Quote

SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em ale nebyla to jediná em
potom ((smích)) byl takzvanej strejček Křópal ((stréček Matěj Křópal
z Břochovan)) to vám, jestli ste to už neslyšel od někte[ré pamětnice]

LS: [ne ne ne ne ne]

SM: ne?

LS: ne.

SM: to (ty) se e to byli dva herci brněnskýho divadla, menovali se
Šindler valneti- byli to bratři, Valentýn ((Valentýn Šindler)) a a
Josef Šindler

LS: mhm mhm

SM: a e ti e hráli v brněnským divadle a hráli komický postavy strejčka
Křópala a jeho e jeho synovce.

LS: mhm

SM: ale pak se dokonce aj vobjevila tetička Křópalová a e to bylo hodně
ee to vysílalo rádio tehdy tehdy nebyla televize, tak si pamatuju, že
když to mělo být, tak tatínek už to věděl a všichni tři sme si lehli do
postele, protože byly sluchátka na uši a poslóchali sme to všichni tři,
každý měl svoje sluchátka a toto sme poslouchali a ono to pak bylo
nějak zfilmovaný

SM: na takový e naši chodili pravděpodobně taky někdy, protože e vím,
že ehm jak už sem potom byla em starší, ale tak v našem domě bydlela
taková starší paní, která když bylo potřeba přišla k nám a byla tam
jako se mnou, abych tam nebyla jako sama, takže rodiče chodívali,
tatínek hodně do divadla chodil,

LS: mhm

SM: to taky měl rád em na no tak hlavně aby jak řekla operety.

LS: mhm

SM: tedy té v té době to byl takovej hlavní tenhle no.

LS: jasně.

SM: von von sice em ee hrál na housle a a pak ee mně koupil klavír
proto abych ho já doprovázela zase a no prostě takhle von byl na e na
hudbu teda dost byl dobře, byl tak založený, že sem to aj já po něm tak
trochu podědila, takže jako e si na to vzpomínám dycky v dobrým, no.

LS: (.) a teď bych se zeptal je- jestli ste měla i jiné druhy zábavy,
které vy ste měla ráda tehdy kromě kina?

SM: (..) no, tak e em ten em když sem byla v tom Sokole,

LS: mhm

SM: tak tam vedle toho kina bylo velký hřiště, kde se bruslilo, celou
zimu. takže sme chodili bruslit a tam dokonce sem mohla aj v osm večer
eště a to bylo s hudbou a tam s- tam sme aj tancovali valčíky a to se
tancovalo na ledě, víte, dneska když sem to řekla jednou před
<(vnukama), ten prósím tě, a jak ste tam tancovali na na bruslích>, já
řikám, to bys byl překvapenej. valčík a tango

LS: mhm

SM: to sem uměla úplně perfektně. to to se tehdy dělávalo, no. no tak
to to sme jako tam na tom Sokole, potom ee v tom Sokole dost bylo
všelijakých aktivit e e pokud teda to bylo dovoleno, protože e em Němci
teda ty to nedovolili to nebylo určitě za Německa,

LS: mhm

SM: páč ten Sokol nebyl za Německa, tak ee to bylo až za komunistů, no
tak komunisti em takový ňáký sem tam e ty em třeba sokolský ňáký plesy
nebo takový ty tancovačky, abych řekla, no tak to voni dovolovali e
takžé to sme a to obyčejně se nacvičoval tam ňáká ta polonéza nebo to
zahájení toho plesu, tak to tady toto. to už sem chodila do tanečních
samozřejmě předtím, že, takže em taneční v gymplu to bylo celkem takový
dost, jo. jenomže nám je zarazili ně- Němci? e né Němci, komunisti (.)
ne-e když byl popravenej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) popravenej
zabitej,

LS: hm

SM: zabitej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) takže e to bylo asi v té
době, že byly zakázaný

LS: no

SM: takovýdle akce teda. no takže to sme museli (..) ee teda, no a
jinak teda e sem lyžovala,

LS: mhm

SM: ho- dost teda a v tom podniku sme měli chatu v Jeseníkách a em
dokonce bylo možno aj ňáký poukaz eróháckej ((ROH)) dostat, že, tak to
sme em s mým manželem, prvním teda, já sem byla dvakrát vdaná, tak s
prvním manželem sme jezdili na každej tendle, kde k jak bylo možno em
tak sme jezdili lyžovat, no a em takže to bylo v zimě. to bruslení to
to pak přestalo, jak začalo to lyžování no a manžel se vobjevil tady že
to už sem potom sem se vdala aj, takže takže em to zase bylo jinačí. no
v v letě sme začali jezdit na poukazy eróhá ((ROH)) do Bulharska k moři
a takhle, takže celkem, [manžel si pořídil motorku, takže sme]

LS: [to už bylo zas to už bylo zase potom později, že]

SM: jezdívali na motorce, ano.

LS: a mě by zajímalo, ještě když se vrátíme před ten rok devatenáct set
čtyřicet pět, jestli tady těm aktivitám, o kterém ste říkala, to
znamená ten Sokol, jestli ste jim dávala přednost před tím kinem?

SM: no tak abych řekla pravdu em to filmu ani nijak nemusela, protože
to se dalo všecko skloubit.

LS: dalo se.

SM: to se dalo skloubit, určitě určitě. protože to nacvičování třeba na
ňáký ty em zahájení tam těch plesů a toho, to bylo večer vždycky, že no
e do kina ee sem chodívala nejpozději na šestou, to sem ani sama
nechtěla, páč sem měla dalekou cestu domů, že, takže em em to sem takže
celkem né, nemusela sem nějak e dávat jednomu přednost před druhým. to
sem mohla všecko najednou.

SM: i potom teda?

LS: to byla jediná to, no a pak sme si vzali předplatné do divadla,
což teda já bych preferovala, protože odmalička sem chodila do
divadla, sice na kašpárka, ale bylo to náš každotýdenní takový
prostě zvyk a to byla naše kultura, že.

SM: mhm. to znamená, že do ale do toho kina už ste potom nechodili
tak často třeba jako to do toho divadla, že?

LS: no do divadla myslím tak stejně asi,

SM: mhm

LS: tak jednou týdně do divadla jednou týdně do kina.

obě děti nemocné a byly dost vážně
nemocné, takže nejen že sem neměla zájem, pochopitelně, ale spíš do
toho divadla pak sme zůstávali u toho divadla, měli sme předplatné a
to kino už bylo, no a pak to tak zdražili že to bylo mm bylo dost
neúnosné,

SM: mhm mhm a jaký byl názor rodičů na film a na kina?

LS: no naši také chodili, ale velmi málo. velmi málo, spíš do
divadla, v Husovicích byl eh Svatoboj se to menovalo, takže tam sme
ně- někdy sem chodila s rodiči do toho divadla, to už sem byla pak
starší.

a já sem v té době začala zpívat, a ráda a
dost, a dost slušně, chodila sem do souboru, no a ve škole m m mě
učitel nechával vždycky začít píseň, jedna dívka hrála na housle, no
a já sem měla začít vždycky první hlas, protože on nás učil jako
vícehlas -sově zpívat, a takové ty vážné skladby, od Dvořáka, od
Smetany, ty ty sbory, no já sem se v tom teda vyžívala, no a protože
zjistil, že mě <bylo asi nejvíc slyšet>, já si nedovedu představit
jak na to přišel že zpívám dobře, no a tak sem vždycky musela začít
a všichni eh no,

SM: mhm

LS: <se ke mně přidali.>

SM: dobře a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? a...

LS: zábavy?

SM: no a dávala jste jim třeba přednost před kinem?

LS: mm žádný, já sem neměla žádné zábavy. když sem když sem měla čas
pro sebe, tak sem si něco šila. to sem prostě byla ráda, sem si
třeba já nevím ušila zástěrku nebo sem si ušila em na prázdniny,
takový plážový obleček, trenýrky a a takovou takové tričko, ze
starých ze starých věcí co matka odložila třeba a mě to velmi
bavilo, a tak někdy se to povedlo někdy se to nepovedlo, že, to mě
no a protože matka v tomdle sme se trochu shodly, ta moje nevlastní
matka ta mně trochu radila, no a pak když sem se šla učit, no tak
to, tak sem každý volný čas buď sem četla anebo tak četba byla moje
nej největší koníček, když sem mohla,

a večer na trávu, tak to bylo moje
nejlepší, protože tam bylo parta kamarádů a kamarádek, tak šli se
mnou, tak sme eh někde poslouchali žáby, v Čertově rokli které se
dneska říká Čertova rokle, tak tam bylo z kraje smetiště pro celé
Brno asi, ale kousek dál, tam to bylo poetické, bylo tam jezírko,
večer kuňkaly žáby a my sme poslouchali žáby, no a naši mě nehonili
domů, protože sem byla na trávě, takže

SM: mhm

LS: pro králíky na seno, že,

SM: jo, a dalo by se říci, že ste dávala tady těm setkáním na té
trávě, nebo

LS: ano

SM: třeba tomu šití přednost před tím, že byste šla do kina?

LS: no šit se mohlo jenom ve dne. takže tam dlouho nebyla elektřina,
my sme měli jenom petrolejku, přesto že to bylo vlastně Brno, tak
dlouho trvalo než nám udělali přípojky.

protože sme začali poslouchat ten eh Londýn, ten to
vysílání pro če- pro české lidi, tak sme chodili my sme neměli (.)
my sme měli rádio vlastně sme měli krystalku ještě ale pak sme měli
už rádio, ale na každé rádio se nedalo jako chytat ten Londýn, teď
si vzpomínám, proto sme jezdili k těm příbuzným do Králova Pole, a
večer oni to večer vždycky dávali, tak celá rodina se tam příbuzní
sešli na té Palacké, a u jednoho strýce který bydlel dole, v tom eh
jakoby v suterénu se dneska by dalo říct, protože ze dvora to bylo
jako přízemí a z venku to byl suterén, tak tam sme bylo předpoklad
že to nebude slyšet nikam ven, no a tam sme se sešli samozřejmě i
děti, takže vždycky ta eh ten pořad, začínal tou písničkou eh Teče
voda teče, tou slovenskou písničkou a to byla taková úvodní píseň
kdy jsme věděli, že eh začne to vysílání,

v té době sem
hodně četla, takže pokud sem mohla, tak sem četla i při té
petrolejce, ale em i to bylo omezené, protože matka říkala plýtváme
petrolejem takže,

SM: mhm

LS: u nás se chodilo v devět spát, to neexistovalo, tak v létě
samozřejmě bylo dlouho světlo to ale v zimě to ne.