Quote

na ty režiséry,
jak je ta, právě mě ta Kytice, na ten Máj vůbec bych nešla, protože
to už sem si říkala, že se mně Kytice nelíbila,

JV: hm

JC: tak ten Máj, já nevim, a ten Brabec ((F. A. Brabec)), tak ten se
mně nelíbí, ten Brabec ((F. A. Brabec)), ten režisér. no ta to, to
nevim.

teda u nás byl pokuď si
vzpomínám velice pěknej film ee Máj, ten Máchův ((Karel Hynek
Mácha)) Máj, jo

JV: mhm

MJ: to byl film, kterej stál za to vidět. no tak se ta mládež
nejednou směje. už scény, kde von udělá ňákou věc, která vůbec
k není k smíchu, oni čekají na zábavu, no ne, tak to bychom mohli
mluvit o generačních problémech, to

LR: hm a změnil změnil se jiným způsobem ten výběr filmů, na ty
německé ste teda moc nechodili, až na výjimky,

ML: no tam byly ty, podívejte se, voni byly německý na který se dalo
jít, a potom byly ty tendenční,

LR: hm

ML: no pochopitelně žid sís ((Žid Süß)) <a podobně> no tak to bylo
jasný, jo.

JN: pamatuju si taky na film žid sís ((Jud Süß))...

LS: ten ste viděl?

JN: ten sem viděl.

LS: tady v Brně v kině?

JN: tady v Brně, jo.

LS: a jak se vám líbil, nebo, jak na něj vzpomínáte?

JN: no, vzpomínám s s takovejma roztodivnejma vzpomínkama, jo, já
sem nebyl nikdá antisemita, jo, aby se ne- jo, tak (..) voni Němci
se to snažili strašně zkreslit, že jo, tydlety...

JN: jo, to jenom třeba ten žid sís ((Jud Süß)) sme tak to byl člověk
zvědavej, voni to strašně chválili, taky na náměstí Svobody byl
jeden bylo jedno kino ((Central)), to bylo jen pro Němce.

JB: to máte třeba hráli takové německé film,

LG: mhm

JB: protižidovské, jo, jak se to menovalo kurnik, žid sýs ((Žid
Süss)),

LG: mhm

JB: se to menovalo jo, tak to bylo, vod já nevim jakýho spisovatele
((Lion Feuchtwanger)) to bylo, to je normální knížka tak to byl
barevné film protižidovské jo, (.)

LG: mhm, a na tom ste teda byl v kině?

JB: kde?

LG: na to ste šel

JB: no na tym sem byl, no.

marika rék
((Marika Rökk)) jo, to byla původem Maďarka, jo ta hrála v tym žid
sýs ((Žid Süss)), a to no. (.) a já bych si vzpomněl, ale to by
trvalo dlouho, to by chtělo nějakou štamprlu ((smích))

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,