Quote
11.378
362:371
LČ: [ale myslím] teďka ee vlastně, když ste byla malá, jestli ste se s
kamarády o tom bavili (.) mhm
MS: no, [tak asi, že]
LČ: [o kinu.]
MS: jo, že co sme nakukovali do toho něm- na to němý kino, tak to víte,
že jo, že sme si vykládali. ale tak teda do to úplně do těch raných
dětských let, to už člověku, to nebylo tak důležitý a tak to uniká.
11.378
626:636
LČ: a mhm takže ty rozhovory po co ste vedli (třeba) s těmi známými, tak
se vztahovaly k těm žurnálům, ale i třeba k těm [k těm filmům samotným].
MS: [ee (.) k tomu filmu. k] těm žurnálům, to sme ponadávali potichu a a
to byl většinou co bylo v tom filmu, to se vykládalo, jedině o tom
filmu.
LČ: o hercích nebo
MS: o hercích no. dyť těch herců tolik nebylo. to my sme znali všechny
herce jménama.
11.378
1518:1537
no Gretu Garbo ((Greta Garbo)), to byla taky moje oblíbená, tenkrát
se nosily i módy a střihy podle Grety,
LS: a vy taky? ste nosila podle ní?
MH: prosim?
LS: vy taky ste se česala podle...
MH: já sem se česala na ofinku, ale ale vím, že sem měla černé šaty
se sametovým černým límcem, ozdobené černou kožešinkou,
LS: hm
MH: persiánem.
LS: hm
MH: to bylo pro- podle Grety Garbo ((Greta Garbo)). jinak sem se
opičit nemohla, páč sem na to neměla.
11.378
690:743
LČ: mhm, aha, a znal ste třeba i nějaké známé písně, že byste todlecto,
že byste se zmí- řídil tím, že se v těch filmech hraje i ta hudba nebo?
JH: no, divejte se, tehdy to prostě to byla období veliký trampů a
kytar. jó, v mládí že, a z těch filmů, co byly prostě takové ty šlágry a
tak dále tehdy, vycházely prostě takovéto eh dvoulisty, a tam prostě ta
písnička byla nahraná, slova a kytarovej doprovod. a to když ten prostě
ten se hrály ty filmy, tak voni tady toto prodávali.
LČ: mhm
JH: přímo.
LČ: a to bylo drahé nebo?
JH: ne, mám dojem, že to stálo dvacet halířů nebo padesát, no nanejvýš
těch padesát halířů, a prostě tím se vlastně rozšířily ty znalosti těch
písniček, strašně teda mezi lidi, to jako u takovejch jak sme tech
táboráků a tak dále, prostě venku se zpívalo, tak to každej podle toho
zpíval. to byla taková jakási jednak reklama a jednak na tom zřejmě
vydělávali.
LČ: a takže ste si to zpívali hlavně u táboráků, nebo třeba i nějak
běžně?
JH: no tak když například já nevím, když byla nějaká ta zábava, ty
dožínky třeba v tom Lidovém domě se dělaly nebo to vinobraní nebo eh
prostě třeba vždycky na Vánoce se dělaly takový ty programy a tak dále,
a všecko teda jako jenom soukromně, jenom individuelně, žádný
profesionálové nikdy tam nebyli. a otec náhodou byl takovej, trošku to
tam dirigoval a podobně, tak tam se prostě ty písničky hrály a zpívaly,
normálně muzika dechovka, že ta písničky prostě hrála a to se zpívalo,
to prostě bylo národní písničky ve skutečnosti, když se vezme. že.
LČ: a do těch tanečních...
JH: takový hašlerky ((Karel Hašler)), eště teda když se mohlo, že, potom
už teda samozřejmě se to zakázalo, že, to už nesměl nikdo, možná někde
potají ale, ale tady takový ty písničky, ty jo...
LČ: a myslíte si, že i tyhle písničky pronikly do těch čajů o páté, nebo
tam do těch tanečních...
JH: pronikly, pronikly, tam nehrála se nějaká džezovina ((jazz)) nějaká
nebo něco takovýho. tam se hrál valčík, polka, že, fox-
LČ: a mohly tam být i ty písně z těch filmů?
JH: i ty písničky z těch filmů, no.
LČ: mhm
JH: prostě pokud to mělo nějaký rytmus, že prostě taneční, tak určitě se
to objevilo na těch čajích.
11.378
758:786
LČ: a eště k těm písničkám, třeba gramofonové desky s filmovými
písničkami existovaly, nebo to ste znal...
JH: my sme teda bohužel teda gramofon nebyl, já jsem se k tomu nikdy
nedostal,
LČ: anebo v rádiu?
JH: ale v rádiu se hrávaly ty písničky hodně.
LČ: a to ste poslouchal?
JH: no jistě, tak rádio hrálo pořád, esi chcete poslouchat nebo
<nechcete> že jo, že by se člověk jako ani já si nepamatuju, jesi sme
měli program vůbec o rádiu, co se tam hraje, to si nepamatuju, já mám
dojem že né.
LČ: že ste to...
JH: že se pustilo rádio a buď to hrálo nebo to nehrálo, buď se nám to
líbilo nebo se to zavřelo.
LČ: ale byly tam i ty filmové písničky.
JH: určitě. určitě to tak to prostě bylo, řekl bych takový ty hašlérky
((Karel Hašler)) a tak dále tehdy, no tak naše písnička česká ((Ta naše
písnička česká)) a tak dále, to bylo v té době prostě něco, co už bylo
hrdostí to zpívat, že. to byl ten přelom, že jo, osmatřicátej,
devětatřicátej rok.