Quote

ale těch němých, to
když já už sem potom chodíval častěji, tak už ty němé nebyly. to jak
říkám, byl akorát ee ten nesmrtenlej ee č- šárlí šaplin ((Charlie
Chaplin)), kterej i dy- v- chtěl mít s protože on to všechno, třeba
Moderní doba anebo to to chtěl ee prostě ten zvuk tam nechtěl mít.
ale hrála tam myslím nějaká hudba, ale jinak né, jinak to hn- u mě
nehrálo roli prakticky.

Moderní doba. šaplin ((Charlie Chaplin)).
je tady šaplin ((Charlie Chaplin)) jé [nó].

JV: [ano] je.

MJ: pamatuju velice dobře.

Moderní doba, to byl, to byl
to bylo s Werichem ((Jan Werich)).

LS: to je čeplin ((Charlie Chaplin)), Moderní doba, ale podobný tomu
filmu Svět patří nám.

JN: ano ano, Svět patří nám, to sem myslel.

ZP: pak vám řeknu, že mě zaujala teda ta Moderní doba.

JV: ehm, a čím, nebo proč?

ZP: em, ta Moderní doba mě zaujala ee, kritikou té ind-
industrializace, protože už tehdá tak jaksi sme cítili, že em ta
industrializace em nás trošičku svazuje, nebo nás atakuje víceméně.
a to já cejtim pořád eště dodneška, em, to skutečně byl film, kterej
upozornil na to, že em s- s tou industrializací neni všechno v
pořádku. a to vidíme dodneška, pořád.

JV: ehm.

ZP: ta krize, kerá teďka byla, tak si myslím, že je důsledek toho,
že skutečně ta industrializace furt pokračuje pokračuje a oni chcou
mít pořád víc a víc těch peněz z toho, neni to dobrý. já se toho
bojím. a to byl jeden z prvních filmů, kerej na to upozorňoval.

JV: ehm.

ZP: na tu krizi, kerá v důsledku té industrializace může nastat.

ty sovětský filmy byly po té technické stránce
jako horší. ale po em ta náplň byla ohromná, vim, že nás to teda
zaujalo. to s- Ivan Hrozný třeba...

JV: hm.

ZP: nevim vod koho to je, kdo to zfilmoval.

JV: em ježiš teďka, to bych měla vědět...

ZP: to nevadí, vidím, jak na něho tam sypou ty zlaťáky jo, dyš to
toho svýho syna jak pak nechá zavraždit, to nás jaksi zaujalo. byly
silný filmy. to nebyly takový filmy, z kterejch byste šla, votřepala
byste se a už by se nevědělo co se tam hrálo. to byly filmy, vo
kterejch se uvažovalo, kdy se vzpomínalo na to, že to v člověkovi
něco zanechalo.