastně aj to ávia ((Avia)) chtěla sem říct
ta ávia ((Avia)), ta měla šatnu.

LS: hm

SM: možná něják později, když se tam vcházelo takhle na levé straně
měla šatnu. čili šatnu se dá říct měla všich- všechna kina. ((smích))

LS: á takže ten interiér teda se lišil těch kin a třeba přístup
zaměstnanců? k návštěvníkům a návštěvnicím?

SM: no tak tady v těch e čtyřech, co teda sem tam hlavně chodila, tak e
em dostal, dala sem jim vstupenku do ruky a voni se mnou šli třeba až
do s- ve skale ((Scala)) to bylo po schodkách dolů až někam dopředu. a
tak když sem potom už vydělávala, tak už sem si tam dopředu nekupovala
<lístky,> takže. (..) no vím, že někde byly závěsy, před ee filmovým
plátnem, který se z- byly zahrnutý, když sme tam přišli trošku dřív, že
a když jako už začala hrát e hudba doprovodná ňáká, tak se to rozdělalo
a objevily se tam reklamy na tom plátně, no a potom vlastní film aj.

LS: mhm

SM: takže rozhodně bylo roz- byl rozdíl v těch vybaveních.

LS: to by mě právě zajímalo, teď můžeme navázat vlastně, jak ste
zmínila, že opona se rozhrnula, začala hrát ňáká hudba, byly reklamy,

SM: ano.

LS: tak vlastně jestli si vzpomenete, z čeho vlastně ten program té
projekce se ze všeho skládal? kromě teda toho hlavního filmu.

SM: no tak rozhodně reklam.

LS: hm

SM: protože to ti si to pravděpodobně platili,

LS: mhm

SM: takže to kino usilovalo vo to, aby mělo ňákej příjem takovejdle
ještě mimořádnej kromě vstupenek teda, takže em mysi- myslím, že ty a
n- a někdy tam dali ukázky e z filmu, který budou dávat příště. ano
ano. teď sem si to vzpomněla.

SM: a co třeba o přestávce? když byla přestávka.

LS: no em když byla přestávka, tak sme šli většinou ven a buďto sme si
tam koupili n- něco teprve páč na začátku n- nebyl čas, že. á na to
mlsání. no a aj sme tam e to vím hlavně v ve skale ((Scala)) to bylo,
ano, tam se sešlo dokonce dvojíma schodama až do suterénu jakoby a tam
před tím vchodem do toho dovnitř e byla taková prostora, že sme tam
mohli se zastavit, pobavit se, když sme tam objevili někoho známýho a
nebo aj s tím, s kým sme tam byli, tak sme e se mohli chvilku bavit,
ano. to trvalo rozhodně těch št- takových dvacet minut si myslím, že to
asi trvalo, ta přestávka. no vidíte, na to sem si úplně zapomněla, že
to bývalo.

LS: a byly tam třeba ještě ňáké další jako třeba živé výstupy, hudební
doprovod

SM: ne to já už sem nezažila.

LS: to ste nezažila hm.

SM: to sem nezažila. ono kdysi sem o tom slyšela, že dříve třeba tam
seděl <jenom houslista> nebo klavírista a

LS: ((smích)) jo jo jo

SM: prostě, aby to nebylo takový hluchý tam, že tak asi tak e tak to
tam bývalo. to sem o tom slyšela, ale už sem na to e už sem to
nezažila.

LS: mhm á a vlastně ještě jak sme se zmiňovali o těch rozdílech v těch
interiérech kin, tak by mě zajímalo, jestli to pro vás hrálo roli při
tom výběru kina, jak to vypadalo vevnitř v tom kině?

SM: no myslím, že ani né. protože em zase jako sem tolik těch peněz
neměla, a tak sem si řekla, no když to bude ee bude ňáký ale e jako
říkám, ale vopravdu sme hodně hlavně do těchto čtyřech, co sem tak
menovala, aj možná ta Jalta, tam sme taky někdy byli. ta v tom nebyla,
myslím, že sem říkala Alfa, skala ((Scala)), Kapitol á Alfa, skala
((Scala)), Kaptiol, no [ta Jalta]

LS: [Moderna?] Moderna ste říkala?

SM: Moderna je Jalta. to je totéž.

LS: mhm

SM: tak ta Moderna, ta Moderna, ano. tak to bylo. no takže em ee jako
sem si nekupovala ňáký moc drahý vstupenky a á tak ve středu asi, dycky
sem hleděla, abych někde tak a asi ve středu a á to mě jako nějak, že
by mě to zvlášť em vím, že sem si to uvědomovala, totiž ta ten interiér
té skaly ((Scala)) se jednou vylepšil

LS: aha

SM: během té doby, co sem tam chodívala a a vím, že sem tím jako byla
příjemně překvapená, to už nevím s kym sem tam byla, jestli už s
manželem nebo ještě s těma holkama e takže sme se aj o tom bavili a že
je to tam jako pěkný, že se to tam vylepšilo a

LS: a to bylo až po válce teda?

SM: to bylo zřejmě po válce, (páč) vdávala sem se po válce, ano.

LS: mhm

SM: ano.

LS: jo a měla ste e zájem o ty doprovodné části toho programu? to
znamená ty reklamy, upoutávky, bavilo vás to sledovat?

SM: no tak ee ty reklamy ani tak ne, ale když tam dávali už ten
nastávající film, co tam bude, tak to sem byla na to zvědavá, možná
podle toho sem si vybrala už příští film kam půjdu. když se mně to
líbilo. to rozhodně mělo svůj účel a účinek, ano.

LS: a ještě pokuď se nepletu tam byly i týdeníky. před těmi filmy.

SM: ano. ano. týdeníky samozřejmě. byly. a to byly v té ávii ((Avia))
aj tam tam, dokonce čili v každým k- to zřejmě a pač ávia ((Avia)) bylo
jedno takový z předměstských kin. a bylo sice hezký, vybavený em měli
tam taky tu oponu, to vim, že tam ee z- rozhrnovali a zahrnovali ale em
ano ty týdeníky byly i tam teda. takže všady a em ty týdeníky, protože
za války to byly válečný

LS: no.

SM: týdeníky, že.

LS: no.

SM: e za komunistů to bylo komunistický. takže em to mě jako vůbec
nebavilo. tak sem si říkala, no ale protože to bylo součást, člověk se
musel na to podívat, jestli že chtěl vidět film hlavní, že, takže

LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina?

SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té
řadě potom,

LS: mhm jasně.

SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi
neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no. protože voni z
kraje byly ee jak říkám e tak e to e jak ee za Německa tak za komunistů
byly ty jejich tendenční, ale potom tam se dycky vobjevilo nakonec něco
aj zamí- zajímavýho ee co se člověk na to třeba rád podíval, no.

LS: mhm. a teď by mě zajímalo, jestli ste někdy byla přítomná promítání
filmů v domácnosti? to znamená, že by měl někdo buď vy a nebo vaši
známí doma filmovou promítačku.

SM: ne ne.

LS: ne.

SM: tehdy ne.

LS: tak teď se dostáváme teda už k protektorátu

SM: hm [( )].

LS: [á tady bych se zeptal] e jak na vás působily změny po roce
devatenáct set třicet devět, kdy i v kinech vlastně začaly platit
protektorátní předpisy?

SM: no no jo jenomže, třicet devět, aha to sem byla to sem byla kde?
(..) v té drogerii.

LS: to ste byla, to ste pracovala v té drogérii, no.

SM: ano čili to byl soukromém, no takže e tam

LS: (.) jak v těch kinech to vypadalo ta změna, jak se tam projevila?
jak vy ste to vnímala?

SM: no určitě hlavně těma týdeníkama, protože tam to do nás hustili
z kraje, že ten e první část teda toho týdeníku byla vždycky tendenční,
ať už to byla e

LS: jasně.

SM: válečná nebo komunistická.

LS: mhm

SM: em takže em mně to mně celkem em no em totiž my sme na to začali
být všichni em nás na to em přivá- převádělo to ten režim,

LS: hm

SM: který teda se snažil, abysme teda s něma sympatizovali, že, takže
to bylo takhle, ale ee vím, že to jako em nám nebylo příjemný a že e že
sme třeba aj si ř- něco povídali mezitím a tak, abysme se na to
nemuseli dívat. no tak ta válka tam kolikrát byly ty záběry byly drsný,
že někde takže to takhle bylo. no ale tak voni potom to stejně ee na
všech frontách, jak se říkalo, voni pak ty filmy samotný byly tendenční
aj, že,

LS: mhm

SM: měly takovej děj, aby prostě to člověka zaujalo a tak, takže hlavně
komunisti, takže tam se vobjevily takový tyhle že scény kolikrát, že si
člověk se tomu musel smát aj, no tak.

LS: hm

SM: bohužel.

LS: a mě by zajímalo třeba jestli v té době byla některá kina takzvaně
německá a některá česká?

SM: no jo. jenomže to já o tom nevím. určitě byla. určitě byla.

LS: a vy sama ste se s tím teda nějak nesetkala? nebo nevíte, že by
třeba Češi odmítali chodit do německých kin? a tak dále.

SM: jenomže (..) myslím si, že to ty velký kina nebyly, nebyla abych
mluvila česky. ee počkejte, no tak e (.) ta skala ((Scala)) (.) hm ani
ani si na to nevzpomenu, že by někde byl ňákej náznak toho e že bych
teda vo tom věděla. Alfa? no Alfa bych řekla, že by byla, že byla
česká. Kapitol? ne-e. (..) Kapitol, počkejte e ten Kapitol se menoval,
vy to budete asi vědět, menoval se za všech režimů Kapitol?

LS: počkejte, já si to tady vyhledám. Kapitol.

LS: (...) Kapitol tady mám jenom jeden název Kapitol.

SM: Kapitol.

LS: mhm

SM: (..) no tak.

LS: (..) ale to nevadí, jako pokud vy sama si na to nevzpomínáte, že
by[ste s tím někde]

SM: [ne ne]

LS: setkala, tak...

SM: nevzpomínám si na to.

LS: dobře. a třeba jak na vás působilo, ono vlastně i ta němčina musela
být povinná v titulcích, že jo, v názvech

SM: ano.

LS: v názvech kin, v názvech filmů. tohle vám třeba nevadilo nebo
nevnímala ste to nějak?

SM: em no e když to bylo v- v těch titulcích, počkejte, tehdy už bylo
na mluvení? no museli to překládat do čeština, protože by jim lidi na
to asi nechodili, kdyby se [to]

LS: [no] no [no]

SM: [ne]dověděli ten děj e z těch em ať už titulků a nebo nebo toho.

LS: tam určitě musel být ňáký překlad, no.

SM: musel muselo tam něco být. takže no nic, poslouchala sem ten
překlad, ale em já sem celkem jako em díky teda starosti mých rodičů tu
němčinu jako dost znala, takže em někdy třeba vím, že sem si aj to
přečetla tam em no protože když to byly řekněme e no německý filmy, no
ale tak jo mohly být německý filmy i za komunistů. ee když to byly
německý filmy e tak ee (.) no a ty né to to to říkám blbě to titulky
nebyly potom. když to byl německej film, tak se tak to bylo namluvený
německy a titulky byly český.

LS: mhm

SM: ale no tak třeba to byly jinojazyčný filmy,

LS: no no.

SM: kde teda ee byl, no ale titulky em za zase když to přišlo k nám,
když to byl cizojazyčnej film e tak ee se tam musely dat český titulky.

LS: to určitě, [to určitě].

SM: [třeba] já vím, že bulharský filmy tady ňáký byly á a e jaký
polský,

LS: mhm

SM: takže tam musel rozhodně překlad ňákej být, buďto teda titulky a
nebo e sluchovej teda. takže...

LS: já sem se setkal třeba právě s tím,

SM: no.

LS: že ty kopie za toho protektorátu měly e jednak německé titulky a
pod tím ještě české.

SM: a tak to ano. tak to ano. to sem se taky s tím setkala.

LS: hm

SM: no ano určitě. teď sem si na to vš- na to vzpomněla. ano tak to
bylo tak, že to že to prostě voni zařídili, aby no aby (..) no a Němci,
když sem posílali německý filmy, no tak ee samozřejmě. no posílali,
vlastně už sme byli jejich součástí.

LS: to je pravda.

SM: za války, že.

LS: no no.

SM: takže em to bylo zařízený vše-li a všady už na těch postech těch
ředitelů byli určitě Němci, to bych řekla, že jo, i když třeba kino
samotný nebylo, jó, tak se všady všady em no jo em se určovali e
správcové,

LS: mhm

SM: Němci. ano a kteří teda vlastně zodpovídali tam za ten děj řekněme
v tom kině konkrétním, že e takže em ti to tam určovali, jak to tam
bude třeba s těma titulkama a z na to nebo e ja- jak se to prostě těm
českým eh obyvatelům umožní, aby teda ee

LS: hm

SM: protože každej teda to neměl někdo e sice dost lidí z té doby znají
němčinu, ale sou, byli lidi, kteří prostě k tomu neměli, buďto se k
tomu nedostali, aby se učili a nebo tak nějak, takže em v tom případě
teda ano, pak se stalo, že tam byly dva titulky, ano.

LS: a vy ste teďka zmínila, že fungoval ňáký správce v tom kině.

SM: správce.

LS: a býval přítomný třeba i na projekci těch filmů, mezi diváky?

SM: no je to možný, to bych aj, ale my sem jako nějak e je přímo e že
by nám třeba stáli někde v pozadí nebo tak, ale aby třeba, jo vidíte,
to bylo možný jistě, protože e se třeba někdy stalo, že tam někdo k
tomu dělal poznámky.

LS: no no ( ).

SM: a to byli, ano to potom byli gestapáci teda a ty jejich nohsledi a
to určitě byli i ti ředitelé těch kin němečtí, kteří měli za úkol teda
toto zjišťovat ano ano toto máte pravdu teda.

LS: a setkala ste se třeba někdy s tím, že by někdo v kině právě dělal
takové poznámky a pak to mělo ňáké následky?

SM: no e já sem e se setkala s těma poznámkama, ale o následcích sem
nevěděla teda. jestli byly.

LS: a co to bylo [třeba za]

SM: [zrovna tam]

LS: poznámky? na co to byly poznámky nebo

SM: em no tak ta dyť to mohl být ňáký film ty se e často vodehrávaly z
nějakých německých rodin a tak, kde se prostě něco kritizovalo a kde
třeba někdo z rodiny em se nesnášel s druhým, protože ten jak se to
stávalo i v rodinách byl tam Čech a byl tam Němec, že.

LS: no.

SM: národnosti teda. takže em tó určitě teda vyvolávalo tady tyto
poznámky nějaký, no ale jak říkám. konkrétně vím, že to bylo určitě to
bylo teda ale nevzpomínám si už na ňákej konkrétní případ.

LS: [to nevadí].

SM: [ale vím, že] teda toto bylo.

LS: a eště vlastně když teda sme u toho, tak by mě zajímalo, jestli ste
sledovala, že by se ňák změnilo celkově chování těch diváků v tom kině
za protektorátu? (.) právě jak ste zmiňovala ty [poznámky],

SM: [takový], aha.

LS: e hlasité ňáké projevy [smích]

SM: [ano].

LS: potlesk v určitých místech.

SM: ten smích možná když tam někdo něco řekl ten Němec ňákej třeba tak
to určitě, potlesk to né, to sem teda nezažila. no ale určitě em to
taky záleží, že, na individualitě těch lidí, kdo tam zrovna byl, kdo
měl odvahu toto udělat, protože e li- potom postupně jak to postupovalo
ee tak e ty represálie všelijaký, tak e člověk měl obavu, že,

LS: hm

SM: takže, můj tatínek v tom Sokole byl, že. ten byl internovanej,
nebyl sice zavřenej, ale tam internovali celý to vedení a a potom je
postupně e po prověření ňákým zase pouštěli. takže ee doma rodiče mě k
tomu nabádali, abych teda nic takovýho sama nedělala, takže em možná to
bylo sko- to bylo jistě v rodinách hodně, v českých rodinách, takže e
sme takhle museli se chovat, no.

LS: vzpomínáte si třeba, že že by se za toho protektorátu v kině
hajlovalo? někdy? třeba u týdeníku, když se tam objevil Hitler nebo
[nesetkala ste se s tím].

SM: [ne ne ne ne,] to sem se nikdy nesetkala.

LS: á obecně za toho protektorátu zase když bychom to měli s- srovnat s
tím předchozím obdobím, chodila ste více nebo méně do kina než předtím?

SM: no protože sem přestaly chodit filmy takový ty co mě hodně bavily.
takže e určitě to asi bylo míň, no ale em ee em řeknu vám, že někdy
přišel německej film s dobrýma německýma hercama ee kde teda, vůbec
nebyl tendenční, víte, vůbec ž- že to bylo normální ňáký rodinný drama
třeba nebo [takovýho]

LS: [jasně]

SM: něco. nebo lás- ňákej zamilovanej. e takže em to ani nebylo, jak
ste se ptal? teda teď nevím.

LS: e jestli se to změnilo e ta vaše četnost návštěvy v [oproti]

SM: [aha]

LS: minulému [období].

SM: [aha]. [no tak asi]

LS: [( )]

SM: že né, protože sem si pak asi vybrala film, kterej mně teda
vyhovoval.

LS: mhm. a změnil se ten výběr filmů, na které ste chodila za
protektorátu?

SM: no tak ee za- začalo sem chodit hodně těch německých filmů ano a aj
teda tendenčních, ale to už se vědělo dopředu a nebo válečných, kde
vyhrávali voni pořád, že jo, na všech frontách e takže to už sme
dopředu na to nechodili. na takovýdle filmy.

LS: takže které spíš ste si vybírala ty filmy za toho protektorátu

Ö

SM: e nó tak ee (.) no tak když sem viděla, že to byl německý, protože
em byli třeba takoví herci, víte jako třeba a ale rakouští to byli
třeba, tak sem to řekla aj že paula veselý ((Paula Wessely)) nebo e
nebo t- t- ee em ten její komplic, co vždycky s ní hrával herbigr
((Paul Hörbiger)). to byli prostě, pak se ukázalo i po válce, že to
byli herci, kteří teda nesouhlasili s tím obsazením se tam, že že tam
měli ty Němce a tak takže e prostě existovaly i takovýdle filmy. takže
sme pak se pak už dál člověk opravdu vybíral a hledal o tom filmu
dopředu už ňákou informaci vo co tam asi de a jestli teda se to hodí
teda na to jít, no.

LS: jasně. tak a teď když se přesuneme už jakoby ke konci války, tak ee
jak se zase měnilo vaše chování s tím blíže s tím blížícím se koncem
války v kině? chování v kině s blížícím se koncem války.

SM: no.

LS: byly tam změny?

SM: eee možná že takových ňákých těch e polohlasitých poznámek nebo tak
že se ozývaly. ovšem ee víte až do konce války sme byli pořád teda
doplašení. by člověk řekl. protože em to bylo teda vopravdu em dost
jako, my sme dokonce, protože sme bydleli už v soukromým domě potom,
když sme museli odejít z toho ústavu, tak e tam se jim uvolnil byt, tam
to byl dvouposchoďovej dům a jeden byt se uvolnil a tam se nastěhovala
manželka e německýho důstojníka.

LS: mhm

SM: měla dvě děti. a e čili ee bylo těžký, a vona třeba věděla, moje
rodiče uměli německy, já sem taky dost uměla, takže vona to věděla a ee
třeba ty její děti se s náma bavily německy.

LS: mhm

SM: jenomže jak se tomu vyhnout, že. věděli [sme kdo ona]

LS: [no jasně]

SM: je, on přijel dycky jednou tak za půl roku na návštěvu domů a
bydlel tam, tak ee to člověk už byl v takové pa potom ee já sem bydlela
v těch Černovicích teda, že a tam bylo ee tam bylo hodně ilegálních
skupin, který byly popravovaný, konkrétně sme měli moc známých mezi
něma. teď sem zrovna vykládala kamarádce, byly sme na hřbitově náhodou
a a c- ta em tam je velikánskej pomník, kde sou jen ména černovických
občanů, čili každej druhej s (cen- se ho) sem ho znala. takže em člověk
jako m- měl strach. dyť v rádiu, každej den bylo hlášení, kdo byl
popravovanej. takže em to e se opravdu em člověk bál něco někde říct,
no i když už to bylo, ten konec války sice se blížil, no ale pořád
tady, oni byli mezi náma pořád, že, pořád ste všady plno uniforem
chodilo, německých. všady na úřadech byli ještě Němci, že, takže em to
em museli být, já teda sem mezi ně nepatřila. jako ženská teda a ee aj
teda nabádaná doma od rodičů, že a takže to to sem teda jako e se ne-
si netroufla nikdy, no.

LS: tak a ještě je tady otázka ee jestli si vzpomínáte na první
návštěvy kina po po po osvobození a na jejich atmosféru?

SM: (...) no tak určitě to byly (.) hlavně teda ale ty týdeníky teď
zase byly. protože tam se nám třeba pražská revoluce že jo o tom tady
my sme moc nevěděli. nebo sme to neprožili. televize nebyla, <aby se
nám to ukázalo někde>. čili chodili sme hlavně na týdeníky, abychom
teda se dověděli ee jak to tam vlastně bylo a teď se ukazovali
samozřejmě aj ti postižení, co byli že co em co byli popravení a tak,
takže t- tam sme se teprve e o všem pravdivě dovídali z těchto
týdeníků, no. ovšem to bylo to to tak pravdivý bylo myslím tři roky vod
toho pět a

LS: no [no no no].

SM: [do osmaštyrycátýho] a potom se to tak převrátilo, <že teda> už nás
to zase přestalo hned bavit. <ty týdeníky> ((smích)).

LS: a jaká byla atmosféra v těch kinech, těsně po tom osvobození?

SM: no tak e ta byla dobrá. já sem to určitě teda e asi n- n- zažila v
té ávii ((Avia)) protože em sme se zase všichni dávali dohromady, že,
Sokol teda a e tak takžé em tam sme to teda všechno prožili, no a tak
to sme byli mladí lidi mezi sebou, hned se dělaly ňáký e vytáhly se
kroje třeba a udělaly se takový ty, já mám plno fotek z toho a á em to
se tancovalo a aj venku na tom sokolským hřišti, co sme tam měli na
tam, to bylo jako kluziště v zimě, tak to bylo jako hřiště, no takže,
to se teda atmosféra velice změnila. no jenže bohužel to, my už na to
máme zas takový e jako špatnější, páč v tom osmaštyrycátým se to tak
[převrátilo, že teda],

LS: [jasně, no].

SM: bohužel no.

LS: tak a teď je tady úplně poslední záležitost, já tady mám připravený
pro vás takovýhle seznam filmů. kdybyste se na to mohla podívat,
přečíst si to, které vlastně byly promítané v českých kinech do roku
[devatenáct set čtyrycet pět].

SM: [které patřily k vašim] oblíbeným?

LS: a [jestli můžete označit]

SM: [( tyto hity) viděla?]

LS: které byly oblíbené a e případně jestli si vzpomenete, kde, kdy, s
kým ste je viděla a proč se vám líbily?

SM: (.) ten polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) urči- á ee mám to
nějak tohle, nebo

LS: můžete to komentovat.

SM: komentovat?

LS: s kým ste to viděla, proč se vám to líbilo.

SM: e n- no polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) e ten asi
pravděpodobně, ale ten byl s rodičema vlastně tak. páč můj otec velice
miloval Buriana ((Vlasta Burian)),

LS: mhm

SM: takže em můžu říct, že ty první filmy, který se tady vobjevily, tak
byly určitě, no To neznáte Hadimršku ano. e to taky s rodičema, Kouzlo
valčíku, to byl rakouskej, nebyl?

LS: to myslím že byl [rakouský film].

SM: [to byl ten jeden] z těch, co je [co já]

LS: [to byla]

SM: sem měla ráda.

LS: takový ten muzikálek.

SM: ano, já sem muzikály měla, ano. takže no to taky. em to no ale to
bylo to bylo ještě kdy to bylo?

LS: to je začátek třicátých let.

SM: aha to je začátek třicátých let.

LS: to je vlastně od začátku třicátých let dál, až do roku štyrycet
pět,

SM: aha.

LS: ten seznam.

SM: no ale tak já sem ho pravděpodobně, protože ty filmy se pak dávaly
opakovaně, to už mně bylo víc roků

LS: no no no, no.

SM: kdy už sem, protože rozhodně ve třiceti mně bylo šest roků ve
třicátým ee takže to sem rozhodně nechodila, ale protože se to pak
opakovalo a takže em sem na to chodila, jak říkám na em na Buriana
((Vlasta Burian)) teda s rodičema, no tady je jich tady je, to je samej
Burian ((Vlasta Burian)). pobočník ((Pobočník Jeho Výsosti)) lelí-
Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)). šest žen Jindřicha
se- e osmýho ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to sem viděla, ale už později
teda. [to nebyly]

LS: [až později?]

SM: třicátý leta.

LS: to sou třicátý léta. to je britský film, myslím že někdy kolem
třicet pět, natočený,

SM: aha.

LS: ale možná že pak byla [ještě ňáká další]

SM: [třicet pět natoče-]

LS: verze později natočná.

SM: e na no určitě teda protože to sem viděla, to sem viděla. Zlatá
Kateřina. nebyla to em tahle em Antonie he-

LS: Nedošínská ((Antonie Nedošinská)),

SM: Nedošínská,

LS: s lídou bárovou ((Lída Baarová)) tam hrála myslím.

SM: s lídou bárovou ((Lída Baarová)).

LS: hm

SM: no ovšem, ale asi až p- ale možná že kvůli tomu, že tam hrály teda
oni, tak na to rodiče dost sem em m- možná ani nezdůraznila, že e
Vlasta Burian a teda tito em partneři ta e he- [já jí pořád pletu s]

LS: [Anotonie Nedošínská ((Antonie Nedošínská))].

SM: hegrlíkovou ((Antonie Hegerlíková)). protože je taky Antonie.

LS: no no.

SM: e tak nedošínská ((Antonie Nedošinská)) a teodor pištěk ((Theodor
Pištěk st.))

LS: ano

SM: otec dnešního výtvarníka televizního, že,

LS: hm

SM: tak ti tam hráli jako hlavní roli, takže e je možný, že sem tam s
rodičema na tom byla. (čibi) to nevim co to je. der frac ((Csibi, der
Fratz)). tak to byla ňáká em em ale to em nebyla to asi Ferbasová
((Věra Ferbasová))?

LS: ne ne ne ne. to byl, dycky je to jeden český a jeden zahraniční,
takže [tenhle pod tim je německý].

SM: [jeden zahraniční, aha tak], tak to byl asi německý, aha tak to sem
teda neviděla.

SM: jo to se dá takhle otočit hm.

LS: (já si to tady otočím).

SM: (..) Mata Hari sem viděla, ale až mnohem později.

LS: mhm.

SM: Cácorka, to zase bylo ňáký, to nevím teda. to sem asi neviděla. Tři
muži ve sněhu, to bylo dobrý. Moderní doba, to už byl Voskovec a Werich
((Jiří Voskovec a Jan Werich)), ne?

LS: Moderní doba, to je čeplin ((Charlie Chaplin)).

SM: čeplin ((Charlie Chaplin)). aha. no abych řekla pravdu, když sem
byla hodně mladá, tak sem čeplinovi ((Charlie Chaplin)) nemohla přijít
nějak,

LS: jo?

SM: nelíbil se mně. víte? zajímavý.

LS: mhm

SM: von totiž em ně- někdy přeháněl, no dost v těch svých

LS: ((kýchnutí)) pardon ((pousmání)).

SM: ((smích)) [<to (byla) svatá pravda>]

LS: [<je to pravda>].

SM: <vám na to řeknu> ((smích)). takže em ee to se mně jako u toho
nelíbilo, ovšem později, až sem uznala jeho herecký kvality, no tak to
už bylo něco úplně jinýho, pak on natočil fůru ještě potom, který sem
viděla. ale taji tydle tydle ty z kraje hned teda né. ee Tři muži ve
sněhu, to byl kdo? to byla to byl německej film.

LS: to byl český film. tam myslím, že dokonce hrál hugo hás ((Hugo
Hass)) v tom.

SM: aha. hugo hás ((Hugo Haas)). tak to už sem na to úplně zapomněla.
Dobrá země, to je to zfilmovaný? ta tén román?

LS: to je americký film.

SM: ano ano a to bylo ono. ale to sem viděla až ňák pozděj, až už sem
si přečetla knížku, tak sem se rozhodně šla podívat na to. Svět patří
nám, no to je Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), že?

LS: mhm mhm

SM: no i oni dvá mně tak trošku jako vadili v tom přehánění, no
přehánění, to byl ovšem jejich e způsob humoru.

LS: přesně tak.

SM: to dneska já už vím, ale tehdy v té době, když sem byla mladá, tak
tak jako ne, tak sem si myslela,

LS: mhm

SM: tak jako ten čeplin ((Charlie Chaplin)), to je zajímavý.

LS: mhm

SM: no Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) samozřejmě třikrát
((smích)). Ducháček to zařídí taky asi dvakrát, určitě dvakrát. Tři
děvčátka pokračují? to je českej? na [prvním místě by to],

LS: [ne ne ne ne].

SM: ne vlastně cizí n- nebo.

LS: tady e český je U pokladny stál.

SM: U pokladny stál aha tak no tak to je Burian ((Vlasta Burian)) tak
samozřejmě. To byl český muzikant, to byl kmoch ((František Kmoch)) á
hrál ho e hrál ho e š- e Zdeněk Štěpánek? ne-e. ne ne ne ne ne.

LS: teď si nejsem jistý teda. [kdo byl český muzikant].

SM: [no prostě byl to už n- starší] člověk, že. bělovlasej aj potom. no
tak nevim. buďto Zdeněk Štěpánek (nebo někdo jinej), ale toho sem a
myslím že aj s mým tatínkem zase, protože ten takovýdle filmy byl
velice zaměřenej. em Město ztracených, tak to vůbec nevim co to bylo.

LS: hm

SM: to je něco zahraničního, že?

LS: hm

SM: e Opereta jako jako film?

LS: mhm, to by měl být název filmu, no.

SM: aha. no tak to asi né.

LS: taky si nevybavujete.

SM: Roztomilý člověk samozřejmě, Vídeňská krev ano. muži- Muži
nestárnou, Dobrodružství Barona Prášila, Tanečnice e s Jarmilou
Grázlovou ((Marie Glázrová)), ano.

LS: Marie gla- e [Glázlová ((Marie Glázrová)) asi jo jo].

SM: [ma- Marie, Marie, Jarmila ((Jarmila Glazarová)) je spisovatelka]

LS: jo.

SM: Marie ano ee Marie Glázrová byla to manželka našeho brněnskýho

LS: mhm

SM: basisty. ee ježiši, já si na něj nevzpomenu né em není naše- náš
brněnskej, ale začínal tady

LS: aha

SM: a pak se dostal do Prahy.

LS: aha aha.

SM: ee ježiši, já sem ho měla strašně ráda. a by- pak sem se dověděla,
že sou to manželé a měli dokonce dceru, ani nevím, co se s tou dcerou
stalo. ee Tanečnice)), La Paloma (..) no La Paloma je teda em skladba
hudební, teda melodie (..) byl vokolo toho film, to byl e to byl
zahraniční film?

LS: [to je zahraniční].

SM: [ne náš], náš?

LS: to je zahraniční.

SM: aha je je zahraniční?

LS: mhm mhm

SM: ale je docela možný, že sem ho viděla, protože já sem teda jako po
otcovi, tak to e tů em lásku k té muzice e z- zdědila, takže si myslím,
že jo. Neviděli jste Bobíka? no v tom už zase byl můj oblíbenej
Svatopluk Beneš, kterýho <sem miloval, v té době>.

LS: jo?

SM: no tak platonicky samozřejmě.

LS: ((smích)).

SM: takže em to sem viděla. myslím, že sem taky to viděla. a dokonce
ještě, já mám tu knížku.

LS: jo?

SM: jo jo. to totiž vycházelo v časopise Ahoj, to byl takovej dobrej
časopis, em sportovní mládežnickej em aj ty a tam najednou začal
vycházet na vystřihování tady tento román. [tak]

LS: [a to] bylo to bylo př- před rokem štyrycet pět? když to vycházelo?

SM: tak asi že ano, protože tam [nic]

LS: [jo?]

SM: závadnýho ee ani komunistickýho ani německýho nebylo, takže je to
docela možný, ano.

LS: hm

SM: já přemýšlím, jestli ho mám tady, nebo jestli ho mám na chatě. sem
ho možná dala na chatu. Její oběť, to nevím co by bylo a Sobota, to byl
českej film, kde hrály štyři přední český herečky. hlavně tam byla
Jiřina (..) [její syn její syn hraje]

LS: [Jiřina Štěpničková?]

SM: Štěpničková, ano.

LS: Štěpničková.

SM: Štěpničková, no em prostě byly tam čtyři. a bylo to dobrý.

LS: Hana Vítová,

SM: je to docela

LS: Adina Mandlová tam hrála taky.

SM: jo hrála tam aj [Mandlová?]

LS: [myslím].

SM: protože Mandlová em mě sem měla, že ta měla spíš takový ty e
humorný role ale né třeba ee Kristián a tak, to nebyly moc humorný
teda, no, takže ano a to sem viděla teda taky ty Sobota. (
).

LS: takže to je všechno.

SM: ano.

LS: ještě je tam, jestli chcete sama něco doplnit nebo dodat? v
souvislovsti [s brněnskými kiny].

SM: [no tak pokuď sem na něco přišla], jako třeba taji v tom čtení
toho, takže sem to hned, o tom mluvila, tak em

LS: ale i obecně, celkově o čem sme se vlastně celou dobu bavili,
jestli sama byste chtěla něco doplnit? co sme nezmínili, co byste
chtěla říct o těch brněnských kinech a vašim [a vašich návštěvách?]

SM: [no já vám řeknu,] ono to víte, v té době bylo takový pro nás em
skoro někde jenom jediná možnost ňáké zábavy, protože bylo všecko
zakázaný, že. za války i i z kraje za komunistů teda, takže ty k- filmy
jedině teda tady byly, kam člověk mohl chodit a em že se pobavil, že
uviděl něco jinýho, jiný prostředí, tam často bývaly zvlášť u těch
zahraničních filmů, že. taky se dověděl něco vo životě lidí tam,
protože do určité doby sme neměli vůbec ponětí, co jak to v Americe
vlastně vypadá, že. takže to až potom tam začalo no takže takže, jo.
tak sme tak já sem chodila ráda do kina. já sem byla kinovej fanoušek
se dá říct a i později. no potom, jak třeba se mně narodila dcera, tak
sme nemohli, že, takže sem jako ani nechtěla, ale ale jo dycky sem jako
ten em když byl ňákej dobrej film, tak to už se o tom mluvilo, pak už
sem byla v zaměstnání, tak tam už se to em co co je dobrý a co není
dobrý, takže takže, jo, takže ty filmy já sem, patřila sem mezi filmový
fanynky. dá se říct.

LS: tak a eště musíme zmínit, vy ste ee údajně si přehrávala filmové
písně na e na piáno doma?

SM: no.

LS: je to tak?

SM: no je.

LS: jo?

SM: je ale já k- klavír nemáme už

LS: ale v té době ste si hrála,

SM: ale v té době ano, já sem dokonce ee všecky, který vycházely e z
filmů ty e který měly doprovody ňáký a obyčejně v každým českým filmu
vznikl ňákej novej šlágr, to se říkalo tomu šlágry tehdy, že,

LS: no.

SM: tak em byly k dostání e v takovédle podobě hlavně kvůli zpívání,
aby tam člověk si našel ty em ee prostě em názvy nebo slova slova té
písně, ano?

LS: jo jo jo.

SM: aby člověk tam poněvadž tam to p- bylo po- to byly noty teda a
potištěný to bylo těma e veršama. to vlastně byly verše, že, všecko. no
tak to sem si všecko kupovala a měla sem toho takovýdle štosy,

LS: jó.

SM: představte si.

LS: a to se prodávalo normálně v obchodech [(takovýdle)]

SM: [to stálo korunu osmdesát.] <to vám řeknu hned>. takže to jako, jak
se to objevilo, jak ten film vyšel em byl někde uvedeném, tak okamžitě
se tiskly aj noty veliký, ale to by bylo moc drahý

LS: aha.

SM: takže já sem si kupovala tady ty malý a ee ty sem si ty sem měla
pořád někde na klavíře položený a jak sem měla chvilku, tak hned sem si
to a zpívala sem si k tomu aj a takže to jako...

LS: a kde se to prodávalo? tady ty noty.

SM: no asi tam kde velký noty. byly knihkupectví, notový knihkupectví
[byly].

LS: [aha] aha aha.

SM: na české myslím že byl zrovna dnešní ten největší knihkupec ((Knihy
Dobrovský)), co je. u tram- tramvaje tam,

LS: no no.

SM: tak e tam se prodávaly noty a to dneska neexistuje safra? já teda
[bohužel už si]

LS: [já myslím, že] sou jako oddělení v těch knihkupectvích, [kde taky
prodávají takový notový materiály. hm]

SM: [oni ano správně ano a mají to někde bokem, ano] a tam tak tam se
to prodávalo. takže e přece tam existují takový antikvariáty.

LS: a ještě to.

SM: že tam by to asi

LS: no

SM: teda

LS: no no [no no no].

SM: [bylo]. no já vím, že sem teda jich měla hodně a že sem teda

LS: a co vlastně gramofonové desky? na těch vycházely taky ty písničky,
že jo?

SM: no.

LS: to ste si nekupovala?

SM: no taky taky.

LS: jo.

SM: a ty gramofonový desky ještě ňáký mám.

LS: vopravdu?

SM: ale písně? hlavně já sem potom si Wericha ((Jan Werich)) kupovala,
ty jeho ee tyhle nahrávky, ty jeho bavi- bavení se s ňákým, von měl
partnera, že e

LS: mhm

SM: potom Voskovec ((Jiří Voskovec)) už byl pryč, takže Horníček
((Miroslav Horníček)) byl [jeho další]

LS: [jo jo jo].

SM: partner, že. když sem byla v Praze, já sem pak jezdila, když sem
byla už v u té firmy em co sem tam byla těch pětadvacet roků, tak sem
jezdila služebně do Prahy a a vždycky sem si ňáký e divadlo tam
zařídila, abych teda, kina byly pro nebyly pro mě tak vzácný, tam sice
dávali spíš ňáký ty premiéry než tady u nás v Brně, ale to mě jako spíš
ty divadla sem chtěla a takže sem byla několikrát u Wericha ((Jan
Werich, Divadlo satiry, později ABC)), no několikrát u Suchýho ((Jiří
Suchý, divadlo Semafor)) samozřejmě potom tak sem to dycky využila,
když sem tam byla, jenže tam, no naštěstí to tam existovalo, že člověk
tam přišel a dostal z- vstupenku em a šel za dvě hodiny do divadla,

LS: no.

SM: což teda ee že? dneska třeba, ale tak já myslím, že i to na toho
Suchýho ((Jiří Suchý)) já nevím jak to tam teď von má to nový divadlo
((Semafor)), sem tam nebyla [teď se to má]

LS: [já taky nebyl].

SM: e po tom vytopení tam, že [jak to jak měl]

LS: [no no no].

SM: takže em ee ale myslím si, že že teda em on je pořád on bude až do
smrti váženej a [tak jak byl]

LS: [to určitě].

SM: za mlada, tak von je dneska a von je ještě pořád takovej čupr, že
že prostě je takovej mladickém, že i když už má já už nevim kolik má,
sedmdesát nemá [myslím].

LS: [to už] asi jo.

SM: jo myslíte že jo. hm.

LS: a to vy ste taky.

SM: ((smích))

LS: ((smích))

SM: no a tak já tady tyhle ty, pořád si to pěstuju a mám ráda em pořád
mám, v kuchyni mám rádio, tady mám televizi. takže v kuchyni vařím
dopoledne, tak pořád si pouštím, teď je tam zase ňáká ňáký nový to a z-
e když oni mají i em ee v určit ee písně, který tam vysílají,

LS: mhm

SM: mají z určitýho období a tak se to něják dělí. teď třeba e vzniklo
to nový rádio s-, jak se to menuje? je to je to jenom jednoslabičný
slovo. (já to) já už teď tu paměť nemám dobrou a tam teda vím, že já
teda ee si ráda i poslechnu em zprávy

LS: hm

SM: takže sem dost si pouštěla (.) Radiožurnál ((Český rozhlas 1 –
Radiožurnál)) páč tam sem se dost dozvěděla, tam je ten dobrej hlasatel
no ale em teď sem objevila tady toto, kde se dozvím každou hodinu

LS: jo hm

SM: nejdůležitější zprávy, to je pětiminutový a pak už se pustí jenom i
ty jejich nahrávky, ty desky. a ty ty sou teda právě tak z toho em
období těch sedmdesátých, osmdesátých let,

LS: mhm mhm

SM: ale existuje zase jiný rádio, který teda má eště starší třeba a
nebo zase novější, takže to já tam mám pořád v kuchyni puštěný když
vařím, no a a vodpoledne a em vodpoledne, ale já ne odpoledne ne ne
nech- nesedám u televize, já dost aj chodím ven, takže em až večer no
ty programy, který si člověk dneska může naťukat a...

LS: a co ty písničky teda, měla ste oblíbeného třeba ňákého autora nebo
ňákého interpreta, které v těch filmech zazněly? vzpomenete si ještě na
ňáké konkrétní?

SM: to asi, ačkoliv e

LS: na ňáký šlágr?

SM: (..) ježíši, kdybych já to tak měla schovaný <to bylo šlágrů>.
samozřejmě to bylo e nahoře obrázek toho

LS: hm hm

SM: em co tam hlavního představitele a em no

LS: (...) to nevadí.

SM: ne.

LS: jestli si nemůžete [vzpomenout]

SM: [bohužel] teda to už po mně bohužel [nemůžete chtít].

LS: [takže můžeme] rozhovor ukončit, jestli sama ještě chcete něco
dopl- doplnit a nebo

SM: no tak myslím, že sme to tak asi všecko probrali e

LS: mhm

SM: em no ty (jo) taji sem si psala, jo, Moderna, Alfa, centrál
((Central)), skala ((Scala)), Světozor, vy máte ty starý názvy těch kin

LS: hm

SM: aj že?

LS: no.

SM: Jadran, tam sme taky občas, to bylo Královo Pole,

LS: mhm

SM: manžel pocházel z Králova Pole, takže sme tam často aj taky když
sme byli u jeho rodičů, tak sme si tam třeba šli taky na na ňákej film.
em (..) Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) Katakomby, no
to je to sou t- to je teda Vlasta Burian (..) Mravnost nade vše, to mně
připomněla ta kamarádka, to byl hugo hás ((Hugo Haas)). no pak Prstýnek
s Vlastou Fabiánovou ((Vlasta Fabianová)) a s Gustavem Nezvalem
((Gustav Nezval)). no tak to sou, to člověk ale em víte, když si em ten
film e starej, třeba Prstýnek je strašně starej film, vybavím, tak hned
vím, kdo tam hrál, protože se mně líbil ten film zřejmě a a na ty herce
sem jako nezapomněla. Jan Cimbura, no ano to byl ee taky Gustav Nezval
((Gustav Nezval)) myslím ho hrál.

LS: jo [jo jo jo].

SM: [protože to už] sme měli, mezitím sem to myslím četla jako povinnou
četbu nebo co, takže em to sem si Hordubal, no, ale to byl těžkej film,
viděla sem ho, to bylo odněkud že Slovenska nebo z pomezí,

LS: mhm

SM: kde byly takový ty rody a em rodiny všelijaký, tragédie, takže to
vím, že em to byl dost známej, Vlčí jáma, nádhernej film

LS: ten už je ale z pozdějšího období, to je myslím že padesát [sedm].

SM: [ten byl] em

LS: to už sou padesátá léta.

SM: to už sou padesátá léta. takže to už je hodně pozdě. Divá Bára a
Vlasta Fialová ((Vlasta Fialová)) teda e Vlasta, ano, [Vlasta Fialová
].

LS: [Vlasta Fialová]. mhm

SM: naše brněnská, takže

LS: ano ano.

SM: to sme ju taky obdi- na té sem taky byla určitě aspoň dvakrát, to
mě a hrál tam dokonce se objevil jako novej herec Vrchota ((Robert
Vrchota))

LS: hm

SM: to byl tehdy krásnej vysokej mladík štíhlej, dneska když se objeví
ještě sem tam v ňáké podružné roli tak, váží aspoň metrák.

LS: ((smích))

SM: tak si člověk říká, jak mu

Konec rozhovoru
1

Miloslava (1925) 0.0 3:1426
Whole interview

Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 19.5.2009, Brno

Rok narození: 1925: Narátorka měla jednoho bratra, který ale zemřel
v útlém dětském věku.

Povolání rodičů: Otec inženýr a vedoucí regulačního oddělení. Matka
v domácnosti.

Bydliště do roku 1945: Do 1930 ulice Tučkova (Veveří), poté do 1934
asi na Tůmové (Žabovřesky), poté Masarykova čtvrť.

Povolání: Narátorka vystudovala učitelský ústav, od roku 1945
pracovala jako učitelka mimo Brno, o rok později dokončila speciální
pedagogiku (ne na VŠ) a nastoupila v brněnské mateřské škole pro
děti s vadami sluchu a řeči, kde pracovala až do důchodu.

JV: takže dneska je devatenáctého května, mám tady paní Miloslavu
M.. vy ste ročník dvacet pět?

MM: ano, dvacet pět.

JV: a teď tedy bysme si paní Menšíková ee na začátek vlastně
sesumarizovali takové ty základní věci. vy ste se narodila konkrétně
kde?

MM: já sem se narodila v Brně,

JV: hm

MM: a, tak úplně jako dítě sme žili na Tučkové a potom sme se
přestěhovali do Žabovřesk, kde sme bydleli několik, dost roků a
právě ty Žabovřesky že byly blízko k tomu kinu, tak právě proto sme
to tak často navštěvovali. potom sme se odstěhovali do Masarykovy
čtvrti, takže pořád to bylo jako ten spád tam dolu.

JV: a na té Tučkové ste bydleli do jakého roku?

MM: to sem byla malá, to sem tak myslím do těch pěti let. hm a pak
ste tam bydlela vlastně v té další lokalitě v jakém časovém rozmezí?

MM: ee tam sme bydleli tak do mé druhé třídy, tam sme nebydleli
dlouho.

JV: do vašich devíti let?

MM: ano

JV: takže asi do roku třicet čtyři.

MM: ano, ano.

JV: a pak ste šli do té Masarykovy čtvrti.

MM: ano pak sme bydleli v té Masarykově čtvrti.

JV: a tam ste bydleli až do, protože my to máme,

MM: no tam sem bydlela prostě až do, až do svých osmadvaceti let,
kdy sme se, sem se provdala a vodstěhovala sem se z Brna.

JV: my to máme ohraničené rokem čtyřicet pět, takže do roku čtyřicet
pět ste tam pořád bydlela.

MM: ano, ano pořád, ano.

JV: a povolání vašich rodičů bylo jaké?

MM: tatínek byl inženýr a dělal na městě na regulačním oddělení a
maminka pochopitelně byla, jako v domácnosti.

JV: hm, žena v domácnosti. měla ste další sourozence?

MM: měla sem bratra, ale ten umřel jako miminko, ve čtyřech
měsících.

JV: jinak ste teda byla,

MM: jinak sem byla sama.

JV: hm a dosáhla ste jakého teda vzdělání?

MM: já sem dělala gymnázium a potom sem dělala na učitelském ústavě
a skončila sem teda jako učitelka, nějaký sme dělali potom ty
aprobace nebo co to bylo k tomu potřeba, ale vysokou školu ne.

JV: a ten učitelský ústav, to je vlastně jako by byla dneska nějaká
nástavba k tomu gymnáziu, že ste si rozšířila jakoby ty určité
znalosti v té oblasti,

MM: ano, ano

JV: ale není to jakoby klasická vysoká škola.

MM: ne.

JV: a pak ste učila?

MM: ano. pak sem učila,

JV: hm

MM: a nakonec, protože sme byli mimo Brno a potom když sme se do
toho Brna vrátili, tak sem si udělala částečně speciální pedagogiku,
a byla sem potom mnoho let na mateřské škole pro vadně mluvící, kde
sme měli děti s vadama řeči a byly tam aj afázie a prostě děti
všelijak, nedoslýchavý, se ztrátou sluchu a tak dál.

JV: a do zaměstnání jste poprvé nastoupila v roce...

MM: v roce, počkejte, ee začala sem učit mimo Brno a to bylo hned
v září čtyrycet pět.

JV: takže vlastně těsně po válce.

MM: těsně po válce, ano. eště se pamatuju, že to nebylo v Brně, tak
sme jezdili vlakem a dobytčákama.

JV: hm a pak ste se vrátila zpátky do Brna.

MM: pak sem se vrátila zpátky do Brna.

JV: a to bylo kdy? za jak dlouho? jak ste dlouho působila [mimo
Brno]

MM: [nebyla sem dlouho] byla sem byla sem mimo Brno asi rok jenom.

JV: a pak v tom ústavě ste působila až do důchodu?

MM: ano, až do důchodu.

JV: nezměnila ste už teda pracoviště.

MM: ne ne ne. pak sem ještě několik roků chodila jako na zástupy,
ale to sem chodila všechno jako na speciální školy.

JV: a vzpomněla byste si, v jakém roce skončilo vaše pravidelné
navštěvování kin? do kdy ste chodila často.

MM: no, vlastně to skončilo, první bylo, co sem intenzivně chodila,
tak to bylo em do devětatřicátého roku. potom za války vzhledem
k těm poměrům a k tomu, tak sem taky chodila, ale už ne tolik. no a
v pětaštyřicátém roce, to už mimo Brno, tak to sem začla chodit málo
a to sem už chodila teda taky do jiných kin, různě se to střídalo,
ale to sem chodila většinou v tak, v rámci nějaké schůzky, jo. no a
potom, když sme se odstěhovali, tak sme bydleli přes deset let
v Kyjově, no a tam sme chodili taky skoro pravidelně. tam bylo
v sokolovně kino, potom se tam otevřelo aj letní kino a tam sme
chodili taky pravidelně.

JV: a vy když ste se, když ste se vrátili zpátky z Kyjova do Brna?

MM: tak to sme, tak to sme chodívali, to sme se nastěhovali do
Králova Pole, já bydlím teď v Králově Poli a tam byly dvě kina,
takže sme chodili taky dost často.

JV: a vrátili ste se v jakém roce?

MM: vrátili sme se v roce šedesát osm.

JV: a ještě jedna věc, vdávala ste se v jakém roce?

MM: já sem se vdávala v roce čtyrycet osm, no a potom sem se
rozvedla a znovu sem se vdala až v roce sedmdesát.

JV: a tímhle bych teda uzavřel takovou tu první část a mohli bysme
se dostat dále, teď se vás budu ptát na vaši dětskou zkušenost, to
znamená zhruba do těch deseti jedenácti let, v době, kdy ste vlastně
navštěvovala obecnou školu.

MM: ano.

JV: a ta moje první otázka je ee asi zřejmá ((smích)) vzpomínáte si
na svojí první návštěvu kina?

MM: víte že ne.

JV: a vzpomněla byste si, dobře, zeptám se takhle, vzpomněla byste
si na tu vaši vůbec nejranější, na ten váš nejranější zážitek? na
vaši nejranější vzpomínku? nemusí to být nutně první, ale jenom tu,
kterou si opravdu pamatujete, jakoby ne- nejstarší.

MM: no, já si, já si pamatuji právě s tou mou babičkou, pamatuji si
přesně cestu kudy sme chodívaly, to kino, ale jaký to byl film, to
už opravdu nevim.

JV: a to ste ještě bydlela na Tučkové nebo [už ste se přestěhovala]

MM: [ne ne, to sme] to sme bydleli na té Tumové už.

JV: na té Tumové.

MM: ale vím, že to byl film, nějaký americký film, se šilej
templovou ((Shirley Temple))

JV: hm

MM: to si pamatuju.

JV: to vám mohlo být kolik let?

MM: tak co já vím, do první třídy?

JV: tak šest sedum?

MM: no, tak nějak.

JV: ee, vy ste s tou babičkou asi chodila často.

MM: ano, s babičkou sme chodily často, určitě to bylo každý týden.

JV: dá se říci jednou dvakrát týdně?

MM: no, dvakrát ne, ale jednou určitě.

JV: a babička byla právě ten člověk, se kterým ste navštěvovala
kino. maminka nebo tatínek [vás nebrali tak často]

MM: [ne, ne] ale oni, pokud já si vzpomínám, ale vůbec nechodili.

JV: vůbec nechodili do kina.

MM: vůbec nechodili. a moje maminka, ee moje babička byla velice
společenská

JV: hm

MM: až do vysokého stáři a vlastně mně nahrazovala maminku. já jsem
přišla ze školy a šla jsem rovnou k babičce.

JV: takže vidim, že ste měly takový velice úzký vztah.

MM: ano. ona babička taky, já sem jako dítě byla, a ještě mně to
zůstalo dodneška, já sem hrozně chtěla všechno vědět a babička byla
jediný člověk, který mi nikdy neřekl nevotravuj. a vždycky mně
prostě tu informaci podala.

JV: takže se dá říct, že třeba s maminkou nebo s tatínkem ste v kině
vůbec nebyli.

MM: ne, ne.

JV: nebyla, nikdy.

MM: ne, v divadle ano, ale v kině ne.

JV: v kině ne.

MM: v kině ne.

JV: chodila ste do kina ještě s někým jiným než s babičkou? třeba
s nějakou kamarádkou nebo třeba,

MM: ne, no tak to sem byla jako dítě a ta obecná škola, to
neexistovalo, abych tam šla sama.

JV: a později, až ste byla trošku starší, ještě v těch třicátých
letech,

MM: nó,

JV: dejme tomu do roku třicet devět.

MM: no, ne. ne, vždycky jenom s tou babičkou.

JV: s babičkou. dobře tak kdyžtak pak se ještě dostaneme k době
protektorátu, za nějakou dobu, takže to pak, se vás zeptám dál. a
jaké kino ste navštěvovala nejčastěji, nebo která kina ste
navštěvovala s tou babičkou?

MM: s tou babičkou to bylo vždycky do Lucerny ((Lucerna)).

JV: vždycky do Lucerny ((Lucerna)).

MM: vždycky Lucerna.

JV: a nikdy ste nezamířily nikam jinam.

MM: ne, nikdy sme nezamířily nikam jinam. ono, já, ono to bylo taky
tím, že jednak sme bydleli ještě tehdy ta doprava městská byla tedy
slabá, tak my sme chodily vždycky pěšky a tam to bylo teda nejblíž a
mimo to babička mě potom už brala na filmy, takzvaně mládeži
zakázané, na kterých teda vlastně nebylo nic závadného, ale v té
době to tak bylo, takže já sem ve svých třeba dvanácti letech viděla
třeba filmy, mládeži nepřístupné, protože babička to tam měla tak
zařízené, protože jak se začalo hrát, tak nám tam přistavili dvě
židle a sledovala sem ten film, protože jinak bych se tam na to teda
nedostala.

JV: to mně pan doktor Skopal říkal, že ste chodila s babičkou na
nepřístupné filmy.

MM: no, ano.

JV: vy ste se tam dostaly, protože ona tam měla toho známého.

MM: ano, ano.

JV: takže s tím nebyl žádný problém.

MM: ne.

JV: on vás pustil normálně.

MM: no ano.

JV: a vy ste seděly na těch dvou židlích někde bokem nebo...

MM: to sme seděly, no, tak nám to přistavil vedle řady, ano.

JV: v první řadě?

MM: ne, ne, to sme vždycky sedávaly tak v té druhé polovině.

JV: tak to je teda zajímavé, to sme tu ještě neměli.

MM: tehdy v první řadě seděl jenom ten, kdo měl korunu na kino.

JV: hm

MM: stálo v první a myslím v druhé řadě korunu, protože to byl
udělané tehdy tak, že ste měl <úplně zvrácenou hlavu>.

JV: paní C. říkala, že v první řadě vždycky seděli největší
rošťáci, ale tak ((smích))

MM: tak v Lucerně ((Lucerna)) ne.

JV: možná na nepřístupné filmy už moc rošťáci nechodili. ale takže
důvod, proč právě tohle kino bylo především, že bylo nejblíž.

MM: ano, ano.

JV: ste nemusely nikam daleko

MM: ano, ano.

JV: jaký byl váš, jaký byl názor vašich rodičů na chození do kina,
souhlasili s tím nebo vyjadřovali se k tomu aspoň nějak.

MM: nevyjadřovali se k tomu vůbec nijak, prostě když sem byla
s babičkou, tak sem mohla dělat to, co babička řekla.

JV: takže to ste měla dobré ((smích)) a ještě se zeptám postoj,
postoj školy k chození do kina, byl nějaký? vyjadřovali se třeba
učitelé?

MM: ne, vůbec ne, to si nikdy nevzpomínám, že by se nás byli ve
škole na něco takového ptali, ale chodilo se i se školou.

JV: takže vás nevarovali, že by to bylo nějakým způsobem [mravně
závadné]

MM: [ale né] ale dyť my sme si, dyť já sem měla od třetí třídy jako
učitele třídního Plevu ((Josef Věromír Pleva)), co napsal Malého
Bobše ((Malý Bobeš)).

JV: jo.

MM: no a ten teda rozhodně byl natolik světskej, že ten se vůbec
takový věci a i kdyby to byl zjistil, tak nad tím mávl rukou.

JV: a kdyby zjistil, že chodíte s babičkou na nepřístupné filmy

MM: no tak, no né, on se s babičkou dobře znal, protože babička,
nejenom že se mnou chodila do kina, jezdila na mě, se mnou na naše
školní výlety, když prostě bylo ve škole něco k vyřízení, tak prostě
přišla babička. babička prostě fungovala.

JV: byl pro vás film v tomhle věku důležitý?

MM: byl. já sem se na to vždycky velice těšila.

JV: chodila ste ráda.

MM: chodila sem moc ráda.

JV: a bylo to z důvodu toho, že ste vlastně s tou babičkou trávily
společně čas anebo, nebo,

MM: ne, jednalo se čistě jenom o to kino, páč s babičkou sem trávila
volný čas i jinak.

JV: a takže se zeptám, to, co vás na tom lákalo, nebo proč ste tam
chodila ráda, na nějaké ty důvody, vzpomněla byste si?

MM: no, připadalo mně to takový, když se šlo do kina, takový
sváteční, teď sem tam viděla něco, co sem normálně neviděla, protože
to byly všechny ty prvorepublikové filmy ať už to byly naše nebo ty
cizí, tak to byly takové ty limonády, které se mi teda jako dítěti
velmi líbily, no tak to byl asi ten důvod.

JV: měla ste nějaké oblíbené herce v té době?

MM: no, vzpomínám si na tu širlejku ((Shirley Temple))

JV. hm

MM: na tu si vzpomínám, na ty filmy jak se jmenovaly, to bylo
všechno skoro na stejné kopyto, ale ty filmy se mně s ní velice
líbily, protože ona bylo opravdu velice jako dítě, jako herečka byla
velice půvabná, uměla tančit, uměla zpívat a potom co si pamatuju,
že tehdy už, asi na dvou těch filmech, byl záběr, pár těch záběrů
barevných.

JV: a to teda bysme mohli říci, že to byly roky, nebo rok em raná
třicátá léta?

MM: no, no tak, no, ano. mně bylo v pětatřicátým deset let a to bylo
možná i předtím.

JV: takže ještě ta obecná škola.

MM: ano

JV: bavila ste se pak třeba ještě o tom s kamarády, se spolužáky,
oni nevím jestli do kina chodili nebo jak moc, ale jestli třeba to
chození do kina, ty filmy ty herci, hráli pak roli ee ve vašich
ňákých dětských hrách, nebo písničkách,

MM: ne

JV: nebo ve společných debatách.

MM: ne, bavila sem se o tom, protože několikrát byla se mnou a
s babičkou moje tehdy velmi dobrá kamarádka ze školy, tak ta
několikrát šla s náma, no tak sme jako děti pár slov o tom
prohodily, ale že bysme si na to hrály, nebo že by to na nás
působilo, to ne.

JV: ta znalost filmu nebyla důležitá pro konverzaci

MM: ne, ne

JV: společenskou [nebo dětskou]

MM: [no já sem vždycky] i když sem ráda chodila do kina a ráda do
divadla, tak i myslím i jako dítě sem byla velice realistická a
prostě sem to voddělovala vod toho normálního života, to bylo něco
velice hezkýho, ale rozhodně to na mě nijak takhle nepůsobilo.

JV: dobře, takže tímhle bysme to mohli uzavřít a dostali bysme se
dál, k nějakým diváckým návykům. a teď bysme se pohybovali od konce
té obecné školy, to znamená měšťanka až tedy rok třicet devět, do
protektorátu, než, než začla válka, což je teda období asi ve vašem
případě nějakých šesti, šesti sedmi let.

MM: ano

JV: v roce třicet devět vám bylo čtrnáct.

MM: ano a chodila sem na gymnázium, páč sem chodila na gymnázium od
primy.

JV: a gymnázium ste vlastně dokončila v roce čtyřicet jedna?

MM: čtyřicet čtyři.

JM: čtyřicet čtyři, jo.

MM: to byl osmiletej.

JV: takže vlastně v tomto, v tomto časovém období nedošlo k nějaké
závažné změně ve vašem životě jako svatba nebo ee zaměstnání že
byste si našla, to vlastně bylo až po té válce všechno.

MM: ano, ano.

JV: dobře.

MM: no, ale koncem té války, tak vod těch vosumnácti let už sem
chodila s jedním mládencem teda, to už sme do kina chodívali na
nějaké ty německé filmy my spolu.

JV: čtyřicet čtyři.

MM: ano.

JV: a v tomto období teda vod konce obecné školy do toho roku třicet
devět ste chodila do kina jak často, to už ste byla starší přeci
jenom.

MM: no, tak em ještě tak v té primě, sekundě, možná i tercii sem
pořád chodívala s tou babičkou.

JV: s babičkou.

MM: no a myslím až do toho protektorátu sme chodívaly teda často.

JV: s babičkou.

MM: ano, pořád s tou babičkou. tak, že bych chodívala s kamarádkou
někdy to, to si vůbec nevzpomínám, to sem nechodila.

JV: ani za toho protektorátu?

MM: ee, ani za toho protektorátu. to, potom když začal ten
protektorát, tak to delší dobu sme teda nechodili vůbec do kina,
protože to byly jako venku zatmění a takový poměry, to vlastně
prakticky sme teda trávili doma. no a potom, když už sme si na to
zvykli, zůstalo to stejný, ale když už sme si na to zvykli, tak sme
chodili do toho, do těch kin, ale těch českých filmů bylo málo, no a
tak sem byla na některých těch německých kinech. no ale, oni měli,
oni vlastně dělali takový jakoby revi ((revue)). a ty reví
((revue)), protože to bylo něco v té době nevídaného, tak to se mně,
jako děj skoro žádnej, ale to se mně líbilo.

JV: k tomu se dostaneme, až budeme u toho protektorátu. a to teda
bylo ještě před tím než ste začala chodit s tím mládencem.

MM: ano, ano

JV: takže v nějaké takové té časové rovině mezi [tím, co ste byli
doma, než ste začala žít vlastním nějakým]

MM: [ano, ano, ano]

JV: privátním životem, takže ste navštěvovala tyhlety reví
((revue)). dobře, a v tomto, v tomto čase ste pořád navštěvovala do
toho roku třicet devět ještě pořád tu Lucernu ((Lucerna)) nebo už
ste chodila třeba i do jiných kin s babičkou?

MM: no, s babičkou si vzpomínám jenom, že sme byly někdy ve skale
((Scala)) a v Alfě ((Alfa)), ale málo kdy. my sme hrozně moc
chodívaly do té Lucerny ((Lucerna)). no a já sem ještě loni byla v
Lucerně ((Lucerna)) a teď se tam zase chystám, protože to je jedno z
hrozně mála kin, který funguje pořád.

JV: funguje pořád, to je pravda.

MM: a přestože uvnitř je to teda vyspravený, tak ten prostor a ten
jak to tam bylo, to zůstalo naprosto stejný.

JV: bylo naopak nějaké kino, které ste neměla ráda?

MM: hm, ani si nevzpomínám, teď nemám ráda multikina. to, to už
prostě není kino, to už není ono. v těch kinech dřív to bylo takový,
takový intimní, prostě jak se zhaslo, tak člověk se jenom na to
soustředil a nepil šťávu a nejedl buráky a já nevim co všecko vokolo
a nebavil se.

JV: to je docela dobrá totiž jako narážka, protože sem se chtěl záhy
zeptat, jak ste se chovala při ee sledování filmů, jestli ste třeba
popíjela nápoje,

MM: kdepak, kdepak to ne, to neexistovalo, to sem byla naprosto na
to soustředěná, ale zajímavý je, že v těch,

(rozhovor na 11 sekund přerušen z důvodu příchodu třetí osoby)

MM: zajímavý je, že sem si vzpomněla, teď nedávno, už mi to úplně
zapadlo, že v kinech vždycky bývala přestávka. zřejmě proto, že z
těch technických důvodu, jo tam ňák to museli na jiný kotouč nebo
přetočit, a v té přestávce se teda prodávala limonáda a nějaký
lízátka a takový věci.

JV: a to ste si teda vy nikdy nekoupila.

MM: nejvýš nějakou tu limonádu když sem měla, když bylo v létě a
bylo teplo nějakou žíz- žízeň, ale jinak já sem teda byla vždycky
soustředěná na to.

JV: a ostatní diváci, kolem vás, kupovali potraviny, nápoje,

MM: no, kupovali, ale ne nějak moc, ale že by se nějak moc, v té
přestávce většina zůstala sedět.

JV: hm

MM: takže on tam chodil s tady s tím a jakmile se zhaslo, konec.

JV: takže ani třeba nějaké, nějaké hlasité projevy, jako tleskání,
hvízdání, komentování,

MM: ne, to tehdy nebylo, to tehdy nebylo.

JV: ani když ste byla mladší? a třeba chodili ste na nějaké dětské
filmy, nevim, říkala ste se školou? do kina.

MM: ano chodili sme se školou do kina, třeba si vzpomínám, že sme
byli se školou na filmu o Rastislavu Štefánikovi ((Milan Rastislav
Štefánik)).

JV: hm

MM: dodneška si vzpomínám, ten herec co ho hrál, menoval se Rogoz
((Zvonimir Rogoz)) a tu jeho milou hrála Oličová ((Karla Oličová)),
<to teda nevím> že si na ty ména ještě pamatuju,

JV: to bylo ještě v obecné nebo v měšťance

MM: obecná, to byla obecná, a dodneška si velice dobře na ten film
pamatuju a to teda vopravdu, protože sme tam šli se školou a byly
tam taky jiný školy, čili to bylo čistě jenom pro školy, no tak tam
teda jako ten klid a to moc nebylo.

JV: a projevovali se především pravděpodobně když už tak kluci
předpokládám.

MM: no, samozřejmě, samozřejmě.

JV: ee dobře, tak vy ste tady teď nakousla jeden film, vzpomněla
byste si, co vás na něm tak upoutalo, nebo z jakého důvodu si ho tak
pamatujete?

MM: no, pamatuju si ho z toho důvodu, že teda jako se mluvilo tehdy
Masaryk, Beneš, Štefánik a o tom Štefánikovi se mluvilo hodně, no,
mluvilo se i teda o tom jeho konci, jak to bylo, jak by to bylo
vypadalo, tady tyhlety debaty zase vedl můj tatínek doma, ale né
teda se mnou, jo, třeba s maminkou, jo, ale protože ji, já jak sem
slyšela, že se někde bavili, tak sem šla vždycky poslouchat. no a
tak proto, proto, a pak nám taky samozřejmě pan učitel vykládal o
tom, takže ten film, se mně jako líbil a zaujal mě.

JV: a to vám mohlo být kolik let?

MM: co já vím, devět, deset.

JV: hm. my pořád mluvíme o té Lucerně ((Lucerna)), je to nasnadě,
protože ste do ní chodila poměrně dlouhou dobu, vlastně až do toho
roku třicet devět?

MM: ano

JV: s babičkou. ale poté, už teďka se dostanem do toho protektorátu,
kdyžtak se k tomu ještě vrátíme, jenom abych věděl, pak ste
navštěvovala i jiná kina?

MM: ano, chodili sme dost často do kina Metro,

JV: hm

MM: to bylo na Lidické, tam jak je dneska městský divadlo,

JV: hm

MM: a to bylo velice hezký a příjemný kino. tam sem chodívala hrozně
ráda, chodívali sme tam vždycky sme, prošli sme tam Slovan, tam tu
pasáž, tam sem chodívala, tam sme chodívali často. potom sme
chodívali dost často do Alfy ((Alfa)),

JV: hm

MM: a občas sme chodívali i do takových malých kin, protože sme
nechodili do kin, ale chodili sme na filmy, na filmy a na herce,

JV: takže, hm

MM: a pokuď, pokuď ten film se hrál někde, třeba si vzpomínám že v
Židenicích bylo kino Svět ((dříve Hvězda, Astra)). tak tam sme taky
byli několikrát, protože ten fi-, hrál se tam určitý film, který sme
chtěli vidět, ono to bylo tak že, nebylo to tak rozdělený jako
dneska, že byly ty premiérový kina, ale em tam se to hrálo, třeba
týden, to sme se ňák na to třeba nedostali, tak sme šli až pak tam.

JV: takže pro vás nebylo důležité při výběru konkrétního filmu ee
nebylo pro vás důležité to kino [jako takové, ale především teda]

MM: [né, né, né] ten film, ano.

JV: a vy ste říkala, že ste měla hodně ráda tu Moravu ((Morava,
dříve Bio Metro)).

MM: Moravu ((Morava)) a Jadran.

JV: Moravu ((Morava)) a Jadran a Metro.

MM: no to Metro, to bylo ještě tam Morava a Jadran, tam sme
chodívali, tam sem chodívala až teda když sme se pak přestěhovali do
toho Králova Pole po roce sedmdesát.

JV: hm a to Metro ste měla tak nejradši dá se říct.

MM: to, to Metro, no, třeba Alfa, to se šlo dolů, dolů, pořád dolů.
kdežto to Metro bylo, ten sál byl prostě v rovině, jo, nebylo to tam
nějak, no, to Metro na mě tak nejlíp působilo, to sem měla
nejraději.

JV: takže to bylo především díky těm jeho [prostorovým dispozicím]

MM: [ano, ano, prostorovým] dispozicím, ano.

JV: kvůli tomu interiéru

MM: ano, ano.

JV: a do Lucerny ((Lucerna)) ste chodila stále, i v čase [kdy ste
navštěvovala už i jiná kina]

MM: [ano, ano, ano, ano]

JV: a kromě tady těchto kin, chodila ste třeba i ještě do jiných
kin? sme vyjmenovali Alfu ((Alfa)), Metro, Moravu ((Marava)),
Lucernu ((Lucerna)), navštěvovala ste i ještě nějaká jiná kina?
vzpomněla byste si?

MM: no třeba Kapitol a skalu ((Scala)), to většinou ty mě-, v tom
okruhu středu města.

JV: vzpomněla byste si na ty rozdíly mezi jednotlivými kiny?

MM: no po jaké stránce myslíte ty rozdíly?

JV: iteriér, přístup zaměstnanců, uvaděčů, k divákům,

MM: no, ee

JV: sál kina, foajé ((foyer)), pokladna, všechny ty věci, které tam
vlastně jsou.

MM: no, mys- myslím si, že tady tohle se začlo projevovat spíš až
později, anebo sem si jako dítě toho nevšímala, ale vím, že třeba
byly, všude byly uvaděčky, které si vzaly lístek a dovedly vás až na
místo, a to bylo všude,

JV: ve všech kinech

MM: ve všech kinech, všude se tak jako jednalo, což úplně se pak,
úplně se v pozdějších letech opustilo, prostě máte lístek teď
samozřejmě tam není úplně světlo, je tam přítmí i před tím než se
začne hrát, když tam chodí lidi, takže někdy byl dost problém si to
místo najít.

JV: tenkrát bylo tedy rozsvíceno.

MM: nebylo, taky bylo takové příšeří.

JV: hm, myslíte že bylo menší nebo větší, <nebo stejné>

MM: no, teď je větší

JV: dneska je teda poměrně velké

MM: ano, velké. to když sem byla naposled v té Lucerně ((Lucerna)),
tak tam byla skoro tma.

JV: hm a ta praxe toho, vlastně uvádění nebo přivádění na to vaše
místo, ta trvala vlastně do kdy jen tak pro zajímavost? abysme si
udělali obrázek.

MM: já myslím, že to bylo ještě za toho protektorátu.

JV: hm, myslíte, že ještě tedy do padesátých let? třeba, nebo, s
převratem to nějak vymizelo.

MM: no, no já sem potom už teda do toho kina chodila málo, protože
sem taky potom byla mimo Brno zaměstnaná tak sem jenom sem
dojížděla, no, no já si myslím že tak ještě za toho protektorátu a
pak, pak už bych řekla, že to moc nebylo.

JV: každopádně to je hodně zajímavá zkušenost nebo, nebo věc,
vlastně o tomto ještě žádný pamětník nemluvil, nebo aspoň si na to
nevzpomněl při rozhovoru.

MM: no protože to, to je, mně to tehdy připadalo takový, no, ti lidi
právě že vás uváděli, tak ste si je pamatoval, oni vás samozřejmě
ne, ale vy ste si ty lidi pamatoval, kdo tam byl, takže člověk
zjistil, jestli je tam ten stejný nebo jestli je tam někdo jiný a
jako dítě sem měla pocit jako, takový příjemný pocit, jak kdyby mě
tam někdo vítal nebo něco takového.

JV: a hrály tyto nějaké rozdíly, my sme se vlastně k těm rozdílům
ještě nedostali, jenom ste zmínila, že ty uvaděčky tam byly všude,

MM: ano

JV: hrály nějaké rozdíly v tom kinu, ať už teda mluvíme o tom
chování těch zaměstnanců nebo nějakých těch prostorových
dispozicích, hrály pak třeba rozdíly ve vašich preferencích? že ste
si řekla, tak půjdu teda radši do tohodle kina než do nějaké tam
teda blechárny, tam to opravdu nemám ráda.

MM: no, určitou roli hrály, ale největší roli hrál ten film, takže
samozřejmě do takové blechárny sem šla pouze tehdy, pokud tam byl
nějakej film, kterej sem chtěla vidět a kterej sem jinak nestačila,

JV: kterej vám za to stál.

MM: ale jinak, kterej mně za to stál, ale jinak do takových těch,
těch určitých, to sem chodila dost nerada.

JV: vzpomněla byste si na nějaké jejich názvy?

MM: názvy ne, ale dodneška to vím a je tam <sekn hend> ((second
hand)), je to rožek Domažlické a Štefánkové ((kino Elektra)). a eště
je tam, já vim jak to kino vypadalo, a ještě je tam z boku, kdysi
bylo tam ještě dost dlouho vidět jenom napsáno kino. a tam byl vchod
a tady z této druhé strany byl východ a na to kino si vzpomínám a to
byla vopravdu taková blechárna. a ty prostory, co sou tam, tak ty
tam takový sou a je v nich dneska sekn hend ((second hand)).

JV: nevzpomněla byste si, v čem to kino na vás působilo tím dojmem
blechárny? jako,

MM: no tak takový víte to bylo, em, takový omšelý to tam bylo, no a

JV: byl tam cítit nějaký zápach třeba?

MM: no tak to, to ani ne, ale bylo to takový omšelý a měla sem i
pocit, že tehdy, tehdy totiž byly v, podle ceny byly dost rozdílný v
těch kinech místa. taky ty lepší kina měly takzvaný lóže, jo, kde
teda to vypadalo jako malá lóže, jako v divadle, no a tam teda byl
člověk, že okolo něj neseděl kdoví kdo, před ním neseděl kdoví kdo,
to člověku vadilo, protože tehdy ještě nebylo to v těch kinech tak,
že by to bylo natolik zvednutý, že vám ta řada před váma vůbec
nevadila, jo, takže tehdy opravdu byly ty sedadla tak a teď mezi
tím, ty další sedadla a vy ste se koukala tou uličkou a to si
vzpomínám kolikrát, že sem seděla takhle celý film, abych něco
viděla.

JV: že před vámi seděl někdo vysoký a vy ste neviděla přes něho

MM: no, no, dost to dost vadilo.

JV: to chápu. a ňáký dojem, který na vás zanechalo třeba určité kino
si řekla, tak tohle je opravdu jako kino pro lepší lidi, že bylo
nějakým způsobem honosné nebo monumentální v nějakém aspektu a
naopak, že ste si říkala, tohle je kino spíše pro,

MM: no, byl rozdíl mezi těma kinama, ale já sem to nikdy takhle
nebrala, já sem se na to nikdy nedívala

JV: [a spíš to ten subjektivní]

MM: [tak třeba ta ta skala ((Scala)),] ta byla taková, taková jako
lepší, jo, že tam bylo aj dole bylo takový to bifátko, kde se
prodávaly všelicos takový ty bombóny a já nevim co všecko a to bylo
opravdu takový kino na tehdejší dobu, skutečně ty druhý tak
nevypadaly.

JV: hm a kino Alfa třeba?

MM: kino Alfa, z toho kina Alfu, Alfy, si vzpomínám, to je zajímavý,
nejvíc na ty šatnáře a šatnářky. tam byla velká šatna a tehdy se
dávalo teda do šatny v kině zcela běžně. taky to bylo teda i
způsobem jak sme se tehdy oblíkali. i na jaře se nosil třeba
kostýmovej kabátek, v kterým se nesedělo a tam si vzpomínám, že byla
veliká šatna a tam ty šatnářky byly teda velice obratný a šikovný.

JV: dobře, takže tím pádem bysme měli tak nějak ty kina probrané,
důležité je teda u vás že, kam vás to nějak táhlo, nebo kde ste se
opravdu cítila dobře, tak to bylo to kino Metro na Lidické, v hotelu
Slovan.

MM: ano, ano.

JV: tam ste chodila nejčastěji.

MM: tam sem chodila nejčastěji.

JV: pak teda vlastně to je to období určité té bubliny mezi tím
obdobím strachu, když ste radši byli doma a nevycházeli,

MM: ano, ano.

JV: takže to ten protektorát a tím obdobím kdy už ste teda měla toho
přítele a chodili ste, spolu. tak v této době, chodila ste s nějakou
partou přátel do kin? v těch čtyřicátých letech.

MM: ne. ne, ale můžu vám říct, že tehdy ani takový party nebyly. to
pokud bylo tak ee byly dvojice, kamarádky nebo kamarádi, ale takový
tak jak sou takový ty party, to jak to nebývalo.

JV: myslím třeba spolužáci ze školy

MM: ne, ne

JV: nepřátelila ste se ve více lidech.

MM: no my sme byli, já sem totiž do toho gymnázia, co sem chodila ty
čtyři roky, tak sem chodila, to bylo vlastně klášterní gymnázium.
dodneška funguje na Lerchové ulici, je tam, je to teď jazykové a
tam, to bylo pro dívčí a bylo to pro celou Moravu, to znamená, že
oni tam bydlely v iternátech, takže nám, který sme byly z Brna, nás
bylo poměrně málo, tak sme se kamarádily jenom ty co sme tak poblíž
bydlely, té školy, a co sme spolu chodily. ale ani si nevzpomínám,
že by oni byly nějak moc, chodily do kina.

JV: a třeba nějaké děti v okolí vašeho bydliště, Masarykovy čtvrti
anebo ještě předtím, když ste bydleli, nehráli ste si třeba
společně.

JV: no tak to sme si společně hráli, ale já mám pocit, že do toho
kina jich chodilo hrozně málo.

JV: takže se nedá říct, že by to kino sloužilo jako nějaký sociální
prostor, kde byste se stýkali, navzájem,

MM: ne, ne, rozhodně ne, rozhodně ne.

JV: já se teď vrátím trošičku zpátky, chodila ste do kostela?

MM: no, do kostela sem chodila.

JV: v neděli.

MM: v neděli.

JV: pravidelně.

MM: no, pravidelně a právě ty čtyři roky, který sem chodila tam do
toho gymnázia a tam byla kaple a já hrozně ráda do dn-, hrozně
nerada dodneška ráno vstávám a my sme tam musely chodit v neděli na
mši svatou v osm hodin, přestože v kostele vedle byla desátá. když
to ještě toto není nic s tím kinem společného, ale když o tom ještě
tak mluvíme, tak jak sem přicházela teda k rozumu, během těch čtyř
let, v tom klášterním gymnáziu, tak sem se na lecos začla dívat teda
kriticky,

JV: což je vymezeno teda rokem čtyrycet, ee rokem třicet devět až
čtyřicet čtyři?

MM: ne, to už sem chodila, já sem potom chodila vod kvinty, to
znamená čtyřiačtyřicet sem maturovala,

JV: vy ste chodila na osmileté gymnázium.

MM: ano a to už sem nechodila tam. tam totiž to bylo klasické a tam
byla latina a byla tam i řečtina a řečtina, latina, to je vynikající
věc, ale řečtina teda na nic, tak já sem přešla potom na reálné
gymnázium, mendlovo gymnázium ((Gymnázium J. G. Mendela)), no ale to
už byla válka, nebo teda protektorát a to sme neměli budovu, takže
sme chodili různě po školách, půl roku tam, půl roku tam.

JV: do primy ste nastoupila teda ještě,

MM: tady

JV: v roce, v roce jakém? abysme to teda měli.

MM: no, šest a pět je jedenáct, takže v roce třicet šest.

JV: hm a to už teda můžeme považovat za nějaké období, kdy vlastně
ste byla v pubertě a začala ste se na ty věci dívat

MM: no to ještě ne, to ne. tehdy puberta byla až tak ve čtrnácti,
patnácti ((smích)) to nebylo tak brzo jak dneska.

JV: takže až kolem těch čtrnácti patnácti přišel ten věk, kdy ste
začala ty věci hodnotit kritičtěji.

MM: ano, ano. no tak to už sem se na to dívala, prostě něco jiného
se říkalo, něco jiného se dělalo.

JV: takže vlastně s tím jak začala válka.

MM: ano.

JV: mě právě zajímalo, když sem se ptal na ten kostel, tak jestli
ste někdy nebyla účastna toho, že by na faře vám pouštěl pan farář
nebo kazatel nějaký film, pro děti, pohádku nebo tak.

MM: ne. a pokud vím, tak to tedy neexistovalo.

JV: hm

MM: to tedy neexistovalo vůbec.

JV: jedna paní právě říkala, že jim to pouštěl.

MM: no tak kdoví kde to bylo, no ale tam, tam rozhodně ne, protože
tam byl farář, tam byl docela tak dobrý světský, ale jinak to tam
bylo strašně bigótní, takže to vůbec nepadalo v úvahu.

JV: stávalo se, že by vám návštěva kina nějak někdy zabránila, ee,
<že by vám návštěva kostela> zabránila jít do kina a samozřejmě
naopak, že byste upřednostnila někdy,

MM: ne, ne

JV: jedno nebo druhé.

MM: to se tam vešlo klidně, ale fakt je, že když sem začala chodit
na to klášterní gymnázium, víte to sou věci, na který si člověk tak
nevzpomene hned, až jak se ptáte, tak tam vopravdu kdysi byl ňákej
problém s tím, že některá ta dívka, já teda ne, byla v kině a ta
sestra ji ňák cestou viděla nebo něco takovýho a dost to teda
nehezky zkomentovala.

JV: hm a vzpomněla byste si třeba co, co bylo za ten problém? co jí
tam vytýkala konkrétně?

MM: no, vytýkala ji to, že, to už taky byla, no směšně pozdní
hodina, ale už bylo ňák po osmé, jo, páč bylo vona byla na šestou.
no a jednak to a jednak, jednak prostě že, tak nebylo to přímo
řečeno, ale tak naznačování jako že tam ty věci co sou, že by se z
toho mohla zkazit. pokazit ((smích))

JV: hm, rozumim ((smích)) ještě se zeptám, vy ste byla věřící,
hlásila ste se k nějaké církvi?

MM: ano já sem, já sem pokřtěná. římskokatolička ((Římskokatolická
církev))

JV: Římskokatolická, hm. myslíte si, že to vaše vyznání nebo to, že
ste byla pokřtěná, ovlivňovalo tu vaši zkušenost nebo ten váš
zážitek s filmem?

MM: ne, vůbec. vůbec ne,

JV: nepromítalo se do toho třeba ňák [to vaše vyznání]

MM: [ne, ne vůbec] vůb- vůbec ne, protože taky moje babička, ta taky
chodila do kostela, ale byla úplně normální a všecko posuzovala
realisticky skutečně a u nás doma, že by se dodržovaly nějaký takový
ty, em, bigótně, to vůbec u nás doma nebylo. (.) ale ta kamarádka,
jak sem říkala, že někdy ta babička ju do té Lucerny ((Lucerna)) se
mnou vzala, tak ee, ta vopravdu ta měla tatínka, který teda byl víc
než pobožný, a já mám dojem, že tehdy s náma byla dvakrát nebo
třikrát a pak něco doma řekla a pak už nesměla jít.

JV: už nesměla do kina.

MM: víte, vy se tak úžasně ptáte, to sou věci, který pak člověku
naráz vyvstanou, na který by si člověk jinak ani nevzpomněl.

JV: mě ještě teda napadla jedna věc, em, jak babička se stavěla k
tomu sledování filmu, chodila ona ráda do kina nebo znamenalo [pro
ni kino hodně?]

MM: [ano, velice ráda] velice ráda. babička byla velice společenská
a i když já už sem teda byla dospělá a babička teda měla dost pozdní
věk, tak babička chodila každý týden se známýma do kina a každý
týden do kavárny.

JV: chodila třeba i do divadel?

MM: do divadel, ee, pokud si vzpomínám nechodila, chodila se mnou na
nějaký ty dětský představení, to bývalo v Typosu nějaký kašpárek, už
nevím jak to bylo, ale moji rodiče měli vždycky předplatné v divadle
a moje maminka chodila nerada, takže já sem snad vod svejch třinácti
let chodila do divadla, pravidelně.

JV: počkejte, maminka měla předplatné a chodila nerada.

MM: tatínek s maminkou měli předplatné,

JV: hm

MM: a maminka chodila nerada.

JV: s tatínkem.

MM: s tatín-, no, do divadla ((smích))

JV: <to chápu>

MM: ne s tatínkem, ale prostě nerada, jo, takže se stávalo, že na
poslední chvilku si rozmyslela, nepudu, a tatínek, Miluško, honem se
vobleč,

JV: tatínek byl ten milovník divadla.

MM: ano, tat-, Miluško honem se vobleč. tak já sem na sebe naházela
šaty, takže já sem znala operetu a nevim co všecko snad už vod
třinácti, vod čtrnácti roků.

JV: tatínek byl syn babičky?

MM: ne, to byla maminka mé maminky.

JV: aha, já právě, tam, jak ste říkala, že babička byla velmi
kulturní a divadlo, kino, tak sem si říkal, jestli to divadlo právě
od ní nemá ten tatínek.

MM: ne, tam se to, tam to bylo přes generaci. moje, moje babička
byla výborná, společenská, chytrá, no, měla všech deset pé. moje
maminka z toho neměla ani jedno, nespolečenská, nerada někam
chodila,

JV: ste říkala, že byla žena v domácnosti, [takže ji to ale takhle
vyhovovalo]

MM: [no dobře, ale babička byla taky.]

JV: hm

MM: a já to mám po té mé babičce. já teda z maminky nemám nic, já to
mám všecko z mé babičky.

JV: a tatínek, teda ten jak, teda byl asi někde mezi. vy ste říkala,
že do kina on teda vůbec nechodil, ale do divadla chodil [teda asi
rád.]

MM: [do divadla ano.] do divadla ano.

JV: jinak té další kulturní aktivity jako ee knížky, četli ste
knížky doma?

MM: no, četli sme hodně. hodně sme četli, babička taky hodně četla,
ale to i maminka dost četla. ale já sem, já sem kvůli tomu jako dítě
dostávala, protože já sem četla pod peřinou a tatínek říkal, každej
ten škvár musíš přečíst... ale já sem četla, protože sme měli moře
povinné četby, Jiráska ((Alois Jirásek)), já nevím co všecko. já sem
četla ty knížky, protože mě zajímal vždycky děj,

JV: hm

MM: tak hop šup tralala. ale všecko sem věděla, a pak teprv sem se
vracela k těm popisům faktu. vždycky sem od tatínka dostávala, že
nečtu, že hltám ty knížky. a dneska přečtu taky ještě kde co,
[noviny, časopisy]

JV: [takže vidím, že opravdu] vy ste jako dcera babičky ((smích))

MM: ano ((smích)) úplně.

JV: to je krásné. a mně spíš šlo o to, jakou roli hrálo to kino mezi
těma dalšíma, dalšími kulturními aktivitami v životě vaší babičky,
jestli třeba to stálo na vrcholu, nebo třeba bylo to na stejné
úrovni jako chození do divadla, že zas jako nějak neupřednostňovala
divadelní představení na úkor filmové nějaké [projekce]

MM: [no, je to zajímavý,] tatínek chodil rád do divadla a babička
teda ráda chodila do kina. do divadla taky, ale poměrně málo.

JV: takže to kino pro ni hrálo asi přeci jenom větší roli.

MM: ano, větší roli.

JV: větší roli.

MM: no a já sem chodila s ním do divadla a s ní do kina.

JV: to je krásné, když může být dítě tak jako zapojeno do těch
kulturních aktivit, určitě je to dobře, a em s babičkou pak ste se
bavily třeba o těch filmech?

MM: ano

JV: probíraly ste třeba,

MM: protože sme šly pěšky domů, a tak sme se o tom bavily. pokud se
mně tam něco, já sem většinou teda, dneska už si nevzpomínám, ale
většinou sem měla k tomu ňáký dotazy, jo, proč je to tak a jak to že
tam je to a nevím co, proč to je, no a babička vždycky se mnou na to
téma debatovala a vždycky mně všecko vysvětlila.

JV: snažila se,

MM: ano, ano.

JV: podat nějaké vysvětlení. vzpomněla byste si na nějaké třeba em,
reakce babičky, kdy opravdu se jako vyjadřovala nesouhlasně k tomu,
co viděla nebo že ji to opravdu jako nadzvedlo, v uvozovkách,

MM: ne, nevzpomínám si.

JV: naopak zase kdy byla nadšená, kdy to chválila,

MM: no, většinou se jí to líbilo, že by ju to nějak nadzvedlo, to
ne, ale víte, ony ty filmy vás tehdy ani nadzvednou nemohly, prostě
to, <to byly takové>, jestli se vobčas podíváte na filmy pro
pamětníky, tak to byly takové, takové jakoby limonády, no, to bylo
tak jako, no, ale něco tam vždycky z toho života bylo.

JV: ale tak dobře, ale byly i jako dramatičtější, dramatičtější
filmy.

MM: no tak, nó

JV: a vy ste říkala, že ste chodila právě na ty [nepřístupné, takže]

MM: [no na ty, no tak] no tak tam snad něco bylo, no, nějaký,
nějaký takový, milostný konflikty nebo něco takovýho, ale

JV: na druhou stranu, to ste byla ještě docela mladá, na [nějaké
milostné]

MM: [no, no ano] no právě, no právě. já sem viděla v k-, proto já
sem tolik těch filmů viděla, protože mě ta babička tam na to brala,
protože ty filmy byly opravdu mládeže nepřípust-, nepřístupné a
myslím, že bylo tehdy do šestnácti a pak do vosumnácti.

JV: a vy ste chodily na ty teda do těch osumnácti nebo od osumnácti.

MM: no, no, od, ano. takže já sem viděla filmy, který sem vlastně
vidět neměla, ale nijak mě to teda jako,

JV: myslíte že vás to nijak neovlivnilo.

MM: ne, nijak mě to neovlivnilo, ale to ani nešlo, aby vás to
ovlivnilo, tam prostě nic nebylo.

JV: hm

MM: to vůbec s těma dnešníma milostnejma scénama, to vůbec se nedá
srovnat, to je nebe a dudy.

JV: hm. myslíte si třeba, proč byl ten film od osmnácti? když ste na
ňákém byla,

MM: no, většina těch filmů sem nepochopila proč, no třeba když se
tam, když se v tom filmu dvakrát líbali, tak už to bylo nepří-,
mládeži nepřístupné.

JV: do toho kina ste chodily bez placení nebo ste platily?

MM: no samozřejmě sme platily.

JV: když ste říkala, [že tam měla známého uvaděče, tak jestli vás
jako pustil]

MM: [ne ne ne ne, to sme samozřejmě platily] a myslím si, to nejsem
si tím jistá, ale myslím si, že sme zaplatily víc než sme měly, za
tu ochotu. ono tak jak si vzpomínám, to teda s tím kinem nemá vůbec
nic společného,

JV: to nevadí, povidejte.

MM: když em sem měla, já sem mívala angíny, ale neměla sem u toho
teploty a tak se mnou chodila babička k doktorovi, k normálnímu
praktickýmu. babička tam přišla, pozdravily sme a babička bez řečí
mu na stůl položila dvacet korun.

JV: hm

MM: já se dodneška,

JV: dneska by to byl byl úplatek

MM: já se do dneška přesně na to, no ne, tak asi se taky platilo.
dodneška si vzpomínám, a tehdy, dvacet korun,

JV: hm

MM: a teď skáčou nad třicet. čili to je nesrovnatelný, já se, já se
pamatuju docela dobře za první republiky, některé věci kolik stály.
protože to maminka tatínkovi vykládala, jo, představ si, já sem byla
v obchodě a platila sem to, já, já vím jaký byly nájmy, já vím jaký
byly platy. protože to se vykládalo doma, tak to vím. čili v tom
poměru, to bylo hrozně moc. tramvaj stála korunu, na přestup korunu
padesát. a to kino, to bylo koruna, tam ňáká ta první druhá řada,
pak dvě, pak pět, no a jestli to bylo ještě víc, to nevim, to se
nepamatuju.

JV: pět korun za tu lóži?

MM: možná že ta lóže stála teda deset, no ale jinak tak většinou to
tam bylo tak okolo pěti korun.

JV: a deset korun už je docela dost.

MM: no ale i těch pět nebylo zas tak málo.

JV: hm, mě napadlo, pak ta čtyřicátá léta, vy ste říkala, že tam
byly ty estrády nebo, ne estrády, ale vy ste říkala ještě

MM: reví ((revue)), to byly vlastně takový reví ((revue)). ty
německý filmy, co k nám přišly, tak to byly takový zábavný filmy, a
voni neměli špatný ty filmy. a v těch jejich filmech, byly to taky
teda na konc- teda limonády, takový filmy, nevzpomínám si, aspoň já
sem nikdy na žádným nebyla kde by tam byla ňáká propaganda jejich
nebo něco takovýho.

JV: kdybyste to měla tím žánrem vymezit, tak řekla byste, že to byly
komedie, romantické komedie,

MM: jo, romantické komedie, třeba si vzpomínám marika rek ((Marika
Rökk)), jo to byla tanečnice a zpěvačka a to byly opravdu takové
romantické komedie s tančením, se zpíváním a opravdu potom sem
viděla několik a to byly skutečně revi ((revue)), skutečně tam byl
balet.

JV: takže ten večer byl komponovaný.

MM: ano, ano a to opravdu to měli, to sem teda hodnotila na tehdejší
dobu, to bylo dost nevídaný. americké filmy k nám v tu dobu
nechodily, tak ty byly taky tak, to měly. ale tady u nás, to bylo
nevídaný.

JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu
předpokládám byl na ní.

MM: na ní, ano.

JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento.

MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích))

JV: to si pamatujete.

MM: to si vzpomínám, <Otec Kondelík a ženich Vejvara>, ale já si
vzpomínám, ale to už bylo teda později, potom si vzpomínám na ty
filmy s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), se Zitou Kabátovou
((Zita Kabátová)), Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), em Lídou
bárovou ((Lída Baarová)) no s Novým ((Oldřich Nový)), jo, to byl,
Nový ((Oldřich Nový)) začínal v Brně.

JV: hm, já vím ňáký z těchto herců, jak ste teď vyjmenovala, a
hereček, imponoval vám, měla ste nějakého opravdu jako radši než
druhého? jako, jako svou osobní hvězdu?

MM: ne, já sem na hvězdy,

JV: ne

MM: já sem to, já sem to brala tak, já sem totiž měla strýčka,
který, byl to maminčin bratr, který byl bydlel v Praze a velice
často k nám jezdil, a já, když sem tak, jako, byla sem v kině, já
sem ti viděla Vítovou ((Hana Vítová)), vona byla tak krásná. von se
na mě podíval a povidá, jo? to bys ju měla potkat v Praze na ulici,
to bys viděla. a kdyby s tebou dělali to co s ňou, tak bys byla taky
tak krásná, takže, ten mě <přivedl do reálu>.

JV: takže ten vás tak jako usadil.

MM: jo.

JV: dobře, no takže, já sem se chtěl zeptat, jestli vám ňáký herec
[imponoval nebo herečka]

MM: [ne, to jak má někdo pověšený] nebo toto, [to sem nikdy neměla.]

JV: [nechtěla ste být jako ona.]

MM: ne, ne, to sem nikdy neměla.

JV: dobře, babička, no to je taková otázka jako, na ní není možné
úplně odpovědět, ale jak myslíte, že ona získávala informace, řekla
ste, že byla taková hodně kulturní, takže myslíte, že třeba
odebírala noviny nebo nějaké přehledy,

MM: no kinoreví ((Kinorevue)).

JV: kinoreví ((Kinorevue)) odbírala.

MM: no, kinoreví ((Kinorevue)).

JV: hm, pravidelně?

MM: pravidelně, no a já sem to samozřejmě taky četla, takže tam byly
informace vo všem, teď sem nedávno šla kupovat jedné známé něco do
antikvariátu a tam ještě jedno kinoreví ((Kinorevue)) měli a
prodávali.

JV: a když ste se, když ste pročítala to kinoreví ((Kinorevue)), tak
třeba, bylo to tak, že by vás třeba nějaký film zaujal a řekla ste,
babi, pojďme radši na tento film, ten chci vidět já, [nebo ste to
vždycky nechala na tu babičku]

MM: [ono tam, ono em] nechala sem to na tu babičku a ono v té
kinoreví ((Kinorevue)) ani tak nebylo o těch filmech, bylo tam
hlavně vo těch hercích.

JV: hm

MM: bylo tam sice, hraje v tom a v tom filmu, ale teď tam bylo
popisovaný, ten herec, co a jak, obrázky těch herců, takže to
kinoreví ((Kinorevue)) myslím si, že bylo spíš o těch hercích než o
těch filmech.

JV: hm, takže nějaké anotace delší tam nebyly.

MM: ne, ne. teď sem se dověděla zajímavou věc, včera sem to přečetla
v knížce půjčené od mé dcery. všechno, co sem v životě potřeboval
sem se naučil v mateřské školce ((Všechno, co opravdu potřebuju
znát, jsem se naučil v mateřské školce)), je to báječná knížka, a
tam sem se ((smích)), tam sem se dočetla, já si vzpomínám i na ty
americké filmy, který ještě tak, v tom osumatřicátým roce, co tady
byly, byly to ty velkofilmy, Greta Garbo, jo, a vzpomínám si na film
Hraběnka Walewská, kde hrála Greta Garbo a Napoleona hrál herec,
který se menoval šárl boajé ((Charles Boyer)) a včera sem tam v tom,
v té knížečce, se dočetla, že byl, hrál milovníky se všema těma star
holyvůdskýma ((Hollywood)) tehdy, a přitom ve skutečnosti byl
pětačtyřicet let ženatý s jednou ženou, kterou velice miloval a když
ona umřela na rakovinu, tak za dva dny na to on spáchal sebevraždu.

JV: hm

MM: takže se člověk po tolika letech dozví vo ňákým herci a von hrál
toho Napoleona a vynikajícně, to byl Napoleon tak jak je na všech
těch kresbách a malbách.

JV: pamatujete si třeba dobové plakáty, vývěsky nějaké, poutače na
film?

MM: no, bývaly. bývaly, a bývaly dost a zajímavý je, že víc na mně
zanechaly jako dojem a víc si vzpomínám, em poutače, kde bylo to
kreslené. nebylo to, nebyla tam fotografie z toho, ale bylo to
kreslené, a myslím si, že tehdy jich bývala většina.

JV: ulpěl vám nějaký v paměti anebo byl nějaký třeba tak výrazný,
pro vás, když ste šla po té ulici, že by na vás zapůsobil a řekla
ste si tak tohle musím vidět, nebo tohle vypadá fakt zajímavě, tohle
chci vidět.

MM: no tak přesně na ňáký určitý si nevzpomínám, ale, ale vím, že
teda bývaly některý, jako dost působivý, ale já mám pocit, že sem si
to podle tohoto nevybírala.

JV: ne, ne. a předpokládám, že asi ani přátelé vás neovlivnili ve
výběru filmu.

MM: ne, ne.

JV: všechno to bylo asi skrze tu vaši babičku, která byla [takový
jako zdroj]

MM: [ano, ano, ano] babička, babička to byla opravdu člověk v mým
životě, které sem všechno věřila a na kterou se vždycky a dala a na
která mně nikdy nikdy špatně neporadila. jinak ostatní lidi sem
vždycky brala velmi skepticky.

JV: hm. em sem se ptal, jakou roli hrál film v životě, nebo mezi
dalšími kulturními aktivitami vaší babičky, tak ste řekla, že
poměrně vysokou, u vás to bylo jak? byl pro vás film důležitý?

MM: no,

JV: důležitější než třeba četba knih nebo chození do divadla? což
asi ano, protože ste řekla, že ste, nebo tak ňák sem vydedukoval, že
ste asi do kina chodila radši než do divadla, ale...

MM: no to bylo daný tím, že, to kino, to divadlo bylo takový prostě
svátečnější, a tam je to všecko tak bezprostřední,

JV: divadlo že bylo sváteční.

MM: divad- divadlo bylo svátečnější, ale potom, jakmile sme se
odstěhovali z Brna,

JV: hm

MM: no tak to byly menší města, tam kina všude byly, no ale divadlo
se hrávalo sporadicky, jo, třeba v Uherském Hradišti, jo, Slovácké
divadlo, ale to tehdy hrávalo, teď to bylo v sokolovně samozřejmě ta
sokolovna to nevypadalo jako divadlo, jak sem byla zvyklá tady
z Mahelova ((Mahelovo divadlo)), z toho, takže tam ty divadla už
potom tak nějak moc na mě nepůsobily, i se mně zdálo, protože sem
byla zvyklá tady na výkony těch herců, tak tam sem to dost jako
kriticky viděla, takže tam ty kina potom, co sme byli mimo Brno, ty
kina byly teda vlastně lepší než to divadlo. tam se to změnilo. a
když sme se vrátili do Brna, jo, tak se to zase vrátilo zpátky a mám
už sto padesát let předplatný v divadle, už chodím sama, protože ty,
co se mnou chodili, už tam nedojdou, jo, každý rok si říkám, už si
to nevezmu, <a zase si to vezmu> ((smích))

JV: to je dobře. ale ještě teda předtím než ste se odstěhovala, mimo
Brno, tak v této době toho dětství, puberty, dospívání, tak v téhle
době to kino hrálo jakou roli, bylo to důležité?

MM: no, bylo, bylo. já sem se vždycky na to kino strašně těšila.

JV: em pamatujete si třeba ještě že ste viděla černobílý film? ee
teda že ste, ne ((smích)), pardon, že, že ste

MM: <to byly všechny> ((smích))

JV: jasně. že ste viděla ještě, že ste byla na filmu, který by byl
němý nebo už si pamatujete jenom zvukový filmy.

MM: ne, ne, ty si nepamatuju. to už neběželo, když já sem začla
chodit do kina, tak to už všecko,

JV: všecko bylo zvukové už.

MM: všecko bylo zvukové, všecko.

JV: takže třeba ani filmy, kde by byl doprovod na klavír,

MM: ne, ne, to sem neviděla. ale, ale bývaly v té Lucerně
((Lucerna)) kdysi za mého nejranějšího mládí, tam opravdu ještě,
sice se mluvilo, ale někdy tam býval ještě stával bokem klavír a ten
na to něco hrál, jako doprovod k tomu.

JV: takže ten film byl zvukový.

MM: ten film byl zvukový ale ještě

JV: ale zároveň,

MM: ano.

JV: zároveň [tam byla ta produkce]

MM: [ano, protože] protože to, tak jak dneska máte ty filmy
podbarvený tou hudbou prakticky pořád, tak tam, tam to nebylo tak,
jo, čili tam jako třeba před tím filmem a předtím, to bylo vlastně
tam jenom mluvilo, ale ten zvukový doprovod nebyl. tak on tam
opravdu, taky sem si až teď na to vzpomněla, bývalo to tam, jo,
klavír,

JV: to trvalo tak do kdy, jak dlouho si to ještě pamatujete?

MM: no tak to bývalo jenom, já nevím tak, do těch deseti let mých,
potom už ne.

JV: to znamená do roku třicet pět.

MM: třicet pět.

JV: pak už ne.

MM: pak už ne.

JV: pamatujete si třeba za války, předpokládám, respektive ke konci
války, že by už nějaký film byl kolorovaný? barevný?

MM: no dyť já vám říkám, já sem viděla filmy se šírly templovou
((Shirley Temple)), kde konec toho filmu byl barevný, ale vopravdu,
tak jak vy to říkáte, já nevim jestli to existovalo už tehdy, ale to
vypadalo skutečně jak ty kolorovaný fotografie.

JV: a to teda [bylo]

MM: [a Němci] měli už barevný.

JV: takže za protektorátu už ste viděla barevný film.

MM: ano, ano.

JV: hm a viděla ste teda současně s tou šírly templovou ((Shirley
Temple)), to bylo teda ještě před okupací,

MM: ano, ano

JV: to znamená v těch [třicátých letech. na konci třicátých let.]

MM: [ano, ano, ano, ano]

JV: hm

MM: no to byl dojem tehdy, to sme byli úplně unešení.

JV: bylo to pro vás důležité pak třeba při tom výběru těch filmů,
jestli jít na film, který by byl kolorovaný nebo barevný?

MM: ne.

JV: ne, to ste

MM: ne

JV: [takhle nikdy, jo]

MM: [ne, vůbec] ne. to je podle obsahu, ale tady toto nehrálo roli.

JV: em, bylo důležité z jaké byl ten film země? jestli byl z Francie
nebo z Německa, z Ruska, z Ameriky, třeba, možná ani ne tak pro vás,
ale třeba pro tu vaši babičku, myslíte že to bylo důležité?

MM: já myslím že ne, ale my sme většinou chodily to byly samý český
filmy.

JV: český filmy.

MM: samý český filmy.

JV: nelákalo vás třeba jít na americký film.

MM: no ty s tou širlejkou ((Shirley Temple)) byly, to byly americký
filmy, ale jinak si nevzpomínám, že by s tou babičkou že bysme něco
takovýho a tehdy těch českejch filmů byla strašná spousta. tak sme
stačily akorát chodit tak, <protože to ani člověk nestačil> na ty
filmy chodit.

JV: dobře. kdybyste měla tak zavzpomínat, na tu dobu a říct mi, co
pro vás znamenalo, co pro vás znamenal dobrý film, jaký musel
splňovat atributy. nebo, co to vlastně jako bylo, jaký film byste
tenkrát označila že byl dobrý.

MM: no, to myslíte jako, jako dítě ještě? to, to sem neměla
[takovej]

JV: [myslím] už v tý době, dejme tomu druhá půlka třicátých let,
přelom třicátých čtyřicátých let. už takové to přece jenom nabírání
rozumu a větší kritičnosti, kdy už ste se nad těmi věci, věcmi
začala více a hlouběji zamýšlet, tak určitě i tady tohle, ste
řešila.

MM: no mně se, mně se líbily filmy, bylo spousta filmů, kde to byla
vlastně zfilmovaná ňáká, obsah ňáké knihy.

JV: hm, adaptace.

MM: adaptace. a mně se líbily filmy, kde opravdu to odpovídalo mým
představám. třeba Babička, ta byla zfilmovaná několikrát, ale, ta
první Babička, s Terezou Tanskou ((Nataša Tanská)) a s Brzkovou
((Terezie Brzková)), to byla nejlepší Babička jaká opravdu byla, tak
sem si to opravdu představovala. ty ostatní filmy, ty Babičky, už mě
to zklamalo, to už nebylo ono.

JV: to už [nekorespondovalo s vaší fantazií při četbě knihy.]

MM: [ano, ano, ano, ano,] čili, já sem měla ráda takové ty adaptace
ňákých těch, nebo i byly filmy, že to byly divadelní hry a bylo to
udělaný jako film, tak ty se mně velmi líbily, ale jenom tehdy, když
to opravdu odpovídalo těm mým představám.

JV: což je někdy docela těžké, každý člověk má asi [představu trošku
jinou.]

MM: [no, proto] kdysi se mně stalo, už si nevzpomínám co to bylo, že
sem napřed viděla film a pak sem si přečetla knihu, a to bylo
báječný, protože já už sem měla ty představy z toho filmu.

JV: a to ste dělala záměrně?

MM: záměrně, jo.

JV: záměrně. a vy ste si nezkazila ee zážitek z toho filmu. kdyby ne
nedej bože ste [měla]

MM: [ne] chtěla sem zkusit jaké to je. a opravdu potom když sem to
četla, tak sem viděla,

JV: tak se vám zobrazovaly ty, ty obrazy, které ste viděla v kině,
hm. a myslíte, že vás to třeba nějak neochudilo? protože to už byly
jako obrazy, které vlastně byly dopředu někým [vyrobený.]

MM: [já myslim] že ne. ve většině případů to bylo obráceně. a já už
sem nějakou představu měla, a teď když se to, mně se ten film líbil
i tak, ale když se to neshodovalo s tou mou představou a když sem
viděla třeba, jak sem mluvila o té Babičce ((Babička)), několik těch
zfilmování, tak prostě nejlepší byla, a zajímavý je, že co sem
mluvila se známýma, jo, potom už jak dospělá, co sme chodili do kin,
tak sme se vo tom bavili, tak většinou sme měli stejný názor. čili
to asi nebylo jenom že byl to byl můj názor, ale, ale prostě něco
bylo udělaný tak, že to skutečně odpovídalo představě spousty lidí.

JV: ee dobře, tak tohle je určitě zajímavá věc, ale ještě teda, ňáké
další kritéria pro dobrý film, byly by? třeba em ve zpracované
látce, když teda odhlédneme od těch adaptací, filmy, které neměly
předlohu nebo ste třeba neznala, nečetla, ale jenom film sám o sobě,
který ste viděla, tak ten by splnil, musel splňovat nebo splňoval
jaká kritéria, aby pro vás byl dobrý.

MM: no, já si třeba vzpomínám, že hrozně se mně líbil, jak sem
mluvila o té, Hraběnky Walewské ((Hraběnka Walewská)), tam tak Greta
Garbo a šarl boajé ((Charles Boyer)), to mně teda hrozně zůstalo
zůstalo v paměti tady to. ale to už to už sme něco teda vo tom, něco
málo sem vo tom věděla, ale né moc. ale opravdu to byly, no, půs-,
moc, potom když už sem byla, když už sem měla tak, těch dvanáct
třináct roků, tak už mě moc nebraly takové ty limonády, víte,

JV: jo

MM: já sem jak byla ta červená knihovna, já sem to v životě nečetla,
já sem si přečetla jednu a to mně stačilo nadosmrti.

JV: a čím myslíte že zrovna tehle film vám utkvěl v paměti tak moc.

MM: no, ti herci byli teda vynikající, potom to je, to je, po tom
Napoleonovi to je prostě vždycky něco vynikajícího, drama něco
takového,

JV: hm

MM: no a samozřejmě asi taky výprava, na tehdejší dobu.

JV: a co se týče třeba žánrů, upřednostňovala ste nějaké žánry víc?

MM: no, ani ani ne, ale neměla sem ráda takový ty limonády, který
nic neříkaj.

JV: em limonády sou ve vašem pojetí romantické komedie.

MM: ((smích)) nemusí to být komedie, <může to být aj vážný>. ale
takový kde se prostě

JV: banální.

MM: banální, správně, banální. to teda to mě nebralo.

JV: vy ste si vy ste si připadala uražená jako divák.

MM: ano sem si říkala, takový pitomosti, na to se nemusím dívat.

JV: hm ale jinak co se týče třeba drama, detektivka, [romantika,]
romantická komedie

MM: [no tak] no vždycky sem měla raději drama nebo detektivku něž tu
romantickou komedii, měla sem prostě ráda, když o něco de.

JV: když je to spíše podáváno v té vážnější rovině.

MM: ano, ano.

JV: ale zároveň říkáte, že ste apriori ne, neodsuzovala ani
[romantickou komedii nebo komedii]

MM: [ano, ano, ano]

JV: šla ste na nějaký film vícekrát? pamatujete si, že byste, že se
vám tak líbil, že byste si řekla, že ještě ho musíte vidět a šla ste
na něj jednou, dvakrát, třikrát.

MM: ne, no v tehdejší době ne.

JV: ani s babičkou ani bez babičky.

MM: ani s babičkou, no bez babičky už <vůbec ne> ((smích))

JV: né tak rozumíte, už ta čtyřicátá léta, už ste chodila sama]

MM: [ne ne ne, to to si nevzpomínám]

JV: chodila ste [někdy]

MM: [jo]

JV: no, povídejte

MM: eště a eště sem měla ráda veselohry.

JV: veselohry.

MM: veselohry, ale ještě nedávno sem o tom přemýšlela jak je to
možný. mně se, ale to už sem nebyla dítě, mně se em nelíbily a někdy
mně vadil Burian ((Vlasta Burian)).

JV: hm

MM: ten jeho způsob vtipu. a připadalo mně to takový, no jak pro
hloupý.

JV: lidový?

MM: ne, takový, já nevim, prostě sem ten vtip nesnášela, a teprve
jako dospělá,

JV: hm

MM: když sem potom ty filmy viděla, tak sem na to přišla, že v tom
něco je.

JV: takže vlastně s vývojem, vašim, ste začala se na to [dívat
jinak]

MM: [teprv to,] dívat jinak, no. a veselohry sem měla teda taky
ráda.

JV: tak em, to je docela zajímavé, rozlišujete význam mezi
veselohrou a komedií?

MM: no, ano.

JV: jaký je teda podle vás rozdíl mezi veselohrou a komedií.

MM: no, podle mě veselohra je něco, takového veselého přirozeně a
komedie už je to trošku jako, přehnané.

JV: hm, no ta hranice někdy může být docela jako tenká.

MM: no, ano

JV: dobře. to je tak jako mimo, ale mě to zajímalo jak ste to
tenkrát definovala nebo vy říkáte veselohra a já sem říkal
romantické komedie, komedie, tak kde kde jako je ten rozdíl pro vás.
už sme to vlastně nakousli, ale ještě nějaké ty jiné druhy zábavy,
řekla ste, že ste četla knížky, ne teda červenou knihovnu, tu ste
ráda [neměla]

MM: [ze zásady] ((smích))

JV: a že ste chodila i do divadla, někdy i místo maminky [jako
náhradnice]

MM: [ano, ano]

JV: a s babičkou samozřejmě do kina,

MM: ano

JV: pravidelně, často a ráda. ale ještě mě napadá, třeba když ste už
byla starší, to znamená za války, chodili ste třeba někdy někam
tancovat?

MM: za války se nechodilo, protože to <neexistovalo>

JV: ani třeba natajno ste nechodili nikam?

MM: no, i taneční byly tajný.

JV: hm

MM: my sme, když sme měli prodlouženou s dlouhýma šatama, tak sme si
je musely na ulici vyhrnout, pod kabáty aby to nebylo vidět. protože
to neexistovalo někde. tady to tancování, a to sem milovala, to
začlo v pětačtyřicátým roce.

JV: po válce.

MM: to bylo pak vš-, ano, to bylo všude. všude tak ty taneční
kavárny, plesy a zábavy, dneska to už není nic.

JV: takže za války, za války, ee ste nechodili ani [tajně si někam]

MM: [ne, ne,] no ale já si myslím, že to ani neexistovalo, že to
bylo strašně přísný tehdy, to by si byl nikdo kdo to pořádal, to by
si byl nikdo nedovolil.

JV: a em sportovala ste?

MM: normálně, plavala sem, lyžovala sem, bruslila sem,

JV: sem se ptal na ty volnočasové aktivity, kromě tedy těch
kulturních, [tak tak jestli ste ten čas trávila ještě nějak jinak]

MM: [ano, ano, ano, ano] no třeba hodně sem chodila bruslit, protože
my sme bydleli v té Masarykově čtvrti, a tam eště dodneška ještě v
zimě je tam o dva stupně chladněji než tady ve městě, jo a tehdy to
bylo zvlášť, a tam bylo, jako je Vaňkovo náměstí, tak tam bylo
kluziště, přírodní, Helgoland, tedy teda tam byl led vždycky. takže
sme chodili pravidelně bruslit.

JV: třeba na výlety ste chodila?

MM: jo jo, na výlety sem chodila, na výlety sem chodila s mým
tatínkem a s mou babičkou, páč maminka <vodmítala chodit> a to sme
chodili moc, ježiš, to sme, já se pamatuju ještě třeba v Králově
Poli, tam jak je semilaso ((Semilasso)), tam byla konečná, smyčka a
vod tamtud se na Vranov, na Soběšice, jo, to se všude chodívalo
pěšky.

JV: dávala ste těmto aktivitám volnočasovým em třeba přednost před
kinem?

MM: ne, já sem nedávala ničemu přednost. já sem, prostě třeba v létě
se víc chodilo.

JV: takže by to bylo tak, že třeba, dneska ste měly jít s babičkou
do kina a vy ste, najednou vám vyvstal v programu další možná
aktivita, jako alternativa, takže byste ji možná upřednostnila a šla
radši nějak na výlet, nebo někam hrát volejbal,

MM: ne, to se mně nikdy nestalo. vždycky sme to měly tak rozdělený,
že sme věděly, že tehdy to a tehdy to.

JV: takže

MM: to babička zas neplánovala tak, že když se vědělo, že půjdeme
třeba na lyže nebo tak něco, tak babička nenaplánovala kino.

JV: neměly ste to tak s tou babičkou, že byste měly třeba jeden den
v týdnu jako váš, že byste třeba chodily každou středu pravidelně do
kina.

MM: no, no, my sme chodívaly v sobotu.

JV: v sobotu ste chodívaly.

MM: v sobotu sme chodívaly.

JV: každou sobotu ste chodívaly.

MM: ano

JV: hm a v rámci pracovního týdne?

MM: ne

JV: ne, hm

MM: ne

JV: mě právě zajímá vlastně kdy ste chodily vlastně v tom týdnu.

MM: no protože ono se, ono, já si vzpomínám, že asi jednou nebo
dvakrát sme šly a ono bylo to kino poloprázdný.

JV: ještě teď, když se dostanu k tomu samotnému představení,
pamatujete si, kromě přestávky ((smích)) ještě nějaké další jiné
věci, které byly na programu? třeba týdenník, reklama, ňáký kratší
film, předfilm.

MM: a víte že já si vůbec nevzpomínám, jestli ňáký týdeníky tehdy
byly ((smích)) [když sem byla jako dítě]

JV: [ty byly až za války] teda.

MM: no tak to nebylo nic, to se rovnou začal promítat ten film.

JV: když ste chodila s tou babičkou v těch třicátých letech.

MM: ano, to se rovnou začal promítat film.

JV: a když ste mluvila vo těch přestávkách, tak ty byly, že ten film
se uprostřed přerušil,

MM: ano

JV: byla pauza,

MM: ano

JV: nevím jak dlouhá, pět deset minut?

MM: ano

JV: a pak se to dopromítalo.

MM: běželo to dál, ano.

JV: a to bylo pravidelně nebo jenom občas.

MM: no, ze začátku to bylo pravidelně. já si myslím, že to bylo z
nějakých technických důvodů.

JV: a pak už to teda ten film byl celý, pak už se nepřerušovalo.

MM: celý, ano.

JV: a to bylo tak zhruba od jaké doby? v jakých letech?

MM: hm, to nedovedu vodhadnout.

JV: takhle, chodila ste už na gymnázium nebo třeba ještě na obecnou
školu.

MM: no

JV: bylo to pozdějc?

MM: no, ne ne ne, to určitě když sem chodila na gymnázium, tak už to
nebylo.

JV: to už to nebylo. a co se týče toho protektorátu, když už ste
začala chodit na konci války, tak tam pamatujete si na ty, na ty
týdeníky, které byly [před filmem?]

MM: [no, no] ty týdeníky to bylo hrůza, protože to všecko, to bylo
jenom válečné. kde sme zvítězili,

JV: propaganda.

MM: propaganda k tomu, no.

JV: jaký to na vás zanechávalo dojem? brala ste to všechno tak jako
s nadhledem nebo,

MM: no, no [někdy]

JV: [že už ste] byla poměrně stará, ne stará, ale vyspělá.

MM: no, dobře, ale přesto přesto někdy teda ty tam z těch z toho
bojiště a tam z toho, někdy to bylo hrozně škaredý, někdy sem z
toho, někdy vám, vás, vám to dovedlo zkazit i ten film.

JV: hm takže pak ste to řešila, vracela ste se k tomu v myšlenkách
více než k tomu filmu samotnému.

MM: no ne, když sme pak šly domů, no tak sme se snažily bavit o
něčem jiným.

JV: a nikdy ten, nikdy ten týdeník, respektive jeho obsah
nevstoupilo do té vaší řeči? nezačaly ste se bavit na to téma?

MM: no, začaly ale vždycky, většinou sme to odsoudily že to bylo
hrozný a snažily sme se vo tom, se jako nebavit. páč to bylo, to
bylo jako ve všem, ze všeho, všude,

JV: takže to bylo hrozný v tom, v těch hrůzách válečných nebo hrozný
v tom, v té očividné propagandě.

MM: v té, no bylo to horší než když ste si to třeba přečetl v
novinách, jo, protože tam to bylo vidět.

JV: ňáké reklamy třeba ještě? byly před filmy? už třeba i ještě za
toho protektorátu nebo těsně před válkou?

MM: no tak za toho protektorátu ne, ale mám pocit, že před tou
válkou ještě jo. že někdy bývaly reklamy.

JV: a ňáké krátké filmy? kraťasy?

MM: hm

JV: že třeba by ten program byl složen z krátkého filmu, jakožto
předfilmu,

MM: a pak

JV: a pak toho hlavního filmu na který ste šla.

MM: no tak málokdy, ale taky někdy ten krátkej film byl. ale ty
reklamy bývaly, ty reklamy bývaly.

JV: foršpan. foršpan byla vlastně něco jako trajler ((trailer))
dneska, krátká ukázka z filmu, který se bude uvádět v dohledné době.

MM: to ne.

JV: nepamatujete se.

MM: to nebylo, to nebylo.

JV: tyto doprovodné části programu, aspoň trošku vás zajímaly? nebo
to bylo pro vás jenom jakoby to nutné zlo, co musíte teda vidět,
jako třeba ten předfilm, a až se dostanete k tomu filmu, na který
opravdu ste šla?

MM: no, podívala sem se na to, ale šlo mně vždycky o ten hlavní
film.

JV: jestli vás to bavilo třeba jenom to sledovat, na to se ptám.

MM: no tak mě baví všechno ((smích))

JV: ((smích)) takže to nebylo jenom jako nutné zlo.

MM: ne ne ne.

JV: bylo to pro vás zajímavé.

MM: ne, všechno, všechno je zajímavé, všechno, co člověk vidí a co
se dozví, je zajímavé.

JV: jo ještě jedna věc, byla ste někdy přítomna promítání filmu v
domácnosti, třeba u nějaké vaší kamarádky, že by třeba tatínek její
měl doma promítačku a pouštěl vám.

MM: no to, ale jakých filmů? takových těch domácích.

JV: může být.

MM: no ano, ano.

JV: [většinou samozřejmě domácí.]

MM: [ano, ano, ano] takových těch a to sme taky měli.

JV: taky ste měli doma.

MM: ano, ano, to taky sme měli.

JV: a často ste se na to dívali jako rodina, sešli ste se?

MM: no, tak moc často ne, no většinou to bývaly ňáký dovolený nebo
něco takovýho a to když sme se sešli, tak sme se na to dívali, ale
že bysme si to nějak pořád promítali, to ne.

JV: takže to pro vás nebylo něco exotického, brala ste to spíš jako
normální věc.

MM: ano, ano.

JV: s tím, že to měly i ostatní rodiny.

MM: no, no.

JV: a co se týče těch rodinných filmů, viděla ste i nějaký jako
fikční filmy, třeba pohádku nějakou kreslenou nebo

MM: ne, to sem, to sem neviděla, ale viděla sem filmy, kde jako to,
to tehdy se domluvila skupina nás, to bylo myslím v tom Kyjově, a to
jako že sme si vymysleli vopravdu děj, jako takový něco krátkýho a
teď sme to skutečně zahráli a zfilmovali sme to a pak sme se na to
dívali.

JV: a to už ste byla starší, to vám

MM: tak to už sem byla dávno dospělá.

JV: to už ste byla vdaná.

MM: ano. to sme se tehdy vo to vopravdu pokusili a bylo to vopravdu
zajímavý.

JV: máte ten film ještě?

MM: ne, ne ((smích))

JV: nevíte kde skončil.

MM: <ne, to vůbec nevim> sem se ixkrát stěhovala, tak to vůbec
nevim.

JV: mohlo by být docela zajímavé to dohledat.

MM: ale dneska je těch vymožeností tolik a nakonec teď nedávno,
zemřel nám v rodině tchán od mé starší dcery, my všichni, pořád něco
slavíme, páč je nás moc a všichni, všichni se vždycky sejdem. a on
jediný dělal fotografie, všichni ti vostatní to dělají já nevím přes
co, takže se to musí promítnout, jo,

JV: hm

MM: přes počítač nebo přes televizor. a to byly jediný fotky, na
který se vopravdu člověk mohl podívat. protože když přindu k jednomu
nebo k druhýmu zeťovi a řeknu mu, ty, poslouchej, to cos udělal
minule, já bych se na to chtěla podívat. a on říká, ale víš, já teď
nemám čas, až nás bude víc a já si to musím všecko nachystat. takže
to je na nic.

JV: maj to v počítači všechno.

MM: jo, to je na nic.

JV: tak ono to jde i vytisknout jako.

MM: no dobře, no.

JV: nebo vyvolat ve fotošopu ((fotoshop)), to není problém. no ale
dneska to už nikdo nedělá, [je pravda, že většina lidí si to
uchovává v počítači.]

MM: [no dobře, ale to je když máte] doma, když si na něco vzpomenete
a teď máte doma fotky,] protože je to dneska s datem, se vším a teď
se chcete na něco podívat, tak se na to můžete podívat. tam se na to
můžete taky podívat, ale až se uráčí to nachystat všecko, jo.

JV: by vám to mohl poslat po internetu domů.

MM: internet doma nemám.

JV: nevedete.

MM: nevedu. <to jednom když něco potřebuju, tak otravuju svoje
dcery> aby mně to na internetu nahledaly.

JV: neláká vás to, že byste se na internetu naučila.

MM: ne já, já kdybych ho měla, no snad bych se to naučila, já
kdybych ho měla, tak to by byl, já sem pořád někde venku, pořád
někde chodím, po známých, po tom, po tom. u toho se musí sedět doma
já kdybych si u toho sedla,

JV: myslíte, že byste u toho zůstala ((smích))

MM: <u toho zůstala>, jo. a to nejde.

JV: a tak samozřejmě pokud máte další aktivity, [tak proč,]

MM: [já jich mám moře.]

JV: proč trávit čas u počítače.

MM: takže týden, týden sedum dní je krátký.

JV: to vám myslím můžou závidět i mladší lidi jako teda ((smích))

MM: a to mám po té mé babičce, ta jich měla taky tolik.

JV: to je dobře. dobře, tak teď už vlastně my se dostanem úplně na
závěr, k tomu protektorátu, my už sme toho hodně probrali během
našeho rozhovoru, co se týče tohoto období, takže teď už to bude
zase kratší. jenom těsně po válce, vzpomněla byste si, dobře, tohle
není dobrá otázka na začátek tématu protektorát, na to se zeptám na
konci. ale spíš mě zajímá jaká byla ta atmosféra po roce třicet
devět, když začaly platit ty protektorátní předpisy, různá omezení,
restrikce, jak tuhle dobu vnímáte, teď nemyslím jen co se týče
filmu, ale obecněji. jaká byla ta nálada ve společnosti, mezi vašimi
známými.

MM: no ta nálada, ta nálada byla hrozná, protože já si dodneška
vzpomínám, že sem šla ze školy a tatínek mně šel naproti, což bylo
naprosto nebývalé a říkal, tak nás obsadili. na to si vzpomínám, na
mobilizaci, na to si vzpomínám teda velice dobře tady na tohle to.
no a za toho protektorátu to byl, no my sme si nakonec na způsob
toho života zvykli, ale zezačátku to byla hrůza. to když si vzpomenu
na to zatemnění, jaké bylo. teď my sme s tou školou, my sme většinou
měli školu odpoledne, protože sme neměli vlastní budovu. my sme
končili v šest hodin a já sem v šest hodin šla domů, třeba z druhého
konce Brna taky sme měli gymnázium kdesi až na Starém Brně, potmě.
protože nikde se nesvítilo, nikde nebylo ani vidět z těch domů, jo,
to světlo. no ale potom nakonec sem si na to zvykla a vůbec mně to
nepřišlo. ale bylo to takový stísněný a čekali sme, tak ten těch,
vod toho čtyrycátýho roku to už se čekalo, jak to teda bude
pokračovat, a vím, že tatínek říkal, že jakmile napadli Rusko, tak
říkal, no tak to, tím to prohráli. taky tehdy řekl a la Napoleon.
no, prohrála to zi-, prohrála zima. no a od, vzpomínám si taky kdy
nás, když nás osvobozovali, tady v Brně Malinovského armáda,

JV: hm

MM: tak byli sme ve sklepě, samozřejmě všechny obchody byly zavřený,
nikde nic nebylo, voda netekla, tak se pro vodu chodilo s kýblem až
na Kraví Horu. a potom, když přišli ti první vojáci, takový ty
jejich přechodný hlídky, no tak každý byl strašně nadšený, že jako
je konec války, ale brzy sme z toho vystřízlivěli.

JV: hm

MM: a eště, eště tady toto, to je úplně mimo teda. po tom
pětačtyřicátém roce, zase vznikly ty různé strany, a teď sem nedávno
mluvila s jednou známou, ona mně říkala, poslouchej, jak to tehdy
bylo, bylas v ňáké straně? a já říkám ne. nebyla sem v žádné, ale na
schůze sem chodila ke všem. k lidovcům, komunistům, národním
socialistům, ke všem. protože sem chtěla vědět, co všichni
vykládají. a je to dobře, protože se člověk takhle snáz orientuje.

JV: teď když se dostanem k těm kinem, ee k těm kinům, zpátky,
konkrétně, byla některá kina, nebo vědělo se o ňákých kinech, že sou
německá, nebo spíš česká. že tam chodí Němci nebo Češi. byla ňáká
taková znalost ve společnosti? nějaké takové vědění? vzpomínáte si?
se říkalo, tam nechoď, tam chodí Němci, nebo...

MM: ne, to, to si nevzpomínám, možná že to bylo podle toho, jaké
byly filmy, ale ty filmy byly tehdy zábavný, to byly filmy, to
nebyly ňáký propaganda nebo něco vojenskýho, to nebylo, akorát to
bylo v těch týdenících. ale to si tady tohle to si opravdu že by to
bylo tak rozrůzněný, to si nevzpomínám, no ale vono Brno, dyť vono
Brno bylo, tady bylo spousta Němců, tady bylo

JV: třetina Němci.

MM: no, tady bylo německých obyvatel moc. u nás v ulici, tam bydleli
v každým druhým domě tam bydleli Němci, ale to byli Němci, kteří
byli slušní, kteří tam zůstali, pak měli problémy, byli odsunutí a
nevím co všecko, jo, to byli normální lidi.

JV: co se týče těch jazykových otázek, tak, ty filmy byly v němčině.
nebo byly v češtině s německými titulky.

MM: ano.

JV: na to si pamatujete.

MM: ale to mně teda nedělalo žádnej problém, protože, protože my sme
měli, na tom gymnáziu dennodenně němčinu,

JV: hm

MM: á

JV: tu ste měli už před válkou? nebo až [za války.]

MM: [ne, ne, až] za války. dennodenně sme měli němčinu a eště sme
měli třeba matematiku jednou týdně jenom v němčině. dějepis, jenom v
němčině. takže já sem němčinu ovládala tak, že to mně nedělalo
naprosto žádnej problém.

JV: mně jenom de o to, jestli si pamatujete, že by s tou okupací ta
němčina vstoupila do života, nejen teda že se vyučovala na školách,
ale že by vlastně názvy, [plakáty, titulky]

MM: [no, no byly, no všechno] všechno bylo.

JV: všechno bylo. české filmy [beze zbytku byly taky ee z titulků]

MM: [všechno, ano samozřejmě, no všechno, ano, ano, ano, ano]
všechno, všechno.

JV: co se týče třeba Židů, měli nebo vědělo se, že třeba Židé
nesmějí navštěvovat určitá kina?

MM: podívejte, to, já vlastně když to řeknu, tak vlastně to řeknu
tendenčně. jaký já sem tady po této stránce já sem přebrala názor
mého tatínka. můj tatínek, moje maminka velmi ráda chodila nakupovat
do židovských obchodů. já dodneška vím, kde ty obchody byly, jak se
ti lidi menovali, byla sem tam ixkrát s ní, byli to opravdu
obchodníci strašně ochotní, všechno, ale tatínek je neměl rád,
protože tatínek byl na městě, na regulačním oddělení, a byli už
tehdy regulační plány a on měl zkušenosti s nima, že ti velcí
továrníci, třeba Khon, co měl cihelnu no a podobně, se pokoušeli tak
jak je to dneska běžný, tam by si chtěl něco postavit, to nejde,
šups obálečku. a tatínek je zásadně s těma vobálkama vyhazoval. a
vždycky přišel dom a s hroznou radostí to řekl.

JV: jo, a tatínek teda, ta jeho pozice byla, on byl úředník, [který
měl na starosti územní plánování?]

MM: [on byl u, on byl] vedoucí regulačního oddělení.

JV: regulačního oddělení. a to měl na starosti věci, týkající se
infrastruktury, nebo zástavby,

MM: no, to byly regulační, ee zástavby, zástavby. co kde mohlo být.
no a tady, a tady s tímhle tím, jak to říkáte za toho protektorátu,
tak já si jasně, a mimo to tatínek tvrdil, že Brno z velké části
ponem- poněmčovali Židé, protože oni měli většinu těch velkých
továren, a všichni uměli česky, ale všichni mluvili německy, a to
vím, že sem se tehdy nad tím pozastavila, oni měli to označený tou
hvězdou, pokud jeli v tramvaji, to byly ještě ty otevřený tramvaje,
tak museli stát jenom na tom otevřeným nástupišti, nesměli do vozu,
a to sem ixkrát zažila, že oni tam stáli, dva, a bavili se spolu
německy. přestože teda, jako, zrovna tak jak si vzpomínám na to, to
je zajímavý, měli sme domácí švadlenu, která přinesla k nám, já
nevím v kterém roce majn kamf. ((Mein Kampf)) no, kde teda vlastně
už všechno bylo napsané.

JV: to byla Němka, ta švadlena.

MM: né, to nebyla Němka. vona to někde, já nevim kde to její manžel
sehnal, jo, a vona úplně vyděšená nám to ukazovala ať si to přečtem
co, protože tam to bylo všecko napsaný. a vím, vzpomínám si jasně,
jak můj tatínek se na to díval a říkal, a tatínek byl teda dost
realista a dost měl to, a říkal to sou nesmysly.

JV: dobře, tak ještě co se týče toho zákazu, na ten si pamatujete,
že by byl a že by se dodržoval třeba?

MM: jaký?

JV: vstupu do kina Židům.

MM: ano, ano.

JV: byl zákaz.

MM: ano no samozřejmě, když ne do tramvaje, tak to už vůbec ne.

JV: tak ta tramvaj tam bylo to vyhrazené.

MM: no to bylo jenom, to bylo jenom

JV: nebyl absolutní zákaz.

MM: ano, dovnitř ne.

JV: kdežto u těch kin byl absolutní zákaz. [takže tam nesměli]

MM: [absolutní, ano]

JV: a nebyly ňáké kina, které, nebo kino, kam by Židé naopak mohli,
[že by to bylo jejich kino]

MM: [ne, ne, to neexistovalo.]

JV: a tento zákaz se myslíte absolutně dodržoval, nebyla ste někdy
třeba svědkem toho že...

MM: ne, to se určitě, určitě dodržovalo, protože to byly takový
sankce za to, že to, to nikdo neriskoval.

JV: tenkrát, v té době ste chodila do kina, to už ste asi říkala
méně.

MM: no, ano.

JV: méně často. takže ty vaše návyky se změnily, říkala ste že

MM: no, to, těma okolnostma,

JV: byl strach

MM: to nebylo jenom, zaprvé v těch kinech to co bylo, tam bylo málo
kdy něco, že by to člověk musel vidět zaprvé a zadruhý ste se musel
do toho kina nějak dostat a dostat se potom domů, jo, to bylo pěšky,
potmě.

JV: a co se týče těch preferencí, to ste chodila teda, když už ste
šla, tak ste chodila ještě s babičkou? za té války?

MM: no, zezačátku ještě ano, potom už ne.

JV: to [vám bylo čtrnáct let asi.]

MM: [ano, potom už ne. ano,] to ještě s babičkou.

JV: a později ste už třeba chodila sama? když vám bylo [těch
šestnáct, sedumnáct]

MM: [sama, sama sem nikdy] nechodila,

JV: nikdy ste nešla.

MM: buď sem chodila s babičkou nebo sem chodila s mládencem. sama
sem zásadně nechodila. sama chodím do kina až teď, když <už su stará
a nemá kdo chodit se mnou,> jinak sem vždycky chodila s někým.

JV: takže buďto babička nebo mládenec.

MM: ano.

JV: a kamarádka třeba, dvě holky

MM: no, já co sem měla ty kamarádky, oni takovýdle věci vůbec je to
nezajímalo.

JV: nechodily do kin, do divadel.

MM: do divadel už vůbec ne.

JV: ale do kin taky ne.

MM: no, hrozně málo.

JV: a trávila ste s nima aspoň volný čas sportem, nebo těmi výlety?
aspoň, když už teda na tu [kulturu moc nebyly]

MM: [no tak, no tak ano.] no tak třeba to bruslení, lyžování a
takový věci, to, to ano. ale víte že to je zajímavý, že to tak
říkáte, že to opravdu tolik lidí nechodí do kina do divadla, nic, a
nechodilo ani.

JV: no tak teď chodí už určitě málo, ale tenkrát právě mě zajímalo

MM: taky ne, za té republiky taky ne. to se sedělo doma večer u
rádia.

JV: to ste poslouchala ale taky.

MM: no ježiš, já dodneška já mám dva transistory, jeden mám v
kuchyni a jeden mám v ložnici a to mám puštěný nepřetržitě, na
televizi se dívám pokud tam je něco k dívání až večer. ale jinak,
při tom můžu dělat, při tom se můžu pohybovat, kdežto u té televize
se musí sedět jak ta pecka a koukat na ty pitomosti.

JV: takže na televizi se moc nedíváte. ani na čété dva? ((ČT 2))

MM: prosim?

JV: ani na čété dva? ((ČT 2))

MM: né, já se dívám na čété čtyři. ((ČT 4))

JV: jo, počkejte

MM: ta je lepší.

JV: to je ee sport nebo zpravodajství?

MM: ne, to je zpravodajství s komentářema.

JV: jo, počkejte, čété čtyři, ((ČT 4)) není to čété dvacet čtyři
((ČT 24))? dyť čété čtyři ((ČT 4)) je sport.

MM: ano, no čété dvacet čtyři ((ČT 24)), ano. to jsem se špatně
vyjádřila.

JV: ((smích)) já [sem si říkal jako že]

MM: [čété dvacet, čété dvacet čtyři ((ČT 24))] ano. zásadně na
zprávy a na všecko se dívám tam, protože ta holá zpráva mně nic
neříká, teď si poslechnu ten komentář k tomu.

JV: tak ty události komentáře sou paralelně i na čété jedna ((ČT 1))
večer.

MM: no ale když je tam třeba sport nebo něco na té dvojce((ČT 2)),
tak to tam není.

JV: na čété dvojce ((ČT 2)) bývá jako třeba filmový klub.

MM: no tak pokuď na té čété dvojce ((ČT 2)) tam bývají skutečně
dobrý programy.

JV: tak to sledujete.

MM: ano.

JV: ještě k tomu protektorátu. pamatujete si na změnu chování diváků
za protektorátu?

MM: no, pokuď bylo to takový všecko utlumený. to i

JV: nějaké hlasité projevy?

MM: hlasité projevy ne. a i i třeba

JV: smích, potlesk, ne.

MM: třeba si vzpomínám některý ty filmy s t- s tím hajnsem rýmanem
((Heinz Rühmann)), to byly vysloveně veselohry, ale ňák to tak lidi
neprojevovali.

JV: vzpomínáte si, že by se třeba hajlovalo? když se na plátně
objevil Hitler?

MM: no tak to sem nezažila.

JV: myslím třeba v týdeníku.

MM: ne, to sem nezažila.

JV: ani nikde jinde.

MM: ne, ne.

JV: takže ono je to třeba tak, že někteří lidé se ze strachu
přidávali. když tam seděli Němci, tak začali třeba hajlovat a
někteří lidé se báli, tak radči se přidali.

MM: no ale pokuď si vzpomínám na Němce vopravdu teda v holínkách a
v uniformách, v tom všem, tak že by teda ňák chodili do kin, tak
teda to to moc nechodili.

JV: ale německé obyvatele, Němci. nemyslím důstojníci nebo ňácí
vojáci, ale obyčejní lidé.

MM: ne to si ňáký takový projevy v tom kině, to si nikdy, to si, to
sem nezažila.

JV: změnilo se to chování a vaše návyky, chození do kina, frekvence,
s blížícím se koncem války? jak ste měla perspektivu, že už byly ty
zprávy, že už fronta postupuje.

MM: no tak samozřejmě že se změnilo, a sice tím, že už sme byli víc
než někde takhle na tu zábavu, tak už sme byli víc upnutí na to,
nemluvě vo tom, že ono teda tak když už se ta fronta blížila, tak
tady toto všecko přestalo. a byly starosti, vo jídlo, o to, o to,
takže, to pak už nepadalo vůbec v úvahu.

JV: ale ještě než teda se začala blížit tak moc, než teda ste žačli
řešit tady ty existenční věci, ale už ste věděli, že už je to jakoby
na dobré cestě, tak třeba chodilo se častějc, nebo už ta atmosféra
byla uvolněnější, ňáký takový mezičas, bylo tam něco takového?

MM: já si myslím, že ne. já si myslím, že to bylo až do konce a pak
se to zlomilo.

JV: když se to zlomilo. hm vzpomínáte si na první návštěvy těsně po
okupaci? po konci války? na tu situaci, na tu atmosféru, euforie
ňáká, nejen na ulicích, ale i třeba během toho sledování filmu?

MM: no tak všichni, všichni tehdy sme čekali, protože to, ty německý
filmy skončily, český prostě za celou tu dobu nic nebylo, no tak sme
čekali všichni, no a napřed sem přišly ty anglický filmy, všechno,
jo, no tak to sme, to sme byli nadšení tím, dojatí, to bylo něco
úplně jinýho.

JV: takže ta atmosféra se viditelně změnila.

MM: ano, ano.

JV: dobře, takže tímhle bysme to asi uzavřeli,

MM: představte si

JV: ano

MM: co člověk, co já sem <všecko prožila> ((smích))

JV: já si dokážu samozřejmě představit, ale, úplně se jako do toho
vcítit nedokážu, protože tyhle věci sou do velké míry jako
nepřenosné

MM: no, ano, to i když budete někomu vykládat, tak to se nedá.

JV: ale mám tady pro vás ještě jednu věc, a ta spočívá v tom, že vám
tady dám seznam filmů a poprosil bych vás, abyste si je, abyste si
ho přečetla, vzpomněla si pokud možno na nějaké z nich, které ste
viděla, a kdyžtak si zaznačila, které patřily k vašim oblíbeným a

MM: no tak počkejte, mám za- zaznačit ty který sem viděla nebo ty
který patřily

JV: no můžete, můžete si zaznačit tužkou nejdřív ty které ste
všechny viděla a pak můžete mezi nimi třeba se zaměřit na ty, které
[vám opravdu utkvěly v mysli]

MM: [jé, Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))]

JV: je [to tak,]

MM: [to bylo krásný]

JV: tyto filmy [sou poměrně rané]

MM: [Ducháček to zařídí, ano]

JV: ty ste vidět asi nemohla.

MM: nemohla, ne.

JV: tady už je rok třicet jedna třicet dva, třicet tři [třicet
čtyři, tady už to začíná.]

MM: [ale ten jo, Lelíček] ve službách ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)), to ano, to neznáte hadimuš- Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) taky.

JV: to už ste viděla v kině.

MM: cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) taky. šest žen
Jindřicha osmého taky ((Šest žen Jindřicha VIII.)).

JV: tak kdyžtak si to ňák poznačte a pak pokud byste

MM: můžu to značit sem?

JV: určitě to můžete počmárat jak chcete.

MM: toto sem viděla, ježiš a vono vám to nepíše.

JV: počkejte, no vidíte, máte pravdu, ale já to rozepíšu, tak.

MM: tak, cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem viděla,
To neznáte Hadimršku, Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)), šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to nic,
Mata Hari, Svět patří nám. Sněhurka a sedum trpasliků ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)), ale ten teda, to byla nádhera a vidíte, ten sem
viděla aspoň dvakrát nebo třikrát.

JV: no vidíte.

MM: teď jak sem si na to vzpomněla.

JV: s babičkou.

MM: ten sem viděla, to byla nádhera, nádhera.

JV: vzpomněla byste si kde, kde ste ho viděla?

MM: no v té Lucerně ((Lucerna)).

JV: takže to byly ještě ty třicátý léta [s babičkou]

MM: [ano, ano] to byla krása teda. Ducháček to zařídí, U pokladny
stál, dyť tam máte samýho Buriana ((Vlasta Burian)). To byl český
muzikant, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou teď
nedávno o tom vykládala Zita Kabátová, no, Dobrodružství barona
Prášila, La Paloma, ta byla krásná. neviděli ste Bobíka ((Neviděli
jste Bobíka?)), její voběť ((Její oběť)), to mám dojem, že sem to
taky viděla. Sobota, to si, možná že jo, ale to si nevzpomínám.

JV: jinak sem chtěl říct, tyhle filmy ste samozřejmě mohla vidět i
pozdějc, ale teď jde vo to, aby vy ste je [viděla do roku čtyřicet
pět, jo]

MM: [já sem je viděla tehdy, tehdy, ano, ano]

JV: no a mezi těmi, který ste si teď vyznačila, který vám opravdu
utkvěly v mysli, ňákým způsobem, nebo který byly jenom vaše
oblíbené.

MM: no, utkvěla mně ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)).

JV: hm, takže to ste říkala, že ste byla s babičkou v Lucerně
((Lucerna)),

MM: ano, několikrát, ano. potom To byl český muzikant.

JV: vzpomněla byste si, co třeba pro vás ten film znamenal, ta
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), proč se vám tak moc líbil?

MM: no, tím pádem, že to bylo malovaný, že to byly obrázky, bylo to
tak zidealizovaný všechno, no bylo to krásný, no nebylo, no v tehd-
tehdejší době takový filmy, tak jak dyzny ((Disney)) dělal, tak

JV: tak ona hlavně byla barevná.

MM: no, ano. no potom velice, velice hezkej byl ten minhauzen
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila))

JV: hm, ten ste viděla taky s babičkou? nebo většinu tady těch
filmů, nebo dokonce [všechny ste viděla s babičkou?]

MM: [já si myslím, já si myslím,] že to sem viděla všechno s ní.

JV: a myslíte, že všechno ste viděla ještě v tý Lucerně ((Lucerna))
nebo pak už třeba ty [pozdější]

MM: [toho, toho] minhauzna ((Munchhausen – Dobrodružství barona
Prášila)) a to už bylo za protektorátu a to už, to už sem neviděla
v Lucerně ((Lucerna)), to už bylo v kterým kině nevím, ale to už
bylo někde v kině ve městě. ten Roztomilý člověk, to bylo z novin,
to bylo taky výborný, To byl český muzikant, tam hrál Korbelář
((Otomar Korbelář)) myslím. to bylo, to se mně taky velice líbilo,
to byl, to byl, no to bylo za protektorátu [no tak to bylo
takovejch]

JV: [kdybysme to teď] začali brát od začátku, tak dejme tomu, že
tady to všechno byla ta Lucerna, ale pak už přeci jenom, tydle filmy

MM: tu Sněhurku a sedum trpasliků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem
tam ještě viděla.

JV: hm a pak tady u těch dalších, [mohla byste to]

MM: [to už, to už si myslím] ten českej muzikant ((To byl český
muzikant)), to už asi ne, Roztomilý člověk taky ne,

JV: hm a zkusila byste si vzpomenout, jaká to byla kina?

MM: no to už teda po mně chcete moc ((smích))

JV: jenom tak třeba náhodou, kdyby se vám to vybavilo.

MM: no tehdy sme, sem chodila hrozně do toho Metra ((Metro)) [a do
té Alfy ((Alfa)). no, ty dvě kina.]

JV: [takže, takže se dá říct, že je pravděpodobné,] že to bylo buďto
[Metro]

MM: [buďto Metro] nebo Alfa, ano.

JV: a pořád teda s tou babičkou to bylo.

MM: ano.

JV: třeba nevím, jestli její šepot, Její oběť, pardon, to už je
konec války, jestli třeba to už ste nebyla s přítelem.

MM: no, já nevím, ale já si myslím, toto mám konec války a já
vopravdu nevím, ale já bych řekla, že to byl tak začátek války.
myslíte si, že ta Její oběť, že to bylo tak, to by mě vopravdu
zajímalo ten film.

JV: (..) jo, tak ten film je z roku devatenácet čtyřicet čtyři.

MM: hm, tak to je zajímavý, tak to sem byla, tak to už sem ho asi
neviděla s babičkou, ale já sem měla pocit, že ten film, že ten film
byl z dřívější doby.

JV: je to, je to opravdu rok čtyřicet čtyři, natočil to vajt harlan
((Veit Harlan)), hrál tam kárl radac ((Carl Raddatz)), albrecht
frobn ((Albrecht Froben)), kristýna zédrbau ((Kristina Söderbaum)),
ale em, no, je to opfrgang ((Opfergang))

MM: no tak to né, to už sem viděla určitě s tím mládencem.

JV: hm, s tím mládencem.

MM: jo, určitě. a tu la palómu ((La Paloma)) a toho minhauzna
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) už taky.

JV: hm. takže ste říkala Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to
byl silný zážitek pro vás.

MM: ano, ano. to byl teda vopravdu jeden z nejhezčích filmů.

JV: to vám mohlo být tak kolik? já se podívám, počkejte, Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tady mám, Sněhurka byl rok (.) já tady
Sněhurku nemám, ale tak ta Sněhurka mohla být polovina třicátých
let, no, to vám mohlo být kolem těch deseti.

MM: deseti, no.

JV: jedenácti. jo, Sněhurka, no, tak to vám bylo víc, Sněhurka byla
rok třicet sedum, přičemž tady v Brně se promítala v roce třicet
osm, takže těsně před válkou [takže vám bylo tak třináct.]

MM: [no ale to bylo krásný.] no, ale bylo to teda nádherný.

JV: hm

MM: bylo to nádherný.

JV: ještě nějaký takový podobně výrazný zážitek, který by se k
nějakému filmu vázal, k dalšímu? říkala ste třeba Muži nestárnou.

MM: no, ty Muži nestárnou, to, brala sem to i tehdy jako legraci,
ale, ale bylo to hezký, ten film, ten se mně líbil.

JV: co se vám na něm líbilo? co vás tam zaujalo?

MM: ((smích)) no mně na tom, no v dnešní době by to nikdo nijak
nebral, páč je to normální realita, jo, tak prostě se žije. ale
tehdy to bylo něco úplně mimořádnýho ((smích)) že si namluvil
babičku, maminku a vzal si dceru. no a velice se mi tam líbil ten
Pivec ((Jan Pivec)), to, to, hrál to, hrál to velice fajn. a ta Zita
Kabátová, to byla [vynikající herečka.]

JV: [takže ta, ta ztvárnění] té role

MM: ano, ano, ano. no a ten minhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)), na ten si vzpomínám ten se mně taky.

JV: a baron Prášil.

MM: ten baron Prášil, to se mně taky líbilo. tam byl ten Hans
Albers, to bylo výborný.

JV: a bylo to kvůli tomu herci nebo třeba i [kvůli té výpravě?]

MM: [kvůli tomu herci.] no ta výprava i ten herec. ta výprava na
tehdejší dobu to taky bylo. von sedí a letí na zeměkouli, jo, tak na
tehdejší dobu to taky bylo. barevný tak, to to byl taky fajn film.

JV: a co dál, co si tak ještě vzpomínáte?

MM: no už mě nic nenapadá. no a to bylo, v kterým roce byl těch šest
žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.))? to byl myslím
jeden z prvních filmů, který na toto téma byl vůbec udělanej.

JV: tak ten film byl z roku třicet tři a Alexandr Korda.

MM: no

JV: britský, britský film, Alexandr Korda ho natočil. film vypráví o
pěti z šesti žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) [osmého.]

MM: [no ano, ano] není tam kdo hrál tu hlaví roli?

JV: čárls lotn ((Charles Laughton)).

MM: aha, jo jo jo.

JV: ten hrál [ježiš jak se menoval]

MM: [jo jo jo, ano to] byl velký herec, jéžiš, lotn ((Charles
Laughton)), ano, ano, no to na ten sem se dostala teda omylem,
protože to sem tam určitě nepatřila.

JV: omylem jako, že ste byla na nepřístupném filmu nebo jako že ste
[tam byla]

MM: [že to určitě] nebylo přístupno.

JV: jo takhle. sem myslel, že ste jako šla na jiný film.

MM: ne, ne, ne, to myslím takhle.

JV: hm, tak ten, ten se vám líbil?

MM: ano, ano. to bylo tehdy úplně něco pro mě teda mimořádnýho.

JV: počkejte, to vám bylo kolik, to vám bylo osm let.

MM: no, ale já si na to vzpomínám na ten film.

JV: ten herec vám tak na té, v té mysli ulpěl?

MM: ano, ano.

JV: Mata Hari?

MM: no, to taky. [mrkněte]

JV: [Cácorka?]

MM: ne, ne, Mata Hari. mrkněte se na tu Mata Hari hrála Greta Garbo,
ne?

JV: no, je to, je to možné, je to dokonce pravda.

MM: no vidite, na to si taky vzpomínám na ten film.

JV: to je rok třicet pět, to vám bylo deset.

MM: no tak vidíte že, že se pamatuju na takovýdle filmy a i s
vopravdu z raného mládí. to byl tak krásnej film.

JV: když ten film byl teda natočen v roce třicet jedna, ale v Česku
se promítal až o čtyři roky pozdějc, v Brně v roce třicet pět.

MM: no, Greta Garbo, no.

JV: imponovala vám, Greta Garbo?

MM: no, no, vona měla něco do sebe. měla takovýho něco tajemnýho,
ona měla vlastně velmi malou mimiku, tak jenom očima a tím, ale měla
proti, proti těm ostatním takovejm těm nadělanejm kráskám měla něco
do sebe.

JV: přišla vám tajemná?

MM: ano, přišla mně tajemná. a ta Mata Hari, to bylo vopravdu to
bylo, to byl krásnej film.

JV: takže ste si ještě schopna vybavit nějaké obrazy?

MM: no, no, no, měla tam takový nějaký, jako tanečnice napůl nahatý
<voblečení> ((smích)) což by dneska nikomu nepřišlo, ale tehdy to
bylo něco.

JV: takže zas ta herečka byla, [ten aspekt, který vám ten film]

MM: [ano, ta herečka, ano, ano, ano.]

JV: a žádný jiný třeba už ste teda víckrát neviděli, teda neviděla
kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), nevzpomínáte si?

MM: možná že jo, ale nevzpomínám si. rozhodně né tak, že bych na to
úmyslně v krátké době potom šla.

JV: co ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian))?

MM: no ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian)), babička, babička
se na ně hrozně ráda dívala, a já sem to teda taky, ale teda já sem
to tak, třeba si vzpomínám na to cé ká polní maršálek ((C. a k.
polní maršálek)) to sem musela být ještě úplně dítě, ale mně se to
teda nelíbilo.

JV: hm a ty ostatní filmy třeba se vám líbily víc trošku? nebo
nějaký, který byste vzala na milost, jako z těch několika filmů
Burianových ((Vlasta Burian)).

MM: z těch jeho? z těch Burianových ((Vlasta Burian))?

JV: hm

MM: no, mně se líbilo to U pokladny stál.

JV: to vám přišlo,

MM: ano

JV: normální? ((smích))

MM: no, normální ne

JV: nejnormálnější? [na jeho kreace]

MM: [no, ale, ale] prostě tam, ani ten Ducháček to zařídí nebyl
špatnej, to se mně líbilo, byla to limonáda ale, ale i to se mně
líbilo.

JV: a v čem se to třeba odlišovalo od těch dalších jeho filmů, proč
se vám tady tyto dva třeba líbily víc než tady, já nevim, cé ká
polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) a další. nebo naopak proč
se vám tyhle nelíbily.

MM: no to cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) je teda
úplná fantasmagorie, a

JV: [takže protože to bylo tak odstřižené od reality? že jako váš
smysl pro realitu] říkal, tak tohle ne.

MM: [no no no, úplně, jo, jo, no,]

JV: ((smích))

MM: já se, já se, já se teď, až to vypnete, tak vám řeknu, za co se
hluboce stydím.

JV: ((smích))

MM: <nemá to s tím nic společného,> je to teď nedávno.

JV: hm. Vídeňská krev

MM: no, tu Vídeňskou krev, já si na to, viděla sem to, ale, mám
pocit, že tam hrála ta marika rek ((Marika Rökk)),

JV: hm, já vám to můžu dokonce potvrdit,

MM: no to já nevím.

JV: ano, tak tam nehrála marika rek ((Marika Rökk)) ((smích))

MM: nehrála

JV: tam hrála, tam hrála, počkejte, wily frič ((Willy Fritsch))

MM: no to, to byl wily frič ((Willy Fritsch)).

JV: to byl muž, ale Maria Holst hrála Melanii

MM: Maria Holst. no ten wily frič ((Willy Fritsch)) mám pocit že to
byl, ale které té naší herečky že ta s ním, ta s ním žila jednu
dobu, dovi, nevim jestli dokonce ne bárová ((Lída Baarová)). a to
byl známej, to byl takovej hezkoun.

JV: hrál hraběte volkršajma. graf volkršajm ((Graf Georg
Wolkersheim)).

MM: ale nějak moc si teda na to nevzpomínám.

JV: hm. a třeba ta La Paloma?

MM: ta La Paloma

JV: to vám můžu říct i rok třeba. to byl rok čtyřicet čtyři, to už
bylo konec války takřka.

MM: no no no, na tu La Palumu ((La Paloma)) si vzpomínám, ale tak
blíž teda taky ne.

JV: no jo. neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?))

MM: no, to byla legrace.

JV: byla to komedie.

MM: komedie, ano. ale to byla hezká komedie.

JV: ta vás neurážela nebo

MM: ta mně, ta mně nevadila. ne že by mně to uráželo, ta mně
nevadila.

JV: em Její oběť? to už je vážnější tématika.

MM: no

JV: rok čtyrycet čtyři, ale v kinech to myslím teda bylo v roce
čtyřicet pět až, takže těsně před válkou, před koncem války.

MM: no v roce čtyřicet pět, že bysme ještě v pětaštyrycátým roce, že
bysme ještě byli chodili do kina?

JV: já tady mám jakože ještě produkce jako do čtyrycátého dubna.

MM: no právě, právě to musel [být]

JV: [a v té] době teda ten film, někdy na jaře asi ještě, asi ještě
byl promítán, nevim, možná únor, březen.

MM: no protože, protože to už teda

JV: nevzpomínáte si, že byste koncem války ještě byla na Její oběti
((Její oběť)).

MM: no, do kolikátého dubna to máte

JV: do třicátého dubna, do konce dubna. [ještě jako v programu.]

MM: [no ale to je,] to je, dyť Brno bylo vob- vobsazený
šestadvacátého dubna.

JV: [no tak jakoby]

MM: [a to už] to už ta fronta předtím to bylo nejmíň dva měsíce.

JV: ale to se ještě filmy hrály v kinech pořád, ještě když fronta se
blížila.

MM: no, no ale to si nevzpomínám že bysme teda ještě měli chuť teda
jít do kina.

JV: hm, ale na ten film si pamatujete.

MM: ano, ten film, ale muselo to být teda dřív někdy, ještě ten rok
předtím. nebo to se hrálo jen tak krátkou dobu?

JV: tak ten film je rok výroby čtyřicet čtyři, tak je možné, že ste
ho viděla třeba někdy na podzim čtyřicet čtyři.

MM: no, no, ano.

JV: ale já ho mám tady v roce čtyřicet pět, takže to určitě ještě
prověříme.

MM: ano.

JV: náhodou byste si nevzpomněla, kde ste na něm byla, protože to
bysme mohli pak dohledat podle programů.

MM: ne, to vůbec ne, to ne.

JV: ale tvrdíte, že to teda určitě muselo být dřív než na jaře
čtyřicet pět.

MM: ano, ano.

JV: hm, dobře. tak tím pádem myslím, že ty filmy máme docela pěkně
zvládnuté, vy ste se vyjádřila docela dost, jednak k těm Burianovým
filmům ((Vlasta Burian)), jednak i k těm zahraničním. Roztomilý
člověk, to sme o něm sme mluvili?

MM: ano.

JV: jo.

MM: no když potom člověk třeba ten Roztomilý člověk, to se promítá i
v těch, pro pamětníky a je to zajímavý, když člověk něco vidí, jako
mladší, a když potom něco vidí po ix letech.

JV: hm. tak už tak zkušenost a všechny tyto věci hrají zásadní roli,
pak.

MM: no

JV: v tom vnímání toho díla. dobře, takže já bych se ještě zeptal
úplně na závěr, protože tímhle sme vlastně skončili, jestli, chtěla
byste něco dodat, co sme třeba nezmínili, ale bylo by to k našemu
tématu relevantní.

MM: já si myslím, že vůbec nic, páč ste mně tolik otázek, že to <že
už mě teda> vůbec nic nenapadá.

JV: nechcete nic dodat.

MM: nechci už nic dodat, jenom že, že kino je teda, docela dobrý
lidský vynález a že opravdu to slouží nejen k zábavě, ale i když
lidi, já si myslím že by, v dnešní době ne, ale dřív ty filmy, i
když člověk měl ňáký problémy, potíže trable, když ste přišel do
toho kina, tak ste na všechno zapomněl.

JV: hm. dobře, tak já vám děkuju,

MM: prosím, není zač.

JV: ukončím rozhovor.

konec rozhovoru
1

Libuse (1928) 0.0 3:2850
Whole interview

Rozhovor vedla Kristýna Haklová
Rozhovor přepsala Hana Vašátková
Datum a místo: 26. března, Brno

Rok narození: 1928, narátorka měla o 3 roky staršího bratra.

Povolání rodičů: Otec vrchní četník, matka v domácnosti.

Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila v Nové Bani na
Slovensku, pak se její rodina přestěhovala do Veverské Bítýšky,
poté, asi v roce 1938 se přestěhovali na ulici Mozolky (Žabovřesky),
kde bydleli dva roky, poté ulici Sirotčí (dnes hronova – Veveří).

Povolání narátorky: Mzdová účetní u stavebního podniku v Brně, poté
stejné povolání v Kopřivnici.

KH: tak už to nahráváme. a (.) tak dneska je šestadvacátého března.
jsme v Brně a budeme se ptát teda na vaše zkušenosti ohledně kina.
nejdřív bychom začali obecnýma otázkami. jak se tedy přesně
jmenujete a kdy ste se narodila.

LN: tak jmenuji se L. N., rozená Baumanová a narodila jsem
se čtyřiadvacátého října devátenácet dvacet osm.

KH: ee

LN: a narodila jsem se v Nové Bani na Slovensku. tam byl otec můj
jako vrchní četnický strážmistr, takže jsem se narodila na četnické
stanici.

KH: hm. no a kde ste bydlela tak zhruba do roku čtyřicet pět? [když
ste se]

LN: [a potom otec] prostě už se to na tom Slovensku začalo tak nějak
blížit prostě k tomu osamostatnění těch Slováků, že. a byla tam
taková divná prostě situace, tak otec si požádal o přeložení a
přeložili ho tady em k Brnu do Veverské Bítýšky...

KH: hm

LN: zase jako vrchního četnického strážmistra, takže tam jsem od
svých deseti měsíců vlastně prožila svoje krásné dětství.

KH: vy jste tam chodila i do školy?

LN: tam jsem chodila od první, do třetí třídy no a otec byl sokol,
náčelník Sokola ve Veverské Bítýšce, potom byl zakladatelem
pěveckého sboru Sokola ve ( ) Veverské Bítýšce, takže já jsem
začala chodit do Sokola od třech roků, otec mě bral sebou, takže
jsem tam byla jako doma.

KH: hm

LN: tak. prostě, cvičila jsem. vychovával nás otec jako lásce
vlasti, vlastenectví a měla jsem i bratra. ten se narodil, maminka
pochází z Hané, z Morkovic, takže i když byla jako s otcem na tom
Slovensku, tak k porodu jela k rodičům do Morkovic na Hané.
KH: hm

LN: takže i s bratrem, bratr taky chodil do Sokola.

KH: on byl starší nebo mladší než vy [váš bratr]?

LN: [bratr byl] o tři roky starší než já.

KH: hm. a co dělala vaše maminka?

LN: naše maminka neděla- byla postě v domácnosti. ona nemohla chodit
do práce, protože jako paní vrchní na četnické stanici tam měla
práce, dokonce jsme měli i služku, protože tam pořád...

KH: hm

LN: se něco dělo, chodili tam prostě z toho okresního města, ti
policisté a tak, takže pořád u nás někdo byl k obědu a takže maminka
byla celou dobu, co byla provdaná, než zemřela, doma v domácnosti.

KH: hm. a nepřestěhovali ste se pak do Brna?

LN: potom sme se přestěhovali, bratr chodil v té Veverské Bítýšce do
páté třídy a protože on, já jsem byla jako tělesně zdatnější mnohem
než ten bratr, protože prodělal spálu, takže ee pak začal chodit do
gymnázia tady v Brně v Žabovřeskách, no aby nemusel bratr dojíždět
každý den vzhledem k tomu, že teda nebyl tak tělesně zdatný, tak
jsme se přestěhovali sem, do Brna, napřed do Žabovřesk.

KH: hm

LN: a tady sme v těch Žabovřeskách bydleli asi ee na mosolkách
((Mozolky)) asi dva roky, protože jsme bydleli jako v podnájmu v
rodinném domku a ti byli, majitelé byli Němci a ee prostě, protože
se schylovalo už k tomu devětatřicátému roku, tak sme se tam nějak
necítili, protože sme měli strach z nich

KH: hm

LN: oni prostě byli kovaní, a takže a náš otec byl vlastenec a tak (
) strach a tak sme se přestěhovali do Brna na s- bývalá Sirotčí
ulice.

KH: hm

LN: teď je, teď se jmenuje Grohova

KH: hm

LN: ulice. a tam sme bydleli až (.) prostě asi do roku devatenácet
osmdesát devět nebo devadesát

KH: hm

LN: tam už jsem se, odtud jsem se provdala vlastně a tam jsme
bydleli teda na té Grohové.

KH: a jaké ste teda navštěvovala školy?

LN: já jsem chodila pět let do obecné třídy, částečně v těch
Žabovřeskách, na Horové a pak na e Kounicové tady v Brně, do páté
třídy.

KH: hm

LN: no a pak sem se, dělala jsem zkoušky do gymnázia, tehdy to bylo
osmileté gymnázium, městské, dívčí, reformní, reálné gymnázium v
Brně. bývalá Antonínská ulice, teď je to Jaselská

KH: hm

LN: a tam jsem maturovala, po těch osmi létech, až do roku čtyřicet
sedm, čili skoro celou válku a...

KH: a pak ste šla do zaměstnání?

LN: a pak sem, protože, pak sem musela jít do zaměstnání, protože
otec pak byl dán předčasně do penze, před začátkem druhé světové
války. jednak proto, že nedoslýchal a jako prostě policista to ee,
to nešlo, takže byl dán předčasně do penze a já jsem tedy ee prostě
chodila do toho gymnázia, jo. matka byla pořád v domácnosti a byla v
zaměstnání jenom v roce čtyřicet tři a čtyřicet čtyři, nebo, ano, ee
ve Zbrojovce, to musela jít do zaměstnání, to dostala předvolání z
pracovního úřadu a musela jít do Zbrojovky.

KH: hm

LN: jako pracovat manuelně

KH: a co ste dělala vy vlastně za povolání [po válce]?

LN: [já sem] po válce musela jít do zaměstnání, protože můj bratr
začal po válce, dokončil gymnázium, to bylo ve čtyřiačtyřicátém roce
a byl až do pětačtyřicátého roku musel být, to se jmenovalo v Brně
luftšutc ((Luftschutz)) nebo protiletecká obrana a tam on prostě byl
jako voják, ani nechodil domů spávat, tam dostával jídlo. no a
chodili prostě ti chlapci, když třeba byly velké nálety a v Brně
bylo potřeba odklízet jako ty trosky a to, tak ti chlapci tam museli
jako, to se jmenovalo luftšutc ((Luftschutz)) a tam oni museli teda
podle pokynu chodit do práce. no a po pětačtyřicátém roce nastoupil
na Právnickou fakultu v Brně, na práva, no a promoval v ee
osmačtyřicátém roce

KH: hm

LN: a to byla tragédie, protože nevím, co se stalo, ale odpromoval
jeden den a druhý den mu nedali prostě diplom do ruky, jako oni ho
nechali odpromovat a nedali mu diplom a řekli mu, že nemá kladný
poměr k lidově-socialistickému zřízení a že má přijít příští den na
fakultu a on se tam dostavil a dostal umístěnku tady v Brně do
Zbrojovky. musel manuelně pracovat, no a to jeho kamarádi, jeho
kolegové ze studií ho prostě označili tedy jako politicky
nespolehlivého a předali ten diplom ee tady na krajský výbor, eh,
Akční výbor Národní fronty nebo krajský výbor káesčé ((KSČ)), kde
měli rozhodnout, jestli on tedy ten diplom dostane nebo nedostane a
takže bratr se nervově zhroutil, otec taky a trvalo to pět měsíců,
to on se ani o to, nějak o ten diplom jako už neměl sílu se o to
nějak žádat, aby mu ho dali, no ale pak mu pomohli jeho kolegové
někteří, kteří nebyli ve straně nebo možná byli, nevím a on ten
diplom dostal, ale až po pěti měsících, čili on do té doby musel
chodit do té Zbrojovky, jo a, protože byl na tom nervově špatně, teď
ze začátku dělal samozřejmě zmetky, takže každý zmetek se mu
odpočítával ze mzdy, tak nosil domů třeba dvě stě nebo tři stovky,
otec byl v penzi, že. měl malou penzi, matka byla v domácnosti,
takže já jsem se domluvila s rodiči, já jsem měla jít studovat
farmacii, že, ten rok to odložíme a že půjdu do práce, než ten bratr
prostě dostuduje. jenomže, vlastně, to dopadlo tak, že sme byli na
tom, prostě já sem živila ten rok celou tu rodinu. našla jsem si
solidní práci, a takže jsem skoro všechny peníze dávala rodině,
protože bratr toho nosil málo a...

KH: hm

LN: tak.

KH: a vy ste potom šla zpátky do školy [nebo už ste zůstala v
zaměstnání?]

LN: pak už sem se nedostala. já už sem nemohla jít studovat, to bylo
v devětačtyřicátém roce a to už, my sme měli, jako buržoazní rodina
sme byli poznamenaní a vzhledem k tomu, že bratr vlastně měl nějaký
politický ten škraloup, že, tak sem prostě, padli sme na společenské
dno, byli sme odsouzení jako prostě [celá rodina].

KH: [a jaký] typ zaměstnání ste teda dělala?

LN: já jsem dělala úřednici jako v účtárně mzdovou, účetní a takže
sem prostě byla u stavebního podniku a eště osud se ke mně tak
zachoval, protože v Kopřivnici, tam sme stavěli pro Tatru továrnu,
nějakou halu a tam se stalo velké neštěstí, nějaká tragedie. tam ten
stavbyvedoucí, zástupce stavbyvedoucího a mzdová účetní jeli
služebním vozem někde na večeři a přejížděli přes trať jako a
nestihli to, to auto jim na té trati vypovědělo službu a narazil do
nich nákladní vlak. tak tři mrtví byli a já jsem ráno šla do práce a
v devět hodin dopoledne už jsem odjížděla, protože jsem byla
svobodná a někdo tam musel jít do té Kopřivnice, tak dva inženýr
Prudil, já a ještě jeden inženýr Jelen, mladý, já jsem vlastně byla
svobodná , ten inženýr Prudil neměl děti a ten inženýr jeden, Jelen,
taky mladý, ženatý, ale bezdětný, tak sme museli, přijeli k nám
autem a ten vedoucí řekl mamince, ať mně dá pár věcí a odjela sem do
té Kopřivnice. nevěděla jsem, kde budu bydlet, nic, takže sem
bydlela tam u ňákejch lidí, než mě sehnali jako podnájem a to sem
bydlela ve Zbraslavi, shodou okolností tam vedle domku, tam bydlel
Emil Zátopek. no a chodila sem do té Tatry, taky do mzdové účtárny
jako v tom stavebním podniku a tři kilometry každý den pěšky. ráno z
té Zbraslavi a večer, takže tak se mně změnil život, ztratila sem
všechny známé, že jo, v Kopřivnici, to bylo pohraničí, sem se
dostala do světa, který mně byl neznámý, že jo. tam byli dělníci,
cigáni, prostě, že jo, jak na stavbě. od rána do večera v práci a
žádný pohodlí, nic, no.

KH: ehm, a vy ste mi říkala, že ste chodila vlastně dřív pravidelně
do kina. můžu se zeptat, odkdy zhruba?

LN: chodila. to jak jsem byla v Brně, jak sem studovala gymnázium,
tak sem chodila skoro každou sobotu. to sem chodila, protože sme
bydleli na té Grohové a nejblíž to bylo jednak na ten Stadion, no
ale to bylo jako, tam by, to už sem tam pak nechodila. tam byly
dětské filmy, jo, ten Pepek námořník a Sněhurka a sedm trpaslíků,
takže to sem tam chodila, to vím, že vstupné stálo asi korunu nebo
tak. no a pak sem chodila hlavně do té jako Studio se to jmenovalo,
ten kino Art, no a tam už sem viděla, to bylo za války i německé
filmy marika rek, marika rek ((Marika Rökk)), všelijaký takový ty
ee, prostě už si to nepamatuju, ale krásný filmy to byly.

KH: no, a když si vemete jako dětskou zkušenost, když ste tak do
těch deseti let, jestli ste byla v kině nebo jestli si vzpomenete na
svou první návštěvu kina jako vůbec?

LN: no to si vzpomínám, to bylo, to sem seděla skoro v první řadě,
že, a přišla sem tam, já mám dojem, že to nebylo ani, ty lístky
nebyly ani očíslované, prostě to bylo podle té ceny, že. tak za tu
korunu, to byly ty nejlacinější, to byla první, druhá, třetí nebo
čtvrtá řada, podle toho, když sem přišla brzo, tak sem si sedla, že
jo, trošku dál, ale jinak to nebyly, to byla vstupenka, ale která
neměla ani číslo sedadla a tak, tam bylo hodně dětí, že jo, tak (
)

KH: a jak často ste jako dítě chodila?

LN: no to sem chodila tak, nejmíň tak jednou za týden a to bylo
obyčejně v sobotu, protože ve všední den sem ani nechodila. ale pak
v sobotu nebo v neděli to tam hráli pro ty děti.

KH: hm

LN: takže,

KH: a doprovázel vás někdo?

LN: no, to totiž že sme bydleli blízko toho Stadionu ((Stadion)),
takže sem chodila sama. to sem tam ještě shodou okolností na té
Kounicové hned skoro naproti Stadionu ((Stadion)) bydlela moje
sestřenice, takže sme chodily kolikrát spolu, takže maminka neměla
strach. to sem chodila, to bylo kousek, tak pět,

KH: hm

LN: deset minut do toho kina. jinak sem sama nikam nechodila, ale
tady na to dětské, to sem chodila sama.

KH: hm. a šli aspoň někdy s váma rodiče nebo bavili se s váma o těch
filmech?

LN: ne, to se ani, to já sem, o těch filmech, o té Sněhurce
((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince, ale o tom
Pepkovi námřom ((Pepek námořník)), tak ten tam dělal jenom samý jako
legrace, jo, ale tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem
vykládala mamince. to si živě pamatuju i dodneška jako. ale protože
já jsem, naši mně četli denně pohádky, takže já jsem tu Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) znala skoro nazpaměť, takže to, já
jsem dost mamince, potom když sem byla starší a chodila sem do
zaměstnání, tak sem prostě mamince i když sme chodily do divadla,
tak sem i mamince koupila lístek, tak to sme si spolu vždycky
vykládaly a do toho kina taky někdy, ale to se mnou pak už
nechodila, když sem chodila do gymnázia, to sem chodila s
kamarádkama do kina...

KH: hm, a teda když ste ještě jako děti, řešily se nějak filmy i ve
škole? buď se spolužákama nebo třeba učitelé?

LN: né, to ne to sme, o tom sme nikdy ve škole nijak, to si
nepamatuju, že bychom o tom ve škole někde vyp-, mluvila nebo
vyprávěla, ne.

KH: hm, a jako dítě teda byl pro vás ten film nějak důležitý?

LN: ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano, ale ten Pepek
((Pepek námořník)) to, to prostě sem brala jako legraci, jo? to sem
se tomu smála, nebo to, ale nijak to ve mně nezanechalo. já si to
živě takhle v paměti dovedu představit, ale to byly samý takový jako
legrace, takže to na mně nenechalo ve mně celkem žádný takový
pocity, ale ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano.

KH: hm

LN: protože mně jí bylo líto, že jo a takhle byla smutná taková a ti
trpaslíčci, tak to si...

KH: no a nějakej jinej film, kterej by vám takhle z toho dětskýho
věku utkvěl.

LN: tak to ne, to sem nechodila co do toho Studia ((Studio)), tak to
už sem chodila pak jako děvče a to už byly takový ty filmy, jako i
český, takový vážný a tak ?jako?

KH: no a když ste pak už vlastně chodila do toho gymnázia, když ste
byla starší, tak jak často ste chodila do kina?

LN: no tak to sem chodila taky tak jednou za čtrnáct dní nebo i za
týden do toho Studia ((Studio)).

KH: hm

LN: to sme měly s kamarádkama a chodily sme. oni hráli ve čtyři, v
šest a osm, tak my sme chodily tak na tu čtvrtou, nebo v létě i na
tu šestou, protože večer už sem musela být vlastně za světla doma,
takže to už sem nesměla chodit.

KH: hm. ?šla ste někdy?

LN: ?á sem večer nikam nesměla chodit?

KH: a šla ste někdy na obě ta představení, že byste šla ve čtyři a
pak hned to stihla v šest?

LN: ne, to nikdy. to sem musela si žádat o tu korunu, že ty rodiče,
to nebylo tak jednoduchý, abych si mohla chodit po svejch nějakejch
zálibách. musela sem vždycky poprosit, a to sem si musela zasloužit,
tu korunu.

KH: hm

LN: pomáhat nádobí, nebo tak něco dělat doma.

KH: hm. a do kterých kin ste teda chodila?

LN: tak já sem chodila, když sem byla jako tak v té,

KH: na tom gymnáziu.

LN: v prvním ročníku na tom gymnáziu, tak hodně sem chodila do toho
Artu ((Art)). no pak sem chodila třeba e do Lucerny ((Lucerna)), to
bylo tam na Horové, na Veveří. Bývala, já nevím, jak se to tam
jmenovalo, v té Lucerně ((Lucerna)). no a pak sem chodila, na tom
Stadionu ((Stadion)) ne, to tam nebylo. do toho Artu, potom do skaly
((Scala)) sem chodila, pak do Kapitolu ((Kapitol)), pak do Moravie
((Moravia)), to bylo na Cejlu. Moravia! no a... Lucerna, Moravia,
skala ((Scala)), Kapitol, Art, no a to je myslím tak všechno. to
bylo poblíž toho mýho, nejblíž tomu mému bydlišti, takže tam sem
jako chodila

KH: a měla ste svoje oblíbený kino? jako který byste z těch kin měla
radši?

LN: no, to nejradši sem měla to Studio, protože tam byli všichni
moji, tam chodili moji, moje spolužačky i moji spolužáci a kamarádi,
takže to sem měla nejraději. tam sem chodila vždycky s těmi
kamarádkami.

KH: jo. a bylo naopak v kině, teda pardon, v Brně kino, které ste
neměla ráda, nebo do kterýho ste nechodila?

LN: ne, tak to mně vůbec, to mně nepřipadlo vůbec.

KH: hm.

LN: já vím, že třeba ta Moravie ((Moravia)), tomu se říkalo
blechárna, jo, ?takže to bylo takový ošuntělý,? tak tam sem moc
třeba nechodila, ale říkalo se tomu blechárna, no.

KH: hm

LN: tak

KH: no a chodila ste tedy i podle toho, kdo s váma šel? nebo šli s
váma i někdy později rodiče nebo sourozenci, váš bratr?

LN: můj bratr ne, nikdy. s bratrem sem nikam nešla. bratr měl svoje
kamarády a my sme s bratrem se. chodili spolu jen, když sme byli
hodně malí. on mě vlastně hlídal, ano. i v té obecné, když sme někam
šli, tak sem šla s bratrem. ale potom on už se mnou nechtěl nikam.
on měl svoje kamarády a já jsem třeba by byla ráda, později, když
studoval, třeba, v té oktávě, já v septimě, on měl spoustu kamarádů,
ale nechtěl mě s nimi nikdy vzít, jako. i když mu třeba říkali
kamarádi, potom, jak už sem dorůstala, ať mě vezme s sebou, tak on
mě s sebou nikdy nevzal.

KH: hm, a s kým ste teda chodila do toho kina?

LN: já sem měla spoustu kamarádek. u nás pořád někdo byl, jednak za
tím bratrem kamarádi a jednak já sem měla ze třídy spolužaček, měla
sem dobrou kamarádku. to byla Jana Bezdíčková, ona později pak
dělala režisérku v pražském rozhlase. tak s tou sem chodila do
gymnázia celých těch osm roků. a pak sem měla ještě jednu kamarádku,
ta bydlela na bývalé Akademické, takže s těma. já sem měla spoustu
kamarádek, tak jedině s těma, ale s rodičema né. to maminka málo
chodila někam. to jenom potom, až už sem byla starší a vydělávala,
tak sem s ní chodila do divadla.

KH: hm, a potkávala ste v kině třeba i jiný známý? že byste tam
potkávala nějaký lidi pravidelně?

LN: ne, to já tam měla ty svoje oblíbený kamarády, jinak sem se
vůbec nezajímala o nějaký dospělý nebo to. to mě naprosto
nezajímalo.

KH: no, a s těma kamarádama cestou do kina nebo z kina, povídali ste
si o těch filmech?

LN: jo, určitě. takhle ňáký takový ty, když tam byli marika rek
((Marika Rökk)), nebo lída bárová ((Lída Baarová)) nebo Hana Vítová,
nebo ee ten ?jéžišmarjá, já už si nemůžu vzpomenout, prostě
krasavci? (.) já si nevzpomenu!

KH: no, to nevadí.

LN: lída bárová ((Lída Baarová)) a z těch mužů jo, ne oni se
nenavalí paní, nevíte? ??směje se a mluví na nějakou paní, ta
reaguje??

XX: já vás neposlouchám, já nevím, o čem mluvíte.

LN: ?z mužů, takhle.?

KH: ?tak to si nemusíte pamatovat?. paní říkala rodžr tailor ((Roger
Taylor)), že měla ráda třeba.

LN: no! jo, to teda. rita hejvort ((Rita Hayworth)) to byla herečka,
prostě americká, že jo. marika rek ((Marika Rökk)), to byla německá
jako, to byly muzikály teda krásný, výprava, jo a Korbelář ((Otomar
Korbelář)) a potom teď umřel, jéžišmarjá, to není ?možný?!

KH: hm

LN: ?nemám paměť, já sem si to mohla připravit!?

KH: ?to, to vůbec nevadí!? a můžu se třeba ještě zeptat, v kině,
měli ste ve zvyku třeba kupovat nějaký nápoje, nebo bonbony nebo
tak?

LN: to ne. nikdy. to sem neměla na to peníze. to vůbec, to
nepřicházelo v úvahu jako.

KH: no a bavili ste se třeba během přímo tý projekce toho filmu s
divákama nebo s těma kamarádkama?

LN: ne, to. až potom jak sme šly domů, tak to sme si vykládaly, ale
během toho kina sem se nebavila s nikým.

KH: no. a tleskali ste třeba? nebo nějakej jinej druh?

LN: ne, to nevím, že by se v kině. ne, to sem netleskala, nikdy.

KH: dobře. a jak ste si teda vybírala ten konkrétní film, na který
ste šla do kina?

LN: podle toho, co tam hráli. jakmile změnili program, že, tak sem
šla na to nový.

KH: hm

LN: podle programu, to, co bylo novýho, tak sme tam šli na ten film.

KH: a kde ste o tom získávala informace, vlastně o těch filmech?

LN: no, tam byly vyvěšený, tam sem prostě, tam byla předzahrádka a i
na tom plotě byly plakáty, že. nebo program kina tam byl vyvěšený
třeba na celý měsíc dopředu.

KH: hm.

LN: tak to už sem věděla, že za týden budou hrát to a to, takže [tam
sem se to dozvěděla].

KH: [a psala ste si to třeba někam?]

LN: nepsala. ne.

KH: hm. a kupovala ste si třeba tenkrát, jak vycházelo reví
((Revue)) nebo nějaký jiný filmový časopis?

LN: ne, to sem si, na to sme neměli peníze, ale to vím, že třeba
jedna moje kamarádka, škoda, že, já sem jí chtěla zavolat, ta si
kupovala to reví ((Revue)), že. to bylo Kino, to byly časopisy

KH: hm.

LN: nebo reví ((Revue)), jo. ta jedna moje kamarádka, ta se
jmenovala provdaná jako Šmídová, ona měla za manžela Šmída Alfu. on
hrál u Gustava Broma, takže ta dokonce, možná, že to má ještě teď,
ta sbírala prostě fotografie těch herců a protože ona potom si vzala
toho Šmída, hodně i jezdila s ním po těch koncertech, s Bromem,
takže ona má podepsaný fotografie, že, těch herců. to sbírala ty
fotografie taky.

KH: hm.

LN: tak to sme se dívali na ně a potom sem měla jednu kamarádku, k
té sem zase chodila. a ti měli jako gramofon, tak sme si pouštěly
takový desky jako, potom jak sem byla starší, tak

KH: hm.

LN: prostě ty šlágry. a takový ty písničky.

KH: jako z těch filmů?

LN: i z těch filmů, no. a to co vycházelo na těch deskách, tak sme
si tam pouštěly u ní.

KH: hm. a třeba bylo pro vás důležitý, kdo v tom filmu hraje? nebo
vybírala ste si podle toho ten film?

LN: nó, určitě. tak oni tam, to byli za té, to bylo potom už za té
války, tak to byli Adina Mandlová, Hana Vítová, Raoul Schránil, pak
Novotný ((pravděpodobně Antonín Novotný)), herec. potom Jiřina
Štěpničková, tak to byli moji oblíbení. ono to totiž za té války moc
těch

KH: hm.

LN: herců jako nebylo.

KH: a pamatujete si před válkou?

LN: a před válkou, to sem nechodila do těch kin. to sme bydleli
potom v té Bítýšce a tam bylo kino, jenomže to bylo pro dospělý. tam
se hrálo v sobotu a v neděli v sokolovně a tam pro děti, tam žádné
kina nebyly.

KH: no a pamatujete si třeba už barevný filmy? nebo černobílý,
barevný filmy, jak se tenkrát hrálo?

LN: no, ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) už byla barevná. a
ten Pepek námořník, ten taky už myslím byl barevný. ale jinak to
bylo všechno černobílé ty filmy a jako. no a to taky sme museli
chodit na ty filmy. to bylo třeba Noční motýl, že. tam hrála Adina
((Adina Mandlová)) a Hana Vítová, a to bylo od osmnácti let! takže
on ten uvaděč to poznal. to kolikrát <nás vyhodil, že> sme se tam
tajně nějak tohle, ale to bylo do šestnácti a do osmnácti let
nepřístupné některý filmy. tak sme nemohli na ně ani jít.

KH: hm.

LN: dneska vidíte v televizi a ve filmu vůbec nepřichází, ale tam
stal pořadač, trhal lístky a zrovna vyhazoval, že. i když sem měla
lístek, tak mě tam nepustil

KH: a pamatujete si ještě nějakej němej film?

LN: ne, to si nepamatuju. němý film žádný.

KH: pamatujete si, jestli ste to třeba rozlišovala, jestli ten film
byl českej, německej nebo americkej před tou válkou?

LN: no tak za té války tam byly titulky. to byly německé filmy, tak
to bylo s titulkama a já - teď si nemohu vzpomenout, ale možná že ty
české filmy měly zase německé titulky.

KH: hm.

LN: to už si nevzpomínám, ale ty německé filmy tam měly titulky,
dole české. a jestli ty české, teď si to nevzpomínám, jestli české
filmy měly dole německé filmy, ee titulky. to nevím, ale vím, že
třeba když byl týdeník, že, tak to třeba mluvil Němec a byly tam ty
české titulky. to bylo hodně těch titulek dole, to sem si musela
přečíst.

KH: jo.

LN: mám dojem, že to bylo, ty týdeníky byly německý, jako.

KH: v protektorátu potom už určitě jo.

LN: na protektoru, no.

KH: a pamatujete si ještě něco, z čeho by to představení bylo
složený, kromě toho týdeníku a filmů? nebo jestli tam byla
přestávka?

LN: no tak přestávka byla jenom, já už nevím, keré to byly filmy, to
bylo myslím tak už hodně později.

KH: hm.

LN: kde byly prostě oba dva díly, že, tak tam byla mezitím
přestávka. to byly dva díly, ale jinak to jelo prostě. to bylo tak
ty dvě hodiny, hodinu a půl a

KH: hm.

LN: bez přestávky.

KH: a které filmy ste teda měla ráda?

LN: já sem měla ráda hrozně s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)),
Hanou Vítovou, že, toho Nočního motýla. to sem viděla, když sem byla
na prázdninách, tam sem proklouzla, ještě mně nebylo osmnáct, ale
proklouzla sem tam do kina. jako tam můj strýc, jako, to <natáčel,
jo> nahoře, takže sem se tam dostala. no, to sem měla ráda všechny
ty známý filmy.

KH: a viděla ste nějakej film vícekrát?

LN: Nočního motýla ((Noční motýl)) sem viděla vícekrát. no, to sem,
ten se mně moc líbil. no a s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), to bylo
Panenství, myslím, sem viděla několikrát. ta Jiřina Štěpničková, to
byl Kříž u potoka, ne, to sem viděla jenom jednou. já už si to tak
nevzpomínám, ale vím, že s tou Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)),
jo, to sem viděla. jak hrála Adina Mandlová, tak sem šla.

KH: hm.

LN: to už si tak přesně nepamatuju, ale vím, že, a potom Dívka v
modrém, tam hrála myslím, Vlasta Matulová tu roli, takže ee na to
sem byla taky asi dvakrát

KH: hm.

LN: na té Dívce v modrém ((Dívka v modrém)).

KH: jo.

LN: no tak.

KH: no a co třeba jiný druhy zábavy, jaký ste měla ráda? jakoby
jestli ste třeba něčemu dávala přednost před tím kinem?

LN: tak já sem hodně sportovala, já sem chodila do Sokola. potom za
války teda Sokol byl zavřený. to jako, ale já jsem jako hodně
sportovala, takže potom my sme ve škole měli profesorku tělocviku,
jmenovala se Růžena (Bajnhauerová) a ona byla prostě přebornice v
republice v tomhle, e, ve vesl-, jako veslařka, takže ona nás brala
třeba... my sme potom už měli školu, některý školy byly
vybombardovaný, tak sme chodili třeba na odpolední vyučování. tak
ona ta naše profesorka nám řekla, ať jdeme ráno a chodili sme na
tohle, do Pisárek na Veslařský, jako do veslařského klubu. a tam sme
<hráli volejbal dopoledne, jo. a jezdili na lodičkách, a pak sem šla
zrovna>, ani sem neobědvala a šla sem zrovna do školy. <už sem byla
tak vyhublá, že jo!> nebylo co jést, byla bída( ).

KH: jo.

LN: no ale já jsem byla sportovně založená, no [pořád sme měli...]

KH: [no a...]

LN: no a tady v Brně, než začala válka, ale to možná bylo i za
války. tady na stadioně, tam byl Sokol, tam sem chodila do Sokola. i
potom po válce. a předtím tam to hřiště to bylo otevřené, my sme
jako děcka šly do Sokola, já sem třeba měla cvičení ve čtyři hodiny
a už ve dvě hodiny, my sme bydleli blízko, tak už sem tam šla na to
hřiště. a tam sme lítali po hřišti a hráli si a to bylo všechno
otevřený.

KH: hm.

LN: teď je to zabarikádovaný a samý mříže a takže...
KH: a poslouchala ste třeba rozhlas?

LN: ee, rozhlas, rádio, to poslouchala moje matka. ta měla rádio
puštěný celý den. ale já jsem se moc doma nezdržovala.

KH: jo.

LN: já jsem přišla ze školy a hodila sem kabelu a už sem šla někam
lítat ((smích))

KH: hm.

LN: takže...

KH: jo.

LN: naučila sem se, jo, to otec dbal na to. on vždycky říkal napřed
povinnosti a pak zábava, ale s kamarádkama, já nevím, pořád sme
chodili někde ven. a do Pisárek tam sme chodily, až na Myslivnu a
takže většinou sem někde byla. měly sme sraz a šly sme ven.

KH: jo. a třeba do divadla, nebo nečetla ste si?

LN: do divadla sem chodila ještě na Veveří. tam bylo jako národní
divadlo, tam ještě hrála Vlasta Chramostová, jo? tak sme tam chodili
na Veveří, do divadla. ale tam taky se hrálo jako divadlo pro děti,
takže tam, vidíte, tam jsem ještě chodila na tu Veveří do divadla na
pohádky.

KH: hm.

LN: ale pak tam bylo pro dospělé, třeba v sobotu odpoledne. tak tam
hráli nějaký ty kusy. už si tak nevzpomínám, ale vím, že tam hrála
ještě Vlasta Matulová, ta šla do Brna ee, do Prahy. a Vlasta
Chramostová tam hrála.

KH: hm.

LN: herečka, ta teď prostě už hraje v Národním divadle a už je, má
kolem osmdesáti. teď sem viděla v televizi její medajlonek
((medailonek)), její život, ale ona byla v Brně.

KH: hm.

KH: no a vy jste chodila vlastně do vícero kin, pamatujete si, jaký
mezi nimi byly rozdíly? vy ste mi říkala, jednomu kinu se říkalo
blechárna ( )

LN: no to bylo v té Moravii ((Moravia)), no. já si to tak
nevzpomínám. ono to bylo celkem takový dost obyčejný, ty kina nebyly
nijak zvlášť, já vím, že na tom Studiu ((Studio)), v tom Studiu
((Studio)) a to je prý tam dodnes, v tom Artu ((Art)). tam jsou, tam
byly nahoře jako lóže, že, a jinak ee já jsem si to jako děcko
opravdu, prostě sem to nijak nevnímala jako to zařízení. to bylo
takový prostý, že jo. ty tvrdý křesla, to se na to <rychle muselo
sednout, že jo>

KH: hm.

LN: jak vstal, tak to se prostě narovnalo a já jsem to nijak, to
zařízení mě vůbec jako, luxusnější, to taky byly dražší ty lístky,
potom ve skale ((Scala)), že. nebo v tom Kapitolu ((Kapitol)), tak
to byly takový už. to už sem chodila, když sem měla tak šestnáct,
sedmnáct let a dokonce už tam byli kluci, jo, kamarádi. tak sme šli
s těma klukama, kamarádama.

KH: hm

LN: to už bylo takový lepší, jo. tak to sem se ((smích))

KH: no, a nepamatujete si třeba, jakože nejenom v tom zařízení, ale
třeba jako atmosféru nebo jakoby skladbu toho programu? jako ta kina
jestli se nelišila?

LN: tak já nevím, mně to bylo takhle celkem jedno, no.

KH: hm.

LN: protože v tom Artu ((Art)) tam se hrály dost jako německé filmy.
no a potom, ale i česky. to já už si to, to už je přece jenom tak
sedmdesát, šedesát let! tak to už si tak nepamatuju, no.

KH: hm

LN: (.) já jsem to brala, jak tam podle toho programu a když sem
viděla, hraje tam, hraje tam Adina Mandlová, hraje tam. takže to
byli moje oblíbení herci a tak jsme šli jako to ( )

KH: a byla ste někdy přítomná, nebo neměli ste doma přímo
promítačku? takový to promítání v domácnostech?

LN: né, to sme neměli. ne, ne.

KH: ani nikdo ze známých, nevzpomenete si?

LN: ze známých to nevím. jak to byly takový dětský vlastně, ale to
nemám, to sem neměla kamarádku, která by měla třeba rodiče, že by
nám u nich doma promítali, ne, to ne. to potom, to už až sem měla
svoje děti, tak sme měli takovou malou a do toho se dávaly, to sme
dělali na stěně, takovou jako plachtu bílou, jo. a zatemnili, jim
promítali, ale to byly takový filmy, to se tam nastrčil, to můj muž
jim ( ). ale takhle sem neměla žádnou kamarádku nebo známý, u nich
doma, že by se promítaly, ne. to ne.

KH: hm.

LN: to jako

KH: a když třeba se vrátíme k protektorátu, pamatujete si, jak na
vás jakoby působily ty změny po tom roce třicet devět? kdy platily
ty jiný předpisy protektorátní.

LN: hrozně to na mě působilo. měla jsem strach. měla jsem strach z
Němců, protože můj otec pracoval prostě e v ilegalitě. on pomáhal,
můj otec, těm rodinám, co měly třeba zavřené otce nebo z rodiny
někdo. tak o ty rodiny, o ty děti se nikdo nestaral, oni neměly z
čeho žít, tak můj otec zas chodil po těch, prostě komu mohl
důvěřovat, tak každý dal trochu mouky, trochu cukru nebo peníze a
otec to nosil těm rodinám, těm lidem. ale za to byl teda jako
koncentrák, že jo. to se nesmělo. takže vím, že třeba naproti, jak
sme bydleli, tam byl obchod, koloniál. a ta rodina, ti ee ta rodina,
teda která měla ten obchod, tak ta právě taky pracovala v té
ilegalitě a otec tam chodil. ona mu vždycky dala, ta paní, balíček
nějaký, že. a vím, že nějak prostě toho jejího manžela asi v
třiačtyřicátém roce zatkli a on musel jít do koncentráku a tam
zahynul. a ona ten obchod vedla, přestože ten manžel byl zavřený a v
tom koncentráku, tak ona až do konce války, prostě, to tomu otci to
jídlo z toho obchodu dávala pro ty postižený, čili sama měla dvě
malé děti, sama se vystavovala tady tomu hroznému nebezpečí.

KH: hm.

LN: no a ta potom pomohla, protože vlastně sme byli politicky jako
nespolehliví a když toho mého bratra jako z toho, nedali mu ten
diplom, to byla teda úplná hrůza, že. jakým právem mu, že měl
všechny zkoušky a že si sama dovedete představit, jak je to, když
děláte, když k promocím. když rodiče ráno, matka šla k holičovi a
všichni se prostě těší celá rodina, která nás podporovala, že. a
večer hrůza! protože, tak sama, takže ta paní, tady ta, co otec
dělal. tak otec sám se snažil teda pomoct nějak tomu bratrovi, aby
ho očistili. tak ona dala prohlášení, že teda otec celou válku jako
podporoval ty rodiny a že pracoval v ilegalitě. protože nás chtěli
vystěhovat z toho bytu, kde sme bydleli. kde si tam, já nevím, otec
říkal, psal rodinnou kroniku a on tam, já jsem se na ní dívala, a on
tam píše otec, že celý týden nespali, že si je zavolali na bytový
úřad a že řekli otci, že ten byt potřebují pro ee prostě policajty
nový nebo pro policii a přesto že to nebyl služební byt, že. můj
otec byl taky četník, tak že se musíme vystěhovat, no. tak sme
dvakrát a otec prosil tehdy, já jsem byla těžce nemocná, tak otec
prosil, aby nás tam nechali aspoň do té doby, než já se uzdravím. no
a oni nám to prodloužili o měsíc a pak tedy otec donesl tady ten, to
potvrzení, tak nás nechali v tom bytě.

KH: hm.

LN: jinak sme se měli stěhovat někde u Brna do Olbramovic. to bylo
po Němcích, který byli odsunutí, tak. a otec se tam byl dívat a
říkal, to je hrozný, tam nejsou okna, to je vytlučený, barák, kterej
nikdo už nechce, tak. já nevím, co bysme si počali.

KH: hm. a během toho protektorátu vy ste stále chodila do toho kina?

LN: ano, do toho gymnázia. no ale bylo to hrozný. to otec mě prostě,
on, protože byl četník, tak on ještě měl prostě zbraň. tak my sme
měli, to mně řekla až matka, protože my sme nemohli topit v kamnech,
všici sme <mrzli, jo!> protože on tam dal do té roury tu zbraň jako.

KH: hm.

LN: no.

KH: a...

LN: to sem měla strach. a matčiny tři bratry šli do koncentráku.
takže, já vím, že ve dvanáct hodin jednou přiletěla k nám sestřenice
a říkala otcovi, protože on psal tu rodinnou kroniku a všecky ty
hrůzy to tam popisoval, jo. tak ona řekla, ať tu rodinnou kroniku
někde schová a otec, že zavřeli matčinýho bratra a jeho syna a ještě
jednoho bratra, takže může otec čekat, že by u nás taky dělali
prohlídku. tak otec to někde schoval, z té rodinné kroniky asi dva
roky vytrhal všechny listy a pak to dodatečně tam dopisoval.

KH: hm. a...

LN: měla jsem strach.

KH: a...

LN: protože oni mu napsali z úřadu, to tam je taky v té kronice,
celou takovej, prostě, že přesto že je jako penzionován, ale je
vedený jako četník, takže, ať si dá pozor. jakýkoliv prostě jeho
podnikání, které by se příčilo prostě těm, proti zákonům Říše, že si
musí uvědomit, že by byl postižen nejen on, ale celá jeho rodina a
tak, no.

KH: hm. a i v týhletý době teda vy ste chodila do gymnázia a chodila
ste i do kina?

LN: ano. to sem chodila. no tak, byli to kino, to byl (pořad), že,
to se nic nedělo, jenom ty hrůzy, že jo, to selhalo prostě, jo,
všechno. to byly ty týdeníky, to bylo, že jo, ten týdeník, to byla
samá sláva. Velkoněmecká Říše samý vyhrávání, jo, a samý marše, jak
vítězí na všech frontách, jo. to bylo v tom týdeníku.

KH: hm.

LN: a pak byl ten, no ( ).

KH: a chodila ste, řekla byste víc nebo míň do toho kina než před
tím protektorátem?

LN: no víc. za války to už sem prostě dospívala, že. tak to bylo...

KH: hm.

LN: to sem na ty dětské filmy, to sem chodila tak v sobotu, nebo
když mně rodiče dovolili. ale za toho protektorátu to sem, to
nakonec ta naše kineko- kinematografie, že jo. a ten film, to
prožívalo celkem, že jo. tam na tom barandově ((Barrandov)), tam se
natáčely, oni to sice tam měli obsazený Němci, ale točilo se tam
hodně německý filmy i naše, že tam byly. právě pro ně to bylo
výhodný, ten barandov ((Barrandov)) pro ty Němce, protože to bylo
nádherně, to ještě Havel jako otec bývalýho prezidenta, že jo. to
patřilo Havlovi, tomu Miloši Havlovi. takže tam se točilo ostošest,
jo. jenomže potom Adina Mandlová, Lída bárová ((Lída Baarová)), že
jo, ta točila i v Německu, takže potom Adina Mandlová, ta byla
zavřená, že. tu prostě poplivali jak naši lidi, že jo.

KH: hm.

LN: jak ju vedli do koncentr-, do toho vězení, tak na ni plivali
naši lidi a všechno ji sebrali, veškerý byty zabavili. a Lída barová
((Lída Baarová)) taky že jo, to...

KH: hm, a za toho protektorátu změnil se nějak výběr filmů, na který
ste chodila?

LN: no nezměnil, to. no to byly za to ty dětský, to byly vyloženě
dětský filmy no a to už bylo za války prostě filmy pro dospělý, že.
to byly filmy, na který sem mohla a na který sem nemohla, ale jinak.
postupně jak sem dospívala, tak to byly čím dál jako takový
vážnější, že. a měla, už jsem to jinak taky chápala.

KH: no a s tím blížícím se koncem války, změnilo se nějak jakoby to
chození do kina nebo chování těch diváků? třeba tady u těch
týdeníků?

LN: né, to už, oni ti Němci prostě si vyhráli, mysleli, že do konce
války, že tohle, že vyhrají, že jo.

KH: hm.

LN: tam to se nic nezměnilo. oni pořád s těma maršema a s tou slávou
a s tím vyřváváním. to bylo, to už oni sami museli vědět, že se to
blíží ke konci a to už sme my Češi, všeci věděli. a největší hrůza
byla, že to věděli, my sme prostě bydleli v domě, tam byl německý
majitel a byli jsme tam nájemníci jedině Češi, čili tam už potom ta
hrůza těch Němců byla vidět na těch, na tom majiteli toho domu. to
byl major německý, který šel do války, (musel jít), a padl tam. čili
té naší domácí padl manžel, čili vedle nás byli, jmenovali se
Prédlovi, ta paní byla vdova a měla tři syny a všichni tři syni jí
padli ve válce. ze začátku to byl takový rozdíl, jakmile Němci
začali vyhrávat, že, tak tam se pořádaly pitky až do rána a postupně
jaký, jak dostávala zprávy, že ti syni, jeden po druhým jí tam
zavře- umírali, že. tak ta hrůza se projevovala i na těch lidech, na
těch Němcích v tom domě.

KH: hm.

LN: a ona potom po válce, ta paní Prédlová, měla vlastně pět dětí,
tři syni ji padli ve válce a dvě dcery hned těsně po válce musely ty
dvě děvčata jít do Kounicových kolejí k, tam byli Rusi, že, a co s
nima tam dělali, ta jedna se vrátila, než byla odsunutá, nervově
zhroucená, ta druhá byla pohlavně nakažená. to nám říkala ta
sousedka. my sme s nimi celkem tu válku dobře vycházeli, s těmi
Němci, že jo. ale pak ta hrůza, ten dům, my sme tam zůstali jediní
Češi a všichni byli odsunuti. já si pamatuju na naši ulici se Němci,
jak byl ten den, kdy měli být odsunuti, tak se řadili od porodnice
až nahoru po Tivoli. A ta domácí, ta měla dvě děvčata, jedenáct a
dvanáct, Gerlinde a Doli se jmenovaly a ta paní s kufírkem a ty dvě
děvčata šly do Pohořelic a odsunuti. a dům zůstal prázdný, pak tam
přišel z Národního výboru, zapečetili a do měsíce byly obsazený ten,
ty byty, nějakýma úplně neznámýma dělníky ze Zbrojovky.

KH: hm. a vzpomínáte si na první návštěvy kina jakoby po tom
osvobození? když se začlo znova jakoby promítat i jiný filmy, jak
ste chodila?

LN: no to byly stejný, to nebyly žádný, že. ale pak už začaly prostě
takový ty komunistický prostě propaganda, jo. to byly ty prostě,
úderníci i změnily se taky ty týdeníky, že jo. to bylo, to už
otravovalo kde koho, to bylo z fabriky.

KH: hm.

LN: kolik se vytěžilo, kolik se udělalo, kolik se sklidilo obilí,
kolik prostě ee údernic a co za to dostali a to byly pak nový
týdeníky, no. ale ty filmy, to už potom, no, jako, na barandově
((Barrandov)) se vlastně točilo pořád. naši herci zůstávali, že,
stejní.

KH: a dokdy ste tak chodila do toho kina? kdy ste přestala chodit?

LN: no, já jsem nepřestala, já jsem s odstupem času vlastně chodila
do kina pořád. celý život.

KH: hm.

LN: i když sem se vdala, i s manželem sme chodili. ne tak často
třeba, ale jakmile byl nový film, tak to už sem, prostě, to patřilo,
prostě, ee společensky. divadlo a kino patřilo jako

KH: hm.

LN: ke společenskému životu. jako těch, té střední vrstvy brněnské,
no.

KH: hm. dobře. já tu mám, já tu mám seznam filmů, jestli si na
nějaký vzpomenete. je možný, že nějací, nějaké ste třeba neviděla.

LN: ano.

KH: ale to vůbec nevadí. tak na začátku tu máte, jestli si
pamatujete, Zpívajícího blouda ((Zpívající bloud)) [nebo Pražské
švadleny] ((Pražské švadlenky))

LN: [ne, to sem neviděla]. taky ne.

KH: možná je to moc starý. cé a ká polního maršálka ((C. a k. polní
maršálek))?

LN: cé ká polní maršálek, Burian, jo, Vlasta Burian.

KH: a chodila ste na Vlastu ((Vlasta Burian)) do kina?

LN: no, ano. vidíte, na toho sem si nevzpomněla, no. cé ká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no jistě. to potom i v
televizi.

KH: hm.

LN: vysílali. [to taky.]

KH: [no a pak máme dál] Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu.

LN: ne. to ne, to sem neviděla.

KH: to ne. [a To neznáte Hadimršku]

LN: [To neznáte Hadimršku] ano, zase Vlasta Burian. a tady [tohle
ne]

KH: [Kouzlo valčíku], ne.

LN: ne, to sem neznala.

KH: Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)).

LN: ano, to sem viděla.

KH: a pamatujete si třeba, kam ste na to šla? nebo s kým, nebo?

LN: jéžišmarjá [ne]

KH: [nebo ne úplně přesně kino]. vy ste tyhlety filmy teda viděla v
kině?

LN: v kině!

KH: [teda tenkrát]

LN: [v kině, ano.]

KH: a kvíka ((Quick)) ste viděla?

LN: ne, to sem neviděla. Pobočník [Jeho Výsosti] ((Pobočník Jeho
Výsosti))

KH: [Jeho Výsosti]

LN: to taky byl, myslím, Vlasta Burian, ne? nebo ne? to nevím. šest
žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to sem neviděla.

KH: Šest žen Jindřicha osmého ste tedy neviděla? [Zlatá Kateřina?]

LN: [taky sem neviděla]

KH: ( ). a Matu Hari ((Mata Hari)) ste viděla?

LN: Mata Hari, to sem viděla v televizi, ale v kině ne.

KH: hm. Cácorku? ((Cácorka))

LN: ne, taky ne.

KH: Moderní doba?

LN: to ne taky. Co to ee, to vůbec nevím.

KH: Moderní doba, myslím, čárlí šeplán ((Charlie Chaplin)), že to
byl.

LN: ne, tak toho sem... a [tři muži]

KH: [Tři muži ve sněhu]

LN: taky ne. Svět patří nám, Voskovec ((Jiří Voskovec)), ano, to sem
viděla.

KH: hm.

LN: Dobrá země ne.

KH: Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), tu ste nám říkala.

LN: ano, to sem viděla, no. Ducháček ((Ducháček to zařídí)) taky

KH: [Ducháček to zařídí]

LN: [no, sem viděla] no, Ducháček taky, sem viděla. tady ty Tři
děvčátka ((Tři děvčátka pokračují)) ne.

KH: Tři děvčátka, [U pokladny stál]

LN: [U pokladny stál] sem viděla, Vlasta Burian, ano. to sem viděla
[To byl český muzikant].

KH: [To byl český muzikant]

LN: jéžišmarjá, jak se jmenoval ten herec, to byl hezkej herec. to
bylo, hm, no, nevzpomenu si. ale viděla sem ho.

KH: hm.

LN: To byl český herec. [Město ztracených]

KH: [Město ztracených].

LN: sem neviděla.

KH: Operetu ((Opereta))?

LN: ne.

KH: Roztomilého člověka? ((Roztomilý člověk))

LN: nó, to byl, vidíte, na toho si nemůžu vzpomenout.

KH: no a já to taky viděla, já si taky nevzpomenu.

LN: to byl herec známej prostě milovník. Roztomilý člověk, ten to
[hrál s Adinou Mandlovou] ((Adina Mandlová))

KH: [nebyl to Oldřich Nový?]

LN: Oldřich Nový! vidíte, na toho sem si, blbe- Raoul Schránil a
potom ještě jeden známej herec, na to, Muži nestárnou, ano.

KH: pak máme Vídeňská krev

LN: ne. to sem neviděla.

KH: Muži nestárnou.

LN: nó. ano, Leraus ((Vladimír Leraus)) to hrál, Muži nestárnou,
ano, <hezký film>.

KH: a Dobrodružství barona Prášila?

LN: taky sem viděla Barona Prášila! ano, Vlasta Burian. ne-

KH: ano!

LN: Vlasta Burian, no. Tanečnici ((Tanečnice)) sem neviděla.

KH: La Palma? ((La Paloma))

LN: ne.

KH: Neviděli jste Bobíka?

LN: ne, nene.

KH: ( ). tak to je poslední dva filmy, Její oběť.

LN: ne

KH: a Sobota.

LN: ano, tu Sobotu ((Sobota)) sem taky neviděla. tak.

KH: no a vybavíte si ještě něco z tý doby před rokem čtyřicet pět k
tomu kinu? jako co byste chtěla říct?

LN: tak já ne-, nemám. to už bylo potom, my sme potom, jak byl ten
velký nálet v tom čtyřiačtyřicátém roce, toho dvacátého, nebo
jednadvacátého listopadu, tak my sme byli vybombardovaní. to bylo
hrůza, nám padla bomba. to byl skoro největší nálet na Brno, to
bylo, my sme, to si pamatuju, to bylo pondělí o půl, kolem jedenácté
hodiny začali v rozhlase houkat, to byla kukačka. a teď hlásili z
Vídně, prostě, über den Reichsgebiet befindet sich, anebo že se
blíží, a než to dopověděli, začali hučet a začal strašný nálet. a my
sme s bratrem byli, maminka právě byla ve fabrice, otec nebyl doma,
a my s bratrem, nevím, jak sme se tam dostali do toho sklepa. ale to
byla, to sem prožila hroznou hrůzu. nám omítka padala na hlavu,
dunělo, lítaly střepy a my sme vylezli ven po tom náletu, tak sme
měli rozbitej byt, záclony vlály venku, ani jedno okno a potom už
ten život byl. já nevím, jestli sem chodila už do toho kina, protože
jednak já už jsem měla strach, ani myslím večer sem nesměla nikam
chodit, protože to už, jednak bylo zatemnění, že. celou tu válku. a
rozbitý, my sme bydleli vlastně jenom v kuchyni, my sme čtyřčlenná
rodina spali a protože sme si okna za-, to nebylo sklo, otec někde
sehnal lepenku, takže ty okna zalepil, tak sme museli celý den
svítit vlastně. a to už, to byl takový život, já už si to
nevzpomínám, protože to byla jenom hrůza. a já už potom, protože sem
byla úplně nervově, po tom náletu úplně s nervama vlastně na hraně.
tak sme maminka, přijela teta a odvezla mě do toho, my už, vlastně
my sme měli taky vybombardovanou školu, tak my už sme neměli školu.
a já jsem potom byla, jak sme přestali chodit do školy, tak sem byla
volaná na pracovní úřad a musela sem chodit v šest hodin ráno, jako
sedmnáctiletý děvče, přijelo auto nějaký a musela sem chodit do
Modřic jako přebírat brambory, do té fabriky jako v Modřicích. to
byla Fruta, nebo já nevím co. každý den holínky a tam sme přebírali
ty brambory starý. to bylo na pásu a dělali sme šest hodin. od šesti
do šesti, no a já už sem potom onemocněla nějak, tak přijela ta teta
a donesla jsem si potvrzení od doktora, že to nemůžu vykonávat tu
práci. sem asi dostala stíny na plících, protože moje několik
kamarádek dostalo tuberu, my už sme byli tak vyhladovělí a takže ten
doktor mně dal potvrzení, že tam nemůžu chodit do té fabriky, tak
přijela teta a odvezla mě do Morkovic. a tam sem strávila, tam sem
byla až do konce války. u té tety, protože já sem byla úplně už na
pokraji, to bylo hrozný, po tom náletu a to už se ty nálety tak
stupňovaly, že věčně sem žila ve strachu, kdy to začne padat.

KH: hm.

LN: takže to já už si, ta doba, to už si pamatuju, že ta válka
skončila nějak, Brno bylo obsazeno v dubnu, že. a tam sem prožila
ten konec války, tam přijeli potom Maďaři, jako vojáci a Rumuni. no
a najednou se vyhlásilo, že je konec války a tak já sem se pak
vrátila do Brna. to sem šla pěšky, tam se, tam bylo hodně lidí z
Brna, jako rodin, na tom venkově, tak pak se domluvili a že, nějakej
<sedlák> nám dal koňa a já sem šla ve dvanáct hodin v noci pěšky až
kdesi ve Vyškovu, protože tam kolem Nezamyslic, tam byla prostě
dráha, vybombardovanej most, tak nejezdily vlaky. a přijela sem do
Brna a moje maminka spráskla ruce a říká, ježišmarjá. já sem o těch
rodičích nic nevěděla až do konce války, protože nešla pošta a nic.
a maminka říkala, proboha, co tady děláš? a já sem říkala mami, ty
nemáš radost? a ona říkala, dyť tady je plný barák Rusů a potom mě
ma-, otec zavřel do sklepa, tam sem deset dnů v noci spala, tam mně
udělal pelíšek, protože to bylo hrozný ještě.

KH: hm.

LN: co ti Rusi dělali tady. tady sem přišla Malinovskýho armáda a
sme měli prostě jako Brno to neštěstí, že sem přišla ta Malinovského
armáda a oni kradli, všecko nám, co ještě bylo, nám zůstalo, tak si
chodili a ve skříni si vzali, co se jim líbilo a otec řekl, tady
chodil k nám ten Ivan a pořád chtěl matku, prostě že půjde (zbavit,
gulat) a matka říkala, já ji nikam nepustím, ona je ještě mladá,
nikam nebude chodit a on vytáhl pistoli a řek, že matku zastřelí,
jo. tak otec řekl, nedá se nic dělat, musíš se někam uklidit, tak
sem prožila taky hrůzu. já sem z té války byla už pak úplně tohle.
pak začala, asi měsíc, jsme začali chodit do školy a to ti profesoři
ještě, z češtiny jako, že, protože sme hrozně zameškali té školy.

KH: hm.

LN: ten rok, v tom pětačtyřicátým, to bylo celkem k ničemu, že,
protože každou chvilku byl nálet, že. to sme, a my sme letěli do
toho, tady z té Jaselské vlastně jsme chodili do toho, do krytu až
do toho, pod Špilberk. nebo kde se dalo, že.

KH: hm.

LN: takže ta škola nestála za nic. tak potom češtinář a
francouzštinářka prostě měli špatný svědomí, že sme se nic
nenaučili, tak nám dávala dodatečný. takže sme byli třeba ve škole
až do čtyř hodin odpoledne. někteří profesoři měli takový jako, se
cítili, že by nám to měli vynahradit, no.

KH: hm.

LN: no a potom stejně začaly prázdniny a přišel k nám nějaký člověk,
a že musíme jít, tohle, že musíme jít na žňovou brigádu a zase
přijelo nákladní auto a odvezli mě do Pohořelic, jo? a tam už byli
na tom statku noví, tam prostě po odsunutých Němcích tam už byli
Češi. no a tak tam sme chodili na pole, okopávat řepu a brambory a
to a všechny skoro děvčata sme tam dostaly úplavici. protože v těch
Pohořelicích, tam byl ten sběrný tábor těch odsunutých Němců. a tam
spousta, ti místní lidi nám řekli, co tam žili, co tam zemřelo těch
Němců jako, protože měli úplavici, ti staří lidi. a oni tam byli
ubytovaní pod stanama, že jo. a my sme tam chodili na pole, chodili
sme se tam koupat tam do toho, tam byl takový prostě rybník. no a
skoro všechny děvčata sme dostaly úplavici. tak nás sebrali a jeli
jsme dom.

KH: hm.

LN: a tím to končilo.

KH: jo.

LN: prázdniny. takže to bylo těžký. děvče šestnáct, sedmnáct let a
prožila sem si, jo, a nikdo se vás na nic neptal tak, jako muset, že
jo, Němci. strach věčně z Němců, protože bombardovali, že a zavírali
koncentráky. běda jak by matka poslouchala rozhlas, jo, Volá Londýn
a to ještě Beneš ((Edvard Beneš)) jako v rozhlase a to se nesmělo,
že jo. takže matka si vzala otcův kožich a zakryla se i s tím
rádiem, jo a poslouchaly sme rozhlas a pořád já vždycky mami, prosím
tě, já mám strach a ona běž spát. no fakt, to bylo ze dne na den. a
nebylo jídlo, nebylo co jést, jak prostě končila ta válka, tak se
zavřely všechny obchody a co sme měli jést? nebyla mouka, nebyl
chleba, obchody zavřený, že a tak. no moje matka byla tak statečná,
tady na Veveří byl ee, byla německá, tam byly kasárna a tam byla
posádka německá a jak opustili tu, ty kasárna, tam byly snad sklady
ještě potravin. matka se vydala, vzala kabelu, na ulici se střílelo,
ona ze vchodu do vchodu, z té Tivoli až na tu Veveří a donesla mouku
a upekla doma ňaký chleba nebo něco. ještě co sme měli čočku, tak
udělala polívku, ale fakt asi čtrnáct dní obchody, všechno bylo
pozavíraný, že. protože šla fronta, ze všech stran se to blížilo k
Brnu a vojáci a takže obchody stažený rolety a...

KH: hm.

LN: já sem zažila hladu. hodně děvčat mých bylo nemocných. já sem
měla stíny na plicích a některý děvčata měly úplně otevřenou tuberu.
byla bída, hrozná. chleba, černý chleba, mazlavý a na to marmeláda z
mrkve a <celkem byla dobrá potom>, ještě med, jakési umělej med,
taky nebylo na chleba. náš otec vždycky, on říkal, no, musíš to jako
dětem, aby měly děti s bratrem, že. tak on večeřel chleba s tím
medem a černý kafe, meltu. melta, matka, mlíko nebylo, mlíko bylo na
příděl, to byla jedna šestnáctinka, teď matka vlastně byla jako v
domácnosti, tak to jako byla, jako ten nejnižší příděl. otec taky
důchod, nejnižší příděl, že. jenom pro ty děti, co vlastně měly, tak
to byla sedmnáct deka, já nevím, sedmnáct. náš otec v té kronice tam
má ještě jako přídavkový lístky. to bylo jedna šestnáctina litru
mléka, tak sme chodili pro mlíko s konvičkou jednou za týden,
protože to nestálo za to, tam čtvrt litru mlíka rozlívanýho, jo, do
té konvičky. tak to nebylo mlíko, nebyla <já sem se těšila, vždycky,
mami, až bude po válce, tak prosím tě, uděláš řízky, až to dotroubí,
budeme si chodit, jo, a vono nebylo vůbec nic> a po válce pak v
sedmačtyřicátým, osmačtyřicátým byla bída, to zas přišli komunisti.
a to se neurodilo a marš-. tehdy přišlo po válce ohromný, že, tohle,
jak byli ti, ta unra ((UNRRA)), pamatu-, ty balíčky tam byly ((mluví
na paní u vedlejšího stolu))

XY: [za dvacet korun, je to tak, takovýhle balíček, to byli vojáci]

LN: [za dvacet korun balíček, to měli jejich, no jejich žold, tam
byli ee ( ) no, sušenky výborný, no]

XY: [americký to fasovali ( ) teda sami, aby jako měli. a pro nás
to bylo, tam bylo kus čokolády, byly tam cigarety pro ně, konze-,
všecko v konzervách, sýr v konzervě, prostě bylo to úžasný, ( ), za
dvacet korun.]

LN: a najednou prostě Stalin, nebo Gottwald poslechl Stalina, jo. a
maršálův plán ((Marshallův plán)) konec. bída začala taková, že to
se nedalo vůbec...

XY: [jel sem do Moskvy jako ministr zahraničních vrací a vrátil sem,
ee věcí a vrátil sem se jako jejich ( ).]

LN: [no, no, ta unra ((UNRRA))] my sme si pochutnávali, to byly fakt
balíčky.

XY: a pak se ještě prodávala unra ((UNRRA)) jako samostatný věci a
tam se, já si nepamatuju na spoustu věcí, který sme tam dostali
koupit, ale jedna taková, takhle vysoká konzerva, úzká [tak asi to
bylo ( ) a to bylo já nevím, jaký to bylo maso, protože to bylo
napsaný jenom anglicky a já sem nerozuměla.]

LN: [no, paštika, no, šunka s vejci, hemenex, no. no]

XY: ale to bylo s rýží, se zeleninou a ňáký libový maso a moje máma,
která celkem byla výborná kuchařka, vždycky říkala, já nevím, jestli
je to králík, kuře nebo co to je, ale nemohla přijít na to, čím je
to ochucený, abychom si to třeba někdy udělali.

LN: [to bylo jak sekaná.]

XY: [to prostě nešlo, tak to bylo, to byla bezvadná konzerva.]

LN: [no, a ty sušenky. a všechno v konzervách, krásně, že jo.]

XY: [ano, všecko měli v konzervách.]

LN: [kakao, jéžišmarjá.]

XY: [no a na to když přišli sovětští vojáci.] já sem je vítala v
Táboře, kde sem bydlela na dnešní Mučednické ulici. tak přišli, že
jo, šestadvacátého nebo, to bylo osvobozený Brno, ale jestli jsme my
je zrovna vítali šestadvacátého, to nevím. [voni přijeli špinaví na
tancích a na to...]

LN: [no, hrozný]

XY: [špinaví ( ) a nabíza-, nabízeli nám chleba, protože, já sem se
později dověděla, že sovětský vojska dostaly příkaz, že nesmí na
našem území ani rabovat, ani nic dělat, přestože teda jako k čemu
docházelo a oni nám nabízeli chleba. no, vzali sme si ho, že byl
černej, to by nevadilo, ale ten byl tak tvrdej. a když sme to teda
těm vojákům se snažili říct, proč je to tak tvrdej chleba, že. tak
oni říkali, že už čtyři dni nemají kuchyň, která zůstala někde vzadu
a pro ně nevaří a oni nedostali vůbec nic do zálohy, tak když sme
potom viděli, co dostali američtí vojáci, tak nám z toho bylo
špatně. protože ti chlapi, kerý přijeli, jak se potom vykládalo a
věděli a zjistili sme vlastně, co to je, protože do té doby každej
jenom čekal, až Jozef Visárijovič ((Josif Vissarionovič)) přijde,
protože do té... je to tak nebo ne?]

LN: [ano, ano!]

XY: [protože veřejný informace nebyly a ty, který přišly potom, co
se vlastně děje. to bylo až mnohem a mnohem později. a tak sme si
říkali, jak ti vojáci vůbec to přežili, tu hrůzu. bylo to těžký a je
to těžký srovnání.

KH: [jo, tak to už asi nebudem nahrávat, to už není o kině.]

XY: [né, to nemusíte.]

Konec rozhovoru

Marie 2 (1921) 0.0 3:1368
Whole interview

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Soňa Morgenthalová
Datum a místo: 9. 4. 2009, Klub seniorů Lesná, ulice Erbenova.

Rok narození: 1921, sourozenci: Sestra mladší o dva roky a bratři mladší
o šest a o deset let.

Bydliště do roku 1945: Narodila se v Kratochvilce, pak se roku 1940 nebo
1941 přestěhovala do Brna na Školní ulici (dnešní Leitnerova – Staré
Brno). Od roku 1942 bydlela na Speckbacherově ulici (dnešní Erbenova –
Černá Pole).

Povolání rodičů: Otec horník, matka v domácnosti.

Povolání narátora: V Rosicích navštěvovala měšťanku, v Židenicích na
Táborské se vyučila obchodní příručí. Poté pracovala jako obchodní
příručí v cukrárně na Lidické a v od roku 1943 jako prodavačka ve
„Včele“.

LČ: tak můžeme začít?

MS: můžete, můžete začít.

LČ: tak já bych se vás nejdříve zeptala na jméno,

MS: M. S.,

LČ: potom na rok narození,

MS: šestadvacátého čtvrtý devatenáct set dvacet jedna.

LČ: dobře, a em teďka bys- ná- nám šlo o to, jak ste, jak se měnilo vaše
bydliště do roku devatenáct set čtyři pět. jestli ste se přestěhovala,
nebo kde ste vlastně [bydlela, kde ste se narodila.]

MS: [ano, ano, ano.] ee v Kratochvílce, pak sme se přestěhovali v do
podnájmu k příbuzným na Školní ulici,

LČ: do Brna.

MS: u nemocnice to bylo u u Zemské [a]

LČ: [a v] kterém roce to bylo? (.) zhruba.

MS: to bylo myslím od toho štyrycátýho roku nebo jednaštyrycá- rok sme
tam byli a pak sme se odstěhovali, od dvaaštyrycátýho roku už bydleli
jsme tady ee špekbacherova ((Speckbacherova ulice)) to byla dvacet osum,
teď je to Erbenova.

LČ: mhm, dobře. [a]

MS: [a] od pětaštyrycátého roku bydlím Fišova třicet čtyři.

LČ: a jaké školy ste teda navštěvovala vlastně tím, jak [ste měnila i to
bydliště, tak ste měnila (ško-)]

MS: [a nó tak mám] měšťanky v Rosicích a já vám to řeknu jak to je. a já
sem strašně toužila po obchodní akademii a přitom alé z té rodiny
nejstarší, tatínek nedostal slevu na zápis, povídá, pudeš sloužit nebo
budeš doma, ale já ty peníze nemám. já pam, já sloužit nebudu, doma taky
nebudu, tak půjdu do učení. tak sem se vyučila v Brně jako obchodní
příručí (.) a mam o tom tom něco vykládat víc?

LČ: no, zajímalo by mě, kde ta škola byla. em do jaké školy jste chodila
a kde ( )

MS: pokračovací školy při obchodní akademii a potom ( ) ee po válce jsme
měli dva chlapce v šestaštyrycátém, devětaštyrycátém a on nám ve třech
letech odešel. a já byla hrozně mo- nezapisuje se to?

LČ: to se zapisuje <všechno> (.) ale,

MS: takže to sou ne ee do školy sem ee takhle, já sem byla hrozně
nemocná a cho- na (endokrinologii) sem se léčila a ten doktor řekl,
dělejte něco. nějakou řeč nebo školu. a já patnáctého dubna v
osumatřicátým roce sem se od příbuzné dozvěděla, že už má
jedenáctiletku. povidá, proč si něco neuděláš? no tak sem šla tady na
ekonomickou. patnáctého dubna tom- ee byl poslední (už) jako zápis a
nechala sem se zapsat. zkoušky kdy budou přijímací, já neznala ruštinu,
a na z Národního výboru sem měla mět (potvrzení), jestli si tu školu
vůbec zasloužím. protože sem nebyla zaměstnaná. vychovávala sem děti. no
a udě- udělala sem první dva, byla sem přijmutá, z češtiny jedničku, z
matematiky to mě, syn měl dělat maturitu, učil algebru, já pitomák sem
byla, nerozum, tak z toho trojku a z ruštiny pětku.

LČ: takže ste dělala tu ekonomickou školu [dva roky.]

MS: [s (maturitou).] ne ne, já mám pět [já mám zakončený maturitou.]

LČ: [pět let s maturitou.]

MS: ve třiaštyryceti mých roků sem dělala maturitu.

LČ: a ta ško- e ty měšťanské školy potom co ste navštěvovala tady ještě
před válkou, tak e

MS: anó, to bylo za první [republiky].

LČ: [ano. tak] ty byly kde?

MS: v Rosicích.

LČ: v Rosicích. a v Brně už ste pak ee [nechodila.]

MS: [ehm se učila] potom.

LČ: ( ) a to bylo kde?

MS: ee (Židenice), bylo to u pana Handla, Táborská sto devadesát jedna.

LČ: a to bylo učení na ehm na [pro- obch- obchodního příručí. ano.]

MS: [obchodní příručí. tři roky.]

LČ: a ehm

MS: ježiš, ale to koktání teda to ( ) to sem vám mohla říct tak
nanečisto.

LČ: a potom em jaké bylo povolání vašich rodičů v té [době. před za
první] republiky?

MS: [tatínek havíř,] tatínek horník, já sem byla rosicko-oslavanský eh
jak je ta pánev byla uhelná, tak tam. a maminka v domácnosti.

LČ: dobře.

MS: [to neby-]

LČ: [a měla] ste sourozence?

MS: čtyři. nejstarší sem byla já, o dva roky mladší sestra, o šest let
mladší bratr a o deset let další bratr.

LČ: eště bratr poslední?

MS: dva

LČ: [mhm.]

MS: [bratři] a sestra. a mám už jenom sestru.

LČ: takže vy ste za té první republiky, vy ste dosáhla toho učení a pak
ste si ještě dodělala maturitu potom.

MS: ano.

LČ: ve starším [vlastně] věku.

MS: [ano,] ano.

LČ: a vaše povolání bylo teda jaké? [(vlastně)]

MS: [no] obchodní příručí.

LČ: [obchodní příručí].

MS: [to sem dělala pod] ( ) zkoušky. to bylo přísný za první
republiky, to nebylo jak jít do obchodu bez vyučení.

LČ: a kde ste pracovala potom?

MS: ve Včeli. napřed eee napřed ee v cukrárně, jestli něco vám říká
Terezie Hrubá,

LČ: [mhm.]

MS: [Přerov.] tak měli dvě prodejny tady na Lidické [U křížku]

LČ: [aha.]

MS: a repre na České. a já sem byla na [Lidické]

LČ: [aha.]

MS: a potom se ta prodejna z- ve třiaštyrycátym roce zavřela a já sem od
té doby do konce války pracovala ve Včeli. to nebylo nikde jinde
možnost.

LČ: a tam ste měla jakou pozici?

MS: jako [prodavačka].

LČ: [jako prodavačka], mhm.

MS: já sem se nikam netlačila.

LČ: a kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina? jestli byste to
mohla nějak jako vymezit [(kdy ste)]

MS: [celou] válku sme s mužem chodili za korunu, protože manžel dělal tu
průmyslovku denní, kde ho vyučovali nejlepší profesóři ze zavřených
vysokých škol (.) a my sme napřed chodili [ee]

LČ: [a] kdy kdy to skončilo? todle je jenom pro [takovou rekapitulaci.]

MS: [aha, kdy] to skončilo.

LČ: kdy ste kdy si pamatujete, že byste přestala chodit? to [k tomu se
ještě dostaneme]

MS: [no, v tom] šestačtyrycátym roce, když přišly děti, to už sme
nemohli oba dva chodit, ale pak sem teda chodila do divadla.

LČ: jo.

MS: (zase.)

LČ: ( )

MS: a jenom teda poblíž (domu) teda, ( ) na Lidické jak bylo, tak tam
sem chodila do kina.

LČ: tak tomu se pak ještě dos- dostaneme. vy ste teda říkala, že vlastně
to dětství ste prožila v těch Rosicích a měli tam [kino teh-]

MS: [ne], v [Kratochvílce.]

LČ: [v Kratochvílce.]

MS: tam [nebylo]

LČ: [tam]

MS: kino, tam sme neměli školu, tam nebyl kostel, to sme chodili do
Neslovic, ale cho- jezdilo tam pojízdní kino a vím, že to mělo takový
modravý nádech a to (všichni) tehdy nebylo rádio tehdy nebylo nic. tehdy
se chodilo do kostela, aby se nějaké něco člověk dozvěděl a tak ti lidi
chodili do toho kina, to bylo němý, hrál tam ten gramofón s tou troubou
a my děcka venkovský sme lezly do oken a dívaly se.

LČ: a oni promítali v restauraci nebo v [kulturním]

MS: [v restauraci].

LČ: v restauraci.

MS: v restauraci to bylo. to bylo jednou za čas a jinak už bylo kino
v Rosicích, to potom se chodilo do Rosic.

LČ: a takže tyhlencty vzpomínky na to pojízdné kino, to sou vaše první
[vzpomínky]

MS: [mhm]

LČ: na kino vůbec.

MS: a vím, že to mělo takovou tak- e to světlo a ty obrázky takový
modravý nádech, to vzpomínám.

LČ: a dostal- vy ste říkala, že ste tam nakukovali [a]

MS: [no,] [nakukovali.]

LČ: [a dostala ste] se i dovnitř jako na to představení?

MS: to asi ne,

LČ: [to byste s-]

MS: [to nás] maminka nevzala. protože to byl víc tak pro ty lidi (.)
nevím. vím, že to byly takový lítací jak ee ty starý filmy sou s
čeplinem ((Charlie Chaplin)), že to bylo takovýho něco a on do toho něco
mluvil ten,

LČ: a přímo potom v kině ste pak byla v těch Rosicích?

MS: [v Rosicích.]

LČ: [v Rosicích.]

MS: myslím, že to bylo první kino v Rosicích.

LČ: a ja- jaké jsou na to vzpomínky, na tu atmosféru, když ste byla
prvně v kině v Rosicích (teda)?

MS: a mám dojem, že to byl Jánošík nebo něco takového, že sme tam, no to
celá Kratochvílka šla průvodem. protože tam bylo jenom ochotnický
divadlo a jinak žádná zábava tam nebyla.

LČ: takže ste šli s celou vlastně skupinou [lidí.]

MS: [no ano], to se chodilo. to bylo ee pět a půl kilometru do Rosic.

LČ: a jak často ste se k tomu třeba dostali k tomu, [že ste]

MS: [málo.]

LČ: málo.

MS: málo. tatínek (..) nebyly peníze. (.) nebyly peníze.

LČ: a vaši rodiče na kino vlastně měli jaký názor? že ehm

MS: tak to vám, no bylo to úplně něco jinýho, celý týden se vykládalo po
dědině co tam bylo a jestli tam ten nebo onen byl ee v tom kině a prostě
na týden měli jako zábavu soukromně, žes tak jako promítali a a
vykládali a co by se stalo, kdyby to nebo ono a, ale to se nechodilo tak
často a ty filmy se tak neměnily. to byly ehm bůhhvíjak dlouho se
promítal jeden film. [to]

LČ: [takže] myslíte, že tak jednou týdně byla ta představení nebo jak
často, to nevíte.

MS: to vám neřeknu, protože sem ne- ee nejsem z Rosic a jenom takhle to
vám, co jako si pamatuju a co znám z vlastní zkušenosti. ale myslím, že
tam se promítalo pro ty Rosičáky, pro ty místní, že to bylo každý den
sobota a neděle.

LČ: mhm.

MS: jenom.

LČ: a hm ve škole se nějak zmiňovali o kině třeba, že by (.) vám něco
doporučovali nebo...

MS: na obecné škole určitě ne, na měšťance taky ne (..) já nevím. ee to
je, to byla úplně jiná doba to n- nebylo, aby oni nám z- ze školou se
nepamatuju, že bysme celá třída šli na nějakej film. to možná ta místní,
Rosičtí, protože my sme byli tam do té měšťanky chodili Neslovice,
Tetčice, Ostrovačice, Říčany ee m- (.) tady Zbýšov, Babice,
Kratochvílka. to (.) ani školy nebyly tehdy.

LČ: a v tom dětském věku pro vás byl film nějak důležitý? to že ste teda
[mohla ( )]

MS: [no asi že jo, asi že jo], že byl. protože člověk mohl přemýšlet,
uviděl něco novýho, co jako na venkově nebylo. a (.) nemyslete si, já
doposud jak sem stará, tak hlavně přemýšlím na ty starý věci a ty mně,
když nemůžu spát a jako já těžko s- usínám, jenom na prášky, tak ee se
mně promítá jenom to mládí, co sem prožila, a to bylo krásný.

LČ: a myslíte si, že se by se to třeba promítlo do toho, o čem ste se s
dětmi bavily, nebo jak ste si hrály, ty vaše zážitky z kina? nebo do
toho, jak ste se oblékaly [nebo podobně.]

MS: [s dětima sem] chodila, a sice na Zelný trh, jestli to bylo muzeum,
tam byly každou neděli dětský, krteček [a tak (to sem)]

LČ: [a to už ste] chodila se svými dětmi.

MS: se svými [dětmi.]

LČ: [ale myslím] teďka ee vlastně, když ste byla malá, jestli ste se s
kamarády o tom bavili (.) mhm

MS: no, [tak asi, že]

LČ: [o kinu.]

MS: jo, že co sme nakukovali do toho něm- na to němý kino, tak to víte,
že jo, že sme si vykládali. ale tak teda do to úplně do těch raných
dětských let, to už člověku, to nebylo tak důležitý a tak to uniká. ale
bylo to pro nás úplně svátek, to se vykládalo bude tady kino, bude tady
kino! h- vh- honem, pudeme do kina! to šla celá Kratochvílka, všichni,
protože ti lidi tam neměli nic jinýho, jenom práci. chlapi chodili do
havírny, ženský chodily na pole. a vychová- babičky vychovávaly děti.
(.) naše babička ehm ta nás vychovávala od s- od všech s- svých dětí,
bylo nás tam kupa, tak když maminky byly na poli, tak nás vychovávaly.

LČ: a teďka vlastně se budeme zabývat tím obdobím, kdy už ste ukončila
obecnou školu a ee vlastně ste měla nějakou třeba osobní životní změnu
svatba nebo zaměstnání se zm- se [( )]

MS: [(až)]

LČ: svatbu ste měla až po válce.

MS: já sem v jedenácti letech skončila obecnou a šla sem do Rosic do
měšť- to se začalo, ta měšťanka, to já sem mezi prvníma co začli chodit
do ně- e do měšťanky, to ještě málo lidí chodil- málo dětí chodilo.
většinou chodily ee do to byla pětitřídka v Neslovicích a ve čtvrté
třídě byly dvě třídy a v páté třídě byly d- ee tři ročníky. to se m- ee
střídalo. já nevím jak to bylo, ale všichni sme se naučili, sou tam
vysokoškoláci, několik je tam středoškoláků, že učitel (jednomu) dal ee
slohový cvičení, (jednomu) eee nějakou písemku, (jednomu) matematiku, ee
další zkoušení a oni nás naučili, jestli mohu odbočit, ee já znám řadu
písniček a ty znám z obecné školy, kde nás kantor hrál na housličky a my
sme podle toho chodili ee zpívali. já sem sice chodila do houslí, ale
rok nebo co, ale to sem se moc nenaučila, akorát noty a a

((vyrušení, 14 sekund))

LČ: a jak ste vlastně se dostala do těch Rosic, tak ste do kina chodila
častěji nebo to se nezměnilo?

MS: ne, málo, [málo, málo].

LČ: [stejně málo. tak se] možná budeme rovnou bavit o tom, když už ste
byla v Brně, když ste [se sem přestěhovali.]

MS: [to sme chodili každý] týden.

LČ: tak to už ste chodili tedy (.) každý týden.

MS: ano.

LČ: a po tom co ste začala chodit do zaměstnání, tak se to nějak
změnilo?

MS: dokud sme neměli děti, chodili sme do kina, chodili sme (.) na
Lidickou, to bylo to Metro myslím, potom nah- Cihlářskou, kino mladých
((Jugendkino – Kino pro mládež)),

LČ: mladých.

MS: a ještě bylo jedno kino ee Smetanova, Lidická na rohu ((kino
Moravia)), tam bylo tam sme chodili taky. ale já už nevím, Laďa by to
(pamatoval si jak se jmenovalo).

LČ: a měla ste [z těch]

MS: [a to] každý, [každý týden].

LČ: [(každý týden)]. a takže to zaměstnání v tom roli vlastně nehrálo,
to ste chodila pořád dál. stejně.

MS: no jistě, to bylo večer. večer sme chodili.

LČ: a která z těch kin vlastně bylo vaše oblíbené, nebo měla ste nějaké
oblíbené mezi nimi? [oblíbenější třeba]?

MS: [ee já vám řeknu] nejoblíbenější to bylo, když sme bydleli v Černých
Polích, bylo ee v na té Cihlářské. ((Jugendkino – Kino pro mládež))

LČ: tam ste [chodila do toho] mladých.

MS: [(to sme tam)]

LČ: do toho [kina mladých nejraději.]

MS: [no tam tam sem] tam byly (...)

LČ: a [proč vlastně]

MS: [vypněte] to, abych já mohla ledasco říct, já to nechci do toho
říkat.

LČ: <a proč ne?>

MS: no protože tam bylo hodně blech a já sem vždycky chytila blechy.

LČ: <to nevadí>, to nám říkali už jiní třeba, to je zajímavá vzpomínka
[právě.]

MS: [no.]

LČ: a hmm co se vám na tom kině vlastně líbilo? proč by bylo [( )]

MS: [všechno]. že sem věděla o světě.

LČ: a právě na tom kině mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)) se vám
líbilo co? co bylo jakoby jeho specifi- na něm specifické?

MS: jaký filmy tam p- ukazovali ee promítali, to už já nevím, ale my sme
se úplně těšili, já teda aspoň sem se těšila strašně do toho kina, že se
něco dovím a já sem o tom potom dlouho přemýšlela. a vždycky sem říkala,
co kdyby tak a to a táta povídal, to sme ještě neměli děti, říká,
prosímtě pěkně, já ti dám podruhý padesátihalíř a ty mně, tak já do toho
kina nepůjdu a ty mně to všechno vyložíš.

LČ: a vnímala ste teda rozdíl třeba mezi tím Metrem ((Metro)), mezi tím
kinem mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)), mezi těmi kiny jako s-
proč byste si vybrala, že půjdete tam, proč byste si vybrala, [že
půjdete]

MS: [já měla ráda] všechny. já měla ráda všechny, já sem měla rá- ee
radost, že prostě ee vybočíme z toho všedního dne a že něco uvidíme ee o
čem já ráda přemýšlím. a mně to třeba dva tři dny trvalo, že sem
přemýšlela nad nad tím. a zkraje teda eště e do- v těch kinech dávali
americký filmy. ale potom to jako později Němci už ne- j- jak přišli sem
Němci, to byly jenom německý a naše filmy a a e to byly (.) to sme se
zase dozvěděli, i i když to byla nepravda ty žurnály, to byl před každým
filmem, že ukazovali, jak to vojsko pokračuje, jak ee jak ee kdo ee
jakou část vyhrál území, jestli Rusové nebo j- Němci.

LČ: tak k tomu se taky ještě bych se vás na to pak zeptala konkrétně,
takže vy byste asi nenašla kino, které byste třeba neměla ráda. [že by,
že by nějaké ste neměla oblíbené].

MS: [ne, všechny, všechny, všechny]. chodili sme do Králova Pole
později, do Besedního domu ((Besední dům)), tam naproti byl Sokol,

LČ: Sokol.

MS: to kino. takže my sme co bylo poblíž všechny kina jako
[navštěvovali.]

LČ: [a chodila] ste do různých kin třeba podle toho, s kým byste šla?
nebo se v tomhle (toto)...

MS: já potom sem chodila, když byly děti, tak manžel hlídal, sama třeba
do Lucerny ((Lucerna)) na Veveří, když něco dávali, nějaký český film,
tak sem šla a...

LČ: ale nevybírala ste si kina podle toho, s kým [byste šla] do kina.

MS: [no], ne. ne, ne, ne. to, j- já sem e my sme takový kamarády neměli,
protože ee to bylo dost jako přitažený, to mhm měli sme přátele, ale
společně se nikam nechodilo, to bylo většinou doma, u rádia. ledaže se
poslouchala Anglie a a do kina sme chodili jenom s mužem sami.

LČ: mhm, mhm. a když ste byli v tom kině, jak ste se chovali? měla ste
třeba ve zvyku tam jíst nebo pít, [něco si] přinést?

MS: [ne].

LČ: ne.

MS: ne, to se nenosilo. ani bonbóny. to v té době nic, [vůbec] nic.

LČ: [a] bav- třeba že by se diváci vzájemně spolu bavili, nebo na to
bys-

MS: no zkraje ano, zkraje to oni pouštěli, už byl žurnál a ještě
pouštěly ty uvaděčky. to vím, že to bylo dost jako neklidný a až později
už nesměli, museli lidi stát a a čekat až bude po tom žurnálu. a taky se
stalo ee ty předpremiéry tady e v Metru ((Metro)), tam strýc pouštěl ty
filmy, tak sem často chodila, že sem se nemohla dostat třeba večer,
(nemohli sme), tak sem šla do té kabiny, kde jako ee on pouštěl a dívala
sem se tím (.) okýnkem a litm- ee jak to jako jde já vím kolikrát, že ee
ten film začal hořet nebo hmm

LČ: a to ste [chodila,]

MS: [přetrh-]

LČ: protože ste nechtěla platit nebo, že to bylo...

MS: ne, že sem mohla kdykoliv.

LČ: že takhle, že s-

MS: že sem mohla kdykoliv, když sem měla volno. ale jinak my sme měli
určený a to sme se já sem se aspoň těšila, nechci mluvit za muže,
opravdu do toho do každýho kina sem se těšila. co bude novýho a tak. jak
to dopadne a já sem si domýšlela potom.

LČ: takže vy ste tam chodila navštěvovat strýce a proto, že ste si mohla
jen tak nakouknout na film.

MS: no byly děti, už to nešlo a manžel třeba pracoval, tak děcka byly
třeba v družině, tak já sem odběhla on pouštěl myslím od tří hodin to
bylo, nebo jak to bylo. tak sem (došla z toho jak tam byla), no ale
jinak sme si kupovali li-, to byly levný lístky. byly ee, pokud muž
dělal průmyslovku, tak sme tam tam bylo jedno kino, na Šilingrový
((Šilingrovo náměstí, kino Excelsior)), tam sme chodili. jak je pošta, v
tom domě. a tam sme chodili za korunu a to byly tři řady. (.) a do té
třetí řady sme chodili.

LČ: to byl ekselsior ((Excelsior)), ne, to kino. [na Šilingráku
((Šilingrovo náměstí))].

MS: [asi, že jo], eksel-

LČ: a mhm reagovali třeba diváci na ty filmy jako nějak hlasitě [že by
se vyjadřovali nebo]

MS: [no ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano.]

LČ: tak tleskali nebo výskali nebo

MS: ne to ani ne. ale smáli se nebo byli zase smutní, to takový ee, že
by bylo takový spontánní tleskání, to (za Němců ne,) já si nepamatuju.
[já si n-]

LČ: [ale] smích teda hlavně.

MS: smáli, smáli sme se.

LČ: a na konci filmu, že by se tleskalo, to ne- to byste si vzpomněla,
že by byla ta...

MS: já si myslím, že ne, že ne, že to sme v tichosti odcházeli. jestli
se to stalo někdy, já nevím.

LČ: a potkávala ste tam známé, třeba když ste se hm když ste šla do kina
i s i s vlastně s manželem nebo sama ee a bavili ste se spolu o tom?

MS: abych vám řekla pravdu, ee potkávali sme se, ale to bylo ne zrovna v
v tom našim blízkým okolí, ale většinou (ze) známosti, co co sem znala
ty lidi, tak se (tam sme se tam) setkávali a to sme povykládali trošku
šli kousek spolem.

LČ: a bavili ste se o tom filmu, nebo spíš [t- o tom filmu ste
hovořili.]

MS: [no většinou o tom filmu, většinou o tom filmu.]

LČ: takže vlastně to mělo i takový mhm vlastně sociální význam ten [ten
prostor, že ste mohli se setkat.]

MS: [byl, ano ano ano ano]. prakticky to se nikam nešlo, ven se nemohlo,
pomalu ste nemohla ani ee do Prahy nebo tady to bylo za těch Němců tak
přísný a a do toho kina se šlo opravdu a každý z radosti, že se něc-
samozřejmě, že sme cestou nadávali, ee na ten žurnál, protože to bylo
všechno (.) (tendenční) podle toho Němci co chtěli dát, až po válce teda
potom to začlo. myslím, že po válce pronikaly sem, do toho
osmaštyrycátýho roku americký filmy, v té době třeba Sněhurka ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)). a potom to komunisti zakázali. potom sme jenom měli
ruský, polský, český a nejvíc německý UFA tam nebo jak se jmenovala tak
[tam (byla)]

LČ: správně.

MS: hodně.

LČ: a mhm takže ty rozhovory po co ste vedli (třeba) s těmi známými, tak
se vztahovaly k těm žurnálům, ale i třeba k těm [k těm filmům samotným].

MS: [ee (.) k tomu filmu. k] těm žurnálům, to sme ponadávali potichu a a
to byl většinou co bylo v tom filmu, to se vykládalo, jedině o tom
filmu.

LČ: o hercích nebo

MS: o hercích no. dyť těch herců tolik nebylo. to my sme znali všechny
herce jménama. teď (.) znáte herce?

LČ: <já ano, ale tak> [ee]

MS: [já] ty mladší vůbec neznám.

LČ: a když ste vlastně šla ee do kina ee vybírala ste si konkrétní film,
nebo to právě byla jenom prostě ta ak-

MS: tak snažili sme se, když někdo řekl, že je to dobré film, tak se sme
se snažili tam dostat. (.) tak myslím si, že jo.

LČ: a kde ste se vlastně od- dozvídala o filmech, na které byste mohla
jít, nebo [co ste si]

MS: [(no když) sem byla] v obchodě. tam přišlo spoustu lidí, kteří už to
třeba viděli, tak to bylo jako (.) dál se přenášelo [( )]

LČ: [takže vlastně] od ostatních lidí,

MS: no.

LČ: a že byste hmm si třeba hledala v programech, nebo v v [časopisech
si prohlížela]

MS: [já nevím jestli byly] programy, možná, že jo (.) [ale,]

LČ: [a tak] jak ste se dozvídala kam na to jít, to bylo taky z doslechu,
nebo...

MS: většinou z doslechu to bylo, nebo z novin jak to [v novinách bylo].

LČ: [z novin. takže ( )]

MS: ano, my sme noviny brali a a tak tam sme se dívali , tam [( )]

LČ: [tak] asi byly ale také nějaké vý- vývěsky, ne? na na

MS: dívejte se, (.) já nevím jak kdo, ale já když sem chodila do práce,
tak sem přeběhla Lužánky, tady sem byla hned na začátku zaměstnaná,
nazpět dom a byla práce. ee tuplovaná práce byla, když byly děti. to
neexi- a já sem se v té knihovně dozvěděla u čtenářů ee tam byl babinec
v té knihovně, tak u děvčat sem se dozvěděla a tak sme se snažili jako
dostat někam. a to bylo takhle a hmm (.) přímo jako od lidí. já si
nevzpomínám. možná, že byly myslím plakáty vylepený na sloupech, jestli
nebyly? (.) nebo už to mám popletený teď? jak to bylo to Laďa by řekl,
ten si to víc pamatuje, ten je mladší. ale potom později, už když byly
děcka velký, už chodil nějaké časopis, kde byl na celé měsíc ee přehled
kin, divadel a já nevím jak se to jmenovalo.

LČ: ale tak dobře, [tak to takhle stačí].

MS: [to byla taková brožurka].

LČ: a mhm bylo pro vás třeba důležité, když ste si vybírala ten film,
kdo v něm hrál? měla ste nějaké [oblíbené herce, herečky, na které byste
prostě šla]?

MS: [určitě, určitě, určitě. určitě], to sem měla. to sem měla. [herce].

LČ: [a které] by kteří to byli jestli byste si vzpomněla.

MS: no ano. to byla třeba Nedošíňská ((Antonie Nedošinská)), ta byla
hodně podobná na mou tchýni, Pištěk ((Theodor Pištěk)), ee Pešek
((Ladislav Pešek)), ee ten (...) ten rusk- to ruský jméno. já zapomínám
jména. ten syn pokračuje. nebo vnuk. (..) taky nevíte. hmm tak to musíme
(k jinejm). [a]

LČ: [a] byly pro vás vlastně ti herci

MS: ((Jiřina Štěpničková)) Štěpničková, ee Vojta ((Jaroslav Vojta)), ehm

LČ: takže hlavně ty české bys- si vzpomínáte, že.

MS: no tak ee, většinou český, protože za války byl buď český nebo
německý film. nic jinýho tady nebylo. a u těch německých byly titulky. a
to sme nestačili třeba mnohdy jako přečíst, tak to víte, že sme měli
český herce, taky s- byli někteří neob- neoblíbení. třeba Boháče
((Vladislav Boháč)) sem zkraje neměla ráda. fabiájnová ((Vlasta
Fabiánová)) byla oblíbená. ten její manžel ((Bohuš Záhorský)) taky. no
[a]

LČ: [a] čím se ty vlastně ti oblíbení lišili vlastně byli bylo to prostě
projevem nebo vzhledem [nebo]

MS: [ee] vyzažo- vyzařovala z nich dosť charisma, takoví prostě lidoví
byli, víte?

LČ: mhm.

MS: žádná přetvářka, nic tak vyumělkovanýho to bylo. ať to byla
Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), ať to byla Bušová ((Helena Bušová)),
ať to byla ee, jenom sem neměla v oblibě, potom když sem se dozvěděla,
no ale bohužel to jméno taky si nevzpomenu. ( ). kvůli která
jako, když se jednalo o Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)), jestli má
být popravena, tak ta soudi- ta jí přiřkla při- smrt. aby byla usmrcena.
a byla to Blanka Waleská,

LČ: mhm.

MS: (něco) říkám dobře. a ještě jedna, já měla ráda Mandlovou ((Adina
Mandlová)), Hanu Vítovou ((Hana Vítová)), ee bárovů ((Lída Baarová)), to
byly výborný herečky. sme ee o Mandlové ((Adina Mandlová)) sme říkali
no, to je materialistka, ta netouží po kině, ale ta punčochy a nebo
peníze a a potom sem dostala takový její životopis tajně vy- otisknutej,
tak si ona prožila. velice. velice v té Anglii, na té Maltě. no, nakonec
(...) sem četla o ní, jak to, jak ona začla a, dřív nevím, jestli to
měli ti herci lehčí nebo těžší. ee málokteré měl školu, ale on měl
prostě už ee už bylo o nich zjištěno, že sou to herci. možná hráli v v
těch zájezdných kinech, nebo divadlech,

LČ: divadlech.

MS: a, tak já všechny starý herce znám, ale nový málo, no, taky, ty
oblíbený.

LČ: a zajímavé, že ste nejmenovala třeba Buriana ((Vlasta Burian)).

MS: e jej, jó! to sme se chodili dívat několikrát.

LČ: tak a chodili ste opakovaně třeba na některé filmy teda? právě kvůli
hercům?

MS: ano, ano. ano, ano. a nebo když nás něco pozvedlo, když tam byly, my
sme vyhledávali v těch ee v těch jejích řečích, jestli není něco, co by
nám dodávalo naději, že to jednou padne. to my sme starý lidi, my sme
byli velice zaměřený na to, aby to Němci jako prohráli. a tak sme neměli
ani třeba t- Rolf Wanka, na toho sem měla dopal, že přešel k Němcům. a
(..) tak nevím co bych vám ještě ptejte se!

LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný? [(ten když ste)]

MS: [barevný bylo] moc málo.

LČ: [moc.]

MS: nějaké zkraje ee byl, po válce, americké, ale jinak my sme měli
všechno černobílý. [a byli]

LČ: [a pot-]

MS: sme spokojení. [(i když)]

LČ: [takže ta] barva pro vás hrála [nějakou]

MS: [ne]

LČ: roli potom [nebo]

MS: [ne] ne, to, samozřejmě, že to sme byli zvědaví na tu barvu, já
třeba když byla barevná televize, já ji neměla dlouho, tak sem se šla k
sousedovi podívat, abych viděla, jak vypadá Národní divadlo v barvách.
tak to sem u něho poprvé viděla, no.

LČ: a te- ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem, ten ste nějak vnímala
vlastně to, když ste [chodila na ta]

MS: [no, moc] ne, to bylo to (.) ten ee my sme také nemohli sledovat,
protože oni když nás viděli, tak nás zahnali, prohnali. my sme jeden
druhýmu třebas stáli na ramenách, víte, takže my sme jenom útržkovitě to
viděli, my sme nevěděli neviděli celý film.

LČ: a p- takže když ste pak už začla chodit pravidelně do kina, tak už
ste chodila na zvukové filmy tam nebyly [tady už se nepromítaly němé
filmy].

MS: [ano. ano, ano, ano, ano. to] už potom byly zvukový.

LČ: a ehm vlastně potom za za toho protektorátu, když tam byly ty ti-
když byly u německých filmů titulky a mluvilo se německy, ee byl to pro
vás nějak problém vlastně vnímat [ten]

MS: [ani] ne, já sem dobře viděla tehdy dost sem znala, taky, protože
když sem byla v obchodě, tak sem musela mluvit. nebylo, nebylo. ale teď
v televizi nestačím. když něco je, tak ty titulky ať je to anglicky nebo
německy. tak to (pořád už) špa- já špatně vidím já vidím jenom na jedno
oko.

LČ: a bylo pro vás tedy důležité, v jaké zemi ten film vznikl? ee jak
jestli byl tedy český, [německý, anglický, jestli byste si vybrala mezi
nimi.]

MS: [jistě, jistě, jistě. jistě.] protože my sme ee ehm ehm já aspoň sem
měla dobrý filmy, že se vytvářejí u nás, tak to aji v Německu (.) to
třeba anglický filmy k nám nešly, to byly jenom německý, český,
rakouský. to co bylo obs- kde byli Němci. já si nevzpomínám, že by
nějaký film během války přišel z Anglie, z Francie. já si to
nevzpomínám. buď už sem zapomněla, a nebo si nevzpomínám.

LČ: a když ste si teda vybírala, tak ste si vybírala e mezi těmi filmy
raději některé a raději jiné třeba?

MS: tehdy mně to bylo jedno. tehdy mně to bylo úplně jedno, jestli je to
romantika, jestli je to cestopisný, jestli je to to. teď e (...) už na
tyto se nedívám, nedívám se na seriály, teda v televizi (myslím), a a
pouštím si kdyžtak dvojku ((ČT 2)).

LČ: a co pro vás vlastně dělalo film dobrým filmem? podle j- ( ) jak
byste prostě ohodnotila ten, který [byste]

MS: [no], dobrý pro nás byly, když tam bylo něco národního, když to bylo
z- e ze- ee něco z- e od z našeho ne z našeho, ale z minulého života,
tak to bylo tohle on- [myslím]

LČ: [takže] z historie [třeba].

MS: [z] historie, ano. ano, ano, ano.

LČ: a pak ste [taky]

MS: [a]

LČ: mluvila i o té naději, takže to mhm to mohlo souviset i třeba s
nějakou dobrou náladou nebo s s nějakým [( )]

MS: [a vese- na] veselý sme chodili rádi, to sme se zasmáli to sme
provětrali plíce, to jo. pak co mám ráda, detektivky. (...) a těch
detektivek teď je takových, tak třeba kolombo ((Columbo)) nebo ten,
kožak ((Kojak)) nebo to. tak, jeden nebo ten e e žán ((Jean Gabin)), no
to byl to byl pan herec.

LČ: gabén ((Jean Gabin)).

MS: gabén ((Jean Gabin)).

LČ: a chodila ste teda na některé filmy víckrát?

MS: ano, chodili sme. co se nám líbilo, tak sme si to [chtěli]

LČ: [a vzpomněla] byste [si]

MS: [ee]

LČ: na některý, co ste [viděla víckrát třeba to nevíte.]

MS: [mhm ne, ne, ne, ne.] ne, ne. [to už ne.]

LČ: [ale říkala] ste toho Buriana ((Vlasta Burian)), že to ste byli
[(třikrát).]

MS: [no Buriana] ano, to aji teď tak v televizi tak musíme vidět. přitom
už ho známe, víme jak to dopadne a to byl jedinečnej herec. to byl.

LČ: a kromě toho kina ste měla nějaké druhy zábavy, kterým ste se
věnovala třeba pravidelně, kromě vedle kina prostě třeba?

MS: ee divadlo.

LČ: [divadlo.]

MS: [sem] měla předplatný do divadla, to muž hlídal a já sem měla
předplatný do divadla. to sem chodila.

LČ: a třeba jiné aktivity myslím třebas i sportovní nebo hmm nebo
[turistika nebo]

MS: [hmm já sem] sportovní antitalent.

LČ: ne, [to vás ( ).]

MS: [ne], dřív sem strašně seděli sme na zemi, dívali se na hokejisty,
my sme měli mezi prvníma už v šestapadesátým roce televizi.

LČ: mhm.

MS: [vída-]

LČ: [takže] v té za za [té]

MS: [a]

LČ: války [s vlas- vlastně to byla konkurence s divadlem.]

MS: [ale teď e úměrně věkem] vůbec na sport. jo tak někdy když je
Olympiáda, tak se dívám, ale už ne, už ne, už ne.

LČ: a tehdy tedy ste chodila spíš do divadla do kina, ale jinak vlastně
jiná aktivita [to spíš ne-]

MS: [jinak ne], jinak sem ža- s dětima do parku, nebo do toho dětskýho,
nebo do Radosti ((Radost)) na Bratislavskou do toho

LČ: [divadýlka].

MS: [loutkovýho] nebo co tam bylo, tak sem chodila s dětima. a potom jak
sem byla zaměstnaná, tak ee, když ste měla náročný zaměstnání,

LČ: tak [nebyl ani čas.]

MS: [tak ste] byla ráda, že ste přes celý Lužánky donesla nákup dom,
uvařila v pět hodin dennodenně se vařilo v pět hodin byla večeře oběd,
pak kdo si jako co našel, nebo studená večeře. a už sem byla ráda, že
sem. já třeba v té knihovně sem měla náročný zaměstnání. starosti a tak,
to mě, jo, potom sme našli zálibu ježdění do Jugoslávie, když sme
dostali.

LČ: ale to už bylo později vlastně.

MS: to bylo od [pětašedesátýho]

LČ: [mhm.]

MS: roku.

LČ: a hmm našla byste nějaké rozdíly v těch kinech samotných, jak se
lišil třeba interiér ee jak tam bylo pokladna foajé ((foyer)) a vlastně
i zaměstnanci jak se chovali k návštěvníků, jestli v tom byly nějaké
rozdíly mezi [těmi (kiny)]?

MS: [já sem] neměla nikdy s nikým ee ee předplatný v ee do kina, nebo
dopředu, to sme si koupili lístek když byl, ale většinou sme kupovali
lístky když sme šli. do toho kina. já si nevzpomínám, jestli jako to
předplatný se kupovalo, já myslím, že ne. jenom třeba do Alfy ((Alfa))
jak byly ty velký kina, do skaly ((Scala)) tak to už snad jo, ale

LČ: a ta kina se lišila třeba jak byla zařízená?

MS: no jistěže, jistěže. to třeba ekselzior ((Excelsior)) no- normálně
dřevěný lavice e to Metro už bylo trochu líp, už tam byly t- ta sedadla
už tam byly trošku slušnější. aleje nic, až ty ve městě, ty velký kina,
tak to už potom ee byly vybavený nebo s- sem znala architekta, kterej ee
dělal jako divadlo a dělal skalu ((Scala)) tak ee, to už byly ty sedadla
to už byly plyšový a [a]

LČ: [a]

MS: to máte tam krásnou brněnskou hantýrku teda. v tom.

LČ: <to taky ( ) zajímavý>. a ee ty vlast- to jak bylo to kino
vybavené, jak bylo zařízené, hrálo to nějak roli pro vás, že byste do
něj chodila radši, nebo ne?

MS: ne, nám to bylo [jedno. my když]

LČ: [to vám bylo (jedno).]

MS: vidíme jako, viděli sme kino. a mohli sme být dot- v tom kině. a
mohli sme vykládat o tom kině. ale, to [nebylo]

LČ: [takže to] pohodlí [nehrál-]

MS: [za války] to nebylo. my sme byli tak nenáročnej národ, že nám
stačil kolikrát když nebyly, tak obyčejná židle nám přistrčili tam,
abysme to viděli.

LČ: takže s- byla jako praxe, že když nestačila místa, tak ee

MS: dávali ži- [ano ano, židle. bokem, bokem.]

LČ: [tak dávali židle, aha. takže], takže se stávalo, že [bylo vyprodáno
a a lidé chtěli ještě víc, tak se přidávaly židle].

MS: [ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano. mhm. mhm. mhm.]

LČ: a to bylo často? [nebo]

MS: [no] na ty e na ty dobrý filmy. a většinou na ty národně, nebo na
třeba ten německej když sme viděli oblíbený herce oni tam měli taky
dobrý herce a to ne, že by jenom naši. a tak to byly přeplněné a to se
v- e ten film opakoval hodně dlouho, dokud [byla, dokud byl zájem.]

LČ: [mhm, dokud byla zájem]. mhm. [a]

MS: [a] lidi neměli nic. tak ten zájem byl dost a potom ee že to byla
zábava levná, víte. to nikdo neměl z těch mla-. to byl představte si, že
to byli mladý lidi, ve vašem věku. začli, nic neměli, byla rodina, tak
oni těch peněz nikdo neměl tolik, aby si mohl vymýšlet, nebo to nebo
ono. byl rád, že to nějakou tu zábavu, že má takový určitý vybočení z
toho všedního života, že něco uvidí, že zapomene na ty svoje problémy v
tom kině. a jako já už to opakuju se, že sem měla třeba dva dny co
přemýšlet nad tím.

LČ: a vy už ste o tom vlastně mluvila z čeho s- teda se skládal ten
program? samotný. vy ste mluvila o tom, že byly týdeníky a pak teda
hlavní film. [a nějaká]

MS: [týdení-]

LČ: jiná před jako nějaká jiná čísla nebo části [programů že by tam
byla]

MS: [e u těch amerických] pokud teda sme e fo- viděli málo, tak byly
eště třeba ještě nějaký takový krátký filmy byly dávaný do ee po žurnále
vždycky.

LČ: a to mělo jaké zaměření tydle krátké [filmy]?

MS: [hmm] no ee jak to mělo zam- tak jak to byly ty házeli (si) ty dorty
na hlavu.

LČ: [grotesky (teda nějaké).]

MS: [jakože grotesky] to byly, ano. takový krátký možná, že ee to vám
nedovedu říct po pravdě, jestli to nebyly vždycky jako programy na další
[film co by šel.]

LČ: [jo že by to byly] upoutávky.

MS: ano, ano.

LČ: aha. a byly třeba animované filmy byste si vzpomněla, že by tam
byly, nebo to ne?

MS: za nás eště moc animovaný nebyly.

LČ: v kině ne.

MS: za nás ne. to potom začlo až později.

LČ: a a reklamy třeba, že by [se pouštěly]?

MS: [reklamy byly] nějaký, ano. ale ne moc. ne moc.

LČ: a to byly reklamy normálně film a nebo jenom obrázky?

MS: jenom reklamy, jenom reklamy.

LČ: takže [jenom jenom ta-]

MS: [já si nevzpomínám, že by] to byly nějaký krátký filmy. to si
[nepamatuju. to by-]
LČ: [to by byly jen] takové světelné [obrazy vlastně jako.]

MS: [ano, ano, ano,] ano.

LČ: a to by bylo před tím týdeníkem ještě, nebo mezi

MS: myslím, že ten týdeník byl na prvním [místě.]

LČ: [úplně] první týdeník a pak by byly třeba ty reklamy a potom to. a
měls- měla ste o tyhlencty doprovodné části zájem vlastně o ten týdeník,
bavilo vás to sledovat?

MS: ee, mě moc no byli sme zvědaví jak to pokračuje, to sme byli, ale
byli sme rádi, že už je to pryč. mnohdy sme šli až...

LČ: až [na hlavní]

MS: [po žurnále].

LČ: až na hlavní až hlavní (na) hlavní program. [a]

MS: [protože] to se opakovalo třeba v kině podobný

LČ: mhm.

MS: ne třeba úplně stejný, ale určitý části stejný co byly předešlý. [co
tam]

LČ: [takže]

MS: měli dávat?

LČ: takže lidé přicházeli i v [průběhu toho]

MS: [mhm. po žurnále] moc.

LČ: moc?

MS: někdo neměl čas, někdo schválně.

LČ: mhm.

MS: tak po žurnále chodili.

LČ: a mhm byla ste někdy přítomná tomu, že by se filmy promítaly v
domácnosti, že by někdo [měl vlastní]

MS: [ne, nikdy].

LČ: promítačku?

MS: jo, Kačenka myslím me- eee vnučka, že něco má.

LČ: ale [to už bylo] pozdějc.

MS: [( )]

LČ: [v té době, v té době vůbec].

MS: [teď teď, poslední dobou. ne,] ne, ne, nikdy. nikdy.

LČ: a teďka vlastně bysme se eště víc jako konkrétně zam- zaměřili na
ten protektorát, vy už ste hodně o tom mluvila, jaké byly vlastně změny,
jak ste vnímala vůbec i tu německou ee německou přítomnost vlastně tady
ee v Brně. a ty změny na vás jakoby působily nějak konkrétně, když začly
platit ty protektorátní předpisy ehm to znamená právě i te- i ta němčina
v těch titulcích, na na názvech, v reklamách. vlastně v ty- ty německé
týdeníky, že by se třeba i změnilo nějak chování diváků, nebo ehm.

MS: já si myslím, že sme si na to zvykli. protože tam nic jinýho nebylo.
tam nebylo o světě nic, jenom jak vyhrávají a jak pokračují, postupují
se- jaký mají letadla a a uhm ne, ne ne, tam nic nebylo, na co bych- e
sme se specielně těšili.

LČ: a takže ste to vnímali spíš teda jako negativní [změnu]

MS: [mhm.]

LČ: vlastně [v]

MS: [mhm.]

LČ: tomhlenctom. a v té době ste teda chodila do kina víc, nebo míň,
nebo stejně? [e (v tom)]

MS: [no říkám], každý týden [sme chodili]

LČ: [každý týden].

MS: s mužem.

LČ: a v- ten výběr se tedy nezměnil.

MS: ee dívejte se ee

LČ: to bylo

MS: za války sme nem- neměli možnosti vybírat. to byly určený filmy,
který mohou být promítány, a který ne. a ee z doslechu, když napřed to
šlo, ty filmy šly do velkých kin. až tam to bylo obehraný, tak šlo do
těch a my do těch velkých kin málokdy sme přišli, (protože) tam byly,
bylo to trochu daleko, hledali sme to nejbližší místo, kam bychom jako
mohli jít a potom to byly lístky dost drahý, já u- nevím kolik. já
[nevím].

LČ: [takže] vy ste do centra do kin nechodili právě s ohledem na to, že
to bylo dál, a že,

MS: d- [hlavně dál,]

LČ: [že byly]

MS: ano, hlavně [dál.]

LČ: [že ste] cho- se snažili [blízko vlastně]

MS: [ano, ano.]

LČ: domu. co [nejblíž].

MS: [tehdy] totiž k nám do Černých Polí ee nebyla doprava žádná. to sme
choď- museli chodit [pěšky].

LČ: [pěšky].

MS: tam nejel autobus tam (nemělo) ni- nejezdilo nic. až po válce tam
byla devítka zav- ee za Němců, [za Němců].

LČ: [za něm-]

MS: a teď tam je dost, ale máme to my to máme zase naše ulice je hodně
daleko. (..) a teď nechodím [nikam].

LČ: [a ta] kina teda byla i dražší ta v ta co

MS: bylo, bylo to [tam dražší.]

LČ: [mhm na vstupenky.] [takže,]

MS: [no.]

LČ: proto tak ( )

MS: no bylo ehm to Alfa, skala ((Scala)), Dopz. to byly myslím víc jich
tady nebylo, ne? těch velkých kin. ty tři. a tam už byly dražší lístky a
asi proto s- hlavně ale důvod, že to bylo jako [daleko.]

LČ: [( ) daleko.]

MS: nejraději sme chodili tam na Lidickou ((pravděpodobně Metro)) a tam.

LČ: [( )]

MS: [to byla] Nová ulice dřív.

LČ: a změnilo se vlastně chování divá- (nebo) měla ste pocit, že na
těch německých filmech třeba se lidé chovají jinak než [( )]

MS: [no tak] ee, dívejte se, ee určitě mnozí lidi, bylo šuškání, že,
byla určitě si kriticky na to dívali, ale každej se bál promluvit, víte,
takže, já jenom z vlastních zkušeností můžu říct, že sem to ráda neměla
a myslím hodně dalších Čechů taky, [protože]

LČ: [a]

MS: sme nic se nedozvěděli novýho.

LČ: a když se blížil konec války, tak ta atmosféra se nějak třeba
změnila v i v kině? [nebo (tak).]

MS: [se] nechodila kon- konec války.

LČ: nechodila.

MS: jak byly nálety, tak už sme nechodili.

LČ: a po osvobození ste nějak z- začla chodit brzo třeba na atmosféru v
kinech po [osvobození se-]

MS: [na to sme] byli asi zvědaví, to sem chodily ty americký filmy po
válce, tak to jo. to sme byli zvědaví a myslím, že se hodně chodilo do
kina.

LČ: že se hr- začlo právě i [proto,]

MS: [mhm.]

LČ: že byly ty novinky, [jiný program].

MS: [ano, ano, ano,] ano. že na- ale to bylo asi do osmačtyrycátého roku
a pak už to bylo zase [( )]

LČ: [a vlastně] jak ste říkala, že ste teda během náletu ste nechodila a
dovedla byste nějak si vzpomenout, jes- kdy ste vlastně začla zase
chodit? jak brzo třeba po po [skončení války]?

MS: [no, tak] hned to nebylo. Brno bylo dost rozbitý a člověk e se aji
bál, pumy byly, přes Lužánky byly tam nevybuchlý pumy. Černý Pole taky
byly zasažený a ste nevěděla kde co je, tak ee to se nechodilo ani do
(zaměstnání) po [válce].

LČ: [mhm.]

MS: to bylo všechno jako zavřený.

LČ: takže z tý obavy a z

MS: ano, ano, ano. sem zvědavá, co jako Laďa, ten je mladší a tak si
bude víc pamatovat.

LČ: ((...)) já teda (mám) ještě takový seznam filmů vlastně, kdybyste se
na něj podívala a jestli si vzpomenete na některý, na některý z nich a
mohla byste třeba říct, jestli byl vaším oblíbeným, jestli si na něco
konkrétního k němu vzpomenete, cokoliv vlastně. (..) be- sou to vlastně
filmy, které které byly v promítané v kinech právě v té v tom období, o
kterém sme my mluvily za první republiky a za potom za války.

MS: ((...)) Pražské švadlenky. já mám dojem, že to sem viděla.

LČ: důležité je, abyste jakoby měla [vzpomínku, že ste viděla přímo]

MS: [něco z toho si sta-]

LČ: v kině.

MS: dvě srdce ((Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)), to neznám. Kouzlo
valčíku (..) ( ) šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to
sem viděla. (.) ne, (.) tady ta d- del franc ((Csibi, der Fratz)), ta
Zlatá Kateřina, to taky neznám. Tři muži ve sněhu, Dobrá země, Ducháček
((Ducháček to zařídí)) ano, U pokladny stál ano, Město ztracených ne,
Roztomilý člověk, to, asi, že jo, ale o čem se tam jednalo nevím. Muži
nestárnou taky sem to viděla. a (..) Dobrodružství barona Prášila, to
jo. to je o té vzducholodi myslím, ne? a Neviděli jste Bobíka? to nevím,
to asi že ne. málo sem toho tady [viděla].

LČ: [to] už je všechno takhle celý ten [seznam.]

MS: [všechno?]

LČ: ano. a tak sama byste si na nějaký film konkrétně vzpomněla to?

MS: ee pany kutnohorské ((Cech panen kutnohorských)), ee spoustu filmů
toho ee Buriana ((Vlasta Burian)), e (...) e (..) ty historický ee já
mám parkinzona ((Parkinsonova choroba)), víte, takže

LČ: to nevadí vůbec. a vzpomínáte si třeba, když ste teda chodila s
manželem, že byste měli nějaké společné oblíbené filmy? ee nebo ste to
nemělo vlastně roli, když ste [jestli ste chodila sama (nebo)]

MS: [no tak moc rád] on nechodil do kina.

LČ: on nechodil moc rád. [aha.]

MS: [mhm.] a protože já sem chtěla jít, tak on šel se mnou, protože bych
se těžko dostávala sama. ale to bylo tolik těch k histo- Hus ((Jan
Hus)), (..) Prstýnek (.) s Fabiánovou ((Vlasta Fabiánová)), nebo
poslední Nezralé maliny, to bylo něco krásnýho. a teď to člověk (vidí) v
tomdle v televizi. ale (.) kdybyste mně říkala ty historické, (tak si)
to vzpomenu, ale já vám řeknu po pravdě, já reprízy už nemám ráda, já
nemám válečný filmy ráda. já když jako už sem to jednou dvakrát viděla,
tak to už jako mě to nebaví. tam nečekám nic, co bych neznala, nebo mě
nenapadlo. ale ty ne- na ty historický na Štěpánka ((Zdeněk Štěpánek))
na Korbeláře ((Otomar Korbelář)) na no ale v na ty filmy, co byly, tak
sme chodili všechny. na ty historický filmy.

LČ: a chtěla byste třeba říct ještě něco, o čem sme nemluvily? takhle
nějak, že byste si vzpomněla na něco, třeba jestli ste chodila ste se
nějak zvláštně oblékali, když ste šli do kina, nebo na takové
společenské vlastně drobnosti.

MS: do divadla se chodilo, to co nejlepší ste měla na sebe. do filmu se
chodilo, v čem ste chodila do práce.

LČ: normálně.

MS: to se už neoblíkalo a ee čistý (.), ale (.) já podle sebe já vím
třeba jako v knihovně, tam sme chodily ženský, jednak sme chtěly být líp
oblieč- oblékaná jak oblečená jak ta druhá, tak tam sme střídaly hodně a
měnily často. my sme tam nosily bílý pláště, ale do kina se chodilo (.)
v čem ste šla do práce. to ne, to nebyly možná v neděli když se šlo, tak
š- byli lidi svátečně oblečený, to ano.

LČ: a takže ste vnímala třeba to, že se chodilo v některý den ste
chodili do kina, nebo, že by se teda v neděli chodilo jinak oblečený jak
[v pátek.]

MS: [v neděli] se chodilo slušněji obleč- to se d- by chtěl být každej
nastrojenej v neděli, to byl svátek. ale ve všední den ne.

LČ: a obvykle ste teda chodili do kina v který den v týdnu?

MS: ježiš to už vám neřeknu. rozhodně v sobotu sme chodili a jestli sme
nechodili ještě ve středu. prostě jak se tam měnily, ani nevím jestli v
těch kinech se hrálo v těch menších každý týde- každý den. jestli to
nebylo dvakrát v týdnu, já už si to nepamatuju. (..) to musí doplnit
Laďa. (.) škoda, že tady není.

LČ: tak on to poví <zase.>

MS: mhm.

LČ: tak jestli takhle si myslíte, že to je, tak by to bylo všechno.

MS: ježiš ale škoda

Konec rozhovoru

1