Quote

JC: no chvilku se tancovalo po té válce, tam byli hodně Rumuni, ti
vojáci taky. z Rumunska armáda, nebo ti se přidali k tomu, k té
Svobodově. a ti, to byli toho Malinovského ((maršál Malinovskij)),
to byli samí, jako říkávali, že to je z těch věznic, tak ti nebyli
hodní, jo, to sme museli utíkat aj před nima, před těma Rusákama. to
sou taky takový vzpomínky nehezký, no. ale pak se to tak, trochu se
začalo tancovat, ale to přešlo, no, to byla taková chvilková, tak to
sme se ňák, no a nakonec už nám bylo najednou jednadvacet, dvacet,
už zase byla ta mládež osumnáct, sedumnáct, už sme třeba si
připadali starší, jo, takže už to tak...

JC: k tomu objevila, že. to bylo třeba to, to bylo takový. jako
v divadle sem třeba měla ráda operety. já nevim, tady to tak
dodělali to Brno, tak voni to dodělali všude, ale tak ty libreta
byly jako slabý. ale tak ty hudby, to bylo krásný.

JV: a jaký druh zábavy ste vlastně ještě měla ráda? vy ste říkala,
že ste chodila do divadla, to víme,

JC: do divadla, no to sem...

JV: ee ty taneční zábavy jako byly zakázány, [ale zase ste říkala,
že ste potajmu se scházeli,]

JC: [no, to sme tam, to sme tam trošku, no,] a pak sme chodívali
třeba až na Říčky k tomu Jeleňovi,

JV: hm

JC: teď je tam něco, taky sem vo tom četla, tak tam sme zpívávali,
ale nesmělo se tancovat, to byl strach.

JV: hm

JC: kdyby se tancovalo, aby to jak řeklo takže, ale ty divadla,

JV: poslouchala ste třeba rozhlas? [ňáké ob- oblíbené relace.]

JC: [no to sme, to sme, to] je letos pětaosumdesát let, to maj pořád
v rádiu,

JC: v rozhlase, jo? protože já sem třeba, my sme brzo měli, to rádio
sme měli brzo,

JV: hm

JC: tak já si vzpomínám ee ten Uloupený život, to bylo krásný v tom
rádiu, to jako...

JV: a mimo jiné ste teda ještě četla knížky?

JC: nó

JV: a sportovala ste nějak?

JC: no tak to už, no tak do toho Sokola sem chodila, no, tak býval
slet, to vím, a pak bývaly šibřinky, no.

JV: a vy ste chodila teda do a, ne do Orla.

JC: nó, a voni pak, pak to vlastně zrušili všecko, takže vod
třinácti do těch devatenácti se nedalo nikam, že.

JV: hm

JC: to všecko bylo zrušený, ten Skaut, Sokol, vorel ((Orel)),
všecko. a válka začla, bylo mně třináct.

JV: a teda pak ty výlety s tím Skautem, ale...

JC: jó, to sme chodili, ale dokonce sme pak, ale to už bylo po
válce, sme měli, měli tady, Černovice u Kunštátu sme měli tábor a já
sem tam vařila knedle, knedle ty kynutý,

JC: no, vzpomenu si právě na té orlovně ((Kino Orel)) pak byla
taková jako estráda. a to se, to ještě byla válka,

JV: hm

JC: a už se tam byly ňáký ty písničky, to si to taky, a já nevím,
proč to bylo na vorlovně ((Kino Orel)) nebo kdo to pořádal, ale už
v takový, že už bude po válce, jo? že už, už je to tady.

JV: už to bylo asi na jaře ee čtyřicet pět.

JC: ano, ano, čtyřicet pět. tak to sem, a to na té orlovně ((Kino
Orel)) se vlastně nic nekonávalo, žádný divadla, jenom to kino tam
bývalo, jo?

JV: hm

JC: a pak to tam, pak tam byla najednou ňáká estráda, že tam
účinkovala ta Miluška Králová ((Milena Králová)), ta si pak vzala
jednoho toho syna belkrediho ((Belcredi)), co ho tady nechali,

JV: ee tak estráda, jak ste říkala, tak ta byla jenom jedna nebo
jich bylo [třeba více.]

JC: [jedna.]

JV: jenom jedna.

JC: to bylo před, a to už sme všeci věděli, že už ně- že už bude
Německo pryč,

JV: hm

JC: a nebáli se nějak, jo? to mně to tak přišlo teda.

JV: vzpomněla byste si, jak třeba dlouho to bylo před koncem té
války?

JC: no tak to bylo v květnu, tak to mohlo být někdy duben, březen
duben,

JV: jo

JC: tak nějak, už těsně.

JV: hm

JC: ale eště, [eště]

JV: [a byli] tady ještě Němci, jako vojska? vojáci?

JC: tak v Líšni nebyli.

JV: nebyli.

JC: né, né

JV: ale v Brně třeba.

JC: v Brně no tak, já vám já vám teda...

JV: tam pravděpodobně byli, že jo, protože tak vlastně ta okupace em
[nebo ( ) bylo jako v dubnu.]

LR: a mezi místními o to byl zájem?

EF: no jistě, to víte že jo. dyť to bylo em to byla jediná kultura
zanešená, že, plus nějaké to divadlo, který se tam ochotnický hrálo,
to taky teda byl, bylo mhm když tam přijelo nějaké pojízdné divadlo,
tak to pro nás taky bylo ohromný zážitek, že. ta kultura tam.

EF: [nó]. Besední dům se i vyklidil, vite, zase židle pryč a tam se
tančilo, byly tam plesy, takže vono to všecko bylo takové
víceúčelové.

LR: mhm, dobře. a jaké jiné druhé, druhy zábavy ste měla ráda?

EF: zábavy? no tak ráda sem chodila tančit na studentské čaje.
studentské čaje byly eh na Stadioně o páté, jo, manžel mně ukazuje,
já vím, jo. ča- o- od pěti do sedmi anebo na Besedním domě ((Besední
dům)). řikám [tam] taky se tančilo.

LR: [mhm].

EF: takže tam taky a tam byl vstup myslim, ale korunu nebo co, takže
eh to sme taky s kamarádkou taky tam chodily, jo. no ale eh e to
bylo krásný eh to chlapci byli hezky oblečení a přišli ke stolu,
klonili se, smim prosit, slečno? že. pak vás zavedli ke stolu,
podrželi židli ( ), to byli kluci, (že,) a my holky mladý. a takhle
se chovali na studentských čajech.

LR: mhm.

EF: bylo to pěkný. ráda na to vzpomínám.

LR: a dávala ste přednost tanci před kinem nebo jiným... ?

EF: ne, to bylo, to bylo oboje ( ) ano, to i to ehm sem měla ráda.